WEBVTT

1
00:00:00.233 --> 00:00:00.632
CM: Tak prosím...

2
00:00:00.633 --> 00:00:04.199
MD: Tak... Jo, já se hned upovědomím...

3
00:00:04.200 --> 00:00:11.032
No ale... co tam ještě bylo krásný v tom Belzenu bylo, že kvetl vřes.

4
00:00:11.033 --> 00:00:18.399
Ono on ten Belzen je na ňákým... to je, to je ňáký obrovský, velice známý mmm... známý vřesoviště.

5
00:00:18.400 --> 00:00:23.999
Já jsem to teda samozřejmě neznala. No a tak na tom vřesovišti udělali ten lágr a...

6
00:00:24.000 --> 00:00:27.699
Když jsme tam byli, tak ten vřes tak nádherně kvetl.

7
00:00:27.700 --> 00:00:31.799
A já jsem celý hodiny ležela na břiše a dívala jsme se, jak to krásně kvete.

8
00:00:31.800 --> 00:00:37.999
A... v noci... poněvadž jsem byla tak okouzlená tím, že jsem v přírode, že jo...

9
00:00:38.000 --> 00:00:43.966
A v noci, když všichni spali, tak jsem tajně vylézala {smích} ze stanu a...

10
00:00:43.967 --> 00:00:47.832
Což bylo nebezpečný, poněvadž oni tam kroužili těma světlama.

11
00:00:47.833 --> 00:00:52.866
Tak jsem vylézala... jako plazila se a lehla jsem si za...

12
00:00:52.867 --> 00:00:56.832
Tam kde teda to světlo nedošlo a dívala jsem se na hvězdy.

13
00:00:56.833 --> 00:01:02.099
No a tím se mi podařilo podruhý dostat zánět ledvin {smích}, pánve...

14
00:01:02.100 --> 00:01:07.032
Poprvé jsem to měla teda v Lodži. To bylo tenkrát taky hutný...

15
00:01:07.033 --> 00:01:10.732
No ale to budu... vrátím se k tomu, k tomu Belzenu.

16
00:01:10.733 --> 00:01:13.599
Hodně se tam zpívalo. Hodně se tam zpívalo...

17
00:01:13.600 --> 00:01:22.266
Měli jsme taky mezi sebou jednu zpěvačku z povolání... a... ta měla krásnej hlas.

18
00:01:22.267 --> 00:01:31.732
Ale byla nesmírně, nesmírně... smutná, uplakaná a málo komunikativní.

19
00:01:31.733 --> 00:01:36.532
Prostě nemohla se, nemohla se vyrovnat s tím, že jí vzali děťátko.

20
00:01:36.533 --> 00:01:42.632
A... ukázala se tam jedna dívka, která nebyla normální...

21
00:01:42.633 --> 00:01:48.566
Kterou děvčata na noc... dekama, dekama svazovaly, aby nikam neutíkala.

22
00:01:48.567 --> 00:01:53.199
Poněvadž... poněvadž měly strach, že by jí zastřelili. Vedne byla spíš klidná...

23
00:01:53.200 --> 00:01:58.166
No a tahleta zpěvačka se jí ujala a zpívala jí a chlácholila jí...

24
00:01:58.167 --> 00:02:02.832
A takhle jí objímala, chovala. A ta dívka se prostě krásně uklidňovala.

25
00:02:02.833 --> 00:02:07.532
Co s nima bylo dál, to nevím... My jsme odešly odtamtud dřív.

26
00:02:07.533 --> 00:02:12.966
Mezitím teda chodili dál tran... transporty, bylo to čím dál tím náročnější samozřejmě.

27
00:02:12.967 --> 00:02:20.166
Počasí se taky horšilo... Různý situace se tam daly zažít, byly jsme třeba...

28
00:02:20.167 --> 00:02:27.299
Jednou se našlo děťátko malý, v tom záchodě... To byli takový ty venkovský záchody.

29
00:02:27.300 --> 00:02:32.566
Nebo jestli to tam našli... našli... potrat prostě... našli Němci?

30
00:02:32.567 --> 00:02:36.266
Tak jsme jim to musely vylovit... očistit...

31
00:02:36.267 --> 00:02:43.766
A oni s nesmírnejma posměškama si to vzali s sebou, halt to odnesli.

32
00:02:43.767 --> 00:02:52.799
Nevím kdo to... komu se to stalo. Asi to bylo lepší, než se... než... lepší řešení pro chudáka.

33
00:02:52.800 --> 00:03:00.999
No... tak potom se to zhoršovalo... a ještě bylo několik volných stanů, myslím, že to byl hlavně jeden...

34
00:03:01.000 --> 00:03:13.832
No a nám byla zima, že jo... Pršelo... Apely byli delší, poněvadž... prostě nás bylo víc.

35
00:03:13.833 --> 00:03:17.499
Delší byli deště... Nestačily jsme uschnout.

36
00:03:17.500 --> 00:03:24.666
Sláma dřevěná, na který jsme spaly už byla rozbitá, takže zespoda to bylo taky studený...

37
00:03:24.667 --> 00:03:32.732
No a už nás bylo v tom, v tom stanu tolik, že vždycky, když někdo vstal, tak potom už těžko našel...

38
00:03:32.733 --> 00:03:37.199
V noci když vstal, těžko, velmi těžko našel to místo, poněvadž se spalo těsně, těsně na sobě...

39
00:03:37.200 --> 00:03:42.432
A když se někdo otočil na bok, tak se {smích} celá řada musela taky otočit na bok.

40
00:03:42.433 --> 00:03:44.999
Tak to bylo trochu náročný.

41
00:03:45.000 --> 00:03:54.232
No... a pak se stalo, že děvčata... že děvčata ňáký zjistily, že jeden stan, že je tam natrženej.

42
00:03:54.233 --> 00:03:58.299
Tak mu trošku ještě dopomohly a omotaly si to kolem sebe.

43
00:03:58.300 --> 00:04:04.299
No a potom napodobovali je čím dál tím další lidi.

44
00:04:04.300 --> 00:04:11.066
No a pak na to přišel komandant a to byl strašnej, strašnej randál, strašná, strašná prostě situace byla.

45
00:04:11.067 --> 00:04:17.132
Poněvadž jsme poničili jejich... jejich majetek, kterej šel...

46
00:04:17.133 --> 00:04:21.166
Měl jít na vojnu a prostě jako smrt a to všechno možný...

47
00:04:21.167 --> 00:04:24.966
A chtěl na matce aby... na mojí mamince, aby jmenovala, kdo to udělal.

48
00:04:24.967 --> 00:04:31.266
No což maminka samozrějmě neudělala... Takže jí řekl, že jí zastřelí a vzal k tomu ještě pár lidí...

49
00:04:31.267 --> 00:04:36.466
A nechal udělat, nechal udělat plot ještě jako takovej..

50
00:04:36.467 --> 00:04:40.399
Aby měli takovej malinkej jakoby táborek tam pro sebe.

51
00:04:40.400 --> 00:04:46.666
No a pracovali neustále... s tím, že prostě něco vždycky vykopali, pak to zahrabali...

52
00:04:46.667 --> 00:04:50.032
Vykopali to jinde, zahrabali, vykopali zase tamto, nebo nosili...

53
00:04:50.033 --> 00:04:52.766
Prostě takovou „smysluplnou“ práci, že jo, ta nejvíc ubíjí...

54
00:04:52.767 --> 00:04:58.732
No ale poněvadž tam byla maminka, tak ta to... {kašel} Ta to samozřejmě dokázala.

55
00:04:58.733 --> 00:05:02.432
Buď si... buď zpívala. Strhla ostatní taky... Prostě...

56
00:05:02.433 --> 00:05:08.466
No a my jsme, my tři děvčata, my jsme prostě brečely, měly jsme o mámu hroznej strach.

57
00:05:08.467 --> 00:05:15.232
A vždycky jsme chodívaly k tomu plotu a mámy byly jako veselý, aby nám... aby nás pozdvihly.

58
00:05:15.233 --> 00:05:20.266
Tam už maminka samozřejmě nebylo to {nesrozumitelné}, že jo no.

59
00:05:20.267 --> 00:05:27.166
A ten, ten byl zase tak dobrej {smích}, ten... ten velící důstojník, že ho to přestalo bavit.

60
00:05:27.167 --> 00:05:32.766
Jo... nechal.. bylo to.. nevím jak dlouho to trvalo. Ňákou... určitou dobu to trvalo..

61
00:05:32.767 --> 00:05:36.566
A v tý době my jsme se ohromně a nesmírně sblížily s těma děvčatama.

62
00:05:36.567 --> 00:05:46.732
No a do tý míry, že ta Věrka, to je kameramanka z televize, to jsem... tak ta... Nevím jestli to dělala každej den, nebo jenom občas.

63
00:05:46.733 --> 00:05:54.866
Ale utkvělo mi velice silně v paměti, jak ona schovává takovejhle malinkej jako nehet, kousíček chleba.

64
00:05:54.867 --> 00:06:01.066
Dva takový malinký kousíčky chleba a když jsme usínaly, tak nám to dala na rty, abychom usínaly s chutí chleba.

65
00:06:01.067 --> 00:06:06.399
Tak jsem říkala, n... nikdo už mi v celým životě nedal větší dar.

66
00:06:06.400 --> 00:06:13.232
No a potom začali ty deště, byli čím dál tím horší...

67
00:06:13.233 --> 00:06:16.832
Přijížděli ještě Holanďani, mezi nima tam byla taky Anne Franková...

68
00:06:16.833 --> 00:06:20.932
Patrně jsem ji znala, ale nevím. Nevěděla jsem, že je to ona.

69
00:06:20.933 --> 00:06:32.432
A... začali, začali přicházet kupci. To byli lidi, kteří měli nějaký továrny, nebo spravovali je, nebo je vlastnili...

70
00:06:32.433 --> 00:06:41.066
A protože na vojnu už narukovali 16-letí, 17-letí chl... hoši, tak oni potřebovali pracovní síly.

71
00:06:41.067 --> 00:06:44.099
Takže si chodili mezi ná... , k nám vybírat.

72
00:06:44.100 --> 00:06:50.499
Vypadalo to tak, že vždycky nastoupila celá řada, ten blok jeden, nebo tak... nebo prostě většina... větší množství lidí.

73
00:06:50.500 --> 00:06:57.532
Musely... někdy jsme se musely svlíknout donaha, aby páni měli z toho ňákej... ňáký povyražení.

74
00:06:57.533 --> 00:07:02.866
Vím ten jeden, ten byl kór zvrhlej, tak ten chtěl, aby se jedna noha zdvihla hodně vysoko.

75
00:07:02.867 --> 00:07:12.199
No a pak si vybírali, no a my jsme se dostaly bohu dík, bohu dík už dost brzo jsme se dostaly do transportu ven.

76
00:07:12.200 --> 00:07:16.166
Poněvadž pak už to tam bylo opravdu moc, moc, moc strašný.

77
00:07:16.167 --> 00:07:19.932
Už ještě když my jsme tam byly, tak to bylo zlý, ale pak už to tam bylo moc zlý.

78
00:07:19.933 --> 00:07:24.199
Takže my jsme se dostaly odtamtuď pryč.

79
00:07:24.200 --> 00:07:30.132
A myslím, že jsme na cestu, na cestu jsme dostaly myslím punčochy dokonce.

80
00:07:30.133 --> 00:07:34.366
A připadalo nám to úžasný, poněvadž bylo to na svatej Mikuláš.

81
00:07:34.367 --> 00:07:37.266
Takže jsme si to taky vzaly tak, jako že jsme dostaly dárek.

82
00:07:37.267 --> 00:07:40.766
A takovej důležitej, poněvadž před tím jsme běhaly v tom sněhu bos... na boso, že jo.

83
00:07:40.767 --> 00:07:47.832
A... no a přijely jsme do Mehl... do Mehltheuer. Taky nevím, jak dlouho jsme tam jely.

84
00:07:47.833 --> 00:07:51.999
Přijely jsme do Mehltheuer. A Mehltheuer je malá vesnička.

85
00:07:52.000 --> 00:07:59.166
Na tý vesničce... v tý vesničce malý nádraží a na tom nádraží, vedle nádraží hned malá továrnička.

86
00:07:59.167 --> 00:08:03.132
A ta továrnička dělala součásti do tanků. A... {kašel}

87
00:08:03.133 --> 00:08:14.466
K tý, k tý, k tý továrně byl... byl přiložená, byla přiložená, připevněná taková... takovej bloček, blok malej.

88
00:08:14.467 --> 00:08:20.332
No a tam jsme by... nás bylo dvěstě... teda z toho tři Češky.

89
00:08:20.333 --> 00:08:23.466
A tam jsme, tam jsme byly ubytovaný.

90
00:08:23.467 --> 00:08:32.499
A každej jsme měli takovou úzkou, ale sám pro sebe pryčnu, takže... a deku. Takže my jsme se zase cítily... ohromně kultivovaně.

91
00:08:32.500 --> 00:08:41.032
No a... ty součástky do tanků bylo... {kašel} se obráběly.

92
00:08:41.033 --> 00:08:46.332
Byla to dost velká dřina, poněvadž byly velký, těžký a my jsme to už těžko zdvihaly.

93
00:08:46.333 --> 00:08:55.766
A... měly jsme tam německý... německý mistry, kteří nás to měli naučit, ale nesměli s náma mluvit, poněvadž...

94
00:08:55.767 --> 00:09:01.599
A byli informováni o tom, že jsme těžcí zločinci.

95
00:09:01.600 --> 00:09:06.132
Ten jeden se pak jedný dívky zeptal, jestli to tak je, takže...

96
00:09:06.133 --> 00:09:09.666
Asi pochopili, že to tak není... nebylo...

97
00:09:09.667 --> 00:09:17.399
Když bylo možný... nebo někteří z nich nechávali omylem na tom stroji kousek chleba, nebo něco...

98
00:09:17.400 --> 00:09:23.432
Nebylo jich moc, ale někte... někteří byli, někteří... někteří takoví byli.

99
00:09:23.433 --> 00:09:30.799
Pracovalo se tam ve dne i v noci, noční šichty a denní šichty a...

100
00:09:30.800 --> 00:09:36.132
Ten bloček, ten blok teda byl... byl připevněnej k tý... k tý velký hale.

101
00:09:36.133 --> 00:09:40.566
Ale ještě mezi tím byla malá... malá místnůstka.

102
00:09:40.567 --> 00:09:44.399
Na jedné straně, na levé straně byli záchody, bloček jako záchody.

103
00:09:44.400 --> 00:09:50.966
A na druhý straně byl takovej... zasklená místnůstka, ve který stále byla jedna "aufseherka" a...

104
00:09:50.967 --> 00:09:57.399
Dávala na nás pozor, jestli jsme nic ne... a určovala, kdo smí jít na záchod a kdo ne.

105
00:09:57.400 --> 00:10:07.832
Tak... když jsme, když jsme byly vevnitř, měly jsme třeba tu noční a ve dne jsme byly vevnitř, tak to nás celkem ještě pouštěla {kašel}.

106
00:10:07.833 --> 00:10:11.466
Nebo v noci taky. Podle toho, kdo měl službu samozřejmě.

107
00:10:11.467 --> 00:10:17.432
Ale když jsme byly na práci, no tak to jsme dvakrát, zase v pěticích...

108
00:10:17.433 --> 00:10:23.066
Já dám tohleto pryč, mně to... něco... se to blejská... do očí...

109
00:10:23.067 --> 00:10:26.699
To jsme samozřejmě v pěticích na záchod chodily dvakrát denně.

110
00:10:26.700 --> 00:10:30.099
Mám tady ten... tak to můžu ukázat teď, nebo ne?

111
00:10:30.100 --> 00:10:31.266
IV: No, můžete...

112
00:10:31.267 --> 00:10:31.532
MD: Odpusťte... odpusťte, jo {pousmání}.

113
00:10:31.533 --> 00:10:34.099
CM: Pustíme to zpátky... to nic.

114
00:10:34.100 --> 00:10:40.266
MD: Máme tady takovej... ale já to mám v kopii. Tu... ten originál mám jinde.

115
00:10:40.267 --> 00:10:49.232
A tady je napsáno... to bylo vyvěšené... A tam bylo napsáno kdy... kdy, kdo smí chodit na záchod.

116
00:10:49.233 --> 00:10:56.699
První, první místnost... první hala, druhá hala, třetí hala... ve dne a kdy v noci.

117
00:10:56.700 --> 00:11:00.499
Takže to Vás možná bude zajímat, se na tohle podívat, no...

118
00:11:00.500 --> 00:11:07.799
A jednou se stalo, že ta aufseherka si prohlížela módní časopisy.

119
00:11:07.800 --> 00:11:14.432
A vyšla jedna dívka, která potřebovala na ten záchod jít a toužebně se na ty časopisy dívala.

120
00:11:14.433 --> 00:11:22.032
A tu aufseherku to upoutalo. Slovo dalo slovo, oni se daly do řeči, ta byla tak... jo.

121
00:11:22.033 --> 00:11:26.732
A ona jí řekla, že je moder... , že je návrhářka oděvů.

122
00:11:26.733 --> 00:11:31.832
No tak tu to nadchlo, dala jí papír a tužku a řekla, aby něco navrhla.

123
00:11:31.833 --> 00:11:37.766
Tak ona... já už si nepamatuju, jak se to děvče jmenovalo, ale... ale...

124
00:11:37.767 --> 00:11:43.532
Navrhla jí spoustu krásných věcí zřejmě a kousek toho papíru a tužku teda taky ulila.

125
00:11:43.533 --> 00:11:47.932
A... {pousmání} mně namalovala panenku, pro radost.

126
00:11:47.933 --> 00:11:52.399
Tu panenku už nemám, ta vzala za svý... byla... no, vzala za svý.

127
00:11:52.400 --> 00:12:00.899
No a poněvadž jsme měly v tý době takový... bylo to těžký, měli jsme hlad a bylo to takový, jako trošku beznaděj...

128
00:12:00.900 --> 00:12:08.166
Tak já jsem řekla, že ta panenka se jmenuje Evička a že v neděli až budem...

129
00:12:08.167 --> 00:12:12.099
A v neděli se nepracovalo, poněvadž ti... ti Němci nechtěli v neděli pracovat.

130
00:12:12.100 --> 00:12:15.066
A že v neděli budeme slavit její narozeniny.

131
00:12:15.067 --> 00:12:25.066
To byla taková malá skupina děvčat, kterou ovlivňovala ta nejstarší z nás, která nám vyprávěla obsahy světových románů.

132
00:12:25.067 --> 00:12:35.732
Tak a to by... a krás... krásn... krásně nám vypráv... vypravěč. No a načež... se to jako... oslavovalo.

133
00:12:35.733 --> 00:12:39.332
A děvčata mně napsaly dvě básničky.

134
00:12:39.333 --> 00:12:53.266
No jednu... aha, to je ten originál. Jednak jsem dostala panenku... panenku, která byla ušitá z mých šatů, z mýho lemu ňákýho.

135
00:12:53.267 --> 00:13:00.166
A ta panenka vypadá takhle: jako správný děťátko, který je v lágru...

136
00:13:00.167 --> 00:13:08.799
Tak má... úzký nožičky, který se jí křivěj, úzký tedy hubený nožičky, který se křivěj.

137
00:13:08.800 --> 00:13:15.199
Hubený ručičky... a měla taky velký bříško, to taky k tomu patřilo.

138
00:13:15.200 --> 00:13:21.166
A... mám přečíst tu pohádku? Tu písničku... teda tu... ani nemůžu říct...

139
00:13:21.167 --> 00:13:23.732
Mám to číst česky nebo polsky? Nebo obojí?

140
00:13:23.733 --> 00:13:25.432
IV: Jak chcete... kus tak a kus tak...

141
00:13:25.433 --> 00:13:25.932
MD: Kus tak...

142
00:13:25.933 --> 00:13:26.932
IV: Úryvek ňákej.

143
00:13:26.933 --> 00:13:28.366
MD: Tak jenom úryvek, jo...

144
00:13:28.367 --> 00:13:33.199
Na Eviczky urodziny złączacie wszystkie ptaszyny.

145
00:13:33.200 --> 00:13:38.032
Já to přeložím: Na narozeniny Evičky se... přiletěli všichni ptáčkové.

146
00:13:38.033 --> 00:13:41.866
Usiedli pod oknem na drzewie i razgrzechotały w słodkim śpiewie.

147
00:13:41.867 --> 00:13:47.899
Sedli si na strom a sladce zazpívali.

148
00:13:47.900 --> 00:13:58.132
Przyleciała mała sroczka, ce ma zezowaty oczka. Na górna gałąźka wzlecieła i tak razgrzechotała.

149
00:13:58.133 --> 00:14:05.566
Přiletěla malá sýkorka, která má... má šš... šil... šilhavý očíčka.

150
00:14:05.567 --> 00:14:10.332
Sedla si na horní větvičku a takto zašvitořila:

151
00:14:10.333 --> 00:14:16.466
Chy wiecie dlaczego słońce dziś tak świeci, chy wszyscy się radują dorośli, dzieci?

152
00:14:16.467 --> 00:14:21.466
To mała Evyczka, córeczka Majinki, dzisiaj świętuje piąte urodziny.

153
00:14:21.467 --> 00:14:26.899
Víte proč tak svítí sluníčko a proč se všichni radujou, dospělí, děti?

154
00:14:26.900 --> 00:14:32.099
To malá Evička, dceruška Marienky dneska slaví páté narozeniny.

155
00:14:32.100 --> 00:14:39.766
Takže takovou... To je, to je ještě delší a to by asi dlouho trvalo.

156
00:14:39.767 --> 00:14:42.299
Ale končí to... končí to přáním:

157
00:14:42.300 --> 00:14:49.466
Zasz matičce, co ciebie na świat ten wydała, zyczymy, bysze zawsze w życiu swoim śmiała.

158
00:14:49.467 --> 00:14:57.199
A matin... matičce, která tě přivedla na tento svět přejeme, aby se stále ve svém životě smála.

159
00:14:57.200 --> 00:15:00.232
Ażeby jej córeczka wiara poczyniła.

160
00:15:00.233 --> 00:15:02.399
Aby měla z dcerušky mnoho radosti.

161
00:15:02.400 --> 00:15:04.799
Ażeby jej bogaty zamężna vydawała.

162
00:15:04.800 --> 00:15:07.466
Aby jí bohatě vdala za muže

163
00:15:07.467 --> 00:15:09.499
Ażeby Eviczka w łóżku nie ona sikała.

164
00:15:09.500 --> 00:15:11.799
Aby Evička nečůrala v postýlce.

165
00:15:11.800 --> 00:15:14.266
I nigdy „papou!” nie walawała.

166
00:15:14.267 --> 00:15:16.499
A nikdy aby nevolala "papú!"

167
00:15:16.500 --> 00:15:22.232
Nich na tysiące sie zycia są lat dzisiaj są serdeczni, swiergotały ptaszki w chórze.

168
00:15:22.233 --> 00:15:25.132
Tak to bylo to jedno... A tohleto...

169
00:15:25.133 --> 00:15:30.399
Já jsem... já jsem, když jsem dělala ty, když jsem pracovala u těch strojů...

170
00:15:30.400 --> 00:15:37.166
Tak se mi udělalo tady pět vředů a tady dva. A bylo to hrozně bolestivý...

171
00:15:37.167 --> 00:15:42.632
A strašný bylo, když jsem měla... těma... těmahle těma pohybama jako připevňovat ty materiály.

172
00:15:42.633 --> 00:15:51.066
Dokonce mi nechali na několik dní doma. Takže... takže jsem dostala tenhle ten... k tomu tu básničku ještě:

173
00:15:51.067 --> 00:15:56.666
Drogа, droga Eviczka, na twojej urodziny oferuję cie cały kawał uriegniny.

174
00:15:56.667 --> 00:16:03.666
Drahá Evičko, na tvé... k tvým narozeninám ti věnuju celej kus papírový vaty.

175
00:16:03.667 --> 00:16:08.599
Posiadał na działania magicznego na... wrzody, który są dziedziczne.

176
00:16:08.600 --> 00:16:19.066
Mm... Prý má veliké... veliké... velmi ma... magicky působí na... na vředy, který prý jsou dědičný.

177
00:16:19.067 --> 00:16:24.099
Ażeby cie mamczina nie była zazdrosna, niech cie bezboleśnie i ladnie rosną.

178
00:16:24.100 --> 00:16:29.999
A abys Evičko nežárlila na ty maminčiný, tak ať ti rostou bezbolestně, ale krásně.

179
00:16:30.000 --> 00:16:37.399
Takže to... to bylo ještě s k tomu Mehltheuer.

180
00:16:37.400 --> 00:16:43.299
IV: Takže jestli jsem to pochopila správně, tak vy jste se tam hodně staly součástí tý, asi polský pospolitosti?

181
00:16:43.300 --> 00:16:45.899
Byly tam ještě i jiný národnosti v tom Mehltheueru?

182
00:16:45.900 --> 00:16:51.399
MD: Byly tam... byli tam ještě Maďarky, ale s těma jsme se vůbec nedostaly do styku. Až když... až když byl konec...

183
00:16:51.400 --> 00:16:59.866
A... ani taky. Ne, s těma jsme se vůbec neviděly ani. No tak my jsme byly tři Češky, že jo.

184
00:16:59.867 --> 00:17:04.732
No a navíc... tak já jsem byla v takových letech, kdy se člověk druží.

185
00:17:04.733 --> 00:17:12.499
A ty děvčata byla fajn. Mám ještě sešítek který... mám různý zápisky od nich na rozloučenou a...

186
00:17:12.500 --> 00:17:15.499
Tak s... jako měly jsme hezký vztah.

187
00:17:15.500 --> 00:17:15.632
IV: A jak...

188
00:17:15.633 --> 00:17:20.032
MD: Tam bylo strašně důležitý mít někoho... někoho blízkého. Tak já jsem měla tu maminku.

189
00:17:20.033 --> 00:17:25.966
Ale kdo neměl někoho blízkého z rodiny, tak aspoň bylo štěstí, když měl nějakého kamaráda..

190
00:17:25.967 --> 00:17:32.766
Poněvadž to člověka drželo. Člověka to drželo a potom ten kamarád taky třeba i pomohl.

191
00:17:32.767 --> 00:17:37.099
Mám přítelkyni, to je támhle ta fotografie za mnou.

192
00:17:37.100 --> 00:17:42.132
Ona už umřela, bylo jí 96. Do poslední chvíle jí to skvěle myslelo.

193
00:17:42.133 --> 00:17:52.299
A to je paní, která... v Birkenau... přijala 12 děvčat, který zůstaly bez matek.

194
00:17:52.300 --> 00:17:59.099
A starala se o ně... a vytvořily takovej pevnej kolektiv, že se o všecko absolutně dělily.

195
00:17:59.100 --> 00:18:03.066
Jednou dostaly švestku a tu švestku rozdělily na těch 13 dílů.

196
00:18:03.067 --> 00:18:11.532
Potom... a když byla některá nemocná, tak ty ostatní jí daly... jí daly něco ze svýho jídla, pomohly jí.

197
00:18:11.533 --> 00:18:14.866
Takže to má obrovskou... obrovský to je, když někdo může někoho mít.

198
00:18:14.867 --> 00:18:20.599
Tohleto nebylo až tak silný přátelství, ale bylo to hezký... bylo to hezký.

199
00:18:20.600 --> 00:18:30.732
No, potom se jednou stalo, že... Ještě za oknem nás hlídal vojáček, s kterým děvčata někdy tajně mluvily.

200
00:18:30.733 --> 00:18:33.799
A on nás informoval o tom, jak vypadá situace.

201
00:18:33.800 --> 00:18:38.632
Informoval nás o tom, že americká armáda nás obkličuje.

202
00:18:38.633 --> 00:18:42.032
Ale vždycky zase když měli přijít k nám, tak zase šli někam jinam.

203
00:18:42.033 --> 00:18:48.932
Ale fakt je, že hodně bombardovali a na nás nic nespadlo. Takže oni o nás věděli a...

204
00:18:48.933 --> 00:18:57.366
Jednou... to už vypadalo, že teda už jsou dost blízko, takže už... už jsme nechodily pracovat.

205
00:18:57.367 --> 00:19:02.666
Poněvadž už jsme byly tak blí... tak... tak... jako slabý, že už to nešlo.

206
00:19:02.667 --> 00:19:09.632
Dostavály jsme jenom trošičku vody s nepatrným množstvím zeleniny... tak na tu barvu.

207
00:19:09.633 --> 00:19:17.866
Protože když jsme byli obklíčení, tak... nebyla... nebyl.. nebyla.. nebylo zásobování.

208
00:19:17.867 --> 00:19:21.099
A to co bylo, tak to si vzali... vz.. že jo oni.

209
00:19:21.100 --> 00:19:33.699
A fašisti, ti... nekteří k nám začali být roztomilí, někteří k nám byli o to horší, nekteří začali nosit, nosit civil a...

210
00:19:33.700 --> 00:19:39.599
A oni... my jsme je různě pojmenovaly. Například jeden, tomu chyběl... chyběl prst.

211
00:19:39.600 --> 00:19:44.966
Tak tomu se říkalo buďto "devět a půl" a nebo "půl desá... půl desátý." No a... {pousmání}

212
00:19:44.967 --> 00:19:49.166
Takovýhle... takovýhle různý... různý... různý jména.

213
00:19:49.167 --> 00:19:56.399
No ale tak se stalo, že ani ta "aufseherka nebyla," která jako určovala kdy... kdy můžeme jít tam a...

214
00:19:56.400 --> 00:20:03.499
Tak děvčata šly, asi čtyři holky to zkusily. Já jsem mezi nima nebyla, já jsem se bála.

215
00:20:03.500 --> 00:20:09.732
A... dveře byly otevřený. Vešly do síňě. Tam bylo... nikdo nebyl.

216
00:20:09.733 --> 00:20:13.399
Zkusily vzít za vrata... Vrata se otevřely a byly venku.

217
00:20:13.400 --> 00:20:19.266
No a tak se šly podívat ještě kousek dál a našly tam... na to nádraží...

218
00:20:19.267 --> 00:20:26.532
A našly tam velikej pytel se zrním. Tak si to nacpaly do.. do sukní, přinesly nám to všem.

219
00:20:26.533 --> 00:20:32.832
No tak já jsem v životě nejedla nic tak chutnýho a asi už nikdy nic tak chutnýho nebudu jíst..

220
00:20:32.833 --> 00:20:37.599
To byl prostě rajskej {smích} pokrm a... a už mezi tím šly další.

221
00:20:37.600 --> 00:20:45.232
No tak já jsem se vypravila, že půjdu taky, abych mamince přinesla taky... a...

222
00:20:45.233 --> 00:20:52.166
Oni mezi tím tam děvčata objevila vozíčky s... s balíčkama... na frontu.

223
00:20:52.167 --> 00:20:53.966
Tak každej něco sebral...

224
00:20:53.967 --> 00:21:02.899
Většinou... většinou hned u toho... u tý zahrady, která byla vedle... vedle... nebo vedle... tý budovy.

225
00:21:02.900 --> 00:21:06.166
Tak většinou sedly hned tam a hned se do toho daly...

226
00:21:06.167 --> 00:21:12.032
A když jsem {kašel} procházela, tak jednak mi to buď to ukazovaly, nebo tu a tam mi dal někdo něco... něco kousnout.

227
00:21:12.033 --> 00:21:14.899
No já jsem byla nadšená, tak jsem šla taky to zkusit.

228
00:21:14.900 --> 00:21:23.499
A {pousmání} sebrala jsem... čtyři balíčky, že jo? Jeden, dva, tři, čtyři balíčky... tři balíčky... čtyři balíčky...

229
00:21:23.500 --> 00:21:29.266
Prostě ňáký balíčky jsem sebrala a běžela jsem to taky otevřít, do takovýho zákoutí...

230
00:21:29.267 --> 00:21:35.266
A ten první balíček byl takovej jako podélnej, takhle vypadal.

231
00:21:35.267 --> 00:21:40.932
A děvčata mi vyprávěla o slanině, jaká je to... ikdyž to židé jako nemají jíst.

232
00:21:40.933 --> 00:21:46.799
Ale Poláci používají slaninu hodně a hrozně jí milujou. A jaká je to bá... jaký je to báječný jídlo.

233
00:21:46.800 --> 00:21:51.766
A já jsem slaninu z rodiny nemě... neznala. Tak jsem byla přesvědčená, že to je opravdu něco skvělýho.

234
00:21:51.767 --> 00:21:54.366
No tak mně bylo jasný, že v tom je ta slanina, že jo.

235
00:21:54.367 --> 00:22:02.066
Tak jsem to otevřela... {kašel}

236
00:22:02.067 --> 00:22:08.632
Otevřela jsem balíček a on tam byl... on tam bylo... ono to tam bylo mýdlo.

237
00:22:08.633 --> 00:22:13.099
Tak to mne trošku sklamalo, ale řekla jsem si: No tak se aspoň umyjeme pořádně, že...

238
00:22:13.100 --> 00:22:16.332
Tak v těch ostatních balíčkách jistě něco bude.

239
00:22:16.333 --> 00:22:21.466
A otevřela jsem druhej balíček a tam byly... tam byla látka na šaty.

240
00:22:21.467 --> 00:22:32.166
Tak to jsem pohasla, ale řekla jsem si: Tak fajn... budeme se moct převlíknout do civilu, nějak se to udělá a...

241
00:22:32.167 --> 00:22:38.132
Tak jsem vzala třetí balíček a tam byla zase ta látka na šaty, jenže jiná.

242
00:22:38.133 --> 00:22:42.666
Tam... první byla červená, tahle byla modrá. Tak to jsem ještě přijala...

243
00:22:42.667 --> 00:22:45.899
A teď jsem držela ten balíček, ten... ten... ten poslední.

244
00:22:45.900 --> 00:22:50.132
Ten byl takhle vysokej a takhle... takhle širokej.

245
00:22:50.133 --> 00:22:54.899
A prostě jestli ten svět za něco stál, tak tam ten... tak tam muselo být něco k jídlu, že jo.

246
00:22:54.900 --> 00:23:00.899
A maminka ráda pekla... pekla borůvkovej koláč a já jsem ho zbožňovala.

247
00:23:00.900 --> 00:23:06.666
Tak jsem si říkala, tak to asi někdo borů... borůvkovej koláč posílá {smích} někdo vojáčkovi.

248
00:23:06.667 --> 00:23:12.499
Tak jsem to otevřela a ona tam byla německá hra "Člověče, nezlob se!"

249
00:23:12.500 --> 00:23:17.032
Tak... {smích} tak jsem zaklela a hodila jsem to co nejdál.

250
00:23:17.033 --> 00:23:21.132
Bohužel jsem to druhej den hledala a už... už se mi to nepodařilo najít.

251
00:23:21.133 --> 00:23:28.366
No a smutně jsem šla .do bloku, poněvadž už se... jsem slyšela, že to tam... tam se něco... něco hejbalo, nějakej hluk tam byl.

252
00:23:28.367 --> 00:23:32.666
No tak hned... hned u vchodu jsme každej dostal pár facek {smích}, že jo...

253
00:23:32.667 --> 00:23:35.466
A že teprve uvidíme, co to bude... teprve to uvidíme.

254
00:23:35.467 --> 00:23:40.832
No a... Tak jsme byly je... z toho dost vylekaný.

255
00:23:40.833 --> 00:23:50.532
A pak přišel komandant a řekl nám, abychom se připravily na cestu, že jako jdeme ven.

256
00:23:50.533 --> 00:23:54.566
A maminka mu řekla, že my nejsme schopní někam chodit, že jsme příliš slabí.

257
00:23:54.567 --> 00:24:01.032
A on řekl, že víme, že jsme ob... že tady prostě je fronta, že jsme obklíčení..

258
00:24:01.033 --> 00:24:02.966
Že jde o to, aby nás zachránil.

259
00:24:02.967 --> 00:24:08.699
A my jsme... maminka řekla, že jako... že jako ne, že... že prostě nemůžeme.

260
00:24:08.700 --> 00:24:14.166
A on řekl: V tom případě jsem... mám za povinnost vá... vás zastřelit všechny.

261
00:24:14.167 --> 00:24:22.066
A maminka mu řekla, že kdyby nás nechal bejt...

262
00:24:22.067 --> 00:24:28.232
Že víme velmi dobře, že jsme velmi dobře informovaný, že.. že americká armáda je hned za rohem prostě.

263
00:24:28.233 --> 00:24:34.999
A jestli nás nechá bejt, tak že mu dáme potvrzení, že zachránil život dvě stě ženským.

264
00:24:35.000 --> 00:24:38.532
A když nás zastřelí, že ho stejně chytnou.

265
00:24:38.533 --> 00:24:42.732
No a on řekl, že si to musí rozmyslet a odešel.

266
00:24:42.733 --> 00:24:47.532
A pak jsme... asi za hodinku, za dvě, slyšely najednou auta.

267
00:24:47.533 --> 00:24:52.766
Teď jsme si říkaly: No nazdar, tak to pro nás jedou ty, ty spalovací auta, že jo...

268
00:24:52.767 --> 00:24:56.432
Ty "dušebubky" jsme tomu říkaly. No a oni to byli Američani.

269
00:24:56.433 --> 00:25:00.766
Takže to byla docela {smích}... hezký zakončení.

270
00:25:00.767 --> 00:25:05.132
No a teď když viděli, jak vypadáme, tak nám nanesli spousty jídla.

271
00:25:05.133 --> 00:25:10.699
Takže nám pak bylo zle. Jedna paní ještě umřela. Nevím jestli z toho, nebo z něčeho jinýho.

272
00:25:10.700 --> 00:25:16.766
Pak přišel jejich doktor, zakázal jídlo a měly jsme jíst pomalu teda, začínat s něčím jednodušším.

273
00:25:16.767 --> 00:25:20.066
No my jsme vším byly nadšený, co jsme mohly jíst.

274
00:25:20.067 --> 00:25:25.132
A... já se pamatuju, že jsem... že jsem měla dvě otevřené konzervy.

275
00:25:25.133 --> 00:25:31.632
Jednu sádlo a druhej jablkovej kompot a strašně mi to chutnalo dohromady. Jsem se tomu divila {smích}.

276
00:25:31.633 --> 00:25:38.299
Ta chuť, ta se obnovovala několik hodin... několik... několik měsíců, než člověk vycítil tu chuť. Ta byla úplně zabitá...

277
00:25:38.300 --> 00:25:44.866
No a potom nás Američani odvezli o kousek dál do Rentzschmühle. Tam bych se taky ráda koukla.

278
00:25:44.867 --> 00:25:51.899
To bylo takový... tam na... na malý říčče, kolem dokola les, to bylo taky hezoučký tam.

279
00:25:51.900 --> 00:25:58.366
No a tam jsme... Poněvadž nás osvobodili 16. dubna, to ještě bylo daleko do války... do konce války.

280
00:25:58.367 --> 00:26:06.432
Tam se o nás velice hezky starali. A tam bylo dost rušno, poněvadž lidi, kteří chodili pěšky domů... vlaky nejezdili...

281
00:26:06.433 --> 00:26:14.399
Tak ti... se stavovali a byly samý otázky: Neviděl si toho? Žije tamten?

282
00:26:14.400 --> 00:26:22.499
A byly samý smutný zprávy, takže to bylo takový jako... smutný to bylo. No... ale no...

283
00:26:22.500 --> 00:26:27.899
IV: Můžu se zeptat, třeba mohly jste dostávat dopisy? Nebo ňákou tu korespondenci měly jste?

284
00:26:27.900 --> 00:26:28.332
MD: Ne, ne...

285
00:26:28.333 --> 00:26:28.832
IV: Nějakej kontakt?

286
00:26:28.833 --> 00:26:31.166
MD: Ne, no tak ono to všechno bylo rozbitý.

287
00:26:31.167 --> 00:26:37.832
My jsme... my jsme se... chtěly jet... chtěly jít pěšky a ten komandant říkal, no tak že... ten... ten americkej...

288
00:26:37.833 --> 00:26:42.832
Ten říkal: Prosím vás nedělejte to, já... jak něco bude možný, já vás k něčemu přifařím.

289
00:26:42.833 --> 00:26:45.599
Ale to je strašně nebezpečný, ona je ještě válka.

290
00:26:45.600 --> 00:26:50.632
No a teď ta... to jako už bylo vidět, že ta... že ta morálka je hodně rozbitá.

291
00:26:50.633 --> 00:26:56.066
Já jsem si tam.. já jsem začala konečně.. konečně vychutnávat samotu a...

292
00:26:56.067 --> 00:27:00.466
Ne že bych se stranila ostatních, ale že jsem mohla být pár hodin sama taky.

293
00:27:00.467 --> 00:27:07.399
A chodila jsem po pražce vždycky. Dál jsem si netroufla, poněvadž to bylo... nebezpečný to tam bylo.

294
00:27:07.400 --> 00:27:12.766
Nekteří muži, ti byli jako utržení od zvířete. To prostě tak je, když je konec války.

295
00:27:12.767 --> 00:27:18.832
To je.. to jsou ty všechny pudy v... Takže to... takže to bylo nebezpečný, no ale...

296
00:27:18.833 --> 00:27:25.666
A taky poprvé, když nám dali rádio spravený, tak to první, co jsem slyšela, že Praha volá o pomoc.

297
00:27:25.667 --> 00:27:34.332
Tak to bylo taky takový... takový těžký. Nakonec jsme se dostaly domů 6. června... ne, 2. června.

298
00:27:34.333 --> 00:27:35.832
IV: S ňákým tím transportem?

299
00:27:35.833 --> 00:27:41.832
MD: Jely jsme transportem kterej... kterej... ňák spravili teda někde ty koleje.

300
00:27:41.833 --> 00:27:48.732
A... s Jugoslávcema, s vojskem jugoslávským. Tak jsme se vrátily.

301
00:27:48.733 --> 00:27:59.666
No a z 18 lidí jsme se vrátily dvě. A to bylo strašně těžký to... přijmout, pochopit a žít s tím.

302
00:27:59.667 --> 00:28:07.899
To bylo moc těžký. A hodně dlouho se to zpracovávalo...

303
00:28:07.900 --> 00:28:14.532
A hodně dlouho se s tím člověk vyrovnával taky...

304
00:28:14.533 --> 00:28:24.099
Já jsem těžko... těžko se dostávala k vlastní generaci, poněvadž jsme... jsem si nerozuměla s vlastní generací.

305
00:28:24.100 --> 00:28:29.466
Já jsem si rozuměla buď s puberťákama anebo s lidma staršíma, kteří hodně zažili.

306
00:28:29.467 --> 00:28:34.632
Jinak... jinak ne... jinak to nešlo. No...

307
00:28:34.633 --> 00:28:37.066
IV: Můžu se zeptat, co jste dělala po válce?

308
00:28:37.067 --> 00:28:46.532
MD: No po válce... nejdřív jsem... nejdřív jsem šla do ňákýho kurzu francouzskýho a.. abych... tam... maminka...

309
00:28:46.533 --> 00:28:51.599
Maminka jednak... My jsme teda po válce... po válce jsme v Praze teda nikoho nenašly.

310
00:28:51.600 --> 00:28:56.832
A šly jsme se podívat do Chotěboře, kde byli teda většina příbuzných a zůstaly jsme tam.

311
00:28:56.833 --> 00:29:02.199
Maminka tam zůstala, já jsem chtěla zůstat s ní, ale ona mi přesvědčila, že se musím jít učit.

312
00:29:02.200 --> 00:29:05.966
Já jsem se chtěla teda samozřejmě učit, ale nechtěla jsem tu mámu nechat.

313
00:29:05.967 --> 00:29:13.732
A ona byla velmi moudrá, takže... takže jsem jela do Prahy a zapsala jsem se na ňákej kurs Franštiny celodopolední.

314
00:29:13.733 --> 00:29:17.132
Ten první rok jsem dělala to a doháněla jsem, co jsem mohla.

315
00:29:17.133 --> 00:29:28.466
A... potom... taky oni v tý době taky byly různý takový "rychlokvašky", který teda dětem umožnily, aby prostě co nejrychlejc se někam zařadili.

316
00:29:28.467 --> 00:29:36.332
A.. no a potom jsem šla na Vysokou školu politickou a sociální, s tím, že jsem šla na sociální odbor.

317
00:29:36.333 --> 00:29:44.832
Poněvadž jsem si představovala naivně, že bych... že bych pracovala prostě jako ňáká sociální pracovnice...

318
00:29:44.833 --> 00:29:54.966
Ve vězeňství jsem chtěla pracovat. No, pak jsem nakonec pracovala v knihovnách, v různejch...

319
00:29:54.967 --> 00:30:00.599
A to byla taky dobrá práce, hezká.

320
00:30:00.600 --> 00:30:15.099
Narodili se... vdala jsem se, narodily se mi dvě dcery... A od té jedné mám vnuka.

321
00:30:15.100 --> 00:30:21.032
Já jsem dělala hodně jako dokumentátorka, v těch knihovnách, nebo i v Ústavu mezinárodní politiky.

322
00:30:21.033 --> 00:30:24.966
Tam jsem jednu dobu dělala dokumentátorku, odbornou dokumentátorku.

323
00:30:24.967 --> 00:30:33.099
A potom v těch různých knihovnách velkých. Jednak jsem pracovala, poněvadž to bylo blízko, v tý...

324
00:30:33.100 --> 00:30:39.766
Vojenský... Vojenský škole vysoké na... v Dejvicích, poněvadž tam za mnou mohly chodit děti ze školy.

325
00:30:39.767 --> 00:30:45.966
A potom když se to... když to Sověti uzavřeli, tak jsem pracovala na Národní třídě.

326
00:30:45.967 --> 00:30:51.099
A ještě před tím jsem pracovala na... vlastně na Mariánském náměstí na Lidové škole...

327
00:30:51.100 --> 00:30:57.566
Ne, na Lidový tý... knihovně. Ta byla... ta byla velmi pěkná. Tam to bylo hezký taky.

328
00:30:57.567 --> 00:31:02.366
Tam se člověk mohl hodně naučit, tam měl pořád kolem sebe hodně knih. To bylo moc hezký.

329
00:31:02.367 --> 00:31:09.366
A oni ti lidi, kteří jsou mezi knihama, nebo kteří jsou třeba... jsem si všimla, jsem to zkoušela, zkoumala...

330
00:31:09.367 --> 00:31:18.966
Že třeba i lidi, kteří pracovali v ňákých gramofónových závodech nebo tak, tak ti byli takoví jako vlídnější k sobě.

331
00:31:18.967 --> 00:31:27.566
No... no a vyrovnávala jsem se s tím teda těžko, to asi se mne chcete zeptat.

332
00:31:27.567 --> 00:31:33.432
Zdály se mi dlouho zlý sny a ty se mi ještě někdy zdají, ale už jsou čím dál tím lepší.

333
00:31:33.433 --> 00:31:42.432
Nejdřív jsem utíkala, pak jsem exhumovala... ve spaní jsem exhumovala příbuzný.

334
00:31:42.433 --> 00:31:49.132
Pak jsem aktivně bojovala. Pak když jsem měla děti, jsem zase zachraňovala děti.

335
00:31:49.133 --> 00:31:55.199
A teď poslední sen, kterej jsem takovejhle měla, tak ten jsem... to jsem zachraňovala vnuka.

336
00:31:55.200 --> 00:32:01.932
Tak to už mi přišlo, že už po 60 letech {smích} je... jestli je už skoro přehnaný, no...

337
00:32:01.933 --> 00:32:06.366
A ty sny byly zlý a to prostě někdy mi to trvalo tři dny. A když jsem si četla...

338
00:32:06.367 --> 00:32:14.532
Já jsem vždycky měla u postele knihy, tak něco jinýho... tak stejně mi... se mi zdálo pokračování. Ty sny byly strašně krutý.

339
00:32:14.533 --> 00:32:23.166
No a s tou... s tou... se svou... se svou generací jsem se... to jsem pak... jako jsme... jsem se tam už vpravila.

340
00:32:23.167 --> 00:32:31.832
Oni ze začátku... kluci... kluci třeba na škole... na te škole... kluci si z chleba dělali kuličky.

341
00:32:31.833 --> 00:32:34.932
Já jsem myslela, že jim půjdu dát pár facek, kdybych byla bojovnější.

342
00:32:34.933 --> 00:32:39.599
Prostě to je něco strašnýho, jo... Já jsem měla tak hlubokou úctu k chlebu.

343
00:32:39.600 --> 00:32:44.632
Mladí... já když jsem... když jsem viděla malý děti, tak... tak se mi chtělo berčet.

344
00:32:44.633 --> 00:32:48.032
To jsem... v tom mně pomohl... v tom mně pomohl ohromně skauting.

345
00:32:48.033 --> 00:32:56.066
Ale nemohla jsem, ani v tom skautingu jsem nemohla jít k těm nejmenším, k těm světluškám. Až po dlouhý době...

346
00:32:56.067 --> 00:33:01.132
No ale tak vždycky bylo... zaplať panbůh jsem měla kolem sebe hodný lidi.

347
00:33:01.133 --> 00:33:06.266
Nebo vždycky jsem poznala někoho hodnýho, kdo mně pomohl, třeba jen tou samotnou existencí.

348
00:33:06.267 --> 00:33:10.466
No a maminka, ta byla skvělá taky, že...

349
00:33:10.467 --> 00:33:16.666
Maminka byla vždycky velice silná a pak jsem si všimla... O lágru jsme spolu nemluvily.

350
00:33:16.667 --> 00:33:22.566
Ona na mně chtěla, abych něco napsala {kašel}... Já jsem nechtěla.

351
00:33:22.567 --> 00:33:30.799
Poněvadž jsem těch prvních 50 let o tom nemluvila. Jenom těsně po válce...

352
00:33:30.800 --> 00:33:36.599
Já jsem se nemohla dojíst pořád, tak jsem chodila... jak mně lidi zvali, tak jsem chodila třeba na tři obědy, z jednoho na druhej.

353
00:33:36.600 --> 00:33:39.666
A oni chtěli, abych jim vyprávěla, ale...

354
00:33:39.667 --> 00:33:47.132
Já když jsem si uvědomila, že se na to dívají, jako na Rodokaps, tak jsem nemohla. No...

355
00:33:47.133 --> 00:33:56.766
Takže až teprve teďko... teďko v těch posledních letech. Předloni jsem... s tím začala... {kašel} začala být schopná o tom mluvit.

356
00:33:56.767 --> 00:34:02.766
A hlavně taky když vidím, že už není koho se zeptat pomalu, že jo...

357
00:34:02.767 --> 00:34:06.699
Že už přeci jenom odcházíme, tak je třeba to svědectví vydat.

358
00:34:06.700 --> 00:34:13.532
Hrozně mně pomohlo, když tady byla... v Praze byla ta... ta galerie... Nevím jak se jmenuje.

359
00:34:13.533 --> 00:34:16.732
No ta galerie, jak tam měli ty fotografie...

360
00:34:16.733 --> 00:34:17.232
IV: Langhansova?

361
00:34:17.233 --> 00:34:24.599
MD: Langhansova gane... gale... galerie. Ti nás jednou požádali, čtyři ženský... my jsme taková skupina čtyř...

362
00:34:24.600 --> 00:34:35.032
Požádali, abychom tam přišly. Jestli je možný, že... budou mít výstavu v Lodžským ghettě, jestli je možný, abychom tam o tom... o něčem mluvily.

363
00:34:35.033 --> 00:34:48.599
Tak my jsme tam chodily každej... vždycky jednou týdně, někdy i víckrát, poněvadž třeba přijela ňáká škola z Brna, taky si poslechnout... a {kašel}... Pardon.

364
00:34:48.600 --> 00:34:51.366
CM: Můžeme ňák pokračování zase za chviličku.

365
00:34:51.367 --> 00:34:53.966
MD: Dobře. Tak já dopovím tu větu. Ne, tak dobře...

366
00:34:53.967 --> 00:34:57.967
CM: Jo, asi chviličku to bude...