1
00:00:00,133 --> 00:00:00,599
IV: Tak můžem?

2
00:00:00,600 --> 00:00:02,632
CM: Tak už.

3
00:00:02,633 --> 00:00:10,132
IV: Dnes je 25. ledna roku 2006 a my jsme velice rádi, že jsme na návštěvě u paní Evy Erbenové,

4
00:00:10,133 --> 00:00:13,032
U Kříže 633/26 v Praze.

5
00:00:13,033 --> 00:00:16,032
Jsme velmi rádi, že nás tady přivítala

6
00:00:16,033 --> 00:00:21,499
a budeme si vlastně vyprávět o jejím životě a životních osudech

7
00:00:21,500 --> 00:00:28,166
v rámci Projektu vzpomínek bývalých vězňů koncentračního tábora Flossenbürg a jeho poboček.

8
00:00:28,167 --> 00:00:30,766
Takže ještě jednou mockrát děkujeme, paní Erbenová,

9
00:00:30,767 --> 00:00:35,332
a na samý začátek bych se Vás chtěla zeptat na Vaši rodinu.

10
00:00:35,333 --> 00:00:40,032
Mohla byste mi několika slovy povyprávět a popsat

11
00:00:40,033 --> 00:00:43,732
Váš rodinný život s tatínkem a s maminkou?

12
00:00:43,733 --> 00:00:48,832
EE: No rodinný život byl tak úplně normální, jako každý dítě.

13
00:00:48,833 --> 00:00:55,732
Tatínek byl chemik, maminka eh... byla povětšinou doma.

14
00:00:55,733 --> 00:00:59,199
Narodila jsem se v Děčíně.

15
00:00:59,200 --> 00:01:06,366
Přestěhovali jsme se v roce třicet... pět do Prahy,

16
00:01:06,367 --> 00:01:09,599
vlastně do Holyně – tam jsme byli rok.

17
00:01:09,600 --> 00:01:16,332
Z... Ten rok jsem strávila víc v posteli, nežli ve škole,

18
00:01:16,333 --> 00:01:18,932
jelikož jsem byla neustále nemocná.

19
00:01:18,933 --> 00:01:25,399
A v šestatřicátým jsme se přestěhovali do Prahy,

20
00:01:25,400 --> 00:01:30,666
kde jsme byli až do naší deportace do Terezína.

21
00:01:30,667 --> 00:01:36,599
Život byl... Dětství bylo krásný. Eh...

22
00:01:36,600 --> 00:01:43,999
Plno takových dětských radostí a rodinných radostí a hodně přírody...

23
00:01:44,000 --> 00:01:49,299
a sbírání jahod a hub a...

24
00:01:49,300 --> 00:01:56,466
prostě škola, přítelkyně – všechno bylo tak bez mráčků,

25
00:01:56,467 --> 00:02:01,266
ani se ne... – aspoň pro mě, v mých dětských očích – se nic nedělo,

26
00:02:01,267 --> 00:02:05,499
ačkoliv politicky to jistě nevypadalo už pěkně.

27
00:02:05,500 --> 00:02:12,299
Ale pro mě vlastně začal celý ten eh... ta hrůza teprve,

28
00:02:12,300 --> 00:02:17,066
když skutečně Hitler zabral Československo

29
00:02:17,067 --> 00:02:19,466
a když se začalo poslouchat zprávy,

30
00:02:19,467 --> 00:02:24,666
a kdy ty šílený křiky z rádia byly...

31
00:02:24,667 --> 00:02:29,832
prostě doléhaly na člověka už s tím... i dítě si toho všimlo.

32
00:02:29,833 --> 00:02:36,066
Hlavně když jsem šla pro zmrzlinu a zjistila jsem, že na dveřích cukrárny stojí:

33
00:02:36,067 --> 00:02:38,966
Židům a psům vstup zakázán.

34
00:02:38,967 --> 00:02:45,932
Tak potom se to kutálelo už svým tempem,

35
00:02:45,933 --> 00:02:49,466
až to došlo, kam to došlo.

36
00:02:49,467 --> 00:02:52,732
IV: Vy vlastně pocházíte ze židovské rodiny.

37
00:02:52,733 --> 00:02:57,132
Měli jste třeba nějaké problémy jako s tou českou společností předtím?

38
00:02:57,133 --> 00:03:02,666
EE: Nikdy. Já jsem nikdy nějak necítila – my jsme byli český židi –

39
00:03:02,667 --> 00:03:05,966
Češi židovského vyznání,

40
00:03:05,967 --> 00:03:09,199
kte... Nebyli jsme nijak pobožný,

41
00:03:09,200 --> 00:03:13,966
mimo Dlouhý den, kdy rodiče se postili a šli do synagogy,

42
00:03:13,967 --> 00:03:19,966
což byla více společenská událost, ale...

43
00:03:19,967 --> 00:03:24,632
Slavili jsme Vánoce, slavili jsme Chanuka, slavili jsme Pesach,

44
00:03:24,633 --> 00:03:28,432
slavili jsme Velikonoce, jak svátky tak jak šly.

45
00:03:28,433 --> 00:03:33,632
Eh... měli jsme spoustu přátel takových i onakých.

46
00:03:33,633 --> 00:03:37,932
A já jsem... V životě mě nikdo neřekl Židovko nebo něco,

47
00:03:37,933 --> 00:03:42,199
prostě to vůbec v mým životě se nestalo.

48
00:03:42,200 --> 00:03:48,732
Abych... ne ve škole, ne, nikdy.

49
00:03:48,733 --> 00:03:52,132
IV: Takže i v tý škole to všechno probíhalo v pořádku a normálně?

50
00:03:52,133 --> 00:03:57,299
EE: Úplně. Až do tý doby, co samozřejmě Hitler zakázal,

51
00:03:57,300 --> 00:04:02,099
že jsme nechodili, že nás vyloučili ze dne na den ze školy.

52
00:04:02,100 --> 00:04:04,632
A najednou – jsem se dívala z okna – a viděla,

53
00:04:04,633 --> 00:04:07,566
jak moje přítelkyně jdou do školy a já sedím doma.

54
00:04:07,567 --> 00:04:12,566
Což bylo... takový divný pocit, že proč já najednou.

55
00:04:12,567 --> 00:04:14,266
Co jsem, něco jinýho?

56
00:04:14,267 --> 00:04:17,566
Co, co se stalo, že najednou nemůžu jít do školy.

57
00:04:17,567 --> 00:04:25,032
Těžko pochopitelná situace a...

58
00:04:25,033 --> 00:04:27,599
Postavily se takový kroužky -

59
00:04:27,600 --> 00:04:32,632
bylo nás pět a taky učitelka, která už nemohla vyučovat.

60
00:04:32,633 --> 00:04:39,432
Tak jsme chodili od jednoho bytu k druhýmu, od jednoho žáka ke druhému.

61
00:04:39,433 --> 00:04:41,966
No a učení bylo velice takový volný.

62
00:04:41,967 --> 00:04:45,366
Měli jsme třeba na stole čokoládu

63
00:04:45,367 --> 00:04:48,066
nebo něco takovýho a učili jsme se.

64
00:04:48,067 --> 00:04:49,832
No celkem jsme si taky zvykli.

65
00:04:49,833 --> 00:04:51,732
Jelikož člověk si zvykne na všecko.

66
00:04:51,733 --> 00:04:57,666
Ale to přátelství taky nás drželo dlouho, dlouho pohromadě,

67
00:04:57,667 --> 00:04:59,466
že jsme se takhle učili...

68
00:04:59,467 --> 00:05:02,999
Eh, ještě v Terezíně jsme o tom mluvili, když jsme potom byli,

69
00:05:03,000 --> 00:05:06,199
jak to tenkrát bylo, když jsme chodili na ty kroužky,

70
00:05:06,200 --> 00:05:08,866
když jsme měli takovou divnou školu.

71
00:05:08,867 --> 00:05:14,499
IV: A třeba neuvažovali jste o tom, že byste odjeli z protektorátu?

72
00:05:14,500 --> 00:05:17,666
EE: No, uvažovali hodně, jenomže to už nebylo možný.

73
00:05:17,667 --> 00:05:20,432
Na začátku tatínek řekl:

74
00:05:20,433 --> 00:05:24,866
"Kam bychom šli, my jsme Češi, nikomu jsme nic neudělali."

75
00:05:24,867 --> 00:05:28,466
A jak dlouho to bude trvat, taková obluda –

76
00:05:28,467 --> 00:05:33,432
tak se jmenoval Hitler – obluda, se neudrží dlouho, dyť je to úplně...

77
00:05:33,433 --> 00:05:40,066
– naivní infantilní optimismus, který prostě...

78
00:05:40,067 --> 00:05:46,399
Víra, že nás buďto...

79
00:05:46,400 --> 00:05:49,666
Nikdo nevěděl, že se taky česká vláda vzdá,

80
00:05:49,667 --> 00:05:55,899
že Čechy budou zabraný, že prostě... nikdo, že, že budeme tak úplně bez... bezmocný,

81
00:05:55,900 --> 00:06:00,032
že budeme tak úplně vydaný napospas tomu celýmu.

82
00:06:00,033 --> 00:06:06,566
A jelikož člověk je vždycky chytrý potom, co už se spálí, že.

83
00:06:06,567 --> 00:06:10,266
Nikdo si nemyslel, že to bude tak, jak to skutečně bylo.

84
00:06:10,267 --> 00:06:13,766
A ikdyž půjdeme do Terezína, ikdyž půjdeme do toho ghetta,

85
00:06:13,767 --> 00:06:15,932
ikdyž nám všechno vemou...

86
00:06:15,933 --> 00:06:21,566
No tak dobře, tak to přežijem a budem pracovat a pořídíme si nový,

87
00:06:21,567 --> 00:06:24,832
hlavně, že zůstaneme pohromadě, že budeme spolu.

88
00:06:24,833 --> 00:06:29,432
A hodně lidí odcházelo – Amerika a tak,

89
00:06:29,433 --> 00:06:32,499
ale to bylo tak, tak komplikovaný, tak těžký.

90
00:06:32,500 --> 00:06:37,599
A skutečně – můj otec byl takový Čech, to bylo tak něco ne...

91
00:06:37,600 --> 00:06:45,499
nepřijatelného na začátku a ke konci, když už by býval šel tak to nebylo možný.

92
00:06:45,500 --> 00:06:46,599
IV: Už bylo pozdě.

93
00:06:46,600 --> 00:06:50,199
EE: Už bylo pozdě.

94
00:06:50,200 --> 00:06:54,166
IV: A jak se vlastně ten Váš osud vyvíjel dál?

95
00:06:54,167 --> 00:07:02,332
EE: No, můj osud se vyvíjel dál jako osud všech českých židů.

96
00:07:02,333 --> 00:07:10,732
V prosinci 1941 jsme dostali předvolání do transportu do Terezína, L - transport...

97
00:07:10,733 --> 00:07:13,299
Byla úžasná zima.

98
00:07:13,300 --> 00:07:16,666
Já si vzpomínám, že jsme přijeli do Bohušovic...,

99
00:07:16,667 --> 00:07:23,932
bylo spousta sněhu, eh... vlak nedojed - nedojel až do Terezína.

100
00:07:23,933 --> 00:07:26,799
Z Bohušovic do Terezína se šlo pěšky.

101
00:07:26,800 --> 00:07:31,066
A začátek byl traumatický, samozřejmě.

102
00:07:31,067 --> 00:07:33,632
Kasárna, hodně lidí dohromady.

103
00:07:33,633 --> 00:07:37,332
Oddělili muže od žen, což byla hrozná věc,

104
00:07:37,333 --> 00:07:41,332
protože pořád, co je rodina dohromady, tak nějak to jde.

105
00:07:41,333 --> 00:07:44,832
V okamžiku, když tatínka odvedli, já jsem zůstala s maminkou,

106
00:07:44,833 --> 00:07:50,832
tak to bylo skoro takový, takový... malý umírání, takový hrozný...

107
00:07:50,833 --> 00:07:53,932
vytržení ještě větší.

108
00:07:53,933 --> 00:07:59,299
Abych pravdu řekla, já si tak hrozně na ty začátky terezínský nevzpomínám.

109
00:07:59,300 --> 00:08:06,732
Protože všechny ty traumatický, rychlý, hrozný úpadky,

110
00:08:06,733 --> 00:08:10,332
ako z toho normálního života, to šlo všechno tak rychle,

111
00:08:10,333 --> 00:08:15,466
že člověk ani neměl eh... čas si nějak... to vstřebat.

112
00:08:15,467 --> 00:08:20,899
Protože to šlo jedno za druhým, ale pomalu jsme si zvykli asi taky na Terezín.

113
00:08:20,900 --> 00:08:24,199
Začalo se pracovat.

114
00:08:24,200 --> 00:08:29,499
Já jsem pracovala v Landwirtschaftu, to znamená na zahradě, v zahradnictví.

115
00:08:29,500 --> 00:08:35,666
To bylo takový dětský – byly jsme asi 15, 20 dětí pohromadě.

116
00:08:35,667 --> 00:08:42,566
Měly jsme eh... staršího parťáka, který nás vedl...

117
00:08:42,567 --> 00:08:48,166
S rýčem jsme obdělávaly půdu na terezínských valech

118
00:08:48,167 --> 00:08:54,366
a tam se sázelo... a tam je nádherná půda – zlatý pruh země české...

119
00:08:54,367 --> 00:09:02,966
Rostl nám tam... květák si vzpomínám, okurky, zelí, eh...

120
00:09:02,967 --> 00:09:07,099
zahrada, nás to bavilo tam pracovat.

121
00:09:07,100 --> 00:09:09,866
Já si vzpomínám, že jsme si povídali –

122
00:09:09,867 --> 00:09:17,832
například historii francouzské revoluce vím takhle z toho rytí v Terezíně,

123
00:09:17,833 --> 00:09:23,399
protože nějaký kluk, který nám tam – ten už byl eh... z vyšších tříd,

124
00:09:23,400 --> 00:09:26,966
ten se učil už jako normálně ve škole –

125
00:09:26,967 --> 00:09:32,666
nám to všecko povídal – Marie Antoinette nám řekla, když nemáme chleba, tak budeme jíst buchty...

126
00:09:32,667 --> 00:09:36,066
No to se nám strašně líbilo, poněvadž taky jsme neměli tolik chleba.

127
00:09:36,067 --> 00:09:37,799
Ale taky jsme neměli buchty.

128
00:09:37,800 --> 00:09:41,099
No a tak ubíhal čas

129
00:09:41,100 --> 00:09:46,166
a v Terezíně samozřejmě optimisticky člověk věřil,

130
00:09:46,167 --> 00:09:51,099
že na jaře eh... přijde konec války v létě,

131
00:09:51,100 --> 00:09:54,699
a v létě na podzim a když ne na podzim, tak v zimě,

132
00:09:54,700 --> 00:09:57,566
a když ne tenhle rok, tak příští rok.

133
00:09:57,567 --> 00:10:06,066
Bylo se hlado... hladovělo se po každý špetce nějakýho dobrého - dobrý zprávy,

134
00:10:06,067 --> 00:10:10,866
která by mohla prostě člověka, která člověka nejenom mohla, ale taky posilnila,

135
00:10:10,867 --> 00:10:19,932
protože v Terezíně se říkalo těm zprávám J-j-j. J-p-j. J-p-p, tak.

136
00:10:19,933 --> 00:10:21,532
Jedna paní povídala.

137
00:10:21,533 --> 00:10:28,399
A to bylo jako eh... v ka... jak se řiká – Reuters.

138
00:10:28,400 --> 00:10:33,066
Kancelář, jo, taková vysílací, kancelář, no.

139
00:10:33,067 --> 00:10:33,166
IV: Agentura nebo něco...

140
00:10:33,167 --> 00:10:35,566
EE: Ano, agentura, přesně tak.

141
00:10:35,567 --> 00:10:43,099
No, tak, tak jsme se živili a... byl tam úžasný život kulturní.

142
00:10:43,100 --> 00:10:47,966
My jsme... děti jsme hrály divadlo, zpívaly jsme ve sboru.

143
00:10:47,967 --> 00:10:53,866
Divadlo vůbec bylo poněvadž Terezín byl jako takový eh...

144
00:10:53,867 --> 00:10:57,832
jak bych řekla – tam bylo tolik vzácných lidí.

145
00:10:57,833 --> 00:11:07,032
Eh... inteligence, herci – najdenou byli všichni tak na jednom fleku shromážděný

146
00:11:07,033 --> 00:11:10,732
a každý dával to nejlepší, co jenom mohl.

147
00:11:10,733 --> 00:11:15,932
Tak jsem viděla Prodanou nevěstu, koncerty.

148
00:11:15,933 --> 00:11:20,532
Byl úžasnej kabaret Ať žije život.

149
00:11:20,533 --> 00:11:24,899
... opery, ... úžasný.

150
00:11:24,900 --> 00:11:30,999
No a Němci to tolerovali, protože Terezín byl ghetto,

151
00:11:31,000 --> 00:11:35,232
kterým se chlubili, který ukazovali do světa

152
00:11:35,233 --> 00:11:38,932
jak se, jak jednaj se židy dobře, jak se jim dobře daří.

153
00:11:38,933 --> 00:11:44,799
Přišli z Červeného kříže ze Švýcar a nechali se obalamutit nádherně,

154
00:11:44,800 --> 00:11:49,299
protože ta hlavní ulice se vyklidila, byla čistá.

155
00:11:49,300 --> 00:11:54,599
Nás děti dobře oblíkli a byly – byla skupinka dětí,

156
00:11:54,600 --> 00:11:59,399
která dostala chleba se sardinkama do ruky – krajíc –

157
00:11:59,400 --> 00:12:03,166
a čekaly někde na roku, a v okamžiku, když přišli –

158
00:12:03,167 --> 00:12:07,499
tenkrát byl myslím Rahm velitel Terezína –

159
00:12:07,500 --> 00:12:11,099
s tou enturáží, s tím Červeným křížem,

160
00:12:11,100 --> 00:12:14,266
tak děti musely říct: „Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?“

161
00:12:14,267 --> 00:12:17,899
Jako kdyby už prostě sardinky nemohly vidět.

162
00:12:17,900 --> 00:12:23,699
Každý den... No a ty děti myslím hned odtransportovali někam.

163
00:12:23,700 --> 00:12:27,899
A tak to je často, že se mě děti třeba v Izraeli ptaj:

164
00:12:27,900 --> 00:12:33,299
„Proboha, a proč jste neřekli pravdu? Proč jste to hráli s nima?"

165
00:12:33,300 --> 00:12:37,032
To je tak těžko vysvětlitelný normálnímu dítěti,

166
00:12:37,033 --> 00:12:41,866
že kdyby se ta pravda řekla, tak za prvé nám to nebudou věřit.

167
00:12:41,867 --> 00:12:46,999
Protože i ty Švýcaři byli velice spokojený s tím, co viděj,

168
00:12:47,000 --> 00:12:50,866
a neměli vůbec chuť se tam hrabat v nějakým tom

169
00:12:50,867 --> 00:12:54,466
a řikat Němcům něco, že to není dobrý nebo je dobrý,

170
00:12:54,467 --> 00:12:59,166
nebo že to není podle ženevských eh... práv a tak dále.

171
00:12:59,167 --> 00:13:02,432
No a že by to byla jistá smrt.

172
00:13:02,433 --> 00:13:05,266
Že by to vůbec jako nebylo žádný hrdinství.

173
00:13:05,267 --> 00:13:07,899
Že bych... že by člověk nic nedocílil tím,

174
00:13:07,900 --> 00:13:14,999
že někdy je lepší trochu sklonit se a shrbit se a sehrát to

175
00:13:15,000 --> 00:13:18,066
a nakonec ale přežít, a vyhrát.

176
00:13:18,067 --> 00:13:23,832
Že to v očích dítěte není čestná věc, no to je jasný,

177
00:13:23,833 --> 00:13:27,432
to... těžko vysvětlitelný.

178
00:13:27,433 --> 00:13:34,066
No ale po letech, v Izraeli je kibuc Gi´vat Chajim.

179
00:13:34,067 --> 00:13:37,066
Tam jsou... To je český kibuc takový,

180
00:13:37,067 --> 00:13:40,566
tam se scházíme každou první sobotu v květnu,

181
00:13:40,567 --> 00:13:43,199
a vždycky přijdou nějakou – nějaký host.

182
00:13:43,200 --> 00:13:46,866
Nějací cizinci nebo tak eh...

183
00:13:46,867 --> 00:13:55,966
A před lety přišli ze Švýcar nás... reprezentati – reprezentanti Červeného kříže.

184
00:13:55,967 --> 00:13:59,132
No a my jsme jim tohle všechno jako vyčetli,

185
00:13:59,133 --> 00:14:03,299
že se tenkrát tak chovali a že oni věděli, že to není pravda,

186
00:14:03,300 --> 00:14:08,799
že to prostě přijali s nadšením a pak po celým světě eh...

187
00:14:08,800 --> 00:14:16,766
jako publikovali, že Židi žijou výborně, líp, než mnoho Němců za...

188
00:14:16,767 --> 00:14:20,366
v Berlíně za války, který se bombardoval.

189
00:14:20,367 --> 00:14:24,766
No tak řekli, že, že jako to bylo nutný, že nemohli.

190
00:14:24,767 --> 00:14:29,766
To jsou taky... už to nejsou ty lidi, že, to už je jiná generace, ale že to věděli.

191
00:14:29,767 --> 00:14:34,099
Že to věděli, a že to bylo takhle sehraný a...

192
00:14:34,100 --> 00:14:36,699
IV: No, není to v tom životě jednoduchý, no.

193
00:14:36,700 --> 00:14:40,166
EE: No a jistě, že ne v takovým životě.

194
00:14:40,167 --> 00:14:43,732
IV: Jestli bych se ještě mohla vrátit k té kultuře v Terezíně.

195
00:14:43,733 --> 00:14:46,099
Vy jste se do ní ale taky aktivně zapojila...

196
00:14:46,100 --> 00:14:50,266
EE: Ano, my jsme hráli Brundibára, my jsme byli eh...

197
00:14:50,267 --> 00:14:53,832
já myslím, že já už nevím kolik nás bylo, snad...

198
00:14:53,833 --> 00:14:58,066
Každý z nás řiká něco jinýho: 70, 90, tak nějak cirka.

199
00:14:58,067 --> 00:15:00,532
Děti - já jsem zpívala ve sboru,

200
00:15:00,533 --> 00:15:05,366
a byla taková kouzelná naivní povídka o dětech,

201
00:15:05,367 --> 00:15:08,566
který maj nemocnou maminku a potřebujou mlíko pro ni

202
00:15:08,567 --> 00:15:10,832
a nemaj peníze a jdou na trh

203
00:15:10,833 --> 00:15:12,999
a ten mlíkař jim nechce dát mlíčko.

204
00:15:13,000 --> 00:15:17,799
Napsal to Hans Krása a hudba je nádherná.

205
00:15:17,800 --> 00:15:23,132
A hráli jsme to 50krát a přišli jsme zpívat,

206
00:15:23,133 --> 00:15:26,966
ikdyž jsme třeba měli horečku, ikdyž nás něco bolelo i...

207
00:15:26,967 --> 00:15:30,932
To prostě byl takový svět úplně...

208
00:15:30,933 --> 00:15:34,532
V tý době, když jsme hráli Brundibára, tak jsme byli jinde.

209
00:15:34,533 --> 00:15:39,166
Tak jsme byly děti, jsme zpívaly... a hodně se zpívalo v Terezíně.

210
00:15:39,167 --> 00:15:44,266
Zpívaly jsme ve sboru a zpívaly jsme na cestě do práce

211
00:15:44,267 --> 00:15:46,866
	

212
00:15:46,867 --> 00:15:55,332
a... já myslím, že morálně Terezín byl tedy úplně na nejvyšší lidské výši,

213
00:15:55,333 --> 00:15:58,766
kterou si člověk může představit za takových okolností.

214
00:15:58,767 --> 00:16:05,532
Já když na to dnes myslím, jako očima už staršího,

215
00:16:05,533 --> 00:16:07,566
nechci říct starýho člověka,

216
00:16:07,567 --> 00:16:14,566
a představuju si svý děti nebo vnuci nebo tak nebo teď když vidím v Izraeli mládež,

217
00:16:14,567 --> 00:16:17,632
tak myslím, že to bylo obdivuhodný...

218
00:16:17,633 --> 00:16:21,799
to, jak to obstálo, a v jakým...

219
00:16:21,800 --> 00:16:25,266
Taky bylo hrozně důležitý, jak byl člověk starý, že.

220
00:16:25,267 --> 00:16:32,499
My jsme byli mladí, pro nás tenkrát v Terezíně čtyřicetiletý člověk byl jednou nohou v hrobě.

221
00:16:32,500 --> 00:16:35,732
To už bylo... To byl stařec.

222
00:16:35,733 --> 00:16:40,866
A takže Terezín vlastně je pro mě...

223
00:16:40,867 --> 00:16:46,632
Kdyby bývala válka skončila v Terezíně, tak by to nebylo tak zlý.

224
00:16:46,633 --> 00:16:49,932
Tak bychom všechno ztratili, všechno nám ukradli, sebrali.

225
00:16:49,933 --> 00:16:54,332
No dobře, to, to by se přežilo...

226
00:16:54,333 --> 00:16:55,432
IV: No, ale bohužel, ono to tím tehdy ještě neskončilo...

227
00:16:55,433 --> 00:17:01,499
EE: Ehm... nes... ne..., bohužel ne.

228
00:17:01,500 --> 00:17:03,266
IV: A vlastně pak už následovaly...

229
00:17:03,267 --> 00:17:07,632
Pak už se začaly s postupem doby množit transporty do těch...

230
00:17:07,633 --> 00:17:10,432
EE: No, transporty šly pořád, že, z Terezína.

231
00:17:10,433 --> 00:17:16,866
Jenomže, za prvé jsme nevěděli, kam to jde.

232
00:17:16,867 --> 00:17:18,766
Nikdo do toho transportu nechtěl.

233
00:17:18,767 --> 00:17:22,699
Každý se bránil zuby nehty, aby zůstal v tom Terezíně,

234
00:17:22,700 --> 00:17:26,332
protože Terezín bylo něco, co jste... jsme znali.

235
00:17:26,333 --> 00:17:29,966
A Terezín hlavně byl na... v Čechách. Na český půdě.

236
00:17:29,967 --> 00:17:32,299
A tyhle transporty šly do Polska.

237
00:17:32,300 --> 00:17:36,799
A do Polska nikdo prostě se necpal.

238
00:17:36,800 --> 00:17:39,066
Každej chtěl zůstat tady.

239
00:17:39,067 --> 00:17:43,199
Když se stavěla dráha v Terezíně,

240
00:17:43,200 --> 00:17:49,532
tak se stavěly – dávaly koleje na cestu do Osvěčína, aby se jelo.

241
00:17:49,533 --> 00:17:51,966
No ale my jsme zpívali...

242
00:17:51,967 --> 00:17:54,666
Někdo tam vynalez – myslím Švenk – písničku:

243
00:17:54,667 --> 00:17:59,366
... Protože Bahnbau nám postavil nejmodernější dráhu,

244
00:17:59,367 --> 00:18:02,532
aby se líp jelo směrem na Prahu.

245
00:18:02,533 --> 00:18:09,099
Že pojedeme směrem na polá... Auschwitz, o tom jsme nesni... no, nesnili,

246
00:18:09,100 --> 00:18:11,699
já nevím, jestli jsme nesnili, ale to jsme nechtěli.

247
00:18:11,700 --> 00:18:22,366
Tak v roce čtyřicet čtyři, eh... myslím, že už př... nevím přesně... vypukl tyfová epidemie

248
00:18:22,367 --> 00:18:28,199
a Němci nějak začali se bát nebo prostě...

249
00:18:28,200 --> 00:18:34,232
taky asi už válka se nějak chýlila eh...

250
00:18:34,233 --> 00:18:42,166
prohlásili jednoho dne, že muži mezi 18 a 50 lety musej opustit Terezín,

251
00:18:42,167 --> 00:18:44,266
aby se postavilo nové ghetto.

252
00:18:44,267 --> 00:18:49,832
A skutečně odešli tenkrát ty nejlepší vedoucí,

253
00:18:49,833 --> 00:18:54,999
celý štáb a všichni tak, co vedli Terezín,

254
00:18:55,000 --> 00:18:57,699
odešli - mezi nima taky tatínek.

255
00:18:57,700 --> 00:19:04,366
A to bylo koncem září nebo hned začátkem října, nevím přesně,

256
00:19:04,367 --> 00:19:10,199
a my jsme zůstali jako rukojmí nějak v Terezíně.

257
00:19:10,200 --> 00:19:15,666
Za pár dní Němci prohlásili, že to nový ghetto je hotový

258
00:19:15,667 --> 00:19:20,532
a kdo chce, se může hlásit dobrovolně do...

259
00:19:20,533 --> 00:19:25,566
A tak jsme se samozřejmě hlásily, poněvadž jsme chtěli jet za tatínkem...

260
00:19:25,567 --> 00:19:34,666
a jely jsme. Ehm... vlak hrozně dlouho jel. Nějak tři dni.

261
00:19:34,667 --> 00:19:37,799
A ani to nebyl dobytčák, byl to vlak normální.

262
00:19:37,800 --> 00:19:42,032
Jenom hrozně takový naházený, samý rance a kufry.

263
00:19:42,033 --> 00:19:44,999
Já si vzpomínám, že jsem seděla tak někde navýši,

264
00:19:45,000 --> 00:19:48,399
na nějakých kufrech a klátila jsem nohama.

265
00:19:48,400 --> 00:19:50,299
A maminka říkala, abych nebouchala.

266
00:19:50,300 --> 00:19:52,666
To nějak si pamatuju...

267
00:19:52,667 --> 00:19:56,099
A okna byla zabedněná,

268
00:19:56,100 --> 00:19:58,866
ale byly takový škvíry, že se mohlo koukat ven.

269
00:19:58,867 --> 00:20:04,666
A někde byl hřebík a tam visel takový obrázek.

270
00:20:04,667 --> 00:20:11,666
Džbán piva přetékajícího a dole stálo Plzeňský prazdroj.

271
00:20:11,667 --> 00:20:14,532
A já jsem si s tím tak hrála, tak jsem do toho ťukala,

272
00:20:14,533 --> 00:20:18,499
ono se mě to obrátilo a na druhý straně stálo:

273
00:20:18,500 --> 00:20:20,666
„Wir fahren nach Auschwitz!“

274
00:20:20,667 --> 00:20:24,866
A tak povidám: „Mami, podívej, tady někdo napsal, kam jedem.“

275
00:20:24,867 --> 00:20:30,266
Ale nic nám to neřikalo..., to jméno.

276
00:20:30,267 --> 00:20:31,332
IV: Neznaly jste to...

277
00:20:31,333 --> 00:20:31,632
EE: Ne.

278
00:20:31,633 --> 00:20:31,866
IV: Osvětim. Nic vám to neříkalo.

279
00:20:31,867 --> 00:20:36,566
EE: Ne. A proto právě jsem přesvědčená, že nikdo nevěděl...

280
00:20:36,567 --> 00:20:39,499
protože jinak by se lidi lekli, že, že to je něco...

281
00:20:39,500 --> 00:20:43,266
Ale každej zůstal klidnej. A nic se nedělo.

282
00:20:43,267 --> 00:20:45,966
A když se konečně vlak zastavil,

283
00:20:45,967 --> 00:20:50,766
tak nějaký ženy se takhle dívaly ven

284
00:20:50,767 --> 00:20:56,699
a říkaly: „No tady nezůstanem, to je nějakej trestaneckej tábor... To samý psi...“

285
00:20:56,700 --> 00:21:00,399
A tak lidi v takových trestaneckých šatech, tam šlo to...

286
00:21:00,400 --> 00:21:02,332
No a já jsem neviděla.

287
00:21:02,333 --> 00:21:12,766
Najednou se rozcákly dveře a vletěli dovnitř psi a, a lidi... vojáci,

288
00:21:12,767 --> 00:21:17,399
a: „Alles raus, alles raus! Schnell, Laufschritt...“ to, to, to...

289
00:21:17,400 --> 00:21:18,632
No úplný peklo.

290
00:21:18,633 --> 00:21:25,732
Tak nás vyklopili z toho vlaku a všechny byly hrozně samozřejmě v šoku, vyjevený.

291
00:21:25,733 --> 00:21:34,232
A venku takový chuchvalce lidí a štěkot a v... a ještě...

292
00:21:34,233 --> 00:21:38,666
Myslím, že jsme přijeli večer nějak, protože bylo takový osvětlení,

293
00:21:38,667 --> 00:21:46,699
jako, jako na olympijských hrách, když se zapálí ten talíř, tak, toho bylo víc.

294
00:21:46,700 --> 00:21:49,332
A taky kouř a já nevím,

295
00:21:49,333 --> 00:21:52,666
já jsem to všecko vnímala jako, jako pod závojem,

296
00:21:52,667 --> 00:21:54,032
tak nějak úplně ne..

297
00:21:54,033 --> 00:21:57,432
A najednou se objevila maminčina přítelkyně Julča,

298
00:21:57,433 --> 00:22:01,299
která pracovala s maminkou v Terezíně v putzkoloně.

299
00:22:01,300 --> 00:22:06,399
A ta už byla v Osvěčíně předtím a byla taková nějaká kápo

300
00:22:06,400 --> 00:22:10,432
a tam rovnala lidi a hledala známý.

301
00:22:10,433 --> 00:22:13,566
A přiběhla k nám a mě chytla od maminky.

302
00:22:13,567 --> 00:22:15,932
Já jsem tak se držela pevně maminky za ruku.

303
00:22:15,933 --> 00:22:19,832
Odtáhla mě pár řad dál.

304
00:22:19,833 --> 00:22:23,832
Řekla: „Když se tě někdo bude ptát, jako jak jseš stará, řekni 18.“

305
00:22:23,833 --> 00:22:27,432
A utekla zase k mamince a něco jí řekla, a už byla pryč.

306
00:22:27,433 --> 00:22:30,132
A já jsem vůbec jako nevnímala.

307
00:22:30,133 --> 00:22:32,899
Já, když na to myslela pozděj...

308
00:22:32,900 --> 00:22:34,599
já jsem na to dlouhou dobu nemyslela,

309
00:22:34,600 --> 00:22:38,499
teprve teď, to je takový lu... luxus, že se člověk vrátí

310
00:22:38,500 --> 00:22:40,066
a v klidu mysli na tu dobu.

311
00:22:40,067 --> 00:22:45,532
A nějak už je to taky zabarvený, že už to nehoří těma barvama,

312
00:22:45,533 --> 00:22:48,566
který to mělo předtím, a tak je to dobrý.

313
00:22:48,567 --> 00:22:52,599
Ale já si vzpomínám, že jsem..., že se mě vůbec nikdo na nic neptal,

314
00:22:52,600 --> 00:22:54,899
že jsem tak prošla.

315
00:22:54,900 --> 00:22:57,232
Mengeleho jsem ani nevnímala.

316
00:22:57,233 --> 00:23:01,099
Vím, že tam někdo byl a že lidi šli vpravo a vlevo,

317
00:23:01,100 --> 00:23:04,399
a že jsem najednou byla vedle maminky zase.

318
00:23:04,400 --> 00:23:08,399
Páč maminka mě asi hledala a měla mě neustále na očích

319
00:23:08,400 --> 00:23:09,966
a najednou byla vedle mě.

320
00:23:09,967 --> 00:23:13,066
No a potom už to šlo všecko strašně rychle.

321
00:23:13,067 --> 00:23:17,032
Do té sauny, kde nás svlíkli a oholili

322
00:23:17,033 --> 00:23:26,666
a kde byli nějaký lidi a říkali, že z těch sprch nejde voda, ale gas...

323
00:23:26,667 --> 00:23:30,166
No a my jsme mysleli, že ty lidi jsou blázni, tak jak vypadali.

324
00:23:30,167 --> 00:23:33,999
Měli takový oči venku, takový vypoulený,

325
00:23:34,000 --> 00:23:38,866
a to je strachem, jo, to já vím, že ten adrenalin - dneska - že to dělal.

326
00:23:38,867 --> 00:23:44,632
Lidi byli úplně jako, jako takový zjevený.

327
00:23:44,633 --> 00:23:47,632
Ehm... když má člověk Basedow nebo tak.

328
00:23:47,633 --> 00:23:50,332
Tak má ty oči tak venku.

329
00:23:50,333 --> 00:23:54,999
A my jsme si připadali jako v blázinci.

330
00:23:55,000 --> 00:23:59,499
Tam jsem potkala taky přítelkyni dobrou, Martu,

331
00:23:59,500 --> 00:24:03,799
s kterou jsem byla v Terezíně, a která najednou taky byla vedle mě.

332
00:24:03,800 --> 00:24:08,832
A bez hlavič... bez vlasů - člověk vypadá tak úplně jinak.

333
00:24:08,833 --> 00:24:10,799
Tak jsme se skoro nepoznaly.

334
00:24:10,800 --> 00:24:14,466
No a potom na nás naházeli takový mokrý hadry,

335
00:24:14,467 --> 00:24:19,499
který vyndali z nějakýho kotle, kde se ty hadry vařily.

336
00:24:19,500 --> 00:24:24,666
A to bylo jenom tak vyždímaný, rukou a... tak to hodili.

337
00:24:24,667 --> 00:24:29,699
Šaty bez niče... ne punčochy, nic, žádný spodní prádlo prostě.

338
00:24:29,700 --> 00:24:33,299
Já jsem dostala nějaký šaty, který mě byly asi pět čísel velký.

339
00:24:33,300 --> 00:24:36,232
Tak jsem to měla strašně dlouhý a strašně široký.

340
00:24:36,233 --> 00:24:38,899
Tak to maminka okolo mě takhle nějak omotala.

341
00:24:38,900 --> 00:24:41,666
A bylo to mokrý.

342
00:24:41,667 --> 00:24:48,799
A byla venku hrozná zima, poněvadž říjen už je docela chladný.

343
00:24:48,800 --> 00:24:53,466
A tak to všechno tak začalo tuhnout okolo

344
00:24:53,467 --> 00:24:58,999
a konce takhle okolo krku. Já vím, že mě to tak hrozně škrábalo

345
00:24:59,000 --> 00:25:00,832
a že mě trošku tekla krev.

346
00:25:00,833 --> 00:25:01,699
A maminka řekla:

347
00:25:01,700 --> 00:25:06,566
„No, tam přijdeme do těch baráků, tak tam snad něco bude, tak si to svlíkneš...“

348
00:25:06,567 --> 00:25:10,266
A, no, tak v těch barácích potom byly taky deky.

349
00:25:10,267 --> 00:25:12,666
Každej měl jednu deku a ta byla taky mokrá.

350
00:25:12,667 --> 00:25:14,899
Taky taková vypraná.

351
00:25:14,900 --> 00:25:18,366
No, a pak jsem dostala takový veliký dřeváky.

352
00:25:18,367 --> 00:25:22,232
Já jsem dostala taky dřeváky o čtyři čísla vel.. větší,

353
00:25:22,233 --> 00:25:24,332
tak mě to pořád padalo z nohou.

354
00:25:24,333 --> 00:25:28,032
A v Osvěčíně je půda taková jílová,

355
00:25:28,033 --> 00:25:30,532
tam jsou takový matlavý a mazlavý

356
00:25:30,533 --> 00:25:33,399
a ty dřeváky mi vždycky zůstaly v tý půdě.

357
00:25:33,400 --> 00:25:34,966
No, prostě pohádka.

358
00:25:34,967 --> 00:25:41,899
A jak dlouho jsme byli v Osvěčíně, taky přesně nevím.

359
00:25:41,900 --> 00:25:47,799
Osvěčín bylo něco tak..., tak traumatickýho, že ani...

360
00:25:47,800 --> 00:25:53,266
Ty dny plynuly..., nepracovali jsme, to vím,

361
00:25:53,267 --> 00:25:57,566
že jsme pořád nějak od jedný selekce ke druhý,

362
00:25:57,567 --> 00:26:00,099
až ta poslední selekce...

363
00:26:00,100 --> 00:26:05,666
Taky jsme - nám měli dát čísla a nakonec nám je nedali.

364
00:26:05,667 --> 00:26:10,832
Byla selekce a dostali jsme jiný oblečení.

365
00:26:10,833 --> 00:26:13,266
Tenkrát jsem dostala dvě levý boty

366
00:26:13,267 --> 00:26:17,099
a jenom, na tý hromadě... jsem se blížila k tý hromadě,

367
00:26:17,100 --> 00:26:20,099
abych si to vyměnila, tu jednu za pravou,

368
00:26:20,100 --> 00:26:26,332
tak ten voják, který to tam hlídal,

369
00:26:26,333 --> 00:26:29,766
prostě aby ubránil hromadu bot,

370
00:26:29,767 --> 00:26:33,599
mě praštil tak pažbou eh... pušky –

371
00:26:33,600 --> 00:26:37,199
takhle sem to dopadlo, do – na ústa,

372
00:26:37,200 --> 00:26:38,632
a vyrazil mě tak...

373
00:26:38,633 --> 00:26:41,432
Ty zuby se zlomily tak nějak. Já nevím...

374
00:26:41,433 --> 00:26:45,199
No a zůstaly mě dvě levý boty

375
00:26:45,200 --> 00:26:51,399
a tak jsme dojeli do eh... do Gross Rosen.

376
00:26:51,400 --> 00:26:55,799
IV: Helmbrechtu, ehm.

377
00:26:55,800 --> 00:26:59,966
EE: Ale já myslím, že jsem Vám řekla špatně, že ten...

378
00:26:59,967 --> 00:27:04,199
ten konce..., ten, to místo, ten tábor,

379
00:27:04,200 --> 00:27:06,599
ten Gross Rosen, to nebyl Helmbrechts.

380
00:27:06,600 --> 00:27:08,732
Helmbrechts byl pozdějc.

381
00:27:08,733 --> 00:27:10,699
IV: Tak povídejte, jak to bylo dál.

382
00:27:10,700 --> 00:27:16,466
EE: Jo? V tom Gross Rosen, tam se kopaly zákopy.

383
00:27:16,467 --> 00:27:21,966
Tam jsme byly až do začátku ledna.

384
00:27:21,967 --> 00:27:25,932
To vím určitě.

385
00:27:25,933 --> 00:27:29,966
Tam maminka pracovala v kuchyni.

386
00:27:29,967 --> 00:27:36,066
Po příchodu jsme ihned dostali všichni nějaký očkování

387
00:27:36,067 --> 00:27:39,399
z veliký injekční stříkačky,

388
00:27:39,400 --> 00:27:44,766
která šla od jednoho k druhýmu samozřejmě, bez jakýkoliv dezinfekce.

389
00:27:44,767 --> 00:27:49,732
Eh... já jsem dostala šíleně oteklou ruku hned druhej den.

390
00:27:49,733 --> 00:27:55,866
Vysokou horečku, hnis, ruka bujela, no.

391
00:27:55,867 --> 00:27:58,966
Tak mě to tam nějaké žena...

392
00:27:58,967 --> 00:28:03,132
V kuchyni vypálili nůž, otevřeli to...

393
00:28:03,133 --> 00:28:04,599
Dodneška je to vidět.

394
00:28:04,600 --> 00:28:13,532
A všecko se napravilo horkou vodou a ohněm.

395
00:28:13,533 --> 00:28:20,399
A v... na jednom zählappelu ráno ten komandant toho tábora viděl,

396
00:28:20,400 --> 00:28:25,899
že stojím bosa ve sněhu, tak se mě ptal.

397
00:28:25,900 --> 00:28:27,932
Povidá: „Bist du ein Zögling?”

398
00:28:27,933 --> 00:28:30,466
Já jsem nevěděla, co to je.

399
00:28:30,467 --> 00:28:31,932
Ale tak jsem řekla: Ja."

400
00:28:31,933 --> 00:28:40,399
On povidá: „Hlaš se zítra tady – vidíš ten domek, ten tu budovu tam?

401
00:28:40,400 --> 00:28:42,366
Tam se ráno hlaš!"

402
00:28:42,367 --> 00:28:46,832
Tak jsem tam šla a tam byla nějaká dívka,

403
00:28:46,833 --> 00:28:48,866
která mluvila jenom maďarsky -

404
00:28:48,867 --> 00:28:51,199
asi o dva roky starší, než já,

405
00:28:51,200 --> 00:28:55,599
a spustila na mě maďarsky kanonádu.

406
00:28:55,600 --> 00:28:57,266
Tomu jsem nerozuměla ani slovo.

407
00:28:57,267 --> 00:29:02,966
Tak se ukázalo, že jako v tom malým domečku ten komandant bydlí.

408
00:29:02,967 --> 00:29:07,166
Měl asi nějakou žilku lidskou, ten člověk,

409
00:29:07,167 --> 00:29:10,899
protože viděl, že jsem eh..., že jsem malá,

410
00:29:10,900 --> 00:29:14,166
že jsem dítě, že jsem bosa a...

411
00:29:14,167 --> 00:29:16,299
abych, abysme tam uklízely.

412
00:29:16,300 --> 00:29:20,066
Tak tam bylo teplo - za prvé tam byly kamínka, takový malý,

413
00:29:20,067 --> 00:29:22,699
a na nich se vařila teplá voda neustále.

414
00:29:22,700 --> 00:29:26,432
A že člověk nemusel ven, do toho šílenýho mrazu...

415
00:29:26,433 --> 00:29:30,299
Skládaly jsme tam jeho deky a postel a tak dále.

416
00:29:30,300 --> 00:29:32,199
No a já jsem se naučila maďarsky,

417
00:29:32,200 --> 00:29:33,699
poněvadž jsme si chtěly povídat.

418
00:29:33,700 --> 00:29:38,199
A dostala jsem boty. [kašle]

419
00:29:38,200 --> 00:29:44,366
Na druhý den on přinesl nějaký boty a to skutečně byl... byla záchrana.

420
00:29:44,367 --> 00:29:53,232
A potom v lednu už jsme slyšeli takový dunění z dálky ve...

421
00:29:53,233 --> 00:29:56,132
A povídalo se, že se blíží fronta.

422
00:29:56,133 --> 00:30:00,232
A my jsme samozřejmě čerpaly zase optimismus

423
00:30:00,233 --> 00:30:03,132
a zase: no, snad to přece přežijeme... Snad přece jenom...

424
00:30:03,133 --> 00:30:07,532
Protože tam umírali lidi úplně eh...

425
00:30:07,533 --> 00:30:12,732
Teď šel a teď jste někoho viděla a v okamžiku,

426
00:30:12,733 --> 00:30:14,566
v příštím okamžiku byl mrtvý.

427
00:30:14,567 --> 00:30:20,466
No to prostě bylo tak normální, jako... já nevím.

428
00:30:20,467 --> 00:30:22,299
To se vůbec nedá k něčemu přirovnat.

429
00:30:22,300 --> 00:30:28,666
Ta smrt tam prostě chodila mezi, mezi lidma.

430
00:30:28,667 --> 00:30:32,799
A tak na druhý den ráno skutečně přijeli nějaký vojenský džípy.

431
00:30:32,800 --> 00:30:36,966
Ne džípy - takový auta přikrytý plachtou.

432
00:30:36,967 --> 00:30:42,599
A byly ženy, který křičely: „Tady jsou, tady jsou, Rudá armáda, Rudá armáda je tady!”

433
00:30:42,600 --> 00:30:49,299
No a ten okamžik tý radosti byl úchvatnej.

434
00:30:49,300 --> 00:30:51,732
Kterej ale ihned zhasl,

435
00:30:51,733 --> 00:30:59,232
jakmile z těch aut vyskočili eh... uniformovaný vojáci

436
00:30:59,233 --> 00:31:02,666
a vlčáci a spoustu psů zase.

437
00:31:02,667 --> 00:31:10,032
A během několika minut byl tábor vyklizený, seřazený do pětistupů.

438
00:31:10,033 --> 00:31:14,999
Alles im Laufmarsch... to je... a šly... šlo se.

439
00:31:15,000 --> 00:31:16,366
Šlo se, šlo se, šlo se.

440
00:31:16,367 --> 00:31:24,332
A po cestě se neustále přidávali taky jiný, jako z jiných táborů.

441
00:31:24,333 --> 00:31:25,599
A to nevím, co to bylo.

442
00:31:25,600 --> 00:31:29,266
Ještě lidi a ještě lidi a ještě kolona

443
00:31:29,267 --> 00:31:33,232
a byl to nekonečnej had takových bídníků,

444
00:31:33,233 --> 00:31:41,932
takových lidí, co se táhl mezi tou nádhernou zasněženou krajinou a...

445
00:31:41,933 --> 00:31:46,032
Tak jsme se dostali za několik dní nevím, do toho Helmbrechts.

446
00:31:46,033 --> 00:31:49,299
A v tom Helmbrechts eh...

447
00:31:49,300 --> 00:31:55,232
jsme zůstali asi čtyři dni myslím.

448
00:31:55,233 --> 00:31:58,732
A mě bylo moc... Já jsem pod... neustále omdlívala.

449
00:31:58,733 --> 00:32:03,066
Já jsem neustále... prostě omd... Už jsem asi měla dost.

450
00:32:03,067 --> 00:32:08,366
A maminka tam měla známou nějakou,

451
00:32:08,367 --> 00:32:11,032
která měla známou a ta byla lékařka.

452
00:32:11,033 --> 00:32:13,332
Tam byl revír.

453
00:32:13,333 --> 00:32:17,566
To je takový místo, kam se dávali lidi před umíráním,

454
00:32:17,567 --> 00:32:18,932
nebo který už nemohli. 

455
00:32:18,933 --> 00:32:26,899
To byla jako nemocnice, kde se položilo večer a v noci se zastřelilo.

456
00:32:26,900 --> 00:32:29,332
Nebo k ránu...

457
00:32:29,333 --> 00:32:33,966
A tak ta lékařka mě tam vzala na několik hodin

458
00:32:33,967 --> 00:32:40,132
a já vím, že jsem cítila neustále, jak něco do mě teče.

459
00:32:40,133 --> 00:32:43,766
Něco –nevím, nějaký infuze pravděpodobně.

460
00:32:43,767 --> 00:32:47,232
Nebo něco, nějakou sladkou vodu do mě nalili.

461
00:32:47,233 --> 00:32:50,866
A ráno pro mě maminka – ještě už byl... ještě byla tma -

462
00:32:50,867 --> 00:32:54,966
přišla a vyndali mě z toho revíru.

463
00:32:54,967 --> 00:33:01,066
A... to je tak moje největší vzpomínka na ten Helmbrechts.

464
00:33:01,067 --> 00:33:08,299
A... že jsem se po letech tam vrátila...

465
00:33:08,300 --> 00:33:15,299
Je tam dneska usedlost, na tom místě, kde byl ten koncentrák...

466
00:33:15,300 --> 00:33:19,999
Ale že... podle mapy, že jsem našla to místo, kde byl ten revír,

467
00:33:20,000 --> 00:33:22,732
protože když jsme z toho revíru vyšly,

468
00:33:22,733 --> 00:33:27,799
tak začalo trošku svítat a bylo vidět tak obzory...

469
00:33:27,800 --> 00:33:33,766
špičky lesů, eh... stromů, jako který by se úplně jako líbaly s oblohou.

470
00:33:33,767 --> 00:33:36,499
A byl to tak krásný, takový pohled.

471
00:33:36,500 --> 00:33:41,299
Maminka řekla: „To je neskutečný, neskutečný, kde my jsme,

472
00:33:41,300 --> 00:33:46,466
v čem se nacházíme a jak, jak nádhernej je svět.... může bejt."

473
00:33:46,467 --> 00:33:49,532
Jak to ještě, to člověk vnímal, tu přírodu.

474
00:33:49,533 --> 00:33:52,732
A jak to ještě hrálo důležitou roli.

475
00:33:52,733 --> 00:33:57,999
Jako, jako takový oddechnutí, jako takový políbení nějaký,

476
00:33:58,000 --> 00:34:01,932
z toho, že svět ještě je, nějak existuje. Nevím.

477
00:34:01,933 --> 00:34:03,532
Ale podle toho jsem to poznala.

478
00:34:03,533 --> 00:34:08,332
Jsem řekla to musí bejt tady, poněvadž to se nezměnilo, že.

479
00:34:08,333 --> 00:34:12,332
A potom ti lidi, ti historikové, vyndali mapu –

480
00:34:12,333 --> 00:34:15,099
a maj ten lágr zmapovaný.

481
00:34:15,100 --> 00:34:19,499
Řekli: „Přesně tady to bylo.”

482
00:34:19,500 --> 00:34:21,832
No, a odtamtud jsme...

483
00:34:21,833 --> 00:34:24,299
CM: Tak, uděláme pauzu...

484
00:34:24,300 --> 00:34:27,767
EE: Ehm, ano, mě škrábe v krku.