WEBVTT

1
00:00:00.133 --> 00:00:00.599
IV: Tak můžem?

2
00:00:00.600 --> 00:00:02.632
CM: Tak už.

3
00:00:02.633 --> 00:00:10.132
IV: Dnes je 25. ledna roku 2006 a my jsme velice rádi, že jsme na návštěvě u paní Evy Erbenové,

4
00:00:10.133 --> 00:00:13.032
U Kříže 633/26 v Praze.

5
00:00:13.033 --> 00:00:16.032
Jsme velmi rádi, že nás tady přivítala

6
00:00:16.033 --> 00:00:21.499
a budeme si vlastně vyprávět o jejím životě a životních osudech

7
00:00:21.500 --> 00:00:28.166
v rámci Projektu vzpomínek bývalých vězňů koncentračního tábora Flossenbürg a jeho poboček.

8
00:00:28.167 --> 00:00:30.766
Takže ještě jednou mockrát děkujeme, paní Erbenová,

9
00:00:30.767 --> 00:00:35.332
a na samý začátek bych se Vás chtěla zeptat na Vaši rodinu.

10
00:00:35.333 --> 00:00:40.032
Mohla byste mi několika slovy povyprávět a popsat

11
00:00:40.033 --> 00:00:43.732
Váš rodinný život s tatínkem a s maminkou?

12
00:00:43.733 --> 00:00:48.832
EE: No rodinný život byl tak úplně normální, jako každý dítě.

13
00:00:48.833 --> 00:00:55.732
Tatínek byl chemik, maminka eh... byla povětšinou doma.

14
00:00:55.733 --> 00:00:59.199
Narodila jsem se v Děčíně.

15
00:00:59.200 --> 00:01:06.366
Přestěhovali jsme se v roce třicet... pět do Prahy,

16
00:01:06.367 --> 00:01:09.599
vlastně do Holyně – tam jsme byli rok.

17
00:01:09.600 --> 00:01:16.332
Z... Ten rok jsem strávila víc v posteli, nežli ve škole,

18
00:01:16.333 --> 00:01:18.932
jelikož jsem byla neustále nemocná.

19
00:01:18.933 --> 00:01:25.399
A v šestatřicátým jsme se přestěhovali do Prahy,

20
00:01:25.400 --> 00:01:30.666
kde jsme byli až do naší deportace do Terezína.

21
00:01:30.667 --> 00:01:36.599
Život byl... Dětství bylo krásný. Eh...

22
00:01:36.600 --> 00:01:43.999
Plno takových dětských radostí a rodinných radostí a hodně přírody...

23
00:01:44.000 --> 00:01:49.299
a sbírání jahod a hub a...

24
00:01:49.300 --> 00:01:56.466
prostě škola, přítelkyně – všechno bylo tak bez mráčků,

25
00:01:56.467 --> 00:02:01.266
ani se ne... – aspoň pro mě, v mých dětských očích – se nic nedělo,

26
00:02:01.267 --> 00:02:05.499
ačkoliv politicky to jistě nevypadalo už pěkně.

27
00:02:05.500 --> 00:02:12.299
Ale pro mě vlastně začal celý ten eh... ta hrůza teprve,

28
00:02:12.300 --> 00:02:17.066
když skutečně Hitler zabral Československo

29
00:02:17.067 --> 00:02:19.466
a když se začalo poslouchat zprávy,

30
00:02:19.467 --> 00:02:24.666
a kdy ty šílený křiky z rádia byly...

31
00:02:24.667 --> 00:02:29.832
prostě doléhaly na člověka už s tím... i dítě si toho všimlo.

32
00:02:29.833 --> 00:02:36.066
Hlavně když jsem šla pro zmrzlinu a zjistila jsem, že na dveřích cukrárny stojí:

33
00:02:36.067 --> 00:02:38.966
Židům a psům vstup zakázán.

34
00:02:38.967 --> 00:02:45.932
Tak potom se to kutálelo už svým tempem,

35
00:02:45.933 --> 00:02:49.466
až to došlo, kam to došlo.

36
00:02:49.467 --> 00:02:52.732
IV: Vy vlastně pocházíte ze židovské rodiny.

37
00:02:52.733 --> 00:02:57.132
Měli jste třeba nějaké problémy jako s tou českou společností předtím?

38
00:02:57.133 --> 00:03:02.666
EE: Nikdy. Já jsem nikdy nějak necítila – my jsme byli český židi –

39
00:03:02.667 --> 00:03:05.966
Češi židovského vyznání,

40
00:03:05.967 --> 00:03:09.199
kte... Nebyli jsme nijak pobožný,

41
00:03:09.200 --> 00:03:13.966
mimo Dlouhý den, kdy rodiče se postili a šli do synagogy,

42
00:03:13.967 --> 00:03:19.966
což byla více společenská událost, ale...

43
00:03:19.967 --> 00:03:24.632
Slavili jsme Vánoce, slavili jsme Chanuka, slavili jsme Pesach,

44
00:03:24.633 --> 00:03:28.432
slavili jsme Velikonoce, jak svátky tak jak šly.

45
00:03:28.433 --> 00:03:33.632
Eh... měli jsme spoustu přátel takových i onakých.

46
00:03:33.633 --> 00:03:37.932
A já jsem... V životě mě nikdo neřekl Židovko nebo něco,

47
00:03:37.933 --> 00:03:42.199
prostě to vůbec v mým životě se nestalo.

48
00:03:42.200 --> 00:03:48.732
Abych... ne ve škole, ne, nikdy.

49
00:03:48.733 --> 00:03:52.132
IV: Takže i v tý škole to všechno probíhalo v pořádku a normálně?

50
00:03:52.133 --> 00:03:57.299
EE: Úplně. Až do tý doby, co samozřejmě Hitler zakázal,

51
00:03:57.300 --> 00:04:02.099
že jsme nechodili, že nás vyloučili ze dne na den ze školy.

52
00:04:02.100 --> 00:04:04.632
A najednou – jsem se dívala z okna – a viděla,

53
00:04:04.633 --> 00:04:07.566
jak moje přítelkyně jdou do školy a já sedím doma.

54
00:04:07.567 --> 00:04:12.566
Což bylo... takový divný pocit, že proč já najednou.

55
00:04:12.567 --> 00:04:14.266
Co jsem, něco jinýho?

56
00:04:14.267 --> 00:04:17.566
Co, co se stalo, že najednou nemůžu jít do školy.

57
00:04:17.567 --> 00:04:25.032
Těžko pochopitelná situace a...

58
00:04:25.033 --> 00:04:27.599
Postavily se takový kroužky -

59
00:04:27.600 --> 00:04:32.632
bylo nás pět a taky učitelka, která už nemohla vyučovat.

60
00:04:32.633 --> 00:04:39.432
Tak jsme chodili od jednoho bytu k druhýmu, od jednoho žáka ke druhému.

61
00:04:39.433 --> 00:04:41.966
No a učení bylo velice takový volný.

62
00:04:41.967 --> 00:04:45.366
Měli jsme třeba na stole čokoládu

63
00:04:45.367 --> 00:04:48.066
nebo něco takovýho a učili jsme se.

64
00:04:48.067 --> 00:04:49.832
No celkem jsme si taky zvykli.

65
00:04:49.833 --> 00:04:51.732
Jelikož člověk si zvykne na všecko.

66
00:04:51.733 --> 00:04:57.666
Ale to přátelství taky nás drželo dlouho, dlouho pohromadě,

67
00:04:57.667 --> 00:04:59.466
že jsme se takhle učili...

68
00:04:59.467 --> 00:05:02.999
Eh, ještě v Terezíně jsme o tom mluvili, když jsme potom byli,

69
00:05:03.000 --> 00:05:06.199
jak to tenkrát bylo, když jsme chodili na ty kroužky,

70
00:05:06.200 --> 00:05:08.866
když jsme měli takovou divnou školu.

71
00:05:08.867 --> 00:05:14.499
IV: A třeba neuvažovali jste o tom, že byste odjeli z protektorátu?

72
00:05:14.500 --> 00:05:17.666
EE: No, uvažovali hodně, jenomže to už nebylo možný.

73
00:05:17.667 --> 00:05:20.432
Na začátku tatínek řekl:

74
00:05:20.433 --> 00:05:24.866
"Kam bychom šli, my jsme Češi, nikomu jsme nic neudělali."

75
00:05:24.867 --> 00:05:28.466
A jak dlouho to bude trvat, taková obluda –

76
00:05:28.467 --> 00:05:33.432
tak se jmenoval Hitler – obluda, se neudrží dlouho, dyť je to úplně...

77
00:05:33.433 --> 00:05:40.066
– naivní infantilní optimismus, který prostě...

78
00:05:40.067 --> 00:05:46.399
Víra, že nás buďto...

79
00:05:46.400 --> 00:05:49.666
Nikdo nevěděl, že se taky česká vláda vzdá,

80
00:05:49.667 --> 00:05:55.899
že Čechy budou zabraný, že prostě... nikdo, že, že budeme tak úplně bez... bezmocný,

81
00:05:55.900 --> 00:06:00.032
že budeme tak úplně vydaný napospas tomu celýmu.

82
00:06:00.033 --> 00:06:06.566
A jelikož člověk je vždycky chytrý potom, co už se spálí, že.

83
00:06:06.567 --> 00:06:10.266
Nikdo si nemyslel, že to bude tak, jak to skutečně bylo.

84
00:06:10.267 --> 00:06:13.766
A ikdyž půjdeme do Terezína, ikdyž půjdeme do toho ghetta,

85
00:06:13.767 --> 00:06:15.932
ikdyž nám všechno vemou...

86
00:06:15.933 --> 00:06:21.566
No tak dobře, tak to přežijem a budem pracovat a pořídíme si nový,

87
00:06:21.567 --> 00:06:24.832
hlavně, že zůstaneme pohromadě, že budeme spolu.

88
00:06:24.833 --> 00:06:29.432
A hodně lidí odcházelo – Amerika a tak,

89
00:06:29.433 --> 00:06:32.499
ale to bylo tak, tak komplikovaný, tak těžký.

90
00:06:32.500 --> 00:06:37.599
A skutečně – můj otec byl takový Čech, to bylo tak něco ne...

91
00:06:37.600 --> 00:06:45.499
nepřijatelného na začátku a ke konci, když už by býval šel tak to nebylo možný.

92
00:06:45.500 --> 00:06:46.599
IV: Už bylo pozdě.

93
00:06:46.600 --> 00:06:50.199
EE: Už bylo pozdě.

94
00:06:50.200 --> 00:06:54.166
IV: A jak se vlastně ten Váš osud vyvíjel dál?

95
00:06:54.167 --> 00:07:02.332
EE: No, můj osud se vyvíjel dál jako osud všech českých židů.

96
00:07:02.333 --> 00:07:10.732
V prosinci 1941 jsme dostali předvolání do transportu do Terezína, L - transport...

97
00:07:10.733 --> 00:07:13.299
Byla úžasná zima.

98
00:07:13.300 --> 00:07:16.666
Já si vzpomínám, že jsme přijeli do Bohušovic...,

99
00:07:16.667 --> 00:07:23.932
bylo spousta sněhu, eh... vlak nedojed - nedojel až do Terezína.

100
00:07:23.933 --> 00:07:26.799
Z Bohušovic do Terezína se šlo pěšky.

101
00:07:26.800 --> 00:07:31.066
A začátek byl traumatický, samozřejmě.

102
00:07:31.067 --> 00:07:33.632
Kasárna, hodně lidí dohromady.

103
00:07:33.633 --> 00:07:37.332
Oddělili muže od žen, což byla hrozná věc,

104
00:07:37.333 --> 00:07:41.332
protože pořád, co je rodina dohromady, tak nějak to jde.

105
00:07:41.333 --> 00:07:44.832
V okamžiku, když tatínka odvedli, já jsem zůstala s maminkou,

106
00:07:44.833 --> 00:07:50.832
tak to bylo skoro takový, takový... malý umírání, takový hrozný...

107
00:07:50.833 --> 00:07:53.932
vytržení ještě větší.

108
00:07:53.933 --> 00:07:59.299
Abych pravdu řekla, já si tak hrozně na ty začátky terezínský nevzpomínám.

109
00:07:59.300 --> 00:08:06.732
Protože všechny ty traumatický, rychlý, hrozný úpadky,

110
00:08:06.733 --> 00:08:10.332
ako z toho normálního života, to šlo všechno tak rychle,

111
00:08:10.333 --> 00:08:15.466
že člověk ani neměl eh... čas si nějak... to vstřebat.

112
00:08:15.467 --> 00:08:20.899
Protože to šlo jedno za druhým, ale pomalu jsme si zvykli asi taky na Terezín.

113
00:08:20.900 --> 00:08:24.199
Začalo se pracovat.

114
00:08:24.200 --> 00:08:29.499
Já jsem pracovala v Landwirtschaftu, to znamená na zahradě, v zahradnictví.

115
00:08:29.500 --> 00:08:35.666
To bylo takový dětský – byly jsme asi 15, 20 dětí pohromadě.

116
00:08:35.667 --> 00:08:42.566
Měly jsme eh... staršího parťáka, který nás vedl...

117
00:08:42.567 --> 00:08:48.166
S rýčem jsme obdělávaly půdu na terezínských valech

118
00:08:48.167 --> 00:08:54.366
a tam se sázelo... a tam je nádherná půda – zlatý pruh země české...

119
00:08:54.367 --> 00:09:02.966
Rostl nám tam... květák si vzpomínám, okurky, zelí, eh...

120
00:09:02.967 --> 00:09:07.099
zahrada, nás to bavilo tam pracovat.

121
00:09:07.100 --> 00:09:09.866
Já si vzpomínám, že jsme si povídali –

122
00:09:09.867 --> 00:09:17.832
například historii francouzské revoluce vím takhle z toho rytí v Terezíně,

123
00:09:17.833 --> 00:09:23.399
protože nějaký kluk, který nám tam – ten už byl eh... z vyšších tříd,

124
00:09:23.400 --> 00:09:26.966
ten se učil už jako normálně ve škole –

125
00:09:26.967 --> 00:09:32.666
nám to všecko povídal – Marie Antoinette nám řekla, když nemáme chleba, tak budeme jíst buchty...

126
00:09:32.667 --> 00:09:36.066
No to se nám strašně líbilo, poněvadž taky jsme neměli tolik chleba.

127
00:09:36.067 --> 00:09:37.799
Ale taky jsme neměli buchty.

128
00:09:37.800 --> 00:09:41.099
No a tak ubíhal čas

129
00:09:41.100 --> 00:09:46.166
a v Terezíně samozřejmě optimisticky člověk věřil,

130
00:09:46.167 --> 00:09:51.099
že na jaře eh... přijde konec války v létě,

131
00:09:51.100 --> 00:09:54.699
a v létě na podzim a když ne na podzim, tak v zimě,

132
00:09:54.700 --> 00:09:57.566
a když ne tenhle rok, tak příští rok.

133
00:09:57.567 --> 00:10:06.066
Bylo se hlado... hladovělo se po každý špetce nějakýho dobrého - dobrý zprávy,

134
00:10:06.067 --> 00:10:10.866
která by mohla prostě člověka, která člověka nejenom mohla, ale taky posilnila,

135
00:10:10.867 --> 00:10:19.932
protože v Terezíně se říkalo těm zprávám J-j-j. J-p-j. J-p-p, tak.

136
00:10:19.933 --> 00:10:21.532
Jedna paní povídala.

137
00:10:21.533 --> 00:10:28.399
A to bylo jako eh... v ka... jak se řiká – Reuters.

138
00:10:28.400 --> 00:10:33.066
Kancelář, jo, taková vysílací, kancelář, no.

139
00:10:33.067 --> 00:10:33.166
IV: Agentura nebo něco...

140
00:10:33.167 --> 00:10:35.566
EE: Ano, agentura, přesně tak.

141
00:10:35.567 --> 00:10:43.099
No, tak, tak jsme se živili a... byl tam úžasný život kulturní.

142
00:10:43.100 --> 00:10:47.966
My jsme... děti jsme hrály divadlo, zpívaly jsme ve sboru.

143
00:10:47.967 --> 00:10:53.866
Divadlo vůbec bylo poněvadž Terezín byl jako takový eh...

144
00:10:53.867 --> 00:10:57.832
jak bych řekla – tam bylo tolik vzácných lidí.

145
00:10:57.833 --> 00:11:07.032
Eh... inteligence, herci – najdenou byli všichni tak na jednom fleku shromážděný

146
00:11:07.033 --> 00:11:10.732
a každý dával to nejlepší, co jenom mohl.

147
00:11:10.733 --> 00:11:15.932
Tak jsem viděla Prodanou nevěstu, koncerty.

148
00:11:15.933 --> 00:11:20.532
Byl úžasnej kabaret Ať žije život.

149
00:11:20.533 --> 00:11:24.899
... opery, ... úžasný.

150
00:11:24.900 --> 00:11:30.999
No a Němci to tolerovali, protože Terezín byl ghetto,

151
00:11:31.000 --> 00:11:35.232
kterým se chlubili, který ukazovali do světa

152
00:11:35.233 --> 00:11:38.932
jak se, jak jednaj se židy dobře, jak se jim dobře daří.

153
00:11:38.933 --> 00:11:44.799
Přišli z Červeného kříže ze Švýcar a nechali se obalamutit nádherně,

154
00:11:44.800 --> 00:11:49.299
protože ta hlavní ulice se vyklidila, byla čistá.

155
00:11:49.300 --> 00:11:54.599
Nás děti dobře oblíkli a byly – byla skupinka dětí,

156
00:11:54.600 --> 00:11:59.399
která dostala chleba se sardinkama do ruky – krajíc –

157
00:11:59.400 --> 00:12:03.166
a čekaly někde na roku, a v okamžiku, když přišli –

158
00:12:03.167 --> 00:12:07.499
tenkrát byl myslím Rahm velitel Terezína –

159
00:12:07.500 --> 00:12:11.099
s tou enturáží, s tím Červeným křížem,

160
00:12:11.100 --> 00:12:14.266
tak děti musely říct: „Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?“

161
00:12:14.267 --> 00:12:17.899
Jako kdyby už prostě sardinky nemohly vidět.

162
00:12:17.900 --> 00:12:23.699
Každý den... No a ty děti myslím hned odtransportovali někam.

163
00:12:23.700 --> 00:12:27.899
A tak to je často, že se mě děti třeba v Izraeli ptaj:

164
00:12:27.900 --> 00:12:33.299
„Proboha, a proč jste neřekli pravdu? Proč jste to hráli s nima?"

165
00:12:33.300 --> 00:12:37.032
To je tak těžko vysvětlitelný normálnímu dítěti,

166
00:12:37.033 --> 00:12:41.866
že kdyby se ta pravda řekla, tak za prvé nám to nebudou věřit.

167
00:12:41.867 --> 00:12:46.999
Protože i ty Švýcaři byli velice spokojený s tím, co viděj,

168
00:12:47.000 --> 00:12:50.866
a neměli vůbec chuť se tam hrabat v nějakým tom

169
00:12:50.867 --> 00:12:54.466
a řikat Němcům něco, že to není dobrý nebo je dobrý,

170
00:12:54.467 --> 00:12:59.166
nebo že to není podle ženevských eh... práv a tak dále.

171
00:12:59.167 --> 00:13:02.432
No a že by to byla jistá smrt.

172
00:13:02.433 --> 00:13:05.266
Že by to vůbec jako nebylo žádný hrdinství.

173
00:13:05.267 --> 00:13:07.899
Že bych... že by člověk nic nedocílil tím,

174
00:13:07.900 --> 00:13:14.999
že někdy je lepší trochu sklonit se a shrbit se a sehrát to

175
00:13:15.000 --> 00:13:18.066
a nakonec ale přežít, a vyhrát.

176
00:13:18.067 --> 00:13:23.832
Že to v očích dítěte není čestná věc, no to je jasný,

177
00:13:23.833 --> 00:13:27.432
to... těžko vysvětlitelný.

178
00:13:27.433 --> 00:13:34.066
No ale po letech, v Izraeli je kibuc Gi´vat Chajim.

179
00:13:34.067 --> 00:13:37.066
Tam jsou... To je český kibuc takový,

180
00:13:37.067 --> 00:13:40.566
tam se scházíme každou první sobotu v květnu,

181
00:13:40.567 --> 00:13:43.199
a vždycky přijdou nějakou – nějaký host.

182
00:13:43.200 --> 00:13:46.866
Nějací cizinci nebo tak eh...

183
00:13:46.867 --> 00:13:55.966
A před lety přišli ze Švýcar nás... reprezentati – reprezentanti Červeného kříže.

184
00:13:55.967 --> 00:13:59.132
No a my jsme jim tohle všechno jako vyčetli,

185
00:13:59.133 --> 00:14:03.299
že se tenkrát tak chovali a že oni věděli, že to není pravda,

186
00:14:03.300 --> 00:14:08.799
že to prostě přijali s nadšením a pak po celým světě eh...

187
00:14:08.800 --> 00:14:16.766
jako publikovali, že Židi žijou výborně, líp, než mnoho Němců za...

188
00:14:16.767 --> 00:14:20.366
v Berlíně za války, který se bombardoval.

189
00:14:20.367 --> 00:14:24.766
No tak řekli, že, že jako to bylo nutný, že nemohli.

190
00:14:24.767 --> 00:14:29.766
To jsou taky... už to nejsou ty lidi, že, to už je jiná generace, ale že to věděli.

191
00:14:29.767 --> 00:14:34.099
Že to věděli, a že to bylo takhle sehraný a...

192
00:14:34.100 --> 00:14:36.699
IV: No, není to v tom životě jednoduchý, no.

193
00:14:36.700 --> 00:14:40.166
EE: No a jistě, že ne v takovým životě.

194
00:14:40.167 --> 00:14:43.732
IV: Jestli bych se ještě mohla vrátit k té kultuře v Terezíně.

195
00:14:43.733 --> 00:14:46.099
Vy jste se do ní ale taky aktivně zapojila...

196
00:14:46.100 --> 00:14:50.266
EE: Ano, my jsme hráli Brundibára, my jsme byli eh...

197
00:14:50.267 --> 00:14:53.832
já myslím, že já už nevím kolik nás bylo, snad...

198
00:14:53.833 --> 00:14:58.066
Každý z nás řiká něco jinýho: 70, 90, tak nějak cirka.

199
00:14:58.067 --> 00:15:00.532
Děti - já jsem zpívala ve sboru,

200
00:15:00.533 --> 00:15:05.366
a byla taková kouzelná naivní povídka o dětech,

201
00:15:05.367 --> 00:15:08.566
který maj nemocnou maminku a potřebujou mlíko pro ni

202
00:15:08.567 --> 00:15:10.832
a nemaj peníze a jdou na trh

203
00:15:10.833 --> 00:15:12.999
a ten mlíkař jim nechce dát mlíčko.

204
00:15:13.000 --> 00:15:17.799
Napsal to Hans Krása a hudba je nádherná.

205
00:15:17.800 --> 00:15:23.132
A hráli jsme to 50krát a přišli jsme zpívat,

206
00:15:23.133 --> 00:15:26.966
ikdyž jsme třeba měli horečku, ikdyž nás něco bolelo i...

207
00:15:26.967 --> 00:15:30.932
To prostě byl takový svět úplně...

208
00:15:30.933 --> 00:15:34.532
V tý době, když jsme hráli Brundibára, tak jsme byli jinde.

209
00:15:34.533 --> 00:15:39.166
Tak jsme byly děti, jsme zpívaly... a hodně se zpívalo v Terezíně.

210
00:15:39.167 --> 00:15:44.266
Zpívaly jsme ve sboru a zpívaly jsme na cestě do práce

211
00:15:44.267 --> 00:15:46.866
a zpívaly jsme na cestě z práce

212
00:15:46.867 --> 00:15:55.332
a... já myslím, že morálně Terezín byl tedy úplně na nejvyšší lidské výši,

213
00:15:55.333 --> 00:15:58.766
kterou si člověk může představit za takových okolností.

214
00:15:58.767 --> 00:16:05.532
Já když na to dnes myslím, jako očima už staršího,

215
00:16:05.533 --> 00:16:07.566
nechci říct starýho člověka,

216
00:16:07.567 --> 00:16:14.566
a představuju si svý děti nebo vnuci nebo tak nebo teď když vidím v Izraeli mládež,

217
00:16:14.567 --> 00:16:17.632
tak myslím, že to bylo obdivuhodný...

218
00:16:17.633 --> 00:16:21.799
to, jak to obstálo, a v jakým...

219
00:16:21.800 --> 00:16:25.266
Taky bylo hrozně důležitý, jak byl člověk starý, že.

220
00:16:25.267 --> 00:16:32.499
My jsme byli mladí, pro nás tenkrát v Terezíně čtyřicetiletý člověk byl jednou nohou v hrobě.

221
00:16:32.500 --> 00:16:35.732
To už bylo... To byl stařec.

222
00:16:35.733 --> 00:16:40.866
A takže Terezín vlastně je pro mě...

223
00:16:40.867 --> 00:16:46.632
Kdyby bývala válka skončila v Terezíně, tak by to nebylo tak zlý.

224
00:16:46.633 --> 00:16:49.932
Tak bychom všechno ztratili, všechno nám ukradli, sebrali.

225
00:16:49.933 --> 00:16:54.332
No dobře, to, to by se přežilo...

226
00:16:54.333 --> 00:16:55.432
IV: No, ale bohužel, ono to tím tehdy ještě neskončilo...

227
00:16:55.433 --> 00:17:01.499
EE: Ehm... nes... ne..., bohužel ne.

228
00:17:01.500 --> 00:17:03.266
IV: A vlastně pak už následovaly...

229
00:17:03.267 --> 00:17:07.632
Pak už se začaly s postupem doby množit transporty do těch...

230
00:17:07.633 --> 00:17:10.432
EE: No, transporty šly pořád, že, z Terezína.

231
00:17:10.433 --> 00:17:16.866
Jenomže, za prvé jsme nevěděli, kam to jde.

232
00:17:16.867 --> 00:17:18.766
Nikdo do toho transportu nechtěl.

233
00:17:18.767 --> 00:17:22.699
Každý se bránil zuby nehty, aby zůstal v tom Terezíně,

234
00:17:22.700 --> 00:17:26.332
protože Terezín bylo něco, co jste... jsme znali.

235
00:17:26.333 --> 00:17:29.966
A Terezín hlavně byl na... v Čechách. Na český půdě.

236
00:17:29.967 --> 00:17:32.299
A tyhle transporty šly do Polska.

237
00:17:32.300 --> 00:17:36.799
A do Polska nikdo prostě se necpal.

238
00:17:36.800 --> 00:17:39.066
Každej chtěl zůstat tady.

239
00:17:39.067 --> 00:17:43.199
Když se stavěla dráha v Terezíně,

240
00:17:43.200 --> 00:17:49.532
tak se stavěly – dávaly koleje na cestu do Osvěčína, aby se jelo.

241
00:17:49.533 --> 00:17:51.966
No ale my jsme zpívali...

242
00:17:51.967 --> 00:17:54.666
Někdo tam vynalez – myslím Švenk – písničku:

243
00:17:54.667 --> 00:17:59.366
... Protože Bahnbau nám postavil nejmodernější dráhu,

244
00:17:59.367 --> 00:18:02.532
aby se líp jelo směrem na Prahu.

245
00:18:02.533 --> 00:18:09.099
Že pojedeme směrem na polá... Auschwitz, o tom jsme nesni... no, nesnili,

246
00:18:09.100 --> 00:18:11.699
já nevím, jestli jsme nesnili, ale to jsme nechtěli.

247
00:18:11.700 --> 00:18:22.366
Tak v roce čtyřicet čtyři, eh... myslím, že už př... nevím přesně... vypukl tyfová epidemie

248
00:18:22.367 --> 00:18:28.199
a Němci nějak začali se bát nebo prostě...

249
00:18:28.200 --> 00:18:34.232
taky asi už válka se nějak chýlila eh...

250
00:18:34.233 --> 00:18:42.166
prohlásili jednoho dne, že muži mezi 18 a 50 lety musej opustit Terezín,

251
00:18:42.167 --> 00:18:44.266
aby se postavilo nové ghetto.

252
00:18:44.267 --> 00:18:49.832
A skutečně odešli tenkrát ty nejlepší vedoucí,

253
00:18:49.833 --> 00:18:54.999
celý štáb a všichni tak, co vedli Terezín,

254
00:18:55.000 --> 00:18:57.699
odešli - mezi nima taky tatínek.

255
00:18:57.700 --> 00:19:04.366
A to bylo koncem září nebo hned začátkem října, nevím přesně,

256
00:19:04.367 --> 00:19:10.199
a my jsme zůstali jako rukojmí nějak v Terezíně.

257
00:19:10.200 --> 00:19:15.666
Za pár dní Němci prohlásili, že to nový ghetto je hotový

258
00:19:15.667 --> 00:19:20.532
a kdo chce, se může hlásit dobrovolně do...

259
00:19:20.533 --> 00:19:25.566
A tak jsme se samozřejmě hlásily, poněvadž jsme chtěli jet za tatínkem...

260
00:19:25.567 --> 00:19:34.666
a jely jsme. Ehm... vlak hrozně dlouho jel. Nějak tři dni.

261
00:19:34.667 --> 00:19:37.799
A ani to nebyl dobytčák, byl to vlak normální.

262
00:19:37.800 --> 00:19:42.032
Jenom hrozně takový naházený, samý rance a kufry.

263
00:19:42.033 --> 00:19:44.999
Já si vzpomínám, že jsem seděla tak někde navýši,

264
00:19:45.000 --> 00:19:48.399
na nějakých kufrech a klátila jsem nohama.

265
00:19:48.400 --> 00:19:50.299
A maminka říkala, abych nebouchala.

266
00:19:50.300 --> 00:19:52.666
To nějak si pamatuju...

267
00:19:52.667 --> 00:19:56.099
A okna byla zabedněná,

268
00:19:56.100 --> 00:19:58.866
ale byly takový škvíry, že se mohlo koukat ven.

269
00:19:58.867 --> 00:20:04.666
A někde byl hřebík a tam visel takový obrázek.

270
00:20:04.667 --> 00:20:11.666
Džbán piva přetékajícího a dole stálo Plzeňský prazdroj.

271
00:20:11.667 --> 00:20:14.532
A já jsem si s tím tak hrála, tak jsem do toho ťukala,

272
00:20:14.533 --> 00:20:18.499
ono se mě to obrátilo a na druhý straně stálo:

273
00:20:18.500 --> 00:20:20.666
„Wir fahren nach Auschwitz!“

274
00:20:20.667 --> 00:20:24.866
A tak povidám: „Mami, podívej, tady někdo napsal, kam jedem.“

275
00:20:24.867 --> 00:20:30.266
Ale nic nám to neřikalo..., to jméno.

276
00:20:30.267 --> 00:20:31.332
IV: Neznaly jste to...

277
00:20:31.333 --> 00:20:31.632
EE: Ne.

278
00:20:31.633 --> 00:20:31.866
IV: Osvětim. Nic vám to neříkalo.

279
00:20:31.867 --> 00:20:36.566
EE: Ne. A proto právě jsem přesvědčená, že nikdo nevěděl...

280
00:20:36.567 --> 00:20:39.499
protože jinak by se lidi lekli, že, že to je něco...

281
00:20:39.500 --> 00:20:43.266
Ale každej zůstal klidnej. A nic se nedělo.

282
00:20:43.267 --> 00:20:45.966
A když se konečně vlak zastavil,

283
00:20:45.967 --> 00:20:50.766
tak nějaký ženy se takhle dívaly ven

284
00:20:50.767 --> 00:20:56.699
a říkaly: „No tady nezůstanem, to je nějakej trestaneckej tábor... To samý psi...“

285
00:20:56.700 --> 00:21:00.399
A tak lidi v takových trestaneckých šatech, tam šlo to...

286
00:21:00.400 --> 00:21:02.332
No a já jsem neviděla.

287
00:21:02.333 --> 00:21:12.766
Najednou se rozcákly dveře a vletěli dovnitř psi a, a lidi... vojáci,

288
00:21:12.767 --> 00:21:17.399
a: „Alles raus, alles raus! Schnell, Laufschritt...“ to, to, to...

289
00:21:17.400 --> 00:21:18.632
No úplný peklo.

290
00:21:18.633 --> 00:21:25.732
Tak nás vyklopili z toho vlaku a všechny byly hrozně samozřejmě v šoku, vyjevený.

291
00:21:25.733 --> 00:21:34.232
A venku takový chuchvalce lidí a štěkot a v... a ještě...

292
00:21:34.233 --> 00:21:38.666
Myslím, že jsme přijeli večer nějak, protože bylo takový osvětlení,

293
00:21:38.667 --> 00:21:46.699
jako, jako na olympijských hrách, když se zapálí ten talíř, tak, toho bylo víc.

294
00:21:46.700 --> 00:21:49.332
A taky kouř a já nevím,

295
00:21:49.333 --> 00:21:52.666
já jsem to všecko vnímala jako, jako pod závojem,

296
00:21:52.667 --> 00:21:54.032
tak nějak úplně ne..

297
00:21:54.033 --> 00:21:57.432
A najednou se objevila maminčina přítelkyně Julča,

298
00:21:57.433 --> 00:22:01.299
která pracovala s maminkou v Terezíně v putzkoloně.

299
00:22:01.300 --> 00:22:06.399
A ta už byla v Osvěčíně předtím a byla taková nějaká kápo

300
00:22:06.400 --> 00:22:10.432
a tam rovnala lidi a hledala známý.

301
00:22:10.433 --> 00:22:13.566
A přiběhla k nám a mě chytla od maminky.

302
00:22:13.567 --> 00:22:15.932
Já jsem tak se držela pevně maminky za ruku.

303
00:22:15.933 --> 00:22:19.832
Odtáhla mě pár řad dál.

304
00:22:19.833 --> 00:22:23.832
Řekla: „Když se tě někdo bude ptát, jako jak jseš stará, řekni 18.“

305
00:22:23.833 --> 00:22:27.432
A utekla zase k mamince a něco jí řekla, a už byla pryč.

306
00:22:27.433 --> 00:22:30.132
A já jsem vůbec jako nevnímala.

307
00:22:30.133 --> 00:22:32.899
Já, když na to myslela pozděj...

308
00:22:32.900 --> 00:22:34.599
já jsem na to dlouhou dobu nemyslela,

309
00:22:34.600 --> 00:22:38.499
teprve teď, to je takový lu... luxus, že se člověk vrátí

310
00:22:38.500 --> 00:22:40.066
a v klidu mysli na tu dobu.

311
00:22:40.067 --> 00:22:45.532
A nějak už je to taky zabarvený, že už to nehoří těma barvama,

312
00:22:45.533 --> 00:22:48.566
který to mělo předtím, a tak je to dobrý.

313
00:22:48.567 --> 00:22:52.599
Ale já si vzpomínám, že jsem..., že se mě vůbec nikdo na nic neptal,

314
00:22:52.600 --> 00:22:54.899
že jsem tak prošla.

315
00:22:54.900 --> 00:22:57.232
Mengeleho jsem ani nevnímala.

316
00:22:57.233 --> 00:23:01.099
Vím, že tam někdo byl a že lidi šli vpravo a vlevo,

317
00:23:01.100 --> 00:23:04.399
a že jsem najednou byla vedle maminky zase.

318
00:23:04.400 --> 00:23:08.399
Páč maminka mě asi hledala a měla mě neustále na očích

319
00:23:08.400 --> 00:23:09.966
a najednou byla vedle mě.

320
00:23:09.967 --> 00:23:13.066
No a potom už to šlo všecko strašně rychle.

321
00:23:13.067 --> 00:23:17.032
Do té sauny, kde nás svlíkli a oholili

322
00:23:17.033 --> 00:23:26.666
a kde byli nějaký lidi a říkali, že z těch sprch nejde voda, ale gas...

323
00:23:26.667 --> 00:23:30.166
No a my jsme mysleli, že ty lidi jsou blázni, tak jak vypadali.

324
00:23:30.167 --> 00:23:33.999
Měli takový oči venku, takový vypoulený,

325
00:23:34.000 --> 00:23:38.866
a to je strachem, jo, to já vím, že ten adrenalin - dneska - že to dělal.

326
00:23:38.867 --> 00:23:44.632
Lidi byli úplně jako, jako takový zjevený.

327
00:23:44.633 --> 00:23:47.632
Ehm... když má člověk Basedow nebo tak.

328
00:23:47.633 --> 00:23:50.332
Tak má ty oči tak venku.

329
00:23:50.333 --> 00:23:54.999
A my jsme si připadali jako v blázinci.

330
00:23:55.000 --> 00:23:59.499
Tam jsem potkala taky přítelkyni dobrou, Martu,

331
00:23:59.500 --> 00:24:03.799
s kterou jsem byla v Terezíně, a která najednou taky byla vedle mě.

332
00:24:03.800 --> 00:24:08.832
A bez hlavič... bez vlasů - člověk vypadá tak úplně jinak.

333
00:24:08.833 --> 00:24:10.799
Tak jsme se skoro nepoznaly.

334
00:24:10.800 --> 00:24:14.466
No a potom na nás naházeli takový mokrý hadry,

335
00:24:14.467 --> 00:24:19.499
který vyndali z nějakýho kotle, kde se ty hadry vařily.

336
00:24:19.500 --> 00:24:24.666
A to bylo jenom tak vyždímaný, rukou a... tak to hodili.

337
00:24:24.667 --> 00:24:29.699
Šaty bez niče... ne punčochy, nic, žádný spodní prádlo prostě.

338
00:24:29.700 --> 00:24:33.299
Já jsem dostala nějaký šaty, který mě byly asi pět čísel velký.

339
00:24:33.300 --> 00:24:36.232
Tak jsem to měla strašně dlouhý a strašně široký.

340
00:24:36.233 --> 00:24:38.899
Tak to maminka okolo mě takhle nějak omotala.

341
00:24:38.900 --> 00:24:41.666
A bylo to mokrý.

342
00:24:41.667 --> 00:24:48.799
A byla venku hrozná zima, poněvadž říjen už je docela chladný.

343
00:24:48.800 --> 00:24:53.466
A tak to všechno tak začalo tuhnout okolo

344
00:24:53.467 --> 00:24:58.999
a konce takhle okolo krku. Já vím, že mě to tak hrozně škrábalo

345
00:24:59.000 --> 00:25:00.832
a že mě trošku tekla krev.

346
00:25:00.833 --> 00:25:01.699
A maminka řekla:

347
00:25:01.700 --> 00:25:06.566
„No, tam přijdeme do těch baráků, tak tam snad něco bude, tak si to svlíkneš...“

348
00:25:06.567 --> 00:25:10.266
A, no, tak v těch barácích potom byly taky deky.

349
00:25:10.267 --> 00:25:12.666
Každej měl jednu deku a ta byla taky mokrá.

350
00:25:12.667 --> 00:25:14.899
Taky taková vypraná.

351
00:25:14.900 --> 00:25:18.366
No, a pak jsem dostala takový veliký dřeváky.

352
00:25:18.367 --> 00:25:22.232
Já jsem dostala taky dřeváky o čtyři čísla vel.. větší,

353
00:25:22.233 --> 00:25:24.332
tak mě to pořád padalo z nohou.

354
00:25:24.333 --> 00:25:28.032
A v Osvěčíně je půda taková jílová,

355
00:25:28.033 --> 00:25:30.532
tam jsou takový matlavý a mazlavý

356
00:25:30.533 --> 00:25:33.399
a ty dřeváky mi vždycky zůstaly v tý půdě.

357
00:25:33.400 --> 00:25:34.966
No, prostě pohádka.

358
00:25:34.967 --> 00:25:41.899
A jak dlouho jsme byli v Osvěčíně, taky přesně nevím.

359
00:25:41.900 --> 00:25:47.799
Osvěčín bylo něco tak..., tak traumatickýho, že ani...

360
00:25:47.800 --> 00:25:53.266
Ty dny plynuly..., nepracovali jsme, to vím,

361
00:25:53.267 --> 00:25:57.566
že jsme pořád nějak od jedný selekce ke druhý,

362
00:25:57.567 --> 00:26:00.099
až ta poslední selekce...

363
00:26:00.100 --> 00:26:05.666
Taky jsme - nám měli dát čísla a nakonec nám je nedali.

364
00:26:05.667 --> 00:26:10.832
Byla selekce a dostali jsme jiný oblečení.

365
00:26:10.833 --> 00:26:13.266
Tenkrát jsem dostala dvě levý boty

366
00:26:13.267 --> 00:26:17.099
a jenom, na tý hromadě... jsem se blížila k tý hromadě,

367
00:26:17.100 --> 00:26:20.099
abych si to vyměnila, tu jednu za pravou,

368
00:26:20.100 --> 00:26:26.332
tak ten voják, který to tam hlídal,

369
00:26:26.333 --> 00:26:29.766
prostě aby ubránil hromadu bot,

370
00:26:29.767 --> 00:26:33.599
mě praštil tak pažbou eh... pušky –

371
00:26:33.600 --> 00:26:37.199
takhle sem to dopadlo, do – na ústa,

372
00:26:37.200 --> 00:26:38.632
a vyrazil mě tak...

373
00:26:38.633 --> 00:26:41.432
Ty zuby se zlomily tak nějak. Já nevím...

374
00:26:41.433 --> 00:26:45.199
No a zůstaly mě dvě levý boty

375
00:26:45.200 --> 00:26:51.399
a tak jsme dojeli do eh... do Gross Rosen.

376
00:26:51.400 --> 00:26:55.799
IV: Helmbrechtu, ehm.

377
00:26:55.800 --> 00:26:59.966
EE: Ale já myslím, že jsem Vám řekla špatně, že ten...

378
00:26:59.967 --> 00:27:04.199
ten konce..., ten, to místo, ten tábor,

379
00:27:04.200 --> 00:27:06.599
ten Gross Rosen, to nebyl Helmbrechts.

380
00:27:06.600 --> 00:27:08.732
Helmbrechts byl pozdějc.

381
00:27:08.733 --> 00:27:10.699
IV: Tak povídejte, jak to bylo dál.

382
00:27:10.700 --> 00:27:16.466
EE: Jo? V tom Gross Rosen, tam se kopaly zákopy.

383
00:27:16.467 --> 00:27:21.966
Tam jsme byly až do začátku ledna.

384
00:27:21.967 --> 00:27:25.932
To vím určitě.

385
00:27:25.933 --> 00:27:29.966
Tam maminka pracovala v kuchyni.

386
00:27:29.967 --> 00:27:36.066
Po příchodu jsme ihned dostali všichni nějaký očkování

387
00:27:36.067 --> 00:27:39.399
z veliký injekční stříkačky,

388
00:27:39.400 --> 00:27:44.766
která šla od jednoho k druhýmu samozřejmě, bez jakýkoliv dezinfekce.

389
00:27:44.767 --> 00:27:49.732
Eh... já jsem dostala šíleně oteklou ruku hned druhej den.

390
00:27:49.733 --> 00:27:55.866
Vysokou horečku, hnis, ruka bujela, no.

391
00:27:55.867 --> 00:27:58.966
Tak mě to tam nějaké žena...

392
00:27:58.967 --> 00:28:03.132
V kuchyni vypálili nůž, otevřeli to...

393
00:28:03.133 --> 00:28:04.599
Dodneška je to vidět.

394
00:28:04.600 --> 00:28:13.532
A všecko se napravilo horkou vodou a ohněm.

395
00:28:13.533 --> 00:28:20.399
A v... na jednom zählappelu ráno ten komandant toho tábora viděl,

396
00:28:20.400 --> 00:28:25.899
že stojím bosa ve sněhu, tak se mě ptal.

397
00:28:25.900 --> 00:28:27.932
Povidá: „Bist du ein Zögling?”

398
00:28:27.933 --> 00:28:30.466
Já jsem nevěděla, co to je.

399
00:28:30.467 --> 00:28:31.932
Ale tak jsem řekla: Ja."

400
00:28:31.933 --> 00:28:40.399
On povidá: „Hlaš se zítra tady – vidíš ten domek, ten tu budovu tam?

401
00:28:40.400 --> 00:28:42.366
Tam se ráno hlaš!"

402
00:28:42.367 --> 00:28:46.832
Tak jsem tam šla a tam byla nějaká dívka,

403
00:28:46.833 --> 00:28:48.866
která mluvila jenom maďarsky -

404
00:28:48.867 --> 00:28:51.199
asi o dva roky starší, než já,

405
00:28:51.200 --> 00:28:55.599
a spustila na mě maďarsky kanonádu.

406
00:28:55.600 --> 00:28:57.266
Tomu jsem nerozuměla ani slovo.

407
00:28:57.267 --> 00:29:02.966
Tak se ukázalo, že jako v tom malým domečku ten komandant bydlí.

408
00:29:02.967 --> 00:29:07.166
Měl asi nějakou žilku lidskou, ten člověk,

409
00:29:07.167 --> 00:29:10.899
protože viděl, že jsem eh..., že jsem malá,

410
00:29:10.900 --> 00:29:14.166
že jsem dítě, že jsem bosa a...

411
00:29:14.167 --> 00:29:16.299
abych, abysme tam uklízely.

412
00:29:16.300 --> 00:29:20.066
Tak tam bylo teplo - za prvé tam byly kamínka, takový malý,

413
00:29:20.067 --> 00:29:22.699
a na nich se vařila teplá voda neustále.

414
00:29:22.700 --> 00:29:26.432
A že člověk nemusel ven, do toho šílenýho mrazu...

415
00:29:26.433 --> 00:29:30.299
Skládaly jsme tam jeho deky a postel a tak dále.

416
00:29:30.300 --> 00:29:32.199
No a já jsem se naučila maďarsky,

417
00:29:32.200 --> 00:29:33.699
poněvadž jsme si chtěly povídat.

418
00:29:33.700 --> 00:29:38.199
A dostala jsem boty. [kašle]

419
00:29:38.200 --> 00:29:44.366
Na druhý den on přinesl nějaký boty a to skutečně byl... byla záchrana.

420
00:29:44.367 --> 00:29:53.232
A potom v lednu už jsme slyšeli takový dunění z dálky ve...

421
00:29:53.233 --> 00:29:56.132
A povídalo se, že se blíží fronta.

422
00:29:56.133 --> 00:30:00.232
A my jsme samozřejmě čerpaly zase optimismus

423
00:30:00.233 --> 00:30:03.132
a zase: no, snad to přece přežijeme... Snad přece jenom...

424
00:30:03.133 --> 00:30:07.532
Protože tam umírali lidi úplně eh...

425
00:30:07.533 --> 00:30:12.732
Teď šel a teď jste někoho viděla a v okamžiku,

426
00:30:12.733 --> 00:30:14.566
v příštím okamžiku byl mrtvý.

427
00:30:14.567 --> 00:30:20.466
No to prostě bylo tak normální, jako... já nevím.

428
00:30:20.467 --> 00:30:22.299
To se vůbec nedá k něčemu přirovnat.

429
00:30:22.300 --> 00:30:28.666
Ta smrt tam prostě chodila mezi, mezi lidma.

430
00:30:28.667 --> 00:30:32.799
A tak na druhý den ráno skutečně přijeli nějaký vojenský džípy.

431
00:30:32.800 --> 00:30:36.966
Ne džípy - takový auta přikrytý plachtou.

432
00:30:36.967 --> 00:30:42.599
A byly ženy, který křičely: „Tady jsou, tady jsou, Rudá armáda, Rudá armáda je tady!”

433
00:30:42.600 --> 00:30:49.299
No a ten okamžik tý radosti byl úchvatnej.

434
00:30:49.300 --> 00:30:51.732
Kterej ale ihned zhasl,

435
00:30:51.733 --> 00:30:59.232
jakmile z těch aut vyskočili eh... uniformovaný vojáci

436
00:30:59.233 --> 00:31:02.666
a vlčáci a spoustu psů zase.

437
00:31:02.667 --> 00:31:10.032
A během několika minut byl tábor vyklizený, seřazený do pětistupů.

438
00:31:10.033 --> 00:31:14.999
Alles im Laufmarsch... to je... a šly... šlo se.

439
00:31:15.000 --> 00:31:16.366
Šlo se, šlo se, šlo se.

440
00:31:16.367 --> 00:31:24.332
A po cestě se neustále přidávali taky jiný, jako z jiných táborů.

441
00:31:24.333 --> 00:31:25.599
A to nevím, co to bylo.

442
00:31:25.600 --> 00:31:29.266
Ještě lidi a ještě lidi a ještě kolona

443
00:31:29.267 --> 00:31:33.232
a byl to nekonečnej had takových bídníků,

444
00:31:33.233 --> 00:31:41.932
takových lidí, co se táhl mezi tou nádhernou zasněženou krajinou a...

445
00:31:41.933 --> 00:31:46.032
Tak jsme se dostali za několik dní nevím, do toho Helmbrechts.

446
00:31:46.033 --> 00:31:49.299
A v tom Helmbrechts eh...

447
00:31:49.300 --> 00:31:55.232
jsme zůstali asi čtyři dni myslím.

448
00:31:55.233 --> 00:31:58.732
A mě bylo moc... Já jsem pod... neustále omdlívala.

449
00:31:58.733 --> 00:32:03.066
Já jsem neustále... prostě omd... Už jsem asi měla dost.

450
00:32:03.067 --> 00:32:08.366
A maminka tam měla známou nějakou,

451
00:32:08.367 --> 00:32:11.032
která měla známou a ta byla lékařka.

452
00:32:11.033 --> 00:32:13.332
Tam byl revír.

453
00:32:13.333 --> 00:32:17.566
To je takový místo, kam se dávali lidi před umíráním,

454
00:32:17.567 --> 00:32:18.932
nebo který už nemohli. 

455
00:32:18.933 --> 00:32:26.899
To byla jako nemocnice, kde se položilo večer a v noci se zastřelilo.

456
00:32:26.900 --> 00:32:29.332
Nebo k ránu...

457
00:32:29.333 --> 00:32:33.966
A tak ta lékařka mě tam vzala na několik hodin

458
00:32:33.967 --> 00:32:40.132
a já vím, že jsem cítila neustále, jak něco do mě teče.

459
00:32:40.133 --> 00:32:43.766
Něco –nevím, nějaký infuze pravděpodobně.

460
00:32:43.767 --> 00:32:47.232
Nebo něco, nějakou sladkou vodu do mě nalili.

461
00:32:47.233 --> 00:32:50.866
A ráno pro mě maminka – ještě už byl... ještě byla tma -

462
00:32:50.867 --> 00:32:54.966
přišla a vyndali mě z toho revíru.

463
00:32:54.967 --> 00:33:01.066
A... to je tak moje největší vzpomínka na ten Helmbrechts.

464
00:33:01.067 --> 00:33:08.299
A... že jsem se po letech tam vrátila...

465
00:33:08.300 --> 00:33:15.299
Je tam dneska usedlost, na tom místě, kde byl ten koncentrák...

466
00:33:15.300 --> 00:33:19.999
Ale že... podle mapy, že jsem našla to místo, kde byl ten revír,

467
00:33:20.000 --> 00:33:22.732
protože když jsme z toho revíru vyšly,

468
00:33:22.733 --> 00:33:27.799
tak začalo trošku svítat a bylo vidět tak obzory...

469
00:33:27.800 --> 00:33:33.766
špičky lesů, eh... stromů, jako který by se úplně jako líbaly s oblohou.

470
00:33:33.767 --> 00:33:36.499
A byl to tak krásný, takový pohled.

471
00:33:36.500 --> 00:33:41.299
Maminka řekla: „To je neskutečný, neskutečný, kde my jsme,

472
00:33:41.300 --> 00:33:46.466
v čem se nacházíme a jak, jak nádhernej je svět.... může bejt."

473
00:33:46.467 --> 00:33:49.532
Jak to ještě, to člověk vnímal, tu přírodu.

474
00:33:49.533 --> 00:33:52.732
A jak to ještě hrálo důležitou roli.

475
00:33:52.733 --> 00:33:57.999
Jako, jako takový oddechnutí, jako takový políbení nějaký,

476
00:33:58.000 --> 00:34:01.932
z toho, že svět ještě je, nějak existuje. Nevím.

477
00:34:01.933 --> 00:34:03.532
Ale podle toho jsem to poznala.

478
00:34:03.533 --> 00:34:08.332
Jsem řekla to musí bejt tady, poněvadž to se nezměnilo, že.

479
00:34:08.333 --> 00:34:12.332
A potom ti lidi, ti historikové, vyndali mapu –

480
00:34:12.333 --> 00:34:15.099
a maj ten lágr zmapovaný.

481
00:34:15.100 --> 00:34:19.499
Řekli: „Přesně tady to bylo.”

482
00:34:19.500 --> 00:34:21.832
No, a odtamtud jsme...

483
00:34:21.833 --> 00:34:24.299
CM: Tak, uděláme pauzu...

484
00:34:24.300 --> 00:34:27.767
EE: Ehm, ano, mě škrábe v krku.