WEBVTT

1
00:00:00.933 --> 00:00:03.066
IV: No, tak začal pochod smrti.

2
00:00:03.067 --> 00:00:09.032
Vlastně to bylo to nejhorší z nejhoršího.

3
00:00:09.033 --> 00:00:17.066
Nejhorší období, kdy eh... nejvíc lidí zahynulo.

4
00:00:17.067 --> 00:00:23.599
Kdy jsme denně šli tak 30, 40 kilometrů.

5
00:00:23.600 --> 00:00:33.832
Ve sněhu, v blátě, bez jídla...

6
00:00:33.833 --> 00:00:43.732
Večer nás narvali do nějakých stodol, který jim Němci, sedláci, museli dát k dispozici.

7
00:00:43.733 --> 00:00:52.799
Ty lidi se tam namačkali, takže ráno taky byli nějak... někteří zadušení

8
00:00:52.800 --> 00:01:00.166
nebo prostě ten nepřežili. Eh...

9
00:01:00.167 --> 00:01:07.166
V tý době, kdy jsem šla s maminkou, tak jsem ještě byla tak dost chráněná, samozřejmě –

10
00:01:07.167 --> 00:01:09.432
kolik se dalo „chránit”.

11
00:01:09.433 --> 00:01:16.766
Ale... nebyla jsem sama.

12
00:01:16.767 --> 00:01:22.966
Eh... když jsme přišli do Svatavy – tam byl tábor,

13
00:01:22.967 --> 00:01:30.066
tam nebyli jenom Židi, tam byli Francouzsky a já nevím, co ještě. Slovenky, Maďarky...

14
00:01:30.067 --> 00:01:36.132
Eh... ženský tábor, samozřejmě jenom, ale tam už jsme přišli ve stavu... šíleným.

15
00:01:36.133 --> 00:01:39.766
Tam už lidi byli úplně, úplně na mrtvici.

16
00:01:39.767 --> 00:01:47.966
Eh... jak se ukázalo pozdějc, všichni měli tyfus asi, nebo byli nemocní jinak.

17
00:01:47.967 --> 00:01:54.632
Tam nás vrazili do takovýho nějakýho dřevěnýho baráčku.

18
00:01:54.633 --> 00:01:58.699
Vím, že na zemi byly piliny a lysol.

19
00:01:58.700 --> 00:02:03.932
Poněvadž ten smrad lizolu v životě mě nevyjde z nosu.

20
00:02:03.933 --> 00:02:08.332
A mezi to si tak ty lidi sedli, lehli a umírali...

21
00:02:08.333 --> 00:02:12.432
Prostě všecko okolo umíralo.

22
00:02:12.433 --> 00:02:19.599
A já jsem seděla a koukala, jak maminka umírá.

23
00:02:19.600 --> 00:02:26.399
A byla tam vedle mě taky ta dívka, ta Maďarka.

24
00:02:26.400 --> 00:02:29.866
Nevím, jak se tam nachomejtla.

25
00:02:29.867 --> 00:02:34.666
A když maminka umřela, tak si vedle mě sedla

26
00:02:34.667 --> 00:02:37.566
a začala do mě mluvit a mluvit a mluvit a mluvit

27
00:02:37.567 --> 00:02:40.199
a já jsem si prostě namluvila, že maminka neumřela.

28
00:02:40.200 --> 00:02:46.566
Tak jsme do ní mluvily, na maminku mluvily a dělaly jsme jako že, že žije.

29
00:02:46.567 --> 00:02:50.599
A to ona mě nějak k tomu myslím pomohla.

30
00:02:50.600 --> 00:02:56.699
A taky přišla eh... ta dozorkyně a začala házet kousky,

31
00:02:56.700 --> 00:03:00.566
takový malinký krajíčky chleba každýmu

32
00:03:00.567 --> 00:03:03.532
a hodila taky mamince,

33
00:03:03.533 --> 00:03:07.832
protože my jsme dělaly, jako že není mrtvá

34
00:03:07.833 --> 00:03:13.666
a tak jsme se o ten krajíček rozdělily – jako jsme snědly dohromady.

35
00:03:13.667 --> 00:03:20.199
A... pak mám takový nejasný, takový úplně nejasný obraz,

36
00:03:20.200 --> 00:03:26.799
jak přišla taková jiná dozorkyně a nalila vodu takhle mamince na paži

37
00:03:26.800 --> 00:03:30.066
a inkoustovou tužkou tam něco napsala.

38
00:03:30.067 --> 00:03:32.232
Nějaký číslo nebo něco.

39
00:03:32.233 --> 00:03:36.566
A to tak... celý život to, to vidím, tenhle obraz.

40
00:03:36.567 --> 00:03:39.932
Inkoustový tužky dneska myslím už vůbec neexistujou.

41
00:03:39.933 --> 00:03:45.032
A jak to v tý vodě, ta modř na tý kůži...

42
00:03:45.033 --> 00:03:50.899
A ty mrtvoly se dávaly ven někam.

43
00:03:50.900 --> 00:03:55.499
To se jako rovnalo, jako do hranic takhle [ukazuje rukama].

44
00:03:55.500 --> 00:04:01.332
A pak přišel nějaký vozka a všecko to naložil

45
00:04:01.333 --> 00:04:07.166
a já jsem pořád stála a koukala se za tím.

46
00:04:07.167 --> 00:04:12.866
A nějakou, nějak si vzpomínám, že jsem taky šla za tím vozíkem.

47
00:04:12.867 --> 00:04:15.799
Ale nevím, ta vzpomínka je tak tak nejasná,

48
00:04:15.800 --> 00:04:17.832
že se o tom ani nechci zmiňovat.

49
00:04:17.833 --> 00:04:21.466
Pak se šlo dál, zase nás seřadili,

50
00:04:21.467 --> 00:04:31.332
a ten druhý den nás nacpali taky do nějaký takový stodoly

51
00:04:31.333 --> 00:04:36.399
a tam jsem se položila...

52
00:04:36.400 --> 00:04:41.466
Mě už bylo tak, tak slabo a tak... špatně.

53
00:04:41.467 --> 00:04:44.532
Já už jsem byla tak úplně... myslím na onom světě...

54
00:04:44.533 --> 00:04:50.599
Jsem tam usnula vedle nějaký kravičky, co stála v rohu,

55
00:04:50.600 --> 00:04:55.999
a když jsem se probudila, tak... tak nebyl nikdo už, tak oni odešli.

56
00:04:56.000 --> 00:05:04.032
Buďto mě nenašli, že jsem tak se s tou krávou spojila v jedno tělo, eh...

57
00:05:04.033 --> 00:05:09.866
Taky si vzpomínám na nějakou paní, která eh...

58
00:05:09.867 --> 00:05:11.066
kterou jsem nějak potkala.

59
00:05:11.067 --> 00:05:14.332
Ale nevím - tyhle věci jsou úplně tak, v takový mlze.

60
00:05:14.333 --> 00:05:18.532
Já vím, že jsem šla, šla, šla, šla, šla,

61
00:05:18.533 --> 00:05:24.066
podél tratě a že jsem vlastně nevěděla, kam jdu.

62
00:05:24.067 --> 00:05:28.366
Když jsem viděla nějaký pří- nějaký obydlí, nějaký eh...

63
00:05:28.367 --> 00:05:31.632
domek nebo tak, tak jsem se tam bála jít.

64
00:05:31.633 --> 00:05:35.032
Protože jsem si myslela – tak Němci, tak co mě udělaj.

65
00:05:35.033 --> 00:05:37.532
Nikdo mě nepřijme, nikdo...

66
00:05:37.533 --> 00:05:41.399
A šla jsem dál a dál a dál, až jsem potka-.

67
00:05:41.400 --> 00:05:43.766
Já jsem, usínala jsem podél trati.

68
00:05:43.767 --> 00:05:45.932
Nebyla už taková zima.

69
00:05:45.933 --> 00:05:49.299
Sem tam byl ještě nějaký snížek někde,

70
00:05:49.300 --> 00:05:52.799
ale celkem už to bylo takový jarnější.

71
00:05:52.800 --> 00:05:58.332
A... když jsem usnula, tak jsem najednou cítila,

72
00:05:58.333 --> 00:05:59.799
že se na mě někdo dívá.

73
00:05:59.800 --> 00:06:05.266
A tak s leknutím jsem se probudila a byl to mladej voják, Němec.

74
00:06:05.267 --> 00:06:08.366
Tak na mě vejral, úplně koukal tak vyjeveně.

75
00:06:08.367 --> 00:06:12.399
O... ptal se německy jako co jsem, kdo jsem.

76
00:06:12.400 --> 00:06:17.666
A... jsem mu to povídala a bylo na něm vidět, že neví,

77
00:06:17.667 --> 00:06:20.232
že vůbec nemá tušení, o čem mluvím.

78
00:06:20.233 --> 00:06:27.466
A řikal mě, že je duben a že jako válka už je prohraná

79
00:06:27.467 --> 00:06:32.466
a že on dezertoval a že chce najít nějakýho sedláka,

80
00:06:32.467 --> 00:06:35.099
který by ho přijal do práce.

81
00:06:35.100 --> 00:06:38.166
A posadil se vedle mě, vyndal termosku.

82
00:06:38.167 --> 00:06:42.599
Měl tam kafe s mlíkem a s cukrem, a měl chleba

83
00:06:42.600 --> 00:06:45.166
a pili jsme z tý jedný termosky.

84
00:06:45.167 --> 00:06:47.399
A dal mě kousek chleba.

85
00:06:47.400 --> 00:06:51.932
No a ta jeho káva s cukrem a s mlékem mě skoro zabila.

86
00:06:51.933 --> 00:06:56.332
Protože ty střeva nejsou zvyklý po léta na něco takovýho

87
00:06:56.333 --> 00:06:58.332
a tak se děsně bouřily.

88
00:06:58.333 --> 00:07:04.499
A tak jsem se... jsme se rozloučili, on šel svou cestou

89
00:07:04.500 --> 00:07:07.099
a řekl mě, že někde tady to končí, hranice,

90
00:07:07.100 --> 00:07:09.832
tam končí les, a já jsem nevnímala.

91
00:07:09.833 --> 00:07:13.032
Já myslím, že jsem vážila... Kolik mě bylo? Čtrnáct?

92
00:07:13.033 --> 00:07:15.466
Jsem vážila nějakých dvacet kilo snad.

93
00:07:15.467 --> 00:07:20.666
Byla jsem kost a kůže a celá taková... nepřítomná.

94
00:07:20.667 --> 00:07:25.932
A tak po cestě jsem pak potkala nějaký chlapce, který mluvili česky.

95
00:07:25.933 --> 00:07:28.799
A já jsem na ně mávala, já jsem byla tak šťastná -

96
00:07:28.800 --> 00:07:31.132
slyšet takovou správnou češtinu.

97
00:07:31.133 --> 00:07:33.732
Povídám: „Já jsem taky, já taky mluvím česky!”

98
00:07:33.733 --> 00:07:36.299
A mávám na ně, a ty kluci povídaj:

99
00:07:36.300 --> 00:07:39.066
„Jé, podívej, jde okolo nás mrtvola.”

100
00:07:39.067 --> 00:07:40.866
A tak se smáli.

101
00:07:40.867 --> 00:07:43.832
A já jsem to vzala úplně vážně, myslím.

102
00:07:43.833 --> 00:07:45.899
A řekla jsem: „Ne, ne, já nejsem mrtvá!”

103
00:07:45.900 --> 00:07:48.899
A... [směje se] bylo to hrozně hezký setkání.

104
00:07:48.900 --> 00:07:51.332
Oni přišli, zvědavě na mě šáhli

105
00:07:51.333 --> 00:07:56.666
a řekli, že jako jdou do Postřekova, a že do vesnice... abych šla s nima.

106
00:07:56.667 --> 00:07:58.199
No ale to bylo nemožný.

107
00:07:58.200 --> 00:08:02.166
Oni šli a já jsem se plazila, no... po čtyrech.

108
00:08:02.167 --> 00:08:04.332
Já jsem prostě vůbec nemohla jít už.

109
00:08:04.333 --> 00:08:08.899
Tak mě trošku pomohli, ale pak j... jim to bylo asi moc,

110
00:08:08.900 --> 00:08:11.799
tak mě řekli, abych šla tudy, tudy, tudy

111
00:08:11.800 --> 00:08:15.332
a... že dojdu do toho Postřekova.

112
00:08:15.333 --> 00:08:19.732
No, já jsem asi šla ještě dva dni, co oni ušli za hodinu.

113
00:08:19.733 --> 00:08:24.399
A taky po cestě jsem eh... potkala něja...

114
00:08:24.400 --> 00:08:29.532
Stála někde taková budka a... nic nebylo vidět.

115
00:08:29.533 --> 00:08:34.899
Já jsem šla okolo tý budky a najednou vyšel voják a křičí:

116
00:08:34.900 --> 00:08:37.066
"Halt! Wohin gehst du?"

117
00:08:37.067 --> 00:08:40.232
Já jsem... to bylo úplně, jako by spadl z nebe.

118
00:08:40.233 --> 00:08:47.632
A měl pušku a udělal klik jako, natáhl ji a... slyším ten klik.

119
00:08:47.633 --> 00:08:50.899
A víte, v tom okamžiku člověk ani vůbec...

120
00:08:50.900 --> 00:08:53.566
Prostě přijde smrt, člověk ani nemyslí.

121
00:08:53.567 --> 00:08:55.666
Tak, tak to je, no.

122
00:08:55.667 --> 00:08:59.899
A v tom okamžiku za ním – byli tam dva.

123
00:08:59.900 --> 00:09:03.499
Von - vy... ten druhej vyšel a chytil ho takhle za rameno

124
00:09:03.500 --> 00:09:09.166
a povidá: „Lass sie gehen, Schade um die Kugel, die wird alleine krepieren...”

125
00:09:09.167 --> 00:09:12.032
A tak mě nechali jít.

126
00:09:12.033 --> 00:09:16.232
A já už jsem šla, ale s takovým pocitem...

127
00:09:16.233 --> 00:09:20.832
Já jsem tu kulku prostě cítila už nějak v zádech – takový horko.

128
00:09:20.833 --> 00:09:25.332
Eh... a myslela jsem... a snad on ji střelí jenom tak pro legraci,

129
00:09:25.333 --> 00:09:27.432
protože to jsem často viděla,

130
00:09:27.433 --> 00:09:32.132
že lidi, když se do nich střelí... a než spadnou,

131
00:09:32.133 --> 00:09:35.432
tak to tělo se tak křečí divně...

132
00:09:35.433 --> 00:09:37.166
A oni se tomu tak šíleně smáli.

133
00:09:37.167 --> 00:09:39.666
To bylo takový zajímavý, že.

134
00:09:39.667 --> 00:09:44.199
A tak jsem tak utíkala s posledníma silama.

135
00:09:44.200 --> 00:09:47.699
A to bylo ze svahu a dole byl potůček.

136
00:09:47.700 --> 00:09:53.399
A na druhý straně toho potoka jsem viděla obydlí, takový malý domečky.

137
00:09:53.400 --> 00:09:57.032
Ale ten potok, to nebyl širší snad než...

138
00:09:57.033 --> 00:10:02.199
já nevím, snad dva metry, tři metry - nevím. Nic moc.

139
00:10:02.200 --> 00:10:09.866
Ale jak tajou ledy a sněhy – já nevím, tak to tam nějak bublalo a potůček zurčil.

140
00:10:09.867 --> 00:10:14.599
A já jsem šla a pořád, pořád jsem nemohla dojít.

141
00:10:14.600 --> 00:10:16.732
Poněvadž mě to po... jako povalovalo.

142
00:10:16.733 --> 00:10:20.966
Tak jsem si našla nějakou větev a s tou větví jsem měřila.

143
00:10:20.967 --> 00:10:26.132
Poněvadž jsem se bála, že se utopím ještě s tým věčným, s tou –  věčným utíkáním.

144
00:10:26.133 --> 00:10:28.632
A na druhý straně skutečně když jsem přešla,

145
00:10:28.633 --> 00:10:30.499
tak jsem byla na konci svých sil.

146
00:10:30.500 --> 00:10:36.299
A tam – půl těla jsem měla venku, půl těla jsem měla tak ven.

147
00:10:36.300 --> 00:10:38.599
Tak jsem se nějak posadila do toho.

148
00:10:38.600 --> 00:10:42.132
A byla tam nějaká paní, nějaká selka,

149
00:10:42.133 --> 00:10:44.666
která buďto mávala – máchala prádlo,

150
00:10:44.667 --> 00:10:47.399
no u toho potoka něco dělala a viděla mě.

151
00:10:47.400 --> 00:10:49.166
Já jsem neviděla nic.

152
00:10:49.167 --> 00:10:54.132
A vrátili se... a já jsem vlastně už vůbec nic nevěděla.

153
00:10:54.133 --> 00:10:56.766
Od toho okamžiku jsem byla pryč.

154
00:10:56.767 --> 00:11:02.332
A když jsem se probudila, tak jsem byla v takovým nějakým sklepě

155
00:11:02.333 --> 00:11:05.599
a pořád se mě ptali, jak se jmenuju

156
00:11:05.600 --> 00:11:08.066
a já jsem nechtěla říct.

157
00:11:08.067 --> 00:11:11.166
Já jsem dělala jako že spím, poněvadž jsem se bála.

158
00:11:11.167 --> 00:11:17.199
A tak ta paní utíkala domů, vzala muže a syna a řekla,

159
00:11:17.200 --> 00:11:20.666
že tam je nějaká bytost, která se topí.

160
00:11:20.667 --> 00:11:23.432
A tak mě odtamtuď vytáhli a vzali mě k nim.

161
00:11:23.433 --> 00:11:30.099
A to byl jeden z těch chlapců, který už mě potkal, a věděl, co jsem.

162
00:11:30.100 --> 00:11:35.799
A to byla ta vesnička Postřekov a tam mě sundal...

163
00:11:35.800 --> 00:11:38.266
Už jsem byla zavšivená celá...

164
00:11:38.267 --> 00:11:42.299
A to mě všecko jenom – to vím z povídání, to jsem jako neprožila.

165
00:11:42.300 --> 00:11:47.166
A oni bydleli úplně u dráhy.

166
00:11:47.167 --> 00:11:54.032
To byla první, první stavení a jak se potom ukázalo,

167
00:11:54.033 --> 00:11:58.899
byla to matka od generála Buršíka.

168
00:11:58.900 --> 00:12:01.499
Jestli Vy znáte to jméno Buršík?

169
00:12:01.500 --> 00:12:06.966
A tak, a jeho sestra.

170
00:12:06.967 --> 00:12:10.099
Eh... jelikož měli strach mě tam nechat dole,

171
00:12:10.100 --> 00:12:14.466
poněvadž tam Němci neustále měli ještě eh...

172
00:12:14.467 --> 00:12:18.866
Ta dráha, jak jsem šla po těch kolejích, ta šla až tam.

173
00:12:18.867 --> 00:12:20.799
Ta dodneška existuje.

174
00:12:20.800 --> 00:12:24.432
Dodneška v tom poli vidíte ty koleje.

175
00:12:24.433 --> 00:12:27.299
A dodneška tam jede vlak.

176
00:12:27.300 --> 00:12:32.932
A Němci tam měli takovou žílu, která jim dodávala potraviny

177
00:12:32.933 --> 00:12:37.399
a tak a bylo to – moc tak jako chodili okolo toho stavení.

178
00:12:37.400 --> 00:12:41.832
Tak přišel švagr od tý paní Buršíkový

179
00:12:41.833 --> 00:12:47.732
a vz... s jetelem, koněm a tak, a do toho jetele mě strčili

180
00:12:47.733 --> 00:12:52.266
a přes celou vesnici mě odtáhli tak u lesa, kde bydleli.

181
00:12:52.267 --> 00:12:56.632
A tam mě schovali a tam jsem vlastně bydlela do konce války.

182
00:12:56.633 --> 00:12:59.332
A chovali se ke mně úplně nádherně

183
00:12:59.333 --> 00:13:02.199
a pořád se ptali, jak se jmenuju.

184
00:13:02.200 --> 00:13:05.266
A já jsem na začátku řekla, že se jmenuju Eva Králová.

185
00:13:05.267 --> 00:13:08.666
Já jsem měla... ve Strašnicích, ve vilovým,

186
00:13:08.667 --> 00:13:11.232
byl nějaký – byla nějaká hezká vilka.

187
00:13:11.233 --> 00:13:14.966
A tam stálo MUDr. Jiří Král.

188
00:13:14.967 --> 00:13:18.799
A já vím, že měli dceru Evu a že on nějak...,

189
00:13:18.800 --> 00:13:23.566
že nebyli židi, a že on byl eh... nějak zavřenej.

190
00:13:23.567 --> 00:13:25.999
Já nevím, snad – nevím pro co.

191
00:13:26.000 --> 00:13:29.199
A tak jsem si prostě vypůjčila tu identitu,

192
00:13:29.200 --> 00:13:33.099
ačkoliv jsem se potom dozvěděla, že Králová je taky docela dost židovský jméno.

193
00:13:33.100 --> 00:13:36.366
Já jsem pořád přemýšlela o nějakým jménu, co,

194
00:13:36.367 --> 00:13:40.732
co prostě je vysloveně árijský, ale nemohla jsem si na nic vzpomenout.

195
00:13:40.733 --> 00:13:44.632
Hrozně jsem přemýšlela o tom, jak se jmenovala naše Boženka,

196
00:13:44.633 --> 00:13:49.166
naše služebná, co u nás byla tolik let.

197
00:13:49.167 --> 00:13:51.432
A nevím, jak se jmenovala příjmením.

198
00:13:51.433 --> 00:13:55.866
Vím, že to byla Boženka a nevím  – až do dneška  –  jak se jmenovala.

199
00:13:55.867 --> 00:13:59.432
A na tu naši švadlenu, na tu paní Jane... Marii Janebovou,

200
00:13:59.433 --> 00:14:01.566
na tu jsem si nevzpomněla vůbec.

201
00:14:01.567 --> 00:14:03.966
No tak jsem se jmenovala Eva Králová.

202
00:14:03.967 --> 00:14:10.366
Ale pak, jednoho dne, válka skončila a... eh...

203
00:14:10.367 --> 00:14:13.232
Já jsem řekla kdo jsem, co jsem.

204
00:14:13.233 --> 00:14:18.432
A tak oni mě řekli: "No co myslíš, že bysme tě byli vyhnali?

205
00:14:18.433 --> 00:14:20.332
Vždyť my tě máme rádi."

206
00:14:20.333 --> 00:14:22.599
A já věřím, že by mě nechali bývali,

207
00:14:22.600 --> 00:14:26.699
a že by ne, že by vůbec se nic nezměnilo na jejich chování,

208
00:14:26.700 --> 00:14:32.032
ale přece jenom to bylo hrozný hrdinství vzít židovský dítě,

209
00:14:32.033 --> 00:14:35.932
nechat, dát mu přístřeší, nechat ho žít.

210
00:14:35.933 --> 00:14:38.799
Kdyby se to Němci bývali nějak dozvěděli...

211
00:14:38.800 --> 00:14:42.466
Taky ke mně například nevolali lékaře, protože...

212
00:14:42.467 --> 00:14:45.832
Věděli, že potřebuju lékaře, jsem byla na umření.

213
00:14:45.833 --> 00:14:52.866
Řekli ne, lékař ne, protože ten taky o... je z tam...no,

214
00:14:52.867 --> 00:14:58.132
ošetřuje německou posádku a není nepřátelskej k Němcům.

215
00:14:58.133 --> 00:15:01.632
Je to Čech, není to zrovna kolau... kolaborant,

216
00:15:01.633 --> 00:15:04.799
ale, ale on s těma Němcema tam pije

217
00:15:04.800 --> 00:15:06.732
a in vino veritas.

218
00:15:06.733 --> 00:15:10.699
Já vím, taky v pivě je nějaká to a on se může prokecnout.

219
00:15:10.700 --> 00:15:13.599
Může něco říct. Tak zavolali porodní bábu.

220
00:15:13.600 --> 00:15:16.366
A porodní bába přišla a řekla:

221
00:15:16.367 --> 00:15:19.899
„Já myslím, že ona je úplně zdravá, ale že prostě u...”

222
00:15:19.900 --> 00:15:23.566
Že je na konci svých sil a že se jí nesmí dát jíst.

223
00:15:23.567 --> 00:15:25.932
Hlavně potřebovala by nějakou infuzi.

224
00:15:25.933 --> 00:15:30.366
Ale kde vzít. Jít do nemocnice je věc nemožnosti.

225
00:15:30.367 --> 00:15:35.032
Tak přinesli od nějaký paní, co porodila –

226
00:15:35.033 --> 00:15:41.499
měla mlíko – tak mě dávala několik dní mateřský mlíko a tím mě krmili.

227
00:15:41.500 --> 00:15:45.932
A pak jsem dostávala polívky takový, no a pořád...

228
00:15:45.933 --> 00:15:47.299
Byli úžasný lidi.

229
00:15:47.300 --> 00:15:50.066
Ty dva už zemřeli samozřejmě, ty staří,

230
00:15:50.067 --> 00:15:57.599
dostali v Jeruzalémě - jsem je přihlásila – na eh... tom eh...

231
00:15:57.600 --> 00:16:01.399
jak Izrael dává Spravedl... Alej spravedlivých, jo.

232
00:16:01.400 --> 00:16:08.932
Jsme zasadili stromek a ta dcera potom přijela do Izraele a převzala to.

233
00:16:08.933 --> 00:16:14.632
A po válce vlastně jsem leta mlčela o tom,

234
00:16:14.633 --> 00:16:17.032
protože když jsem od nich odjela...

235
00:16:17.033 --> 00:16:21.032
Tetička mě našla, tetička byla árijka a přijela si pro mě,

236
00:16:21.033 --> 00:16:24.032
našla mě v seznamu přežitých.

237
00:16:24.033 --> 00:16:26.932
Hledala svýho manžela – maminčinnýho bratra,

238
00:16:26.933 --> 00:16:31.999
kterýho zabili na Malý pevnosti a na...

239
00:16:32.000 --> 00:16:36.199
Já jsem o tom nikdy nemluvila, ani doma potom,

240
00:16:36.200 --> 00:16:39.299
když už jsem byla vdaná a už jsem měla dost velký děti...

241
00:16:39.300 --> 00:16:44.666
jsem nikdy doma neřekla, jak jsem se zachránila.

242
00:16:44.667 --> 00:16:46.666
O těch lidech, o Postřekově.

243
00:16:46.667 --> 00:16:51.266
Poněvadž se mě zdálo, že to není možný, že, že mě řeknou, že si vymýšlím

244
00:16:51.267 --> 00:16:53.566
a že to zní všecko tak fantasticky.

245
00:16:53.567 --> 00:16:57.499
A teprve, když našemu druhýmu synovi bylo 13 let

246
00:16:57.500 --> 00:17:01.366
a vydali jsme se poprvé zpátky, z Izraele do Evropy

247
00:17:01.367 --> 00:17:05.732
a přišli jsme do Čech a jeli jsme přes Plzeň,

248
00:17:05.733 --> 00:17:07.266
kde se tatínek narodil.

249
00:17:07.267 --> 00:17:10.732
A najednou byly Domažlice a najednou jsem vyjekla:

250
00:17:10.733 --> 00:17:13.299
„Jé, tady jsem byla. Tady je Postřekov.”

251
00:17:13.300 --> 00:17:17.766
No tak Petr, můj manžel, řekl: „Jak to, kde, co?”

252
00:17:17.767 --> 00:17:22.632
No, já řikám: „Tady je vesnička. Ta se jmenuje Postřekov. Někde.”

253
00:17:22.633 --> 00:17:23.799
- „No tak tam pojedem!”

254
00:17:23.800 --> 00:17:29.766
Tak jsme tam jeli a to byla vesnička,

255
00:17:29.767 --> 00:17:33.299
tam bylo asi 60 obyd... 60 domků,

256
00:17:33.300 --> 00:17:37.166
se to trošku rozrostlo, ale domek jsem našla.

257
00:17:37.167 --> 00:17:42.999
A jakmile jsem vešla, tek ten sedlák vycházel ven,

258
00:17:43.000 --> 00:17:46.099
kdo to tam jako jde, kdo se dobývá.

259
00:17:46.100 --> 00:17:49.632
A podívá se, řekne: „Naše Evička přišla!”

260
00:17:49.633 --> 00:17:54.132
Ihned mě poznal. No a teprve on vlastně vykládal,

261
00:17:54.133 --> 00:17:55.399
všechno, jak to bylo,

262
00:17:55.400 --> 00:18:00.399
a od tý doby vlastně já vím, určitě, jak to bylo.

263
00:18:00.400 --> 00:18:03.199
Hodně věcí jsem si vzpomínala správně,

264
00:18:03.200 --> 00:18:05.932
ale nikdy jsem nebyla tak jistá,

265
00:18:05.933 --> 00:18:08.532
že tohle skutečně se všecko stalo,

266
00:18:08.533 --> 00:18:13.666
protože mi to připadá i dnes úplně pohádkový.

267
00:18:13.667 --> 00:18:16.399
IV: Takže to byla vlastně druhá rodina.

268
00:18:16.400 --> 00:18:21.366
EE: Ano, dodneška je. Dodneška – tak tam dneska je ta vnučka,

269
00:18:21.367 --> 00:18:28.832
která tam žije, a dodneška je Postřekov eh... jako trochu moje rodná vesnice.

270
00:18:28.833 --> 00:18:30.566
Všechny lidi, co tam jsou...

271
00:18:30.567 --> 00:18:33.766
Já jsem tam taková legenda, protože... [směje se]

272
00:18:33.767 --> 00:18:38.099
Ten film tam byl, ten Zlý sen, jo, se tam filmoval.

273
00:18:38.100 --> 00:18:41.099
A ta rodina v tom hrála skutečně.

274
00:18:41.100 --> 00:18:46.299
Ten vnuk od těch Jánů tam hraje toho Němce... Tomáš.

275
00:18:46.300 --> 00:18:54.399
A teď dokonce ta vnuč... pravnučka od těch Jánů má chlapečka,

276
00:18:54.400 --> 00:18:57.666
takže já už jako ty generace provázím.

277
00:18:57.667 --> 00:19:00.666
No já když přijedu do Postřekova, tak jsem úplně doma.

278
00:19:00.667 --> 00:19:07.699
Ta... ta Vlasta, která vlastně byla jako moje sestra – to byla jejich dcera.

279
00:19:07.700 --> 00:19:10.966
Ta má, měla dceru, má dceru.

280
00:19:10.967 --> 00:19:14.266
No a ta je teďko ta náčelnice toho rodu,

281
00:19:14.267 --> 00:19:16.099
protože ta Vlasta už taky zemřela.

282
00:19:16.100 --> 00:19:22.732
A Postřekov je prostě... Postřekov, no.

283
00:19:22.733 --> 00:19:23.732
IV: Ale, jak už...

284
00:19:23.733 --> 00:19:24.799
CM: Já jenom přehodím další...

285
00:19:24.800 --> 00:19:25.632
EE: Ehm, no, dobře.

286
00:19:25.633 --> 00:19:30.766
IV: Pro Vás hodně výrazně a zajímavě a tak nasměrovalo Vás to pak i dál, no.

287
00:19:30.767 --> 00:19:31.566
CM: Tak...

288
00:19:31.567 --> 00:19:38.099
EE: A tak jenom nějakou otázku.

289
00:19:38.100 --> 00:19:42.999
IV: Vy jste se zmiňovala o tom, že jste vlastně potom z toho Postřekova odešla ke své tetě...

290
00:19:43.000 --> 00:19:45.899
EE: Ano, v Postřekově jednoho dne se objevila tetička,

291
00:19:45.900 --> 00:19:53.832
která mě našla a já jsem odjela s ní do Heřmanova Městce,

292
00:19:53.833 --> 00:19:58.432
kde jsem chodila ještě do školy, rok.

293
00:19:58.433 --> 00:20:00.832
Ale u tetičky to nebylo tak jednoduchý.

294
00:20:00.833 --> 00:20:07.532
To... Já jsem jistě nebyla jednoduchý dítě, který přežije eh...

295
00:20:07.533 --> 00:20:12.432
a který vlastně je vytržený úplně z normálního života.

296
00:20:12.433 --> 00:20:18.899
Moment [odkašlává]... můj hlas skutečně mě opouští.

297
00:20:18.900 --> 00:20:26.699
IV: Žádnej problém.

298
00:20:26.700 --> 00:20:39.932
EE: A, a u tetičky to prostě nebylo, nebyl život, kterej bych bývala eh... chtěla žít dál, jo.

299
00:20:39.933 --> 00:20:45.199
Bylo to takový provizorium, takový trošku snad eh...

300
00:20:45.200 --> 00:20:49.999
Taky po tom Postřekově to byl hrozně velký kontrast.

301
00:20:50.000 --> 00:20:52.199
Jelikož v Postřekově jsem byla...

302
00:20:52.200 --> 00:20:56.966
Všecko, co jsem udělala, všechno, co jsem řekla, bylo schválený a bylo dobrý

303
00:20:56.967 --> 00:21:02.432
a bylo to takový hrozně, hrozně lidský a vlastně,

304
00:21:02.433 --> 00:21:05.532
ikdyž ti lidi byli tak prostí a tak...

305
00:21:05.533 --> 00:21:08.932
určitě neměli žádný psychologický vědomosti,

306
00:21:08.933 --> 00:21:11.566
se chovali tak správně ke mně.

307
00:21:11.567 --> 00:21:15.866
Poněvadž ta, ta něha a ta, ta starost o mě.

308
00:21:15.867 --> 00:21:18.499
To... já jsem nepotřebovala žádný léky,

309
00:21:18.500 --> 00:21:24.032
to byl ten jedinej lék, který vlastně mě vrátil tu víru zase v lidskost.

310
00:21:24.033 --> 00:21:25.499
Tu víru zase do života.

311
00:21:25.500 --> 00:21:28.166
A u tetičky to všecko zase odcházelo.

312
00:21:28.167 --> 00:21:32.366
Zase se vracely ty hrozný sny a zase eh...

313
00:21:32.367 --> 00:21:36.999
Protože všechno bylo takový..., jak bych řekla – takový tvrdý.

314
00:21:37.000 --> 00:21:42.066
Takový nepřijatelný, no.

315
00:21:42.067 --> 00:21:44.999
Pro mě jako pro dítě hrozně zranitelný.

316
00:21:45.000 --> 00:21:48.566
Jelikož se neustále pochybovalo o mé pravdivosti,

317
00:21:48.567 --> 00:21:53.932
jestli jim řikám pravdu nebo jestli je to tak správné nebo ne.

318
00:21:53.933 --> 00:21:56.532
Principielně se nedělá to či ono.

319
00:21:56.533 --> 00:22:00.932
A já jsem nebyla zrovna ve s... v takový situaci,

320
00:22:00.933 --> 00:22:05.032
abych byla vychovávaná, že, to...

321
00:22:05.033 --> 00:22:07.332
Jistě to bylo taky pro ni těžký,

322
00:22:07.333 --> 00:22:09.766
ale pro mě to bylo ještě těžší.

323
00:22:09.767 --> 00:22:15.332
No tak jsem se dozvěděla, že v Praze je sirotčinec a...

324
00:22:15.333 --> 00:22:20.566
utekla jsem, skutečně, skončila jsem ten jeden školní rok

325
00:22:20.567 --> 00:22:24.132
a odešla jsem do Prahy.

326
00:22:24.133 --> 00:22:30.199
A v sirotčinci... jsem vstoupila do sirotčince, přidělili mě do nějakýho pokoje

327
00:22:30.200 --> 00:22:32.599
a v tom pokoji jsem našla Martu.

328
00:22:32.600 --> 00:22:36.332
Což byla... no, dar boží, najednou vidět Martu!

329
00:22:36.333 --> 00:22:38.666
My jsme se naposledy viděly v Osvěčíně.

330
00:22:38.667 --> 00:22:44.366
A ta se mě hned ujala, poněvadž Marta je mateřský typus takový,

331
00:22:44.367 --> 00:22:46.566
ta měla čtyři bratry.

332
00:22:46.567 --> 00:22:49.599
Ani jeden se nevrátil, taky její rodiče se nevrátili,

333
00:22:49.600 --> 00:22:53.032
takže byla taky úplně sama.

334
00:22:53.033 --> 00:23:00.299
A spolu jsme... můžu říct, začly nový život.

335
00:23:00.300 --> 00:23:05.932
Zapsalaly jsme se do ošetřovatelské školy, u profesora Kostečky to bylo.

336
00:23:05.933 --> 00:23:10.766
Jsme... to byl jako eh... asistentky zubařky.

337
00:23:10.767 --> 00:23:12.932
A... u zubaře.

338
00:23:12.933 --> 00:23:19.732
No a... sirotčinec byl zas něco úplně jinýho.

339
00:23:19.733 --> 00:23:23.899
Tam byly děti, který měly všechny ten stejnej osud.

340
00:23:23.900 --> 00:23:28.966
Každej prostě se snažil zase nějak začít, ten život.

341
00:23:28.967 --> 00:23:32.866
Sám se o sebe nějak postarat.

342
00:23:32.867 --> 00:23:39.199
A všichni dohromady... byla to opora určitá, že.

343
00:23:39.200 --> 00:23:42.032
Večer nám zhasli světlo v deset.

344
00:23:42.033 --> 00:23:45.066
Kluci byli v prvním patře - nebo v druhým patře,

345
00:23:45.067 --> 00:23:47.299
a my děvčata jsme byly v prvním patře.

346
00:23:47.300 --> 00:23:51.599
Dole byla jídelna a tělocvična, a přijímací kancelář.

347
00:23:51.600 --> 00:23:56.432
A jakmile se zhaslo světlo, tak začaly vrzat dveře z druhýho patra

348
00:23:56.433 --> 00:24:01.232
a šourat nebo skákat eh... kroky.

349
00:24:01.233 --> 00:24:04.532
A otevírat dveře u holek v různých pokojích.

350
00:24:04.533 --> 00:24:07.432
A kluci přišli – každej měl někoho.

351
00:24:07.433 --> 00:24:13.499
Ale nebyly to nějaký takový milostný eh... povídání nebo, nebo shledání.

352
00:24:13.500 --> 00:24:21.432
Bylo to prostě povídání, bylo to taková nutnost si, si řikat věci, co bylo, jak bylo...

353
00:24:21.433 --> 00:24:26.266
Byli mezi nima sionisti, který chtěli do Izraele.

354
00:24:26.267 --> 00:24:32.232
Eh... taky už ta atmosféra byla taková, že, že...

355
00:24:32.233 --> 00:24:40.432
V Čechách jako kdyby nebyla – nebylo místo, kam a jak nějak zapadnout.

356
00:24:40.433 --> 00:24:45.566
Protože ta Komunistická, ta se eh... sice ještě Rusové tady nepřepadli,

357
00:24:45.567 --> 00:24:50.232
ale už to bylo takový  – já nevím – eh... takový divný.

358
00:24:50.233 --> 00:24:58.266
A já jsem nepřemýšlela teda vůbec o tom nějak opustit eh... Československo.

359
00:24:58.267 --> 00:25:04.899
Naopak, já jsem skončila tu školu a začala jsem pracovat u soukromého lékaře,

360
00:25:04.900 --> 00:25:07.966
který taky byl v Terezíně – nějaký doktor Neumann.

361
00:25:07.967 --> 00:25:11.566
Ten měl ordinaci v ulici Anny Letenské.

362
00:25:11.567 --> 00:25:15.666
A byl to kožní a pohlavní lékař.

363
00:25:15.667 --> 00:25:21.032
A pohlavních nemocí tenkrát po válce se dařilo velice dobře.

364
00:25:21.033 --> 00:25:26.899
Protože vojáci a tak dále. A láska kvetla.

365
00:25:26.900 --> 00:25:31.166
Takže jsme měli hodně co dělat a já jsem dostávala pěkný spropitný,

366
00:25:31.167 --> 00:25:37.732
protože to byli... pacienti, kteří... byli interesovaní na tom, aby ošetřovatelka mlčela,

367
00:25:37.733 --> 00:25:41.599
což samozřejmě bych byla dělala taky bez spropitného...

368
00:25:41.600 --> 00:25:47.766
A můj život byl tak docela... ustálený.

369
00:25:47.767 --> 00:25:52.132
V tom sirotčinci jsem věděla, že jednoho dne nějak...

370
00:25:52.133 --> 00:25:56.999
Měla jsem přátele a...

371
00:25:57.000 --> 00:26:01.666
Jednoho dne, bylo to na proklamaci státu Izraele,

372
00:26:01.667 --> 00:26:05.266
jsem šla s přítelkyní do Mánesu.

373
00:26:05.267 --> 00:26:08.832
Ona měla nějakýho chlapce a ten měl jinýho chlapce.

374
00:26:08.833 --> 00:26:12.032
No, tak holky jsme se šly bavit.

375
00:26:12.033 --> 00:26:15.299
A najednou se tam objevil Petr.

376
00:26:15.300 --> 00:26:19.266
A to byl... Toho jsem znala z Terezína.

377
00:26:19.267 --> 00:26:23.566
Ten byl starší, ten už byl v Terezíně eh... parťákem,

378
00:26:23.567 --> 00:26:26.299
ten nás vodil do Travčic na rajčata.

379
00:26:26.300 --> 00:26:29.799
A vůbec byl zodpovědnej za mládež.

380
00:26:29.800 --> 00:26:32.566
No a najednou... Já jsem byla...

381
00:26:32.567 --> 00:26:35.499
V Terezíně si mě nikdy nevšiml, poněvadž deset let...

382
00:26:35.500 --> 00:26:39.599
Když je někomu eh... dvanáct a druhýmu dvaadvacet,

383
00:26:39.600 --> 00:26:41.932
tak to vůbec není žádnej partner, že.

384
00:26:41.933 --> 00:26:44.999
No ale v Mánesu jsem najednou vypadala nějak líp.

385
00:26:45.000 --> 00:26:48.266
Měla jsem výstřih a podpadky a byla jsem trochu namalovaná...

386
00:26:48.267 --> 00:26:55.166
A tak to mezi námi... zajiskřilo a...

387
00:26:55.167 --> 00:26:59.732
A já jsem zapoměla říct, že v sirotčinci eh...

388
00:26:59.733 --> 00:27:04.399
Židi z Ameriky a tak ze zázemí, co válku neprožili,

389
00:27:04.400 --> 00:27:10.632
měli samozřejmě takovej pocit, že musej pomoct... dětem.

390
00:27:10.633 --> 00:27:14.566
Hlavně sirotkům a lidem, co přežili válku.

391
00:27:14.567 --> 00:27:21.599
A v Belgický jsme psali curiculum vitae takový... a co bychom chtěli dělat a tak.

392
00:27:21.600 --> 00:27:23.599
A filmovali nás takhle.

393
00:27:23.600 --> 00:27:27.599
A šlo to do Ameriky, do Kanady a do Austrálie.

394
00:27:27.600 --> 00:27:30.999
A nějaká rodina v Austrálii se ozvala,

395
00:27:31.000 --> 00:27:33.932
že by mě chtěla adoptovat, že maj dva syny,

396
00:27:33.933 --> 00:27:36.466
že vždycky chtěli holčičku, která se jim nenarodila

397
00:27:36.467 --> 00:27:39.399
a že by rádi mě nechali studovat.

398
00:27:39.400 --> 00:27:40.932
Já jsem chtěla být lékařkou...

399
00:27:40.933 --> 00:27:44.766
A že teda jejich dveře jsou otevřený pro mě

400
00:27:44.767 --> 00:27:50.466
a jestli chci, že mě posílaj affidavit a cestu jako hraděj... a všecko.

401
00:27:50.467 --> 00:27:53.132
No úplně... nádherný.

402
00:27:53.133 --> 00:27:58.832
A já po malým přemítání jsem si řekla: no proč ne, vždyť tady nic nemám

403
00:27:58.833 --> 00:28:02.299
a... Austrálie by mohla být zajímavá.

404
00:28:02.300 --> 00:28:06.199
A dělala jsem přípravy, že pojedu do Austrálie.

405
00:28:06.200 --> 00:28:10.666
No ale přišel mezi to ten 15. květen a poznala jsem Petra

406
00:28:10.667 --> 00:28:13.732
a Austrálie jako spadla do vody.

407
00:28:13.733 --> 00:28:16.499
Už jsem se nechtěla nechat adoptovat,

408
00:28:16.500 --> 00:28:20.132
už jsem měla jiný plány a no...

409
00:28:20.133 --> 00:28:22.332
Lékařka se ze mě taky nestala...

410
00:28:22.333 --> 00:28:27.099
A emigrovali jsme s Petrem potom do Paříže.

411
00:28:27.100 --> 00:28:33.666
A v Paříži jsme čekali, protože Petr řekl, že eh...

412
00:28:33.667 --> 00:28:36.666
vlastně bychom mohli jet do Austrálie spolu.

413
00:28:36.667 --> 00:28:40.599
Na Izrael jsme nemysleli, jelikož v Izraeli se válčilo

414
00:28:40.600 --> 00:28:46.699
a pořád byly nepokoje a my jsme nikdy nebyli z – já aspoň – žádný sionistický rodiny.

415
00:28:46.700 --> 00:28:50.866
A Izrael nebyl tak atraktivní.

416
00:28:50.867 --> 00:28:52.666
Chtěli jsme do Austrálie.

417
00:28:52.667 --> 00:28:56.332
Ale nějak ta kvóta do Austrálie kulhala

418
00:28:56.333 --> 00:29:00.032
a pořád se, jsme čekali, čekali, čekali, čekali.

419
00:29:00.033 --> 00:29:02.499
Já jsem mezi tím zjistila, že jsem v jiným stavu.

420
00:29:02.500 --> 00:29:09.899
V Paříži jsme se vzali a... už jsem byla v sedmým měsíci.

421
00:29:09.900 --> 00:29:13.399
A pořád jsme čekali a...

422
00:29:13.400 --> 00:29:18.366
dozvěděli jsme se, že eh... kvóta do Austrálie teda –

423
00:29:18.367 --> 00:29:23.099
zámečníci a takový nějaký zaměstnání,

424
00:29:23.100 --> 00:29:27.932
že jsou úžasně hledaný a že jak můžou, ihned jet.

425
00:29:27.933 --> 00:29:29.632
No tak Petr šel na konzulát.

426
00:29:29.633 --> 00:29:31.732
Petr umí všecko...

427
00:29:31.733 --> 00:29:35.232
A přihlásil se, a tam byli celí nadšený:

428
00:29:35.233 --> 00:29:39.099
„Ano, ano, to je otázka dnů a...”

429
00:29:39.100 --> 00:29:45.566
a dali mu formulář, kde se muselo vyplnit – mezi jiným náboženství...

430
00:29:45.567 --> 00:29:48.832
A jak se tam napsalo židovského a oni si to prohlídli,

431
00:29:48.833 --> 00:29:52.699
tak z toho hned, hned, hned a z toho nadšení bylo:

432
00:29:52.700 --> 00:29:55.532
„My Vás necháme vědět, ano a t, t, t..."

433
00:29:55.533 --> 00:29:59.466
A už bylo vidět, že jako nadšení op... odpadlo.

434
00:29:59.467 --> 00:30:04.899
A v tom okamžiku se ve mně začalo to moje děťátko kopat

435
00:30:04.900 --> 00:30:08.299
a já jsem řekla: „Ne, já nechci porodit dítě už nikde,

436
00:30:08.300 --> 00:30:12.799
kde mě řeknou eh... zase že, že prostě kvůli tomu,

437
00:30:12.800 --> 00:30:15.999
že jsme židi, tak ne to nebo ono nebo tamto.

438
00:30:16.000 --> 00:30:17.499
Toho už mám plný nos.

439
00:30:17.500 --> 00:30:23.832
Tak půjdeme do Izraele a jak tam budeme prostě tak jako všichni a...”

440
00:30:23.833 --> 00:30:29.032
Takže vlastně tenhle nějakej blbej úředník z Austrálie,

441
00:30:29.033 --> 00:30:33.966
kterej nás, kterému se nelíbilo to naše vyznání,

442
00:30:33.967 --> 00:30:35.966
nás donutil jet do Izraele.

443
00:30:35.967 --> 00:30:40.299
No ale taky tam jsme to zvládli.

444
00:30:40.300 --> 00:30:42.566
IV: A to musely být ty začátky asi těžký...

445
00:30:42.567 --> 00:30:44.599
EE: V Izraeli hrozně težký.

446
00:30:44.600 --> 00:30:49.799
Za prvé to je tak úplně, to je jiná, to je jiná planeta.

447
00:30:49.800 --> 00:30:55.499
To, to není eh... to není ta líbezná česká země,

448
00:30:55.500 --> 00:30:59.566
české luhy a háje, příroda, lidi jiný.

449
00:30:59.567 --> 00:31:04.499
Eh... tam byli lidi z... konglomerát – židi z celýho...

450
00:31:04.500 --> 00:31:09.199
Poláci, Jugoslávci, Slováci, Maďaři, Rumuni.

451
00:31:09.200 --> 00:31:12.032
A Češi se jsou vždycky trošku takoví...

452
00:31:12.033 --> 00:31:15.232
No, to není hezký říct, ale Češi jsou lepší. [směje se]

453
00:31:15.233 --> 00:31:20.766
Češi jsou pracovitý, Češi nekradou, Češi jsou pozitivní.

454
00:31:20.767 --> 00:31:22.199
Co se nedá říct...

455
00:31:22.200 --> 00:31:25.766
A každej ten žid, ikdyž je žid, to neznamená...

456
00:31:25.767 --> 00:31:28.699
Je takovej, jako ten národ, z kterýho vychází.

457
00:31:28.700 --> 00:31:30.966
Je tak, jak je odchovaný.

458
00:31:30.967 --> 00:31:33.632
A jelikož my jsme všichni odchovaní Masarykem,

459
00:31:33.633 --> 00:31:37.232
pro nás pravda byla něco svatýho

460
00:31:37.233 --> 00:31:40.366
a o tyhle lidi... No tak Izrael byl těžkej.

461
00:31:40.367 --> 00:31:42.066
V každém směru těžkej.

462
00:31:42.067 --> 00:31:43.832
My jsme se dlouho scházel...

463
00:31:43.833 --> 00:31:49.166
My jsme přijeli do Haify a dlouho jsme se scházeli jenom tak, ta česká společnost,

464
00:31:49.167 --> 00:31:51.932
a hledali jsme jeden druhýho.

465
00:31:51.933 --> 00:31:58.699
A... samozřejmě jsme se během času taky trochu zkazili a aklimatizovali na tu s...

466
00:31:58.700 --> 00:32:03.099
Je horko, léto je dlouhý a perný.

467
00:32:03.100 --> 00:32:09.166
Ale jinak má to taky svoje krásy, že – ty kvetoucí pomeranče, všecko voní.

468
00:32:09.167 --> 00:32:15.999
A hlavně ta důvěra a ta, a ta touha zase nějak pozitivně začít život,

469
00:32:16.000 --> 00:32:17.566
zase něco postavit.

470
00:32:17.567 --> 00:32:20.432
Zase dát do života nějakou rodinu.

471
00:32:20.433 --> 00:32:23.766
A naděje, že život nějak...

472
00:32:23.767 --> 00:32:29.732
Víte, v tom okamžiku, co v Izraeli bylo úžasný, že vlastně eh...

473
00:32:29.733 --> 00:32:32.832
ta lidská vůle zvítězila,

474
00:32:32.833 --> 00:32:34.466
že ten stát se postavil

475
00:32:34.467 --> 00:32:39.266
a že mezi těma lidma byly úžasný lidi, úžasní, nezlomní.

476
00:32:39.267 --> 00:32:46.132
Eh... lidi, kteří prostě idealisticky ten stát budovali

477
00:32:46.133 --> 00:32:51.299
v tý touze, aby ty naše děti už nepoznaly to co, co my jsme měli, jo.

478
00:32:51.300 --> 00:32:54.566
Protože tohle odstrkování věčný eh...

479
00:32:54.567 --> 00:32:57.066
Když si myslím na mýho tátu, kterej řekl:

480
00:32:57.067 --> 00:33:00.532
„Tak co, tak vždyť jsme Češi.

481
00:33:00.533 --> 00:33:03.699
Co, nic jsme neudělali, jenom, jenom dobro.

482
00:33:03.700 --> 00:33:07.732
Tady... má patent a tady...”

483
00:33:07.733 --> 00:33:11.866
Skutečně něco dává se tomu světu, že.

484
00:33:11.867 --> 00:33:18.032
Tak proč? Tak to radši udělám v nějaký zemi, ve který eh...

485
00:33:18.033 --> 00:33:24.399
Sice jsem si nemyslela, že to bude tak, jak to je dneska, ale... nevím.

486
00:33:24.400 --> 00:33:27.299
Nevím, člověk není nikdy dost chytrej

487
00:33:27.300 --> 00:33:31.299
a někdy nic - nikdy nic nevyjde tak, jak, jak by to mělo.

488
00:33:31.300 --> 00:33:33.032
Ale tak to bylo.

489
00:33:33.033 --> 00:33:35.832
A tak, tak se to zvládlo nějak.

490
00:33:35.833 --> 00:33:40.432
A fakt je, že nikdo nikdy nemluvil o koncentráku.

491
00:33:40.433 --> 00:33:47.999
My jsme... Jak jsme byli pohromadě, my jsme nikdy se nevraceli jako do...

492
00:33:48.000 --> 00:33:51.066
do Terezína jo. Ale ne dál.

493
00:33:51.067 --> 00:33:51.866
IV: Ehm.

494
00:33:51.867 --> 00:33:55.766
EE: Jako velice zřídka, že se něco řeklo nebo tak.

495
00:33:55.767 --> 00:34:03.032
Člověk byl zaměstnanej budoucností a... to se odložilo - prozatím.

496
00:34:03.033 --> 00:34:09.166
To dneska mnohem víc eh... vychází na povrch, ty vzpomínky.

497
00:34:09.167 --> 00:34:11.199
Že si to člověk tak už nějak může dovolit.

498
00:34:11.200 --> 00:34:15.266
Děti jsou velký a spokojený

499
00:34:15.267 --> 00:34:18.699
a nějak jsme je vychovali, aby nebyly smutný,

500
00:34:18.700 --> 00:34:22.466
aby netahali tenhle těžkej kufr vzpomínek.

501
00:34:22.467 --> 00:34:26.132
Eh... takže dneska už je mi to jedno.

502
00:34:26.133 --> 00:34:29.299
Dneska už o tom mohu tak klidně mluvit a...

503
00:34:29.300 --> 00:34:36.267
IV: Já vím, že Vy....