1
00:00:00,033 --> 00:00:03,566
IV: Já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami

2
00:00:03,567 --> 00:00:08,066
a že tohle není rozhodně první rozhovor, který vlastně dávate....

3
00:00:08,067 --> 00:00:14,199
[zvoní telefon, mluvení v pozadí]

4
00:00:14,200 --> 00:00:17,566
IV: Takže já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami

5
00:00:17,567 --> 00:00:20,232
a že tohle není rozhodně první rozhovor, který dáváte.

6
00:00:20,233 --> 00:00:21,932
Co Vás k tomu vede?

7
00:00:21,933 --> 00:00:27,399
EE: Můj první rozhovor se školou byl tak čistě náhodný, v Izraeli,

8
00:00:27,400 --> 00:00:31,432
když můj syn, kterej je mladší, byl ve třetí třídě.

9
00:00:31,433 --> 00:00:35,199
Eh... Tak je den holocaustu v Izraeli,

10
00:00:35,200 --> 00:00:41,766
a to houká siréna a děti stojí venku a to, nějaký projev –

11
00:00:41,767 --> 00:00:44,699
a tak dále, a tak dále, a snaží se jim samozřejmě...

12
00:00:44,700 --> 00:00:48,266
V Izraeli každý dítě skoro má někoho, kdo...

13
00:00:48,267 --> 00:00:52,266
Holocaust tam není jako taková neznámá věc,

14
00:00:52,267 --> 00:00:57,299
ale přece jenom eh... nějak, nějaký povídání se vyskytujou.

15
00:00:57,300 --> 00:01:04,799
No a já jsem byla ve škole eh... eh... to je taky... Hlídali jsme školy.

16
00:01:04,800 --> 00:01:10,999
Jelikož byla doba, kdy chodili takoví teroristi arabský

17
00:01:11,000 --> 00:01:16,932
a házeli do odpadových popelnic eh... výbušniny.

18
00:01:16,933 --> 00:01:20,732
Že když dítě třeba hodilo šlupku banánovou

19
00:01:20,733 --> 00:01:24,332
do - něco mokrýho na to, tak to vybuchlo.

20
00:01:24,333 --> 00:01:28,432
A několik dětí přišlo... to poškodilo oči.

21
00:01:28,433 --> 00:01:33,766
Tak se ty... měli rodiče na starosti ty popelnice prohlídnout

22
00:01:33,767 --> 00:01:39,599
a chodit okolo školy a dívat se, aby vlastně tam nikdo nepovolaný nepřišel.

23
00:01:39,600 --> 00:01:42,299
No tak v ted den holocaustu to byla moje ta

24
00:01:42,300 --> 00:01:45,499
a tak jsem tam stála a koukala a prohlížela popelnice

25
00:01:45,500 --> 00:01:47,599
a přišla paní učitelka a povídá:

26
00:01:47,600 --> 00:01:52,999
"Evo, snad by jsi mohla přijít do třídy a něco dětem povídat o tý době holocaustu,

27
00:01:53,000 --> 00:01:56,699
poněvadž tvůj syn řekl, že máš "různý vtipy"."

28
00:01:56,700 --> 00:01:59,766
Protože já to vždycky vykládám dětem jako vtipně...

29
00:01:59,767 --> 00:02:02,532
"Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?", nebo něco takovýho.

30
00:02:02,533 --> 00:02:05,266
No tak jsem přišla do školy a to bylo poprvé,

31
00:02:05,267 --> 00:02:07,432
co mě někdo prosil, abych mluvila vůbec.

32
00:02:07,433 --> 00:02:13,599
A teďko to bylo hrozně těžký, když se na vás dívaj desetiletý děti.

33
00:02:13,600 --> 00:02:17,932
Teď ty oči takový, jako čekaj jakou pohádku nebo něco takovýho.

34
00:02:17,933 --> 00:02:20,932
Co jim mám teď povídat, ty hrůzy...?

35
00:02:20,933 --> 00:02:25,466
No tak jsem začala povídat o Praze

36
00:02:25,467 --> 00:02:30,732
a o, o Vltavě a rackové a Přemysl a Libuše.

37
00:02:30,733 --> 00:02:34,932
A vidím město převeliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati...

38
00:02:34,933 --> 00:02:40,732
A tak jsem jim přiblížila nějak Prahu a pomalinku tak to šlo nějak samo.

39
00:02:40,733 --> 00:02:45,866
Najednou, že jsem nesměla chodit do školy a tak...

40
00:02:45,867 --> 00:02:54,799
pomalu, pomalu jsem poprvé dala dohromady tuhle epizodu toho života.

41
00:02:54,800 --> 00:02:59,866
Ale dala jsem to takovým způsobem, aby to prostě ty děti nešokovalo,

42
00:02:59,867 --> 00:03:05,932
aby to bylo jako osud dítěte, děvčátka českýho,

43
00:03:05,933 --> 00:03:09,766
který žije v tý době a to a to se stane.

44
00:03:09,767 --> 00:03:13,932
Ale nikdo neumírá, nikde se nevraždilo a nikde...

45
00:03:13,933 --> 00:03:16,432
Prostě věci se staly, bylo to.

46
00:03:16,433 --> 00:03:20,899
A izraelskýmu dítěti taky tím, že ty války a tak, 

47
00:03:20,900 --> 00:03:23,832
To není tak cizí, takový utrpení.

48
00:03:23,833 --> 00:03:27,266
A... tak jsem mluvila čtyři hodiny.

49
00:03:27,267 --> 00:03:30,799
Protože pokaždý zvonilo a oni ani nechtěli přestávku.

50
00:03:30,800 --> 00:03:34,299
A tak jsem je prostě provedla Terezínem,

51
00:03:34,300 --> 00:03:39,699
ale hlavně tou krásnou Prahou a...

52
00:03:39,700 --> 00:03:42,366
večer se nezastavil telefon,

53
00:03:42,367 --> 00:03:48,299
protože rodiče telefonovali, že jako to dítě přišlo domu a najednou ví tolik věcí,

54
00:03:48,300 --> 00:03:54,166
a že oni vůbec nevěděli, co já jsem prožila a jak jsem prožila.

55
00:03:54,167 --> 00:03:59,399
A tenkrát, mý dceři bylo 17, povídá: "Víš to je hrozný, to není fér.

56
00:03:59,400 --> 00:04:04,899
Ty povídáš dětem, cizím, a nám jsi neřekla nic."

57
00:04:04,900 --> 00:04:10,566
A začali na mě tlačit, abych to, co jsem povídala, napsala.

58
00:04:10,567 --> 00:04:16,032
Tak jsem to napsala a skutečně jsem to napsala takhle v cuku letu. Hebrejsky.

59
00:04:16,033 --> 00:04:21,866
A dala jsem... několikrát se to vytisklo,

60
00:04:21,867 --> 00:04:24,966
dala jsem to do školy a zapomněla jsem na to.

61
00:04:24,967 --> 00:04:31,199
A když se to tisklo, tak ta paní tam, v tý tiskárně povídá:

62
00:04:31,200 --> 00:04:33,799
"Víte, já bych Vám to mohla opravit."

63
00:04:33,800 --> 00:04:36,066
Poněvadž moje hebrejština je dobrá,

64
00:04:36,067 --> 00:04:39,532
ale samozřejmě to potřebuje trochu...

65
00:04:39,533 --> 00:04:44,666
Tak to opravila a hrozně se jí to líbilo a povídá:

66
00:04:44,667 --> 00:04:47,099
"Proč to někam neposlat a proč s tím něco udělat?"

67
00:04:47,100 --> 00:04:49,932
Povidám ne, já nechci, ne a nedělala jsem nic.

68
00:04:49,933 --> 00:04:53,166
A tak to rok leželo ve škole,

69
00:04:53,167 --> 00:04:57,932
až najednou se ozval někdo z nakladatelství z Tel Avivu,

70
00:04:57,933 --> 00:05:03,299
že jeho dcera ve škole... tak se to kutálelo,

71
00:05:03,300 --> 00:05:07,932
protože ten ředitel ve škole v Aškalonu to dal jinýmu ředitelovi

72
00:05:07,933 --> 00:05:09,066
a ten to dal jinýmu...

73
00:05:09,067 --> 00:05:15,699
Tak to šlo z ručky do ručky, no až to bylo v Izraeli vydaný v moc dobrým nakladatelství –

74
00:05:15,700 --> 00:05:19,766
Kibuc Hameuchad se to jmenuje.

75
00:05:19,767 --> 00:05:21,966
A knížka se začala kutálet.

76
00:05:21,967 --> 00:05:26,166
Mluvila o tom televize a školy to braly

77
00:05:26,167 --> 00:05:28,766
a najednou se to přeložilo do němčiny

78
00:05:28,767 --> 00:05:31,932
a najednou to bylo přeložený do angličtiny.

79
00:05:31,933 --> 00:05:37,532
Vždycky se toho takhle někdo ujal a... tak začaly školy.

80
00:05:37,533 --> 00:05:42,799
V Izraeli teda už na tenhle holocaust jsem zamluvená někam.

81
00:05:42,800 --> 00:05:50,132
Školy bez... neustále jako, neustále jsou nový děti, že.

82
00:05:50,133 --> 00:05:51,866
A neustále chtěj slyšet.

83
00:05:51,867 --> 00:05:56,566
A já jsem se naučila o tom mluvit chladnokrevně,

84
00:05:56,567 --> 00:06:03,432
nijak ne – mě to ne, ne, nevyžaduje to ode mě nějaký...

85
00:06:03,433 --> 00:06:08,032
Ty tvoje city jsou prostě někde zavřený.

86
00:06:08,033 --> 00:06:10,732
A tak se to dostalo taky do Německa.

87
00:06:10,733 --> 00:06:14,432
V němčině je ta knížka úplně, úplně skvělá.

88
00:06:14,433 --> 00:06:17,499
Tam to udělali... taky interview do toho dali.

89
00:06:17,500 --> 00:06:21,799
A školy v Německu jsou úplně, úplně úžasný...

90
00:06:21,800 --> 00:06:25,166
... který mě zvou, jsou úžasný.

91
00:06:25,167 --> 00:06:29,866
Chtěj vědět, maj, maj pocit viny samozřejmě,

92
00:06:29,867 --> 00:06:33,966
ale ty děti, no co, co kdo, kdo je má vinit, vždyť to je blbost.

93
00:06:33,967 --> 00:06:37,799
Ale že maj tu touhu tu dobu poznat.

94
00:06:37,800 --> 00:06:43,499
A i já mám ten pocit, že jako je to moje povinnost,

95
00:06:43,500 --> 00:06:47,999
o těch lidech mluvit, ukázat, co to byly za lidi

96
00:06:48,000 --> 00:06:50,199
a taky když já přijdu a o tom mluvím

97
00:06:50,200 --> 00:06:56,632
a není to nějaký takový jako e... emocielně těžký pro ty děti,

98
00:06:56,633 --> 00:07:00,299
prostě jim řeknu fakta a ukážu jim taky,

99
00:07:00,300 --> 00:07:02,732
že se tady postavil nový národ,

100
00:07:02,733 --> 00:07:05,332
který se vzchopil jako takovej Fénix,

101
00:07:05,333 --> 00:07:08,766
který se z toho popela zase vstal.

102
00:07:08,767 --> 00:07:14,232
A že Izrael není jenom to, co se vidí v televizi a co se čte v novinách,

103
00:07:14,233 --> 00:07:16,632
že v Izraeli je spousta krásných věcí,

104
00:07:16,633 --> 00:07:19,166
o kterých se bohužel nemluví a nepíše,

105
00:07:19,167 --> 00:07:23,366
protože ty špatný věci vždycky jsou zajímavější

106
00:07:23,367 --> 00:07:29,366
a nějak ti novináři dneska řídí ten svět tím svým způsobem.

107
00:07:29,367 --> 00:07:32,399
A tak se taky něco ode mě dozvědí.

108
00:07:32,400 --> 00:07:38,532
Hodně dětí potom, hodně škol navštíví Izrael a...

109
00:07:38,533 --> 00:07:43,699
No mám takovej dojem, že splácím ten můj, svůj dluh za to,

110
00:07:43,700 --> 00:07:47,132
že jsem měla to štěstí to všecko přežít.

111
00:07:47,133 --> 00:07:48,499
Tak to povídám.

112
00:07:48,500 --> 00:07:52,266
A v Čechách samozřejmě chodím nejradši do škol,

113
00:07:52,267 --> 00:07:58,699
protože se mě nejlépe mluví v mojem mateřském jazyku.

114
00:07:58,700 --> 00:08:03,832
A že to má taky i...

115
00:08:03,833 --> 00:08:05,666
Víte o holocastu se...

116
00:08:05,667 --> 00:08:09,666
například v Americe se mě hrozně těžko mluví o holocaustu anglicky,

117
00:08:09,667 --> 00:08:13,432
protože to se tak nějak vůbec nehodí do angličtiny.

118
00:08:13,433 --> 00:08:16,899
Francouzsky je to vůbec vyloučený.

119
00:08:16,900 --> 00:08:21,132
No může se samozřejmě, ale to má úplně jinou konotaci.

120
00:08:21,133 --> 00:08:27,332
Česky a hebrejsky, to je... to se narodilo, do toho.

121
00:08:27,333 --> 00:08:31,966
A anglicky se musí. A německy se musí.

122
00:08:31,967 --> 00:08:37,666
To prostě... tam se to narodilo, v němčině, ale...

123
00:08:37,667 --> 00:08:43,932
Tak, si myslím, že to musím dělat.

124
00:08:43,933 --> 00:08:47,532
IV: Tak tomu taky vděčíme za to, že tady můžeme u Vás natáčet.

125
00:08:47,533 --> 00:08:51,799
Ale ještě jsem se chtěla vrátit k některým vážnějším věcem.

126
00:08:51,800 --> 00:09:00,166
Měla jste třeba problémy s tím se zase zařadit zpátky do tý poválečný civilní reality?

127
00:09:00,167 --> 00:09:02,966
EE: No rozhodně jsem měla.

128
00:09:02,967 --> 00:09:06,699
Ale měla jsem hroznou touhu se zařadit zase

129
00:09:06,700 --> 00:09:10,232
a být stejná, jako všechny ostatní.

130
00:09:10,233 --> 00:09:19,299
A eh... je něco milosrdnýho na zapomnění a na tom, na tom živočišným...

131
00:09:19,300 --> 00:09:21,732
jak bych řekla sobectví člověka.

132
00:09:21,733 --> 00:09:25,499
A čím je člověk mladší, tím je větší sobec.

133
00:09:25,500 --> 00:09:32,366
Myslím. Protože ztratit rodiče je tak dost přirozená věc.

134
00:09:32,367 --> 00:09:36,232
V určitém stadiu života člověk ty rodiče ztratí.

135
00:09:36,233 --> 00:09:43,566
Eh... lidi, který přišli ve starším věku, ztratili děti nebo tak,

136
00:09:43,567 --> 00:09:49,632
To už není k přežití, to už je zase úplně jiná věc.

137
00:09:49,633 --> 00:09:57,066
Ale já tím taky, že jsem našla muže, kterýho jsem skutečně hrozně, hrozně milovala

138
00:09:57,067 --> 00:10:03,966
a s kterým jsem se cítila tak moc jako, jako kotě ve starý botě...

139
00:10:03,967 --> 00:10:10,532
No, moc taková eh... jako, jak se řekne - jistá,

140
00:10:10,533 --> 00:10:17,866
a s kterým jsem věděla, že ten život nějak zvládnu.

141
00:10:17,867 --> 00:10:27,199
Já řikám eh... určitý, určitě velký, velký eh... velká věc je stáří tady,

142
00:10:27,200 --> 00:10:29,466
je věk toho člověka.

143
00:10:29,467 --> 00:10:33,499
A tím pádem mě to nebylo těžký, protože jsem hrozně chtěla.

144
00:10:33,500 --> 00:10:37,699
Já jsem chtěla – všechno, co jsem chtěla jsem.. mít, mít domov.

145
00:10:37,700 --> 00:10:43,532
Nebýt, nebýt u tetičky, nebýt někde u cizích, mít svoje.

146
00:10:43,533 --> 00:10:45,999
Mít svůj domov a mít hodně dětí.

147
00:10:46,000 --> 00:10:47,399
Já jsem jich chtěla šest.

148
00:10:47,400 --> 00:10:53,666
No ale dotáhla jsem to na tři, poněvadž Petr řekl, že šest je moc.[směje se]

149
00:10:53,667 --> 00:10:57,299
Že je člověk taky musí krmit a obouvat a tak dále.

150
00:10:57,300 --> 00:11:04,599
No, jsem řekla: šest miliónů zavraždili, tak aspoň - aby bylo šest.

151
00:11:04,600 --> 00:11:06,132
IV: No tak aspoň ta polovina...

152
00:11:06,133 --> 00:11:08,899
EE: Tak aspoň ta polovina.

153
00:11:08,900 --> 00:11:16,132
Ale teďko dohromady je nás třiadvacet, tak, tak jsme to přece jenom vytáhli.

154
00:11:16,133 --> 00:11:19,566
IV: Vy vlastně jste se zmiňovala o tom, že jste přišla o oba rodiče.

155
00:11:19,567 --> 00:11:23,132
Dozvěděli Vy jste se nakonec, kde skončil Váš tatínek?

156
00:11:23,133 --> 00:11:27,532
EE: Ano. V Dachau.

157
00:11:27,533 --> 00:11:32,599
Tatínek byl v Kauferingu. Já jsem tam nikdy nebyla.

158
00:11:32,600 --> 00:11:33,299
Vždycky jsem se chtěla...Jo?

159
00:11:33,300 --> 00:11:33,766
IV: Nic pěknýho, bohužel.

160
00:11:33,767 --> 00:11:36,299
EE: Jo?

161
00:11:36,300 --> 00:11:38,632
IV: Nic pěknýho, bohužel.

162
00:11:38,633 --> 00:11:41,632
EE: Ještě to existuje? Jako je něco vidět?

163
00:11:41,633 --> 00:11:42,699
IV: Je, jsou vidět.

164
00:11:42,700 --> 00:11:45,332
EE: Jo, tak tam pojedu se podívat.

165
00:11:45,333 --> 00:11:50,166
Mě trvalo 50 let, než jsem byla schopná vůbec vyndat fotografie.

166
00:11:50,167 --> 00:11:53,866
A postavit si je doma.

167
00:11:53,867 --> 00:11:57,432
A dlouho, a v Osvěčíně jsem byla před třemi lety.

168
00:11:57,433 --> 00:12:03,699
A... taky bych tam nejela, nebýt mé přítelkyně, která jako prosila, abych s ní jela.

169
00:12:03,700 --> 00:12:07,499
Ale do Terezína jo, do Terezína jezdíme často.

170
00:12:07,500 --> 00:12:08,699
Často a rádi.

171
00:12:08,700 --> 00:12:12,132
IV: Ehm... No, asi se k tomu vážou prostě i ty úplně hezký vzpomínky.

172
00:12:12,133 --> 00:12:18,499
EE: Jis... No jistě. A taky ty známý ještě, co tady mám a co...

173
00:12:18,500 --> 00:12:22,766
ten Terezín prožili se mnou, tak to je jako rodina.

174
00:12:22,767 --> 00:12:27,466
To je víc než přátelé.

175
00:12:27,467 --> 00:12:31,332
Nebo jsou přáteli víc než rodina. Jak kdy...

176
00:12:31,333 --> 00:12:35,399
IV: Vy jste vlastně taky absolvovala hodně dlouhý pochod smrti.

177
00:12:35,400 --> 00:12:37,499
Počítala jste to někdy, kolik...

178
00:12:37,500 --> 00:12:41,432
EE: Ne, já jsem to nikdy nepočítala, ale spočítali to za mě.

179
00:12:41,433 --> 00:12:47,999
A dozvěděla jsem se, že to bylo nějakých 650 kilometrů - neuvěřitelný.

180
00:12:48,000 --> 00:12:53,966
Ale potom ještě z tý Svatavy do Postřekova je to ještě nějakých 100 něco.

181
00:12:53,967 --> 00:12:57,332
Nevím.

182
00:12:57,333 --> 00:12:58,699
IV: To je vůbec div, že to člověk..

183
00:12:58,700 --> 00:13:02,832
EE: To je úplně nepochopitelný, že to tyhle nohy ušly.

184
00:13:02,833 --> 00:13:07,432
A není divu, že mě někdy bolí.

185
00:13:07,433 --> 00:13:13,932
IV: A jestli si to ještě tahle vybavíte, jak se tam třeba k sobě –

186
00:13:13,933 --> 00:13:18,532
teď nemluvím o Terezíně, já myslím o Osvětimi nebo i v tom Gross Rosenu...

187
00:13:18,533 --> 00:13:23,099
Projevovaly se tam třeba nějaký rozdíly mezi národnostma? Nebo...

188
00:13:23,100 --> 00:13:26,666
EE: Veliký. Veliký rozdíly národností.

189
00:13:26,667 --> 00:13:31,332
Eh... podívejte, Maďaři jsou hrozně průbojný.

190
00:13:31,333 --> 00:13:36,766
Slováci většinou taky.

191
00:13:36,767 --> 00:13:39,499
Češi jsou elita.

192
00:13:39,500 --> 00:13:42,599
Češi byli vždycky po straně,

193
00:13:42,600 --> 00:13:47,199
Češi se nikdy nehrnuli, když přinesli jídlo,

194
00:13:47,200 --> 00:13:52,166
tak Češi nikdy neletěli a nepřepadli ten kotel s tou polívkou.

195
00:13:52,167 --> 00:13:57,732
Češi vždycky byli - a maminka říkala...

196
00:13:57,733 --> 00:14:03,399
Jak to řekla? Eh... "Nestačí, že jsme v takový situaci,

197
00:14:03,400 --> 00:14:05,699
ještě ten lidskej konglomerát."

198
00:14:05,700 --> 00:14:07,799
A to jsem poprvé slyšela to slovo.

199
00:14:07,800 --> 00:14:10,066
Co je to konglomerát.

200
00:14:10,067 --> 00:14:15,799
Jako ta lidská kaše dohromady, jo, v který se nacházíme.

201
00:14:15,800 --> 00:14:21,332
To byly... A ještě v takový situaci se to mnohem víc přiostří.

202
00:14:21,333 --> 00:14:25,866
Když je někdo průbojný ve světě normálním,

203
00:14:25,867 --> 00:14:30,966
tak když potom mu jde o kejhák, tak je ještě průbojnější.

204
00:14:30,967 --> 00:14:34,032
A to u Čechů nebylo.

205
00:14:34,033 --> 00:14:37,132
Češi byli... no, úplně jiný.

206
00:14:37,133 --> 00:14:40,499
Taky jsme byli takoví ukázněný.

207
00:14:40,500 --> 00:14:45,866
Podívejte, tady se řeklo: Jde se doprava, tak se jde doprava.

208
00:14:45,867 --> 00:14:48,099
Musí se přihlásit, musí se odevzdat.

209
00:14:48,100 --> 00:14:50,999
Musí se udě... No tak se to udělalo.

210
00:14:51,000 --> 00:14:56,399
Tyhle ostatní národnosti byly mnohem takový... jako...

211
00:14:56,400 --> 00:15:02,166
víc revolucionářský, víc dělaly...

212
00:15:02,167 --> 00:15:05,532
Byly velký rozdíly.

213
00:15:05,533 --> 00:15:09,432
Taky málo Čechů bylo kápo, myslím. Málo.

214
00:15:09,433 --> 00:15:14,566
Slováci a Maďaři. To byla jejich...

215
00:15:14,567 --> 00:15:17,432
IV: A jak se tam chovali Němci?

216
00:15:17,433 --> 00:15:21,666
Byly tam mezi tím nějaký rozdíly?

217
00:15:21,667 --> 00:15:23,899
EE: Němci se chovali strašně do jednoho.

218
00:15:23,900 --> 00:15:27,299
Podívejte. Jak já dnes vidím –

219
00:15:27,300 --> 00:15:30,666
já tenkrát jsem si nedělala žádnej úsudek.

220
00:15:30,667 --> 00:15:35,066
Němec byl Němec. No Němec byl prostě náš, náš otrokář,

221
00:15:35,067 --> 00:15:42,932
nepřítel, náš eh... žalářník.

222
00:15:42,933 --> 00:15:46,232
Podívejte Němci, jako například ten, jak...

223
00:15:46,233 --> 00:15:48,399
A to byli takoví starci.

224
00:15:48,400 --> 00:15:50,732
To byli jako v záloze, co nás hlídali.

225
00:15:50,733 --> 00:15:55,532
Esesáci, to byla, to vůbec se nedalo mluvit.

226
00:15:55,533 --> 00:16:00,266
Ale jak jsem dostala ty dvě levý boty, jak mě vyrazil to...

227
00:16:00,267 --> 00:16:03,566
Jak ten Němec tam jedl ten...

228
00:16:03,567 --> 00:16:08,666
takovou tlačenku si tam žvejkal a jak mě pak kousek hodil,

229
00:16:08,667 --> 00:16:14,266
jako psovi, takhle, takhle, tak přece jenom mě hodil kousek, že nějak...

230
00:16:14,267 --> 00:16:17,599
A já jsem to tak vzala a tady mě...

231
00:16:17,600 --> 00:16:22,466
Chtěla jsem to donést k mamince a tlačenka je tlačen...

232
00:16:22,467 --> 00:16:24,599
ne, ne tlačenka. Paštika.

233
00:16:24,600 --> 00:16:27,532
A to tak mě vyšlo tady mezi prsty

234
00:16:27,533 --> 00:16:31,266
a tak lidi okolo, co to tak viděli,

235
00:16:31,267 --> 00:16:34,232
tak mě tu ruku vzali a začali to lízat a...

236
00:16:34,233 --> 00:16:39,966
nojo, že bída z lidí vlky činí.

237
00:16:39,967 --> 00:16:44,899
Tak určitě se v něm něco pohnulo, že, když mě to udělal.

238
00:16:44,900 --> 00:16:50,966
A ten, co mě dal ty boty, měl taky něco lidskýho.

239
00:16:50,967 --> 00:16:58,466
A já si dneska nemyslím, že všechny Němci byli vrahové a to.

240
00:16:58,467 --> 00:17:01,766
Že hodně Němců prostě muselo narukovat

241
00:17:01,767 --> 00:17:09,399
a SS určitě, to byla ideologie a určitě tam šli z přesvědčení.

242
00:17:09,400 --> 00:17:14,599
Ale tahle Schupo Polizei a tyhle obyčejný...

243
00:17:14,600 --> 00:17:16,699
No, tak jako Hitlerjugend...

244
00:17:16,700 --> 00:17:21,466
Mně v Německu přinesla jedna učitelka dopisy svého bratra,

245
00:17:21,467 --> 00:17:26,266
který jako kluk, 14letý, byl v Hitlerjugend.

246
00:17:26,267 --> 00:17:29,932
To jsou srdcervoucí dopisy, co to dítě píše.

247
00:17:29,933 --> 00:17:34,832
A to ne, že ho chtěli poslat a ne, že to bylo takový...

248
00:17:34,833 --> 00:17:41,299
Prostě to byl ten trend času nebo to eh...

249
00:17:41,300 --> 00:17:46,632
to byla taky určitá diktatura, totalita eh... nevím.

250
00:17:46,633 --> 00:17:50,899
Ale rozhodně ne každej Němec, si dneska nemyslím.

251
00:17:50,900 --> 00:17:56,232
A taky znám dnes už několik lidí, který například přežilo válku v Berlíně,

252
00:17:56,233 --> 00:17:58,766
u Němců, který je schovali.

253
00:17:58,767 --> 00:18:03,999
Úplně v Berlíně veprostřed toho všeho dění.

254
00:18:04,000 --> 00:18:10,566
Tak tři roky byli v nějakým bytě a přežili.

255
00:18:10,567 --> 00:18:14,099
Tak já si nemyslím, že každej Němec.

256
00:18:14,100 --> 00:18:20,999
Co si myslím, že bylo hrozný, že se právě toho...

257
00:18:21,000 --> 00:18:24,199
člověka, tu ideu nechalo tak vyrůst, že.

258
00:18:24,200 --> 00:18:28,732
Že, že se..., že se něco neudělalo předtím.

259
00:18:28,733 --> 00:18:32,999
A to si dneska taky myslím, že se má něco dělat předtím,

260
00:18:33,000 --> 00:18:41,966
než ta iránská ideologie taky nějak nám hodí nějakou nádhernou bombu do toho světa.

261
00:18:41,967 --> 00:18:48,132
Že se nemá brát na lehkou váhu lidi, co hrozí jiným lidem.

262
00:18:48,133 --> 00:18:52,232
Protože Hitler vlastně všemu, všemu dostál.

263
00:18:52,233 --> 00:18:56,799
Vše, co říkal, udělal. Vše, co napsal v Heil... Mein Kampf,

264
00:18:56,800 --> 00:19:02,466
a vše, co hrozil, uskutečnil.

265
00:19:02,467 --> 00:19:04,966
IV: Takže se měl brát vážně...

266
00:19:04,967 --> 00:19:06,732
EE: Měl se brát vážně.

267
00:19:06,733 --> 00:19:11,099
A myslím, že každýho takovýho člověka – se nemá říct, že je blázen.

268
00:19:11,100 --> 00:19:13,532
Poněvadž blázni jsou nebezpečný.

269
00:19:13,533 --> 00:19:15,466
Že se maj vzít vážně.

270
00:19:15,467 --> 00:19:23,099
Že se svět má bránit. Dokud je čas.

271
00:19:23,100 --> 00:19:28,999
IV: Chtěla jsem se ještě zeptat... vybavujete si ještě něco k tomu Helmbrechtsu?

272
00:19:29,000 --> 00:19:32,232
Vy jste vyprávěla o tom Krankenrevieru...

273
00:19:32,233 --> 00:19:34,566
Byla byste třeba aspoň po paměti říct,

274
00:19:34,567 --> 00:19:36,832
jak to tam bylo velký nebo jak to tam vlastně vypadalo?

275
00:19:36,833 --> 00:19:37,432
EE: Ani...

276
00:19:37,433 --> 00:19:39,232
IV: Nebo je to prostě v tom snu?

277
00:19:39,233 --> 00:19:41,999
EE: Ani tušení nemám, jak to bylo veliký.

278
00:19:42,000 --> 00:19:45,899
Já si vzpomínám na takovou palandu, na takovou postel,

279
00:19:45,900 --> 00:19:49,766
kde jsem ležela a pak jsem zavřela oči a nevím nic.

280
00:19:49,767 --> 00:19:55,299
Úplně nic. Slyším hlasy, vím, že tam bylo teplo,

281
00:19:55,300 --> 00:20:00,666
že mě bylo teplo. Ehm... nevím. Nevím.

282
00:20:00,667 --> 00:20:03,032
IV: Ne, to úplně – já jsem chtěla jen jestli náhodou byste nevěděla...

283
00:20:03,033 --> 00:20:06,199
EE: Mám to úplně zamlžený. To je úplně...

284
00:20:06,200 --> 00:20:08,599
IV: Z pochopitelných důvodů, takže...

285
00:20:08,600 --> 00:20:13,632
EE: Já si vzpomínám na ty maminčiny přitelkyni, na tu maminčinu přítelkyni,

286
00:20:13,633 --> 00:20:21,599
ta se jmenovala Paula a to byla žena úžasně silná a eh...

287
00:20:21,600 --> 00:20:30,899
vím, že měla tři syny, o kterých neustále mluvila a který vlastně ji drželi při životě.

288
00:20:30,900 --> 00:20:34,066
Pořád říkala, že oni určitě přežijou,

289
00:20:34,067 --> 00:20:37,832
že to jsou kluci jako břízy a že to jsou... jako buci.

290
00:20:37,833 --> 00:20:41,632
A že to... a vyprávěla o nich.

291
00:20:41,633 --> 00:20:43,566
Milovala ty chlapce.

292
00:20:43,567 --> 00:20:50,799
A Paula umřela a v tom okamžiku taky v mamince něco umřelo.

293
00:20:50,800 --> 00:20:54,599
Protože "Když to Paula nepřežije, tak nikdo."

294
00:20:54,600 --> 00:20:57,332
Ona byla úplně... Jí nebylo nic moc.

295
00:20:57,333 --> 00:21:01,332
Jí nebylo nic – žena obětavá, žena moudrá –

296
00:21:01,333 --> 00:21:05,666
tak si na ní vzpomínám, úplně vidím ještě její obličej.

297
00:21:05,667 --> 00:21:09,566
A když ona umřela, tak to bylo skutečně...

298
00:21:09,567 --> 00:21:15,132
Najednou nám zmizela, já vím – já nevím přesně jak, co, nevím. Nevím.

299
00:21:15,133 --> 00:21:23,666
Ale vím, že nepřežila a že maminka z toho byla moc, moc, moc zničená.

300
00:21:23,667 --> 00:21:27,799
Eh... v tý celý době bylo hrozně důležitý přátelství,

301
00:21:27,800 --> 00:21:33,132
bylo hrozně důležitý někdo, na koho se můžete opřít, komu můžete věřit,

302
00:21:33,133 --> 00:21:37,866
s kom - s kým můžete usnout večer, vedle koho můžete jít,

303
00:21:37,867 --> 00:21:42,266
kdo vám podá ruku - hrozně důležitý.

304
00:21:42,267 --> 00:21:46,932
Být sám v tak, v takovým nepřátelským,

305
00:21:46,933 --> 00:21:54,832
totálně nepřátelským ovzduší, to je smrt.

306
00:21:54,833 --> 00:21:57,666
IV: Takže já bych Vám chtěla moc poděkovat za rozhovor.

307
00:21:57,667 --> 00:21:58,499
A chtěla byste ještě něco...

308
00:21:58,500 --> 00:22:00,699
EE: Není zač, není zač.

309
00:22:00,700 --> 00:22:03,366
Já nevím, jestli máte ještě nějaký...

310
00:22:03,367 --> 00:22:06,499
Já prozatím - ne, že bych věděla něco.

311
00:22:06,500 --> 00:22:23,467
Že bych si přála, aby se, aby tohle už nikdy nikdo nemusel povídat.