WEBVTT

1
00:00:00.033 --> 00:00:03.566
IV: Já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami

2
00:00:03.567 --> 00:00:08.066
a že tohle není rozhodně první rozhovor, který vlastně dávate....

3
00:00:08.067 --> 00:00:14.199
[zvoní telefon, mluvení v pozadí]

4
00:00:14.200 --> 00:00:17.566
IV: Takže já o Vás vím, že Vy často spolupracujete se školami

5
00:00:17.567 --> 00:00:20.232
a že tohle není rozhodně první rozhovor, který dáváte.

6
00:00:20.233 --> 00:00:21.932
Co Vás k tomu vede?

7
00:00:21.933 --> 00:00:27.399
EE: Můj první rozhovor se školou byl tak čistě náhodný, v Izraeli,

8
00:00:27.400 --> 00:00:31.432
když můj syn, kterej je mladší, byl ve třetí třídě.

9
00:00:31.433 --> 00:00:35.199
Eh... Tak je den holocaustu v Izraeli,

10
00:00:35.200 --> 00:00:41.766
a to houká siréna a děti stojí venku a to, nějaký projev –

11
00:00:41.767 --> 00:00:44.699
a tak dále, a tak dále, a snaží se jim samozřejmě...

12
00:00:44.700 --> 00:00:48.266
V Izraeli každý dítě skoro má někoho, kdo...

13
00:00:48.267 --> 00:00:52.266
Holocaust tam není jako taková neznámá věc,

14
00:00:52.267 --> 00:00:57.299
ale přece jenom eh... nějak, nějaký povídání se vyskytujou.

15
00:00:57.300 --> 00:01:04.799
No a já jsem byla ve škole eh... eh... to je taky... Hlídali jsme školy.

16
00:01:04.800 --> 00:01:10.999
Jelikož byla doba, kdy chodili takoví teroristi arabský

17
00:01:11.000 --> 00:01:16.932
a házeli do odpadových popelnic eh... výbušniny.

18
00:01:16.933 --> 00:01:20.732
Že když dítě třeba hodilo šlupku banánovou

19
00:01:20.733 --> 00:01:24.332
do - něco mokrýho na to, tak to vybuchlo.

20
00:01:24.333 --> 00:01:28.432
A několik dětí přišlo... to poškodilo oči.

21
00:01:28.433 --> 00:01:33.766
Tak se ty... měli rodiče na starosti ty popelnice prohlídnout

22
00:01:33.767 --> 00:01:39.599
a chodit okolo školy a dívat se, aby vlastně tam nikdo nepovolaný nepřišel.

23
00:01:39.600 --> 00:01:42.299
No tak v ted den holocaustu to byla moje ta

24
00:01:42.300 --> 00:01:45.499
a tak jsem tam stála a koukala a prohlížela popelnice

25
00:01:45.500 --> 00:01:47.599
a přišla paní učitelka a povídá:

26
00:01:47.600 --> 00:01:52.999
"Evo, snad by jsi mohla přijít do třídy a něco dětem povídat o tý době holocaustu,

27
00:01:53.000 --> 00:01:56.699
poněvadž tvůj syn řekl, že máš "různý vtipy"."

28
00:01:56.700 --> 00:01:59.766
Protože já to vždycky vykládám dětem jako vtipně...

29
00:01:59.767 --> 00:02:02.532
"Onkel Rahm, schon wieder Sardinen?", nebo něco takovýho.

30
00:02:02.533 --> 00:02:05.266
No tak jsem přišla do školy a to bylo poprvé,

31
00:02:05.267 --> 00:02:07.432
co mě někdo prosil, abych mluvila vůbec.

32
00:02:07.433 --> 00:02:13.599
A teďko to bylo hrozně těžký, když se na vás dívaj desetiletý děti.

33
00:02:13.600 --> 00:02:17.932
Teď ty oči takový, jako čekaj jakou pohádku nebo něco takovýho.

34
00:02:17.933 --> 00:02:20.932
Co jim mám teď povídat, ty hrůzy...?

35
00:02:20.933 --> 00:02:25.466
No tak jsem začala povídat o Praze

36
00:02:25.467 --> 00:02:30.732
a o, o Vltavě a rackové a Přemysl a Libuše.

37
00:02:30.733 --> 00:02:34.932
A vidím město převeliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkati...

38
00:02:34.933 --> 00:02:40.732
A tak jsem jim přiblížila nějak Prahu a pomalinku tak to šlo nějak samo.

39
00:02:40.733 --> 00:02:45.866
Najednou, že jsem nesměla chodit do školy a tak...

40
00:02:45.867 --> 00:02:54.799
pomalu, pomalu jsem poprvé dala dohromady tuhle epizodu toho života.

41
00:02:54.800 --> 00:02:59.866
Ale dala jsem to takovým způsobem, aby to prostě ty děti nešokovalo,

42
00:02:59.867 --> 00:03:05.932
aby to bylo jako osud dítěte, děvčátka českýho,

43
00:03:05.933 --> 00:03:09.766
který žije v tý době a to a to se stane.

44
00:03:09.767 --> 00:03:13.932
Ale nikdo neumírá, nikde se nevraždilo a nikde...

45
00:03:13.933 --> 00:03:16.432
Prostě věci se staly, bylo to.

46
00:03:16.433 --> 00:03:20.899
A izraelskýmu dítěti taky tím, že ty války a tak, 

47
00:03:20.900 --> 00:03:23.832
To není tak cizí, takový utrpení.

48
00:03:23.833 --> 00:03:27.266
A... tak jsem mluvila čtyři hodiny.

49
00:03:27.267 --> 00:03:30.799
Protože pokaždý zvonilo a oni ani nechtěli přestávku.

50
00:03:30.800 --> 00:03:34.299
A tak jsem je prostě provedla Terezínem,

51
00:03:34.300 --> 00:03:39.699
ale hlavně tou krásnou Prahou a...

52
00:03:39.700 --> 00:03:42.366
večer se nezastavil telefon,

53
00:03:42.367 --> 00:03:48.299
protože rodiče telefonovali, že jako to dítě přišlo domu a najednou ví tolik věcí,

54
00:03:48.300 --> 00:03:54.166
	

55
00:03:54.167 --> 00:03:59.399
A tenkrát, mý dceři bylo 17, povídá: "Víš to je hrozný, to není fér.

56
00:03:59.400 --> 00:04:04.899
Ty povídáš dětem, cizím, a nám jsi neřekla nic."

57
00:04:04.900 --> 00:04:10.566
A začali na mě tlačit, abych to, co jsem povídala, napsala.

58
00:04:10.567 --> 00:04:16.032
Tak jsem to napsala a skutečně jsem to napsala takhle v cuku letu. Hebrejsky.

59
00:04:16.033 --> 00:04:21.866
A dala jsem... několikrát se to vytisklo,

60
00:04:21.867 --> 00:04:24.966
dala jsem to do školy a zapomněla jsem na to.

61
00:04:24.967 --> 00:04:31.199
A když se to tisklo, tak ta paní tam, v tý tiskárně povídá:

62
00:04:31.200 --> 00:04:33.799
"Víte, já bych Vám to mohla opravit."

63
00:04:33.800 --> 00:04:36.066
Poněvadž moje hebrejština je dobrá,

64
00:04:36.067 --> 00:04:39.532
ale samozřejmě to potřebuje trochu...

65
00:04:39.533 --> 00:04:44.666
Tak to opravila a hrozně se jí to líbilo a povídá:

66
00:04:44.667 --> 00:04:47.099
"Proč to někam neposlat a proč s tím něco udělat?"

67
00:04:47.100 --> 00:04:49.932
Povidám ne, já nechci, ne a nedělala jsem nic.

68
00:04:49.933 --> 00:04:53.166
A tak to rok leželo ve škole,

69
00:04:53.167 --> 00:04:57.932
až najednou se ozval někdo z nakladatelství z Tel Avivu,

70
00:04:57.933 --> 00:05:03.299
že jeho dcera ve škole... tak se to kutálelo,

71
00:05:03.300 --> 00:05:07.932
protože ten ředitel ve škole v Aškalonu to dal jinýmu ředitelovi

72
00:05:07.933 --> 00:05:09.066
a ten to dal jinýmu...

73
00:05:09.067 --> 00:05:15.699
Tak to šlo z ručky do ručky, no až to bylo v Izraeli vydaný v moc dobrým nakladatelství –

74
00:05:15.700 --> 00:05:19.766
Kibuc Hameuchad se to jmenuje.

75
00:05:19.767 --> 00:05:21.966
A knížka se začala kutálet.

76
00:05:21.967 --> 00:05:26.166
Mluvila o tom televize a školy to braly

77
00:05:26.167 --> 00:05:28.766
a najednou se to přeložilo do němčiny

78
00:05:28.767 --> 00:05:31.932
a najednou to bylo přeložený do angličtiny.

79
00:05:31.933 --> 00:05:37.532
Vždycky se toho takhle někdo ujal a... tak začaly školy.

80
00:05:37.533 --> 00:05:42.799
V Izraeli teda už na tenhle holocaust jsem zamluvená někam.

81
00:05:42.800 --> 00:05:50.132
Školy bez... neustále jako, neustále jsou nový děti, že.

82
00:05:50.133 --> 00:05:51.866
A neustále chtěj slyšet.

83
00:05:51.867 --> 00:05:56.566
A já jsem se naučila o tom mluvit chladnokrevně,

84
00:05:56.567 --> 00:06:03.432
nijak ne – mě to ne, ne, nevyžaduje to ode mě nějaký...

85
00:06:03.433 --> 00:06:08.032
Ty tvoje city jsou prostě někde zavřený.

86
00:06:08.033 --> 00:06:10.732
A tak se to dostalo taky do Německa.

87
00:06:10.733 --> 00:06:14.432
V němčině je ta knížka úplně, úplně skvělá.

88
00:06:14.433 --> 00:06:17.499
Tam to udělali... taky interview do toho dali.

89
00:06:17.500 --> 00:06:21.799
A školy v Německu jsou úplně, úplně úžasný...

90
00:06:21.800 --> 00:06:25.166
... který mě zvou, jsou úžasný.

91
00:06:25.167 --> 00:06:29.866
Chtěj vědět, maj, maj pocit viny samozřejmě,

92
00:06:29.867 --> 00:06:33.966
ale ty děti, no co, co kdo, kdo je má vinit, vždyť to je blbost.

93
00:06:33.967 --> 00:06:37.799
Ale že maj tu touhu tu dobu poznat.

94
00:06:37.800 --> 00:06:43.499
A i já mám ten pocit, že jako je to moje povinnost,

95
00:06:43.500 --> 00:06:47.999
o těch lidech mluvit, ukázat, co to byly za lidi

96
00:06:48.000 --> 00:06:50.199
a taky když já přijdu a o tom mluvím

97
00:06:50.200 --> 00:06:56.632
a není to nějaký takový jako e... emocielně těžký pro ty děti,

98
00:06:56.633 --> 00:07:00.299
prostě jim řeknu fakta a ukážu jim taky,

99
00:07:00.300 --> 00:07:02.732
že se tady postavil nový národ,

100
00:07:02.733 --> 00:07:05.332
který se vzchopil jako takovej Fénix,

101
00:07:05.333 --> 00:07:08.766
který se z toho popela zase vstal.

102
00:07:08.767 --> 00:07:14.232
A že Izrael není jenom to, co se vidí v televizi a co se čte v novinách,

103
00:07:14.233 --> 00:07:16.632
že v Izraeli je spousta krásných věcí,

104
00:07:16.633 --> 00:07:19.166
o kterých se bohužel nemluví a nepíše,

105
00:07:19.167 --> 00:07:23.366
protože ty špatný věci vždycky jsou zajímavější

106
00:07:23.367 --> 00:07:29.366
a nějak ti novináři dneska řídí ten svět tím svým způsobem.

107
00:07:29.367 --> 00:07:32.399
A tak se taky něco ode mě dozvědí.

108
00:07:32.400 --> 00:07:38.532
Hodně dětí potom, hodně škol navštíví Izrael a...

109
00:07:38.533 --> 00:07:43.699
No mám takovej dojem, že splácím ten můj, svůj dluh za to,

110
00:07:43.700 --> 00:07:47.132
že jsem měla to štěstí to všecko přežít.

111
00:07:47.133 --> 00:07:48.499
Tak to povídám.

112
00:07:48.500 --> 00:07:52.266
A v Čechách samozřejmě chodím nejradši do škol,

113
00:07:52.267 --> 00:07:58.699
protože se mě nejlépe mluví v mojem mateřském jazyku.

114
00:07:58.700 --> 00:08:03.832
A že to má taky i...

115
00:08:03.833 --> 00:08:05.666
Víte o holocastu se...

116
00:08:05.667 --> 00:08:09.666
například v Americe se mě hrozně těžko mluví o holocaustu anglicky,

117
00:08:09.667 --> 00:08:13.432
protože to se tak nějak vůbec nehodí do angličtiny.

118
00:08:13.433 --> 00:08:16.899
Francouzsky je to vůbec vyloučený.

119
00:08:16.900 --> 00:08:21.132
No může se samozřejmě, ale to má úplně jinou konotaci.

120
00:08:21.133 --> 00:08:27.332
Česky a hebrejsky, to je... to se narodilo, do toho.

121
00:08:27.333 --> 00:08:31.966
A anglicky se musí. A německy se musí.

122
00:08:31.967 --> 00:08:37.666
To prostě... tam se to narodilo, v němčině, ale...

123
00:08:37.667 --> 00:08:43.932
Tak, si myslím, že to musím dělat.

124
00:08:43.933 --> 00:08:47.532
IV: Tak tomu taky vděčíme za to, že tady můžeme u Vás natáčet.

125
00:08:47.533 --> 00:08:51.799
Ale ještě jsem se chtěla vrátit k některým vážnějším věcem.

126
00:08:51.800 --> 00:09:00.166
Měla jste třeba problémy s tím se zase zařadit zpátky do tý poválečný civilní reality?

127
00:09:00.167 --> 00:09:02.966
EE: No rozhodně jsem měla.

128
00:09:02.967 --> 00:09:06.699
Ale měla jsem hroznou touhu se zařadit zase

129
00:09:06.700 --> 00:09:10.232
a být stejná, jako všechny ostatní.

130
00:09:10.233 --> 00:09:19.299
A eh... je něco milosrdnýho na zapomnění a na tom, na tom živočišným...

131
00:09:19.300 --> 00:09:21.732
jak bych řekla sobectví člověka.

132
00:09:21.733 --> 00:09:25.499
A čím je člověk mladší, tím je větší sobec.

133
00:09:25.500 --> 00:09:32.366
Myslím. Protože ztratit rodiče je tak dost přirozená věc.

134
00:09:32.367 --> 00:09:36.232
V určitém stadiu života člověk ty rodiče ztratí.

135
00:09:36.233 --> 00:09:43.566
Eh... lidi, který přišli ve starším věku, ztratili děti nebo tak,

136
00:09:43.567 --> 00:09:49.632
To už není k přežití, to už je zase úplně jiná věc.

137
00:09:49.633 --> 00:09:57.066
Ale já tím taky, že jsem našla muže, kterýho jsem skutečně hrozně, hrozně milovala

138
00:09:57.067 --> 00:10:03.966
a s kterým jsem se cítila tak moc jako, jako kotě ve starý botě...

139
00:10:03.967 --> 00:10:10.532
No, moc taková eh... jako, jak se řekne - jistá,

140
00:10:10.533 --> 00:10:17.866
a s kterým jsem věděla, že ten život nějak zvládnu.

141
00:10:17.867 --> 00:10:27.199
Já řikám eh... určitý, určitě velký, velký eh... velká věc je stáří tady,

142
00:10:27.200 --> 00:10:29.466
je věk toho člověka.

143
00:10:29.467 --> 00:10:33.499
A tím pádem mě to nebylo těžký, protože jsem hrozně chtěla.

144
00:10:33.500 --> 00:10:37.699
Já jsem chtěla – všechno, co jsem chtěla jsem.. mít, mít domov.

145
00:10:37.700 --> 00:10:43.532
Nebýt, nebýt u tetičky, nebýt někde u cizích, mít svoje.

146
00:10:43.533 --> 00:10:45.999
Mít svůj domov a mít hodně dětí.

147
00:10:46.000 --> 00:10:47.399
Já jsem jich chtěla šest.

148
00:10:47.400 --> 00:10:53.666
No ale dotáhla jsem to na tři, poněvadž Petr řekl, že šest je moc.[směje se]

149
00:10:53.667 --> 00:10:57.299
Že je člověk taky musí krmit a obouvat a tak dále.

150
00:10:57.300 --> 00:11:04.599
No, jsem řekla: šest miliónů zavraždili, tak aspoň - aby bylo šest.

151
00:11:04.600 --> 00:11:06.132
IV: No tak aspoň ta polovina...

152
00:11:06.133 --> 00:11:08.899
EE: Tak aspoň ta polovina.

153
00:11:08.900 --> 00:11:16.132
Ale teďko dohromady je nás třiadvacet, tak, tak jsme to přece jenom vytáhli.

154
00:11:16.133 --> 00:11:19.566
IV: Vy vlastně jste se zmiňovala o tom, že jste přišla o oba rodiče.

155
00:11:19.567 --> 00:11:23.132
Dozvěděli Vy jste se nakonec, kde skončil Váš tatínek?

156
00:11:23.133 --> 00:11:27.532
EE: Ano. V Dachau.

157
00:11:27.533 --> 00:11:32.599
Tatínek byl v Kauferingu. Já jsem tam nikdy nebyla.

158
00:11:32.600 --> 00:11:33.299
Vždycky jsem se chtěla...Jo?

159
00:11:33.300 --> 00:11:33.766
IV: Nic pěknýho, bohužel.

160
00:11:33.767 --> 00:11:36.299
EE: Jo?

161
00:11:36.300 --> 00:11:38.632
IV: Nic pěknýho, bohužel.

162
00:11:38.633 --> 00:11:41.632
EE: Ještě to existuje? Jako je něco vidět?

163
00:11:41.633 --> 00:11:42.699
IV: Je, jsou vidět.

164
00:11:42.700 --> 00:11:45.332
EE: Jo, tak tam pojedu se podívat.

165
00:11:45.333 --> 00:11:50.166
Mě trvalo 50 let, než jsem byla schopná vůbec vyndat fotografie.

166
00:11:50.167 --> 00:11:53.866
A postavit si je doma.

167
00:11:53.867 --> 00:11:57.432
A dlouho, a v Osvěčíně jsem byla před třemi lety.

168
00:11:57.433 --> 00:12:03.699
A... taky bych tam nejela, nebýt mé přítelkyně, která jako prosila, abych s ní jela.

169
00:12:03.700 --> 00:12:07.499
Ale do Terezína jo, do Terezína jezdíme často.

170
00:12:07.500 --> 00:12:08.699
Často a rádi.

171
00:12:08.700 --> 00:12:12.132
IV: Ehm... No, asi se k tomu vážou prostě i ty úplně hezký vzpomínky.

172
00:12:12.133 --> 00:12:18.499
EE: Jis... No jistě. A taky ty známý ještě, co tady mám a co...

173
00:12:18.500 --> 00:12:22.766
ten Terezín prožili se mnou, tak to je jako rodina.

174
00:12:22.767 --> 00:12:27.466
To je víc než přátelé.

175
00:12:27.467 --> 00:12:31.332
Nebo jsou přáteli víc než rodina. Jak kdy...

176
00:12:31.333 --> 00:12:35.399
IV: Vy jste vlastně taky absolvovala hodně dlouhý pochod smrti.

177
00:12:35.400 --> 00:12:37.499
Počítala jste to někdy, kolik...

178
00:12:37.500 --> 00:12:41.432
EE: Ne, já jsem to nikdy nepočítala, ale spočítali to za mě.

179
00:12:41.433 --> 00:12:47.999
A dozvěděla jsem se, že to bylo nějakých 650 kilometrů - neuvěřitelný.

180
00:12:48.000 --> 00:12:53.966
Ale potom ještě z tý Svatavy do Postřekova je to ještě nějakých 100 něco.

181
00:12:53.967 --> 00:12:57.332
Nevím.

182
00:12:57.333 --> 00:12:58.699
IV: To je vůbec div, že to člověk..

183
00:12:58.700 --> 00:13:02.832
EE: To je úplně nepochopitelný, že to tyhle nohy ušly.

184
00:13:02.833 --> 00:13:07.432
A není divu, že mě někdy bolí.

185
00:13:07.433 --> 00:13:13.932
IV: A jestli si to ještě tahle vybavíte, jak se tam třeba k sobě –

186
00:13:13.933 --> 00:13:18.532
teď nemluvím o Terezíně, já myslím o Osvětimi nebo i v tom Gross Rosenu...

187
00:13:18.533 --> 00:13:23.099
Projevovaly se tam třeba nějaký rozdíly mezi národnostma? Nebo...

188
00:13:23.100 --> 00:13:26.666
EE: Veliký. Veliký rozdíly národností.

189
00:13:26.667 --> 00:13:31.332
Eh... podívejte, Maďaři jsou hrozně průbojný.

190
00:13:31.333 --> 00:13:36.766
Slováci většinou taky.

191
00:13:36.767 --> 00:13:39.499
Češi jsou elita.

192
00:13:39.500 --> 00:13:42.599
Češi byli vždycky po straně,

193
00:13:42.600 --> 00:13:47.199
Češi se nikdy nehrnuli, když přinesli jídlo,

194
00:13:47.200 --> 00:13:52.166
tak Češi nikdy neletěli a nepřepadli ten kotel s tou polívkou.

195
00:13:52.167 --> 00:13:57.732
Češi vždycky byli - a maminka říkala...

196
00:13:57.733 --> 00:14:03.399
Jak to řekla? Eh... "Nestačí, že jsme v takový situaci,

197
00:14:03.400 --> 00:14:05.699
ještě ten lidskej konglomerát."

198
00:14:05.700 --> 00:14:07.799
A to jsem poprvé slyšela to slovo.

199
00:14:07.800 --> 00:14:10.066
Co je to konglomerát.

200
00:14:10.067 --> 00:14:15.799
Jako ta lidská kaše dohromady, jo, v který se nacházíme.

201
00:14:15.800 --> 00:14:21.332
To byly... A ještě v takový situaci se to mnohem víc přiostří.

202
00:14:21.333 --> 00:14:25.866
Když je někdo průbojný ve světě normálním,

203
00:14:25.867 --> 00:14:30.966
tak když potom mu jde o kejhák, tak je ještě průbojnější.

204
00:14:30.967 --> 00:14:34.032
A to u Čechů nebylo.

205
00:14:34.033 --> 00:14:37.132
Češi byli... no, úplně jiný.

206
00:14:37.133 --> 00:14:40.499
Taky jsme byli takoví ukázněný.

207
00:14:40.500 --> 00:14:45.866
Podívejte, tady se řeklo: Jde se doprava, tak se jde doprava.

208
00:14:45.867 --> 00:14:48.099
Musí se přihlásit, musí se odevzdat.

209
00:14:48.100 --> 00:14:50.999
Musí se udě... No tak se to udělalo.

210
00:14:51.000 --> 00:14:56.399
Tyhle ostatní národnosti byly mnohem takový... jako...

211
00:14:56.400 --> 00:15:02.166
víc revolucionářský, víc dělaly...

212
00:15:02.167 --> 00:15:05.532
Byly velký rozdíly.

213
00:15:05.533 --> 00:15:09.432
Taky málo Čechů bylo kápo, myslím. Málo.

214
00:15:09.433 --> 00:15:14.566
Slováci a Maďaři. To byla jejich...

215
00:15:14.567 --> 00:15:17.432
IV: A jak se tam chovali Němci?

216
00:15:17.433 --> 00:15:21.666
Byly tam mezi tím nějaký rozdíly?

217
00:15:21.667 --> 00:15:23.899
EE: Němci se chovali strašně do jednoho.

218
00:15:23.900 --> 00:15:27.299
Podívejte. Jak já dnes vidím –

219
00:15:27.300 --> 00:15:30.666
já tenkrát jsem si nedělala žádnej úsudek.

220
00:15:30.667 --> 00:15:35.066
Němec byl Němec. No Němec byl prostě náš, náš otrokář,

221
00:15:35.067 --> 00:15:42.932
nepřítel, náš eh... žalářník.

222
00:15:42.933 --> 00:15:46.232
Podívejte Němci, jako například ten, jak...

223
00:15:46.233 --> 00:15:48.399
A to byli takoví starci.

224
00:15:48.400 --> 00:15:50.732
To byli jako v záloze, co nás hlídali.

225
00:15:50.733 --> 00:15:55.532
Esesáci, to byla, to vůbec se nedalo mluvit.

226
00:15:55.533 --> 00:16:00.266
Ale jak jsem dostala ty dvě levý boty, jak mě vyrazil to...

227
00:16:00.267 --> 00:16:03.566
Jak ten Němec tam jedl ten...

228
00:16:03.567 --> 00:16:08.666
takovou tlačenku si tam žvejkal a jak mě pak kousek hodil,

229
00:16:08.667 --> 00:16:14.266
jako psovi, takhle, takhle, tak přece jenom mě hodil kousek, že nějak...

230
00:16:14.267 --> 00:16:17.599
A já jsem to tak vzala a tady mě...

231
00:16:17.600 --> 00:16:22.466
Chtěla jsem to donést k mamince a tlačenka je tlačen...

232
00:16:22.467 --> 00:16:24.599
ne, ne tlačenka. Paštika.

233
00:16:24.600 --> 00:16:27.532
A to tak mě vyšlo tady mezi prsty

234
00:16:27.533 --> 00:16:31.266
a tak lidi okolo, co to tak viděli,

235
00:16:31.267 --> 00:16:34.232
tak mě tu ruku vzali a začali to lízat a...

236
00:16:34.233 --> 00:16:39.966
nojo, že bída z lidí vlky činí.

237
00:16:39.967 --> 00:16:44.899
Tak určitě se v něm něco pohnulo, že, když mě to udělal.

238
00:16:44.900 --> 00:16:50.966
A ten, co mě dal ty boty, měl taky něco lidskýho.

239
00:16:50.967 --> 00:16:58.466
A já si dneska nemyslím, že všechny Němci byli vrahové a to.

240
00:16:58.467 --> 00:17:01.766
Že hodně Němců prostě muselo narukovat

241
00:17:01.767 --> 00:17:09.399
a SS určitě, to byla ideologie a určitě tam šli z přesvědčení.

242
00:17:09.400 --> 00:17:14.599
Ale tahle Schupo Polizei a tyhle obyčejný...

243
00:17:14.600 --> 00:17:16.699
No, tak jako Hitlerjugend...

244
00:17:16.700 --> 00:17:21.466
Mně v Německu přinesla jedna učitelka dopisy svého bratra,

245
00:17:21.467 --> 00:17:26.266
který jako kluk, 14letý, byl v Hitlerjugend.

246
00:17:26.267 --> 00:17:29.932
To jsou srdcervoucí dopisy, co to dítě píše.

247
00:17:29.933 --> 00:17:34.832
A to ne, že ho chtěli poslat a ne, že to bylo takový...

248
00:17:34.833 --> 00:17:41.299
Prostě to byl ten trend času nebo to eh...

249
00:17:41.300 --> 00:17:46.632
to byla taky určitá diktatura, totalita eh... nevím.

250
00:17:46.633 --> 00:17:50.899
Ale rozhodně ne každej Němec, si dneska nemyslím.

251
00:17:50.900 --> 00:17:56.232
A taky znám dnes už několik lidí, který například přežilo válku v Berlíně,

252
00:17:56.233 --> 00:17:58.766
u Němců, který je schovali.

253
00:17:58.767 --> 00:18:03.999
Úplně v Berlíně veprostřed toho všeho dění.

254
00:18:04.000 --> 00:18:10.566
Tak tři roky byli v nějakým bytě a přežili.

255
00:18:10.567 --> 00:18:14.099
Tak já si nemyslím, že každej Němec.

256
00:18:14.100 --> 00:18:20.999
Co si myslím, že bylo hrozný, že se právě toho...

257
00:18:21.000 --> 00:18:24.199
.

258
00:18:24.200 --> 00:18:28.732
Že, že se..., že se něco neudělalo předtím.

259
00:18:28.733 --> 00:18:32.999
A to si dneska taky myslím, že se má něco dělat předtím,

260
00:18:33.000 --> 00:18:41.966
než ta iránská ideologie taky nějak nám hodí nějakou nádhernou bombu do toho světa.

261
00:18:41.967 --> 00:18:48.132
Že se nemá brát na lehkou váhu lidi, co hrozí jiným lidem.

262
00:18:48.133 --> 00:18:52.232
Protože Hitler vlastně všemu, všemu dostál.

263
00:18:52.233 --> 00:18:56.799
Vše, co říkal, udělal. Vše, co napsal v Heil... Mein Kampf,

264
00:18:56.800 --> 00:19:02.466
a vše, co hrozil, uskutečnil.

265
00:19:02.467 --> 00:19:04.966
IV: Takže se měl brát vážně...

266
00:19:04.967 --> 00:19:06.732
EE: Měl se brát vážně.

267
00:19:06.733 --> 00:19:11.099
A myslím, že každýho takovýho člověka – se nemá říct, že je blázen.

268
00:19:11.100 --> 00:19:13.532
Poněvadž blázni jsou nebezpečný.

269
00:19:13.533 --> 00:19:15.466
Že se maj vzít vážně.

270
00:19:15.467 --> 00:19:23.099
Že se svět má bránit. Dokud je čas.

271
00:19:23.100 --> 00:19:28.999
IV: Chtěla jsem se ještě zeptat... vybavujete si ještě něco k tomu Helmbrechtsu?

272
00:19:29.000 --> 00:19:32.232
Vy jste vyprávěla o tom Krankenrevieru...

273
00:19:32.233 --> 00:19:34.566
Byla byste třeba aspoň po paměti říct,

274
00:19:34.567 --> 00:19:36.832
jak to tam bylo velký nebo jak to tam vlastně vypadalo?

275
00:19:36.833 --> 00:19:37.432
EE: Ani...

276
00:19:37.433 --> 00:19:39.232
IV: Nebo je to prostě v tom snu?

277
00:19:39.233 --> 00:19:41.999
EE: Ani tušení nemám, jak to bylo veliký.

278
00:19:42.000 --> 00:19:45.899
Já si vzpomínám na takovou palandu, na takovou postel,

279
00:19:45.900 --> 00:19:49.766
kde jsem ležela a pak jsem zavřela oči a nevím nic.

280
00:19:49.767 --> 00:19:55.299
Úplně nic. Slyším hlasy, vím, že tam bylo teplo,

281
00:19:55.300 --> 00:20:00.666
že mě bylo teplo. Ehm... nevím. Nevím.

282
00:20:00.667 --> 00:20:03.032
IV: Ne, to úplně – já jsem chtěla jen jestli náhodou byste nevěděla...

283
00:20:03.033 --> 00:20:06.199
EE: Mám to úplně zamlžený. To je úplně...

284
00:20:06.200 --> 00:20:08.599
IV: Z pochopitelných důvodů, takže...

285
00:20:08.600 --> 00:20:13.632
EE: Já si vzpomínám na ty maminčiny přitelkyni, na tu maminčinu přítelkyni,

286
00:20:13.633 --> 00:20:21.599
ta se jmenovala Paula a to byla žena úžasně silná a eh...

287
00:20:21.600 --> 00:20:30.899
vím, že měla tři syny, o kterých neustále mluvila a který vlastně ji drželi při životě.

288
00:20:30.900 --> 00:20:34.066
Pořád říkala, že oni určitě přežijou,

289
00:20:34.067 --> 00:20:37.832
že to jsou kluci jako břízy a že to jsou... jako buci.

290
00:20:37.833 --> 00:20:41.632
A že to... a vyprávěla o nich.

291
00:20:41.633 --> 00:20:43.566
Milovala ty chlapce.

292
00:20:43.567 --> 00:20:50.799
A Paula umřela a v tom okamžiku taky v mamince něco umřelo.

293
00:20:50.800 --> 00:20:54.599
Protože "Když to Paula nepřežije, tak nikdo."

294
00:20:54.600 --> 00:20:57.332
Ona byla úplně... Jí nebylo nic moc.

295
00:20:57.333 --> 00:21:01.332
Jí nebylo nic – žena obětavá, žena moudrá –

296
00:21:01.333 --> 00:21:05.666
tak si na ní vzpomínám, úplně vidím ještě její obličej.

297
00:21:05.667 --> 00:21:09.566
A když ona umřela, tak to bylo skutečně...

298
00:21:09.567 --> 00:21:15.132
Najednou nám zmizela, já vím – já nevím přesně jak, co, nevím. Nevím.

299
00:21:15.133 --> 00:21:23.666
Ale vím, že nepřežila a že maminka z toho byla moc, moc, moc zničená.

300
00:21:23.667 --> 00:21:27.799
Eh... v tý celý době bylo hrozně důležitý přátelství,

301
00:21:27.800 --> 00:21:33.132
bylo hrozně důležitý někdo, na koho se můžete opřít, komu můžete věřit,

302
00:21:33.133 --> 00:21:37.866
s kom - s kým můžete usnout večer, vedle koho můžete jít,

303
00:21:37.867 --> 00:21:42.266
kdo vám podá ruku - hrozně důležitý.

304
00:21:42.267 --> 00:21:46.932
Být sám v tak, v takovým nepřátelským,

305
00:21:46.933 --> 00:21:54.832
totálně nepřátelským ovzduší, to je smrt.

306
00:21:54.833 --> 00:21:57.666
IV: Takže já bych Vám chtěla moc poděkovat za rozhovor.

307
00:21:57.667 --> 00:21:58.499
A chtěla byste ještě něco...

308
00:21:58.500 --> 00:22:00.699
EE: Není zač, není zač.

309
00:22:00.700 --> 00:22:03.366
Já nevím, jestli máte ještě nějaký...

310
00:22:03.367 --> 00:22:06.499
Já prozatím - ne, že bych věděla něco.

311
00:22:06.500 --> 00:22:23.467
Že bych si přála, aby se, aby tohle už nikdy nikdo nemusel povídat.