WEBVTT 1 00:00:01.700 --> 00:00:08.732 IV: Paní Hošková, zmínila jste se o tom, že v terezínském ghettu byla zakázána jakákoli školní výuka, 2 00:00:08.733 --> 00:00:17.299 ale zároveň tam na nějaké té ilegální bázi nějaké to školní vyučování probíhalo. 3 00:00:17.300 --> 00:00:19.199 Mohla byste se o tom zmínit? 4 00:00:19.200 --> 00:00:22.866 HH: Fungovalo vyučování skutečně snad ve všech oborech. 5 00:00:22.867 --> 00:00:27.699 Samozřejmě to nebyla škola jako taková, nebyly tabule, nebyly učebnice, 6 00:00:27.700 --> 00:00:31.499 nebyl papír, dokonce byla i nouze o tužky. 7 00:00:31.500 --> 00:00:34.299 Bylo to zaká..., bylo to zakázaný. 8 00:00:34.300 --> 00:00:39.166 Jedině, co se smí, co děti směly, bylo kreslení a nějaké ruční práce. 9 00:00:39.167 --> 00:00:43.632 A bylo to právě i zjednodušený tím, že jsme bydleli v těch domovech, 10 00:00:43.633 --> 00:00:45.699 tak bylo možný to lépe zorganizovat. 11 00:00:45.700 --> 00:00:49.366 Takže měli jsme vždycky třeba připravený nějaký materiál, 12 00:00:49.367 --> 00:00:53.032 jako že malujem a bylo vyučování. 13 00:00:53.033 --> 00:00:57.932 To nebyli vždycky učitelé. Byli to různí pedagogové a nebo různí lidé, 14 00:00:57.933 --> 00:01:01.999 kteří přišli třeba do domova, nějaký spisovatel nebo nějaký hudebník. 15 00:01:02.000 --> 00:01:06.932 Nebo někdo z těch dospělých přišel a něco nám třeba vyprávěl o literatuře, 16 00:01:06.933 --> 00:01:10.232 o dějinách, o zeměpise. 17 00:01:10.233 --> 00:01:13.632 Velice vzpomínám třeba na paní profesorku Brumlíkovou, 18 00:01:13.633 --> 00:01:16.399 která nám vyprávěla vždycky, jak cestovala, 19 00:01:16.400 --> 00:01:19.966 a teď nám vyprávěla o mořích a o horách – a to byl zeměpis. 20 00:01:19.967 --> 00:01:23.332 Pak přišel zase třeba někdo o té literatuře. 21 00:01:23.333 --> 00:01:28.466 A učili jsme se v podstatě všechno. 22 00:01:28.467 --> 00:01:30.899 Když taková hodina probíhala, 23 00:01:30.900 --> 00:01:34.866 tak vždycky někdo měl dole službu 24 00:01:34.867 --> 00:01:39.232 a varo... varoval před případnou kontrolou. 25 00:01:39.233 --> 00:01:42.266 A to, samozřejmě, volal jako alarm, že hlásil: „Jde návštěva,“ 26 00:01:42.267 --> 00:01:47.999 a my jsme okamžitě schovali všechno, co by připomínalo nebo na čem by se poznalo, že bylo nějaké vyučování 27 00:01:48.000 --> 00:01:51.832 a už jsme předstírali teda, že jenom malujeme nebo jsme zpívali. 28 00:01:51.833 --> 00:01:53.899 Tak takhle to fungovalo. 29 00:01:53.900 --> 00:01:58.099 Nejenže furt to fungovalo, fungovalo to zázračně, 30 00:01:58.100 --> 00:02:03.666 protože neustále - náš život nebyl pravidelnej, že jo, tam se neustále něco dělo. Byly, 31 00:02:03.667 --> 00:02:07.466 neustále byly transporty, ten strach z těch transportů, 32 00:02:07.467 --> 00:02:11.066 to nad námi viselo, že jo, jak Damoklův meč celou tu dobu. 33 00:02:11.067 --> 00:02:15.332 Znamenalo, že byl někdo v transportu, my jsme třeba celou noc nespali, 34 00:02:15.333 --> 00:02:17.599 pomáhali jsme – vždycky tam byl někdo z pokoje – 35 00:02:17.600 --> 00:02:18.666 tak jsme mu pomáhali. 36 00:02:18.667 --> 00:02:22.466 Vždycky někdo z těch žáků odešel tím transportem. 37 00:02:22.467 --> 00:02:25.199 On odešel vždycky taky někdo i z těch vyučujících, 38 00:02:25.200 --> 00:02:29.132 ale on zase na jeho místo nastoupil okamžitě někdo jinej 39 00:02:29.133 --> 00:02:31.232 a ono to fungovalo. 40 00:02:31.233 --> 00:02:33.066 To... Vlastně to bylo plynulé... 41 00:02:33.067 --> 00:02:37.466 Teď my jsme i pracovali, my jsme chodili do tý zahrady většinou. 42 00:02:37.467 --> 00:02:40.232 Učili jsme se v poledních pauzách, 43 00:02:40.233 --> 00:02:41.966 učili jsme se po večerech, 44 00:02:41.967 --> 00:02:43.566 učili jsme o sobotách 45 00:02:43.567 --> 00:02:47.232 a čím víc nám to zakázali, my jsme se strašně chtěli učit. 46 00:02:47.233 --> 00:02:53.532 A i když ti učitelé odcházeli a i když i žáci odcházeli, 47 00:02:53.533 --> 00:02:57.466 pořád to fungovalo a to vyučování bylo. 48 00:02:57.467 --> 00:03:03.199 Je to obdivuhodný a my jsme velice vděční těmhletěm pedagogům, 49 00:03:03.200 --> 00:03:06.299 který tohle to za těch podmínek dokázali. 50 00:03:06.300 --> 00:03:12.866 A dokonce my jsme – protože já jsem teda končila vlastně tou 5. třídou základní školy 51 00:03:12.867 --> 00:03:18.999 a po válce, když jsem se vrátila, tak jsem byla přijatá do 4. třídy, 52 00:03:19.000 --> 00:03:22.699 vlastně jsem, šla jsem jenom o rok zpátky, než kam jsem patřila – 53 00:03:22.700 --> 00:03:29.499 byli jsme schopný pokračovat vlastně ve třídách, kam jsme věkově patřili. 54 00:03:29.500 --> 00:03:31.399 IV: To je úctyhodné. 55 00:03:31.400 --> 00:03:36.399 HH: Takže si myslím, že to bylo, takhle to bylo s vyučováním. 56 00:03:36.400 --> 00:03:41.966 IV: Zmínila jste se také o tom, že Vám do Terezína mohly chodit nějaké balíčky... 57 00:03:41.967 --> 00:03:44.299 Jak to bylo třeba tohle limitováno? 58 00:03:44.300 --> 00:03:48.166 HH: Já už přesně, přesně nevim, jak bylo, ani nevím ten termín. 59 00:03:48.167 --> 00:03:52.699 Myslím, že to bylo jednou za šest neděl a nevím, jestli to smělo být kilo nebo tři. 60 00:03:52.700 --> 00:03:58.832 A - co bylo ale důležitý – ten balíček směl posílat zase jenom nějaký Žid. 61 00:03:58.833 --> 00:04:03.932 Těch Židů venku ale ubývalo a už nebyl třeba, venku už nebyli příbuzný, 62 00:04:03.933 --> 00:04:06.032 který by vám to poslali, 63 00:04:06.033 --> 00:04:07.966 takže těch balíčků bylo hrozně málo. 64 00:04:07.967 --> 00:04:11.132 Ale bylo tady třeba ještě několik rodin – 65 00:04:11.133 --> 00:04:12.666 to bylo i v našem případě, 66 00:04:12.667 --> 00:04:16.266 že třeba tady u nás v domě bydlel i nějaký pan Stein, 67 00:04:16.267 --> 00:04:18.666 kterej žil ve smíšeném manželství. 68 00:04:18.667 --> 00:04:21.999 A ti Židé, kteří byli ve smíšeném manželství, nemuseli – 69 00:04:22.000 --> 00:04:24.999 teda oni potom museli, ale mnohem později – 70 00:04:25.000 --> 00:04:27.932 v té době ještě nemuseli nastoupit do transportu. 71 00:04:27.933 --> 00:04:29.466 Takže na pana St... 72 00:04:29.467 --> 00:04:31.966 A my jsme museli, abychom mohli dostat takový balíček, 73 00:04:31.967 --> 00:04:35.899 tak jsme museli předem poslat takový jako povolení na ten balíček. 74 00:04:35.900 --> 00:04:39.532 Tak tohle povolení, to jsme posílali na pana Steina. 75 00:04:39.533 --> 00:04:43.666 A my jsme, že jo, směli taky z Terezína psát. 76 00:04:43.667 --> 00:04:48.032 Psát se směly taky jenom, nevím v jakých nějakých časových intervalech, 77 00:04:48.033 --> 00:04:49.432 už nevím přesně, jak dlouho. 78 00:04:49.433 --> 00:04:54.366 Jsme směli napsat korespondenční lístek hůlkovým písmem, 79 00:04:54.367 --> 00:04:58.166 eventuelně na stroji, což měl málokdo příležitost. 80 00:04:58.167 --> 00:05:00.632 Ale můj tatínek, protože pracoval tam v kanceláři, 81 00:05:00.633 --> 00:05:03.732 tak měl přístup i k té... i k psacímu stolu, 82 00:05:03.733 --> 00:05:07.932 což je teďka, proč to řeknu i důležitý, protože – 83 00:05:07.933 --> 00:05:10.632 a směly jsme napsat jenom 30 slov. 84 00:05:10.633 --> 00:05:15.466 A na tom prvním lístku, který tatínek poslal panu Steinovi, 85 00:05:15.467 --> 00:05:18.132 psal to, že jo, černou páskou, 86 00:05:18.133 --> 00:05:21.666 ale taky jako nějak tam dal i tu červenou, že první písmena, 87 00:05:21.667 --> 00:05:27.599 první písmena každé řádky začí..., dala dohromady jméno té rodiny. 88 00:05:27.600 --> 00:05:28.999 Tam bylo „Pěchoč“. 89 00:05:29.000 --> 00:05:34.132 Tak tatínek nějak sestavil tento a to, jako tak nějak tam přimíchal tu červenou pásku, 90 00:05:34.133 --> 00:05:38.866 takže dohromady tahleta písmena, napsaná trochu jinak, dala to jméno. 91 00:05:38.867 --> 00:05:43.632 Takže - protože pan Stein, že jo byly příděly jídla. 92 00:05:43.633 --> 00:05:46.232 Všichni lidi měli malý příděly. 93 00:05:46.233 --> 00:05:48.532 Židé je měli ještě menší. 94 00:05:48.533 --> 00:05:54.666 Takže těžko by nám býval i třeba pan Stein ze svého pří- přídělu mohl posílat balíčky. 95 00:05:54.667 --> 00:05:58.066 Ale on pochopil tedy z toho, že to má dát těch Pěchočům. 96 00:05:58.067 --> 00:06:01.032 Pěchočovi byli sousedé ve vedlejším domě, 97 00:06:01.033 --> 00:06:05.032 kteří pocházeli ze Sudet a v té době utekli do Prahy 98 00:06:05.033 --> 00:06:08.799 a měli tady vedle v domě obchod s potravinami. 99 00:06:08.800 --> 00:06:13.166 Pan Pě..., pan Stein pochopil, že balík teda má dát Pěchočům 100 00:06:13.167 --> 00:06:17.666 a pan Pěchoč byl jeden z těch, kteří, jak jsem říkala na začátku, 101 00:06:17.667 --> 00:06:20.066 třeba nás zdravili na ulici – 102 00:06:20.067 --> 00:06:22.032 tehdy, to už se dneska taky nedělá, 103 00:06:22.033 --> 00:06:26.499 smekal klobouk třeba, že jo, ostentativně prostě zdravil. 104 00:06:26.500 --> 00:06:30.099 No, byli to velice slušní lidi, tahleta... ti Pěchočovi, 105 00:06:30.100 --> 00:06:32.766 a ti teda dali dohromady ten balíček. 106 00:06:32.767 --> 00:06:36.966 A pan... a odeslal ho pan Stein. 107 00:06:36.967 --> 00:06:40.066 Dokonce – byla jenom jediná pošta v Praze, 108 00:06:40.067 --> 00:06:44.132 v Ostrovní ulici, odkud se tyhle balíčky do Terezína směly posílat 109 00:06:44.133 --> 00:06:49.299 a pan Pěchoč byl tak úžasnej, že on ten, že ten balík i do tý Ostrovní ulice až nesl, 110 00:06:49.300 --> 00:06:52.766 ale pan Stein ho tam teda jako Žid poslal. 111 00:06:52.767 --> 00:06:56.266 Myslím, že těch balíčků jsme za tu dobu dostali asi deset. 112 00:06:56.267 --> 00:06:59.032 Nebyly to žádný velký zázraky, 113 00:06:59.033 --> 00:07:00.899 obyčejně tam byl bochník chleba, 114 00:07:00.900 --> 00:07:05.632 trochu mouky, trochu cukru, nějak, možná nějaká sušenka, 115 00:07:05.633 --> 00:07:08.699 nějaký možná takový ten válečný margarín. 116 00:07:08.700 --> 00:07:13.332 Tehdy se dělalo taky nějaký takový, říkalo se tomu nějaký jako medový máslo, 117 00:07:13.333 --> 00:07:16.699 takový... něco takovýho a nějakej kousek suchýho salámu. 118 00:07:16.700 --> 00:07:19.266 To bylo asi všechno, ale pro nás to samozřej... 119 00:07:19.267 --> 00:07:22.999 Nebo poslali nám hotovou jíšku nebo něco takovýho. 120 00:07:23.000 --> 00:07:27.499 No, dneska by byly pytlí – víte, já to vždycky srovnávám s dneškem. 121 00:07:27.500 --> 00:07:29.866 Dneska by poslali, všechno by bylo v prášku, 122 00:07:29.867 --> 00:07:33.966 polívky v prášku, kaše v prášku, ale tehdy to bylo takhle.. 123 00:07:33.967 --> 00:07:37.399 Tak, nebyly to velký, ale byla to, byl to pro nás veliký přínos. 124 00:07:37.400 --> 00:07:40.399 Takže prostě takhlenc my jsme dostávaly ty balíčky. 125 00:07:40.400 --> 00:07:45.232 IV: Měli jste třeba nějaké informace o tom, co se děje mimo Terezín? 126 00:07:45.233 --> 00:07:50.166 HH: V Terezíně nebyl ani telefon, ani noviny, 127 00:07:50.167 --> 00:07:53.566 samozřejmě rádio a nic takovýho. 128 00:07:53.567 --> 00:07:58.866 Přesto se do Terezína, většinou prostřednictvím těch českých četníků, 129 00:07:58.867 --> 00:08:01.932 protože my jsme v Terezíně nebyli hlídáni esesáky - 130 00:08:01.933 --> 00:08:04.899 samozřejmě oni mohli chodit na kontrolu, což dělali, 131 00:08:04.900 --> 00:08:08.732 to byly právě ty kontroly, před kterýma jsme okamžitě varovali - 132 00:08:08.733 --> 00:08:14.966 ale služby měli čeští četníci, což byli většinou velice slušní lidé. 133 00:08:14.967 --> 00:08:18.699 Taky jich mnoho tuto slušnost zase zaplatilo životem, 134 00:08:18.700 --> 00:08:20.966 protože se pak na nějaké ty kontakty, 135 00:08:20.967 --> 00:08:23.432 který oni zprostředkovávali, že se na to přišlo. 136 00:08:23.433 --> 00:08:27.499 Takže nějaké ty zprávy se do Terezína vždycky, nějak se dostaly. 137 00:08:27.500 --> 00:08:34.099 Takže to fungovalo – dokonce ty zprávy byly ještě lepší a rychlejší, 138 00:08:34.100 --> 00:08:35.866 než ve skutečnosti byly, 139 00:08:35.867 --> 00:08:38.799 protože hlavní zprávy vždycky byly, kde už je fronta, 140 00:08:38.800 --> 00:08:39.799 jak postupuje. 141 00:08:39.800 --> 00:08:43.966 Vím, že vždycky se říkalo: „Němci, jako už, jako už jsou tam a tam.“ 142 00:08:43.967 --> 00:08:46.899 A ono to bylo pravda teprve až za dva měsíce, 143 00:08:46.900 --> 00:08:50.266 takže postu- postupovalo se rychleji, než to bylo pravda. 144 00:08:50.267 --> 00:08:52.132 Říkalo se tomu „bouges“ třeba - 145 00:08:52.133 --> 00:08:55.666 to byla taková, ty zprávy a takovou tou tichou poštou. 146 00:08:55.667 --> 00:09:00.766 Dokonce existoval, myslím, že je v Terezíně vystavena taková, 147 00:09:00.767 --> 00:09:03.499 takový velice primitivní přístroj, 148 00:09:03.500 --> 00:09:06.999 který tam někdo sestavil a bylo možno ne odtamtud vysílat, 149 00:09:07.000 --> 00:09:10.766 ale byla to nějaká pří..., že mohli přijímat nějaké zprávy. 150 00:09:10.767 --> 00:09:13.199 To tam bylo někde tajně, někde umístěno. 151 00:09:13.200 --> 00:09:16.999 Takovej je to dřevěnej kufřík na krys-, nějaký ty krystalky... 152 00:09:17.000 --> 00:09:19.299 velice primitivní, takže i odtamtud… 153 00:09:19.300 --> 00:09:22.066 A když někdo, že jo, vyslechl, tako... zachytil takovou zprávu, 154 00:09:22.067 --> 00:09:24.766 během čtvrt hodiny to znalo celý ghetto. 155 00:09:24.767 --> 00:09:29.066 Ale telefon, noviny, rádio samozřejmě nebylo. 156 00:09:29.067 --> 00:09:32.932 IV: Zmiňovala jste se o tatínkovi a mamince... 157 00:09:32.933 --> 00:09:36.966 Jak to bylo s tou Vaší širší rodinou? Setkali jste se v Terezíně? 158 00:09:36.967 --> 00:09:39.132 HH: V Terezíně jsme se se..., postupně tam. 159 00:09:39.133 --> 00:09:40.232 My jsme byli jedny z prvních. 160 00:09:40.233 --> 00:09:42.499 Úplně první byl můj strýc, 161 00:09:42.500 --> 00:09:44.666 úplně první, ten jel tím trans... 162 00:09:44.667 --> 00:09:48.499 těma... První dva - teda prvních pět transportů Židů z Prahy jelo do Polska, 163 00:09:48.500 --> 00:09:49.599 do Lodže. 164 00:09:49.600 --> 00:09:51.399 Pak začly jezdit do Terezína. 165 00:09:51.400 --> 00:09:53.399 První dvě skupiny byli jenom muži, 166 00:09:53.400 --> 00:09:55.599 „AK“ se jmenoval ten transport, 167 00:09:55.600 --> 00:09:58.766 to byly arbeit-, pracovní komando, arbeitskommando. 168 00:09:58.767 --> 00:10:01.299 Ti jeli jako připravit to ghetto. 169 00:10:01.300 --> 00:10:05.132 A tak strýc můj, Josef Polák, byl jeden z těch prvních. 170 00:10:05.133 --> 00:10:09.999 A ten byl vlastně první a my jme byli druhý z rodiny, transport L. 171 00:10:10.000 --> 00:10:13.866 Během týdne nebo několika dnů přijel transport M, 172 00:10:13.867 --> 00:10:15.766 šlo to za sebou, abeceda... 173 00:10:15.767 --> 00:10:18.266 A to přijela moje teta, to byla jeho manželka. 174 00:10:18.267 --> 00:10:21.666 A pak nějak postupně přijeli další tety, přijela i babička – 175 00:10:21.667 --> 00:10:25.499 a pak zase postupně zase odjížděli… 176 00:10:25.500 --> 00:10:32.266 IV: K tomu se dostáváme vlastně od transportů do Terezína k transportům z Terezína. 177 00:10:32.267 --> 00:10:35.899 Říkala jste, že jste se toho velmi báli, 178 00:10:35.900 --> 00:10:40.432 tak předpokládám, že Vy jste to třeba mohli vědět už právě z toho, 179 00:10:40.433 --> 00:10:43.299 od těch uprchlíků z toho Německa, ale... 180 00:10:43.300 --> 00:10:46.032 HH: Když jsme jeli do Terezína, nevěděli jsme nic 181 00:10:46.033 --> 00:10:48.399 a mysleli jsme si, že teda v tom Terezíně – 182 00:10:48.400 --> 00:10:50.899 jak jsem říkala, jeli jsme tam s tou naivní představou, 183 00:10:50.900 --> 00:10:54.466 že tam teda budem a tam vydržíme přes tu válku. 184 00:10:54.467 --> 00:10:57.366 To byl samozřejmě zase klam, 185 00:10:57.367 --> 00:11:02.699 který už... protože do Terezína transporty nejen přijížděly, 186 00:11:02.700 --> 00:11:04.066 ale i odjížděly. 187 00:11:04.067 --> 00:11:11.399 A už od ledna čtyřicet dva začly transporty do Terezína nejen přijíždět, 188 00:11:11.400 --> 00:11:12.899 ale i odtamtud odjíždět. 189 00:11:12.900 --> 00:11:17.066 A to byl právě ten strach být zařazen do nějakého toho transportu, 190 00:11:17.067 --> 00:11:21.766 protože Terezín byl v podstatě jenom přestupní stanicí do dalších lágrů. 191 00:11:21.767 --> 00:11:29.032 IV: Bohužel Vám se ani vlastně to předvolání do toho transportu z Terezína nevyhnulo. 192 00:11:29.033 --> 00:11:31.599 Jak to probíhalo ve Vašem případě? 193 00:11:31.600 --> 00:11:35.099 HH: No probíhalo to v podstatě vždycky zase stejně, zase muselo... 194 00:11:35.100 --> 00:11:40.332 Zase nařízení bylo: „Musí odejít 1000 lidí.“ 195 00:11:40.333 --> 00:11:45.999 To bylo jedině limitováno, někdy tak, že třeba muselo to být třeba 1000 práceschopných. 196 00:11:46.000 --> 00:11:48.666 Jindy to bylo třeba 1000 starých, 197 00:11:48.667 --> 00:11:51.199 přes 65 let nebo tak. 198 00:11:51.200 --> 00:11:52.499 Tak nějak to znělo, 199 00:11:52.500 --> 00:11:57.232 vždycky to bylo a tu listinu musela sestavit zase ta samospráva. 200 00:11:57.233 --> 00:12:02.732 To bylo samozřejmě velice těžký a to je - to je velice komplikovaný. 201 00:12:02.733 --> 00:12:05.599 Oni museli prostě odevzdat listinu 1000 lidí 202 00:12:05.600 --> 00:12:08.666 a těch 1000 lidí muselo, muselo odejít. 203 00:12:08.667 --> 00:12:12.799 Samozřejmě se lidi různě snažili se z toho vyreklamovat, 204 00:12:12.800 --> 00:12:17.766 že jo, přes známý, to, to byly veli- velice těžký věci. 205 00:12:17.767 --> 00:12:22.199 Já vím, že potom nakonec, když tatínek, i když byl v transportu – 206 00:12:22.200 --> 00:12:23.866 my jsme tam vydrželi dost dlouho, 207 00:12:23.867 --> 00:12:27.466 tatínek byl právě v tom hospodářském oddělení... 208 00:12:27.467 --> 00:12:29.532 Vydrželi jsme tam téměř 3 roky. 209 00:12:29.533 --> 00:12:32.199 Pak byl zařazen i tatínek do transportu 210 00:12:32.200 --> 00:12:36.232 a maminka tenkrát taky mu říkala: „Jdi, zkus to vyrek..., třeba by tě vyreklamovali.“ 211 00:12:36.233 --> 00:12:37.332 A tatínek tenkrát řekl: 212 00:12:37.333 --> 00:12:39.832 „No, ale vždyť místo mě by musel jít někdo jinej...“ 213 00:12:39.833 --> 00:12:43.066 A to tak bylo… 214 00:12:43.067 --> 00:12:49.699 IV: Vy jste se ale také zmiňovala, že vlastně, když jsme o tom mluvili předtím, 215 00:12:49.700 --> 00:12:52.266 že Vy jste byli i jako rezerva pro některý transporty. 216 00:12:52.267 --> 00:12:52.632 HH: Jednou... 217 00:12:52.633 --> 00:12:53.199 IV: Co to znamenalo? 218 00:12:53.200 --> 00:12:56.432 HH: Jednou jsme – protože muselo odejít 1000 lidí. 219 00:12:56.433 --> 00:13:00.899 No, mohlo se stát, že já nevím, třeba někdo mezitím umřel nebo něco, 220 00:13:00.900 --> 00:13:04.866 těch...nějakým způsobem prostě někdo třeba nena... nemohl nastoupit. 221 00:13:04.867 --> 00:13:07.232 Tak bylo vždycky ještě nějaký počet lidí, 222 00:13:07.233 --> 00:13:10.899 přes ten, přes ten daný, bylo to většinou 1000, někdy 1500 lidí 223 00:13:10.900 --> 00:13:14.299 v tom transportu, ale bylo jich vždycky zařa... jako několik víc 224 00:13:14.300 --> 00:13:16.399 a ty byli v takzvané rezervě. 225 00:13:16.400 --> 00:13:18.932 A my jsme dokonce jednou v takový rezervě byli, 226 00:13:18.933 --> 00:13:21.566 ale prostě jsme nepřišli na řadu. 227 00:13:21.567 --> 00:13:23.266 IV: Co to bylo za transport? 228 00:13:23.267 --> 00:13:26.066 HH: Byl to myslím ten zářijový transport. 229 00:13:26.067 --> 00:13:29.999 A to byly ty transporty, co tehdy šly do toho takzvaného... 230 00:13:30.000 --> 00:13:33.032 do... v Osvětimi do takzvaného rodinného tábora. 231 00:13:33.033 --> 00:13:35.566 A byly to vlastně ty transporty – 232 00:13:35.567 --> 00:13:38.832 to vlastně dodneška nikdo úplně přesně neví, 233 00:13:38.833 --> 00:13:42.366 co se tím tehdy zamýšlelo, s tím rodinným táborem, 234 00:13:42.367 --> 00:13:46.832 ale snad se i očekávala nějaká taková návštěva 235 00:13:46.833 --> 00:13:49.799 toho Mezinárodního kříže nebo nějaká kontrola i tam, 236 00:13:49.800 --> 00:13:51.199 tak snad proto. 237 00:13:51.200 --> 00:13:55.032 Protože normálně v Osvětimi, že jo, muži, ženy bydleli zvlášť, 238 00:13:55.033 --> 00:13:56.566 nikdy ne rodiny pohromadě. 239 00:13:56.567 --> 00:13:58.932 Ale tenhleten rodinný tábor byl snad – 240 00:13:58.933 --> 00:14:00.532 ale neví se to jistě, není to... 241 00:14:00.533 --> 00:14:04.166 že snad se tam očekávala zase nějaká taková kontrola 242 00:14:04.167 --> 00:14:05.999 a mělo se opět předstírat, 243 00:14:06.000 --> 00:14:10.599 že i tam se žije jakoby nějak v podstatě normálně a ne tak hrozně. 244 00:14:10.600 --> 00:14:14.866 Jenomže potom, po půl roce tento transport byl, 245 00:14:14.867 --> 00:14:19.066 eh... to bylo ze 7. na 8. března {1944}, 246 00:14:19.067 --> 00:14:22.366 bylo to zase transport českých Židů. 247 00:14:22.367 --> 00:14:24.632 Bylo vybráno asi to datum zase snad proto, 248 00:14:24.633 --> 00:14:26.999 to byly právě Masarykovy narozeniny, 249 00:14:27.000 --> 00:14:29.432 a ten jeden transport byl, 250 00:14:29.433 --> 00:14:32.266 ten teda rodinný tábor měl to - 251 00:14:32.267 --> 00:14:35.066 přes asi třia...víc než 3,5 tisíc lidí... 252 00:14:35.067 --> 00:14:39.032 Byl zaplynován té jediné noci ze 7. na 8. března. 253 00:14:39.033 --> 00:14:41.532 A pak byl ještě jeden transport 254 00:14:41.533 --> 00:14:44.966 a který zase tam v tom, v tom rodinném táboře. 255 00:14:44.967 --> 00:14:47.299 A oni už věděli osud těchhle lidí, 256 00:14:47.300 --> 00:14:50.966 takže oni očekávali, že – to byla takzvaná jako karanténa – 257 00:14:50.967 --> 00:14:53.566 a počítali, ti už ale s tím počítali, 258 00:14:53.567 --> 00:14:56.499 že až za půl roku, že zas na ně přijde řada, 259 00:14:56.500 --> 00:14:58.466 že budou zase zaplynováni. 260 00:14:58.467 --> 00:15:02.632 Ale to se tehdy nestalo a potom tihle lidi byli nějak rozděleni, 261 00:15:02.633 --> 00:15:04.699 částečně tedy posláni do plynu, 262 00:15:04.700 --> 00:15:09.266 ale částečně z nich ještě zase posláni do pracovních táborů. 263 00:15:09.267 --> 00:15:13.432 IV: Měli Vy jste třeba nějaké informace od těch příbuzných nebo známých, 264 00:15:13.433 --> 00:15:16.166 kteří do té Osvětimi nebo na východ jeli dřív než Vy? 265 00:15:16.167 --> 00:15:17.466 HH: Vůbec. Ne. 266 00:15:17.467 --> 00:15:21.399 My jsme neměli... odešli, že jo, odešli naši příbuzní 267 00:15:21.400 --> 00:15:23.466 a tím končí stopa. 268 00:15:23.467 --> 00:15:26.066 Ale, co Němci udělali? 269 00:15:26.067 --> 00:15:28.766 Zase, aby lidi odcházeli v klidu – 270 00:15:28.767 --> 00:15:32.132 protože my jsme neměli přece tušení, kam ty transporty jdou... 271 00:15:32.133 --> 00:15:35.899 Nám se říkalo, že se bude stavět ještě nějaký nový ghetto 272 00:15:35.900 --> 00:15:39.466 a takže jsem si říkali: „No, tak bude to asi něco podobnýho.“ 273 00:15:39.467 --> 00:15:43.599 A nikdo netušil, slovo „Auschwitz“ snad jsme ani neznali, 274 00:15:43.600 --> 00:15:46.066 jsme vůbec nevěděli, že něco takový existuje. 275 00:15:46.067 --> 00:15:49.066 A co udělali, aby ty transporty šly v klidu? 276 00:15:49.067 --> 00:15:52.766 Právě tomuhle transportu, který byl zaplynován v tom, 277 00:15:52.767 --> 00:15:55.032 v té noci ze 7. na 8. března, 278 00:15:55.033 --> 00:15:58.166 nechali napsat korespondenční lístky 279 00:15:58.167 --> 00:16:03.666 a ty korespondenční lístky adresovali a poslali je příbuzným do Terezína. 280 00:16:03.667 --> 00:16:06.532 A eště jim nějak namluvili, 281 00:16:06.533 --> 00:16:08.566 že to musí projít cenzurou 282 00:16:08.567 --> 00:16:10.099 a že to bude dlouho trvat 283 00:16:10.100 --> 00:16:12.232 a aby to jako nevypadalo tak nápadně, 284 00:16:12.233 --> 00:16:13.566 že to tak dlouho trvá, 285 00:16:13.567 --> 00:16:16.766 tak je nechali napsat jako datum jako pozdější, 286 00:16:16.767 --> 00:16:19.032 aby to nevypadalo, že to bylo tak dlouho na cestě. 287 00:16:19.033 --> 00:16:22.632 Takže jim nechali napsat datum, já nevím kolikátýho, 288 00:16:22.633 --> 00:16:24.366 snad 15. března. 289 00:16:24.367 --> 00:16:27.066 Ty lístky skutečně do Terezína došly 290 00:16:27.067 --> 00:16:30.932 a teďka, že jo, jsme říkali: „No, tak tam jsou.“ 291 00:16:30.933 --> 00:16:35.032 Zpáteční adresa zněla „Arbeitslager Birkenau“, 292 00:16:35.033 --> 00:16:37.199 že tak jsou v nějakým pracovním táboře... 293 00:16:37.200 --> 00:16:39.999 „No tak tam pracujou, tak tam budem zase pracovat.“ 294 00:16:40.000 --> 00:16:44.532 Takže na tu chvíli – to bylo datum, ty dopisy měly datum pozdější, 295 00:16:44.533 --> 00:16:46.232 než oni… byli po smrti. 296 00:16:46.233 --> 00:16:49.632 Tak takhle to fungovalo a nás tím uklidnili, 297 00:16:49.633 --> 00:16:52.366 protože jsme si mysleli: „No, tak oni tam žijou.“ 298 00:16:52.367 --> 00:16:56.332 Jedině, snad v těchletěch... stejně tak jako tatínek, 299 00:16:56.333 --> 00:17:00.332 nějakou tou šifrou napsal, že to má přijít tomu panu Pěchočovi, 300 00:17:00.333 --> 00:17:04.099 tak třeba takovéhle nějaké šifry se dostávaly do těch lístků, 301 00:17:04.100 --> 00:17:06.899 takže někdo tam třeba napsal: 302 00:17:06.900 --> 00:17:09.966 „Asi se sejdu brzy s babičkou.“ 303 00:17:09.967 --> 00:17:13.299 Nebo: „Uvidím strýce toho a toho.“ 304 00:17:13.300 --> 00:17:17.699 A jen ta rodina samozřejmě věděla, že ten člověk už nežije. 305 00:17:17.700 --> 00:17:22.199 Tak takhle nějaké ty šifry se v těch povolených 306 00:17:22.200 --> 00:17:24.832 zase nějak těch třiceti nebo kolika slovech, 307 00:17:24.833 --> 00:17:25.799 který byly povolený, 308 00:17:25.800 --> 00:17:28.666 tak takhle nějak se ty zprávy tam dostávaly. 309 00:17:28.667 --> 00:17:30.566 Někdy jsme tomu ani nerozuměli 310 00:17:30.567 --> 00:17:33.132 anebo jsme tomu ani snad nechtěli rozumět. 311 00:17:33.133 --> 00:17:36.799 Nikdo si to nedovedl představit. 312 00:17:36.800 --> 00:17:40.866 IV: Říkala jste, že Váš tatínek nakonec jedním tím transportem odešel, 313 00:17:40.867 --> 00:17:42.499 takže jste zůstaly.... 314 00:17:42.500 --> 00:17:46.099 HH: No, oni právě tehdy – to bylo už na podzim čtyřiačtyřicet... 315 00:17:46.100 --> 00:17:48.232 Říkalo se, že se bude stavět nové ghetto, 316 00:17:48.233 --> 00:17:50.732 dokonce se mluvilo něco o Německu, 317 00:17:50.733 --> 00:17:52.132 někde v Königsteinu. 318 00:17:52.133 --> 00:17:58.066 A dokonce jim řekli, že jejich rodiny budou chráněny. 319 00:17:58.067 --> 00:18:02.532 Tak tatínek odešel s toudletou nadějí, že... 320 00:18:02.533 --> 00:18:04.999 Ne to byly první dva transporty. 321 00:18:05.000 --> 00:18:10.332 V tom třetím se směly už ženy hlásit dobrovolně s sebou 322 00:18:10.333 --> 00:18:12.599 a maminka se tenkrát chtěla hlásit 323 00:18:12.600 --> 00:18:15.299 a tatínek jí to nedovolili, říkal: „Ne, už kvůli Helze,“ že jo, 324 00:18:15.300 --> 00:18:17.699 kvůli mě, že jo, aby prostě tam zůstala. 325 00:18:17.700 --> 00:18:20.066 Takže odcházel snad s tou nadějí, 326 00:18:20.067 --> 00:18:22.232 že my s maminkou jsme v Terezíně. 327 00:18:22.233 --> 00:18:26.366 A dva dny potom jsme byly zařazeny do transportu i my. 328 00:18:26.367 --> 00:18:30.066 A trošičku jsme se i jako zase no ne těšily, 329 00:18:30.067 --> 00:18:32.899 ale doufaly jsme, že se s tatínkem sejdem. 330 00:18:32.900 --> 00:18:36.866 Já si pamatuju, že jsme na cestu vyfasovaly nějakej kousek paštiky 331 00:18:36.867 --> 00:18:39.599 a něco a že jsme to schovávaly po cestě 332 00:18:39.600 --> 00:18:42.132 a představovaly jsme si zas tak naivně, 333 00:18:42.133 --> 00:18:45.432 že tatínek tam bude někde třeba čekat na nádraží nebo co, 334 00:18:45.433 --> 00:18:47.632 abychom mu měly hned co dát. 335 00:18:47.633 --> 00:18:51.699 No, tak jsme jely – jediné, co na tom bylo pravdy, 336 00:18:51.700 --> 00:18:53.399 že jsme jeli na to stejné místo. 337 00:18:53.400 --> 00:18:58.999 Ale to stejné místo se pak ukázalo, byl Osvětim a všechno bylo jinak. 338 00:18:59.000 --> 00:19:01.299 IV: Jak o vypadalo na té rampě? 339 00:19:01.300 --> 00:19:07.866 HH: Když jsme, my jsme jely teda s tím, s tou nadějí nebo s tou myšlenkou, 340 00:19:07.867 --> 00:19:09.699 že jedem do toho Königsteinu... 341 00:19:09.700 --> 00:19:12.599 Jely jsme v zavřených dobytčácích, 342 00:19:12.600 --> 00:19:16.832 bez světla, bez vzduchu, téměř bez jídla, 343 00:19:16.833 --> 00:19:19.532 teda ten kousek tý paštiky, kousek chleba. 344 00:19:19.533 --> 00:19:23.999 A tak jenom tak těma skulinama z vagónu jsme koukaly, kde jsme, 345 00:19:24.000 --> 00:19:27.999 a někdo říkal: „Vždyť my už, to už je, to už není Německo, tady jsou nějaký divný nápisy, 346 00:19:28.000 --> 00:19:30.099 vždyť my už jsme někde v Polsku.“ 347 00:19:30.100 --> 00:19:32.466 Tak jsme jely dlouho, asi 24 hodin. 348 00:19:32.467 --> 00:19:36.499 Vlak zůstal stát, otevřely vagony a teď na nás začli řvát, že jo, německy: 349 00:19:36.500 --> 00:19:40.299 „Los, los, raus, schnell, alles da lassen, raus.“ 350 00:19:40.300 --> 00:19:44.132 Takže jsme nechaly všechno ve vagóně 351 00:19:44.133 --> 00:19:46.699 a teď jsme stály na tý rampě. 352 00:19:46.700 --> 00:19:51.766 A to je snad ten nej... - někdy se mě ptaj lidi, co byl nejhorší moment v mým životě. 353 00:19:51.767 --> 00:19:54.766 Tak snad tohle, protože my jsme zůstaly stát 354 00:19:54.767 --> 00:19:58.032 a teď jsme viděly ten vlak, teď jsme viděly ostnatej drát, 355 00:19:58.033 --> 00:20:00.899 za tím baráky, lidi v těch pruhovanejch šatech, 356 00:20:00.900 --> 00:20:02.799 jsme říkali: „Jsou v pyžamu, nebo co to je?“ 357 00:20:02.800 --> 00:20:09.466 Štěkali psi a řvali na nás, a to bylo prostě… 358 00:20:09.467 --> 00:20:12.332 Jsme nejdřív myslely, že to je nějakej omyl nebo co, 359 00:20:12.333 --> 00:20:16.766 a vzadu kouřily nějaký komíny, a to jsme říkaly: „To je nějaká továrna nebo co?“ 360 00:20:16.767 --> 00:20:18.132 To bylo krematorium. 361 00:20:18.133 --> 00:20:23.299 A stály jsme tu frontu a vepředu stál esesák, 362 00:20:23.300 --> 00:20:27.632 snad to byl Mengele, to nevím, ani bych ho nepoznala, jsem nevnímala, 363 00:20:27.633 --> 00:20:32.199 jak vypadá, a viděly jsme, že rozdělujou lidi na dvě skupiny: 364 00:20:32.200 --> 00:20:33.499 napravo, nalevo. 365 00:20:33.500 --> 00:20:37.599 A viděly jsme, že nějak nalevo jdou, nějak na jednu stranu, že šly starší lidi 366 00:20:37.600 --> 00:20:38.966 a matky s malejma dětma, 367 00:20:38.967 --> 00:20:41.532 a napravo, že šli jako nějak mladší. 368 00:20:41.533 --> 00:20:46.732 A teď ti vězni, kteří tam už byli dýl a který pomáhali při tom transportu, 369 00:20:46.733 --> 00:20:48.666 tak jenom nám pořád jako šeptali, říkali: 370 00:20:48.667 --> 00:20:50.966 „Všichni jste zdravý, všichni jste práceschopný, 371 00:20:50.967 --> 00:20:53.899 nepatříte k sobě, nejste jako rodina.“ 372 00:20:53.900 --> 00:20:57.066 Tak to byl takový moment, kdy si pamatuju, 373 00:20:57.067 --> 00:21:00.232 že jsem se i modlila, říkala jsem: „Pane bože, jestli...“ 374 00:21:00.233 --> 00:21:02.699 Ne, jako nemodlila jsem se, abych nezahynula, ale: 375 00:21:02.700 --> 00:21:06.332 „Jestli musím zahynout, nenech mě zahynout pozdějc, než maminku, 376 00:21:06.333 --> 00:21:07.966 nenechávej mě tady samotnou.“ 377 00:21:07.967 --> 00:21:13.099 A pak si ještě – mně nebylo ještě 15, že jo, to bylo, jsem rozená v listopadu, 378 00:21:13.100 --> 00:21:17.832 todle bylo v říjnu – a teď si pamatuju, že jsem si říkala: 379 00:21:17.833 --> 00:21:20.699 „No, jo, když máme jít na práci, to je třeba jako málo, 380 00:21:20.700 --> 00:21:23.032 kdybych řekla, že jsem, že je mi 15. 381 00:21:23.033 --> 00:21:24.699 Já řeknu, že je mi víc.“ 382 00:21:24.700 --> 00:21:26.999 A mamince bylo tehdy osmatřicet a říkala: 383 00:21:27.000 --> 00:21:28.199 „Já řeknu, že je mi míň.“ 384 00:21:28.200 --> 00:21:31.699 A pamatuju se, jsem honem počítala, když... 385 00:21:31.700 --> 00:21:33.999 Co když se mě nebudou ptát, kolik mi je let, 386 00:21:34.000 --> 00:21:36.132 ale třeba se mě zeptá, kdy jsem se narodila. 387 00:21:36.133 --> 00:21:39.866 Jsem honem počítala zpátky, že jo, ´29, ´28, ´27... 388 00:21:39.867 --> 00:21:43.766 „Řeknu ´26.“ A tak todle byly ty momenty – 389 00:21:43.767 --> 00:21:45.766 a maminka zase si něco přidávala. 390 00:21:45.767 --> 00:21:49.966 A dokonce, když jsem byla vloni ve Flossenburku [Flossenbürg], 391 00:21:49.967 --> 00:21:53.832 tak jsem tam se našla, našla jsem tam své číslo, 392 00:21:53.833 --> 00:21:55.332 našla jsem tam své jméno, 393 00:21:55.333 --> 00:21:59.166 našla jsem tam i 10.11., to všechno fungovalo, 394 00:21:59.167 --> 00:22:00.366 a byl tam špatný ročník. 395 00:22:00.367 --> 00:22:03.232 A já jsem to původně šla tam hlásit a říkala jsem: 396 00:22:03.233 --> 00:22:07.066 „Tam máte chybu, tam je špatně napsanej můj rok narození 397 00:22:07.067 --> 00:22:10.799 a je tam i špatně napsanej rok narození mý maminky, opravte to.“ 398 00:22:10.800 --> 00:22:13.166 Až teprve, když jsem přijela domů, do Prahy, 399 00:22:13.167 --> 00:22:16.799 jsem si uvědomila, že to vůbec nebyla jejich chyba {úsměv}. 400 00:22:16.800 --> 00:22:19.332 To byl ten rok, který my jsme tam hlásily. 401 00:22:19.333 --> 00:22:24.232 Takže to tam je správně, ale ne, ne... ale nesouhlasí to se skutečností. 402 00:22:24.233 --> 00:22:25.699 Ale je to rok, který jsem hlásila. 403 00:22:25.700 --> 00:22:28.032 Ale měla jsem teda štěstí, nikdo se mě neptal, 404 00:22:28.033 --> 00:22:30.532 jako v kterým roce jsem se narodila, 405 00:22:30.533 --> 00:22:35.599 ani kolik je mi let, a vlastně to byl moment, kdy se stal v podstatě zázrak, 406 00:22:35.600 --> 00:22:39.699 protože děti mladší než 15 let – 407 00:22:39.700 --> 00:22:42.399 bylo nás v Terezíně 15 000 takových. 408 00:22:42.400 --> 00:22:47.032 A asi 250 dětí zůstalo až do konce války v Terezíně, 409 00:22:47.033 --> 00:22:50.799 ale ostatní děti všechny jsme šly do Osvětimi 410 00:22:50.800 --> 00:22:53.532 a všechny děti mladší než 15 let, 411 00:22:53.533 --> 00:22:56.966 ty neměly šanci bejt vybraný na práci 412 00:22:56.967 --> 00:22:59.599 a všechny šly z rampy rovnou do plynu. 413 00:22:59.600 --> 00:23:04.532 A tehdy se stal teda ten zázrak nebo náhoda, osud, nevím, 414 00:23:04.533 --> 00:23:06.732 prostě mávnul na mě napravo 415 00:23:06.733 --> 00:23:10.799 a ještě navíc i maminku na tu stejnou stranu, 416 00:23:10.800 --> 00:23:13.799 protože těchhle dětí, kterejm nebylo patnáct 417 00:23:13.800 --> 00:23:17.066 a prošly touhle selekcí, nás byla asi stovka, 418 00:23:17.067 --> 00:23:20.666 ale skoro všechny zase byly roztržený od těch matek, 419 00:23:20.667 --> 00:23:22.332 ty matky šly na druhou stranu. 420 00:23:22.333 --> 00:23:29.499 A já jsem měla úžasný štěstí, že jsme se obě s maminkou dostaly na tu stranu života, 421 00:23:29.500 --> 00:23:31.699 což pro tu chvíli znamenalo, 422 00:23:31.700 --> 00:23:35.932 a obě jsme se dostaly tedy na tu pravou stranu. 423 00:23:35.933 --> 00:23:39.932 Ale to ještě nekončilo, no a po týhletý, po tom rozdělení, 424 00:23:39.933 --> 00:23:42.066 pak nás nahnali do takovejch baráků, 425 00:23:42.067 --> 00:23:43.832 kde jsme se musely svlíknout donaha, 426 00:23:43.833 --> 00:23:47.999 všechno, svlíkli nám že jo všechny šaty, vostříhaly nás, voholily nás, 427 00:23:48.000 --> 00:23:51.266 vykou-, no vykou..., prošly jsme takovou nějakou koupelí, 428 00:23:51.267 --> 00:23:55.599 mokrý zase ven a daly nám nějaký hadry. A bylo to příšerný. 429 00:23:55.600 --> 00:24:00.832 A byla jsem v té Osvětimi snad 10 dní. Já to dodneška nevím přesně. 430 00:24:00.833 --> 00:24:03.799 Protože to bylo něco tak příšernýho, 431 00:24:03.800 --> 00:24:07.666 A den a noc, to bylo hrozný... 432 00:24:07.667 --> 00:24:11.832 A rozdíl mezi Terezínem a Osvětimí je nepopsatelnej. 433 00:24:11.833 --> 00:24:15.899 A my, kdo jsme byly dá... dál - některý jako si myslej, 434 00:24:15.900 --> 00:24:18.032 třeba že Terezín bylo hrozný místo, 435 00:24:18.033 --> 00:24:23.832 ale my, co jsme byly dál, vzpomínáme na Terezín, jako na ráj jsme na to vzpomínaly. 436 00:24:23.833 --> 00:24:25.632 To je nepopsatelnej rozdíl. 437 00:24:25.633 --> 00:24:32.466 No a protože v Osvětimi jsme bydlely zase na těch dřevěných kavalcích, 438 00:24:32.467 --> 00:24:36.366 třípatrových, ale to byly takový dlouhý baráky, 439 00:24:36.367 --> 00:24:40.299 tam byly ty kavalce, ale ne jako v Terezíně, že každá... 440 00:24:40.300 --> 00:24:42.999 V Terezíně měl každej teda ten jeden kavalec, 441 00:24:43.000 --> 00:24:44.432 ten metr osmdesát. 442 00:24:44.433 --> 00:24:51.399 Každej měl nějaký slamník nebo matraci a svoji tu prošívanou, ten, ten, tu deku, co si přivezl. 443 00:24:51.400 --> 00:24:56.066 To byly holý pryčny, žádný matrace, žádný deky. 444 00:24:56.067 --> 00:24:59.266 A nacpali nás deset lidí na tu jednu pryčnu – 445 00:24:59.267 --> 00:25:02.066 to bylo původně pro čtyři – 446 00:25:02.067 --> 00:25:04.532 vyfasovali jsme jednu misku, 447 00:25:04.533 --> 00:25:08.632 těch 10 lidí dohromady, žádnou lžíci, nic, 448 00:25:08.633 --> 00:25:13.066 a tam občas, ne pravidelně přivezli nějakej kotel s něčím, 449 00:25:13.067 --> 00:25:16.432 říkalo se tomu polívka, že jo, jako nějaký, něco hroznýho 450 00:25:16.433 --> 00:25:22.666 a to jsme dostali do tý misky a z toho jsme to tak nějak chlemstali jako psi… 451 00:25:22.667 --> 00:25:26.599 Tak to byl rozdíl mezi Terezínem a Osvětimí. 452 00:25:26.600 --> 00:25:31.166 Ale měla jsem zase – a teď a neustále nás vždycky vyhnali zase znova, 453 00:25:31.167 --> 00:25:32.399 zase svlíknout donaha. 454 00:25:32.400 --> 00:25:36.932 Teda měla jsem jenom jedny šaty, takový letní, červený, si pamatuju, 455 00:25:36.933 --> 00:25:41.999 neustále jsme stáli venku fro..., apely jsme hodiny, dlouho, apely. 456 00:25:42.000 --> 00:25:47.199 To bylo v říjnu, byla zima a pršelo, 457 00:25:47.200 --> 00:25:50.266 si pamatuju, ty červený šaty, že z nich takhle tekla voda, 458 00:25:50.267 --> 00:25:51.932 takhle červená po mně tekla. 459 00:25:51.933 --> 00:25:56.699 A neustále a vždycky zase nás a pořád nás zase znova vybírali. 460 00:25:56.700 --> 00:25:59.366 Vždycky nás prohlíželi a zas někoho třeba vyřadili. 461 00:25:59.367 --> 00:26:02.832 No ale prošla jsem těmahle těma x selekcema 462 00:26:02.833 --> 00:26:08.566 a měli jsme to velký štěstí, že po těch, asi těch 10 dnech, 463 00:26:08.567 --> 00:26:13.999 byla zase selekce, ale oni nás po tý selekci nahnali zase někam 464 00:26:14.000 --> 00:26:18.299 a dostali jsme – tam bylo několik hromad, ne už jenom jedna hromada se šatama, 465 00:26:18.300 --> 00:26:21.899 ale byla jedna šata... hromada s nějakým jako prádlem, 466 00:26:21.900 --> 00:26:26.032 nějaká, nějaký šaty, jiná nějaký kabáty a boty. 467 00:26:26.033 --> 00:26:29.132 A z každý tý hromady jsme si směli vzít jeden kus, 468 00:26:29.133 --> 00:26:30.266 co zrovna kdo chytil. 469 00:26:30.267 --> 00:26:32.266 No, někdo chytil letní šaty, někdo zimní, 470 00:26:32.267 --> 00:26:34.632 to jak bylo... to šlo všecko velice rychle. 471 00:26:34.633 --> 00:26:39.432 Měla jsem štěstí, dostala jsem takový šaty a dokonce kabát, 472 00:26:39.433 --> 00:26:42.732 takovej dlouhej, mi byl až na paty, já jsem z něj byla strašně šťastná, 473 00:26:42.733 --> 00:26:44.699 protože jsme byli tak strašně vymrzlý. 474 00:26:44.700 --> 00:26:47.199 Dostala jsem zelenej kabát, dlouhej, 475 00:26:47.200 --> 00:26:50.732 a z tý hromady těch bot jsme si směli vzít dvě boty. 476 00:26:50.733 --> 00:26:53.699 Dvě boty, ne, ty nebyly po párech, 477 00:26:53.700 --> 00:26:55.399 takže každej chytil dvě boty 478 00:26:55.400 --> 00:26:58.966 a měla jsem zase štěstí, že jsem teda měla i pravou a levou, 479 00:26:58.967 --> 00:27:00.932 sice každá z úplně jinýho páru, 480 00:27:00.933 --> 00:27:02.832 jedna měla takovej vyšší podpatek, 481 00:27:02.833 --> 00:27:05.699 jedna nižší, ale měla jsem boty, dvě, 482 00:27:05.700 --> 00:27:07.866 pravou a levou, a ten kabát. 483 00:27:07.867 --> 00:27:10.866 No a pak nám dali dokonce kus chleba 484 00:27:10.867 --> 00:27:12.566 a zase kus nějakýho salámu. 485 00:27:12.567 --> 00:27:18.799 To jsme takhle drželi v ruce a zase jsme šli do vagónů, zase dobytčích. 486 00:27:18.800 --> 00:27:24.766 A já už se pomalu dostanu až… do… Freibergu, 487 00:27:24.767 --> 00:27:27.299 protože to byl dlouhej vlak 488 00:27:27.300 --> 00:27:35.866 a vždycky někde jsme zůstávali stát a tím vlakem nás rozdělovali do různých pracovních táborů 489 00:27:35.867 --> 00:27:42.599 a tím jsem se dostala do pracovního tábora ve Freibergu u Drážďan. 490 00:27:42.600 --> 00:27:44.699 IV: Jak to vypadalo při tom přijezdu? 491 00:27:44.700 --> 00:27:48.832 HH: Přijeli jsme zase v noci. Všechno vždycky bylo v noci. 492 00:27:48.833 --> 00:27:50.666 A zase jsme dlouho šli. 493 00:27:50.667 --> 00:27:53.666 Vůbec jsem nevěděla, jakým městem jsme procházeli. 494 00:27:53.667 --> 00:27:57.032 Nás hnali v noci, a přišli jsme do budovy, 495 00:27:57.033 --> 00:28:00.932 což byla továrna, a i v tý továrně nás ubytovali. 496 00:28:00.933 --> 00:28:03.132 Tam byly zase třípatrový kavalce, 497 00:28:03.133 --> 00:28:04.899 ale mělo to jednu úžasnou výhodu, 498 00:28:04.900 --> 00:28:08.199 tam bylo dokonce ústřední topení, takže tam bylo teplo. 499 00:28:08.200 --> 00:28:11.932 Tam bylo teplo až moc, což bylo na jedný straně výhoda, 500 00:28:11.933 --> 00:28:16.799 a na druhý straně tam se příšerně množily štěnice. 501 00:28:16.800 --> 00:28:19.799 Tam bylo tak strašně štěnic a to bylo utrpení. 502 00:28:19.800 --> 00:28:22.966 To bylo utrpení a těch jsme se nemohly teda zbavit. 503 00:28:22.967 --> 00:28:26.666 Zvlášť některý lidi jsou na to zase víc nějak alergický, 504 00:28:26.667 --> 00:28:30.999 takže některý lidi nemohli ani na těch kavalcích spát a spali někde na zemi 505 00:28:31.000 --> 00:28:34.232 a pamatuju si, že volný dny, soboty nebo ty neděle, 506 00:28:34.233 --> 00:28:37.299 jsme trávili tím, že jsme hubili štěnice. 507 00:28:37.300 --> 00:28:39.166 Ale to bylo samozřejmě bezvýsledný, 508 00:28:39.167 --> 00:28:43.066 protože ty se množily daleko rychleji, než my jsme je stačili zlikvidovat. 509 00:28:43.067 --> 00:28:46.132 Bydleli jsme přímo v tý továrně, 510 00:28:46.133 --> 00:28:50.066 na těch kavalcích a byli jsme zařazený do práce. 511 00:28:50.067 --> 00:28:55.032 Dostali jsme zase čísla, protože to byl pracovní tábor 512 00:28:55.033 --> 00:28:59.866 a každý pracovní tábor měl nějaký mat..., nějakou mateřskou základnu, 513 00:28:59.867 --> 00:29:04.866 a náš trans..., náš lágr patřil do Flossenburku {Flossenbürg}. 514 00:29:04.867 --> 00:29:08.732 A my jsme z Flossenburku dostali taky vězeňská čísla. 515 00:29:08.733 --> 00:29:10.499 Nemám tetování, 516 00:29:10.500 --> 00:29:14.066 my jsme do toho – to jsem zapomněla, když jsme přišli do Osvětimi, 517 00:29:14.067 --> 00:29:16.766 tak tam lidi tetovali, ale my jsme přišli v tom říjnu, 518 00:29:16.767 --> 00:29:21.299 kdy šlo už těch transportů tolik a to už, rovnou, to už šlo ke konci války 519 00:29:21.300 --> 00:29:25.732 a oni to velice pospíchali s tím, takže to posílali z rampy rovnou do plynu. 520 00:29:25.733 --> 00:29:28.432 Pravděpodobně takhle zahynul i můj tatínek, 521 00:29:28.433 --> 00:29:34.166 protože my jsme tatínkovo jméno pak po válce nikde, na žádný listině nenašli zaregistrovaný. 522 00:29:34.167 --> 00:29:37.066 Čili on ani asi nebyl zaregistrovanej v Osvětimi 523 00:29:37.067 --> 00:29:39.966 a tam končí stopa, takže šel rovnou do plynu. 524 00:29:39.967 --> 00:29:42.432 A my jsme nebyli tetovaný v Osvětimi. 525 00:29:42.433 --> 00:29:45.132 A ve Freibergu jsme dostali číslo, 526 00:29:45.133 --> 00:29:51.799 takový kový..., kovový kolečko, a to jsme nosili tady přišitý na, na šatech. 527 00:29:51.800 --> 00:29:55.699 To bylo číslo, to jsme věděli, že to je číslo z lágru, 528 00:29:55.700 --> 00:29:57.566 kam patříme, a to byl Flossenburk. 529 00:29:57.567 --> 00:30:00.366 IV: Říkala jste, že jste byli určený na práci. 530 00:30:00.367 --> 00:30:02.666 HH: To číslo si dodneška, pardon, 531 00:30:02.667 --> 00:30:05.332 to číslo, tím jsme se museli hlásit 532 00:30:05.333 --> 00:30:08.299 a museli jsme se samozřejmě hlásit německy. 533 00:30:08.300 --> 00:30:10.999 Já jsem německy vůbec neuměla, když jsem odjížděla do Terezína, 534 00:30:11.000 --> 00:30:14.499 ale všechny ty nařízení a tak, tak jsem se tak trošičku naučila 535 00:30:14.500 --> 00:30:16.766 a tohle číslo jsem uměla nazpaměť – 536 00:30:16.767 --> 00:30:21.199 vierundfünzig dreihundert einundneunzig – to je moje trans..., to je moje číslo. 537 00:30:21.200 --> 00:30:25.499 Paní Miková má to číslo, má dokonce ten seznam a souhlasí to. 538 00:30:25.500 --> 00:30:28.999 Je to to číslo, který jsem našla, a to jsem se naučila německy 539 00:30:29.000 --> 00:30:30.699 a tak ho dodneška umím. 540 00:30:30.700 --> 00:30:35.132 Dokonce jenom v němčině, tady do češtiny si ho musím překládat zpátky. 541 00:30:35.133 --> 00:30:37.399 No a tak jsme bydleli... 542 00:30:37.400 --> 00:30:39.432 A tam jsme byli pak zařazeni do práce. 543 00:30:39.433 --> 00:30:42.966 To byla továrna na... dělaly se součástky do letadel. 544 00:30:42.967 --> 00:30:45.866 Maminka dělala v jiným oddělení, 545 00:30:45.867 --> 00:30:47.866 ve druhým patře, kormidlo, 546 00:30:47.867 --> 00:30:51.032 a já jsem dělala takový nějaký okýnko, 547 00:30:51.033 --> 00:30:53.532 jsme tam nýtovali na křídlech. 548 00:30:53.533 --> 00:30:56.599 Pracovala jsem.. a byly tam, bylo nás tam 500, 549 00:30:56.600 --> 00:30:59.899 byly jsme tam Češky a Slovenky nějaký k nám přišly... 550 00:30:59.900 --> 00:31:05.232 Ty Slovenky ovšem přišly..., ty šly vlastně rovnou z domovů do Osvětimi, 551 00:31:05.233 --> 00:31:06.499 ty na tom byly mnohem líp, než my, 552 00:31:06.500 --> 00:31:10.299 protože my už jsme měly průpravu tři roky Terezína za sebou, 553 00:31:10.300 --> 00:31:14.799 ale oni ze Slovenska přišly rovnou do Osvětimi a byly přidány k nám. 554 00:31:14.800 --> 00:31:18.899 Takže my jsme byly Češky a Slovenky, na jednom patře jsme bydlely, 555 00:31:18.900 --> 00:31:21.932 a pod námi v prvním patře bydlely Polky. 556 00:31:21.933 --> 00:31:25.032 Bylo 500 Polek a pracovala jsem společně s nějakou, 557 00:31:25.033 --> 00:31:29.499 Genia se jmenovala a maminka pracovala s nějakou Broniou. 558 00:31:29.500 --> 00:31:32.266 IV: Kolik hodin denně jste musely pracovat? 559 00:31:32.267 --> 00:31:36.299 HH: Pracovalo se 12 hodin a někdy i 14 560 00:31:36.300 --> 00:31:40.432 a dělalo se na směny, od šesti do šesti. 561 00:31:40.433 --> 00:31:46.532 Ale - no to ještě bylo dost, dost ještě – a předtím samozřejmě nás brzy budili, 562 00:31:46.533 --> 00:31:49.232 takže se stál předtím apel a potom apel, 563 00:31:49.233 --> 00:31:54.499 takže na toho, na ten odpočinek toho zbývalo málo. 564 00:31:54.500 --> 00:31:58.366 Ale to trvalo do ledna, jsme bydlely v tý továrně, 565 00:31:58.367 --> 00:32:00.166 ale pak nás přestěhovali. 566 00:32:00.167 --> 00:32:05.032 Tam někde za městem vystavěli takový baráky dřevěný 567 00:32:05.033 --> 00:32:06.832 nebo nějak, byly taky trochu betonový, 568 00:32:06.833 --> 00:32:09.832 takový baráky, a tam nás přestěhovali. 569 00:32:09.833 --> 00:32:12.499 Stěhovali jsme se v lednu. 570 00:32:12.500 --> 00:32:16.566 My jsme neměly punčochy, já si pamatuju, že jsme chodily ve sněhu, 571 00:32:16.567 --> 00:32:19.132 teď v těch hroznejch botech, bez punčoch 572 00:32:19.133 --> 00:32:23.132 a 29. ledna, to si pamatuju, jsme vyfasovaly punčochy – 573 00:32:23.133 --> 00:32:27.299 takový šedivý, takový hrubý – a chodily jsme pak, ale to bylo zase… 574 00:32:27.300 --> 00:32:29.599 Takže my jsme spaly v těch barákách. 575 00:32:29.600 --> 00:32:32.232 Ty byly čerstvě vystavěný, vlhký, 576 00:32:32.233 --> 00:32:36.999 nám to kapalo, že jo, ty - to povlečení se nedá říct, ty deky, co jsme měly, 577 00:32:37.000 --> 00:32:38.932 to bylo mokrý, když jsme přišly večer domů, 578 00:32:38.933 --> 00:32:42.466 protože kapala z toho voda, a bydlely jsme… 579 00:32:42.467 --> 00:32:45.832 No a teď jsme stály, ráno nás budili velice brzy, 580 00:32:45.833 --> 00:32:48.199 takže nejdřív jsme stály apel tam, 581 00:32:48.200 --> 00:32:49.366 ještě v těch barákách. 582 00:32:49.367 --> 00:32:52.766 Pak jsme šly pěšky, já nevím, je to půl hodiny, já nevím. 583 00:32:52.767 --> 00:32:55.766 Je to kus pěšky do tý továrny, 584 00:32:55.767 --> 00:32:58.599 pracovaly jsme těch 12 nebo 14 hodin, 585 00:32:58.600 --> 00:32:59.932 pak jsme zase šly pěšky 586 00:32:59.933 --> 00:33:04.866 a zase jsme stály apel, jsme... strašně málo jsme spaly. 587 00:33:04.867 --> 00:33:08.799 IV: Jak se k Vám chovali třeba dozorci a dozorkyně? 588 00:33:08.800 --> 00:33:13.166 HH: No tak dozorci a dozorkyně se moc dobře nechovali, 589 00:33:13.167 --> 00:33:17.499 nikde, ale náš, ten se jmenoval myslím Josef Beck, 590 00:33:17.500 --> 00:33:20.166 byl náš scharführer, to byl ten hlavní. 591 00:33:20.167 --> 00:33:25.432 Ty aufseherky, no, nechovaly se, když se některá někdy chovala trochu líp, 592 00:33:25.433 --> 00:33:28.266 totiž ony hlídaly zase nejen nás, 593 00:33:28.267 --> 00:33:30.632 oni se hlídaly vzájemně, že jo, to tak fungovalo. 594 00:33:30.633 --> 00:33:34.966 I se tam sem tam někdy objevila, jedna byla myslím docela slušná, 595 00:33:34.967 --> 00:33:37.466 ale tu pak hned zas vyřadili. 596 00:33:37.467 --> 00:33:39.432 Oni je... Ta tam moc dlouho nebyla. 597 00:33:39.433 --> 00:33:43.466 Ale ještě nejenže jsme tam byli s těmi dozorci, 598 00:33:43.467 --> 00:33:47.899 my jsme každá byly přiděleny k nějakému mistrovi. 599 00:33:47.900 --> 00:33:51.266 A to byli Němci, většinou nějaký starší, 600 00:33:51.267 --> 00:33:53.732 který už buď nenastoupili na frontu, 601 00:33:53.733 --> 00:33:56.032 nebo byli nějaký ra-, po nějakým zranění, 602 00:33:56.033 --> 00:34:00.266 už nemohli dál na frontu, takže každá jsme měli toho mistra. 603 00:34:00.267 --> 00:34:02.332 No, oni s námi zacházeli tak různě, 604 00:34:02.333 --> 00:34:05.632 oni vůbec nevěděli, kdo, kdo my jsme, oni vůbec neměli představu, no. 605 00:34:05.633 --> 00:34:07.566 Taky, taky se chovali různě, 606 00:34:07.567 --> 00:34:10.399 ale my jsme s nima v podstatě nesměli mluvit, ani oni s námi. 607 00:34:10.400 --> 00:34:13.866 Sem tam některej byl jako slušnější, 608 00:34:13.867 --> 00:34:17.799 že třeba jednou jedný snad přinesl punčochy a tak, ale, 609 00:34:17.800 --> 00:34:20.399 no, nechovali se moc dobře. 610 00:34:20.400 --> 00:34:24.299 Byli to takoví ty německý vys..., nějaký vysloužilci, 611 00:34:24.300 --> 00:34:27.399 který se tam vlastně – oni se tam ulejvali v tom, 612 00:34:27.400 --> 00:34:30.566 protože my jsme za celej ten – my jsme tam byly 5 měsíců – 613 00:34:30.567 --> 00:34:33.932 a za těch 5 měsíců si pamatuju, že se asi vyšly.. 614 00:34:33.933 --> 00:34:35.766 Jednou nám to s velkou slávou ukazovali, 615 00:34:35.767 --> 00:34:37.666 snad jedno hotový letadlo, 616 00:34:37.667 --> 00:34:41.566 ale tam se vlastně práce víceméně předstírala 617 00:34:41.567 --> 00:34:43.966 a oni tam byli docela ulitý z tý fronty. 618 00:34:43.967 --> 00:34:47.332 No ale pracovaly jsme tam až do dubna 619 00:34:47.333 --> 00:34:51.099 a pak už se to dál nedalo předstírat, práce už nebyla. 620 00:34:51.100 --> 00:34:55.366 Takže v dubnu potom tu továrnu zavřeli 621 00:34:55.367 --> 00:34:58.399 a pak už jsme bydleli jen v těch barácích. 622 00:34:58.400 --> 00:35:02.432 A pak už ale, když už jsme nepracovaly, tak už nám pak téměř vůbec nedávali jíst, 623 00:35:02.433 --> 00:35:05.566 tak jsme opravdu, tam jsme vypásly tu trávu, 624 00:35:05.567 --> 00:35:08.199 která tam rostla, jedly jsme kořínky. 625 00:35:08.200 --> 00:35:11.932 Ale ještě bych se možná měla zmínit, 626 00:35:11.933 --> 00:35:13.332 když mluvím o té továrně, 627 00:35:13.333 --> 00:35:17.266 že jsme tam byly v té době, když byl ten velký nálet na Drážďany. 628 00:35:17.267 --> 00:35:21.232 Ten si velice pamatuju, už předtím byly spousta náletů, 629 00:35:21.233 --> 00:35:24.866 protože už si to tam nějak vždycky ta letadla tam přelétala, že jo. 630 00:35:24.867 --> 00:35:29.833 CM: Poprosíme na další kazetu tady ten nálet, jo?