1
00:00:01,967 --> 00:00:08,466
IV: Zmínila jste se o onom únorovém velkém náletu na blízké Drážďany,

2
00:00:08,467 --> 00:00:09,966
můžete k tomu něco říci?

3
00:00:09,967 --> 00:00:13,366
HH: No těm, tomu velkýmu náletu předcházely ty přelety.

4
00:00:13,367 --> 00:00:18,632
Tam bylo... měli jsme spousta alarmů, náletů,

5
00:00:18,633 --> 00:00:23,366
pamatuju si, že nás – já myslím, že jestli nás vůbec pouštěli, ne nás...

6
00:00:23,367 --> 00:00:25,232
Jednou nás snad pustili do krytu,

7
00:00:25,233 --> 00:00:29,332
ale potom se jim to, protože sami měli strach, že jo,

8
00:00:29,333 --> 00:00:32,499
tak potom rozhodli, že nás do krytů vůbec pouštět nebudou,

9
00:00:32,500 --> 00:00:34,999
jenom se v továrně zhaslo.

10
00:00:35,000 --> 00:00:38,599
A to si pamatuju, že první moje,,, nám bylo v podstatě jedno, jestli...

11
00:00:38,600 --> 00:00:41,266
Víte, že nám bylo úplně jedno, jestli to tam uhodí, nebo ne.

12
00:00:41,267 --> 00:00:44,699
Moje myšlenka byla jediná, jako nechtěla jsem tam zůstat sama,

13
00:00:44,700 --> 00:00:47,466
takže protože maminka dělala v druhým patře a já v prvním,

14
00:00:47,467 --> 00:00:50,666
a to jediný, co jsem udělala, že jsem honem utíkala do druhýho patra.

15
00:00:50,667 --> 00:00:53,932
A pak jsme tam byly s maminkou spolu, to bylo zhasnuto

16
00:00:53,933 --> 00:00:57,166
a my jsme seděly, dokonce jsme si případně i lehly,

17
00:00:57,167 --> 00:01:01,932
já jsem se i naučila - taky dodneška dokážu spát v jakékoliv poloze a kdekoliv

18
00:01:01,933 --> 00:01:04,466
my jsme si lehly na tu chvíli třeba na ty stoly,

19
00:01:04,467 --> 00:01:06,666
na ty pracovní stoly a spaly jsme.

20
00:01:06,667 --> 00:01:09,332
My jsme, jenom jsem... byla jsem prostě s maminkou spolu

21
00:01:09,333 --> 00:01:11,666
a teď jsme čekaly – uhodí, neuhodí.

22
00:01:11,667 --> 00:01:14,766
Ale oni měli strach teda, teda oni myslím tím ty Němce.

23
00:01:14,767 --> 00:01:18,932
Tak oni strašně jako utíkali do skle..., do krytu

24
00:01:18,933 --> 00:01:23,566
a dokonce si pamatuju, že jednou nějak utíkali a jeden si z nich zlomil nohu, jak utíkal,

25
00:01:23,567 --> 00:01:25,299
a my jsme z toho měli hroznou radost.

26
00:01:25,300 --> 00:01:27,866
No, a pak si pamatuju teda ten velký nálet,

27
00:01:27,867 --> 00:01:29,866
to asi týden bylo rudý nebe.

28
00:01:29,867 --> 00:01:32,432
To je asi 30 kilometrů odtamtud vzdálený,

29
00:01:32,433 --> 00:01:37,266
tak jsme viděli to rudý nebe a viděli jsme po silnici uprchlíky.

30
00:01:37,267 --> 00:01:40,299
A Vy se asi budete ptát na pocity.

31
00:01:40,300 --> 00:01:43,766
My jsme z toho měly radost, říkaly jsme: „A už na ně došlo, táhnou jako my.“

32
00:01:43,767 --> 00:01:46,699
Takže jsme se i docela těšily.

33
00:01:46,700 --> 00:01:50,499
IV: Měli jste tam vůbec... nebo měly jste možnost sledovat nějaké reakce

34
00:01:50,500 --> 00:01:53,299
od právě civilního obyvatelstva v tom Freibergu, nebo?

35
00:01:53,300 --> 00:01:55,199
HH: My jsme vůbec nepřišly s lidma do styku.

36
00:01:55,200 --> 00:01:56,999
Ten jedinej člověk byl ten mistr

37
00:01:57,000 --> 00:02:01,999
a kromě nás tam v tý továrně pracovali ještě nějaký Francouzi a Italové,

38
00:02:02,000 --> 00:02:04,866
ale ty měli samozřejmě, ty měli jiný podmínky.

39
00:02:04,867 --> 00:02:06,766
Ty bydleli, já nevím, oni bydleli někde...

40
00:02:06,767 --> 00:02:09,432
Oni mohli jít, že jo, po práci, oni šli volně domů.

41
00:02:09,433 --> 00:02:12,566
A my jsme měli zakázáno se s nima stýkat.

42
00:02:12,567 --> 00:02:15,499
Ale sem tam samozřejmě k tomu i došlo,

43
00:02:15,500 --> 00:02:20,132
dokonce se pama... si pamatuju, že se tam odehrál takový nějaký milostný román

44
00:02:20,133 --> 00:02:22,066
a dokonce který snad i s happy endem...

45
00:02:22,067 --> 00:02:25,632
Myslím, že oni potom – takže ten, teď nevím, jestli to byl nějakej Ital,

46
00:02:25,633 --> 00:02:29,832
se tam zamiloval do jedný tam někde, a my jsme to vždycky všichni tam jako hlídali, že jo,

47
00:02:29,833 --> 00:02:32,466
a dávali jim možnosti, že někde u la..., u záchodů,

48
00:02:32,467 --> 00:02:34,632
tam někde se jako mohli sejít.

49
00:02:34,633 --> 00:02:37,732
A on jí vždycky přinesl jako nějakej kousek toho chleba nebo něco,

50
00:02:37,733 --> 00:02:41,199
takže i takováhle nějaká love story se tam odehrála

51
00:02:41,200 --> 00:02:44,466
a která myslím snad i přetrvala do, do míru.

52
00:02:44,467 --> 00:02:46,299
Ale jinak jsme s nima nesměli mluvit

53
00:02:46,300 --> 00:02:48,366
a oni měli teda lepší podmínky, než my.

54
00:02:48,367 --> 00:02:53,099
Ale nesm... Ale jinak my jsme nepřišli s lidma vůbec do, vůbec jsme nepřišly do styku.

55
00:02:53,100 --> 00:02:55,699
My jsme šly v tý koloně tam, v koloně zpátky.

56
00:02:55,700 --> 00:02:59,199
IV: Jak to tam vypadalo se stravováním?

57
00:02:59,200 --> 00:03:02,066
HH: Se stravováním - to bylo velice jednoduchý:

58
00:03:02,067 --> 00:03:05,832
takže ráno jsme dostali takzvaný kafe, černou vodu,

59
00:03:05,833 --> 00:03:08,332
v poledne jsme dostávaly nějakou polívku,

60
00:03:08,333 --> 00:03:10,999
do, zase do takový misky, ale měly jsme lžíci,

61
00:03:11,000 --> 00:03:13,166
tam jsme měly lžíci a misku.

62
00:03:13,167 --> 00:03:17,399
No, ta polívka, no tak to byly takový, že v tom plavalo všechno,

63
00:03:17,400 --> 00:03:20,066
takový možný, nějaký brambory, maso žádný,

64
00:03:20,067 --> 00:03:23,232
občas takovej nějakej proužeček nějakýho masa,

65
00:03:23,233 --> 00:03:27,132
většinou nějakej ten tuřín nebo nějaký takový polívky řídký.

66
00:03:27,133 --> 00:03:29,399
A večer zase buď někdy i ta polívka,

67
00:03:29,400 --> 00:03:31,932
anebo zas to kafe.

68
00:03:31,933 --> 00:03:35,832
Pak jsme praco..., fasovaly asi jed..., myslím takovej kousek chleba,

69
00:03:35,833 --> 00:03:37,466
asi 30 deka chleba {odkašlání},

70
00:03:37,467 --> 00:03:40,732
myslím, že jsme to fasovaly na dva nebo na tři dny,

71
00:03:40,733 --> 00:03:45,599
a k tomu na den myslím asi buď lžíci cukru,

72
00:03:45,600 --> 00:03:47,766
nebo dvě deka margarínu.

73
00:03:47,767 --> 00:03:51,566
Jednou tejdně myslím kolečko salámu {kašlání},

74
00:03:51,567 --> 00:03:54,432
pardon, {kašlání} to bylo asi všechno.

75
00:03:54,433 --> 00:03:57,432
Pardon, můžete... Nebo...

76
00:03:57,433 --> 00:04:02,132
CM: Určitě...Vysychaj hlasivky... A můžeme...

77
00:04:02,133 --> 00:04:04,466
HH: Fasovaly jsme teda těch 30 deka chleba.

78
00:04:04,467 --> 00:04:07,599
Člověk potřeboval velice silnou vůli

79
00:04:07,600 --> 00:04:11,866
a rozdělit si tuhletu dávku na ty dva dny nebo na jak dlouho to bylo,

80
00:04:11,867 --> 00:04:16,632
protože bylo, byli taky i jedinci, který to prostě nevydrželi -

81
00:04:16,633 --> 00:04:18,566
my jsme měly hlad - a snědli to najednou.

82
00:04:18,567 --> 00:04:22,499
To bylo krutý a pak měli, pak měli třeba celej den nebo celej druhej den hlad.

83
00:04:22,500 --> 00:04:27,166
Dokonce si pamatuju, jo, musela jste, aby aspoň ten kousíček,

84
00:04:27,167 --> 00:04:29,699
aby člověk měl, ale pořád jako něco.

85
00:04:29,700 --> 00:04:33,066
Třeba jsme si jenom kously, ale nemohly jsme to sníst najednou,

86
00:04:33,067 --> 00:04:36,332
protože to bylo - najednou se sice ten hlad třeba zasytil,

87
00:04:36,333 --> 00:04:38,732
ale pak už nebylo nic.

88
00:04:38,733 --> 00:04:42,999
Takže bylo důležitý si dovést hospodařit s tímhletím chlebem.

89
00:04:43,000 --> 00:04:47,032
Dokonce, to si pamatuju, že právě třeba během těch, během těch náletů,

90
00:04:47,033 --> 00:04:48,799
když jsme tam seděly po tmě s maminkou,

91
00:04:48,800 --> 00:04:51,532
a teď jsme měly takový veliký dilema a říkaly jsme:

92
00:04:51,533 --> 00:04:54,399
„A co kdybysme snědly ten kousek toho chleba.“

93
00:04:54,400 --> 00:04:56,499
A někdy jsme řekly: „Tak ho sníme.“

94
00:04:56,500 --> 00:04:58,699
Ale byly jsme dvě a dokonce jsme s maminkou –

95
00:04:58,700 --> 00:05:01,966
protože třeba taky bylo důležitý, jakej kousek jste dostala.

96
00:05:01,967 --> 00:05:05,599
Sytější třeba byla patka, to byla jako důležitý,

97
00:05:05,600 --> 00:05:07,832
čili ta patka, že jo, ta je nějak sytější,

98
00:05:07,833 --> 00:05:10,732
tak třeba jedna z nás měla patku a druhá měla ten krajíc,

99
00:05:10,733 --> 00:05:14,266
my jsme se tak jako dělily, tak jsme snědly půl tý patky a půl toho,

100
00:05:14,267 --> 00:05:16,232
abychom měly všechno stejný.

101
00:05:16,233 --> 00:05:19,699
No a někdy jste třeba při tom náletu si třeba kousek vzaly,

102
00:05:19,700 --> 00:05:21,899
ale bylo to veli... velikej vnitřní boj,

103
00:05:21,900 --> 00:05:24,099
vydržet, nesníst najednou.

104
00:05:24,100 --> 00:05:28,099
To bylo velice důležitý, udržet si aspoň teda to minimum tý stravy,

105
00:05:28,100 --> 00:05:30,132
ale aby se úplně nevyhladovělo.

106
00:05:30,133 --> 00:05:36,932
IV: Jak tam, pokud tam vůbec byla, vypadala nějaká lékařská péče? Nebo nějaký...

107
00:05:36,933 --> 00:05:40,632
HH: Lékařská... no tak měly jsme tam, měly jsme, byla mezi námi jedna –

108
00:05:40,633 --> 00:05:42,932
ty Slovenky měly jednu doktorku

109
00:05:42,933 --> 00:05:44,132
a my jsme tam měly taky.

110
00:05:44,133 --> 00:05:45,866
No tak něco existovalo,

111
00:05:45,867 --> 00:05:50,632
ale vždyť nebyly skoro žádný - žádný léky, nebylo nic, něco tam minimálně.

112
00:05:50,633 --> 00:05:52,499
Byla tam dokonce i marodka,

113
00:05:52,500 --> 00:05:56,632
dokonce si pamatuju, že jedna tam měla záchvat slepýho střeva

114
00:05:56,633 --> 00:05:59,866
a že jí nějak i operovaly tam a ona to dokonce i přežila,

115
00:05:59,867 --> 00:06:02,666
tady ta to přežila.

116
00:06:02,667 --> 00:06:06,532
Ale jinak na tu marodku, když měl někdo velkou horečku

117
00:06:06,533 --> 00:06:07,966
nebo něco, tak se tam dostal.

118
00:06:07,967 --> 00:06:09,466
No, moc tý péče nebylo.

119
00:06:09,467 --> 00:06:13,732
Já si pamatuju, měla jsem jednu velkou angínu.

120
00:06:13,733 --> 00:06:16,799
Teď se budete smát, ale i tak, i tak, i tak to třeba řeknu.

121
00:06:16,800 --> 00:06:22,166
Já si pamatuju, že bylo na Vánoce, jsme fasovaly jednu sytější tu polívku.

122
00:06:22,167 --> 00:06:24,632
Byla s nudlema a byla sytější

123
00:06:24,633 --> 00:06:28,366
a já jsem měla ale zrovna angínu a měla jsem velkou horečku

124
00:06:28,367 --> 00:06:31,566
a my jsme měli tu sytou polívku a já jsem ji - a já jsem ji zvrátila.

125
00:06:31,567 --> 00:06:34,732
Vy se mně budete smát, mně tý polívky je snad dodneška líto.

126
00:06:34,733 --> 00:06:38,166
Mně to bylo tak líto, jednou něco sytějšího, a já jsem jí zvrátila.

127
00:06:38,167 --> 00:06:41,032
Je to myslím možná důležitý do toho to říct.

128
00:06:41,033 --> 00:06:41,932
IV: No tak, to je pochopitelný, protože...

129
00:06:41,933 --> 00:06:47,732
HH: Jo, ano, dodne… dodneška lituju tu polívku, co jsme tenkrát nemohla sníst.

130
00:06:47,733 --> 00:06:52,999
IV: Zmiňovala jste se o tom, že ten režim tam byl v tom Freibergu velmi přísný

131
00:06:53,000 --> 00:06:55,132
a všechno tak bylo striktně dirigováno,

132
00:06:55,133 --> 00:06:59,899
kdy se dostává jídlo, kdy se chodí do práce... Čím vším to vlastně prostupovalo?

133
00:06:59,900 --> 00:07:03,132
HH: Vším, dokonce jsme měly povoleno dokonce,

134
00:07:03,133 --> 00:07:05,132
i kdy jsme směly jít na záchod.

135
00:07:05,133 --> 00:07:08,032
A na to jsme se musely třeba dovolovat, že jo,

136
00:07:08,033 --> 00:07:10,766
nemohly jsme tam jít samy, to zase šel někdo s námi jako doprovod.

137
00:07:10,767 --> 00:07:15,099
Ale vím, že jednou třeba z nějak, z nějakýho důvodu, byl nějakej trest,

138
00:07:15,100 --> 00:07:18,299
to taky, já už nevím proč všechny ty tresty byly,

139
00:07:18,300 --> 00:07:20,732
a že nám zakázali jít na záchod.

140
00:07:20,733 --> 00:07:22,599
Těch 14 hodin...

141
00:07:22,600 --> 00:07:26,899
A pak jsme stály a na to mám osobní vzpomínku na tohle:

142
00:07:26,900 --> 00:07:30,366
Teď jsme stály ještě zase, protože my jsme stály neustále ty apely,

143
00:07:30,367 --> 00:07:33,666
jsme stály ten apel než jsme šly do práce,

144
00:07:33,667 --> 00:07:38,866
v těch barácích, pak jsme stály apel před nástupem do práce v tý továrně,

145
00:07:38,867 --> 00:07:42,399
pak jsme stály apel před odchodem do prá... z práce tam

146
00:07:42,400 --> 00:07:46,832
a zase doma a teď si pamatuju, že po těch čtrná..., dvanácti nebo čtrnácti hodinách,

147
00:07:46,833 --> 00:07:49,899
kdy jsme nesměly na ten záchod, jsme stály apel v tý hale.

148
00:07:49,900 --> 00:07:52,832
Já jsem stála takhle před maminkou nebo za ní, já nevím

149
00:07:52,833 --> 00:07:54,699
a teď jsem říkala: „Mami, já už to nevydržím...“

150
00:07:54,700 --> 00:07:57,499
Prostě teď to nebylo… A ona říká: „Tak prostě, tak to pusť.“

151
00:07:57,500 --> 00:08:01,066
A já jsem to udělala a teď si pamatuju a já jsem z toho pak měla radost {úsměv} –

152
00:08:01,067 --> 00:08:04,666
ten scharführer, ten takhle chodil, teď to takhle teklo, že jo,

153
00:08:04,667 --> 00:08:07,399
mně pod nohama k němu do, pod nohama,

154
00:08:07,400 --> 00:08:09,366
louže, a on v tom chodil. Ale nic neřek.

155
00:08:09,367 --> 00:08:12,166
Já jsem prostě musela, prostě na ten záchod nás nepustili.

156
00:08:12,167 --> 00:08:16,366
Já si pamatuju, že to takhle dopadlo, to mám osobní vzpomínku.

157
00:08:16,367 --> 00:08:19,766
IV: Zmiňovala jste se o tom, že to bylo třeba za trest.

158
00:08:19,767 --> 00:08:22,599
Jaký tresty tam vůbec třeba fungovaly?

159
00:08:22,600 --> 00:08:26,932
HH: No, jednou taky, to si taky i docela pamatuju, to byl takovej...,

160
00:08:26,933 --> 00:08:29,232
protože ona, ona krad... krad...

161
00:08:29,233 --> 00:08:31,999
My jsme, že jo, my jsme měly toho jídla tak strašně málo

162
00:08:32,000 --> 00:08:35,732
a teď jsme to ale tolerovaly, věděly, jsme, že to bylo život...

163
00:08:35,733 --> 00:08:38,999
a každej ten krajíček chleba byl životně důležitej

164
00:08:39,000 --> 00:08:41,132
a jedna tam byla, že kradla.

165
00:08:41,133 --> 00:08:42,732
No ona kradla z hladu,

166
00:08:42,733 --> 00:08:45,766
ale my jsme to nemohly, že jo... co kradla, kradla ten chleba,

167
00:08:45,767 --> 00:08:46,866
nic jinýho tam nemohla.

168
00:08:46,867 --> 00:08:51,099
Takže ono, takže to někdo snad na ni jako, jako to nějak na ni nějak udal.

169
00:08:51,100 --> 00:08:54,932
Takže si pamatuju, že na tom apelu tenkrát ji hrozně zfackoval

170
00:08:54,933 --> 00:08:58,966
a tak a možná, že todle byl třeba ten... protože potom jsme ještě všichni měli ten trest,

171
00:08:58,967 --> 00:09:01,432
já už nevím, takováhle nějaká věc se mohla stát,

172
00:09:01,433 --> 00:09:06,066
tak to vím, tak to byla to třeba s tím povolením jít na záchod.

173
00:09:06,067 --> 00:09:12,166
IV: Asi s těmi množícími se spojeneckými nálety jste možná mohly už mít dojem,

174
00:09:12,167 --> 00:09:13,599
že třeba ta válka se nějak blíží ke konci…

175
00:09:13,600 --> 00:09:16,599
HH: No ne, no my jsme se samozřejmě těšily, jsme se těšily,

176
00:09:16,600 --> 00:09:20,332
že to už to, vždyť vám říkám, jsme se těšily, že hořej Drážďany,

177
00:09:20,333 --> 00:09:22,432
těšily jsme se, že oni utíkaj

178
00:09:22,433 --> 00:09:24,299
a těšily jsme se, že už jsou tam

179
00:09:24,300 --> 00:09:26,932
a že už to teda snad brzy bude.

180
00:09:26,933 --> 00:09:29,966
Což by bejvalo taky v podstatě brzy bylo,

181
00:09:29,967 --> 00:09:32,799
protože pak už se ta fronta blížila.

182
00:09:32,800 --> 00:09:35,466
My už jsme dokonce slyšely nějaký de- detonace,

183
00:09:35,467 --> 00:09:36,999
který už nebyly tak daleko,

184
00:09:37,000 --> 00:09:39,299
dokonce byly takový zprávy, že se říkalo:

185
00:09:39,300 --> 00:09:41,066
„Jsou už v Görlitz a Bautzen.“

186
00:09:41,067 --> 00:09:44,232
Já si tydlety dvě jména dodneška pamatuju, když tam tudy jedu,

187
00:09:44,233 --> 00:09:47,132
Görlitz a Bautzen, když to čtu, tak vždycky si pamatuju.

188
00:09:47,133 --> 00:09:50,532
Ano, to byly zase takový ty zprávy, který takhle postupovaly.

189
00:09:50,533 --> 00:09:52,999
Možná, že to bylo o něco dřív, než to bylo,

190
00:09:53,000 --> 00:09:54,932
ale byli už v Görlitz a v Bautzen,

191
00:09:54,933 --> 00:09:57,532
takže už jsme říkaly: „Už tady musejí brzy bejt.“

192
00:09:57,533 --> 00:10:03,132
Aby – taky by byli, ale - protože, my jsme byly odsouzený,

193
00:10:03,133 --> 00:10:06,966
že jo, to byla, konečné řešení židovské otázky.

194
00:10:06,967 --> 00:10:12,332
To bylo rozhodnuto v konferenci ve Wannsee už v roce, kolik, dvaačtyřicet?

195
00:10:12,333 --> 00:10:16,299
My jsme byli všichni odsouzeni k zániku, k smrti,

196
00:10:16,300 --> 00:10:21,932
jenomže voni do poslední chvíle využívali ty naše síly na tyhlety otrocký práce.

197
00:10:21,933 --> 00:10:24,899
Ale válka se blížila ke konci,

198
00:10:24,900 --> 00:10:28,799
fronta se blížila k nám a oni měli za úkol nás zlikvidovat.

199
00:10:28,800 --> 00:10:32,599
A my – nemohli nás nechat osvobodit

200
00:10:32,600 --> 00:10:35,332
a ta fronta už byla tak velice blízko

201
00:10:35,333 --> 00:10:38,699
a nevím už kolikátýho to bylo dubna…

202
00:10:38,700 --> 00:10:46,199
Nevím kolikátýho to bylo dubna, ale v noci nás vzbudili a ale, že jo:

203
00:10:46,200 --> 00:10:48,332
„Schüssel und Decken mitnehmen“,

204
00:10:48,333 --> 00:10:50,532
takhle já jsem se učila německy.

205
00:10:50,533 --> 00:10:54,066
Takže všechny ty rozkazy, befehly, byly v němčině.

206
00:10:54,067 --> 00:10:59,099
Sbalily jsme si teda svoji deku a tu misku a v noci nás hnali zase na to...

207
00:10:59,100 --> 00:11:03,699
A my jsme měly velikánský – já jsem měla v podstatě mockrát štěstí,

208
00:11:03,700 --> 00:11:07,066
jednak, že jsem třeba prošla tou selekcí osvětimskou.

209
00:11:07,067 --> 00:11:11,199
A tehdy vlastně začínali po celým Německu,

210
00:11:11,200 --> 00:11:13,532
že jo, byly ty pracovní tábory

211
00:11:13,533 --> 00:11:18,666
a oni je začali stahovat z těch táborů do těch hlavních mateřských táborů,

212
00:11:18,667 --> 00:11:21,499
protože v těchhle táborech se sice taky umíralo,

213
00:11:21,500 --> 00:11:23,966
umíralo se hlady a nemocema a vysílením,

214
00:11:23,967 --> 00:11:25,899
ale nebyly tam plynový komory

215
00:11:25,900 --> 00:11:29,666
a oni nás potřebovali, už to šlo ke konci, potřebovali nás zlikvidovat, rychle,

216
00:11:29,667 --> 00:11:36,532
takže nás dováž..., dováděli ty vězně z těch pracovních táborů do těch mateřskejch táborů

217
00:11:36,533 --> 00:11:41,666
a většinou šli, to jsou ty pověstný pochody smrti, že jo,

218
00:11:41,667 --> 00:11:46,432
ten, kdo nemohl dál jít, buď umřel, nebo ho zastřelili, a to jsou ty pochody smrti.

219
00:11:46,433 --> 00:11:48,499
A my jsme měly zas to velký štěstí,

220
00:11:48,500 --> 00:11:51,199
že nás – byl to teda transport smrti taky – 

221
00:11:51,200 --> 00:11:52,832
ale my jsme nešli, nás vezli,

222
00:11:52,833 --> 00:11:57,066
takže to bylo, tady myslím, že kdybychom byly šly pešky,

223
00:11:57,067 --> 00:11:59,166
tak jsme nedošly. Maminka určitě už ne.

224
00:11:59,167 --> 00:12:01,566
Maminka byla už strašně zesláblá,

225
00:12:01,567 --> 00:12:05,266
dokonce ona šla do Osvětimi těsně po zápalu plic třeba.

226
00:12:05,267 --> 00:12:11,199
A tak jsem měly to relativní štěstí, že jsme nešly pěšky,

227
00:12:11,200 --> 00:12:15,566
ale nacpaly nás zase, tentokrát do votevřenejch vagónů,

228
00:12:15,567 --> 00:12:16,966
byly to vagóny vod uhlí.

229
00:12:16,967 --> 00:12:21,932
No a jely jsme a chtěli nás dovézt do Flossen...

230
00:12:21,933 --> 00:12:24,099
chtěli nás odvézt do Flossenburku.

231
00:12:24,100 --> 00:12:28,932
To už bylo ale v dubnu, Flossenburk už ale byl přece mezitím osvobozen -

232
00:12:28,933 --> 00:12:33,066
jednak a za druhý všude byly už rozbitý tratě.

233
00:12:33,067 --> 00:12:36,832
A my jsme byli, teď nevím, jestli 12 nebo asi 14 dní,

234
00:12:36,833 --> 00:12:40,399
12 dní snad, 12 nebo 14 dní jsme byli na cestě

235
00:12:40,400 --> 00:12:43,966
a teďka pořád snažili někam s náma dojet.

236
00:12:43,967 --> 00:12:47,166
Vždycky jsme stá- stáli někde na nádraží,

237
00:12:47,167 --> 00:12:50,299
někde na slepý koleji a zase jsme jeli dál.

238
00:12:50,300 --> 00:12:55,566
Mám několik vzpomínek na to, protože jsme nakonec projížděli i českou, Čechy,

239
00:12:55,567 --> 00:13:01,799
jeli jsme, v Klatovech, Horní Bří... Horní Bříze a v Plzni a tam.

240
00:13:01,800 --> 00:13:04,199
A voni neměl... my jsme jeli opravdu už úplně –

241
00:13:04,200 --> 00:13:05,732
jednak byla hrozná zima ještě,

242
00:13:05,733 --> 00:13:07,966
pršelo taky někdy celou noc

243
00:13:07,967 --> 00:13:10,099
a neměli vůbec jsme co, co k jídlu.

244
00:13:10,100 --> 00:13:11,966
Oni už ale neměli nám co dát k jídlu.

245
00:13:11,967 --> 00:13:15,899
Jednou si pamatuju, že snad tam ti aufseherky šly někam na pole

246
00:13:15,900 --> 00:13:17,699
a tam někde sebraly brambory

247
00:13:17,700 --> 00:13:20,432
a my jsme dostaly každá jednu bramboru

248
00:13:20,433 --> 00:13:22,832
a pak zase čtyřiadvacet hodin nic.

249
00:13:22,833 --> 00:13:26,766
Pak nám daly jednou lžičku cukru a zase nic.

250
00:13:26,767 --> 00:13:31,899
Jednou jsme stáli tam někde Trýbčice, myslím, že se to jmenuje česky Třebochovice {Třebušice},

251
00:13:31,900 --> 00:13:34,432
německy to bylo Triebschitz, je to někde u Mostu.

252
00:13:34,433 --> 00:13:37,432
Tam jsme stáli u nějakýho lágru

253
00:13:37,433 --> 00:13:43,266
a tam nám dokonce dali dva – každá jsme dostaly hrníček tako... takzvanýho kafe.

254
00:13:43,267 --> 00:13:47,232
Jsme nevěděly zase co – jestli to máme vypít nebo, vždyť jsme byly špinavý,

255
00:13:47,233 --> 00:13:51,499
dostaly jsme cestou vši, tak jestli se, tak jsme s maminkou rozhodly,

256
00:13:51,500 --> 00:13:53,932
že s jedním tím hrníčkem jsme se umyly

257
00:13:53,933 --> 00:13:55,266
a druhej jsme vypily.

258
00:13:55,267 --> 00:13:58,832
Tak za těchhle podmínek jsme byli na cestě skoro 14 dní.

259
00:13:58,833 --> 00:14:04,732
A... Jo, a v těch českých stanicích, v tý Český Bříze, v Horní Bříze,

260
00:14:04,733 --> 00:14:06,466
v Klatovech a v Plzni,

261
00:14:06,467 --> 00:14:12,166
nám lidi z toho města přinesli velikánskej hrnek polívky

262
00:14:12,167 --> 00:14:16,632
a rozdělovali nám to, takže jsme dostali polí-, jednou někde polívku,

263
00:14:16,633 --> 00:14:18,766
někde jsme dostali chleba

264
00:14:18,767 --> 00:14:22,266
a pak jsme jeli zase dál.

265
00:14:22,267 --> 00:14:25,699
Už je dokonce přemlouvali toho scharführera,

266
00:14:25,700 --> 00:14:27,732
ať nás tam nechá, že se o nás postaraj.

267
00:14:27,733 --> 00:14:29,899
Ten jako ne... Takže oni nás...

268
00:14:29,900 --> 00:14:32,066
A konečně jsme dojeli do Budějovic

269
00:14:32,067 --> 00:14:36,099
a tam jsme zaslechli, jak se nádražáci tam bavili něco o Mauthausenu.

270
00:14:36,100 --> 00:14:42,699
A v tý době tam byla taky mezi námi jedna, která byla z Třeboně.

271
00:14:42,700 --> 00:14:48,066
Tam to znala ten kraj a deset lidí myslím tenkrát z toho vlaku vyskočilo

272
00:14:48,067 --> 00:14:51,066
a prostě došli pěšky a zachrá...

273
00:14:51,067 --> 00:14:54,699
Já jsem tenkrát taky chtěla vyskočit – teda vyskočit...

274
00:14:54,700 --> 00:14:58,532
My jsme, my jsme nejedli, takže ani na ten záchod jsme nepotřebovali.

275
00:14:58,533 --> 00:15:03,032
Jednou denně ale nás pouštěli dolů pod vagóny na tuto potřebu,

276
00:15:03,033 --> 00:15:06,566
a to si pamatuju, že jsem pořád se dívala zespod na ty vagóny,

277
00:15:06,567 --> 00:15:08,632
jak to vypadá, že kdyby si tam člověk lehnul,

278
00:15:08,633 --> 00:15:10,299
jestli by to bylo možný.

279
00:15:10,300 --> 00:15:13,499
Teď jsme ale nevěděli, jak vypadá zespod lokomotiva,

280
00:15:13,500 --> 00:15:16,466
a nevěděli jsme, jestli pojedeme tím, nebo tím druhým směrem.

281
00:15:16,467 --> 00:15:20,199
No tak jsem pořád o tom uvažovala, maminku jsem nějak…

282
00:15:20,200 --> 00:15:23,499
Maminka říkala, že by nemohla utíkat, že byla prostě už tak slabá,

283
00:15:23,500 --> 00:15:27,799
no, zkrátka jsme neutekly a jeli...

284
00:15:27,800 --> 00:15:30,532
a konečně jsme teda jely směr Mauthausen

285
00:15:30,533 --> 00:15:36,599
a 29. dubna jsme dojeli do Mauthausenu.

286
00:15:36,600 --> 00:15:38,166
IV: A jak to vypadalo tam?

287
00:15:38,167 --> 00:15:42,199
HH: Dojeli jsme do Mauthausenu a to už jsme teda věděli,

288
00:15:42,200 --> 00:15:46,999
to už jsme nebyli tak naivní jako před tím Osvětim..., před Osvětimí.

289
00:15:47,000 --> 00:15:50,499
Hnali nás, my jsme se viděli tam potom na nádraží –

290
00:15:50,500 --> 00:15:53,666
tam byly, že jo, okna, tak jsme se ve skle viděly,

291
00:15:53,667 --> 00:15:56,432
jsme se vůbec nepoznaly, jak jsme vypadaly za těch 12 dní.

292
00:15:56,433 --> 00:15:58,766
Šly jsme na – to je krásná krajina,

293
00:15:58,767 --> 00:16:01,032
já jsem tam byla před pár lety se podívat

294
00:16:01,033 --> 00:16:03,032
a tu krajinu jsem vůbec nevnímala.

295
00:16:03,033 --> 00:16:05,066
Tam bylo krásně, to už bylo, to už bylo...

296
00:16:05,067 --> 00:16:10,132
Teplo docela ten den, že jsme pily tam, z nějaký strouhy jsme pily vodu.

297
00:16:10,133 --> 00:16:12,899
Vždyť jsme byly tak strašně..., jsme nepily celou tu dobu.

298
00:16:12,900 --> 00:16:16,732
A šly jsme nahoru, nás hnali do toho lágru.

299
00:16:16,733 --> 00:16:19,099
Já si pamatuju, že jsem se s maminkou loučila,

300
00:16:19,100 --> 00:16:23,199
předtím jsem ještě, dokonce to píšu v nějakým ve svým deníku,

301
00:16:23,200 --> 00:16:26,866
že jí děkuju za všechno, jestli ona se sejde s tatínkem, a já ne,

302
00:16:26,867 --> 00:16:31,432
tak i jemu, že děkuju, prostě jsme se loučily, říkaly jsme: „To je konec, tohle nemůžem...“

303
00:16:31,433 --> 00:16:36,332
No ale došly jsme tam a zase - to bylo naše štěstí,

304
00:16:36,333 --> 00:16:38,532
že ta cesta trvala tak dlouho,

305
00:16:38,533 --> 00:16:42,599
protože asi dva dny předtím tam se přestalo plynovat.

306
00:16:42,600 --> 00:16:47,566
Došel jim plyn, začla, začal už zasahovat Červenej kříž,

307
00:16:47,567 --> 00:16:52,466
takže kdybychom tam byly přijely o dva dny dřív, tak jsme šly do plynu.

308
00:16:52,467 --> 00:16:56,999
Ale nestalo se a byly jsme tam...

309
00:16:57,000 --> 00:17:02,966
Dokonce cestou tam, v těch... cestou v těch otevřených vagonech,

310
00:17:02,967 --> 00:17:05,999
myslím, že zrovna tam někde u těch, u těch Trýbčic {Třebušice},

311
00:17:06,000 --> 00:17:09,366
se narodilo jedno dítě, se narodilo dítě.

312
00:17:09,367 --> 00:17:12,932
Celkem pět těhotných žen jsme měli v tom našem transportu,

313
00:17:12,933 --> 00:17:17,166
ale všechny byly ve třetím měsíci, když jsme šly z Terezína do ...,

314
00:17:17,167 --> 00:17:18,866
teda tyhle všechny tři.

315
00:17:18,867 --> 00:17:20,266
Ty ostatní nevím ty osudy,

316
00:17:20,267 --> 00:17:23,966
ale ty naše, ty byly nějak ve tře... asi ve třetím měsíci,

317
00:17:23,967 --> 00:17:27,932
takže to nehlásily a všechny doufaly,

318
00:17:27,933 --> 00:17:29,432
že do tý doby bude konec.

319
00:17:29,433 --> 00:17:31,999
A to jedno dítě, to byla nějaká Slovenka,

320
00:17:32,000 --> 00:17:34,199
to se narodilo v tom otevřeným vagoně,

321
00:17:34,200 --> 00:17:39,399
a jedna, Věra Hánová {Hoffmanová?}, porodila dítě ještě,

322
00:17:39,400 --> 00:17:41,999
prostě hned druhý den po příjezdu.

323
00:17:42,000 --> 00:17:45,199
Věra už zemřela a ta její dcera Eva,

324
00:17:45,200 --> 00:17:52,266
to je náš nejmladší vězeň, bylo jí letos pětašedesát, ta přežila.

325
00:17:52,267 --> 00:17:58,966
No a nás tam, bylo to příšerný, a pak tam některý tam u...

326
00:17:58,967 --> 00:18:03,432
Jo zase nějak nám svlíkly to, co jsme měly,

327
00:18:03,433 --> 00:18:06,499
daly nám voblečení nějaký –

328
00:18:06,500 --> 00:18:09,466
to byl mužskej lágr – dostaly jsme nějaký jako prádlo,

329
00:18:09,467 --> 00:18:14,132
pánský, spodky nějaký, a košile, relativně čistý.

330
00:18:14,133 --> 00:18:15,999
Pak jsme přišly na to, že to bylo zavšivený,

331
00:18:16,000 --> 00:18:19,766
snad záměrně, protože vši, že jo, přenášejí tyfus.

332
00:18:19,767 --> 00:18:23,966
Pár se jich dostalo do nějakýho baráku a nějaká skupina,

333
00:18:23,967 --> 00:18:25,332
v který jsem zrovna byla já,

334
00:18:25,333 --> 00:18:29,932
nás odvedli přes ty pověstný mauthausenský schody dolů,

335
00:18:29,933 --> 00:18:32,266
do nějakýho takovýho velikýho baráku,

336
00:18:32,267 --> 00:18:34,399
jmenovalo se to Wiener Graben.

337
00:18:34,400 --> 00:18:36,466
Byl to opravdu nějakej jako hrob...

338
00:18:36,467 --> 00:18:40,899
A tam jsme žily, teda byly za úplně nepředstavitelných podmínek.

339
00:18:40,900 --> 00:18:43,766
Barák, matrace na zemi, teda slamníky,

340
00:18:43,767 --> 00:18:45,899
tam jsme byly čtyři na tom jednou slamníku

341
00:18:45,900 --> 00:18:48,532
a vlastně už vůbec žádný jídlo.

342
00:18:48,533 --> 00:18:52,166
Já nevim, jednou tam snad přivezli nějakou tu, no bylo to zoufalý.

343
00:18:52,167 --> 00:18:53,866
Maminka už vůbec nechodila a...

344
00:18:53,867 --> 00:18:59,466
A... no a pak najednou při... někdo přiběhl zvenku, říkal:

345
00:18:59,467 --> 00:19:02,399
„Nahoře na Mauthausenu visí bílá vlajka.“

346
00:19:02,400 --> 00:19:05,232
A za chvilku tam přiběh nějakej vězeň

347
00:19:05,233 --> 00:19:09,866
a měl už tadyhle nějakou takovou improvizovaně červeno-modro-bílou nějakou jako trikoloru.

348
00:19:09,867 --> 00:19:15,266
Říkám, no, bylo to 5. května, ale to jsme si dopoledne, jsme si všimly,

349
00:19:15,267 --> 00:19:19,666
najednou všecky ty hlídky, ty najednou zmizely.

350
00:19:19,667 --> 00:19:24,632
Nikdo nás nehlídal, dokonce už na tu cestu, když jsme jely tím transportem,

351
00:19:24,633 --> 00:19:27,432
tak ten náš scharführer měl s sebou manželku

352
00:19:27,433 --> 00:19:32,299
a vím, že si ty aufseherky už nesly s sebou, vezly s sebou civilní oblečení.

353
00:19:32,300 --> 00:19:36,899
Oni se vytratili a během půl dne najednou jsme nebyly nikým hlídaný,

354
00:19:36,900 --> 00:19:40,199
byly jsme tam samy a tam najednou vlála ta bílá vlajka

355
00:19:40,200 --> 00:19:43,399
a přišel ten vězeň s tou, s tou trikolorou

356
00:19:43,400 --> 00:19:46,499
a říkal: „Mauthausen se vzdal.“ Prostě jako...

357
00:19:46,500 --> 00:19:50,332
No, tak jsme byly rády, tak byl konec války,

358
00:19:50,333 --> 00:19:52,666
ale to nebyla žádná sláva,

359
00:19:52,667 --> 00:19:54,266
my jsme byli tak zesláblí...

360
00:19:54,267 --> 00:19:56,632
První myšlenka byla, řekla jsme, říkali jsme...

361
00:19:56,633 --> 00:19:59,366
„Tak jsme se to... Tak jsme se dožily konce války.

362
00:19:59,367 --> 00:20:01,166
A co tatínek a to tyhle…?“

363
00:20:01,167 --> 00:20:04,932
A tak neměly jsme pocit vítězství

364
00:20:04,933 --> 00:20:07,632
a nebyla to žádná taková velká radost.

365
00:20:07,633 --> 00:20:09,932
Byly jsme strašně zesláblí

366
00:20:09,933 --> 00:20:12,399
a taky tam některý umřely ještě i po válce.

367
00:20:12,400 --> 00:20:15,832
Ale pak jsme si řekly, že z tohodle lágru tam o nás vůbec nikdo nevěděl –

368
00:20:15,833 --> 00:20:16,866
my jsme si myslely, že jsme...

369
00:20:16,867 --> 00:20:19,099
My jsme tam skutečně byly úplně zapomenutý –

370
00:20:19,100 --> 00:20:22,399
tak jsme řekly: „Musíme nahoru se dostat do toho hlavního lágru.“

371
00:20:22,400 --> 00:20:25,032
Maminka nevím, jak se vzchopila ještě,

372
00:20:25,033 --> 00:20:26,699
protože už předtím vůbec nechodila,

373
00:20:26,700 --> 00:20:29,566
tak se vzchopila, ještě jsme vylezly teda ty schody

374
00:20:29,567 --> 00:20:33,566
a tam se o nás začli nějaký bejvalí vězňové starat.

375
00:20:33,567 --> 00:20:36,599
A o nás se začal starat dokonce nějaký Španěl,

376
00:20:36,600 --> 00:20:39,232
dostaly jsme se do nějakýho španělskýho baráku.

377
00:20:39,233 --> 00:20:42,632
A já dodneška vzpomínám na jednoho toho Španěla,

378
00:20:42,633 --> 00:20:44,799
který se k nám ohromně ..., nás tam usadil,

379
00:20:44,800 --> 00:20:47,032
pořád a tak nějak německy „sitze, sitze“,

380
00:20:47,033 --> 00:20:50,199
německy jsme se neuměly dorozumět,

381
00:20:50,200 --> 00:20:52,566
tak se snažil se o nás postarat.

382
00:20:52,567 --> 00:20:55,132
A tak jsme byly na tom španělským baráku,

383
00:20:55,133 --> 00:20:57,766
pak nás tam přestěhovali do nějakých baráků,

384
00:20:57,767 --> 00:21:02,032
kde předtím bydleli nějak ti esesáci,

385
00:21:02,033 --> 00:21:05,466
no a to trvalo ještě čtyři dny.

386
00:21:05,467 --> 00:21:09,299
A pak byly a byly jsme osvobozeny Američany.

387
00:21:09,300 --> 00:21:12,132
No a Američani se potom o nás začali starat,

388
00:21:12,133 --> 00:21:14,332
začli nám – což bylo velice prozřetelný,

389
00:21:14,333 --> 00:21:16,666
protože nám začali vařit –

390
00:21:16,667 --> 00:21:20,132
co se týče lidí jako, to si pamatuju, tam se někdo dostal do kuchyně,

391
00:21:20,133 --> 00:21:21,699
ho vzali a dali mu nějakou konzervu,

392
00:21:21,700 --> 00:21:23,132
ta holka umřela,

393
00:21:23,133 --> 00:21:26,266
ale oni nám začali vařit takovou nějakou, z krup,

394
00:21:26,267 --> 00:21:28,266
takovou nějakou šlemovou polívku,

395
00:21:28,267 --> 00:21:32,466
a dokonce nám dávali nějaký injekce, kalcium,

396
00:21:32,467 --> 00:21:33,799
nějaký takový povzbudivý.

397
00:21:33,800 --> 00:21:39,499
Takže jsme tam byly ještě do 29. května

398
00:21:39,500 --> 00:21:46,199
a pak postupně ty jednotlivý národy tam různě posílaly různá auta,

399
00:21:46,200 --> 00:21:51,266
různý vozidla a i pro... pro nás tam někdo přijel,

400
00:21:51,267 --> 00:21:53,699
ale zase to šlo nějak podle abecedy... {střih}

401
00:21:53,700 --> 00:21:57,832
A takže postupně začaly pro ty jednotlivý vězně...

402
00:21:57,833 --> 00:22:01,532
Různé národy si pro ně přijížděly v různých autech,

403
00:22:01,533 --> 00:22:02,932
různými vozidly. Pro...

404
00:22:02,933 --> 00:22:05,799
Naše skupina, taky pro ně někdo přijel,

405
00:22:05,800 --> 00:22:07,932
ale já už nevím, bylo to nějaký auto,

406
00:22:07,933 --> 00:22:09,632
do kterýho my už jsme se nevešly.

407
00:22:09,633 --> 00:22:11,366
Bylo to rozdělený podle abecedy.

408
00:22:11,367 --> 00:22:14,266
Já jsem se jmenovala Weissová, dvojitý V,

409
00:22:14,267 --> 00:22:17,866
takže jsme nepřišly na řadu a zůstaly jsme tam ještě nějak asi den.

410
00:22:17,867 --> 00:22:23,899
A pak pro nás přijelo nějaký, nějakej soukromý nákladní auto.

411
00:22:23,900 --> 00:22:28,166
Jely jsme, dojely jsme akorát někam do Budějovic

412
00:22:28,167 --> 00:22:31,432
a ono mu to nějak nejelo, bylo to na nějakej dřevoplyn nebo něco,

413
00:22:31,433 --> 00:22:33,066
moc mu to nejelo.

414
00:22:33,067 --> 00:22:38,066
Naložili nás a jeli jsme – v Budějovicích nám na Národním výboru dali nějakou polívku,

415
00:22:38,067 --> 00:22:43,599
si pamatuju, nás vítali a přendali nás do osobních va..., do osobního vagonu

416
00:22:43,600 --> 00:22:48,866
a dojely jsme do Prahy v noci ve tři čtvrtě na dvě, 29. května.

417
00:22:48,867 --> 00:22:55,299
A odvedli nás ještě do nějakýho krytu bejvalýho tady naproti Bílý Labuti to bylo.

418
00:22:55,300 --> 00:22:58,732
Vím, že jsme si táhly ještě pořád ten náš úžasnej majetek,

419
00:22:58,733 --> 00:23:02,366
tu, tu deku a tu misku a maminka řekla, že už nemůže

420
00:23:02,367 --> 00:23:05,266
a tu deku někde s tou miskou, položila to někde na chodník.

421
00:23:05,267 --> 00:23:06,599
Prostě už nemohla dojít.

422
00:23:06,600 --> 00:23:09,999
To byl vlastně jedinej majetek, co jsme měly, ano ty „Decken und Schüssel“.

423
00:23:10,000 --> 00:23:12,732
A nechali nás přespat v tom krytu

424
00:23:12,733 --> 00:23:16,566
a ráno nás vzbudili a řekli: „No, tak jste volný a jděte domů.“

425
00:23:16,567 --> 00:23:20,932
A společně s námi byli i ti ostatní političtí vězni.

426
00:23:20,933 --> 00:23:25,066
Takže oni šli, no, tak každý někoho měl a oni šli domů,

427
00:23:25,067 --> 00:23:26,899
a my jsme neměly kam jít,

428
00:23:26,900 --> 00:23:28,632
my jsme neměly kam jít.

429
00:23:28,633 --> 00:23:31,466
První, co bylo, tak jsme volaly –

430
00:23:31,467 --> 00:23:35,299
nebo jsme ani nevolaly, rovnou jsme tam šly.

431
00:23:35,300 --> 00:23:37,132
Šly jsme k těm Pěchočům,

432
00:23:37,133 --> 00:23:41,066
to byla ta rodina, právě ti naši sousedé, co nám posílali ty balíky,

433
00:23:41,067 --> 00:23:43,566
protože byla, to byla taky ta rodina

434
00:23:43,567 --> 00:23:47,632
a myslím, že každá židovská rodina před odjezdem si řekla nějaké místo,

435
00:23:47,633 --> 00:23:49,066
kde se sejdem po válce.

436
00:23:49,067 --> 00:23:53,666
Takže jsme si i takhle tehdá řekli: „U těch Pěchočů se po válce budem hlásit.“

437
00:23:53,667 --> 00:23:57,032
Přišly jsme k Pěchočům, ptaly jsme se, jestli už se někdo hlásil.

438
00:23:57,033 --> 00:24:02,332
Nikdo se nehlásil, byly jsme první, ale oni zase se samozřejmě zachovali úžasně,

439
00:24:02,333 --> 00:24:04,466
hned jako: „Samozřejmě zůstanete tady“,

440
00:24:04,467 --> 00:24:08,466
a takže nám rozestlali postele bíle povlečený.

441
00:24:08,467 --> 00:24:11,299
Si pamatuju, my jsme se vyspaly v těch bílých postelích

442
00:24:11,300 --> 00:24:14,032
a ráno zase velice moudře,

443
00:24:14,033 --> 00:24:16,199
ale to tehdy i hlásili všude v rádiu,

444
00:24:16,200 --> 00:24:19,232
že se těm vězňům nemá dávat nějaký sytý jídlo.

445
00:24:19,233 --> 00:24:21,399
Pamatuju si, že oni měli ten krám,

446
00:24:21,400 --> 00:24:23,432
takže nám uvařili bílý kafe

447
00:24:23,433 --> 00:24:25,699
a přinesli z krámu teplý housky –

448
00:24:25,700 --> 00:24:28,066
nezapomenutelná snídaně dodneška.

449
00:24:28,067 --> 00:24:31,232
No ale my jsme se vyspaly v tý bílý posteli

450
00:24:31,233 --> 00:24:33,866
a najedly jsme a už bylo po všem

451
00:24:33,867 --> 00:24:39,166
a je zajímavý, že člověk vydrží daleko víc, než si myslí a tolik co musí.

452
00:24:39,167 --> 00:24:44,199
Bylo po všem a my jsme dostaly horečku a byly jsme nemocný.

453
00:24:44,200 --> 00:24:49,532
A všude hlásili, ty vězni, co se hlásí, všichni mají tyfus. Oni nás odvezli na tyfus.

454
00:24:49,533 --> 00:24:52,199
Já nevím, jestli jsme ten tyfus měly nebo neměly,

455
00:24:52,200 --> 00:24:54,432
ale dostaly jsme se na tyfový oddělení

456
00:24:54,433 --> 00:24:57,166
a tam jsme byly asi 14 dní.

457
00:24:57,167 --> 00:24:59,899
Mě pak pustili asi dřív, o týden dřív než maminku,

458
00:24:59,900 --> 00:25:01,566
já jsem neměla kam jít.

459
00:25:01,567 --> 00:25:04,466
My jsme chodily, chodila jsem po ulici,

460
00:25:04,467 --> 00:25:08,632
vím, že někde na Hlavním nádraží, tehdy Wilsonovu,

461
00:25:08,633 --> 00:25:10,499
vařili ráno myslím kafe,

462
00:25:10,500 --> 00:25:12,366
tak jsem tam šla si pro to kafe,

463
00:25:12,367 --> 00:25:14,899
dostala jsem chleba, jsem neměla ani tašku ani kapsu,

464
00:25:14,900 --> 00:25:17,166
nosila jsem takhle v ruce krajíc chleba.

465
00:25:17,167 --> 00:25:21,166
V poledne někde jinde, nějaký Český srdce, nějaká organizace,

466
00:25:21,167 --> 00:25:23,299
vařili polívku, tak jsem šla na polívku.

467
00:25:23,300 --> 00:25:25,366
A teď jsme neměly kde spát.

468
00:25:25,367 --> 00:25:28,732
Jsme hleda..., já už nechtěla k těm Pěchočům jít zpátky –

469
00:25:28,733 --> 00:25:31,199
oni měli obchod s potravinama,

470
00:25:31,200 --> 00:25:34,832
po našem odchodu oni celej byt, všechno, jim desinfikovali.

471
00:25:34,833 --> 00:25:36,832
Já už jsem tam nechtěla je dál obtěžovat,

472
00:25:36,833 --> 00:25:39,299
tak jsem opravdu byly na ulici,

473
00:25:39,300 --> 00:25:41,932
spala jsem v různých noclehárnách,

474
00:25:41,933 --> 00:25:44,499
vždycky v noclehárnách vám to dovolili jen jednu noc.

475
00:25:44,500 --> 00:25:50,366
No, ty zač... Pak pustili i maminku a tak jsme nějak chodily spolu,

476
00:25:50,367 --> 00:25:54,866
pak tady u nějaký, v jednom domě tady v nějaký takový vile,

477
00:25:54,867 --> 00:25:57,332
tam udělali nějakou takovou ubytovnu,

478
00:25:57,333 --> 00:25:59,199
tak tam jsme nějak chvíli bydlely.

479
00:25:59,200 --> 00:26:03,032
No a začaly jsme shánět jako bydlení

480
00:26:03,033 --> 00:26:07,199
a v našem bytě – to je shodou okolností tento byt,

481
00:26:07,200 --> 00:26:09,232
já jsem v tomto bytě se narodila.

482
00:26:09,233 --> 00:26:11,232
Z tohodle bytu jsem šla do transportu,

483
00:26:11,233 --> 00:26:13,932
jenomže přes válku tady bydlel Němec,

484
00:26:13,933 --> 00:26:16,332
který byl relativně zase slušnej,

485
00:26:16,333 --> 00:26:20,066
že on v těch posledních, těch revolučních dnech utek,

486
00:26:20,067 --> 00:26:23,332
ale odevzdal klíče, odevzdal klíče k domovnici,

487
00:26:23,333 --> 00:26:27,066
takže lidi z domu zase šli do toho bytu se podívat.

488
00:26:27,067 --> 00:26:31,499
Byli zvědaví, no, dobře, chápu, bylo to, mysleli si, je to po Němcích,

489
00:26:31,500 --> 00:26:35,866
takže co tady bylo, ještě zase odnesli {povzdych}.

490
00:26:35,867 --> 00:26:40,132
A, to si pamatuju, že potom nás zdi byl třeba takhle visel malej obrázek,

491
00:26:40,133 --> 00:26:43,332
ale na zdi bylo vidět, že tam visel předtím velkej obraz.

492
00:26:43,333 --> 00:26:45,566
Nebyly tady ani peřiny, nic.

493
00:26:45,567 --> 00:26:48,099
No ale trvalo to prostě –

494
00:26:48,100 --> 00:26:51,232
jsme nemohly ten byt, my jsme ho musely dostat přidělenej

495
00:26:51,233 --> 00:26:52,832
a to trvalo hrozně dlouho,

496
00:26:52,833 --> 00:26:57,999
než jsme dostaly prostě ten náš byt zpátky.

497
00:26:58,000 --> 00:27:02,399
Já si dokonce pamatuju, teď nevím, jestli to tam chcete dát, nebo nechcete,

498
00:27:02,400 --> 00:27:05,832
ale pak maminka přišla jednou na Národní výbor

499
00:27:05,833 --> 00:27:09,566
a tam ten pan předseda, jmenoval se pan Štrůza,

500
00:27:09,567 --> 00:27:18,099
řekl: „No, podle, podle dekretu pana prezidenta máte na svůj byt nárok.“

501
00:27:18,100 --> 00:27:20,932
To tehdy bylo nějak že jo z toho, že každý má nárok na svůj byt -

502
00:27:20,933 --> 00:27:22,899
„Nedá se nic dělat."

503
00:27:22,900 --> 00:27:26,799
A dokonce na ten dekret napsal:

504
00:27:26,800 --> 00:27:32,166
„Předávám byt Židovce, neárijce Ireně Weissový.“

505
00:27:32,167 --> 00:27:35,233
To byla moje maminka, tak jsem dostaly zpátky náš byt.

506
00:27:35,233 --> 00:27:37,666
IV: Tak to je docela neuvěřitelný,

507
00:27:37,667 --> 00:27:39,799
to je dobře, že to tam... že to tam zaznělo.

508
00:27:39,800 --> 00:27:43,999
HH: Jestli chcete, to tam nechte, když tak to dejte pryč, ale je to pravda. {úsměv}

509
00:27:44,000 --> 00:27:44,966
IV: A....

510
00:27:44,967 --> 00:27:46,832
HH: Nemusíte to tam nechávat.

511
00:27:46,833 --> 00:27:54,766
IV: Samozřejmě asi ten návrat domů nebyl jenom o tom získat zpátky nějaké to bydlení,

512
00:27:54,767 --> 00:27:58,999
ale měla jste nějaké problémy sama se vrátit zpátky do toho civilního života?

513
00:27:59,000 --> 00:28:01,332
HH: Jednak myslím nebyl..., myslím...,

514
00:28:01,333 --> 00:28:05,099
nevím, jestli to byl úplně dobrý nápad se vrátit do toho svýho bytu.

515
00:28:05,100 --> 00:28:10,666
Tady samozřejmě nebylo nic, protože po našem odchodu, když jsme šli do transportu,

516
00:28:10,667 --> 00:28:14,932
tak všechen ten majetek, všechen nábytek sváželi do skladišť

517
00:28:14,933 --> 00:28:18,332
a zase někdo, nějaký Němec ho dostal přidělený.

518
00:28:18,333 --> 00:28:20,332
A on přišel zase do toho skladiště

519
00:28:20,333 --> 00:28:23,466
a zase se tam dostal přidělenej nějakej jinej židovskej nábytek.

520
00:28:23,467 --> 00:28:26,732
Takže nějakej nábytek tady byl, ale ne náš.

521
00:28:26,733 --> 00:28:29,566
Ale zase ještě ty lidi, co tady bylo, tak zase ukradli,

522
00:28:29,567 --> 00:28:31,399
takže tady nebyly ani ty peřiny.

523
00:28:31,400 --> 00:28:35,932
A... Ale hlavně, co tady zůstalo, tady zůstaly ty vzpomínky.

524
00:28:35,933 --> 00:28:39,166
A já nevím, jestli to bylo ši... úplně dobrý,

525
00:28:39,167 --> 00:28:40,799
že jsme se vrátily do toho bytu.

526
00:28:40,800 --> 00:28:45,632
Ty vzpomínky tady zůstaly a bylo to velice těžký pro nás tady v tom bytě bejt

527
00:28:45,633 --> 00:28:48,499
a já vím, že dlouho trvalo, že buď maminka, nebo já,

528
00:28:48,500 --> 00:28:50,766
že jsme nedokázaly zůstat v tom bytě samotný.

529
00:28:50,767 --> 00:28:52,999
Já jsem pak začla chodit do školy –

530
00:28:53,000 --> 00:28:55,866
to ještě řeknu – a maminka na mě vždycky už čekala u tramvaje

531
00:28:55,867 --> 00:28:57,299
nebo já zas na ni.

532
00:28:57,300 --> 00:29:00,299
A my jsme chodily večer po ulicích tak dlouho,

533
00:29:00,300 --> 00:29:02,566
prostě jsme chodily po ulici, až jsme už byly unavený,

534
00:29:02,567 --> 00:29:04,332
šly jsme domů a usnuly jsme.

535
00:29:04,333 --> 00:29:07,732
To trvalo dlouho, než jsme si zvykly vůbec bydlet v bytě,

536
00:29:07,733 --> 00:29:09,832
bejt tady samy, teď s těma vzpomínkama.

537
00:29:09,833 --> 00:29:12,899
A pak mně bylo 15, už mně bylo 15 pryč

538
00:29:12,900 --> 00:29:16,499
a já jsem měla těch pět tříd základní školy.

539
00:29:16,500 --> 00:29:18,799
To bylo v květnu, když jsme se vrátily,

540
00:29:18,800 --> 00:29:20,999
a já jsem v září začala chodit do školy.

541
00:29:21,000 --> 00:29:22,932
Šla jsem do kvarty,

542
00:29:22,933 --> 00:29:25,599
bylo to vlastně jenom o rok zpátky, než jsem patřila.

543
00:29:25,600 --> 00:29:30,899
To nějak bylo proto, že ta kvinta už zač..., měla nějak latinu od primy,

544
00:29:30,900 --> 00:29:32,599
a to jsem se bála, že bych nějak nedohonila.

545
00:29:32,600 --> 00:29:34,332
Tak jsem šla vlastně jenom o rok zpátky.

546
00:29:34,333 --> 00:29:36,999
Vzali mě, dokonce bez zkoušky,

547
00:29:37,000 --> 00:29:38,899
kterou jsem ale pak dodatečně až...

548
00:29:38,900 --> 00:29:40,266
Začla jsem tam chodit

549
00:29:40,267 --> 00:29:43,899
a přijímací zkoušku jsem dělala jakoby až nějak v prosinci, dodatečně.

550
00:29:43,900 --> 00:29:45,799
Ale já jsem tu zkoušku udělala,

551
00:29:45,800 --> 00:29:48,766
já jsem ten rok stačila, a to je právě díky tomu,

552
00:29:48,767 --> 00:29:51,899
asi tomu vyučování v Terezíně

553
00:29:51,900 --> 00:29:54,332
a myslím, že všechny, co jsme se vrátily,

554
00:29:54,333 --> 00:29:56,099
jsme nějak se do těch škol vrátily,

555
00:29:56,100 --> 00:29:58,266
všechny jsme ty školy udělaly

556
00:29:58,267 --> 00:30:03,099
a dokonce jsem na... na ko... v pololetí jsem měla myslím dvě trojky

557
00:30:03,100 --> 00:30:07,366
a na konci tý, tý kvarty jsem měla vyznamenání.

558
00:30:07,367 --> 00:30:14,032
A pak jsem se rozhodla po tý kvartě, že bych chtěla malovat,

559
00:30:14,033 --> 00:30:19,632
protože ta záliba v tom malování nějak se v tom Terezíně vyrostla

560
00:30:19,633 --> 00:30:23,966
a pokračovala zase, že jsem se rozhodla, že to teda chci dělat jako profesi.

561
00:30:23,967 --> 00:30:28,699
Tak jsem šla do Střední uměleckoprůmyslový školy,

562
00:30:28,700 --> 00:30:32,932
ale tam mě zase mrzelo, že tam toho ostatního vzdělání nebylo tolik –

563
00:30:32,933 --> 00:30:35,066
tam byly hlavně ty předměty odborný,

564
00:30:35,067 --> 00:30:42,999
tak jsem sou... souběžně s tou Střední uměleckoprůmyslovou školou dělala externě gymnázium,

565
00:30:43,000 --> 00:30:48,466
tady v Libeňský a za čtyři roky po válce jsem měla dvě maturity.

566
00:30:48,467 --> 00:30:52,599
A udělala jsem zkoušku na UMPRUM {Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze}.

567
00:30:52,600 --> 00:30:56,499
A možná, že tady opět jednu perličku...

568
00:30:56,500 --> 00:31:00,999
Protože když se dělá... Teda udělala jsem přijímací zkoušky,

569
00:31:01,000 --> 00:31:04,499
a předkládají se taky ještě domácí práce.

570
00:31:04,500 --> 00:31:10,799
A já jsem k těm domácím pracem přidala taky jednak ty svoje dětský kresby z Terezína.

571
00:31:10,800 --> 00:31:13,999
A pak já jsem i po válce taková ta volná témata,

572
00:31:14,000 --> 00:31:16,832
který jsem malovala, tak jsem malovala takový záběry -

573
00:31:16,833 --> 00:31:21,966
třeba „Návštěva v nemocnici“ a nějakej „Žebrák“ a takový nějaký chromý,

574
00:31:21,967 --> 00:31:23,632
no, prostě měla jsem takový náměty.

575
00:31:23,633 --> 00:31:26,666
A to jsem předložila při tý komisi.

576
00:31:26,667 --> 00:31:33,232
A při přijímacích zkouškách na vysoké školy tehdy nerozhodovaly jen ty odborné věci,

577
00:31:33,233 --> 00:31:37,466
ale seděl tam taky svazák a bylo mi řečeno,

578
00:31:37,467 --> 00:31:40,932
že mám příliš pesimistický názor na život

579
00:31:40,933 --> 00:31:45,099
a doporučil mi {smích}, abych šla na rok do továrny,

580
00:31:45,100 --> 00:31:48,666
mezi dělníky, abych získala optimismus.

581
00:31:48,667 --> 00:31:53,766
Tak mě nevzali, já jsem pak udělala ještě jednu zkoušku na pedagogickou školu

582
00:31:53,767 --> 00:31:56,299
a musela jsem – což jsem v podstatě moc dělat nechtěla,

583
00:31:56,300 --> 00:31:58,366
ale nějakou tu zkoušku jsem udělala –

584
00:31:58,367 --> 00:32:02,866
ale jako dole už ve foyer tý školy už viselo, jako že jsem byla přijatá,

585
00:32:02,867 --> 00:32:06,399
lidi mně jako gratulovali a potkala jsem pak někoho,

586
00:32:06,400 --> 00:32:08,232
v létě už někoho z toho rektorátu

587
00:32:08,233 --> 00:32:10,232
a ten mně taky jako gratuloval, že jsem přijatá,

588
00:32:10,233 --> 00:32:13,766
jsem říkala: „No, ale oni mě ale ne...,“ protože ty odborný zkoušky… já jsem byla přijata.

589
00:32:13,767 --> 00:32:15,099
Říkám: „No, ale oni mě nevzali.“

590
00:32:15,100 --> 00:32:16,366
Tak jsem mu to říkala a on říkal:

591
00:32:16,367 --> 00:32:19,066
„Tak to přece nemůžete takhle nechat, napište odvolání.“

592
00:32:19,067 --> 00:32:22,232
No, tak jsem napsala dovolání, z čehož jako...

593
00:32:22,233 --> 00:32:26,432
vylíčila jsem tedy z čeho můj názor životní plyne,

594
00:32:26,433 --> 00:32:30,466
a že nevím, jestli tohle je cesta k nabití toho optimismu.

595
00:32:30,467 --> 00:32:33,032
Takže na to dovolání jsem se tam pak dostala.

596
00:32:33,033 --> 00:32:38,099
No a udělala jsem vyso..., mám... absolvovala jsem uměleckoprůmyslovou školu

597
00:32:38,100 --> 00:32:44,466
u profesora Emila Filly a po jeho smrti jsem pak to dokončila u Aloise Fišárka...

598
00:32:44,467 --> 00:32:50,032
IV: Zmiňovala jste se o tom, že jste u těch přijímacích zkoušek předkládala svoje terezínské kresby.

599
00:32:50,033 --> 00:32:51,466
Jak se vlastně zachránily?

600
00:32:51,467 --> 00:32:54,866
HH: To je důležitá otázka,

601
00:32:54,867 --> 00:32:58,732
protože kdybych je byla s sebou vzala do Osvětimi, tak nebyly.

602
00:32:58,733 --> 00:33:03,066
Ale my, přestože jsme nevěděly přesně, kam jedem,

603
00:33:03,067 --> 00:33:06,032
tak jsme tušily něco asi horšího,

604
00:33:06,033 --> 00:33:10,232
tak jsme pro jistotu některý pro nás důležitý věci předávaly

605
00:33:10,233 --> 00:33:12,099
nebo nechávaly těm, který tam ještě byli.

606
00:33:12,100 --> 00:33:15,032
A já jsem právě tento kufřík,

607
00:33:15,033 --> 00:33:18,999
který jsem zmiňovala, s těmi svými kresbami, {odkašlání}

608
00:33:19,000 --> 00:33:22,032
přenechala svýmu strýci, který právě –

609
00:33:22,033 --> 00:33:24,466
to byl ten, co jel tím prvním transportem,

610
00:33:24,467 --> 00:33:27,599
tou arbeits... arbeitskommando,

611
00:33:27,600 --> 00:33:30,666
pracoval tam v evidenci a zůs...

612
00:33:30,667 --> 00:33:33,266
Vlastně to byla taková velice specifická práce,

613
00:33:33,267 --> 00:33:36,932
která neda..., nemohla být tak hned zase vyměněna za někoho jinýho,

614
00:33:36,933 --> 00:33:39,766
takže on měl to štěstí a on tam zůstal až do konce války.

615
00:33:39,767 --> 00:33:43,566
Zachránil taky spoustu důležitých dokumentů,

616
00:33:43,567 --> 00:33:48,866
který po válce vydal v knize „Město za mřížemi“, který tam schoval.

617
00:33:48,867 --> 00:33:55,332
A on společně s těmi dokumenty schoval i moje kresby i deník,

618
00:33:55,333 --> 00:33:59,232
který jsem si tam psala, i básně mýho tatínka, který tam psal.

619
00:33:59,233 --> 00:34:01,532
A schoval je tak, že je zazdil,

620
00:34:01,533 --> 00:34:04,732
byly zazděny v těch, v takzvaných Magdeburských kasárnech,

621
00:34:04,733 --> 00:34:07,399
a protože se vrátil, tak věděl, kde byly zazděny,

622
00:34:07,400 --> 00:34:13,266
takže po válce je vyndal a tak je zachránil.

623
00:34:13,267 --> 00:34:17,600
IV: Vlastně...