WEBVTT

1
00:00:01.967 --> 00:00:08.466
IV: Zmínila jste se o onom únorovém velkém náletu na blízké Drážďany,

2
00:00:08.467 --> 00:00:09.966
můžete k tomu něco říci?

3
00:00:09.967 --> 00:00:13.366
HH: No těm, tomu velkýmu náletu předcházely ty přelety.

4
00:00:13.367 --> 00:00:18.632
Tam bylo... měli jsme spousta alarmů, náletů,

5
00:00:18.633 --> 00:00:23.366
pamatuju si, že nás – já myslím, že jestli nás vůbec pouštěli, ne nás...

6
00:00:23.367 --> 00:00:25.232
Jednou nás snad pustili do krytu,

7
00:00:25.233 --> 00:00:29.332
ale potom se jim to, protože sami měli strach, že jo,

8
00:00:29.333 --> 00:00:32.499
tak potom rozhodli, že nás do krytů vůbec pouštět nebudou,

9
00:00:32.500 --> 00:00:34.999
jenom se v továrně zhaslo.

10
00:00:35.000 --> 00:00:38.599
A to si pamatuju, že první moje,,, nám bylo v podstatě jedno, jestli...

11
00:00:38.600 --> 00:00:41.266
Víte, že nám bylo úplně jedno, jestli to tam uhodí, nebo ne.

12
00:00:41.267 --> 00:00:44.699
Moje myšlenka byla jediná, jako nechtěla jsem tam zůstat sama,

13
00:00:44.700 --> 00:00:47.466
takže protože maminka dělala v druhým patře a já v prvním,

14
00:00:47.467 --> 00:00:50.666
a to jediný, co jsem udělala, že jsem honem utíkala do druhýho patra.

15
00:00:50.667 --> 00:00:53.932
A pak jsme tam byly s maminkou spolu, to bylo zhasnuto

16
00:00:53.933 --> 00:00:57.166
a my jsme seděly, dokonce jsme si případně i lehly,

17
00:00:57.167 --> 00:01:01.932
já jsem se i naučila - taky dodneška dokážu spát v jakékoliv poloze a kdekoliv

18
00:01:01.933 --> 00:01:04.466
my jsme si lehly na tu chvíli třeba na ty stoly,

19
00:01:04.467 --> 00:01:06.666
na ty pracovní stoly a spaly jsme.

20
00:01:06.667 --> 00:01:09.332
My jsme, jenom jsem... byla jsem prostě s maminkou spolu

21
00:01:09.333 --> 00:01:11.666
a teď jsme čekaly – uhodí, neuhodí.

22
00:01:11.667 --> 00:01:14.766
Ale oni měli strach teda, teda oni myslím tím ty Němce.

23
00:01:14.767 --> 00:01:18.932
Tak oni strašně jako utíkali do skle..., do krytu

24
00:01:18.933 --> 00:01:23.566
a dokonce si pamatuju, že jednou nějak utíkali a jeden si z nich zlomil nohu, jak utíkal,

25
00:01:23.567 --> 00:01:25.299
a my jsme z toho měli hroznou radost.

26
00:01:25.300 --> 00:01:27.866
No, a pak si pamatuju teda ten velký nálet,

27
00:01:27.867 --> 00:01:29.866
to asi týden bylo rudý nebe.

28
00:01:29.867 --> 00:01:32.432
To je asi 30 kilometrů odtamtud vzdálený,

29
00:01:32.433 --> 00:01:37.266
tak jsme viděli to rudý nebe a viděli jsme po silnici uprchlíky.

30
00:01:37.267 --> 00:01:40.299
A Vy se asi budete ptát na pocity.

31
00:01:40.300 --> 00:01:43.766
My jsme z toho měly radost, říkaly jsme: „A už na ně došlo, táhnou jako my.“

32
00:01:43.767 --> 00:01:46.699
Takže jsme se i docela těšily.

33
00:01:46.700 --> 00:01:50.499
IV: Měli jste tam vůbec... nebo měly jste možnost sledovat nějaké reakce

34
00:01:50.500 --> 00:01:53.299
od právě civilního obyvatelstva v tom Freibergu, nebo?

35
00:01:53.300 --> 00:01:55.199
HH: My jsme vůbec nepřišly s lidma do styku.

36
00:01:55.200 --> 00:01:56.999
Ten jedinej člověk byl ten mistr

37
00:01:57.000 --> 00:02:01.999
a kromě nás tam v tý továrně pracovali ještě nějaký Francouzi a Italové,

38
00:02:02.000 --> 00:02:04.866
ale ty měli samozřejmě, ty měli jiný podmínky.

39
00:02:04.867 --> 00:02:06.766
Ty bydleli, já nevím, oni bydleli někde...

40
00:02:06.767 --> 00:02:09.432
Oni mohli jít, že jo, po práci, oni šli volně domů.

41
00:02:09.433 --> 00:02:12.566
A my jsme měli zakázáno se s nima stýkat.

42
00:02:12.567 --> 00:02:15.499
Ale sem tam samozřejmě k tomu i došlo,

43
00:02:15.500 --> 00:02:20.132
dokonce se pama... si pamatuju, že se tam odehrál takový nějaký milostný román

44
00:02:20.133 --> 00:02:22.066
a dokonce který snad i s happy endem...

45
00:02:22.067 --> 00:02:25.632
Myslím, že oni potom – takže ten, teď nevím, jestli to byl nějakej Ital,

46
00:02:25.633 --> 00:02:29.832
se tam zamiloval do jedný tam někde, a my jsme to vždycky všichni tam jako hlídali, že jo,

47
00:02:29.833 --> 00:02:32.466
a dávali jim možnosti, že někde u la..., u záchodů,

48
00:02:32.467 --> 00:02:34.632
tam někde se jako mohli sejít.

49
00:02:34.633 --> 00:02:37.732
A on jí vždycky přinesl jako nějakej kousek toho chleba nebo něco,

50
00:02:37.733 --> 00:02:41.199
takže i takováhle nějaká love story se tam odehrála

51
00:02:41.200 --> 00:02:44.466
a která myslím snad i přetrvala do, do míru.

52
00:02:44.467 --> 00:02:46.299
Ale jinak jsme s nima nesměli mluvit

53
00:02:46.300 --> 00:02:48.366
a oni měli teda lepší podmínky, než my.

54
00:02:48.367 --> 00:02:53.099
Ale nesm... Ale jinak my jsme nepřišli s lidma vůbec do, vůbec jsme nepřišly do styku.

55
00:02:53.100 --> 00:02:55.699
My jsme šly v tý koloně tam, v koloně zpátky.

56
00:02:55.700 --> 00:02:59.199
IV: Jak to tam vypadalo se stravováním?

57
00:02:59.200 --> 00:03:02.066
HH: Se stravováním - to bylo velice jednoduchý:

58
00:03:02.067 --> 00:03:05.832
takže ráno jsme dostali takzvaný kafe, černou vodu,

59
00:03:05.833 --> 00:03:08.332
v poledne jsme dostávaly nějakou polívku,

60
00:03:08.333 --> 00:03:10.999
do, zase do takový misky, ale měly jsme lžíci,

61
00:03:11.000 --> 00:03:13.166
tam jsme měly lžíci a misku.

62
00:03:13.167 --> 00:03:17.399
No, ta polívka, no tak to byly takový, že v tom plavalo všechno,

63
00:03:17.400 --> 00:03:20.066
takový možný, nějaký brambory, maso žádný,

64
00:03:20.067 --> 00:03:23.232
občas takovej nějakej proužeček nějakýho masa,

65
00:03:23.233 --> 00:03:27.132
většinou nějakej ten tuřín nebo nějaký takový polívky řídký.

66
00:03:27.133 --> 00:03:29.399
A večer zase buď někdy i ta polívka,

67
00:03:29.400 --> 00:03:31.932
anebo zas to kafe.

68
00:03:31.933 --> 00:03:35.832
Pak jsme praco..., fasovaly asi jed..., myslím takovej kousek chleba,

69
00:03:35.833 --> 00:03:37.466
asi 30 deka chleba {odkašlání},

70
00:03:37.467 --> 00:03:40.732
myslím, že jsme to fasovaly na dva nebo na tři dny,

71
00:03:40.733 --> 00:03:45.599
a k tomu na den myslím asi buď lžíci cukru,

72
00:03:45.600 --> 00:03:47.766
nebo dvě deka margarínu.

73
00:03:47.767 --> 00:03:51.566
Jednou tejdně myslím kolečko salámu {kašlání},

74
00:03:51.567 --> 00:03:54.432
pardon, {kašlání} to bylo asi všechno.

75
00:03:54.433 --> 00:03:57.432
Pardon, můžete... Nebo...

76
00:03:57.433 --> 00:04:02.132
CM: Určitě...Vysychaj hlasivky... A můžeme...

77
00:04:02.133 --> 00:04:04.466
HH: Fasovaly jsme teda těch 30 deka chleba.

78
00:04:04.467 --> 00:04:07.599
Člověk potřeboval velice silnou vůli

79
00:04:07.600 --> 00:04:11.866
a rozdělit si tuhletu dávku na ty dva dny nebo na jak dlouho to bylo,

80
00:04:11.867 --> 00:04:16.632
protože bylo, byli taky i jedinci, který to prostě nevydrželi -

81
00:04:16.633 --> 00:04:18.566
my jsme měly hlad - a snědli to najednou.

82
00:04:18.567 --> 00:04:22.499
To bylo krutý a pak měli, pak měli třeba celej den nebo celej druhej den hlad.

83
00:04:22.500 --> 00:04:27.166
Dokonce si pamatuju, jo, musela jste, aby aspoň ten kousíček,

84
00:04:27.167 --> 00:04:29.699
aby člověk měl, ale pořád jako něco.

85
00:04:29.700 --> 00:04:33.066
Třeba jsme si jenom kously, ale nemohly jsme to sníst najednou,

86
00:04:33.067 --> 00:04:36.332
protože to bylo - najednou se sice ten hlad třeba zasytil,

87
00:04:36.333 --> 00:04:38.732
ale pak už nebylo nic.

88
00:04:38.733 --> 00:04:42.999
Takže bylo důležitý si dovést hospodařit s tímhletím chlebem.

89
00:04:43.000 --> 00:04:47.032
Dokonce, to si pamatuju, že právě třeba během těch, během těch náletů,

90
00:04:47.033 --> 00:04:48.799
když jsme tam seděly po tmě s maminkou,

91
00:04:48.800 --> 00:04:51.532
a teď jsme měly takový veliký dilema a říkaly jsme:

92
00:04:51.533 --> 00:04:54.399
„A co kdybysme snědly ten kousek toho chleba.“

93
00:04:54.400 --> 00:04:56.499
A někdy jsme řekly: „Tak ho sníme.“

94
00:04:56.500 --> 00:04:58.699
Ale byly jsme dvě a dokonce jsme s maminkou –

95
00:04:58.700 --> 00:05:01.966
protože třeba taky bylo důležitý, jakej kousek jste dostala.

96
00:05:01.967 --> 00:05:05.599
Sytější třeba byla patka, to byla jako důležitý,

97
00:05:05.600 --> 00:05:07.832
čili ta patka, že jo, ta je nějak sytější,

98
00:05:07.833 --> 00:05:10.732
tak třeba jedna z nás měla patku a druhá měla ten krajíc,

99
00:05:10.733 --> 00:05:14.266
my jsme se tak jako dělily, tak jsme snědly půl tý patky a půl toho,

100
00:05:14.267 --> 00:05:16.232
abychom měly všechno stejný.

101
00:05:16.233 --> 00:05:19.699
No a někdy jste třeba při tom náletu si třeba kousek vzaly,

102
00:05:19.700 --> 00:05:21.899
ale bylo to veli... velikej vnitřní boj,

103
00:05:21.900 --> 00:05:24.099
vydržet, nesníst najednou.

104
00:05:24.100 --> 00:05:28.099
To bylo velice důležitý, udržet si aspoň teda to minimum tý stravy,

105
00:05:28.100 --> 00:05:30.132
ale aby se úplně nevyhladovělo.

106
00:05:30.133 --> 00:05:36.932
IV: Jak tam, pokud tam vůbec byla, vypadala nějaká lékařská péče? Nebo nějaký...

107
00:05:36.933 --> 00:05:40.632
HH: Lékařská... no tak měly jsme tam, měly jsme, byla mezi námi jedna –

108
00:05:40.633 --> 00:05:42.932
ty Slovenky měly jednu doktorku

109
00:05:42.933 --> 00:05:44.132
a my jsme tam měly taky.

110
00:05:44.133 --> 00:05:45.866
No tak něco existovalo,

111
00:05:45.867 --> 00:05:50.632
ale vždyť nebyly skoro žádný - žádný léky, nebylo nic, něco tam minimálně.

112
00:05:50.633 --> 00:05:52.499
Byla tam dokonce i marodka,

113
00:05:52.500 --> 00:05:56.632
dokonce si pamatuju, že jedna tam měla záchvat slepýho střeva

114
00:05:56.633 --> 00:05:59.866
a že jí nějak i operovaly tam a ona to dokonce i přežila,

115
00:05:59.867 --> 00:06:02.666
tady ta to přežila.

116
00:06:02.667 --> 00:06:06.532
Ale jinak na tu marodku, když měl někdo velkou horečku

117
00:06:06.533 --> 00:06:07.966
nebo něco, tak se tam dostal.

118
00:06:07.967 --> 00:06:09.466
No, moc tý péče nebylo.

119
00:06:09.467 --> 00:06:13.732
Já si pamatuju, měla jsem jednu velkou angínu.

120
00:06:13.733 --> 00:06:16.799
Teď se budete smát, ale i tak, i tak, i tak to třeba řeknu.

121
00:06:16.800 --> 00:06:22.166
Já si pamatuju, že bylo na Vánoce, jsme fasovaly jednu sytější tu polívku.

122
00:06:22.167 --> 00:06:24.632
Byla s nudlema a byla sytější

123
00:06:24.633 --> 00:06:28.366
a já jsem měla ale zrovna angínu a měla jsem velkou horečku

124
00:06:28.367 --> 00:06:31.566
a my jsme měli tu sytou polívku a já jsem ji - a já jsem ji zvrátila.

125
00:06:31.567 --> 00:06:34.732
Vy se mně budete smát, mně tý polívky je snad dodneška líto.

126
00:06:34.733 --> 00:06:38.166
Mně to bylo tak líto, jednou něco sytějšího, a já jsem jí zvrátila.

127
00:06:38.167 --> 00:06:41.032
Je to myslím možná důležitý do toho to říct.

128
00:06:41.033 --> 00:06:41.932
IV: No tak, to je pochopitelný, protože...

129
00:06:41.933 --> 00:06:47.732
HH: Jo, ano, dodne… dodneška lituju tu polívku, co jsme tenkrát nemohla sníst.

130
00:06:47.733 --> 00:06:52.999
IV: Zmiňovala jste se o tom, že ten režim tam byl v tom Freibergu velmi přísný

131
00:06:53.000 --> 00:06:55.132
a všechno tak bylo striktně dirigováno,

132
00:06:55.133 --> 00:06:59.899
kdy se dostává jídlo, kdy se chodí do práce... Čím vším to vlastně prostupovalo?

133
00:06:59.900 --> 00:07:03.132
HH: Vším, dokonce jsme měly povoleno dokonce,

134
00:07:03.133 --> 00:07:05.132
i kdy jsme směly jít na záchod.

135
00:07:05.133 --> 00:07:08.032
A na to jsme se musely třeba dovolovat, že jo,

136
00:07:08.033 --> 00:07:10.766
nemohly jsme tam jít samy, to zase šel někdo s námi jako doprovod.

137
00:07:10.767 --> 00:07:15.099
Ale vím, že jednou třeba z nějak, z nějakýho důvodu, byl nějakej trest,

138
00:07:15.100 --> 00:07:18.299
to taky, já už nevím proč všechny ty tresty byly,

139
00:07:18.300 --> 00:07:20.732
a že nám zakázali jít na záchod.

140
00:07:20.733 --> 00:07:22.599
Těch 14 hodin...

141
00:07:22.600 --> 00:07:26.899
A pak jsme stály a na to mám osobní vzpomínku na tohle:

142
00:07:26.900 --> 00:07:30.366
Teď jsme stály ještě zase, protože my jsme stály neustále ty apely,

143
00:07:30.367 --> 00:07:33.666
jsme stály ten apel než jsme šly do práce,

144
00:07:33.667 --> 00:07:38.866
v těch barácích, pak jsme stály apel před nástupem do práce v tý továrně,

145
00:07:38.867 --> 00:07:42.399
pak jsme stály apel před odchodem do prá... z práce tam

146
00:07:42.400 --> 00:07:46.832
a zase doma a teď si pamatuju, že po těch čtrná..., dvanácti nebo čtrnácti hodinách,

147
00:07:46.833 --> 00:07:49.899
kdy jsme nesměly na ten záchod, jsme stály apel v tý hale.

148
00:07:49.900 --> 00:07:52.832
Já jsem stála takhle před maminkou nebo za ní, já nevím

149
00:07:52.833 --> 00:07:54.699
a teď jsem říkala: „Mami, já už to nevydržím...“

150
00:07:54.700 --> 00:07:57.499
Prostě teď to nebylo… A ona říká: „Tak prostě, tak to pusť.“

151
00:07:57.500 --> 00:08:01.066
A já jsem to udělala a teď si pamatuju a já jsem z toho pak měla radost {úsměv} –

152
00:08:01.067 --> 00:08:04.666
ten scharführer, ten takhle chodil, teď to takhle teklo, že jo,

153
00:08:04.667 --> 00:08:07.399
mně pod nohama k němu do, pod nohama,

154
00:08:07.400 --> 00:08:09.366
louže, a on v tom chodil. Ale nic neřek.

155
00:08:09.367 --> 00:08:12.166
Já jsem prostě musela, prostě na ten záchod nás nepustili.

156
00:08:12.167 --> 00:08:16.366
Já si pamatuju, že to takhle dopadlo, to mám osobní vzpomínku.

157
00:08:16.367 --> 00:08:19.766
IV: Zmiňovala jste se o tom, že to bylo třeba za trest.

158
00:08:19.767 --> 00:08:22.599
Jaký tresty tam vůbec třeba fungovaly?

159
00:08:22.600 --> 00:08:26.932
HH: No, jednou taky, to si taky i docela pamatuju, to byl takovej...,

160
00:08:26.933 --> 00:08:29.232
protože ona, ona krad... krad...

161
00:08:29.233 --> 00:08:31.999
My jsme, že jo, my jsme měly toho jídla tak strašně málo

162
00:08:32.000 --> 00:08:35.732
a teď jsme to ale tolerovaly, věděly, jsme, že to bylo život...

163
00:08:35.733 --> 00:08:38.999
a každej ten krajíček chleba byl životně důležitej

164
00:08:39.000 --> 00:08:41.132
a jedna tam byla, že kradla.

165
00:08:41.133 --> 00:08:42.732
No ona kradla z hladu,

166
00:08:42.733 --> 00:08:45.766
ale my jsme to nemohly, že jo... co kradla, kradla ten chleba,

167
00:08:45.767 --> 00:08:46.866
nic jinýho tam nemohla.

168
00:08:46.867 --> 00:08:51.099
Takže ono, takže to někdo snad na ni jako, jako to nějak na ni nějak udal.

169
00:08:51.100 --> 00:08:54.932
Takže si pamatuju, že na tom apelu tenkrát ji hrozně zfackoval

170
00:08:54.933 --> 00:08:58.966
a tak a možná, že todle byl třeba ten... protože potom jsme ještě všichni měli ten trest,

171
00:08:58.967 --> 00:09:01.432
já už nevím, takováhle nějaká věc se mohla stát,

172
00:09:01.433 --> 00:09:06.066
tak to vím, tak to byla to třeba s tím povolením jít na záchod.

173
00:09:06.067 --> 00:09:12.166
IV: Asi s těmi množícími se spojeneckými nálety jste možná mohly už mít dojem,

174
00:09:12.167 --> 00:09:13.599
že třeba ta válka se nějak blíží ke konci…

175
00:09:13.600 --> 00:09:16.599
HH: No ne, no my jsme se samozřejmě těšily, jsme se těšily,

176
00:09:16.600 --> 00:09:20.332
že to už to, vždyť vám říkám, jsme se těšily, že hořej Drážďany,

177
00:09:20.333 --> 00:09:22.432
těšily jsme se, že oni utíkaj

178
00:09:22.433 --> 00:09:24.299
a těšily jsme se, že už jsou tam

179
00:09:24.300 --> 00:09:26.932
a že už to teda snad brzy bude.

180
00:09:26.933 --> 00:09:29.966
Což by bejvalo taky v podstatě brzy bylo,

181
00:09:29.967 --> 00:09:32.799
protože pak už se ta fronta blížila.

182
00:09:32.800 --> 00:09:35.466
My už jsme dokonce slyšely nějaký de- detonace,

183
00:09:35.467 --> 00:09:36.999
který už nebyly tak daleko,

184
00:09:37.000 --> 00:09:39.299
dokonce byly takový zprávy, že se říkalo:

185
00:09:39.300 --> 00:09:41.066
„Jsou už v Görlitz a Bautzen.“

186
00:09:41.067 --> 00:09:44.232
Já si tydlety dvě jména dodneška pamatuju, když tam tudy jedu,

187
00:09:44.233 --> 00:09:47.132
Görlitz a Bautzen, když to čtu, tak vždycky si pamatuju.

188
00:09:47.133 --> 00:09:50.532
Ano, to byly zase takový ty zprávy, který takhle postupovaly.

189
00:09:50.533 --> 00:09:52.999
Možná, že to bylo o něco dřív, než to bylo,

190
00:09:53.000 --> 00:09:54.932
ale byli už v Görlitz a v Bautzen,

191
00:09:54.933 --> 00:09:57.532
takže už jsme říkaly: „Už tady musejí brzy bejt.“

192
00:09:57.533 --> 00:10:03.132
Aby – taky by byli, ale - protože, my jsme byly odsouzený,

193
00:10:03.133 --> 00:10:06.966
že jo, to byla, konečné řešení židovské otázky.

194
00:10:06.967 --> 00:10:12.332
To bylo rozhodnuto v konferenci ve Wannsee už v roce, kolik, dvaačtyřicet?

195
00:10:12.333 --> 00:10:16.299
My jsme byli všichni odsouzeni k zániku, k smrti,

196
00:10:16.300 --> 00:10:21.932
jenomže voni do poslední chvíle využívali ty naše síly na tyhlety otrocký práce.

197
00:10:21.933 --> 00:10:24.899
Ale válka se blížila ke konci,

198
00:10:24.900 --> 00:10:28.799
fronta se blížila k nám a oni měli za úkol nás zlikvidovat.

199
00:10:28.800 --> 00:10:32.599
A my – nemohli nás nechat osvobodit

200
00:10:32.600 --> 00:10:35.332
a ta fronta už byla tak velice blízko

201
00:10:35.333 --> 00:10:38.699
a nevím už kolikátýho to bylo dubna…

202
00:10:38.700 --> 00:10:46.199
Nevím kolikátýho to bylo dubna, ale v noci nás vzbudili a ale, že jo:

203
00:10:46.200 --> 00:10:48.332
„Schüssel und Decken mitnehmen“,

204
00:10:48.333 --> 00:10:50.532
takhle já jsem se učila německy.

205
00:10:50.533 --> 00:10:54.066
Takže všechny ty rozkazy, befehly, byly v němčině.

206
00:10:54.067 --> 00:10:59.099
Sbalily jsme si teda svoji deku a tu misku a v noci nás hnali zase na to...

207
00:10:59.100 --> 00:11:03.699
A my jsme měly velikánský – já jsem měla v podstatě mockrát štěstí,

208
00:11:03.700 --> 00:11:07.066
jednak, že jsem třeba prošla tou selekcí osvětimskou.

209
00:11:07.067 --> 00:11:11.199
A tehdy vlastně začínali po celým Německu,

210
00:11:11.200 --> 00:11:13.532
že jo, byly ty pracovní tábory

211
00:11:13.533 --> 00:11:18.666
a oni je začali stahovat z těch táborů do těch hlavních mateřských táborů,

212
00:11:18.667 --> 00:11:21.499
protože v těchhle táborech se sice taky umíralo,

213
00:11:21.500 --> 00:11:23.966
umíralo se hlady a nemocema a vysílením,

214
00:11:23.967 --> 00:11:25.899
ale nebyly tam plynový komory

215
00:11:25.900 --> 00:11:29.666
a oni nás potřebovali, už to šlo ke konci, potřebovali nás zlikvidovat, rychle,

216
00:11:29.667 --> 00:11:36.532
takže nás dováž..., dováděli ty vězně z těch pracovních táborů do těch mateřskejch táborů

217
00:11:36.533 --> 00:11:41.666
a většinou šli, to jsou ty pověstný pochody smrti, že jo,

218
00:11:41.667 --> 00:11:46.432
ten, kdo nemohl dál jít, buď umřel, nebo ho zastřelili, a to jsou ty pochody smrti.

219
00:11:46.433 --> 00:11:48.499
A my jsme měly zas to velký štěstí,

220
00:11:48.500 --> 00:11:51.199
že nás – byl to teda transport smrti taky – 

221
00:11:51.200 --> 00:11:52.832
ale my jsme nešli, nás vezli,

222
00:11:52.833 --> 00:11:57.066
takže to bylo, tady myslím, že kdybychom byly šly pešky,

223
00:11:57.067 --> 00:11:59.166
tak jsme nedošly. Maminka určitě už ne.

224
00:11:59.167 --> 00:12:01.566
Maminka byla už strašně zesláblá,

225
00:12:01.567 --> 00:12:05.266
dokonce ona šla do Osvětimi těsně po zápalu plic třeba.

226
00:12:05.267 --> 00:12:11.199
A tak jsem měly to relativní štěstí, že jsme nešly pěšky,

227
00:12:11.200 --> 00:12:15.566
ale nacpaly nás zase, tentokrát do votevřenejch vagónů,

228
00:12:15.567 --> 00:12:16.966
byly to vagóny vod uhlí.

229
00:12:16.967 --> 00:12:21.932
No a jely jsme a chtěli nás dovézt do Flossen...

230
00:12:21.933 --> 00:12:24.099
chtěli nás odvézt do Flossenburku.

231
00:12:24.100 --> 00:12:28.932
To už bylo ale v dubnu, Flossenburk už ale byl přece mezitím osvobozen -

232
00:12:28.933 --> 00:12:33.066
jednak a za druhý všude byly už rozbitý tratě.

233
00:12:33.067 --> 00:12:36.832
A my jsme byli, teď nevím, jestli 12 nebo asi 14 dní,

234
00:12:36.833 --> 00:12:40.399
12 dní snad, 12 nebo 14 dní jsme byli na cestě

235
00:12:40.400 --> 00:12:43.966
a teďka pořád snažili někam s náma dojet.

236
00:12:43.967 --> 00:12:47.166
Vždycky jsme stá- stáli někde na nádraží,

237
00:12:47.167 --> 00:12:50.299
někde na slepý koleji a zase jsme jeli dál.

238
00:12:50.300 --> 00:12:55.566
Mám několik vzpomínek na to, protože jsme nakonec projížděli i českou, Čechy,

239
00:12:55.567 --> 00:13:01.799
jeli jsme, v Klatovech, Horní Bří... Horní Bříze a v Plzni a tam.

240
00:13:01.800 --> 00:13:04.199
A voni neměl... my jsme jeli opravdu už úplně –

241
00:13:04.200 --> 00:13:05.732
jednak byla hrozná zima ještě,

242
00:13:05.733 --> 00:13:07.966
pršelo taky někdy celou noc

243
00:13:07.967 --> 00:13:10.099
a neměli vůbec jsme co, co k jídlu.

244
00:13:10.100 --> 00:13:11.966
Oni už ale neměli nám co dát k jídlu.

245
00:13:11.967 --> 00:13:15.899
Jednou si pamatuju, že snad tam ti aufseherky šly někam na pole

246
00:13:15.900 --> 00:13:17.699
a tam někde sebraly brambory

247
00:13:17.700 --> 00:13:20.432
a my jsme dostaly každá jednu bramboru

248
00:13:20.433 --> 00:13:22.832
a pak zase čtyřiadvacet hodin nic.

249
00:13:22.833 --> 00:13:26.766
Pak nám daly jednou lžičku cukru a zase nic.

250
00:13:26.767 --> 00:13:31.899
Jednou jsme stáli tam někde Trýbčice, myslím, že se to jmenuje česky Třebochovice {Třebušice},

251
00:13:31.900 --> 00:13:34.432
německy to bylo Triebschitz, je to někde u Mostu.

252
00:13:34.433 --> 00:13:37.432
Tam jsme stáli u nějakýho lágru

253
00:13:37.433 --> 00:13:43.266
a tam nám dokonce dali dva – každá jsme dostaly hrníček tako... takzvanýho kafe.

254
00:13:43.267 --> 00:13:47.232
Jsme nevěděly zase co – jestli to máme vypít nebo, vždyť jsme byly špinavý,

255
00:13:47.233 --> 00:13:51.499
dostaly jsme cestou vši, tak jestli se, tak jsme s maminkou rozhodly,

256
00:13:51.500 --> 00:13:53.932
že s jedním tím hrníčkem jsme se umyly

257
00:13:53.933 --> 00:13:55.266
a druhej jsme vypily.

258
00:13:55.267 --> 00:13:58.832
Tak za těchhle podmínek jsme byli na cestě skoro 14 dní.

259
00:13:58.833 --> 00:14:04.732
A... Jo, a v těch českých stanicích, v tý Český Bříze, v Horní Bříze,

260
00:14:04.733 --> 00:14:06.466
v Klatovech a v Plzni,

261
00:14:06.467 --> 00:14:12.166
nám lidi z toho města přinesli velikánskej hrnek polívky

262
00:14:12.167 --> 00:14:16.632
a rozdělovali nám to, takže jsme dostali polí-, jednou někde polívku,

263
00:14:16.633 --> 00:14:18.766
někde jsme dostali chleba

264
00:14:18.767 --> 00:14:22.266
a pak jsme jeli zase dál.

265
00:14:22.267 --> 00:14:25.699
Už je dokonce přemlouvali toho scharführera,

266
00:14:25.700 --> 00:14:27.732
ať nás tam nechá, že se o nás postaraj.

267
00:14:27.733 --> 00:14:29.899
Ten jako ne... Takže oni nás...

268
00:14:29.900 --> 00:14:32.066
A konečně jsme dojeli do Budějovic

269
00:14:32.067 --> 00:14:36.099
a tam jsme zaslechli, jak se nádražáci tam bavili něco o Mauthausenu.

270
00:14:36.100 --> 00:14:42.699
A v tý době tam byla taky mezi námi jedna, která byla z Třeboně.

271
00:14:42.700 --> 00:14:48.066
Tam to znala ten kraj a deset lidí myslím tenkrát z toho vlaku vyskočilo

272
00:14:48.067 --> 00:14:51.066
a prostě došli pěšky a zachrá...

273
00:14:51.067 --> 00:14:54.699
Já jsem tenkrát taky chtěla vyskočit – teda vyskočit...

274
00:14:54.700 --> 00:14:58.532
My jsme, my jsme nejedli, takže ani na ten záchod jsme nepotřebovali.

275
00:14:58.533 --> 00:15:03.032
Jednou denně ale nás pouštěli dolů pod vagóny na tuto potřebu,

276
00:15:03.033 --> 00:15:06.566
a to si pamatuju, že jsem pořád se dívala zespod na ty vagóny,

277
00:15:06.567 --> 00:15:08.632
jak to vypadá, že kdyby si tam člověk lehnul,

278
00:15:08.633 --> 00:15:10.299
jestli by to bylo možný.

279
00:15:10.300 --> 00:15:13.499
Teď jsme ale nevěděli, jak vypadá zespod lokomotiva,

280
00:15:13.500 --> 00:15:16.466
a nevěděli jsme, jestli pojedeme tím, nebo tím druhým směrem.

281
00:15:16.467 --> 00:15:20.199
No tak jsem pořád o tom uvažovala, maminku jsem nějak…

282
00:15:20.200 --> 00:15:23.499
Maminka říkala, že by nemohla utíkat, že byla prostě už tak slabá,

283
00:15:23.500 --> 00:15:27.799
no, zkrátka jsme neutekly a jeli...

284
00:15:27.800 --> 00:15:30.532
a konečně jsme teda jely směr Mauthausen

285
00:15:30.533 --> 00:15:36.599
a 29. dubna jsme dojeli do Mauthausenu.

286
00:15:36.600 --> 00:15:38.166
IV: A jak to vypadalo tam?

287
00:15:38.167 --> 00:15:42.199
HH: Dojeli jsme do Mauthausenu a to už jsme teda věděli,

288
00:15:42.200 --> 00:15:46.999
to už jsme nebyli tak naivní jako před tím Osvětim..., před Osvětimí.

289
00:15:47.000 --> 00:15:50.499
Hnali nás, my jsme se viděli tam potom na nádraží –

290
00:15:50.500 --> 00:15:53.666
tam byly, že jo, okna, tak jsme se ve skle viděly,

291
00:15:53.667 --> 00:15:56.432
jsme se vůbec nepoznaly, jak jsme vypadaly za těch 12 dní.

292
00:15:56.433 --> 00:15:58.766
Šly jsme na – to je krásná krajina,

293
00:15:58.767 --> 00:16:01.032
já jsem tam byla před pár lety se podívat

294
00:16:01.033 --> 00:16:03.032
a tu krajinu jsem vůbec nevnímala.

295
00:16:03.033 --> 00:16:05.066
Tam bylo krásně, to už bylo, to už bylo...

296
00:16:05.067 --> 00:16:10.132
Teplo docela ten den, že jsme pily tam, z nějaký strouhy jsme pily vodu.

297
00:16:10.133 --> 00:16:12.899
Vždyť jsme byly tak strašně..., jsme nepily celou tu dobu.

298
00:16:12.900 --> 00:16:16.732
A šly jsme nahoru, nás hnali do toho lágru.

299
00:16:16.733 --> 00:16:19.099
Já si pamatuju, že jsem se s maminkou loučila,

300
00:16:19.100 --> 00:16:23.199
předtím jsem ještě, dokonce to píšu v nějakým ve svým deníku,

301
00:16:23.200 --> 00:16:26.866
že jí děkuju za všechno, jestli ona se sejde s tatínkem, a já ne,

302
00:16:26.867 --> 00:16:31.432
tak i jemu, že děkuju, prostě jsme se loučily, říkaly jsme: „To je konec, tohle nemůžem...“

303
00:16:31.433 --> 00:16:36.332
 

304
00:16:36.333 --> 00:16:38.532
že ta cesta trvala tak dlouho,

305
00:16:38.533 --> 00:16:42.599
protože asi dva dny předtím tam se přestalo plynovat.

306
00:16:42.600 --> 00:16:47.566
Došel jim plyn, začla, začal už zasahovat Červenej kříž,

307
00:16:47.567 --> 00:16:52.466
takže kdybychom tam byly přijely o dva dny dřív, tak jsme šly do plynu.

308
00:16:52.467 --> 00:16:56.999
Ale nestalo se a byly jsme tam...

309
00:16:57.000 --> 00:17:02.966
Dokonce cestou tam, v těch... cestou v těch otevřených vagonech,

310
00:17:02.967 --> 00:17:05.999
myslím, že zrovna tam někde u těch, u těch Trýbčic {Třebušice},

311
00:17:06.000 --> 00:17:09.366
se narodilo jedno dítě, se narodilo dítě.

312
00:17:09.367 --> 00:17:12.932
Celkem pět těhotných žen jsme měli v tom našem transportu,

313
00:17:12.933 --> 00:17:17.166
ale všechny byly ve třetím měsíci, když jsme šly z Terezína do ...,

314
00:17:17.167 --> 00:17:18.866
teda tyhle všechny tři.

315
00:17:18.867 --> 00:17:20.266
Ty ostatní nevím ty osudy,

316
00:17:20.267 --> 00:17:23.966
ale ty naše, ty byly nějak ve tře... asi ve třetím měsíci,

317
00:17:23.967 --> 00:17:27.932
takže to nehlásily a všechny doufaly,

318
00:17:27.933 --> 00:17:29.432
že do tý doby bude konec.

319
00:17:29.433 --> 00:17:31.999
A to jedno dítě, to byla nějaká Slovenka,

320
00:17:32.000 --> 00:17:34.199
to se narodilo v tom otevřeným vagoně,

321
00:17:34.200 --> 00:17:39.399
a jedna, Věra Hánová {Hoffmanová?}, porodila dítě ještě,

322
00:17:39.400 --> 00:17:41.999
prostě hned druhý den po příjezdu.

323
00:17:42.000 --> 00:17:45.199
Věra už zemřela a ta její dcera Eva,

324
00:17:45.200 --> 00:17:52.266
to je náš nejmladší vězeň, bylo jí letos pětašedesát, ta přežila.

325
00:17:52.267 --> 00:17:58.966
No a nás tam, bylo to příšerný, a pak tam některý tam u...

326
00:17:58.967 --> 00:18:03.432
Jo zase nějak nám svlíkly to, co jsme měly,

327
00:18:03.433 --> 00:18:06.499
daly nám voblečení nějaký –

328
00:18:06.500 --> 00:18:09.466
to byl mužskej lágr – dostaly jsme nějaký jako prádlo,

329
00:18:09.467 --> 00:18:14.132
pánský, spodky nějaký, a košile, relativně čistý.

330
00:18:14.133 --> 00:18:15.999
Pak jsme přišly na to, že to bylo zavšivený,

331
00:18:16.000 --> 00:18:19.766
snad záměrně, protože vši, že jo, přenášejí tyfus.

332
00:18:19.767 --> 00:18:23.966
Pár se jich dostalo do nějakýho baráku a nějaká skupina,

333
00:18:23.967 --> 00:18:25.332
v který jsem zrovna byla já,

334
00:18:25.333 --> 00:18:29.932
nás odvedli přes ty pověstný mauthausenský schody dolů,

335
00:18:29.933 --> 00:18:32.266
do nějakýho takovýho velikýho baráku,

336
00:18:32.267 --> 00:18:34.399
jmenovalo se to Wiener Graben.

337
00:18:34.400 --> 00:18:36.466
Byl to opravdu nějakej jako hrob...

338
00:18:36.467 --> 00:18:40.899
A tam jsme žily, teda byly za úplně nepředstavitelných podmínek.

339
00:18:40.900 --> 00:18:43.766
Barák, matrace na zemi, teda slamníky,

340
00:18:43.767 --> 00:18:45.899
tam jsme byly čtyři na tom jednou slamníku

341
00:18:45.900 --> 00:18:48.532
a vlastně už vůbec žádný jídlo.

342
00:18:48.533 --> 00:18:52.166
Já nevim, jednou tam snad přivezli nějakou tu, no bylo to zoufalý.

343
00:18:52.167 --> 00:18:53.866
Maminka už vůbec nechodila a...

344
00:18:53.867 --> 00:18:59.466
A... no a pak najednou při... někdo přiběhl zvenku, říkal:

345
00:18:59.467 --> 00:19:02.399
„Nahoře na Mauthausenu visí bílá vlajka.“

346
00:19:02.400 --> 00:19:05.232
A za chvilku tam přiběh nějakej vězeň

347
00:19:05.233 --> 00:19:09.866
a měl už tadyhle nějakou takovou improvizovaně červeno-modro-bílou nějakou jako trikoloru.

348
00:19:09.867 --> 00:19:15.266
Říkám, no, bylo to 5. května, ale to jsme si dopoledne, jsme si všimly,

349
00:19:15.267 --> 00:19:19.666
najednou všecky ty hlídky, ty najednou zmizely.

350
00:19:19.667 --> 00:19:24.632
Nikdo nás nehlídal, dokonce už na tu cestu, když jsme jely tím transportem,

351
00:19:24.633 --> 00:19:27.432
tak ten náš scharführer měl s sebou manželku

352
00:19:27.433 --> 00:19:32.299
a vím, že si ty aufseherky už nesly s sebou, vezly s sebou civilní oblečení.

353
00:19:32.300 --> 00:19:36.899
Oni se vytratili a během půl dne najednou jsme nebyly nikým hlídaný,

354
00:19:36.900 --> 00:19:40.199
byly jsme tam samy a tam najednou vlála ta bílá vlajka

355
00:19:40.200 --> 00:19:43.399
a přišel ten vězeň s tou, s tou trikolorou

356
00:19:43.400 --> 00:19:46.499
a říkal: „Mauthausen se vzdal.“ Prostě jako...

357
00:19:46.500 --> 00:19:50.332
No, tak jsme byly rády, tak byl konec války,

358
00:19:50.333 --> 00:19:52.666
ale to nebyla žádná sláva,

359
00:19:52.667 --> 00:19:54.266
my jsme byli tak zesláblí...

360
00:19:54.267 --> 00:19:56.632
První myšlenka byla, řekla jsme, říkali jsme...

361
00:19:56.633 --> 00:19:59.366
„Tak jsme se to... Tak jsme se dožily konce války.

362
00:19:59.367 --> 00:20:01.166
A co tatínek a to tyhle…?“

363
00:20:01.167 --> 00:20:04.932
A tak neměly jsme pocit vítězství

364
00:20:04.933 --> 00:20:07.632
a nebyla to žádná taková velká radost.

365
00:20:07.633 --> 00:20:09.932
Byly jsme strašně zesláblí

366
00:20:09.933 --> 00:20:12.399
a taky tam některý umřely ještě i po válce.

367
00:20:12.400 --> 00:20:15.832
Ale pak jsme si řekly, že z tohodle lágru tam o nás vůbec nikdo nevěděl –

368
00:20:15.833 --> 00:20:16.866
my jsme si myslely, že jsme...

369
00:20:16.867 --> 00:20:19.099
My jsme tam skutečně byly úplně zapomenutý –

370
00:20:19.100 --> 00:20:22.399
tak jsme řekly: „Musíme nahoru se dostat do toho hlavního lágru.“

371
00:20:22.400 --> 00:20:25.032
Maminka nevím, jak se vzchopila ještě,

372
00:20:25.033 --> 00:20:26.699
protože už předtím vůbec nechodila,

373
00:20:26.700 --> 00:20:29.566
tak se vzchopila, ještě jsme vylezly teda ty schody

374
00:20:29.567 --> 00:20:33.566
a tam se o nás začli nějaký bejvalí vězňové starat.

375
00:20:33.567 --> 00:20:36.599
A o nás se začal starat dokonce nějaký Španěl,

376
00:20:36.600 --> 00:20:39.232
dostaly jsme se do nějakýho španělskýho baráku.

377
00:20:39.233 --> 00:20:42.632
A já dodneška vzpomínám na jednoho toho Španěla,

378
00:20:42.633 --> 00:20:44.799
který se k nám ohromně ..., nás tam usadil,

379
00:20:44.800 --> 00:20:47.032
pořád a tak nějak německy „sitze, sitze“,

380
00:20:47.033 --> 00:20:50.199
německy jsme se neuměly dorozumět,

381
00:20:50.200 --> 00:20:52.566
tak se snažil se o nás postarat.

382
00:20:52.567 --> 00:20:55.132
A tak jsme byly na tom španělským baráku,

383
00:20:55.133 --> 00:20:57.766
pak nás tam přestěhovali do nějakých baráků,

384
00:20:57.767 --> 00:21:02.032
kde předtím bydleli nějak ti esesáci,

385
00:21:02.033 --> 00:21:05.466
no a to trvalo ještě čtyři dny.

386
00:21:05.467 --> 00:21:09.299
A pak byly a byly jsme osvobozeny Američany.

387
00:21:09.300 --> 00:21:12.132
No a Američani se potom o nás začali starat,

388
00:21:12.133 --> 00:21:14.332
začli nám – což bylo velice prozřetelný,

389
00:21:14.333 --> 00:21:16.666
protože nám začali vařit –

390
00:21:16.667 --> 00:21:20.132
co se týče lidí jako, to si pamatuju, tam se někdo dostal do kuchyně,

391
00:21:20.133 --> 00:21:21.699
ho vzali a dali mu nějakou konzervu,

392
00:21:21.700 --> 00:21:23.132
ta holka umřela,

393
00:21:23.133 --> 00:21:26.266
ale oni nám začali vařit takovou nějakou, z krup,

394
00:21:26.267 --> 00:21:28.266
takovou nějakou šlemovou polívku,

395
00:21:28.267 --> 00:21:32.466
a dokonce nám dávali nějaký injekce, kalcium,

396
00:21:32.467 --> 00:21:33.799
nějaký takový povzbudivý.

397
00:21:33.800 --> 00:21:39.499
Takže jsme tam byly ještě do 29. května

398
00:21:39.500 --> 00:21:46.199
a pak postupně ty jednotlivý národy tam různě posílaly různá auta,

399
00:21:46.200 --> 00:21:51.266
různý vozidla a i pro... pro nás tam někdo přijel,

400
00:21:51.267 --> 00:21:53.699
ale zase to šlo nějak podle abecedy... {střih}

401
00:21:53.700 --> 00:21:57.832
A takže postupně začaly pro ty jednotlivý vězně...

402
00:21:57.833 --> 00:22:01.532
Různé národy si pro ně přijížděly v různých autech,

403
00:22:01.533 --> 00:22:02.932
různými vozidly. Pro...

404
00:22:02.933 --> 00:22:05.799
Naše skupina, taky pro ně někdo přijel,

405
00:22:05.800 --> 00:22:07.932
ale já už nevím, bylo to nějaký auto,

406
00:22:07.933 --> 00:22:09.632
do kterýho my už jsme se nevešly.

407
00:22:09.633 --> 00:22:11.366
Bylo to rozdělený podle abecedy.

408
00:22:11.367 --> 00:22:14.266
Já jsem se jmenovala Weissová, dvojitý V,

409
00:22:14.267 --> 00:22:17.866
takže jsme nepřišly na řadu a zůstaly jsme tam ještě nějak asi den.

410
00:22:17.867 --> 00:22:23.899
A pak pro nás přijelo nějaký, nějakej soukromý nákladní auto.

411
00:22:23.900 --> 00:22:28.166
Jely jsme, dojely jsme akorát někam do Budějovic

412
00:22:28.167 --> 00:22:31.432
a ono mu to nějak nejelo, bylo to na nějakej dřevoplyn nebo něco,

413
00:22:31.433 --> 00:22:33.066
moc mu to nejelo.

414
00:22:33.067 --> 00:22:38.066
Naložili nás a jeli jsme – v Budějovicích nám na Národním výboru dali nějakou polívku,

415
00:22:38.067 --> 00:22:43.599
si pamatuju, nás vítali a přendali nás do osobních va..., do osobního vagonu

416
00:22:43.600 --> 00:22:48.866
a dojely jsme do Prahy v noci ve tři čtvrtě na dvě, 29. května.

417
00:22:48.867 --> 00:22:55.299
A odvedli nás ještě do nějakýho krytu bejvalýho tady naproti Bílý Labuti to bylo.

418
00:22:55.300 --> 00:22:58.732
Vím, že jsme si táhly ještě pořád ten náš úžasnej majetek,

419
00:22:58.733 --> 00:23:02.366
tu, tu deku a tu misku a maminka řekla, že už nemůže

420
00:23:02.367 --> 00:23:05.266
a tu deku někde s tou miskou, položila to někde na chodník.

421
00:23:05.267 --> 00:23:06.599
Prostě už nemohla dojít.

422
00:23:06.600 --> 00:23:09.999
To byl vlastně jedinej majetek, co jsme měly, ano ty „Decken und Schüssel“.

423
00:23:10.000 --> 00:23:12.732
A nechali nás přespat v tom krytu

424
00:23:12.733 --> 00:23:16.566
a ráno nás vzbudili a řekli: „No, tak jste volný a jděte domů.“

425
00:23:16.567 --> 00:23:20.932
A společně s námi byli i ti ostatní političtí vězni.

426
00:23:20.933 --> 00:23:25.066
Takže oni šli, no, tak každý někoho měl a oni šli domů,

427
00:23:25.067 --> 00:23:26.899
a my jsme neměly kam jít,

428
00:23:26.900 --> 00:23:28.632
my jsme neměly kam jít.

429
00:23:28.633 --> 00:23:31.466
První, co bylo, tak jsme volaly –

430
00:23:31.467 --> 00:23:35.299
nebo jsme ani nevolaly, rovnou jsme tam šly.

431
00:23:35.300 --> 00:23:37.132
Šly jsme k těm Pěchočům,

432
00:23:37.133 --> 00:23:41.066
to byla ta rodina, právě ti naši sousedé, co nám posílali ty balíky,

433
00:23:41.067 --> 00:23:43.566
protože byla, to byla taky ta rodina

434
00:23:43.567 --> 00:23:47.632
a myslím, že každá židovská rodina před odjezdem si řekla nějaké místo,

435
00:23:47.633 --> 00:23:49.066
kde se sejdem po válce.

436
00:23:49.067 --> 00:23:53.666
Takže jsme si i takhle tehdá řekli: „U těch Pěchočů se po válce budem hlásit.“

437
00:23:53.667 --> 00:23:57.032
Přišly jsme k Pěchočům, ptaly jsme se, jestli už se někdo hlásil.

438
00:23:57.033 --> 00:24:02.332
Nikdo se nehlásil, byly jsme první, ale oni zase se samozřejmě zachovali úžasně,

439
00:24:02.333 --> 00:24:04.466
hned jako: „Samozřejmě zůstanete tady“,

440
00:24:04.467 --> 00:24:08.466
a takže nám rozestlali postele bíle povlečený.

441
00:24:08.467 --> 00:24:11.299
Si pamatuju, my jsme se vyspaly v těch bílých postelích

442
00:24:11.300 --> 00:24:14.032
a ráno zase velice moudře,

443
00:24:14.033 --> 00:24:16.199
ale to tehdy i hlásili všude v rádiu,

444
00:24:16.200 --> 00:24:19.232
že se těm vězňům nemá dávat nějaký sytý jídlo.

445
00:24:19.233 --> 00:24:21.399
Pamatuju si, že oni měli ten krám,

446
00:24:21.400 --> 00:24:23.432
takže nám uvařili bílý kafe

447
00:24:23.433 --> 00:24:25.699
a přinesli z krámu teplý housky –

448
00:24:25.700 --> 00:24:28.066
nezapomenutelná snídaně dodneška.

449
00:24:28.067 --> 00:24:31.232
No ale my jsme se vyspaly v tý bílý posteli

450
00:24:31.233 --> 00:24:33.866
a najedly jsme a už bylo po všem

451
00:24:33.867 --> 00:24:39.166
a je zajímavý, že člověk vydrží daleko víc, než si myslí a tolik co musí.

452
00:24:39.167 --> 00:24:44.199
Bylo po všem a my jsme dostaly horečku a byly jsme nemocný.

453
00:24:44.200 --> 00:24:49.532
A všude hlásili, ty vězni, co se hlásí, všichni mají tyfus. Oni nás odvezli na tyfus.

454
00:24:49.533 --> 00:24:52.199
Já nevím, jestli jsme ten tyfus měly nebo neměly,

455
00:24:52.200 --> 00:24:54.432
ale dostaly jsme se na tyfový oddělení

456
00:24:54.433 --> 00:24:57.166
a tam jsme byly asi 14 dní.

457
00:24:57.167 --> 00:24:59.899
Mě pak pustili asi dřív, o týden dřív než maminku,

458
00:24:59.900 --> 00:25:01.566
já jsem neměla kam jít.

459
00:25:01.567 --> 00:25:04.466
My jsme chodily, chodila jsem po ulici,

460
00:25:04.467 --> 00:25:08.632
vím, že někde na Hlavním nádraží, tehdy Wilsonovu,

461
00:25:08.633 --> 00:25:10.499
vařili ráno myslím kafe,

462
00:25:10.500 --> 00:25:12.366
tak jsem tam šla si pro to kafe,

463
00:25:12.367 --> 00:25:14.899
dostala jsem chleba, jsem neměla ani tašku ani kapsu,

464
00:25:14.900 --> 00:25:17.166
nosila jsem takhle v ruce krajíc chleba.

465
00:25:17.167 --> 00:25:21.166
V poledne někde jinde, nějaký Český srdce, nějaká organizace,

466
00:25:21.167 --> 00:25:23.299
vařili polívku, tak jsem šla na polívku.

467
00:25:23.300 --> 00:25:25.366
A teď jsme neměly kde spát.

468
00:25:25.367 --> 00:25:28.732
Jsme hleda..., já už nechtěla k těm Pěchočům jít zpátky –

469
00:25:28.733 --> 00:25:31.199
oni měli obchod s potravinama,

470
00:25:31.200 --> 00:25:34.832
po našem odchodu oni celej byt, všechno, jim desinfikovali.

471
00:25:34.833 --> 00:25:36.832
Já už jsem tam nechtěla je dál obtěžovat,

472
00:25:36.833 --> 00:25:39.299
tak jsem opravdu byly na ulici,

473
00:25:39.300 --> 00:25:41.932
spala jsem v různých noclehárnách,

474
00:25:41.933 --> 00:25:44.499
vždycky v noclehárnách vám to dovolili jen jednu noc.

475
00:25:44.500 --> 00:25:50.366
No, ty zač... Pak pustili i maminku a tak jsme nějak chodily spolu,

476
00:25:50.367 --> 00:25:54.866
pak tady u nějaký, v jednom domě tady v nějaký takový vile,

477
00:25:54.867 --> 00:25:57.332
tam udělali nějakou takovou ubytovnu,

478
00:25:57.333 --> 00:25:59.199
tak tam jsme nějak chvíli bydlely.

479
00:25:59.200 --> 00:26:03.032
No a začaly jsme shánět jako bydlení

480
00:26:03.033 --> 00:26:07.199
a v našem bytě – to je shodou okolností tento byt,

481
00:26:07.200 --> 00:26:09.232
já jsem v tomto bytě se narodila.

482
00:26:09.233 --> 00:26:11.232
Z tohodle bytu jsem šla do transportu,

483
00:26:11.233 --> 00:26:13.932
jenomže přes válku tady bydlel Němec,

484
00:26:13.933 --> 00:26:16.332
který byl relativně zase slušnej,

485
00:26:16.333 --> 00:26:20.066
že on v těch posledních, těch revolučních dnech utek,

486
00:26:20.067 --> 00:26:23.332
ale odevzdal klíče, odevzdal klíče k domovnici,

487
00:26:23.333 --> 00:26:27.066
takže lidi z domu zase šli do toho bytu se podívat.

488
00:26:27.067 --> 00:26:31.499
Byli zvědaví, no, dobře, chápu, bylo to, mysleli si, je to po Němcích,

489
00:26:31.500 --> 00:26:35.866
takže co tady bylo, ještě zase odnesli {povzdych}.

490
00:26:35.867 --> 00:26:40.132
A, to si pamatuju, že potom nás zdi byl třeba takhle visel malej obrázek,

491
00:26:40.133 --> 00:26:43.332
ale na zdi bylo vidět, že tam visel předtím velkej obraz.

492
00:26:43.333 --> 00:26:45.566
Nebyly tady ani peřiny, nic.

493
00:26:45.567 --> 00:26:48.099
No ale trvalo to prostě –

494
00:26:48.100 --> 00:26:51.232
jsme nemohly ten byt, my jsme ho musely dostat přidělenej

495
00:26:51.233 --> 00:26:52.832
a to trvalo hrozně dlouho,

496
00:26:52.833 --> 00:26:57.999
než jsme dostaly prostě ten náš byt zpátky.

497
00:26:58.000 --> 00:27:02.399
Já si dokonce pamatuju, teď nevím, jestli to tam chcete dát, nebo nechcete,

498
00:27:02.400 --> 00:27:05.832
ale pak maminka přišla jednou na Národní výbor

499
00:27:05.833 --> 00:27:09.566
a tam ten pan předseda, jmenoval se pan Štrůza,

500
00:27:09.567 --> 00:27:18.099
řekl: „No, podle, podle dekretu pana prezidenta máte na svůj byt nárok.“

501
00:27:18.100 --> 00:27:20.932
To tehdy bylo nějak že jo z toho, že každý má nárok na svůj byt -

502
00:27:20.933 --> 00:27:22.899
„Nedá se nic dělat."

503
00:27:22.900 --> 00:27:26.799
A dokonce na ten dekret napsal:

504
00:27:26.800 --> 00:27:32.166
„Předávám byt Židovce, neárijce Ireně Weissový.“

505
00:27:32.167 --> 00:27:35.233
To byla moje maminka, tak jsem dostaly zpátky náš byt.

506
00:27:35.233 --> 00:27:37.666
IV: Tak to je docela neuvěřitelný,

507
00:27:37.667 --> 00:27:39.799
to je dobře, že to tam... že to tam zaznělo.

508
00:27:39.800 --> 00:27:43.999
HH: Jestli chcete, to tam nechte, když tak to dejte pryč, ale je to pravda. {úsměv}

509
00:27:44.000 --> 00:27:44.966
IV: A....

510
00:27:44.967 --> 00:27:46.832
HH: Nemusíte to tam nechávat.

511
00:27:46.833 --> 00:27:54.766
IV: Samozřejmě asi ten návrat domů nebyl jenom o tom získat zpátky nějaké to bydlení,

512
00:27:54.767 --> 00:27:58.999
ale měla jste nějaké problémy sama se vrátit zpátky do toho civilního života?

513
00:27:59.000 --> 00:28:01.332
HH: Jednak myslím nebyl..., myslím...,

514
00:28:01.333 --> 00:28:05.099
nevím, jestli to byl úplně dobrý nápad se vrátit do toho svýho bytu.

515
00:28:05.100 --> 00:28:10.666
Tady samozřejmě nebylo nic, protože po našem odchodu, když jsme šli do transportu,

516
00:28:10.667 --> 00:28:14.932
tak všechen ten majetek, všechen nábytek sváželi do skladišť

517
00:28:14.933 --> 00:28:18.332
a zase někdo, nějaký Němec ho dostal přidělený.

518
00:28:18.333 --> 00:28:20.332
A on přišel zase do toho skladiště

519
00:28:20.333 --> 00:28:23.466
a zase se tam dostal přidělenej nějakej jinej židovskej nábytek.

520
00:28:23.467 --> 00:28:26.732
Takže nějakej nábytek tady byl, ale ne náš.

521
00:28:26.733 --> 00:28:29.566
Ale zase ještě ty lidi, co tady bylo, tak zase ukradli,

522
00:28:29.567 --> 00:28:31.399
takže tady nebyly ani ty peřiny.

523
00:28:31.400 --> 00:28:35.932
A... Ale hlavně, co tady zůstalo, tady zůstaly ty vzpomínky.

524
00:28:35.933 --> 00:28:39.166
A já nevím, jestli to bylo ši... úplně dobrý,

525
00:28:39.167 --> 00:28:40.799
že jsme se vrátily do toho bytu.

526
00:28:40.800 --> 00:28:45.632
Ty vzpomínky tady zůstaly a bylo to velice těžký pro nás tady v tom bytě bejt

527
00:28:45.633 --> 00:28:48.499
a já vím, že dlouho trvalo, že buď maminka, nebo já,

528
00:28:48.500 --> 00:28:50.766
že jsme nedokázaly zůstat v tom bytě samotný.

529
00:28:50.767 --> 00:28:52.999
Já jsem pak začla chodit do školy –

530
00:28:53.000 --> 00:28:55.866
to ještě řeknu – a maminka na mě vždycky už čekala u tramvaje

531
00:28:55.867 --> 00:28:57.299
nebo já zas na ni.

532
00:28:57.300 --> 00:29:00.299
A my jsme chodily večer po ulicích tak dlouho,

533
00:29:00.300 --> 00:29:02.566
prostě jsme chodily po ulici, až jsme už byly unavený,

534
00:29:02.567 --> 00:29:04.332
šly jsme domů a usnuly jsme.

535
00:29:04.333 --> 00:29:07.732
To trvalo dlouho, než jsme si zvykly vůbec bydlet v bytě,

536
00:29:07.733 --> 00:29:09.832
bejt tady samy, teď s těma vzpomínkama.

537
00:29:09.833 --> 00:29:12.899
A pak mně bylo 15, už mně bylo 15 pryč

538
00:29:12.900 --> 00:29:16.499
a já jsem měla těch pět tříd základní školy.

539
00:29:16.500 --> 00:29:18.799
To bylo v květnu, když jsme se vrátily,

540
00:29:18.800 --> 00:29:20.999
a já jsem v září začala chodit do školy.

541
00:29:21.000 --> 00:29:22.932
Šla jsem do kvarty,

542
00:29:22.933 --> 00:29:25.599
bylo to vlastně jenom o rok zpátky, než jsem patřila.

543
00:29:25.600 --> 00:29:30.899
To nějak bylo proto, že ta kvinta už zač..., měla nějak latinu od primy,

544
00:29:30.900 --> 00:29:32.599
a to jsem se bála, že bych nějak nedohonila.

545
00:29:32.600 --> 00:29:34.332
Tak jsem šla vlastně jenom o rok zpátky.

546
00:29:34.333 --> 00:29:36.999
Vzali mě, dokonce bez zkoušky,

547
00:29:37.000 --> 00:29:38.899
kterou jsem ale pak dodatečně až...

548
00:29:38.900 --> 00:29:40.266
 

549
00:29:40.267 --> 00:29:43.899
a přijímací zkoušku jsem dělala jakoby až nějak v prosinci, dodatečně.

550
00:29:43.900 --> 00:29:45.799
Ale já jsem tu zkoušku udělala,

551
00:29:45.800 --> 00:29:48.766
já jsem ten rok stačila, a to je právě díky tomu,

552
00:29:48.767 --> 00:29:51.899
asi tomu vyučování v Terezíně

553
00:29:51.900 --> 00:29:54.332
a myslím, že všechny, co jsme se vrátily,

554
00:29:54.333 --> 00:29:56.099
jsme nějak se do těch škol vrátily,

555
00:29:56.100 --> 00:29:58.266
všechny jsme ty školy udělaly

556
00:29:58.267 --> 00:30:03.099
a dokonce jsem na... na ko... v pololetí jsem měla myslím dvě trojky

557
00:30:03.100 --> 00:30:07.366
a na konci tý, tý kvarty jsem měla vyznamenání.

558
00:30:07.367 --> 00:30:14.032
A pak jsem se rozhodla po tý kvartě, že bych chtěla malovat,

559
00:30:14.033 --> 00:30:19.632
protože ta záliba v tom malování nějak se v tom Terezíně vyrostla

560
00:30:19.633 --> 00:30:23.966
a pokračovala zase, že jsem se rozhodla, že to teda chci dělat jako profesi.

561
00:30:23.967 --> 00:30:28.699
Tak jsem šla do Střední uměleckoprůmyslový školy,

562
00:30:28.700 --> 00:30:32.932
ale tam mě zase mrzelo, že tam toho ostatního vzdělání nebylo tolik –

563
00:30:32.933 --> 00:30:35.066
tam byly hlavně ty předměty odborný,

564
00:30:35.067 --> 00:30:42.999
tak jsem sou... souběžně s tou Střední uměleckoprůmyslovou školou dělala externě gymnázium,

565
00:30:43.000 --> 00:30:48.466
tady v Libeňský a za čtyři roky po válce jsem měla dvě maturity.

566
00:30:48.467 --> 00:30:52.599
A udělala jsem zkoušku na UMPRUM {Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze}.

567
00:30:52.600 --> 00:30:56.499
A možná, že tady opět jednu perličku...

568
00:30:56.500 --> 00:31:00.999
Protože když se dělá... Teda udělala jsem přijímací zkoušky,

569
00:31:01.000 --> 00:31:04.499
a předkládají se taky ještě domácí práce.

570
00:31:04.500 --> 00:31:10.799
A já jsem k těm domácím pracem přidala taky jednak ty svoje dětský kresby z Terezína.

571
00:31:10.800 --> 00:31:13.999
A pak já jsem i po válce taková ta volná témata,

572
00:31:14.000 --> 00:31:16.832
který jsem malovala, tak jsem malovala takový záběry -

573
00:31:16.833 --> 00:31:21.966
třeba „Návštěva v nemocnici“ a nějakej „Žebrák“ a takový nějaký chromý,

574
00:31:21.967 --> 00:31:23.632
no, prostě měla jsem takový náměty.

575
00:31:23.633 --> 00:31:26.666
A to jsem předložila při tý komisi.

576
00:31:26.667 --> 00:31:33.232
A při přijímacích zkouškách na vysoké školy tehdy nerozhodovaly jen ty odborné věci,

577
00:31:33.233 --> 00:31:37.466
ale seděl tam taky svazák a bylo mi řečeno,

578
00:31:37.467 --> 00:31:40.932
že mám příliš pesimistický názor na život

579
00:31:40.933 --> 00:31:45.099
a doporučil mi {smích}, abych šla na rok do továrny,

580
00:31:45.100 --> 00:31:48.666
mezi dělníky, abych získala optimismus.

581
00:31:48.667 --> 00:31:53.766
Tak mě nevzali, já jsem pak udělala ještě jednu zkoušku na pedagogickou školu

582
00:31:53.767 --> 00:31:56.299
a musela jsem – což jsem v podstatě moc dělat nechtěla,

583
00:31:56.300 --> 00:31:58.366
ale nějakou tu zkoušku jsem udělala –

584
00:31:58.367 --> 00:32:02.866
ale jako dole už ve foyer tý školy už viselo, jako že jsem byla přijatá,

585
00:32:02.867 --> 00:32:06.399
lidi mně jako gratulovali a potkala jsem pak někoho,

586
00:32:06.400 --> 00:32:08.232
v létě už někoho z toho rektorátu

587
00:32:08.233 --> 00:32:10.232
a ten mně taky jako gratuloval, že jsem přijatá,

588
00:32:10.233 --> 00:32:13.766
jsem říkala: „No, ale oni mě ale ne...,“ protože ty odborný zkoušky… já jsem byla přijata.

589
00:32:13.767 --> 00:32:15.099
Říkám: „No, ale oni mě nevzali.“

590
00:32:15.100 --> 00:32:16.366
Tak jsem mu to říkala a on říkal:

591
00:32:16.367 --> 00:32:19.066
„Tak to přece nemůžete takhle nechat, napište odvolání.“

592
00:32:19.067 --> 00:32:22.232
No, tak jsem napsala dovolání, z čehož jako...

593
00:32:22.233 --> 00:32:26.432
vylíčila jsem tedy z čeho můj názor životní plyne,

594
00:32:26.433 --> 00:32:30.466
a že nevím, jestli tohle je cesta k nabití toho optimismu.

595
00:32:30.467 --> 00:32:33.032
Takže na to dovolání jsem se tam pak dostala.

596
00:32:33.033 --> 00:32:38.099
No a udělala jsem vyso..., mám... absolvovala jsem uměleckoprůmyslovou školu

597
00:32:38.100 --> 00:32:44.466
u profesora Emila Filly a po jeho smrti jsem pak to dokončila u Aloise Fišárka...

598
00:32:44.467 --> 00:32:50.032
IV: Zmiňovala jste se o tom, že jste u těch přijímacích zkoušek předkládala svoje terezínské kresby.

599
00:32:50.033 --> 00:32:51.466
Jak se vlastně zachránily?

600
00:32:51.467 --> 00:32:54.866
HH: To je důležitá otázka,

601
00:32:54.867 --> 00:32:58.732
protože kdybych je byla s sebou vzala do Osvětimi, tak nebyly.

602
00:32:58.733 --> 00:33:03.066
Ale my, přestože jsme nevěděly přesně, kam jedem,

603
00:33:03.067 --> 00:33:06.032
tak jsme tušily něco asi horšího,

604
00:33:06.033 --> 00:33:10.232
tak jsme pro jistotu některý pro nás důležitý věci předávaly

605
00:33:10.233 --> 00:33:12.099
nebo nechávaly těm, který tam ještě byli.

606
00:33:12.100 --> 00:33:15.032
A já jsem právě tento kufřík,

607
00:33:15.033 --> 00:33:18.999
který jsem zmiňovala, s těmi svými kresbami, {odkašlání}

608
00:33:19.000 --> 00:33:22.032
přenechala svýmu strýci, který právě –

609
00:33:22.033 --> 00:33:24.466
to byl ten, co jel tím prvním transportem,

610
00:33:24.467 --> 00:33:27.599
tou arbeits... arbeitskommando,

611
00:33:27.600 --> 00:33:30.666
pracoval tam v evidenci a zůs...

612
00:33:30.667 --> 00:33:33.266
Vlastně to byla taková velice specifická práce,

613
00:33:33.267 --> 00:33:36.932
která neda..., nemohla být tak hned zase vyměněna za někoho jinýho,

614
00:33:36.933 --> 00:33:39.766
takže on měl to štěstí a on tam zůstal až do konce války.

615
00:33:39.767 --> 00:33:43.566
Zachránil taky spoustu důležitých dokumentů,

616
00:33:43.567 --> 00:33:48.866
který po válce vydal v knize „Město za mřížemi“, který tam schoval.

617
00:33:48.867 --> 00:33:55.332
A on společně s těmi dokumenty schoval i moje kresby i deník,

618
00:33:55.333 --> 00:33:59.232
který jsem si tam psala, i básně mýho tatínka, který tam psal.

619
00:33:59.233 --> 00:34:01.532
A schoval je tak, že je zazdil,

620
00:34:01.533 --> 00:34:04.732
byly zazděny v těch, v takzvaných Magdeburských kasárnech,

621
00:34:04.733 --> 00:34:07.399
a protože se vrátil, tak věděl, kde byly zazděny,

622
00:34:07.400 --> 00:34:13.266
takže po válce je vyndal a tak je zachránil.

623
00:34:13.267 --> 00:34:17.600
IV: Vlastně...