1
00:00:01,933 --> 00:00:05,632
IV: Paní Hošková, zmínila jste se o tom, že jste vlastně studovala malířství...

2
00:00:05,633 --> 00:00:10,899
Projevovaly se nějak Vaše životní zážitky i v těch zobrazovaných tématech?

3
00:00:10,900 --> 00:00:14,366
HH: Nejenom projevovaly, oni se projevují dodneška.

4
00:00:14,367 --> 00:00:16,099
Ono to totiž jinak nejde.

5
00:00:16,100 --> 00:00:20,332
Takhle: hned po válce, nebo, ne po válce, hned po absolvování školy,

6
00:00:20,333 --> 00:00:23,232
jsem malovala normálně, co se maluje –

7
00:00:23,233 --> 00:00:28,199
zátiší a portréty a krajiny, prostě různá témata jako,

8
00:00:28,200 --> 00:00:32,166
ale to trvalo do 60. let.

9
00:00:32,167 --> 00:00:38,299
Až v 60. letech jsem se zač..., jsem se cítila asi natolik zralá na to,

10
00:00:38,300 --> 00:00:41,432
že bych byla schopná tohleto vyjádřit,

11
00:00:41,433 --> 00:00:46,099
čili to byly spíš víceméně takový ještě i po škole vlastně takový studijní práce.

12
00:00:46,100 --> 00:00:50,799
A v 60. letech jsem se defi... definitivně vrátila k týhle tématice

13
00:00:50,800 --> 00:00:53,732
a namalovala jsem cyklus.

14
00:00:53,733 --> 00:00:55,899
Nazvala jsem to „Kalvárie“

15
00:00:55,900 --> 00:01:01,366
a bylo to takové jako symbolickej, prostě byla to taková jako křížová cesta,

16
00:01:01,367 --> 00:01:08,099
jo, prostě křížová cesta, ale v 20. století, byla to taková ta jednotlivá zastavení.

17
00:01:08,100 --> 00:01:11,732
Tak to jsem udělala a pak už jsem měla, měla jsem prostě pocit,

18
00:01:11,733 --> 00:01:16,066
že se musím nějak s tím tématem, s tím vypořádat prostřednictvím těch obrazů.

19
00:01:16,067 --> 00:01:17,699
A pak už jsem toho měla dost

20
00:01:17,700 --> 00:01:19,632
a už jsem nechtěla tohleto malovat

21
00:01:19,633 --> 00:01:22,499
a nevěděla jsem prostě kudy kam,

22
00:01:22,500 --> 00:01:26,399
a to bylo – jsem měla... to byl konec 60. let,

23
00:01:26,400 --> 00:01:30,966
to byla ta kratičká doba, kdy se politická situace tak nějak uvolnila –

24
00:01:30,967 --> 00:01:36,732
a bylo vypsáno izraelské stipendium pro jednoho českého umělce.

25
00:01:36,733 --> 00:01:40,666
A mě by to bylo snad ani nenapadlo, ale kolegové, jo, kamarádi říkali:

26
00:01:40,667 --> 00:01:43,166
„Přihlaš se, vždyť to je, to je stipendium pro tebe.“

27
00:01:43,167 --> 00:01:48,066
A tak jsem to udělala, já jsem skutečně jako jediná dostala to stipendium,

28
00:01:48,067 --> 00:01:50,999
což bylo úžasný štěstí, to bylo tak krátká doba…

29
00:01:51,000 --> 00:01:53,532
A byla jsem v Izraeli, byla jsem tam deset neděl

30
00:01:53,533 --> 00:01:57,999
a skutečně jsem měla pocit, že jsem se týhle tématiky definitivně zbavila.

31
00:01:58,000 --> 00:02:01,899
Najednou to bylo úplně něco jinýho, jo, že jo, život a barvy a všechno,

32
00:02:01,900 --> 00:02:06,932
což předtím bylo temný a smutný, najednou bylo veselý a ba... jásavý barvy

33
00:02:06,933 --> 00:02:10,332
a všecko bylo fajn a vrátila jsem, se plno skic, že jo.

34
00:02:10,333 --> 00:02:13,832
Teď jsem rok malovala, po roce jsem udělala výstavu,

35
00:02:13,833 --> 00:02:16,332
to byl rok 68,

36
00:02:16,333 --> 00:02:21,999
v květnu, v květnu jsem ještě, dokonce – to bylo úžasný, měla jsem výstavu.

37
00:02:22,000 --> 00:02:26,066
Byla... Ta výstava byla tenkrát ve Španělský synagoze v galerii,

38
00:02:26,067 --> 00:02:30,299
zahajoval mi to Gabriel Laub a hrál mi tam Petr Eben.

39
00:02:30,300 --> 00:02:32,499
No bylo to prostě úžasný.

40
00:02:32,500 --> 00:02:36,032
A já jsem dostávala pak nějaký nabídky,

41
00:02:36,033 --> 00:02:38,132
jako že na výstavy venku

42
00:02:38,133 --> 00:02:44,666
a bylo...to šlo, to byl srpen, asi dvacáté..., asi 19. srpna,

43
00:02:44,667 --> 00:02:47,966
si to pamatuju přesně, odpoledne jsem podepsala nějakou smlouvu,

44
00:02:47,967 --> 00:02:50,366
že budu mít výstavu v Německu.

45
00:02:50,367 --> 00:02:57,099
No a pak přišla noc 20. srpna {smích} a všechno bylo rázem jinak

46
00:02:57,100 --> 00:02:59,332
a bylo to jinak 20 let.

47
00:02:59,333 --> 00:03:04,999
Bylo, ano – možná, že bych řekla i svoje válečné, válečné zkušenosti,

48
00:03:05,000 --> 00:03:07,899
protože my jsme byli v Praze a maminka byla s dětma,

49
00:03:07,900 --> 00:03:10,732
jako ještě bylo, že jo, srpen, ještě prázdniny,

50
00:03:10,733 --> 00:03:13,766
byla v Mariánský, tamhle na horách.

51
00:03:13,767 --> 00:03:16,966
A to, tak jsme šli, že jo, noc, takže jsme šli ven

52
00:03:16,967 --> 00:03:21,166
a já jsem - první moje myšlenka, to je právě má válečná zkušenost, řekla jsem:

53
00:03:21,167 --> 00:03:24,932
„Musím za dětma.“ A manžel – kterej byl, manžel byl hudebník,

54
00:03:24,933 --> 00:03:27,799
byl člen symfonickýho orchestru Českýho rozhlasu –

55
00:03:27,800 --> 00:03:31,299
i on měl svoji mužskou povinnost, říkal: „Musím do rozhlasu.“

56
00:03:31,300 --> 00:03:33,132
On musel něco dělat.

57
00:03:33,133 --> 00:03:35,532
A šel se mnou na nádraží, šli jsme na Florenc,

58
00:03:35,533 --> 00:03:40,332
já jsem řekla: „Ty jdi,“ – on jako měl tu občanskou povinnost,

59
00:03:40,333 --> 00:03:44,666
on šel teda bránit vlast, on šel, on musel do rozhlasu –

60
00:03:44,667 --> 00:03:46,632
jsem říkala: „Ty jdi kam chceš, ale já jedu za dětma.“

61
00:03:46,633 --> 00:03:51,299
To bylo první, že jo, že ta rodina, to se stalo, že se rodina takhle trhá,

62
00:03:51,300 --> 00:03:55,566
takže první moje bylo a nastoupila jsem do nějakýho autobusu hroznýho, přecpanýho

63
00:03:55,567 --> 00:04:00,999
a který snad dojel s náma ani ne až někam do Karlovejch Varů a tam.

64
00:04:01,000 --> 00:04:04,232
CM: Pojistka? {technická pauza}

65
00:04:04,233 --> 00:04:11,132
IV: Tak naposledy jsme skončili vlastně u událostí z 20. na 21. srpna 1968,

66
00:04:11,133 --> 00:04:12,899
mohla byste pokračovat?

67
00:04:12,900 --> 00:04:17,432
HH: No ano, to bylo to, jak jsme byli na té Florenci na nádraží

68
00:04:17,433 --> 00:04:21,299
a v manželovi teda zvítězila jeho mužská povinnost,

69
00:04:21,300 --> 00:04:27,266
ale ve mně to, jednak to mateřství spojené s tou válečnou zkušeností,

70
00:04:27,267 --> 00:04:30,966
řekla jsem: „Dobře, jdi kam myslíš, ale já jedu za dětma.“

71
00:04:30,967 --> 00:04:34,732
Takže jsem se sem, bylo to horko těžko, ale dostala jsem se tam.

72
00:04:34,733 --> 00:04:38,599
No ale pak, pak byla, bylo období těžký.

73
00:04:38,600 --> 00:04:42,532
Já jsem, teď jsem, já jsem s tou válkou už jednou pro vždy skončila

74
00:04:42,533 --> 00:04:46,432
a chtěla jsem malovat něco optimistickýho, novýho

75
00:04:46,433 --> 00:04:48,966
a prostě to nešlo, že jo.

76
00:04:48,967 --> 00:04:53,332
To prostě, slovo „Izrael“, to bylo tabu, to se vůbec nesmělo,

77
00:04:53,333 --> 00:04:56,032
takže s těmadle obrazama já jsem vůbec nesměla ven

78
00:04:56,033 --> 00:04:58,632
a já jsem vůbec neměla chuť dál malovat.

79
00:04:58,633 --> 00:05:02,799
Jsem si říkala: „Tak to, co bych chtěla, nemůžu, to, co bych chtěla, nes- nesmím.“

80
00:05:02,800 --> 00:05:06,132
A já jsem přestala vůbec něco dělat.

81
00:05:06,133 --> 00:05:10,432
A pak byla úplně náhoda, moje jedna bejvalá kolegyně ze školy

82
00:05:10,433 --> 00:05:15,599
učila na Lidový škole umění a pak jela na prázdniny,

83
00:05:15,600 --> 00:05:17,899
aspoň údajně jela do Švýcar.

84
00:05:17,900 --> 00:05:22,666
A já jsem nikdy nechtěla učit, měla jsem sice na to nějakou zkoušku,

85
00:05:22,667 --> 00:05:25,266
to jsem si, to jsme měli pedagogiku na škole,

86
00:05:25,267 --> 00:05:30,099
ale nikdy jsem to nemínila dělat a vždycky jsem měla šílenou trému někde vystoupit před publikum –

87
00:05:30,100 --> 00:05:33,599
no a ona potom říkala: „Hele, nevzala bys to za mě na dva měsíce?“

88
00:05:33,600 --> 00:05:38,832
Jsem si říkala: „No, tak na dva měsíce...“ No ona pak napsala samozřejmě, že už se nevrátí,

89
00:05:38,833 --> 00:05:44,399
a já jsem v tý škole zůstala 14 let a učila jsem na Lidový škole umění.

90
00:05:44,400 --> 00:05:50,199
No ale potom ke konci, když něco děláte a když se to snažíte i dělat třeba docela poctivě,

91
00:05:50,200 --> 00:05:54,166
tak pak už jsem přišla na to, že už jsem pak myslela jenom na ty dětský práce

92
00:05:54,167 --> 00:05:56,699
a jenom na to, a už mě to začalo vadit.

93
00:05:56,700 --> 00:05:59,766
A tak jsem se zase začala vracet teda k práci,

94
00:05:59,767 --> 00:06:03,699
ale už to zase nebylo to sluníčko a ty jásavý barvy,

95
00:06:03,700 --> 00:06:07,232
ale já už jsem byla zase zpátky tam, kde jsem byla předtím,

96
00:06:07,233 --> 00:06:09,966
ale už to bylo zas trošičku něco jinýho.

97
00:06:09,967 --> 00:06:12,666
Samozřejmě i umělecky jsem byla kousek dál

98
00:06:12,667 --> 00:06:19,466
a byla ta témata podobná, ale neměla už mluvit jenom o tý minulosti,

99
00:06:19,467 --> 00:06:24,732
ale měla nebo mají dodneška mluvit co o budoucnosti.

100
00:06:24,733 --> 00:06:29,032
Čili já se k těm tématům vracím, zpracovávám je jinak,

101
00:06:29,033 --> 00:06:37,132
hledám v nich cesty a chci říct ne teda co bylo, ale podívejte se, co se mohlo a co se už nesmí stát.

102
00:06:37,133 --> 00:06:41,399
Takže to je vlastně cesta mýho umění.

103
00:06:41,400 --> 00:06:46,166
A to je možná, to bych taky asi měla zmínit, že vlastně po válce - 

104
00:06:46,167 --> 00:06:50,466
my jsme... jak jsem říkala – my jsme vůbec se necítili tak šťastní

105
00:06:50,467 --> 00:06:54,299
a dokonce přežít, eh... to není tak jednoduchý

106
00:06:54,300 --> 00:06:57,166
a my jsme to chápali spíš jako nějaký závazek.

107
00:06:57,167 --> 00:07:01,599
My jsme se každej, snad i já, a myslím, že i ostatní se ptali: „Proč zrovna já?“

108
00:07:01,600 --> 00:07:07,166
Vždyť bylo tolik jinejch, lepších, nadanějších lidí, schopnejch, proč já?

109
00:07:07,167 --> 00:07:10,199
Ale to přece život musí mít nějakej smysl.

110
00:07:10,200 --> 00:07:12,866
A tak jsem si začla – možná, že si to namlouvám,

111
00:07:12,867 --> 00:07:17,366
ale řekla jsem si, že snad smysl toho byl, že snad mám tu schopnost

112
00:07:17,367 --> 00:07:24,166
něco o té době vypovídat a že musím o té době dát nějaké svědectví

113
00:07:24,167 --> 00:07:29,799
a že jsem schopná ho tedy dávat jako malířka prostřednictvím toho malování,

114
00:07:29,800 --> 00:07:36,332
a tak jsem si tohle vytkla jako za cíl a hledám si v tom nějak smysl svýho života.

115
00:07:36,333 --> 00:07:41,766
IV: No tak je to hodně pozoruhodný a zajímavý smysl Vašeho života.

116
00:07:41,767 --> 00:07:50,466
Zmínila jste se o tom, že jste měla problémy vlastně s vystavováním a vůbec s nějakou volnou tvorbou.

117
00:07:50,467 --> 00:07:56,466
Jestli se nepletu, tak se to týkalo vlastně i Vašeho profesora tenkrát na škole, pana profesora Filly?

118
00:07:56,467 --> 00:07:58,899
HH: No tak, nejenže jsem já měla problémy,

119
00:07:58,900 --> 00:08:00,666
hlavně problémy měl, myslím, on.

120
00:08:00,667 --> 00:08:02,832
A myslím, že to byl taky jeden taky trochu z důvodů,

121
00:08:02,833 --> 00:08:06,332
proč jsem si zvolila právě, že jsem chtěla do školy Emila Filly.

122
00:08:06,333 --> 00:08:11,499
Protože mně k němu, jednak i způsob jeho malování snad, ale i ten osud mně k němu,

123
00:08:11,500 --> 00:08:14,632
protože on byl přece taky asi pět let v koncentračním táboře.

124
00:08:14,633 --> 00:08:18,899
A jemu hlavně znemožnili – já jsem byla na začátku,

125
00:08:18,900 --> 00:08:20,432
já jsem teprv ty cesty hledala.

126
00:08:20,433 --> 00:08:25,766
On, kterej byl takovej umělec a tolik toho vykonal i politicky,

127
00:08:25,767 --> 00:08:28,166
vždyť on…, a oni ho přece úplně zlikvidovali.

128
00:08:28,167 --> 00:08:30,432
Oni ho sice z tý školy nevyhodili,

129
00:08:30,433 --> 00:08:33,666
vyhodili ze školy Baucha třeba,

130
00:08:33,667 --> 00:08:40,999
vyhodili lidi, který malovali, nemalo... nebyli ochotný malovat socialistický realismus,

131
00:08:41,000 --> 00:08:42,866
což se tehdy nosilo.

132
00:08:42,867 --> 00:08:48,666
Fillu sice nevyhodili, ale oni ho v podstatě zamezili to, co on chtěl dělat.

133
00:08:48,667 --> 00:08:53,632
On nás dokonce tajně některý žáky zval k sobě do bytu

134
00:08:53,633 --> 00:08:57,566
a ukazoval nám, co dělal – maloval tenkrát ty písničky a tak –

135
00:08:57,567 --> 00:09:00,099
to bylo, to vlastně bylo jeho soukromá věc,

136
00:09:00,100 --> 00:09:03,732
a oficiálně on pak začal malovat ta Středohoří a to.

137
00:09:03,733 --> 00:09:09,699
Jeho to zničilo, on byl, on se stejně vrátil z koncentráku z nalomeným zdravím

138
00:09:09,700 --> 00:09:12,732
a tohle, ty myslím že ty poměry ho zničily.

139
00:09:12,733 --> 00:09:17,332
Ale byl to i ten důvod taky, že jsem i tímhle si s ním připadala blízká,

140
00:09:17,333 --> 00:09:19,499
takže proto jsem chtěla do jeho školy.

141
00:09:19,500 --> 00:09:22,699
Bohužel on umřel, když já jsem chodila do druhýho ročníku,

142
00:09:22,700 --> 00:09:26,832
takže pak jsem to dodělala u profesora Fišárka

143
00:09:26,833 --> 00:09:29,099
a dělala jsem tu monumentální malbu.

144
00:09:29,100 --> 00:09:32,966
No s vystavováním – ono to, takhle, já jsem malo...,

145
00:09:32,967 --> 00:09:37,332
když jsem malovala ten lágr nebo tak, takže ono to zase tak tak úplně nešlo,

146
00:09:37,333 --> 00:09:39,966
tyhle ty věci, aby mně zakázali.

147
00:09:39,967 --> 00:09:42,932
A byl to možná taky i jeden z těch důvodů,

148
00:09:42,933 --> 00:09:45,499
že mně i povolili jet do toho Izraele,

149
00:09:45,500 --> 00:09:50,499
protože to, to jako nešlo, oficiálně bejt proti tomu, to nešlo.

150
00:09:50,500 --> 00:09:54,566
Takže to byl možná trochu i důvod, že jsem to, to stipendium dostala.

151
00:09:54,567 --> 00:09:59,032
Ovšem vystavovat Izrael, to už bylo nemožný a prostě jsem pak teda učila.

152
00:09:59,033 --> 00:10:01,966
No a pak jsem se začla teda zase k tý tematice vracet

153
00:10:01,967 --> 00:10:08,866
a pak jsem přišla na – občas se snažím z toho, z týdle tématiky utýct,

154
00:10:08,867 --> 00:10:13,966
protože dokonce vždycky dcera moje říká: „Proč ty nemáš sakra obraz, kterej bych si pověsila do obýváku?

155
00:10:13,967 --> 00:10:15,966
Ty máš samý smutný obrazy.“

156
00:10:15,967 --> 00:10:19,299
A tak se někdy snažím, sem tam tam něco udělám.

157
00:10:19,300 --> 00:10:23,899
Ale pak si říkám: „Hele, takový kytky a to, to může namalovat kdekdo a to co dělám já...“

158
00:10:23,900 --> 00:10:27,566
Ale to nejsou opravdu – tak já některý z nich pověšený mám,

159
00:10:27,567 --> 00:10:29,599
protože k nim mám svůj osobní vztah,

160
00:10:29,600 --> 00:10:34,999
ale nemyslím si, že by si takovýhle obrazy lidi věšeli do svých obývacích pokojů.

161
00:10:35,000 --> 00:10:38,999
Jsou to spíš obrazy myšlený někam do muzea nebo tak.

162
00:10:39,000 --> 00:10:45,632
IV: No tak je hlavně důležitý, aby se na ty obrazy chodili lidi dívat a přemejšleli o tom, asi...

163
00:10:45,633 --> 00:10:46,432
HH: No, no právě, no...

164
00:10:46,433 --> 00:10:47,932
IV:...k tomu to má sloužit. HH: Takhle právě.

165
00:10:47,933 --> 00:10:52,332
IV: Chtěla jsem se ještě vrátit, vlastně ještě před ta 60. léta,

166
00:10:52,333 --> 00:10:56,866
kdy nějak už ty konflikty s komunistickým režimem byly.

167
00:10:56,867 --> 00:11:03,366
Jaký Vy jste třeba měla jako nějaké to politické zaměření potom, co jste se vrátili v tom pětačtyřicátým?

168
00:11:03,367 --> 00:11:05,599
HH: Vždyť my jsme byly v podstatě ještě děti.

169
00:11:05,600 --> 00:11:08,432
My jsme vyrostly v tom, my jsme vyrostly v Terezíně,

170
00:11:08,433 --> 00:11:11,866
o nás tam pečovali ti různí vychovatelé.

171
00:11:11,867 --> 00:11:15,899
To byli mladý lidi, to nebyli ani, oni byli o pár let starší než my.

172
00:11:15,900 --> 00:11:23,566
A měli různá politická zaměření a oni nás ovlivňovali vším a my jsme to vstřebávali,

173
00:11:23,567 --> 00:11:27,799
všechno, takže jsme vstřebávali – některý byli sionisti a jiní byli komunisti

174
00:11:27,800 --> 00:11:31,466
a některý byli, já nevím, nějaký národní socialisti

175
00:11:31,467 --> 00:11:33,932
a my jsme tam prostě vstřebávali tohle všechno.

176
00:11:33,933 --> 00:11:38,066
My jsme zpívali Hóru, což je národní izraelskej tanec,

177
00:11:38,067 --> 00:11:40,532
a pak jsme hned tancovali Besedu {český společenský tanec}

178
00:11:40,533 --> 00:11:44,066
a zpívali jsme „o zemi blízko pólu“ {budovatelská píseň na slova F.K.Neumanna} a zase něco o Izraeli.

179
00:11:44,067 --> 00:11:47,066
My jsme to měli všecko dohromady, byli jsme tím ovlivněný.

180
00:11:47,067 --> 00:11:53,032
Já si myslím, že oni všichni dohromady v nás stejně pěstovali ty nejlepší lidský vlastnosti,

181
00:11:53,033 --> 00:11:55,066
který jsme se naučili.

182
00:11:55,067 --> 00:11:59,932
A to je možná taky třeba i říct, že přesto, že jsme neměli to školní vzdělání,

183
00:11:59,933 --> 00:12:03,466
takže jsme měli takovou univerzitu života –

184
00:12:03,467 --> 00:12:07,899
my jsme se naučili přátelství a toleranci a ohleduplnosti,

185
00:12:07,900 --> 00:12:12,366
a to je to, co se dneska o tom mluví, a což jsou dneska skoro fráze.

186
00:12:12,367 --> 00:12:16,932
Ale my jsme to opravdu zažili a my myslím tohle jsme dokázali

187
00:12:16,933 --> 00:12:18,032
a v tomhle my jsme vyrostly.

188
00:12:18,033 --> 00:12:21,732
A samozřejmě, že my jsme viděli v tom, co tehdy bylo,

189
00:12:21,733 --> 00:12:28,066
my jsme v tom viděli budoucnost, my jsme viděli, že to je cesta, že jo, jako bude společnost,

190
00:12:28,067 --> 00:12:30,832
ve který už nebudou žádný národnostní rozdíly,

191
00:12:30,833 --> 00:12:34,532
ve který nebude antisemitismus, ve který nebudou nenávisti.

192
00:12:34,533 --> 00:12:38,632
My jsme tomu – to tak vypadalo a my jsme tomu věřili.

193
00:12:38,633 --> 00:12:41,166
Nebyla jsem nikdy ve Straně,

194
00:12:41,167 --> 00:12:47,399
ale tíhli jsme k tomu všichni a pak samozřejmě z toho vycházely,

195
00:12:47,400 --> 00:12:51,132
někdy to byly, u mě to nebylo naštěstí nikdy zas tak daleko,

196
00:12:51,133 --> 00:12:53,799
ale byli lidi, který se opravdu v tomhle směru angažovali

197
00:12:53,800 --> 00:12:55,966
a pak z toho byly osobní tragédie,

198
00:12:55,967 --> 00:13:01,332
protože oni byli vychovaný třeba i v tom Terezíně takhle a mysleli to tak doopravdy

199
00:13:01,333 --> 00:13:04,666
a pak přišli na to, jak to všechno bylo opravdu jinak,

200
00:13:04,667 --> 00:13:08,466
a to někde končilo i sebevraždama a byly to osobní tragédie.

201
00:13:08,467 --> 00:13:13,399
Takže tenkrát jsem to cítila tak, nikdy jsem teda do tý partaje nevstoupila,

202
00:13:13,400 --> 00:13:15,632
což bylo taky zase nakonec moje štěstí.

203
00:13:15,633 --> 00:13:23,699
A tím, že jsem dělala vlastně tohleto, takže to nemohlo jít tak úplně proti, proti mně.

204
00:13:23,700 --> 00:13:29,499
IV: Vlastně teď jsme se celou dobu věnovaly Vašemu profesnímu životu,

205
00:13:29,500 --> 00:13:35,666
ale jestli bysme se mohly několika slovy zmínit i o Vašem osobním životě po Vašem návratu?

206
00:13:35,667 --> 00:13:40,999
HH: No tak, osobním životě... Já jsem se během, ještě během studií

207
00:13:41,000 --> 00:13:43,132
jsem se seznámila se svým manželem.

208
00:13:43,133 --> 00:13:49,066
Velice prozaicky, protože jsme chodili do společné menzy, do...

209
00:13:49,067 --> 00:13:53,932
V právnické fakultě byla studentská menza a tam bejvaly dlouhý fronty

210
00:13:53,933 --> 00:13:56,932
a tam jsme stávali ve frontách a tak jsme se tak jsme...

211
00:13:56,933 --> 00:13:59,566
Takže jsme se seznámili ve frontě na jídlo.

212
00:13:59,567 --> 00:14:05,899
A možná, že mě trochu... a já už jsem zas trošku někde jinde –

213
00:14:05,900 --> 00:14:08,999
což jste možná nečekala – protože jsem hledala někoho,

214
00:14:09,000 --> 00:14:12,132
kdo by měl pochopení třeba pro tydle věci, co jsem zažila.

215
00:14:12,133 --> 00:14:15,966
A manželova rodina - manžel nebyl Žid,

216
00:14:15,967 --> 00:14:17,999
byl z katolický rodiny

217
00:14:18,000 --> 00:14:22,566
a jeho rodina byla zase pronásledovaná úplně jinak - v tý době.

218
00:14:22,567 --> 00:14:26,866
A zase já jsem vlastně měla celej život co dělat s kriminálama,

219
00:14:26,867 --> 00:14:30,532
protože jeho rodina byla zase z těhle důvodů v kriminále

220
00:14:30,533 --> 00:14:34,699
a měl zavřenýho bratra a měl zavřenýho švagra.

221
00:14:34,700 --> 00:14:38,166
A když mi tohle vyprávěl, tak nějak tam byla ta blízkost,

222
00:14:38,167 --> 00:14:41,132
že ty, ty kriminály mně nějak byly vždycky blízký,

223
00:14:41,133 --> 00:14:45,766
tak já jsem se dokonce šla představit svýmu švagrovi,

224
00:14:45,767 --> 00:14:48,166
manželovýmu bratru, do kriminálu

225
00:14:48,167 --> 00:14:51,532
a dokonce, když se narodil první syn, tak to byl švagr,

226
00:14:51,533 --> 00:14:55,599
kterej prošel těmi lágry několika, tak byl zrovna v tý době na Pankráci.

227
00:14:55,600 --> 00:14:59,766
Tak mýho syna jsme šli ukázat na Pankrác {smích}.

228
00:14:59,767 --> 00:15:02,699
Tak takhle jsem se, tak jsem se teda seznámili

229
00:15:02,700 --> 00:15:05,766
a z těch kriminálů jsem dost dlouho nevyšla.

230
00:15:05,767 --> 00:15:11,366
No, manžel byl tedy, manžel byl hudebník a byl členem – kontrabasista –

231
00:15:11,367 --> 00:15:16,799
a byl členem Symfonickýho orchestru roz... Českýho rozhlasu.

232
00:15:16,800 --> 00:15:20,566
A vdávala jsem se ve čtyřiapadesátym roce

233
00:15:20,567 --> 00:15:26,566
a v pětapadesátym roce, ještě jsem... když jsem dělala poslední ročník {smích},

234
00:15:26,567 --> 00:15:32,232
přišlo to trochu předčasně, protože jsem porodila, porodila jsem předčasně dvojčata,

235
00:15:32,233 --> 00:15:37,066
když jsem byla v posledním ročníku vysoké školy.

236
00:15:37,067 --> 00:15:40,166
Pak jsem se dokonce musela na rok přerušit

237
00:15:40,167 --> 00:15:42,232
a pak jsem to teda nějak dodělala.

238
00:15:42,233 --> 00:15:47,499
No a můj syn – z těch dvojčat ale zbylo, jenom jeden, syn –

239
00:15:47,500 --> 00:15:54,332
můj syn je Jiří Hošek a dneska známý violoncellista a pedagog,

240
00:15:54,333 --> 00:15:57,632
docent na Akademii muzickejch umění.

241
00:15:57,633 --> 00:16:02,499
Má dvě dcery, z nichž jedna studuje cello,

242
00:16:02,500 --> 00:16:06,732
toho času zrovna má stipendi... stipendium v Paříži půlroční,

243
00:16:06,733 --> 00:16:10,032
a druhá študuje výtvarnou školu.

244
00:16:10,033 --> 00:16:15,799
Začala letos, vys... absolvovala střední UMPRUM a začla teď vysokou v Plzni.

245
00:16:15,800 --> 00:16:18,799
A mám dceru, ta je o 4,5 roku mladší,

246
00:16:18,800 --> 00:16:22,566
ta študovala zase jazyky a historii a chtěla... je průvodkyní.

247
00:16:22,567 --> 00:16:26,266
Ta má jednu dceru, ta ještě není tak nějak úplně vyhraněná,

248
00:16:26,267 --> 00:16:31,199
zatím dělá úspěšně Keplerovo gymnázium v Praze,

249
00:16:31,200 --> 00:16:36,766
je jí, bude jí 17 – jedný vnučce je 24, tý druhý 20, tý nejmladší je 17.

250
00:16:36,767 --> 00:16:40,932
IV: No tak evidentně nějakému tomu vzdělání, a pokud možno uměleckému,

251
00:16:40,933 --> 00:16:44,766
se asi ve Vaší rodině nedá vyhnout, jak to tak slyším.

252
00:16:44,767 --> 00:16:53,099
Ale kromě toho, že Vy jste velmi aktivní co se týče vlastně toho uměleckého pole,

253
00:16:53,100 --> 00:17:00,232
tak Vy se hodně angažujete i právě jako pamětník a jezdíte na nejrůznější setkání.

254
00:17:00,233 --> 00:17:01,999
Co Vás k tomu vede?

255
00:17:02,000 --> 00:17:06,966
HH: {povzdech} Ten pocit tý zodpovědnosti, jsem to říkala.

256
00:17:06,967 --> 00:17:11,832
Protože jako není to určitě žádný, žádnej koníček,

257
00:17:11,833 --> 00:17:13,999
žádný hobby, že bych to dělala ráda.

258
00:17:14,000 --> 00:17:19,799
A dokonce jsme se moc let snažili o tom nějak jako nemluvit nebo na to zapomenout

259
00:17:19,800 --> 00:17:22,199
nebo prostě jsme... nežili jsme tím tolik.

260
00:17:22,200 --> 00:17:26,599
Ale v posledních letech – vždyť on to nikdo ani nechtěl totiž slyšet,

261
00:17:26,600 --> 00:17:32,166
on se o to nikdo nezajímal – a najednou po revoluci teď se všichni zajímají.

262
00:17:32,167 --> 00:17:35,099
Nejen v Čechách, samozřejmě sem jezdí spousta cizinců,

263
00:17:35,100 --> 00:17:41,099
jezdí sem i spousta Němců, a to bylo taky velký… dilema...

264
00:17:41,100 --> 00:17:45,599
Protože když jsem pak byla poz..., prvně pozvána do Německa…

265
00:17:45,600 --> 00:17:51,266
A to bylo docela těžký a to bylo už hodně let po válce.

266
00:17:51,267 --> 00:17:55,499
Kolik, 40, skoro 50, když jsem prvně jela do Německa.

267
00:17:55,500 --> 00:17:58,799
A to já jim taky nikdy... i když tam dneska teda jezdím,

268
00:17:58,800 --> 00:18:01,466
tak jim to vždycky ještě zase připomenu,

269
00:18:01,467 --> 00:18:07,666
že to pro mě není jednoduchý, že ta zem zůstane pro mě vždycky spojena s těmadle vzpomínkama,

270
00:18:07,667 --> 00:18:11,766
že projíždím různejma nádraží a teď tam vidím směr „Oranienburg“

271
00:18:11,767 --> 00:18:14,699
a směr „tamhleto“, prostě ty vzpomínky tam jsou.

272
00:18:14,700 --> 00:18:19,232
A i ta řeč trochu, ale už jsem to překonala.

273
00:18:19,233 --> 00:18:23,699
A ona už je to dneska druhá a já už dneska mluvím s třetí generací

274
00:18:23,700 --> 00:18:26,799
a mám pocit, že ta třetí generace,

275
00:18:26,800 --> 00:18:29,466
že to bere vážně a že oni za to nemůžou.

276
00:18:29,467 --> 00:18:35,099
A tak vždycky tak nějak k nim začínám mluvit ne svými slovy,

277
00:18:35,100 --> 00:18:37,766
to jsou slova, který řekl Elie Wiesel,

278
00:18:37,767 --> 00:18:39,666
a tak jim to vždycky říkám:

279
00:18:39,667 --> 00:18:44,766
„Vy nejste zodpovědní za svou minulost, ale jste zodpovědní za svou budoucnost,

280
00:18:44,767 --> 00:18:48,032
kvůli svý budoucnosti musíte svoji minulost znát.“

281
00:18:48,033 --> 00:18:50,899
Tak takhle asi mluvím s těma mladejma a jsem schopná,

282
00:18:50,900 --> 00:18:52,766
protože když jsem tam jela poprvé,

283
00:18:52,767 --> 00:18:58,099
tak mi třeba moje vnučka, ta nejmladší, teď je jí 17, ale tenkrát jí bylo 8 let,

284
00:18:58,100 --> 00:19:02,166
říkala: „Ty jedeš do Německa? Prosím tě, ty se chceš kamarádit s těma Němcema,

285
00:19:02,167 --> 00:19:03,866
co udělali takový hrozný věci?“

286
00:19:03,867 --> 00:19:08,432
Tak jsem říkala: „No jo, ale vždyť oni jsou tak starý jako ty a vždyť oni...“

287
00:19:08,433 --> 00:19:12,432
No, tak takhle jsem schopná. Je to, je to pocit zodpovědnosti.

288
00:19:12,433 --> 00:19:16,532
A je to pocit povinnosti, povinnosti k těm, který –

289
00:19:16,533 --> 00:19:20,032
teda my mluvíme ne za sebe a ne jménem svým,

290
00:19:20,033 --> 00:19:23,599
protože mluvíme vlastně za ty, který mluvit nemůžou.

291
00:19:23,600 --> 00:19:26,066
Proto tam jezdím, proto to dělám.

292
00:19:26,067 --> 00:19:31,499
A vyčerpává nás to, unavuje nás to, vrací nás to zpátky.

293
00:19:31,500 --> 00:19:37,666
My – je nás pár – my jsme pořád ve styku, ačkoliv žijeme teďka v různých částech světa.

294
00:19:37,667 --> 00:19:41,799
Teď je i ta možnost, že se i stýkáme, že oni jezděj sem a my jezdíme tam,

295
00:19:41,800 --> 00:19:44,032
takže my se teď dost často vidíme.

296
00:19:44,033 --> 00:19:46,066
Naopak čím dál tím častěji,

297
00:19:46,067 --> 00:19:50,499
protože všecky jsme už dneska dávno dospělý a svý povinnosti,

298
00:19:50,500 --> 00:19:52,966
takový ty rodinný jsme dávno splnily.

299
00:19:52,967 --> 00:19:56,732
Naše děti už vyrostly, máme už všecky dospělý vnoučata,

300
00:19:56,733 --> 00:20:01,232
on nás nikdo nepotřebuje, skoro všechny jsme už dneska vdovy zase,

301
00:20:01,233 --> 00:20:05,399
jsme samy, a tak se stýkáme čím dál tím víc.

302
00:20:05,400 --> 00:20:10,632
A bavíme se o všem možným a nakonec… skončíme… vždycky lágrem.

303
00:20:10,633 --> 00:20:16,199
My v těch lágrech prostě žijem furt a děláme to všechny a všechny tohleto.

304
00:20:16,200 --> 00:20:18,532
Tak to je důvod, proč to dělám.

305
00:20:18,533 --> 00:20:23,999
IV: No, takže vlastně i tomu Vašemu pocitu zodpovědnosti můžeme poděkovat za to,

306
00:20:24,000 --> 00:20:26,532
že jsme s Vámi mohli natočit tenhleten rozhovor.

307
00:20:26,533 --> 00:20:29,499
Já bych Vám, paní Hošková, chtěla opravdu moc poděkovat,

308
00:20:29,500 --> 00:20:31,832
že jste se s námi o svoje vzpomínky podělila,

309
00:20:31,833 --> 00:20:35,732
a dávám vám ještě naposledy možnost, pokud chcete něco dodat na závěr.

310
00:20:35,733 --> 00:20:40,632
HH: Já myslím, že to bylo tak vyčerpávající, že už si snad ani na nic nevzpomenu.

311
00:20:40,633 --> 00:20:42,499
IV: Dobře, tak ještě jednou mockrát děkuju.

312
00:20:42,500 --> 00:20:46,767
HH: Prosím.