1
00:00:01,400 --> 00:00:04,232
CM: Tak, spolu si povídáte, můžeme. Tak.

2
00:00:04,233 --> 00:00:14,066
IV: Dnes je 19. prosince roku 2005 a jsme velice rádi, že jsme na návštěvě u paní Lisy Mikové v Mastné ulici 21 v Praze,

3
00:00:14,067 --> 00:00:20,966
abychom spolu si popovídali v rámci projektu vlastně získávání vzpomínek pamětníků,

4
00:00:20,967 --> 00:00:25,699
kteří byli vězněni v koncentračním táboře Flossenbürg nebo jeho v pobočkách.

5
00:00:25,700 --> 00:00:31,266
Hmm.. Paní Miková, předem Vám děkujeme za to, že jste nám umožnila natáčení tohohle toho rozhovoru.

6
00:00:31,267 --> 00:00:35,099
A rovnou bychom se mohli vlastně vrhnout na první otázku.

7
00:00:35,100 --> 00:00:43,266
Mohla byste nám říct, kdy a kde jste se narodila a alespoň několika slovy zmínit něco o Vašich rodičích?

8
00:00:43,267 --> 00:00:50,599
LM: Narodila jsem se 31. ledna 1922 v Praze.

9
00:00:50,600 --> 00:00:55,966
Žila jsem až do své deportace celou dobu v Praze.

10
00:00:55,967 --> 00:01:06,399
Žila jsem.. Byla jsem jedináček, teda dvě děti mých rodičů zemřely, takže jsem zůstala sama.

11
00:01:06,400 --> 00:01:20,532
Chodila jsem do školy a vlastně jsem vedla takový moc hezký život jako většina mladých lidí tehdy tady v předválečném Československu.

12
00:01:20,533 --> 00:01:27,866
Sportovala jsem hodně, učila jsem se jazyky, to bylo něco, na co můj otec nesmírně dbal.

13
00:01:27,867 --> 00:01:37,466
Já jsem vlastně vyrůstala dvojjazyčně, takže já jsem od nejútlejšího mládí mluvila česky a německy.

14
00:01:37,467 --> 00:01:42,866
A od sedmi let jsem začala mluvit francouzsky.

15
00:01:42,867 --> 00:01:47,999
Takže jsem byla vlastně velmi dobře vybavená jazyky.

16
00:01:48,000 --> 00:01:53,599
Sportovala jsem, chodila jsem tancovat, měla jsem spousty přátel.

17
00:01:53,600 --> 00:02:04,032
A moji rodiče celkem byli dosti majetní, maminka pracovala u tatínka v podniku.

18
00:02:04,033 --> 00:02:09,599
A každý rok jsme vyráželi do ciziny někam.

19
00:02:09,600 --> 00:02:19,166
Do Itálie nebo do Rakouska, už jsem poznala celkem v mladých letech kus světa.

20
00:02:19,167 --> 00:02:22,466
IV: A říkala jste, že jste vlastně vyrůstala dvoujazyčně.

21
00:02:22,467 --> 00:02:23,766
Tatínek byl Čech?

22
00:02:23,767 --> 00:02:33,266
LM: Tatínek byl, no Češi byli oba, ale tatínek pocházel tady od Prahy, z blízko, z blízko z Kladna.

23
00:02:33,267 --> 00:02:42,332
V Jenči se narodil, jo, tak naprosto v českém kraji, oproti tomu co maminka pocházela z Nové Bystřice.

24
00:02:42,333 --> 00:02:45,866
To je malé městečko, na rakouských a německ..

25
00:02:45,867 --> 00:02:55,432
Eh, na česko-rakouských hranicích, kde vlastně před tou první světovou válkou, když ona se narodila, ani česká škola nebyla.

26
00:02:55,433 --> 00:02:56,332
IV: Hm.

27
00:02:56,333 --> 00:03:06,832
LM: A ona měla část rodiny ve Vídni, takže chodila do školy ve Vídni, a mluvila ale perfektně česky.

28
00:03:06,833 --> 00:03:12,666
Mluvila výborně česky a víc jsem mluvila německy a..

29
00:03:12,667 --> 00:03:17,966
Někdy jsme doma mluvili německy, někdy česky, prostě mně to vůbec nepřišlo..

30
00:03:17,967 --> 00:03:18,799
IV: Prostě jak to přišlo...

31
00:03:18,800 --> 00:03:20,366
LM: Ne.

32
00:03:20,367 --> 00:03:26,166
A ještě dnes celkem je mi to úplně jedno přecházet z jednoho jazyka do druhého.

33
00:03:26,167 --> 00:03:30,666
IV: No tak to Vám, myslím, že většina, můžeme jenom závidět. {smích}

34
00:03:30,667 --> 00:03:41,499
Vlastně chtěla jsem se zeptat, nějaké to zostřování té politické situace ve třicátých letech v Německu, dotýkalo se Vás to nějak?

35
00:03:41,500 --> 00:03:42,466
Třeba bavili jste se o tom?

36
00:03:42,467 --> 00:03:46,166
LM: No dotklo nepřímo, abych tak řekla.

37
00:03:46,167 --> 00:03:56,399
Dotklo se to tím způsobem, že sem přece jenom do Československa přišlo dost emigrantů z Německa.

38
00:03:56,400 --> 00:04:07,832
A můj, moje rodiče velmi štědře podporovali jak jednotlivce, tak taky ord.. organizace, které jim pomáhaly.

39
00:04:07,833 --> 00:04:14,966
A tak velmi často byli u nás řekněme pozváni na oběd nebo na večeři, že ano.

40
00:04:14,967 --> 00:04:18,566
A samozřejmě že povídali, vykládali.

41
00:04:18,567 --> 00:04:27,666
A můj tatínek vždycky řekl: "To je strašný, ale zaplať Pán Bůh u nás se takovýho něco nemůže stát."

42
00:04:27,667 --> 00:04:33,266
A z toho vlastně moje rodiče vycházeli, jo.

43
00:04:33,267 --> 00:04:33,732
IV: Hm.

44
00:04:33,733 --> 00:04:44,799
LM: Dost lidí potom v takovým šestatřicátým, sedmatřicátým roce už, já chodila do gymnázia, že ano.

45
00:04:44,800 --> 00:04:58,166
Tak už přemýšleli o tom, o emigraci a o vystěhování a moje rodiče vůbec o tom neuvažovali.

46
00:04:58,167 --> 00:05:03,766
Prostě řekli, my jsme v Československu, my jsme Češi, nám se nemůže vůbec nic stát.

47
00:05:03,767 --> 00:05:07,866
No a dopadlo to potom docela jinak, že ano.

48
00:05:07,867 --> 00:05:14,132
A ty, vlastně ti z toho Německa nás varovali, ta to řekla:

49
00:05:14,133 --> 00:05:19,366
"Teď můžete, teď máte peníze, každý vás přijme, jo.

50
00:05:19,367 --> 00:05:21,899
Všude můžete, u nás je to horší.

51
00:05:21,900 --> 00:05:30,999
My, my jsme šli s holýma rukama většinou, přes Krkonoše nebo nějakou krkolomnou cestou jinudy.

52
00:05:31,000 --> 00:05:38,166
A my nemáme nic a nás vlastně o nás nikdo nestojí, ale vy můžete, vy můžete ještě všude.

53
00:05:38,167 --> 00:05:39,932
Jeďte, jeďte."

54
00:05:39,933 --> 00:05:40,999
No a můj otec říkal:

55
00:05:41,000 --> 00:05:44,799
"No mám tady podnik, já jsem si to vybudoval, že ano, sám."

56
00:05:44,800 --> 00:05:50,366
Můj otec skutečně on nebyl z bohaté rodiny, naprosto ne.

57
00:05:50,367 --> 00:05:59,499
A ten svůj podnik si vybudoval vlastní pílí a maminka pomáhala a s ním pracovala.

58
00:05:59,500 --> 00:06:06,832
Takže oni na tom lpěli taky, ale nebylo to takový falešný lpění na majetku.

59
00:06:06,833 --> 00:06:17,232
Bylo to skutečně lpění na tom, co si sami, co si sami vybudovali, co chtěli asi jednou pro mně, no.

60
00:06:17,233 --> 00:06:19,166
IV: Vlastně na tom dosavadním životě.. 

61
00:06:19,167 --> 00:06:28,532
LM: O tom se vůbec nemluvilo, no. U nás se o tom vždycky mluvilo, musíš se učit, budeš studovat. Já jsem se velmi dobře učila.

62
00:06:28,533 --> 00:06:32,566
A musíš jednou pracovat, to je samozřejmý, jo.

63
00:06:32,567 --> 00:06:37,966
O tom nikdy se nemluvilo, o tom, budeš jednou bohatá holčička, budeš dědit.

64
00:06:37,967 --> 00:06:44,299
To no, to vůbec, to vůbec ne, já jsem byla až spartánsky vychovaná.

65
00:06:44,300 --> 00:06:50,032
IV: Hm.. Ono by si asi toho člověk taky uměl potom vážit, no. 

66
00:06:50,033 --> 00:07:01,799
LM: No. A hodně jsme hrála jsem tenis, bruslila, plavala a měla jsem spousty kamarádů a chodily k nám vždycky celá parta.

67
00:07:01,800 --> 00:07:05,499
Bylo to moc hezký a já zase chodila k nim.

68
00:07:05,500 --> 00:07:12,666
Chodili jsme na výlety, tehdy se tomu říkalo "trampovat", že ano, to se dnes už nezná.

69
00:07:12,667 --> 00:07:18,899
A bylo to vážně s ruksakem takový velmi prostý a hezký do okolí Prahy.

70
00:07:18,900 --> 00:07:26,599
A.. Byla jsem jako všichni ostatní a o Vánocích měla vánoční stromeček.

71
00:07:26,600 --> 00:07:33,899
Já věděla, že jsem Židovka, že ano, moje rodiče svoje židovství nikdy nezapřeli.

72
00:07:33,900 --> 00:07:40,766
Ale byli jsme jako většina tady stoprocentně asimilovaní, že ano.

73
00:07:40,767 --> 00:07:45,999
Maminka chodila do synagogy na vysoké svátky, můj otec nikdy.

74
00:07:46,000 --> 00:07:55,499
A.. Já chodila na náboženství, pokud bylo náboženství ve škole, ale tím to bylo odbytý, že ano.

75
00:07:55,500 --> 00:08:05,332
Já měla takový a takový přátele, nikdy se na to nehle.. nehledělo, kdo je kdo z hlediska náboženského.

76
00:08:05,333 --> 00:08:06,666
IV: Hm, nerozdělovalo se to.

77
00:08:06,667 --> 00:08:08,232
LM: Já vždycky..

78
00:08:08,233 --> 00:08:13,699
Jenom maminka řekla: "Musej být slušní, nesměj se opíjet, nesmí to.."

79
00:08:13,700 --> 00:08:15,366
Z toho, na to se hledělo.

80
00:08:15,367 --> 00:08:20,866
No a náboženství to vůbec nehrálo žádnou roli, to vůbec ne.

81
00:08:20,867 --> 00:08:27,299
IV: A jak jste potom tady vnímala ten rok 38, následně po tom rok 39 a vznik Protektorátu?

82
00:08:27,300 --> 00:08:38,932
LM: Rok 38 byl u nás takový velmi, já bych teď, když to vidím zpětně, tak to vidím dost tragicky.

83
00:08:38,933 --> 00:08:44,266
My jsme v osmatřicátým roce byli ve Švýcarech.

84
00:08:44,267 --> 00:09:01,132
A shodou okolností jsme se tam sešli s rodinou Zikmunda Freuda, která emigrovala z Rakouska tehdy, tehdy, které tehdy už bylo obsazeno.

85
00:09:01,133 --> 00:09:08,599
A ty nás tam vítali v tom, shodou okolností jsme bydleli v stejném hotelu a vítali nás:

86
00:09:08,600 --> 00:09:13,666
"No to jste byli moudří, to jste dělali dobře, že jste šli."

87
00:09:13,667 --> 00:09:16,932
A my jsme říkali: "A kam šli? My jsme tady na dovolené."

88
00:09:16,933 --> 00:09:18,999
"No to snad nemyslíte vážně.

89
00:09:19,000 --> 00:09:20,766
Vy se chcete vrátit?

90
00:09:20,767 --> 00:09:25,166
Vždyť ten Hitler spolkne to Československo co nejdřív."

91
00:09:25,167 --> 00:09:37,266
No a vlastně já byla dost otrávená, protože byly zkažené prázdniny, protože se jenom o tom stále diskutovalo a mluvilo.

92
00:09:37,267 --> 00:09:45,999
A nejdřív bylo rozhodnuto, že já mám zůstat ve Švýcarech a rodiče že pojedou domů a oni se potom vrátí.

93
00:09:46,000 --> 00:09:52,732
Já prohlásila, že sama nikde nezůstanu, tak se řeklo, že se mnou zůstane maminka.

94
00:09:52,733 --> 00:10:01,632
Maminka řekla, že tatínka samotnýho nepustí, a tak se celá rodina v osmatřicátým roce vrátila..

95
00:10:01,633 --> 00:10:02,266
IV: Zpátky.

96
00:10:02,267 --> 00:10:03,332
LM: Zpátky.

97
00:10:03,333 --> 00:10:20,066
Že ano, a čtrnáct dní na to začalo teda tady byla mobilizace, že ano, a německá armáda vpochodovala do Sudet.

98
00:10:20,067 --> 00:10:26,666
A můj otec ale potom byl velmi energický.. energetický a poslal mě do Jugoslávie.

99
00:10:26,667 --> 00:10:37,632
Tam jsme měli, přímo on tam měl sestřenici a rodinu a poslal mě do Jugoslávie s tím, že z tý Jugoslávie mám jet do Anglie.

100
00:10:37,633 --> 00:10:46,666
No a já byla taková prostě zvyklá na ty rodiče, a tak, že jsem se tajně z tý Jugoslávie vrátila domů.

101
00:10:46,667 --> 00:10:53,966
A to jsem vlastně od svého otce dostala první a jediný pohlavek v životě a řekl:

102
00:10:53,967 --> 00:10:55,932
"Teď jsi všechno zkazila."

103
00:10:55,933 --> 00:10:58,999
IV: Hm. No tak jste byla mladá, to..

104
00:10:59,000 --> 00:11:00,599
LM: Bylo mi šestnáct, no.

105
00:11:00,600 --> 00:11:03,432
IV: No jasně, to je těžko něco rozhodovat nebo ty důsledky, že jo..

106
00:11:03,433 --> 00:11:08,199
LM: Bylo mi šestnáct, ale s tím jsem vážně asi všechno zkazila.

107
00:11:08,200 --> 00:11:12,499
No a pak už to šlo všechno velmi rychle.

108
00:11:12,500 --> 00:11:18,766
Že ano, přišli Němci, v březnu 1939.

109
00:11:18,767 --> 00:11:25,832
Já musela jako Židovka ze školy, konec bylo s gymnáz.. gymnáziem.

110
00:11:25,833 --> 00:11:36,499
Tatínkovi přišel do podniku německý, takzvaný Treuhänder, že ano, pán v SS.. v uniformě SA.

111
00:11:36,500 --> 00:11:39,599
Tedy prostě jednoho dne přišel, řekl:

112
00:11:39,600 --> 00:11:46,499
"Tady teď.. Ten obchod teď patří mně.

113
00:11:46,500 --> 00:11:52,366
Položte klíče na stůl, položte na stůl veškerá bankovní spojení."

114
00:11:52,367 --> 00:12:00,299
Maminku vyhodil na hodinu a tatínek se stal zaměstnancem toho pána za velmi malý plat.

115
00:12:00,300 --> 00:12:04,599
A.. On mu ihned řekl:

116
00:12:04,600 --> 00:12:08,832
"Tak buď budete se mnou spolupracovat, jsou jenom dvě možnosti.

117
00:12:08,833 --> 00:12:16,466
A když ne, tak to budu považovat za sabotáž a jaké tresty jsou za sabotáž, to asi víte."

118
00:12:16,467 --> 00:12:21,532
Takže to šlo všechno velmi rychle.

119
00:12:21,533 --> 00:12:28,632
To.. a to se samozřejmě nestalo jenom mému otci, to se stalo všem.

120
00:12:28,633 --> 00:12:34,932
Židi nesměli nic, sem tady začaly platit Norimberské zákony takzvané.

121
00:12:34,933 --> 00:12:43,566
A.. Skoro každý týden přišlo nové nařízení, co jsme všechno nesměli.

122
00:12:43,567 --> 00:12:48,566
A tak já samozřejmě jsem ztratila spousta kamarádů.

123
00:12:48,567 --> 00:13:00,299
Ne že by byli mě nechtěli, protože jsem Židovka, ale prostě to nebylo to možný ohrožovat jejich životy s náš..

124
00:13:00,300 --> 00:13:06,499
Můj život taky, tak prostě jsme si řekli, nic, nedá se nic dělat, jo.

125
00:13:06,500 --> 00:13:18,432
A tím jsem se dostala vlastně poprvé tak do ryze židovské společnosti, protože my jsme se dali nějak dohromady a měli jsme kroužky.

126
00:13:18,433 --> 00:13:28,366
Bývalí.. profesoři nás učili tak nějak soukromě v bytech v malých skupinkách.

127
00:13:28,367 --> 00:13:31,866
No ale to nebylo ono, samozřejmě.

128
00:13:31,867 --> 00:13:34,832
To už, už s tím byl konec.

129
00:13:34,833 --> 00:13:39,832
Já.. My jsme jako moc najednou neměli moc peněz.

130
00:13:39,833 --> 00:13:43,399
Já jsem se snažila něco přivydělat, ale..

131
00:13:43,400 --> 00:13:45,732
Dávala jsem hodiny angličtiny.

132
00:13:45,733 --> 00:13:48,866
No ale komu jsem už je mohla dát?

133
00:13:48,867 --> 00:13:56,466
Zase dalším potrefeným, ty taky neměli peníze, tak buď to bylo z přátelství nebo za pětikorunu.

134
00:13:56,467 --> 00:14:00,566
Tak to bylo tak akorát na malé kapesný.

135
00:14:00,567 --> 00:14:09,999
A no, byli jsme skromní a snažili jsme se ještě se dostat ven, ale to bylo úplně vyloučený.

136
00:14:10,000 --> 00:14:10,466
IV: Už to nebylo..

137
00:14:10,467 --> 00:14:12,466
LM: To už bylo úplně vyloučený.

138
00:14:12,467 --> 00:14:13,532
To už nešlo.

139
00:14:13,533 --> 00:14:24,732
Ta jediná výhoda, že můj otec byl nucen pracovat pro toho Němce byla, že jsme zůstali v bytě.

140
00:14:24,733 --> 00:14:41,432
A že jsme se nedostali do těch prvních pěti transportů, které v jednačtyřicátém roce šly odsud do polského gheta, do Lodže.

141
00:14:41,433 --> 00:14:50,266
A protože ten pán mého otce potřeboval, tak před tím nás jako ochránil.

142
00:14:50,267 --> 00:14:51,966
IV: A vy jste bydleli tady, nebo kde v Praze?

143
00:14:51,967 --> 00:14:58,332
LM: My.. Ne, my jsme bydleli ve Spálené ulici, jak byla Malá.. Mladá fronta hned.

144
00:14:58,333 --> 00:15:00,566
Asi čtvrtý dům zkraje.

145
00:15:00,567 --> 00:15:10,499
A já jsem dokonce po válce ten byt, sice vyprázdněný mohutně mohla mít a já nebyla schopná se do toho bytu vrátit.

146
00:15:10,500 --> 00:15:12,866
Já jsem to odmítla.

147
00:15:12,867 --> 00:15:18,166
A nechtěla jsem do toho bytu už nikdy vkročit.

148
00:15:18,167 --> 00:15:22,232
Já bych, já bych se tam byla snad zbláznila. A..

149
00:15:22,233 --> 00:15:22,732
IV: No tak..

150
00:15:22,733 --> 00:15:29,566
LM: Já bych byla všude viděla rodiče, to nešlo.

151
00:15:29,567 --> 00:15:32,732
No..

152
00:15:32,733 --> 00:15:34,099
IV: Říkala jste, že se Vám vyhnuly ty...

153
00:15:34,100 --> 00:15:36,799
LM: Situace byla stále horší a horší.

154
00:15:36,800 --> 00:15:44,532
My jsme si tam vždycky mysleli, tak už teď, teď už snad všechno jsme odevzdali, co se odevzdávat může.

155
00:15:44,533 --> 00:15:51,432
Šperky, psací stroje, gramofony, radioaparáty, kožichy, já..

156
00:15:51,433 --> 00:15:58,966
Domácí zvířata, inkluzive kanára, jo, takže už se myslelo vždycky, tak dál to nejde.

157
00:15:58,967 --> 00:16:06,099
No potom se Židi museli stěhovat, sestěhovat do asi do dvou čtvrtí nebo tří.

158
00:16:06,100 --> 00:16:09,666
Já už ani přesně nevím, kde směli všude bydlet.

159
00:16:09,667 --> 00:16:16,366
Tak toho jsme byli uchránění, že ano, že jsme zůstali v našem velkým bytě.

160
00:16:16,367 --> 00:16:24,899
A když bylo těch pět transportů pryč, to, to samozřejmě nestačilo.

161
00:16:24,900 --> 00:16:30,999
Němci chtěli mít ten Protektorát čistý bez Židů.

162
00:16:31,000 --> 00:16:43,732
A.. Určili teda, našli si Terezín, staré, staré rakouské město, které vlastně vybudovala Marie Terezie, že ano,

163
00:16:43,733 --> 00:16:52,332
po které je taky pojmenovaný, kde byla vždycky posádka velká, kde jsou kasárna, hodně kasáren.

164
00:16:52,333 --> 00:16:58,466
A tam určili, prostě se rozhodli koncentrovat Židy.

165
00:16:58,467 --> 00:17:10,332
A.. V listopadu 41 šel první takový pracovní transport, asi 350 mužů do Terezína.

166
00:17:10,333 --> 00:17:17,799
Měli připravit všechno na příjezd dalších a dalších Židů.

167
00:17:17,800 --> 00:17:22,766
Ale Němcům toto trvalo všechno moc dlouho.

168
00:17:22,767 --> 00:17:28,766
A tak hned po čtrnácti dnech, ještě vlastně nebylo tam vůbec nic připraveno,

169
00:17:28,767 --> 00:17:34,532
už transporty jezdily do Terezína po tisíci osobách vždycky.

170
00:17:34,533 --> 00:17:40,899
A to nejenom z Prahy, ne, vždycky kraj po kraji, že ano, tak.

171
00:17:40,900 --> 00:17:55,899
No a.. V prosinci 41 ten pán náš, Treuhänder, kterýmu zatím padl syn na východní frontě,

172
00:17:55,900 --> 00:18:05,766
takže poněkud, poněkud zkrotl a byl, trošinku se choval líp k otci, jo.

173
00:18:05,767 --> 00:18:11,399
Ale dal ho k dispozici, že už ho více nepotřebuje.

174
00:18:11,400 --> 00:18:24,032
A tím pádem jsme se dos.. byli jsme zařazení okamžitě v lednu 1942 do prvního lednového transportu do Terezína.

175
00:18:24,033 --> 00:18:31,666
A tak jsem přišla na své dvacáté narozeniny do Terezína.

176
00:18:31,667 --> 00:18:39,432
IV: Můžu se zeptat, vlastně jak dlouho před tím samotným transportem jste dostali to oznámení, že jste tam byli zařazený?

177
00:18:39,433 --> 00:18:45,266
LM: No tak že, že jdou transporty a budou transporty, to jsme věděli.

178
00:18:45,267 --> 00:18:50,899
Takže jsme se celkem jak morálně, tak prakticky mohli na to připravit.

179
00:18:50,900 --> 00:19:02,399
A potom jsme tak asi vždycky tři, čtyři dny předem dostali vyrozumění a museli jsme nastoupit.

180
00:19:02,400 --> 00:19:15,266
Směli jsme mít padesát kilo zavazadla na osobu a nastoupili jsme do takzvaného Veletržního paláce.

181
00:19:15,267 --> 00:19:21,432
Tam se celej ten transport jako sestavil.

182
00:19:21,433 --> 00:19:30,499
A tam do toho Veletržního paláce jsme směli jet tramvají na zadní plošině.

183
00:19:30,500 --> 00:19:34,632
A stát jsme museli, že ano.

184
00:19:34,633 --> 00:19:39,032
A tam jsme museli odevzdat klíče od bytu.

185
00:19:39,033 --> 00:19:47,299
V tom bytu teda podle nařízení muselo zůstat tak stát a ležet, jak to bylo.

186
00:19:47,300 --> 00:20:01,466
A tím pádem jsme už byli vlastně takoví nějaký volní a úplně v moci těch Němců.

187
00:20:01,467 --> 00:20:13,132
A tři dny, ani ne, dva dny, jsme byli v tom Veletržním paláci, kde ještě se konaly různý takový..

188
00:20:13,133 --> 00:20:22,299
No, tak bych řekla administrativní, administrativní věci a potom jsme jeli do Terezína vlakem.

189
00:20:22,300 --> 00:20:30,732
Ale Terezín neleží na trati, takže jsme vystupovali v Bohušovicích a vlekli jsme se..

190
00:20:30,733 --> 00:20:38,166
Byla strašná zima a vysoký sníh a vlekli jsme se teda pod dozorem českých četníků.

191
00:20:38,167 --> 00:20:42,932
Armáda česká už neexistovala, ale četnictvo zůstalo.

192
00:20:42,933 --> 00:20:54,966
Tak pod dozorem četníků a taky nějakých esesáků jsme se vlekli do Terezína, kde nás okamžitě tehdy ještě rozdělili.

193
00:20:54,967 --> 00:21:06,199
Hm, ženy byly v jiných kasárnách než muži, takže tatínek přišel jinam, nevěděli jsme kam, já byla s matkou.

194
00:21:06,200 --> 00:21:09,432
Já jsem byla v Hamburských kasárnách s maminkou.

195
00:21:09,433 --> 00:21:15,399
A no, bylo to všechno šok za šokem, že ano.

196
00:21:15,400 --> 00:21:24,532
Protože jsme přišli do těch ledových místností, do těch ubikací vlastně, velkých, a tam nebylo nic.

197
00:21:24,533 --> 00:21:37,732
Na zemi ležely nějaký matrace a.. slamníky, někdy a nebyl, nebyla skříň, nebyl stůl, nebyla židle, nebyl hřebík na zdi.

198
00:21:37,733 --> 00:21:47,299
A vlastně jsme žili tím, že jsme skládali ty matrace na sebe a na ty naše batohy a třeba nějakej kufr.

199
00:21:47,300 --> 00:21:54,499
Tak přes den jsme na tom seděli a v noci jsme to zase všechno rozkládali a spali jsme na tom.

200
00:21:54,500 --> 00:22:09,499
A byly malý kamínka v tom, v tý místnosti a celkem velmi málo uhlí, takže byla vždycky hádka, jestli se bude topit ráno, večer nebo v poledne.

201
00:22:09,500 --> 00:22:21,766
A.. Bylo to dosti takový.. tak bych řekla deprimující, jo, protože jsme nevěděli, co s námi bude.

202
00:22:21,767 --> 00:22:26,232
Hlavně jsme nevěděli, kde je otec, co je s otcem.

203
00:22:26,233 --> 00:22:37,532
A potom chodili po těch ubikacích a hledali lidi, vybírali lidi na určitý, určitých profesí na určité práce.

204
00:22:37,533 --> 00:22:42,766
No a hled.. hledali kresliče, kresličky teda.

205
00:22:42,767 --> 00:22:51,632
No a já jsem se hlásila, protože já jsem jednak velmi dobře kreslila, jsem byla nadaná po svém otci.

206
00:22:51,633 --> 00:23:05,966
A potom jsem chodila, když jsem, když mě vyhodili z gymnázia, tak jsem chodila do soukromé školy módního kreslení a reklamního kreslení.

207
00:23:05,967 --> 00:23:09,932
Ta byla tady, jak byl Voskovec a Werich měl divadlo.

208
00:23:09,933 --> 00:23:12,766
Roter se jmenovala ta škola.

209
00:23:12,767 --> 00:23:19,132
Až jsem ji taky musela opustit samozřejmě po, po jednom roce nebo po dvou letech.

210
00:23:19,133 --> 00:23:24,332
No ale, ale naučila jsem se tam hodně, takže já jsem se hlásila.

211
00:23:24,333 --> 00:23:33,799
A to bylo pro mě dost velké štěstí, protože já jsem dostala propustku a směla jsem opustit kasárna.

212
00:23:33,800 --> 00:23:38,532
Jinak se smělo na práci jenom v kolonách, v pracovních, že ano.

213
00:23:38,533 --> 00:23:46,932
Ženy chodily uklízet a.. a já vím, škrabat brambory do kuchyní a takový různý práce.

214
00:23:46,933 --> 00:23:51,266
A já jsem mohla teda sama s tou propustkou.

215
00:23:51,267 --> 00:23:53,966
Ovšem z jedněch kasáren do druhých.

216
00:23:53,967 --> 00:24:01,032
Já bych si byla netroufla jít navštívit otce, o kterým jsme se teda mezi tím se dozvěděli,

217
00:24:01,033 --> 00:24:07,166
protože existovala něco jako taková pošta, která mezi kasárnama, že ano.

218
00:24:07,167 --> 00:24:12,299
Tak jsme se dozvěděli, kde je, ale to bych si byla už netroufla.

219
00:24:12,300 --> 00:24:25,466
A tak jsem se dostala do technické kanceláře v Magdeburských kasárnách, kde bylo vůbec ústředí toho celý, celý správy, toho, toho gheta, že ano.

220
00:24:25,467 --> 00:24:32,566
Tam byl ty, ty, ty nejstarší a.. ten nejstarší toho gheta.

221
00:24:32,567 --> 00:24:44,332
On nebyl tak starý, ale prostě Němci si ho vybrali jako hlavu toho celýho státu židovskýho.

222
00:24:44,333 --> 00:24:51,432
No a všechno to bylo ještě bylo strašně přísný, protože v Terezíně bylo ještě české obyvatelstvo.

223
00:24:51,433 --> 00:24:57,166
A veškerý styk byl přísně zakázaný pod trestem smrti.

224
00:24:57,167 --> 00:25:13,699
Oni taky dvakrát v Terezíně byly popravy skutečně pro styk s českým obyvatelstvem a pro pokus poslat dopisy do Prahy, jo, nebo jinam.

225
00:25:13,700 --> 00:25:22,199
Tak dvakrát - jednou byly, to jsme tam ještě my nebyli, nějak v prosinci v roce 41.

226
00:25:22,200 --> 00:25:32,332
Ale podruhé byly popravy v únoru hned, nebo v březnu 42.

227
00:25:32,333 --> 00:25:37,399
A bylo to všechno vážně velmi přísný, velmi přísný.

228
00:25:37,400 --> 00:25:42,866
No tak já jsem v tý technický kanceláři kreslila takový..

229
00:25:42,867 --> 00:25:52,699
...nesčetně idiotských nápisů, jako "Vstup zakázán" nebo, nebo "Zhasněte světlo", nebo "Vypínejte..".

230
00:25:52,700 --> 00:26:03,866
Jo tak: "Vypínejte světlo" a "Zavřete vodu" a to takový "Sklad uhlí", "Sklad brambor" a takový ty nápisy.

231
00:26:03,867 --> 00:26:11,532
No a potom ale zjistili, že já skutečně umím dost, tak jsem popisovala plány.

232
00:26:11,533 --> 00:26:26,032
Tam sedělo spousta inženýrů v tý kanceláři a ty měli za úkol vlastně zmapovat znova celý, celou tu oblast, celý ten Terezín, že ano.

233
00:26:26,033 --> 00:26:35,266
Jak kasárna, tak ty soukromý domy, protože ty bylo určený to obyvatelstvo k vystěhování.

234
00:26:35,267 --> 00:26:49,666
A tak já jsem tam seděla a popisovala jsem plány a tam jsem poznala svého muže budoucího, jo, no.

235
00:26:49,667 --> 00:26:51,399
A..

236
00:26:51,400 --> 00:26:53,532
IV: Co v té době dělali Vaši rodiče?

237
00:26:53,533 --> 00:26:53,966
LM: Pro.. Prosím?

238
00:26:53,967 --> 00:26:55,932
IV: Co v té době dělali Vaši rodiče?

239
00:26:55,933 --> 00:27:02,399
LM: Moje, můj otec už nedělal nic, protože jemu bylo přes šedesát, tak on už nevládnul, že.

240
00:27:02,400 --> 00:27:08,566
A maminka takový ty různý služby v kasárnách, že ano.

241
00:27:08,567 --> 00:27:13,566
Úklidový a tak, ale taky už ne zase tak moc.

242
00:27:13,567 --> 00:27:19,899
A.. No v tu dobu už jsme měli jako hlad.

243
00:27:19,900 --> 00:27:30,432
A protože se vařilo v těch velkých kuchyních v kasárnách, že ano, a ty příděly byly malý a všechno to jídlo bylo dosti nehodnotný.

244
00:27:30,433 --> 00:27:35,966
Ale měli jsme hlad a..

245
00:27:35,967 --> 00:27:38,799
Bylo to všechno dost takový beznadějný.

246
00:27:38,800 --> 00:27:48,899
A to nejhorší bylo, tím, že se pořád více a více transportů nacpalo do Terezína, tak tam pochopitelně nebylo dost místa.

247
00:27:48,900 --> 00:27:58,399
Takže zase transporty z Terezína odcházely a to neznámo kam teda, neznámo, řeklo se na východ.

248
00:27:58,400 --> 00:27:59,732
A to bylo všechno.

249
00:27:59,733 --> 00:28:12,166
My jsme skutečně jména jako Osvětim, Treblinka, nebo ostatní takový dost.. Zobibor a takový hrozná jména jsme vůbec neznali.

250
00:28:12,167 --> 00:28:16,166
My jsme vážně.. My jsme si řekli, no, to jde všechno do Polska.

251
00:28:16,167 --> 00:28:25,899
My jsme věděli jenom to gheto Lodž a věděli jsme, že ve Varšavě je gheto, jinak jsme vůbec nevěděli vůbec nic.

252
00:28:25,900 --> 00:28:29,532
Snad to bylo dobrý, že jsme to nevěděli.

253
00:28:29,533 --> 00:28:52,332
A v květnu, no v květnu 42 se potom vystěhovalo české obyvatelstvo z Terezína a celkem se režim pro nás trochu uvolnil a zlepšil.

254
00:28:52,333 --> 00:29:02,466
My jsme tím, že už nebylo nebezpečí toho styku, tak jsme po práci jsme směli volně se pohybovat z kasáren do kasáren.

255
00:29:02,467 --> 00:29:15,399
A protože se uvolnily ty domy, tak se nastěhovali taky transpor.. lidi prostě, které, kteří přišli transportem, se nastěhovali taky do těch domů.

256
00:29:15,400 --> 00:29:25,732
A protože pořád bylo málo místa, tak se jak do kasáren, tak do těch domů postavily kavalce.

257
00:29:25,733 --> 00:29:34,266
Do těch kasárenských místností třípatrový a do těch domů dvoupatrový, ty nebyly dost vysoký.

258
00:29:34,267 --> 00:29:49,699
No, my jsme se teda.. s mým mu.. přítelem, tehdy přítelem a později mužem rozhodli, že se chceme vzít,

259
00:29:49,700 --> 00:30:00,599
protože bylo to nebezpečí, že by jeden nebo druhý byl odsunutý transportem do Polska a chtěli jsme zůstat pohromadě.

260
00:30:00,600 --> 00:30:12,032
On sice, který přišel do Terezína tím prvním transportem těch 350 mužů..

261
00:30:12,033 --> 00:30:22,532
Ty tam jeli pod.. se slibem, že vůbec z Terezína nikdy nepůjdou pryč, že oni a jejich rodiny v Terezíně zůstanou.

262
00:30:22,533 --> 00:30:34,066
Takže on si myslel, že mně snad, pokud se Němcům dalo věřit, uchrání před dalším transportem do Polska.

263
00:30:34,067 --> 00:30:37,966
No a když ne, tak že aspoň půjdeme spolu.

264
00:30:37,967 --> 00:30:44,166
Byli jsme tak bláhoví, že jsme si mysleli, když půjdem spolu, tak zůstanem pohromadě.

265
00:30:44,167 --> 00:30:53,466
No a protože nechtěl, abych pracovala v tý kancel.. v stejné kanceláři jako on..

266
00:30:53,467 --> 00:30:57,032
To mělo svůj důvod, který já jsem tehdy neznala.

267
00:30:57,033 --> 00:31:03,999
On můj muž byl velmi aktivní v ilegálním hnutí v Terezíně, že ano.

268
00:31:04,000 --> 00:31:10,099
A on naprosto nechtěl, aby mě tím nějakým způsobem ohrožoval.

269
00:31:10,100 --> 00:31:15,566
Jo, kdyby se něco prozradilo, což vždycky se mohlo stát.

270
00:31:15,567 --> 00:31:22,866
Tak chtěl, abych rozhodně z tý kanceláře šla pryč a já jsem začala pracovat v zemědělství.

271
00:31:22,867 --> 00:31:28,999
No měli jsme svatbu v Terezíně bez jakékoliv romantiky bez..

272
00:31:29,000 --> 00:31:38,699
Byla to víceméně administrativní záležitost, že já jsem přijmula jeho jméno a tím to bylo udělaný.

273
00:31:38,700 --> 00:31:45,999
Sešli jsme se moji rodiče, jeho matka, on a já.

274
00:31:46,000 --> 00:31:55,799
No moje maminka našetřila nějak kousek, kousky chleba nebo kousek chleba, který nakrájela na tenký krajíčky.

275
00:31:55,800 --> 00:32:03,799
Jeho matka přinesla, já nevím odkud, nějakou marmeládu, tu jsme namazali na ty chleby.

276
00:32:03,800 --> 00:32:09,266
A to bylo naše, to byla naše hostina, no.

277
00:32:09,267 --> 00:32:16,499
Moje rodiče mýho muže měli velmi rádi, velmi jako skutečně se sblížili.

278
00:32:16,500 --> 00:32:28,999
Ovšem si představovali vlastně asi svatbu své jediné dcery s.. trošinku jinak, takže matka samozřejmě trochu slzela.

279
00:32:29,000 --> 00:32:43,532
My jsme to brali sportovně, že ano, takový to bylo a.. Pro nás prostě ta láska přece jenom byla silnější než ty okolnosti.

280
00:32:43,533 --> 00:32:49,399
No, tak já jsem pracovala v zemědělství, já pracovala na terezínských polích.

281
00:32:49,400 --> 00:33:00,799
Těch bylo hodně, tam je úrodný kraj, a tam se pěstovala pro Němce samozřejmě, ne pro nás, zelenina, samá zelenina.

282
00:33:00,800 --> 00:33:11,099
A byli jsme hlídaný ohromně, nesměli jsme si utrhnout jedno rajče, jednu, jednu okurku ze skleníku ani.

283
00:33:11,100 --> 00:33:14,232
No, no tak, my jsme kradli samozřejmě.

284
00:33:14,233 --> 00:33:22,499
Ale bylo to vlastně vždycky strašný riziko, protože jestli někoho chytli při tom..

285
00:33:22,500 --> 00:33:34,499
A chytli, protože ty Němci byli tak mazaný, oni se schovali za nějakým, za nějakýma keřema, jo, a pozorovali nás.

286
00:33:34,500 --> 00:33:45,566
A když někoho viděli, tak vystřelili a už přišli, už byli tam a ta dotyčná šla potom v př.. v příštím transportu do Polska.

287
00:33:45,567 --> 00:33:51,566
Takže to bylo dost, bylo, bylo to nebezpečný, ale dělalo se to.

288
00:33:51,567 --> 00:33:52,299
No.

289
00:33:52,300 --> 00:33:55,266
CM: Tak, mohli bysme to vzít na další kazetu teďka? 

290
00:33:55,267 --> 00:33:58,767
LM: Moje rodiče.. Dobře.