1 00:00:03,000 --> 00:00:11,399 IV: Paní Štichová, zmínila jste se naposledy, že jste musela se tedy dostavit do těch hamburských kasáren a očekávala jste nástup do transportu. 2 00:00:11,400 --> 00:00:13,166 Co to bylo za transport? 3 00:00:13,167 --> 00:00:21,299 EŠ: {čte z lístečku s číselnými poznámkami} Transport se jmenoval En, odešel z Terezína 4. října 1944. 4 00:00:21,300 --> 00:00:25,666 Bylo v něm 1500 osob. 5 00:00:25,667 --> 00:00:35,466 A jak jsem si později zjistila, bylo tam 971 žen a jenom 20 mužů, 6 00:00:35,467 --> 00:00:45,832 z toho asi jenom 460 žen bez dětí, ostatní ženy tam byly i se svými dětmi. 7 00:00:45,833 --> 00:00:54,232 Dětí bylo 509 a mladistvých asi 200. 8 00:00:54,233 --> 00:00:58,666 Ne, {opravuje se} 509 bylo dětí a mladistvích dohromady, 9 00:00:58,667 --> 00:01:07,299 z toho 160 dětí do 6 let, 224 dětí od 6 do 14 let, 10 00:01:07,300 --> 00:01:19,566 126 dětí nebo mladistvých od 14 do 18 let a 60 dětí {důrazně} do 3 let. 11 00:01:19,567 --> 00:01:27,299 Ten transport byl hrozný, trval nevím jestli dva dny, dvě noci. 12 00:01:27,300 --> 00:01:35,666 Dovedete si představit, jak ty děti plakaly a naříkaly, bez jídla, bez všeho, bez pití. 13 00:01:35,667 --> 00:01:47,499 No a to nejhorší přišlo potom na rampě v tý Osvětimi, protože ty děti s těmi matkami šly, jak se říkalo, na tu špatnou stranu. 14 00:01:47,500 --> 00:01:57,566 Já jsem vypadala poměrně dobře, bylo mi 17, pracovala jsem v tom zemědělství, byla jsem vysoká. 15 00:01:57,567 --> 00:02:05,632 Tak jsem byla ještě práceschopná a šla jsem na stranu lepší, na tu dobrou. 16 00:02:05,633 --> 00:02:07,732 IV: To člověk vlastně nemohl tušit. 17 00:02:07,733 --> 00:02:13,566 EŠ: Proto říkám lepší, dobrou, v tu chvíli snad lepší. 18 00:02:13,567 --> 00:02:17,932 IV: Kam Vás v té Osvětimi umístili? 19 00:02:17,933 --> 00:02:27,299 EŠ: Byly jsme umístěny v nějakých těch .. Já nevím, jestli to byly bývalé stáje nebo co, nějaké dřevěné baráky. 20 00:02:27,300 --> 00:02:35,166 A hlavně jsme věčně stály na apelech a pořád nás počítali, že jo, ručně vlastně {úsměv}. 21 00:02:35,167 --> 00:02:38,932 Takže jsme pořád stály hodiny a hodiny. 22 00:02:38,933 --> 00:02:43,399 IV: A dělalo se kromě těch apelů ještě v těch dnech něco jiného? 23 00:02:43,400 --> 00:02:53,432 EŠ: Já si pamatuju jenom jedno z těch apelů {smích}, že jsem jednoho dne, protože jsme stály dlouho na sluníčku 24 00:02:53,433 --> 00:02:59,166 a já jsem vlastně už byla nemocná, takže jsem omdlívala často. 25 00:02:59,167 --> 00:03:07,766 A jednou jsem ještě v takovém tom polovědomí nad sebou slyšela jednu kápovou – 26 00:03:07,767 --> 00:03:15,766 kápovou to byly takový ty naše jakoby, sice vězenkyně, ale nadřízené, Polka to byla. 27 00:03:15,767 --> 00:03:21,732 Říkala: „Ta jestli nám tu bude pořád omdlívat, tak půjde do komína.“ 28 00:03:21,733 --> 00:03:25,866 No, tehdy už jsem význam toho slova „komín“ věděla, 29 00:03:25,867 --> 00:03:31,666 takže jsem se zvedla a od té doby už jsem neomdlela. 30 00:03:31,667 --> 00:03:36,066 Přestože té nemoci neubývalo, ta spíš přibývalo, takže .. 31 00:03:36,067 --> 00:03:37,666 IV: A co vám bylo? 32 00:03:37,667 --> 00:03:42,499 EŠ: Měla jsem zánět středního ucha těžkej. 33 00:03:42,500 --> 00:03:47,066 IV: A setkala jste se tam třeba s někým známým v té Osvětimi? 34 00:03:47,067 --> 00:03:48,866 Znala jste se tam s někým? 35 00:03:48,867 --> 00:03:59,499 EŠ: Eh tam, moje spojka, která si přišla pro ten materiál mě řekla, jak už ta konspirace běžela: 36 00:03:59,500 --> 00:04:05,232 „V tom transportu s tebou je jistá Katka Fuksová." 37 00:04:05,233 --> 00:04:09,366 "Když budete mít možnost, dejte se dohromady." 38 00:04:09,367 --> 00:04:17,999 "A vyhledejte v Osvětimi odbojovou organizaci, která tam funguje, a tam vám řekne další.“ 39 00:04:18,000 --> 00:04:24,499 Odbojovou organizace jsme nenašli, to v tom zmatku a krátké době nebylo ani nutné. 40 00:04:24,500 --> 00:04:29,366 Nicméně my dvě jsme se našly a byly jsme pořád spolu. 41 00:04:29,367 --> 00:04:33,099 IV: Tak to asi, předpokládám, že asi hodně posilovalo. 42 00:04:33,100 --> 00:04:34,232 EŠ: Určitě. 43 00:04:34,233 --> 00:04:42,499 IV: Vy jste se mi taky zmínila o jedné zajímavé, možná trošku úsměvné epizodě, kdy jste měly možnost se vlastně na sebe podívat. 44 00:04:42,500 --> 00:04:44,666 Jak to tenkrát probíhalo? 45 00:04:44,667 --> 00:04:59,166 EŠ: Eh tak první, co s člověkem poté, co se dostal tedy na tu lepší stranu, bylo, že ho celého zbavili eh všeho porostu, abych tak řekla, 46 00:04:59,167 --> 00:05:09,632 oholili nás od hlavy k patě, podpaží, no prostě všeho porostu nás zbavili, samozřejmě taky šatů a všeho. 47 00:05:09,633 --> 00:05:14,699 A jen tak nahé nás vyhnali prostě ven, před ty baráky. 48 00:05:14,700 --> 00:05:22,766 A v těch barácích byla taky okna a my jsme tam stály srovnané po pěti, 49 00:05:22,767 --> 00:05:25,866 čekaly zase na to počítání jako obvykle. 50 00:05:25,867 --> 00:05:35,399 A já jsem najednou v tom okně viděla tedy řadu těch ubohých postav. 51 00:05:35,400 --> 00:05:39,266 A teď jsem se zadívala na tu nejvyšší. 52 00:05:39,267 --> 00:05:44,566 A když jsem se rozhlédla kolem, tak jsem viděla, že ta nejvyšší jsem vlastně já. 53 00:05:44,567 --> 00:05:52,999 A podle toho jsem poznala, že tedy ta vyšší postava v tom okně jsem já. 54 00:05:53,000 --> 00:05:55,099 Jinak bych se byla nepoznala. 55 00:05:55,100 --> 00:05:59,999 IV: Jsem ráda, že jsem nic podobného nezažila. 56 00:06:00,000 --> 00:06:10,432 Ale tím, že jste byla určená na práci, takže vlastně ten pobyt v Osvětimi vlastně bylo čekání na ten pracovní transport. 57 00:06:10,433 --> 00:06:12,632 Jak todle probíhalo? 58 00:06:12,633 --> 00:06:19,066 EŠ: Najednou v noci jako obvykle nás vyhnali ven z těch paland. 59 00:06:19,067 --> 00:06:25,632 Nastoupily jsme do záře reflektorů, byly jsme odpočítávány. 60 00:06:25,633 --> 00:06:34,899 Dostaly jsme eh jedny šaty, jedny dřeváky, jednu košili a spodní kalhoty. 61 00:06:34,900 --> 00:06:43,166 A byly jsme nahnány do vagónů, no, do takových těch dobytčích vagónů samozřejmě. 62 00:06:43,167 --> 00:06:56,499 No a kam jsme jely jsme nevěděly, ale pamatuju se, že jsem se jednoho rána dostala k tomu malému okýnku jednomu tam nahoře. 63 00:06:56,500 --> 00:07:03,332 A shodou okolností jsem eh poznala tedy Drážďany, že jsme v Drážďanech. 64 00:07:03,333 --> 00:07:08,466 No, tak jsem si říkala: „No, tak jedeme na práci do Německa, je to jasné.“ 65 00:07:08,467 --> 00:07:17,832 A je zajímavé, že to ještě jsem zahlédla tedy ty chrámy a budovy Drážďan celé. 66 00:07:17,833 --> 00:07:24,732 Potom, když jsme odjížděly z Freibergu, tak jsem viděla z těchto budov už jenom ruiny. 67 00:07:24,733 --> 00:07:30,132 IV: Zmínila jste se o tom, že jste tedy dojely do Freibergu. 68 00:07:30,133 --> 00:07:32,766 Jak to tam vypadalo, když jste tam přijely? 69 00:07:32,767 --> 00:07:39,232 EŠ: My jsme ze začátku bydlely přímo v té továrně, ve které jsme pracovaly. 70 00:07:39,233 --> 00:07:47,099 Což mělo jednu výhodu, že tam bylo teplo a neztrácely jsme síly pochodem do, do práce. 71 00:07:47,100 --> 00:08:01,332 Ale na druhé straně to bylo hrozné, protože to bylo zaštěnicované, zavšivené, že jsme vůbec nemohly spát. 72 00:08:01,333 --> 00:08:06,066 IV: Zmínila jste se, že jste tam pracovaly v továrně, co jste tam vyráběly? 73 00:08:06,067 --> 00:08:17,766 EŠ: Eh byla to továrna, jmenovalo se to Freia, protože to bylo ve Freibergu, ale patřilo to pod nějaký letecký koncern. 74 00:08:17,767 --> 00:08:24,499 A vyráběly jsme tam křídla, ale taková malá křídla. 75 00:08:24,500 --> 00:08:30,466 A nevím, jestli to bylo ke stíhačkám, anebo k raketám, ale ta křídla byla malá. 76 00:08:30,467 --> 00:08:36,532 A já jsem dělala v dílně, kde jsem tahleta křídla nýtovala. 77 00:08:36,533 --> 00:08:39,299 IV: Kolik hodin denně jste musely pracovat? 78 00:08:39,300 --> 00:08:45,766 EŠ: Nejdřív 14 a potom 12, jeden týden noční šichta a jeden týden denní šichta. 79 00:08:45,767 --> 00:08:48,899 IV: Kolik vás tam asi bylo v tom Freibergu? 80 00:08:48,900 --> 00:08:52,599 EŠ: V tom Freibergu bylo mnoho a mnoho lidí. 81 00:08:52,600 --> 00:09:03,066 Tam byly i sovětští zajatci i západní zajatci, Italové tam byli. Eh, to byl .. Tam byly veliké tábory. 82 00:09:03,067 --> 00:09:11,566 Ale v tom táboře, ve kterém jsem byla já, bylo 1000 žen – 500 polských a 500 našich. 83 00:09:11,567 --> 00:09:14,632 IV: Jak tam třeba vypadalo stravování? 84 00:09:14,633 --> 00:09:21,832 EŠ: No jednak bylo čím dál horší, že jo, ty příděly se snižovaly. 85 00:09:21,833 --> 00:09:35,666 Ale aspoň ze začátku to bylo tak, že ráno bylo půl litru nějaké teplé tekutiny, která se nazývala káva nebo čaj. Já nevím, jaký to byl odvar. 86 00:09:35,667 --> 00:09:44,999 Eh v poledne byly buď dva brambory ve slupce, nebo zase půl litru takové té tekutiny nějaké. 87 00:09:45,000 --> 00:09:50,199 Jednou tam byla pohanka, jindy, někdy tuřín. 88 00:09:50,200 --> 00:09:54,432 Já nevím, no, pokaždý tam něco tedy plavalo. 89 00:09:54,433 --> 00:10:07,032 A k večeři byl chleba, eh já nevím, jestli to bylo 20 deka nebo .. Asi tak dva krajíčky z toho vyšly. 90 00:10:07,033 --> 00:10:14,266 No většina ten chleba snědla hned celý, já jsem se teda pokusila – 91 00:10:14,267 --> 00:10:21,832 což bylo hrozně obtížné, protože nože jsme neměly, že jo, to nesměly být, takže to nešlo rozkrojit. 92 00:10:21,833 --> 00:10:30,832 No, ale pokusila jsem se to rozdělit jaksi na večerní porci a ranní porci, abych měla něco k tý snídani k tý tekutině. 93 00:10:30,833 --> 00:10:35,199 Ale to jsem zkusila jenom jednou a pak jsem to vzdala. 94 00:10:35,200 --> 00:10:36,666 IV: Nešlo to. 95 00:10:36,667 --> 00:10:38,599 EŠ: Nešlo. 96 00:10:38,600 --> 00:10:43,232 IV: Jak se tam k vám chovali ti dozorci nebo dozorkyně? 97 00:10:43,233 --> 00:10:45,766 Byly tam mezi nima nějaký rozdíly? 98 00:10:45,767 --> 00:10:58,999 EŠ: Vždycky to bylo různý. Někdo si jaksi léčil své mindráky na tom, že s náma zacházel špatně. 99 00:10:59,000 --> 00:11:03,632 Někdo se choval indiferentně, konal své povinnosti. 100 00:11:03,633 --> 00:11:15,432 No ty esesačky ty, ty byly hrozný, že jo, ty esesačky to byly, prostě ženy, které se přihlásily do SS, to nepotřebuje další komentář. 101 00:11:15,433 --> 00:11:21,299 Možná, že by stálo za to se zmínit o mistrovi, u kterého jsem pracovala. 102 00:11:21,300 --> 00:11:28,766 To byl Němec z Porýní, který byl tady v tom Sasku v té továrně nasazen. 103 00:11:28,767 --> 00:11:37,532 Zřejmě byl rád, že byl nasazen tam a nemusel eh, na frontu, protože byl původním vyučením holič. 104 00:11:37,533 --> 00:11:41,999 No a tady najednou dělal, řekla bych, u černého řemesla. 105 00:11:42,000 --> 00:11:50,266 Eh no, ze začátku vůbec, prostě mně jenom nařizoval, co mám dělat stroze. 106 00:11:50,267 --> 00:11:54,332 No a já jsem se potom odvážila ho oslovit. 107 00:11:54,333 --> 00:12:00,466 Když zjistil, že mluvím docela slušně německy, tak užasl. 108 00:12:00,467 --> 00:12:07,999 No a pak jsem se i trošku bavili, teda já jsem se snažila. 109 00:12:08,000 --> 00:12:17,999 Já jsem se zeptala – to už bylo ale později, když už jsme se trošku tak jako oťukali – jsem se ho zeptala, 110 00:12:18,000 --> 00:12:25,832 proč ještě bojujou dál. To už byly ty nálety a každé poledne tisíce letadel nad náma, že jo. 111 00:12:25,833 --> 00:12:31,666 Proč bojujou dál, proč se nevzdají a on říkal: 112 00:12:31,667 --> 00:12:40,132 „No protože, kdyby přišli Rusové, tak nám všem useknou pravý ruce, kterýma jsme hajlovali.“ 113 00:12:40,133 --> 00:12:42,999 A já jsem říkala: „Vy tomu věříte?“ 114 00:12:43,000 --> 00:12:45,132 A on říkal: „Jo, samozřejmě.“ 115 00:12:45,133 --> 00:12:50,432 No ale on se rozhodně bál se mnou mluvit, že jo, to bylo ve skrytu. 116 00:12:50,433 --> 00:12:57,832 No, řekla bych, že mně ani neškodil, ale taky ani nepomáhal, prostě se bál. 117 00:12:57,833 --> 00:13:00,932 IV: Zmínila jste to bombardování. 118 00:13:00,933 --> 00:13:05,332 Co jste vlastně mohly vy dělat, když třeba hlásili? 119 00:13:05,333 --> 00:13:15,332 EŠ: Každé poledne přelétaly, ale opravdu stovky spojeneckých letadel nad náma i nad naší továrnou. 120 00:13:15,333 --> 00:13:22,032 Náš vždycky zavřeli ty esesáci do té nejhořejší haly, tam byla plochá střecha. 121 00:13:22,033 --> 00:13:27,799 Tak tam nás zamkli a sami utíkali do krytu, no a nás tam nechali. 122 00:13:27,800 --> 00:13:32,532 A protože to byla hala zasklená, tak jsme viděly na nebe. 123 00:13:32,533 --> 00:13:42,666 No, úžasně jsme se radovaly, protože jsme viděly, že letadla přelétávají, aniž by vůbec někdo se pokoušel je zasáhnout. 124 00:13:42,667 --> 00:13:48,766 Tak jsme říkaly: „Je to príma, to už, prostě už nemůžou, už se blíží konec.“ 125 00:13:48,767 --> 00:13:53,432 No jestli my se toho konce dožijem, nebo ne, to byla jiná věc, že jo. 126 00:13:53,433 --> 00:14:01,999 Taky to na nás klidně mohli shodit, protože my jsme teda vyráběly zbraně proti nim, nechtěně samozřejmě. 127 00:14:02,000 --> 00:14:09,432 A taky jsme se tedy pokoušely, aby ty naše křídla občas tedy selhaly, aspoň, že jo. 128 00:14:09,433 --> 00:14:19,432 Třeba tu šablonu na ty nýty jsem přiložila obráceně a podobně, že jo, abychom aspoň takhle taky přispěly. 129 00:14:19,433 --> 00:14:26,899 IV: Zmínila jste se o tom, že jste zpočátku byly ubytovány v areálu té továrny. Kde jste bydlely potom? 130 00:14:26,900 --> 00:14:38,766 EŠ: Potom dobudovali eh přes, do února .. V únoru jsme se tedy přestěhovaly do čerstvě dobudovaných baráků v lágru. 131 00:14:38,767 --> 00:14:46,266 Tam pro nás tedy vybudovali další baráky a byl to takový lágr na okraji toho Freibergu. 132 00:14:46,267 --> 00:14:54,232 Takže jsme to do té práce měly dál, ale vždycky jsme pochodovaly za tmy, že jo, aby nás nikdo neviděl. 133 00:14:54,233 --> 00:15:05,366 A ty baráky byly hrozné tím, že byly právě dobudovány v zimě, že byly vlhké, nevytopené. 134 00:15:05,367 --> 00:15:16,999 A přes poledne, když na těch rovných střechách tál sníh, tak to všecko kapalo dovnitř na ty naše kavalce. 135 00:15:17,000 --> 00:15:21,932 Takže když jsme přišly z práce, tak jsme našly úplně mokré deky. 136 00:15:21,933 --> 00:15:30,566 A často prostě ta voda v tom březnu a tak kapala i nás třeba i ve spánku. 137 00:15:30,567 --> 00:15:33,432 IV: Tak asi nic příjemného. 138 00:15:33,433 --> 00:15:38,566 EŠ: Takže to teplo, co bylo v té továrně, tu nebylo. 139 00:15:38,567 --> 00:15:45,966 A to zahmyzení samozřejmě jsme tam asi zatáhly, no, to tam bylo zase. 140 00:15:45,967 --> 00:15:52,532 IV: Zmínila jste se o tom, že jste musely vlastně pochodovat přes celé město. 141 00:15:52,533 --> 00:15:59,199 Měly jste nějaký kontakt, nebo vnímaly jste nějaké reakce civilního německého obyvatelstva? 142 00:15:59,200 --> 00:16:05,666 EŠ: Ne, ne a i teď později, když jsme se vrátily, tak jsme se na to ptaly. 143 00:16:05,667 --> 00:16:09,466 A snad někdo tušil, snad jo. 144 00:16:09,467 --> 00:16:16,999 Jedině teď po válce nám jedna paní říkala, že její tatínek eh pracoval tedy v té továrně. 145 00:16:17,000 --> 00:16:22,399 A že se nějak tedy o nás zmínil, ale jinak ne. 146 00:16:22,400 --> 00:16:32,599 IV: Vlastně ale Freiberg nebyla vaše poslední zastávka na té vaší pouti tou dobou válečnou. 147 00:16:32,600 --> 00:16:44,499 Co se vlastně dělo, když se blížila válečná fronta, asi přestávaly i nějaké ty dodávky do továrny a .. 148 00:16:44,500 --> 00:16:52,599 EŠ: V dubnu 1945 už bylo vidět, že se to všechno hroutí. 149 00:16:52,600 --> 00:16:58,999 Už taky bylo po těch náletech eh v Drážďanech, které se nás velice blízko dotýkaly, 150 00:16:59,000 --> 00:17:07,466 protože to bylo ohromně blízko, taky ti uprchlíci v Drážďan chodili přes Freiberg vlastně. 151 00:17:07,467 --> 00:17:14,399 A už jsme vlastně začátkem dubna přestaly pracovat. 152 00:17:14,400 --> 00:17:25,132 A 14. dubna – ale to vím až dodatečně ze zápisů, tehdy jsme ten čas samozřejmě nevnímaly – 153 00:17:25,133 --> 00:17:34,432 nás naložily opět na vagóny a tentokrát směrem na Flossenbürg. 154 00:17:34,433 --> 00:17:38,566 Protože my jsme vlastně byly pobočný tábor Flossenbürgu. 155 00:17:38,567 --> 00:17:41,299 IV: Jak jste tohle věděly? 156 00:17:41,300 --> 00:17:50,832 EŠ: To jsme nějakým způsobem věděly, asi že jsme měly čísla a ty čísla byly flossenbürský. 157 00:17:50,833 --> 00:17:53,866 IV: A ty čísla měly jakou podobu? 158 00:17:53,867 --> 00:18:00,999 EŠ: Měly jsme je našité na těch šatech. Nebo tom, čemu se říkalo šaty. 159 00:18:01,000 --> 00:18:11,732 No, takže jsme eh jely tentokrát tedy otevřenými vagóny, takovými co se v nich vozí uhlí a dříví. 160 00:18:11,733 --> 00:18:19,399 A jely jsme směrem na naše hranice, které jsme teda přejely. 161 00:18:19,400 --> 00:18:29,566 A to byly Sudety, jenomže my jsme pořád myslely, že jsme prostě v Československu. My jsme to cejtily jakože, že jsme doma. 162 00:18:29,567 --> 00:18:43,266 No a teď jsme jezdily podél, pod Krušnýma horama, v Mostě jsme byly, v Tře.., Třebech.., Třebechovice se to jmenuje nebo Třebonice nebo nějak tak. 163 00:18:43,267 --> 00:18:43,632 IV: Třebušice. 164 00:18:43,633 --> 00:18:49,299 EŠ: Třebušice. Tam jsme zažily nálet ještě ke všemu tedy. 165 00:18:49,300 --> 00:18:57,032 A přes Chomutov, prostě jsme dojely do Plzně. 166 00:18:57,033 --> 00:19:04,632 Tam nás z těhletěch vagónů přendali do těch dobytčích vagónů z nějakého důvodu. 167 00:19:04,633 --> 00:19:09,399 Ale my jsme se dál do Flossenbürgu nedostaly. 168 00:19:09,400 --> 00:19:15,432 My jsme přesně nevěděly proč, to hold se povídalo, že jo, taková šeptanda. 169 00:19:15,433 --> 00:19:23,332 Buď proto, že nás partyzáni nepustěj přes Šumavu, nebo že už jsou ve Flossenbürgu Američani. 170 00:19:23,333 --> 00:19:33,232 Prostě jsme věděly, že nejedeme na Flossenbürg. To jsme poznaly, protože jsme ještě měly v našich myslích mapu republiky, že jo. 171 00:19:33,233 --> 00:19:37,832 A jely jsme přes Domažlice, Klatovy, Nýrsko. 172 00:19:37,833 --> 00:19:44,232 No ale nejlepší byla Horní Bříza {důrazně}. V Horní Bříze jsme zastavily. 173 00:19:44,233 --> 00:19:52,699 A lidi nějakým způsobem tedy zjistili a rozneslo se tam, že tam stojí český vězeňkyně. 174 00:19:52,700 --> 00:19:55,266 A lidi přicházeli s jídlem. 175 00:19:55,267 --> 00:20:01,132 Navařili nám polívku a dokonce i nějaký buchty přinesli a to. 176 00:20:01,133 --> 00:20:10,532 No ti esesáci nejdřív to nechtěli tedy vůbec připustit, no, ale potom si chytře teda to jídlo vyžádali. 177 00:20:10,533 --> 00:20:13,899 To lepší si nechali, ale něco nám taky dali. 178 00:20:13,900 --> 00:20:24,432 Tak prostě Horní Bříza je v našich vzpomínkách Eldorádo a hrozně hodný lidi, protože přinášeli to jídlo. 179 00:20:24,433 --> 00:20:30,632 My už jsme byly, já nevím jak dlouho, na cestě a nic jsme nejedly, že jo, tak si dovedete přestavit. 180 00:20:30,633 --> 00:20:36,466 No a teda nakonec jsme dojeli do Českých Budějovic. 181 00:20:36,467 --> 00:20:42,499 No a z Českých Budějovic dál na jih, až jsme vystoupili v Mauthausenu. 182 00:20:42,500 --> 00:20:46,999 Tam nás z těch vagónů tedy vyhnaly. 183 00:20:47,000 --> 00:20:54,999 Takže místo do Flossenbürgu jsme dojely do Mauthausenu, to bylo koncem dubna. 184 00:20:55,000 --> 00:21:02,066 No mauthausenský nádraží je dole v údolí, tábor je nahoře. 185 00:21:02,067 --> 00:21:09,199 Takže ta cesta z toho údolí na ten vršek tedy byla strastiplná. 186 00:21:09,200 --> 00:21:12,532 Já se dodnes divím, že jsem to vůbec mohla ujít, 187 00:21:12,533 --> 00:21:20,366 protože jsem měla ten těžkej zánět středního ucha se čtyřicetistupňovýma horečkama. 188 00:21:20,367 --> 00:21:24,666 No ale ušla, holky mě podpíraly {dojetí}. 189 00:21:24,667 --> 00:21:41,366 No a jinak Mauthausen měl hrozně špatnou pověst, že jo, to se vědělo, protože z Moravy většina transportů vězňů z kolejí eh.. 190 00:21:41,367 --> 00:21:42,966 IV: Kounic.. 191 00:21:42,967 --> 00:21:46,432 EŠ: Kounicovejch v Brně jezdila do Mauthausenu a tak.. 192 00:21:46,433 --> 00:21:57,199 A já sama jsem věděla, že z té naší pražské skupiny byl, eh zahynul jeden náš člen v Mauthausenu. 193 00:21:57,200 --> 00:22:04,299 Takže když jsem viděla ten nápis na nádraží a svůj stav a pevnost nahoře, 194 00:22:04,300 --> 00:22:09,832 tak jsem tehdy myslím moc nevěřila, že to vydržím. 195 00:22:09,833 --> 00:22:14,932 No ale řekla jsem si: „Holka, musíš." {dojetí} 196 00:22:14,933 --> 00:22:19,666 No a přišly jsme do tábora a .. 197 00:22:19,667 --> 00:22:27,232 No, tam jsme jako obvykle, že jo, stály po pěticích, stály, stály a čekaly. 198 00:22:27,233 --> 00:22:42,699 No a tady mě, to jak nikdy ne, nezapomenu zmínit, velice pomohla .. 199 00:22:42,700 --> 00:22:50,332 Můžem .. Já se musim teďka utřít, zase trošku ty slzičky. 200 00:22:50,333 --> 00:22:54,899 IV: {nesrozumitelný} 201 00:22:54,900 --> 00:23:01,766 EŠ: Že jo. No. Ale musim se na to posilnit. 202 00:23:01,767 --> 00:23:03,666 IV: {nesrozumitelný} 203 00:23:03,667 --> 00:23:11,066 EŠ: Ne, ne, dobrý. Já si teď vzpomenu na toho jednoho pána a bude to dobrý. 204 00:23:11,067 --> 00:23:20,966 Přišel ke mně, jak jsme tam tak stály, tak přišel ke mně nějaký vězeň, že jo, v tom pruhovaném obleku. 205 00:23:20,967 --> 00:23:25,632 A oslovil mě německy. 206 00:23:25,633 --> 00:23:33,466 Ptal se mě, odkud jsem, kdo jsem, jak jsem stará, no, prostě navázal kontakt. 207 00:23:33,467 --> 00:23:38,299 A řekl mně: „No, já jsem Němec.“ 208 00:23:38,300 --> 00:23:41,566 Myslím z Hamburku, ale nevím už určitě. 209 00:23:41,567 --> 00:23:48,499 „A já už sedím 12 let. A když já sedím těch 12 let a vydržel jsem to, 210 00:23:48,500 --> 00:23:54,999 tak ty to tu chvíli, těch nejvejš 12 dní vydržíš ještě taky, to musíš vydržet." 211 00:23:55,000 --> 00:23:59,832 "Když jsem to já vydržel tak dlouho, tak ty už ten konec vydržíš taky.“ 212 00:23:59,833 --> 00:24:03,899 No, možná, že mně dal kousek chleba, to už si přesně nepamatuju. 213 00:24:03,900 --> 00:24:11,799 Myslím, že ten chleba v tom okamžiku nebyl tak důležitej jako to, že někdo může vydržet v tomhletom 12 let. 214 00:24:11,800 --> 00:24:17,732 IV: Tak to byla asi velká pomoc a nějaká duševní opora. 215 00:24:17,733 --> 00:24:22,699 Ale Vy jste byla vážně nemocná, jak to probíhalo? 216 00:24:22,700 --> 00:24:38,599 EŠ: No, tak já jsem na tom byla tak, že moje kamarádka z toho transportu se náhodou mezi těmi vězni českými, 217 00:24:38,600 --> 00:24:41,632 kteří v tom Mauthausenu už byli několik let 218 00:24:41,633 --> 00:24:53,166 a kteří se teda při tom příjezdu, jakmile nás propustili od těch sprch a pokoušeli se nás tedy někde ubytovat – 219 00:24:53,167 --> 00:24:59,799 protože v Mauthausenu byly samý muži, to byl mužskej tábor a najednou tam přišly ženy – 220 00:24:59,800 --> 00:25:11,599 tak poznala mezi těmi vězni jednoho svého bývalého komplice, se kterým se znala z Pankráce {tzn. z věznice Praha-Pankrác} z výslechu. 221 00:25:11,600 --> 00:25:19,932 A tomu mě ukázala a řekla, že jsem tedy takhle nemocná, jestli by mně nějak nemohli pomoct. 222 00:25:19,933 --> 00:25:29,366 No a příští den ráno nebo ještě ten večer, protože všecko se odehrávalo večer a v noci, tak já už nevím, 223 00:25:29,367 --> 00:25:38,732 ke mně poslal tedy českého kamaráda lékaře a no, ten se na to podíval. 224 00:25:38,733 --> 00:25:53,332 A asi mně nic neřek, nevím, ale prostě za další den nebo hned ten den, to si .. Ty časový pojmy, to už nemám prostě v hlavě. 225 00:25:53,333 --> 00:26:03,266 Prostě jsem hned, zřejmě co nejrychleji to bylo možný, byla odvedená jedním ruským vězněm. 226 00:26:03,267 --> 00:26:12,699 Říkali tomu Pfleger, ošetřovatel, který byl zaměstnán tedy kolem toho revíru, Revier byl nemocnice. 227 00:26:12,700 --> 00:26:23,566 Tak mě odved do té vězeňské tedy nemocnice k profesoru Podlahovi {Prof. Josef Podlaha, chirurg, pozdější děkan lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně}. 228 00:26:23,567 --> 00:26:35,166 Profesor Podlaha {smích} mu nejdřív vynadal, protože on mě přived oholenou – my jsme byly tedy celý oholený. 229 00:26:35,167 --> 00:26:42,132 Ale mně už nějak dorůstaly trošku ty vlasy, jestli dva, tři centimetry už jsem na té hlavě měla. 230 00:26:42,133 --> 00:26:47,499 A on mě voholil tenhleten ošetřovatel jenom půlku hlavy. 231 00:26:47,500 --> 00:26:55,932 Tam, kde jsem měla ten zánět toho středního ucha, a říkal: „Za pár dní bude konec, ty jsi holka.“ 232 00:26:55,933 --> 00:27:01,566 Já jsem se naučila v Terezíně mimochodem rusky taky, takže jsem teď s ním mohla mluvit. 233 00:27:01,567 --> 00:27:10,499 Tak říkal: „Jsi holka, přijedeš oholená, tak aspoň na půlce ať máš vlasy.“ {smích} 234 00:27:10,500 --> 00:27:17,132 A profesor Podlaha ho vyhodil a řek: „A co bude s tou druhou půlkou?" 235 00:27:17,133 --> 00:27:20,799 "Kdo to bude řezat? To jí musíš oholit celou.“ {smích} 236 00:27:20,800 --> 00:27:27,766 No tak on tak lítostivě, on byl takovej citlivej, mně oholil tu druhou půlku. 237 00:27:27,767 --> 00:27:29,866 A říkal: „Co se dá dělat.“ 238 00:27:29,867 --> 00:27:36,666 No a já jsem se smála a říkala jsem si: „No, tak vlasy nevlasy {smích}, hlavně život." 239 00:27:36,667 --> 00:27:44,799 A no tak pak už nás profesor Podlaha přijal, byl na mě strašně hodnej. 240 00:27:44,800 --> 00:27:49,166 No, pak, já nevím, jakým způsobem mě uspali .. 241 00:27:49,167 --> 00:28:00,299 No, prostě jsem se probudila s obvazem ohromným na hlavě, že jo, celou hlavu ovázanou. 242 00:28:00,300 --> 00:28:07,499 Ale s ponožkama na nohou a to snad jenom bejvalej vězeň ví, co to je mít ponožky. 243 00:28:07,500 --> 00:28:11,366 Protože my jsme měly jenom ty dřeváky a nejvejš nějaký onuce. 244 00:28:11,367 --> 00:28:21,066 No a vím, že než jsem teda usnula, takže mně říkal profesor Podlaha: 245 00:28:21,067 --> 00:28:26,666 „No a teď už bude brzo konec, všecko bude dobrý. Uvidíš, že se zdravá vrátíš.“ 246 00:28:26,667 --> 00:28:35,666 No a pak jsem se tedy tak nějak probouzela už na tom revíru, na lůžku. 247 00:28:35,667 --> 00:28:39,866 Kolem mě vím, že jsem jenom slyšela holky říkat: 248 00:28:39,867 --> 00:28:44,166 „Helejte, vona žije, vona žije.“ Se hrozně divily. 249 00:28:44,167 --> 00:28:53,499 Pak jsem slyšela nějaký detonace a střílení, ale teď jsem nevěděla, jestli blouzním nebo jestli je to pravda. 250 00:28:53,500 --> 00:28:58,232 Ale už to byla pravda, protože v okolí Mauthausenu už se bojovalo. 251 00:28:58,233 --> 00:29:05,799 Blížili se Američani a byly tam nějaký boje mezi těmi esesáky a Američany. 252 00:29:05,800 --> 00:29:13,932 No a pak jednoho dne, bylo to 5. května, přišly děvčata. 253 00:29:13,933 --> 00:29:17,499 Já jsem ještě byla na tom špatně, ale přišly děvčata a říkaly: 254 00:29:17,500 --> 00:29:24,666 „Přijel americkej tank. Sice zase hned odjel, ale prostě jsme svobodný." 255 00:29:24,667 --> 00:29:29,632 A to .. Tu zprávu tábora vzali do rukou tedy vězni. 256 00:29:29,633 --> 00:29:34,832 To tam byla připravená ilegální organizace odbojová. 257 00:29:34,833 --> 00:29:41,332 a ta okamžitě tedy nastoupila a začala se starat o chod tábora. 258 00:29:41,333 --> 00:29:56,066 A já jsem byla z toho, z té vězeňské nemocnice jednoho dne, potom, jak to tam jako běželo, přemístěna do bývalých esesáckých baráků, který přeměnili na nemocnice. 259 00:29:56,067 --> 00:30:06,032 No a já jsem po té operaci tedy ležela eh pod dekou, povlečenou, na polštáři, v normální posteli. 260 00:30:06,033 --> 00:30:08,066 IV: Tak to musel bejt skoro ráj asi. 261 00:30:08,067 --> 00:30:10,999 EŠ: No určitě. 262 00:30:11,000 --> 00:30:17,532 IV: A jak to probíhalo dál? Předpokládám, že asi byla největší touha se vrátit domů. 263 00:30:17,533 --> 00:30:23,299 EŠ: Připravoval se transport domů, měl odjet 19. května. 264 00:30:23,300 --> 00:30:29,532 A můj problém byl, že já jsem ještě nechodila. Já jsem na té posteli ležela. 265 00:30:29,533 --> 00:30:44,999 Tak jsem honem, a měla chodit nějaká komise, že jo, zdravotní, která vyhlížela, kdo pojede hned tím prvním transportem domů a kdo tam bude muset ještě z nějakých důvodů zdravotních zůstat. 266 00:30:45,000 --> 00:30:55,932 Tak jsem honem, ušila jsem si ze staré cíchy esesácké nějaké šaty a zkoušela jsem tedy přejít pokoj. 267 00:30:55,933 --> 00:31:00,199 No, což se mi podařilo. Naučila jsem se chodit. 268 00:31:00,200 --> 00:31:07,799 A když ta komise přišla, tak jsem předvedla, že chodím a byla jsem v prvním transportu domů. 269 00:31:07,800 --> 00:31:16,999 Ten transport sestával z několika nákladních aut, který tam hoši zorganizovali a dali do pořádku, a jednoho autobusu. 270 00:31:17,000 --> 00:31:22,199 Ten autobus byl právě pro takový slabší osoby jako jsem byla já. 271 00:31:22,200 --> 00:31:25,866 Takže jsem jela autobusem a jeli jsme do Budějovic. 272 00:31:25,867 --> 00:31:36,166 Cestou jsme chvíli museli zastavit, protože byla s náma jedna maminka, která začala rodit. 273 00:31:36,167 --> 00:31:37,199 IV: A dopadlo to všechno v pořádku? 274 00:31:37,200 --> 00:31:42,466 EŠ: Dopadlo to všecko dobře, v Budějovicích ji nechali i s děťátkem v porodnici. 275 00:31:42,467 --> 00:31:53,766 A dodneška ta dneska 60letá paní žije a je moc hezká. {smích} 276 00:31:53,767 --> 00:31:55,832 IV: A jak jste pokračovali z Budějovic? 277 00:31:55,833 --> 00:32:05,632 EŠ: V Budějovicích jsme přestoupili, po uvítání na náměstí s chlebem a solí a velké slávě. 278 00:32:05,633 --> 00:32:12,466 Jsme přestoupili do zvlášť připraveného vlaku a ten vlak nás dovez až do Prahy. 279 00:32:12,467 --> 00:32:16,766 No já jsem jela do Prahy. Jak jeli dál ty mimopražští, to už nevím. 280 00:32:16,767 --> 00:32:21,766 Ale ten vlak nás dovez do Prahy na hlavní nádraží. 281 00:32:21,767 --> 00:32:30,099 A vím, že jsme jeli přes vršovický nádraží a tam už chodili lidi a vyvolávali jména, jestli někdo nepřijel. 282 00:32:30,100 --> 00:32:37,899 Protože už zřejmě jezdily ty vlaky a lidi se vraceli, a tak každý hledal své příbuzné. 283 00:32:37,900 --> 00:32:42,799 IV: A co jste vlastně dělala, když jste vystoupila na tom hlavním nádraží? 284 00:32:42,800 --> 00:32:50,432 EŠ: Já jsem měla v Praze sestřenici, takže jsem se samozřejmě hned vydala k ní. 285 00:32:50,433 --> 00:32:54,732 Bydlela v Karlíně, teď jsem nastoupila do tramvaje. 286 00:32:54,733 --> 00:32:58,732 Zjistila jsem, že nemám peníze, nemám nic. 287 00:32:58,733 --> 00:33:04,732 No ale to ještě chodili průvodčí, tak jsem tomu průvodčímu řekla: 288 00:33:04,733 --> 00:33:10,499 „Prosím vás, já nic nemám, vracím se z koncentráku, svezte mě.“ 289 00:33:10,500 --> 00:33:19,166 No tak mě svez, no a dojela jsem do toho Karlína, už večer po desátý, že jo. 290 00:33:19,167 --> 00:33:23,132 Dům byl zamčenej, zazvonila jsem na domovníka. 291 00:33:23,133 --> 00:33:30,032 A vím, že se vždycky dávala pětikoruna, tak jsem se zase omluvila, že nemám ani tu pětikorunu, 292 00:33:30,033 --> 00:33:36,332 ale že jdu ke slečně Žádkový a že jsem tedy její příbuzná. 293 00:33:36,333 --> 00:33:38,832 No, tak on mě k ní opravdu pustil. 294 00:33:38,833 --> 00:33:49,432 No a já jsem došla tedy takhle večer pozdě k té své sestřenici, u té jsem potom nějaký čas bydlela. 295 00:33:49,433 --> 00:33:56,699 No a hlavně jsem se teda musel .. Do bytu rodičů jsem tedy nešla. 296 00:33:56,700 --> 00:34:04,832 No, musela jsem se rozhlížet co se sebou počít, abych tak řekla, že jo. 297 00:34:04,833 --> 00:34:15,766 No tak jsem si vyhledala možnost se dostat na učitelský ústav. Tehdy byly učitelské ústavy 4leté. 298 00:34:15,767 --> 00:34:26,532 No tak jsem si řekla, že je to dobrý, že prostě po těch 4 letech toho učitelského ústavu budu schopná se živit, že jo. 299 00:34:26,533 --> 00:34:30,999 Já jsem musela hledat něco, abych se brzo uživila. 300 00:34:31,000 --> 00:34:35,232 Na nějaký dlouhý studium jsem si nemohla pomyslet. 301 00:34:35,233 --> 00:34:45,332 No a tak jsem tam šla, to jsem si vyhledala, oni mně řekli podmínky, za jakých mě přijmou. 302 00:34:45,333 --> 00:34:51,699 Myslím, že mně dali i knihy a materiál, ze kterého bych se mohla učit. 303 00:34:51,700 --> 00:34:57,699 No a že mám v září tedy přijít k přijímací zkoušce. 304 00:34:57,700 --> 00:00:00,000 No, tak jsem celé léto učila.