1
00:00:03,000 --> 00:00:11,399
IV: Paní Štichová, zmínila jste se naposledy, že jste musela se tedy dostavit do těch hamburských kasáren a očekávala jste nástup do transportu.

2
00:00:11,400 --> 00:00:13,166
Co to bylo za transport?

3
00:00:13,167 --> 00:00:21,299
EŠ:  {čte z lístečku s číselnými poznámkami} Transport se jmenoval En, odešel z Terezína 4. října 1944.

4
00:00:21,300 --> 00:00:25,666
Bylo v něm 1500 osob.

5
00:00:25,667 --> 00:00:35,466
A jak jsem si později zjistila, bylo tam 971 žen a jenom 20 mužů,

6
00:00:35,467 --> 00:00:45,832
z toho asi jenom 460 žen bez dětí, ostatní ženy tam byly i se svými dětmi.

7
00:00:45,833 --> 00:00:54,232
Dětí bylo 509 a mladistvých asi 200.

8
00:00:54,233 --> 00:00:58,666
Ne, {opravuje se} 509 bylo dětí a mladistvích dohromady,

9
00:00:58,667 --> 00:01:07,299
z toho 160 dětí do 6 let, 224 dětí od 6 do 14 let,

10
00:01:07,300 --> 00:01:19,566
126 dětí nebo mladistvých od 14 do 18 let a 60 dětí {důrazně} do 3 let.

11
00:01:19,567 --> 00:01:27,299
Ten transport byl hrozný, trval nevím jestli dva dny, dvě noci.

12
00:01:27,300 --> 00:01:35,666
Dovedete si představit, jak ty děti plakaly a naříkaly, bez jídla, bez všeho, bez pití.

13
00:01:35,667 --> 00:01:47,499
No a to nejhorší přišlo potom na rampě v tý Osvětimi, protože ty děti s těmi matkami šly, jak se říkalo, na tu špatnou stranu.

14
00:01:47,500 --> 00:01:57,566
Já jsem vypadala poměrně dobře, bylo mi 17, pracovala jsem v tom zemědělství, byla jsem vysoká.

15
00:01:57,567 --> 00:02:05,632
Tak jsem byla ještě práceschopná a šla jsem na stranu lepší, na tu dobrou.

16
00:02:05,633 --> 00:02:07,732
IV: To člověk vlastně nemohl tušit.

17
00:02:07,733 --> 00:02:13,566
EŠ: Proto říkám lepší, dobrou, v tu chvíli snad lepší.

18
00:02:13,567 --> 00:02:17,932
IV: Kam Vás v té Osvětimi umístili?

19
00:02:17,933 --> 00:02:27,299
EŠ: Byly jsme umístěny v nějakých těch .. Já nevím, jestli to byly bývalé stáje nebo co, nějaké dřevěné baráky.

20
00:02:27,300 --> 00:02:35,166
A hlavně jsme věčně stály na apelech a pořád nás počítali, že jo, ručně vlastně {úsměv}.

21
00:02:35,167 --> 00:02:38,932
Takže jsme pořád stály hodiny a hodiny.

22
00:02:38,933 --> 00:02:43,399
IV: A dělalo se kromě těch apelů ještě v těch dnech něco jiného?

23
00:02:43,400 --> 00:02:53,432
EŠ: Já si pamatuju jenom jedno z těch apelů {smích}, že jsem jednoho dne, protože jsme stály dlouho na sluníčku

24
00:02:53,433 --> 00:02:59,166
a já jsem vlastně už byla nemocná, takže jsem omdlívala často.

25
00:02:59,167 --> 00:03:07,766
A jednou jsem ještě v takovém tom polovědomí nad sebou slyšela jednu kápovou –

26
00:03:07,767 --> 00:03:15,766
kápovou to byly takový ty naše jakoby, sice vězenkyně, ale nadřízené, Polka to byla.

27
00:03:15,767 --> 00:03:21,732
Říkala: „Ta jestli nám tu bude pořád omdlívat, tak půjde do komína.“

28
00:03:21,733 --> 00:03:25,866
No, tehdy už jsem význam toho slova „komín“ věděla,

29
00:03:25,867 --> 00:03:31,666
takže jsem se zvedla a od té doby už jsem neomdlela.

30
00:03:31,667 --> 00:03:36,066
Přestože té nemoci neubývalo, ta spíš přibývalo, takže ..

31
00:03:36,067 --> 00:03:37,666
IV: A co vám bylo?

32
00:03:37,667 --> 00:03:42,499
EŠ: Měla jsem zánět středního ucha těžkej.

33
00:03:42,500 --> 00:03:47,066
IV: A setkala jste se tam třeba s někým známým v té Osvětimi?

34
00:03:47,067 --> 00:03:48,866
Znala jste se tam s někým?

35
00:03:48,867 --> 00:03:59,499
EŠ: Eh tam, moje spojka, která si přišla pro ten materiál mě řekla, jak už ta konspirace běžela:

36
00:03:59,500 --> 00:04:05,232
„V tom transportu s tebou je jistá Katka Fuksová."

37
00:04:05,233 --> 00:04:09,366
"Když budete mít možnost, dejte se dohromady."

38
00:04:09,367 --> 00:04:17,999
"A vyhledejte v Osvětimi odbojovou organizaci, která tam funguje, a tam vám řekne další.“

39
00:04:18,000 --> 00:04:24,499
Odbojovou organizace jsme nenašli, to v tom zmatku a krátké době nebylo ani nutné.

40
00:04:24,500 --> 00:04:29,366
Nicméně my dvě jsme se našly a byly jsme pořád spolu.

41
00:04:29,367 --> 00:04:33,099
IV: Tak to asi, předpokládám, že asi hodně posilovalo.

42
00:04:33,100 --> 00:04:34,232
EŠ: Určitě.

43
00:04:34,233 --> 00:04:42,499
IV: Vy jste se mi taky zmínila o jedné zajímavé, možná trošku úsměvné epizodě, kdy jste měly možnost se vlastně na sebe podívat.

44
00:04:42,500 --> 00:04:44,666
Jak to tenkrát probíhalo?

45
00:04:44,667 --> 00:04:59,166
EŠ: Eh tak první, co s člověkem poté, co se dostal tedy na tu lepší stranu, bylo, že ho celého zbavili eh všeho porostu, abych tak řekla,

46
00:04:59,167 --> 00:05:09,632
oholili nás od hlavy k patě, podpaží, no prostě všeho porostu nás zbavili, samozřejmě taky šatů a všeho.

47
00:05:09,633 --> 00:05:14,699
A jen tak nahé nás vyhnali prostě ven, před ty baráky.

48
00:05:14,700 --> 00:05:22,766
A v těch barácích byla taky okna a my jsme tam stály srovnané po pěti,

49
00:05:22,767 --> 00:05:25,866
čekaly zase na to počítání jako obvykle.

50
00:05:25,867 --> 00:05:35,399
A já jsem najednou v tom okně viděla tedy řadu těch ubohých postav.

51
00:05:35,400 --> 00:05:39,266
A teď jsem se zadívala na tu nejvyšší.

52
00:05:39,267 --> 00:05:44,566
A když jsem se rozhlédla kolem, tak jsem viděla, že ta nejvyšší jsem vlastně já.

53
00:05:44,567 --> 00:05:52,999
A podle toho jsem poznala, že tedy ta vyšší postava v tom okně jsem já.

54
00:05:53,000 --> 00:05:55,099
Jinak bych se byla nepoznala.

55
00:05:55,100 --> 00:05:59,999
IV: Jsem ráda, že jsem nic podobného nezažila.

56
00:06:00,000 --> 00:06:10,432
Ale tím, že jste byla určená na práci, takže vlastně ten pobyt v Osvětimi vlastně bylo čekání na ten pracovní transport.

57
00:06:10,433 --> 00:06:12,632
Jak todle probíhalo?

58
00:06:12,633 --> 00:06:19,066
EŠ: Najednou v noci jako obvykle nás vyhnali ven z těch paland.

59
00:06:19,067 --> 00:06:25,632
Nastoupily jsme do záře reflektorů, byly jsme odpočítávány.

60
00:06:25,633 --> 00:06:34,899
Dostaly jsme eh jedny šaty, jedny dřeváky, jednu košili a spodní kalhoty.

61
00:06:34,900 --> 00:06:43,166
A byly jsme nahnány do vagónů, no, do takových těch dobytčích vagónů samozřejmě.

62
00:06:43,167 --> 00:06:56,499
No a kam jsme jely jsme nevěděly, ale pamatuju se, že jsem se jednoho rána dostala k tomu malému okýnku jednomu tam nahoře.

63
00:06:56,500 --> 00:07:03,332
A shodou okolností jsem eh poznala tedy Drážďany, že jsme v Drážďanech.

64
00:07:03,333 --> 00:07:08,466
No, tak jsem si říkala: „No, tak jedeme na práci do Německa, je to jasné.“

65
00:07:08,467 --> 00:07:17,832
A je zajímavé, že to ještě jsem zahlédla tedy ty chrámy a budovy Drážďan celé.

66
00:07:17,833 --> 00:07:24,732
Potom, když jsme odjížděly z Freibergu, tak jsem viděla z těchto budov už jenom ruiny.

67
00:07:24,733 --> 00:07:30,132
IV: Zmínila jste se o tom, že jste tedy dojely do Freibergu.

68
00:07:30,133 --> 00:07:32,766
Jak to tam vypadalo, když jste tam přijely?

69
00:07:32,767 --> 00:07:39,232
EŠ: My jsme ze začátku bydlely přímo v té továrně, ve které jsme pracovaly.

70
00:07:39,233 --> 00:07:47,099
Což mělo jednu výhodu, že tam bylo teplo a neztrácely jsme síly pochodem do, do práce.

71
00:07:47,100 --> 00:08:01,332
Ale na druhé straně to bylo hrozné, protože to bylo zaštěnicované, zavšivené, že jsme vůbec nemohly spát.

72
00:08:01,333 --> 00:08:06,066
IV: Zmínila jste se, že jste tam pracovaly v továrně, co jste tam vyráběly?

73
00:08:06,067 --> 00:08:17,766
EŠ: Eh byla to továrna, jmenovalo se to Freia, protože to bylo ve Freibergu, ale patřilo to pod nějaký letecký koncern.

74
00:08:17,767 --> 00:08:24,499
A vyráběly jsme tam křídla, ale taková malá křídla.

75
00:08:24,500 --> 00:08:30,466
A nevím, jestli to bylo ke stíhačkám, anebo k raketám, ale ta křídla byla malá.

76
00:08:30,467 --> 00:08:36,532
A já jsem dělala v dílně, kde jsem tahleta křídla nýtovala.

77
00:08:36,533 --> 00:08:39,299
IV: Kolik hodin denně jste musely pracovat?

78
00:08:39,300 --> 00:08:45,766
EŠ: Nejdřív 14 a potom 12, jeden týden noční šichta a jeden týden denní šichta.

79
00:08:45,767 --> 00:08:48,899
IV: Kolik vás tam asi bylo v tom Freibergu?

80
00:08:48,900 --> 00:08:52,599
EŠ: V tom Freibergu bylo mnoho a mnoho lidí.

81
00:08:52,600 --> 00:09:03,066
Tam byly i sovětští zajatci i západní zajatci, Italové tam byli. Eh, to byl .. Tam byly veliké tábory.

82
00:09:03,067 --> 00:09:11,566
Ale v tom táboře, ve kterém jsem byla já, bylo 1000 žen – 500 polských a 500 našich.

83
00:09:11,567 --> 00:09:14,632
IV: Jak tam třeba vypadalo stravování?

84
00:09:14,633 --> 00:09:21,832
EŠ: No jednak bylo čím dál horší, že jo, ty příděly se snižovaly.

85
00:09:21,833 --> 00:09:35,666
Ale aspoň ze začátku to bylo tak, že ráno bylo půl litru nějaké teplé tekutiny, která se nazývala káva nebo čaj. Já nevím, jaký to byl odvar.

86
00:09:35,667 --> 00:09:44,999
Eh v poledne byly buď dva brambory ve slupce, nebo zase půl litru takové té tekutiny nějaké.

87
00:09:45,000 --> 00:09:50,199
Jednou tam byla pohanka, jindy, někdy tuřín.

88
00:09:50,200 --> 00:09:54,432
Já nevím, no, pokaždý tam něco tedy plavalo.

89
00:09:54,433 --> 00:10:07,032
A k večeři byl chleba, eh já nevím, jestli to bylo 20 deka nebo .. Asi tak dva krajíčky z toho vyšly.

90
00:10:07,033 --> 00:10:14,266
No většina ten chleba snědla hned celý, já jsem se teda pokusila –

91
00:10:14,267 --> 00:10:21,832
což bylo hrozně obtížné, protože nože jsme neměly, že jo, to nesměly být, takže to nešlo rozkrojit.

92
00:10:21,833 --> 00:10:30,832
No, ale pokusila jsem se to rozdělit jaksi na večerní porci a ranní porci, abych měla něco k tý snídani k tý tekutině.

93
00:10:30,833 --> 00:10:35,199
Ale to jsem zkusila jenom jednou a pak jsem to vzdala.

94
00:10:35,200 --> 00:10:36,666
IV: Nešlo to.

95
00:10:36,667 --> 00:10:38,599
EŠ: Nešlo.

96
00:10:38,600 --> 00:10:43,232
IV: Jak se tam k vám chovali ti dozorci nebo dozorkyně?

97
00:10:43,233 --> 00:10:45,766
Byly tam mezi nima nějaký rozdíly?

98
00:10:45,767 --> 00:10:58,999
EŠ: Vždycky to bylo různý. Někdo si jaksi léčil své mindráky na tom, že s náma zacházel špatně.

99
00:10:59,000 --> 00:11:03,632
Někdo se choval indiferentně, konal své povinnosti.

100
00:11:03,633 --> 00:11:15,432
No ty esesačky ty, ty byly hrozný, že jo, ty esesačky to byly, prostě ženy, které se přihlásily do SS, to nepotřebuje další komentář.

101
00:11:15,433 --> 00:11:21,299
Možná, že by stálo za to se zmínit o mistrovi, u kterého jsem pracovala.

102
00:11:21,300 --> 00:11:28,766
To byl Němec z Porýní, který byl tady v tom Sasku v té továrně nasazen.

103
00:11:28,767 --> 00:11:37,532
Zřejmě byl rád, že byl nasazen tam a nemusel eh, na frontu, protože byl původním vyučením holič.

104
00:11:37,533 --> 00:11:41,999
No a tady najednou dělal, řekla bych, u černého řemesla.

105
00:11:42,000 --> 00:11:50,266
Eh no, ze začátku vůbec, prostě mně jenom nařizoval, co mám dělat stroze.

106
00:11:50,267 --> 00:11:54,332
No a já jsem se potom odvážila ho oslovit.

107
00:11:54,333 --> 00:12:00,466
Když zjistil, že mluvím docela slušně německy, tak užasl.

108
00:12:00,467 --> 00:12:07,999
No a pak jsem se i trošku bavili, teda já jsem se snažila.

109
00:12:08,000 --> 00:12:17,999
Já jsem se zeptala – to už bylo ale později, když už jsme se trošku tak jako oťukali – jsem se ho zeptala,

110
00:12:18,000 --> 00:12:25,832
proč ještě bojujou dál. To už byly ty nálety a každé poledne tisíce letadel nad náma, že jo.

111
00:12:25,833 --> 00:12:31,666
Proč bojujou dál, proč se nevzdají a on říkal:

112
00:12:31,667 --> 00:12:40,132
„No protože, kdyby přišli Rusové, tak nám všem useknou pravý ruce, kterýma jsme hajlovali.“

113
00:12:40,133 --> 00:12:42,999
A já jsem říkala: „Vy tomu věříte?“

114
00:12:43,000 --> 00:12:45,132
A on říkal: „Jo, samozřejmě.“

115
00:12:45,133 --> 00:12:50,432
No ale on se rozhodně bál se mnou mluvit, že jo, to bylo ve skrytu.

116
00:12:50,433 --> 00:12:57,832
No, řekla bych, že mně ani neškodil, ale taky ani nepomáhal, prostě se bál.

117
00:12:57,833 --> 00:13:00,932
IV: Zmínila jste to bombardování.

118
00:13:00,933 --> 00:13:05,332
Co jste vlastně mohly vy dělat, když třeba hlásili?

119
00:13:05,333 --> 00:13:15,332
EŠ: Každé poledne přelétaly, ale opravdu stovky spojeneckých letadel nad náma i nad naší továrnou.

120
00:13:15,333 --> 00:13:22,032
Náš vždycky zavřeli ty esesáci do té nejhořejší haly, tam byla plochá střecha.

121
00:13:22,033 --> 00:13:27,799
Tak tam nás zamkli a sami utíkali do krytu, no a nás tam nechali.

122
00:13:27,800 --> 00:13:32,532
A protože to byla hala zasklená, tak jsme viděly na nebe.

123
00:13:32,533 --> 00:13:42,666
No, úžasně jsme se radovaly, protože jsme viděly, že letadla přelétávají, aniž by vůbec někdo se pokoušel je zasáhnout.

124
00:13:42,667 --> 00:13:48,766
Tak jsme říkaly: „Je to príma, to už, prostě už nemůžou, už se blíží konec.“

125
00:13:48,767 --> 00:13:53,432
No jestli my se toho konce dožijem, nebo ne, to byla jiná věc, že jo.

126
00:13:53,433 --> 00:14:01,999
Taky to na nás klidně mohli shodit, protože my jsme teda vyráběly zbraně proti nim, nechtěně samozřejmě.

127
00:14:02,000 --> 00:14:09,432
A taky jsme se tedy pokoušely, aby ty naše křídla občas tedy selhaly, aspoň, že jo.

128
00:14:09,433 --> 00:14:19,432
Třeba tu šablonu na ty nýty jsem přiložila obráceně a podobně, že jo, abychom aspoň takhle taky přispěly.

129
00:14:19,433 --> 00:14:26,899
IV: Zmínila jste se o tom, že jste zpočátku byly ubytovány v areálu té továrny. Kde jste bydlely potom?

130
00:14:26,900 --> 00:14:38,766
EŠ: Potom dobudovali eh přes, do února .. V únoru jsme se tedy přestěhovaly do čerstvě dobudovaných baráků v lágru.

131
00:14:38,767 --> 00:14:46,266
Tam pro nás tedy vybudovali další baráky a byl to takový lágr na okraji toho Freibergu.

132
00:14:46,267 --> 00:14:54,232
Takže jsme to do té práce měly dál, ale vždycky jsme pochodovaly za tmy, že jo, aby nás nikdo neviděl.

133
00:14:54,233 --> 00:15:05,366
A ty baráky byly hrozné tím, že byly právě dobudovány v zimě, že byly vlhké, nevytopené.

134
00:15:05,367 --> 00:15:16,999
A přes poledne, když na těch rovných střechách tál sníh, tak to všecko kapalo dovnitř na ty naše kavalce.

135
00:15:17,000 --> 00:15:21,932
Takže když jsme přišly z práce, tak jsme našly úplně mokré deky.

136
00:15:21,933 --> 00:15:30,566
A často prostě ta voda v tom březnu a tak kapala i nás třeba i ve spánku.

137
00:15:30,567 --> 00:15:33,432
IV: Tak asi nic příjemného.

138
00:15:33,433 --> 00:15:38,566
EŠ: Takže to teplo, co bylo v té továrně, tu nebylo.

139
00:15:38,567 --> 00:15:45,966
A to zahmyzení samozřejmě jsme tam asi zatáhly, no, to tam bylo zase.

140
00:15:45,967 --> 00:15:52,532
IV: Zmínila jste se o tom, že jste musely vlastně pochodovat přes celé město.

141
00:15:52,533 --> 00:15:59,199
Měly jste nějaký kontakt, nebo vnímaly jste nějaké reakce civilního německého obyvatelstva?

142
00:15:59,200 --> 00:16:05,666
EŠ: Ne, ne a i teď později, když jsme se vrátily, tak jsme se na to ptaly.

143
00:16:05,667 --> 00:16:09,466
A snad někdo tušil, snad jo.

144
00:16:09,467 --> 00:16:16,999
Jedině teď po válce nám jedna paní říkala, že její tatínek eh pracoval tedy v té továrně.

145
00:16:17,000 --> 00:16:22,399
A že se nějak tedy o nás zmínil, ale jinak ne.

146
00:16:22,400 --> 00:16:32,599
IV: Vlastně ale Freiberg nebyla vaše poslední zastávka na té vaší pouti tou dobou válečnou.

147
00:16:32,600 --> 00:16:44,499
Co se vlastně dělo, když se blížila válečná fronta, asi přestávaly i nějaké ty dodávky do továrny a ..

148
00:16:44,500 --> 00:16:52,599
EŠ: V dubnu 1945 už bylo vidět, že se to všechno hroutí.

149
00:16:52,600 --> 00:16:58,999
Už taky bylo po těch náletech eh v Drážďanech, které se nás velice blízko dotýkaly,

150
00:16:59,000 --> 00:17:07,466
protože to bylo ohromně blízko, taky ti uprchlíci v Drážďan chodili přes Freiberg vlastně.

151
00:17:07,467 --> 00:17:14,399
A už jsme vlastně začátkem dubna přestaly pracovat.

152
00:17:14,400 --> 00:17:25,132
A 14. dubna – ale to vím až dodatečně ze zápisů, tehdy jsme ten čas samozřejmě nevnímaly –

153
00:17:25,133 --> 00:17:34,432
nás naložily opět na vagóny a tentokrát směrem na Flossenbürg.

154
00:17:34,433 --> 00:17:38,566
Protože my jsme vlastně byly pobočný tábor Flossenbürgu.

155
00:17:38,567 --> 00:17:41,299
IV: Jak jste tohle věděly?

156
00:17:41,300 --> 00:17:50,832
EŠ: To jsme nějakým způsobem věděly, asi že jsme měly čísla a ty čísla byly flossenbürský.

157
00:17:50,833 --> 00:17:53,866
IV: A ty čísla měly jakou podobu?

158
00:17:53,867 --> 00:18:00,999
EŠ: Měly jsme je našité na těch šatech. Nebo tom, čemu se říkalo šaty.

159
00:18:01,000 --> 00:18:11,732
No, takže jsme eh jely tentokrát tedy otevřenými vagóny, takovými co se v nich vozí uhlí a dříví.

160
00:18:11,733 --> 00:18:19,399
A jely jsme směrem na naše hranice, které jsme teda přejely.

161
00:18:19,400 --> 00:18:29,566
A to byly Sudety, jenomže my jsme pořád myslely, že jsme prostě v Československu. My jsme to cejtily jakože, že jsme doma.

162
00:18:29,567 --> 00:18:43,266
No a teď jsme jezdily podél, pod Krušnýma horama, v Mostě jsme byly, v Tře.., Třebech.., Třebechovice se to jmenuje nebo Třebonice nebo nějak tak.

163
00:18:43,267 --> 00:18:43,632
IV: Třebušice.

164
00:18:43,633 --> 00:18:49,299
EŠ: Třebušice. Tam jsme zažily nálet ještě ke všemu tedy.

165
00:18:49,300 --> 00:18:57,032
A přes Chomutov, prostě jsme dojely do Plzně.

166
00:18:57,033 --> 00:19:04,632
Tam nás z těhletěch vagónů přendali do těch dobytčích vagónů z nějakého důvodu.

167
00:19:04,633 --> 00:19:09,399
Ale my jsme se dál do Flossenbürgu nedostaly.

168
00:19:09,400 --> 00:19:15,432
My jsme přesně nevěděly proč, to hold se povídalo, že jo, taková šeptanda.

169
00:19:15,433 --> 00:19:23,332
Buď proto, že nás partyzáni nepustěj přes Šumavu, nebo že už jsou ve Flossenbürgu Američani.

170
00:19:23,333 --> 00:19:33,232
Prostě jsme věděly, že nejedeme na Flossenbürg. To jsme poznaly, protože jsme ještě měly v našich myslích mapu republiky, že jo.

171
00:19:33,233 --> 00:19:37,832
A jely jsme přes Domažlice, Klatovy, Nýrsko.

172
00:19:37,833 --> 00:19:44,232
No ale nejlepší byla Horní Bříza {důrazně}. V Horní Bříze jsme zastavily.

173
00:19:44,233 --> 00:19:52,699
A lidi nějakým způsobem tedy zjistili a rozneslo se tam, že tam stojí český vězeňkyně.

174
00:19:52,700 --> 00:19:55,266
A lidi přicházeli s jídlem.

175
00:19:55,267 --> 00:20:01,132
Navařili nám polívku a dokonce i nějaký buchty přinesli a to.

176
00:20:01,133 --> 00:20:10,532
No ti esesáci nejdřív to nechtěli tedy vůbec připustit, no, ale potom si chytře teda to jídlo vyžádali.

177
00:20:10,533 --> 00:20:13,899
To lepší si nechali, ale něco nám taky dali.

178
00:20:13,900 --> 00:20:24,432
Tak prostě Horní Bříza je v našich vzpomínkách Eldorádo a hrozně hodný lidi, protože přinášeli to jídlo.

179
00:20:24,433 --> 00:20:30,632
My už jsme byly, já nevím jak dlouho, na cestě a nic jsme nejedly, že jo, tak si dovedete přestavit.

180
00:20:30,633 --> 00:20:36,466
No a teda nakonec jsme dojeli do Českých Budějovic.

181
00:20:36,467 --> 00:20:42,499
No a z Českých Budějovic dál na jih, až jsme vystoupili v Mauthausenu.

182
00:20:42,500 --> 00:20:46,999
Tam nás z těch vagónů tedy vyhnaly.

183
00:20:47,000 --> 00:20:54,999
Takže místo do Flossenbürgu jsme dojely do Mauthausenu, to bylo koncem dubna.

184
00:20:55,000 --> 00:21:02,066
No mauthausenský nádraží je dole v údolí, tábor je nahoře.

185
00:21:02,067 --> 00:21:09,199
Takže ta cesta z toho údolí na ten vršek tedy byla strastiplná.

186
00:21:09,200 --> 00:21:12,532
Já se dodnes divím, že jsem to vůbec mohla ujít,

187
00:21:12,533 --> 00:21:20,366
protože jsem měla ten těžkej zánět středního ucha se čtyřicetistupňovýma horečkama.

188
00:21:20,367 --> 00:21:24,666
No ale ušla, holky mě podpíraly {dojetí}.

189
00:21:24,667 --> 00:21:41,366
No a jinak Mauthausen měl hrozně špatnou pověst, že jo, to se vědělo, protože z Moravy většina transportů vězňů z kolejí eh..

190
00:21:41,367 --> 00:21:42,966
IV: Kounic..

191
00:21:42,967 --> 00:21:46,432
EŠ: Kounicovejch v Brně jezdila do Mauthausenu a tak..

192
00:21:46,433 --> 00:21:57,199
A já sama jsem věděla, že z té naší pražské skupiny byl, eh zahynul jeden náš člen v Mauthausenu.

193
00:21:57,200 --> 00:22:04,299
Takže když jsem viděla ten nápis na nádraží a svůj stav a pevnost nahoře,

194
00:22:04,300 --> 00:22:09,832
tak jsem tehdy myslím moc nevěřila, že to vydržím.

195
00:22:09,833 --> 00:22:14,932
No ale řekla jsem si: „Holka, musíš." {dojetí}

196
00:22:14,933 --> 00:22:19,666
No a přišly jsme do tábora a ..

197
00:22:19,667 --> 00:22:27,232
No, tam jsme jako obvykle, že jo, stály po pěticích, stály, stály a čekaly.

198
00:22:27,233 --> 00:22:42,699
No a tady mě, to jak nikdy ne, nezapomenu zmínit, velice pomohla ..

199
00:22:42,700 --> 00:22:50,332
Můžem .. Já se musim teďka utřít, zase trošku ty slzičky.

200
00:22:50,333 --> 00:22:54,899
IV: {nesrozumitelný}

201
00:22:54,900 --> 00:23:01,766
EŠ: Že jo. No. Ale musim se na to posilnit.

202
00:23:01,767 --> 00:23:03,666
IV: {nesrozumitelný}

203
00:23:03,667 --> 00:23:11,066
EŠ: Ne, ne, dobrý. Já si teď vzpomenu na toho jednoho pána a bude to dobrý.

204
00:23:11,067 --> 00:23:20,966
Přišel ke mně, jak jsme tam tak stály, tak přišel ke mně nějaký vězeň, že jo, v tom pruhovaném obleku.

205
00:23:20,967 --> 00:23:25,632
A oslovil mě německy.

206
00:23:25,633 --> 00:23:33,466
Ptal se mě, odkud jsem, kdo jsem, jak jsem stará, no, prostě navázal kontakt.

207
00:23:33,467 --> 00:23:38,299
A řekl mně: „No, já jsem Němec.“

208
00:23:38,300 --> 00:23:41,566
Myslím z Hamburku, ale nevím už určitě.

209
00:23:41,567 --> 00:23:48,499
„A já už sedím 12 let. A když já sedím těch 12 let a vydržel jsem to,

210
00:23:48,500 --> 00:23:54,999
tak ty to tu chvíli, těch nejvejš 12 dní vydržíš ještě taky, to musíš vydržet."

211
00:23:55,000 --> 00:23:59,832
"Když jsem to já vydržel tak dlouho, tak ty už ten konec vydržíš taky.“

212
00:23:59,833 --> 00:24:03,899
No, možná, že mně dal kousek chleba, to už si přesně nepamatuju.

213
00:24:03,900 --> 00:24:11,799
Myslím, že ten chleba v tom okamžiku nebyl tak důležitej jako to, že někdo může vydržet v tomhletom 12 let.

214
00:24:11,800 --> 00:24:17,732
IV: Tak to byla asi velká pomoc a nějaká duševní opora.

215
00:24:17,733 --> 00:24:22,699
Ale Vy jste byla vážně nemocná, jak to probíhalo?

216
00:24:22,700 --> 00:24:38,599
EŠ: No, tak já jsem na tom byla tak, že moje kamarádka z toho transportu se náhodou mezi těmi vězni českými,

217
00:24:38,600 --> 00:24:41,632
kteří v tom Mauthausenu už byli několik let

218
00:24:41,633 --> 00:24:53,166
a kteří se teda při tom příjezdu, jakmile nás propustili od těch sprch a pokoušeli se nás tedy někde ubytovat –

219
00:24:53,167 --> 00:24:59,799
protože v Mauthausenu byly samý muži, to byl mužskej tábor a najednou tam přišly ženy –

220
00:24:59,800 --> 00:25:11,599
tak poznala mezi těmi vězni jednoho svého bývalého komplice, se kterým se znala z Pankráce {tzn. z věznice Praha-Pankrác} z výslechu.

221
00:25:11,600 --> 00:25:19,932
A tomu mě ukázala a řekla, že jsem tedy takhle nemocná, jestli by mně nějak nemohli pomoct.

222
00:25:19,933 --> 00:25:29,366
No a příští den ráno nebo ještě ten večer, protože všecko se odehrávalo večer a v noci, tak já už nevím,

223
00:25:29,367 --> 00:25:38,732
ke mně poslal tedy českého kamaráda lékaře a no, ten se na to podíval.

224
00:25:38,733 --> 00:25:53,332
A asi mně nic neřek, nevím, ale prostě za další den nebo hned ten den, to si .. Ty časový pojmy, to už nemám prostě v hlavě.

225
00:25:53,333 --> 00:26:03,266
Prostě jsem hned, zřejmě co nejrychleji to bylo možný, byla odvedená jedním ruským vězněm.

226
00:26:03,267 --> 00:26:12,699
Říkali tomu Pfleger, ošetřovatel, který byl zaměstnán tedy kolem toho revíru, Revier byl nemocnice.

227
00:26:12,700 --> 00:26:23,566
Tak mě odved do té vězeňské tedy nemocnice k profesoru Podlahovi {Prof. Josef Podlaha, chirurg, pozdější děkan lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně}.

228
00:26:23,567 --> 00:26:35,166
Profesor Podlaha {smích} mu nejdřív vynadal, protože on mě přived oholenou – my jsme byly tedy celý oholený.

229
00:26:35,167 --> 00:26:42,132
Ale mně už nějak dorůstaly trošku ty vlasy, jestli dva, tři centimetry už jsem na té hlavě měla.

230
00:26:42,133 --> 00:26:47,499
A on mě voholil tenhleten ošetřovatel jenom půlku hlavy.

231
00:26:47,500 --> 00:26:55,932
Tam, kde jsem měla ten zánět toho středního ucha, a říkal: „Za pár dní bude konec, ty jsi holka.“

232
00:26:55,933 --> 00:27:01,566
Já jsem se naučila v Terezíně mimochodem rusky taky, takže jsem teď s ním mohla mluvit.

233
00:27:01,567 --> 00:27:10,499
Tak říkal: „Jsi holka, přijedeš oholená, tak aspoň na půlce ať máš vlasy.“ {smích}

234
00:27:10,500 --> 00:27:17,132
A profesor Podlaha ho vyhodil a řek: „A co bude s tou druhou půlkou?"

235
00:27:17,133 --> 00:27:20,799
"Kdo to bude řezat? To jí musíš oholit celou.“ {smích}

236
00:27:20,800 --> 00:27:27,766
No tak on tak lítostivě, on byl takovej citlivej, mně oholil tu druhou půlku.

237
00:27:27,767 --> 00:27:29,866
A říkal: „Co se dá dělat.“

238
00:27:29,867 --> 00:27:36,666
No a já jsem se smála a říkala jsem si: „No, tak vlasy nevlasy {smích}, hlavně život."

239
00:27:36,667 --> 00:27:44,799
A no tak pak už nás profesor Podlaha přijal, byl na mě strašně hodnej.

240
00:27:44,800 --> 00:27:49,166
No, pak, já nevím, jakým způsobem mě uspali ..

241
00:27:49,167 --> 00:28:00,299
No, prostě jsem se probudila s obvazem ohromným na hlavě, že jo, celou hlavu ovázanou.

242
00:28:00,300 --> 00:28:07,499
Ale s ponožkama na nohou a to snad jenom bejvalej vězeň ví, co to je mít ponožky.

243
00:28:07,500 --> 00:28:11,366
Protože my jsme měly jenom ty dřeváky a nejvejš nějaký onuce.

244
00:28:11,367 --> 00:28:21,066
No a vím, že než jsem teda usnula, takže mně říkal profesor Podlaha:

245
00:28:21,067 --> 00:28:26,666
„No a teď už bude brzo konec, všecko bude dobrý. Uvidíš, že se zdravá vrátíš.“

246
00:28:26,667 --> 00:28:35,666
No a pak jsem se tedy tak nějak probouzela už na tom revíru, na lůžku.

247
00:28:35,667 --> 00:28:39,866
Kolem mě vím, že jsem jenom slyšela holky říkat:

248
00:28:39,867 --> 00:28:44,166
„Helejte, vona žije, vona žije.“ Se hrozně divily.

249
00:28:44,167 --> 00:28:53,499
Pak jsem slyšela nějaký detonace a střílení, ale teď jsem nevěděla, jestli blouzním nebo jestli je to pravda.

250
00:28:53,500 --> 00:28:58,232
Ale už to byla pravda, protože v okolí Mauthausenu už se bojovalo.

251
00:28:58,233 --> 00:29:05,799
Blížili se Američani a byly tam nějaký boje mezi těmi esesáky a Američany.

252
00:29:05,800 --> 00:29:13,932
No a pak jednoho dne, bylo to 5. května, přišly děvčata.

253
00:29:13,933 --> 00:29:17,499
Já jsem ještě byla na tom špatně, ale přišly děvčata a říkaly:

254
00:29:17,500 --> 00:29:24,666
„Přijel americkej tank. Sice zase hned odjel, ale prostě jsme svobodný."

255
00:29:24,667 --> 00:29:29,632
A to .. Tu zprávu tábora vzali do rukou tedy vězni.

256
00:29:29,633 --> 00:29:34,832
To tam byla připravená ilegální organizace odbojová.

257
00:29:34,833 --> 00:29:41,332
a ta okamžitě tedy nastoupila a začala se starat o chod tábora.

258
00:29:41,333 --> 00:29:56,066
A já jsem byla z toho, z té vězeňské nemocnice jednoho dne, potom, jak to tam jako běželo, přemístěna do bývalých esesáckých baráků, který přeměnili na nemocnice.

259
00:29:56,067 --> 00:30:06,032
No a já jsem po té operaci tedy ležela eh pod dekou, povlečenou, na polštáři, v normální posteli.

260
00:30:06,033 --> 00:30:08,066
IV: Tak to musel bejt skoro ráj asi.

261
00:30:08,067 --> 00:30:10,999
EŠ: No určitě.

262
00:30:11,000 --> 00:30:17,532
IV: A jak to probíhalo dál? Předpokládám, že asi byla největší touha se vrátit domů.

263
00:30:17,533 --> 00:30:23,299
EŠ: Připravoval se transport domů, měl odjet 19. května.

264
00:30:23,300 --> 00:30:29,532
A můj problém byl, že já jsem ještě nechodila. Já jsem na té posteli ležela.

265
00:30:29,533 --> 00:30:44,999
Tak jsem honem, a měla chodit nějaká komise, že jo, zdravotní, která vyhlížela, kdo pojede hned tím prvním transportem domů a kdo tam bude muset ještě z nějakých důvodů zdravotních zůstat.

266
00:30:45,000 --> 00:30:55,932
Tak jsem honem, ušila jsem si ze staré cíchy esesácké nějaké šaty a zkoušela jsem tedy přejít pokoj.

267
00:30:55,933 --> 00:31:00,199
No, což se mi podařilo. Naučila jsem se chodit.

268
00:31:00,200 --> 00:31:07,799
A když ta komise přišla, tak jsem předvedla, že chodím a byla jsem v prvním transportu domů.

269
00:31:07,800 --> 00:31:16,999
Ten transport sestával z několika nákladních aut, který tam hoši zorganizovali a dali do pořádku, a jednoho autobusu.

270
00:31:17,000 --> 00:31:22,199
Ten autobus byl právě pro takový slabší osoby jako jsem byla já.

271
00:31:22,200 --> 00:31:25,866
Takže jsem jela autobusem a jeli jsme do Budějovic.

272
00:31:25,867 --> 00:31:36,166
Cestou jsme chvíli museli zastavit, protože byla s náma jedna maminka, která začala rodit.

273
00:31:36,167 --> 00:31:37,199
IV: A dopadlo to všechno v pořádku?

274
00:31:37,200 --> 00:31:42,466
EŠ: Dopadlo to všecko dobře, v Budějovicích ji nechali i s děťátkem v porodnici.

275
00:31:42,467 --> 00:31:53,766
A dodneška ta dneska 60letá paní žije a je moc hezká. {smích}

276
00:31:53,767 --> 00:31:55,832
IV: A jak jste pokračovali z Budějovic?

277
00:31:55,833 --> 00:32:05,632
EŠ: V Budějovicích jsme přestoupili, po uvítání na náměstí s chlebem a solí a velké slávě.

278
00:32:05,633 --> 00:32:12,466
Jsme přestoupili do zvlášť připraveného vlaku a ten vlak nás dovez až do Prahy.

279
00:32:12,467 --> 00:32:16,766
No já jsem jela do Prahy. Jak jeli dál ty mimopražští, to už nevím.

280
00:32:16,767 --> 00:32:21,766
Ale ten vlak nás dovez do Prahy na hlavní nádraží.

281
00:32:21,767 --> 00:32:30,099
A vím, že jsme jeli přes vršovický nádraží a tam už chodili lidi a vyvolávali jména, jestli někdo nepřijel.

282
00:32:30,100 --> 00:32:37,899
Protože už zřejmě jezdily ty vlaky a lidi se vraceli, a tak každý hledal své příbuzné.

283
00:32:37,900 --> 00:32:42,799
IV: A co jste vlastně dělala, když jste vystoupila na tom hlavním nádraží?

284
00:32:42,800 --> 00:32:50,432
EŠ: Já jsem měla v Praze sestřenici, takže jsem se samozřejmě hned vydala k ní.

285
00:32:50,433 --> 00:32:54,732
Bydlela v Karlíně, teď jsem nastoupila do tramvaje.

286
00:32:54,733 --> 00:32:58,732
Zjistila jsem, že nemám peníze, nemám nic.

287
00:32:58,733 --> 00:33:04,732
No ale to ještě chodili průvodčí, tak jsem tomu průvodčímu řekla:

288
00:33:04,733 --> 00:33:10,499
„Prosím vás, já nic nemám, vracím se z koncentráku, svezte mě.“

289
00:33:10,500 --> 00:33:19,166
No tak mě svez, no a dojela jsem do toho Karlína, už večer po desátý, že jo.

290
00:33:19,167 --> 00:33:23,132
Dům byl zamčenej, zazvonila jsem na domovníka.

291
00:33:23,133 --> 00:33:30,032
A vím, že se vždycky dávala pětikoruna, tak jsem se zase omluvila, že nemám ani tu pětikorunu,

292
00:33:30,033 --> 00:33:36,332
ale že jdu ke slečně Žádkový a že jsem tedy její příbuzná.

293
00:33:36,333 --> 00:33:38,832
No, tak on mě k ní opravdu pustil.

294
00:33:38,833 --> 00:33:49,432
No a já jsem došla tedy takhle večer pozdě k té své sestřenici, u té jsem potom nějaký čas bydlela.

295
00:33:49,433 --> 00:33:56,699
No a hlavně jsem se teda musel .. Do bytu rodičů jsem tedy nešla.

296
00:33:56,700 --> 00:34:04,832
No, musela jsem se rozhlížet co se sebou počít, abych tak řekla, že jo.

297
00:34:04,833 --> 00:34:15,766
No tak jsem si vyhledala možnost se dostat na učitelský ústav. Tehdy byly učitelské ústavy 4leté.

298
00:34:15,767 --> 00:34:26,532
No tak jsem si řekla, že je to dobrý, že prostě po těch 4 letech toho učitelského ústavu budu schopná se živit, že jo.

299
00:34:26,533 --> 00:34:30,999
Já jsem musela hledat něco, abych se brzo uživila.

300
00:34:31,000 --> 00:34:35,232
Na nějaký dlouhý studium jsem si nemohla pomyslet.

301
00:34:35,233 --> 00:34:45,332
No a tak jsem tam šla, to jsem si vyhledala, oni mně řekli podmínky, za jakých mě přijmou.

302
00:34:45,333 --> 00:34:51,699
Myslím, že mně dali i knihy a materiál, ze kterého bych se mohla učit.

303
00:34:51,700 --> 00:34:57,699
No a že mám v září tedy přijít k přijímací zkoušce.

304
00:34:57,700 --> 00:00:00,000
No, tak jsem celé léto učila.