1
00:00:02,533 --> 00:00:12,332
IV: Zmínila jste se o tom, že jste prázdniny, jestli se tomu tak dá říkat, věnovala přípravě na přijímací zkoušky na učitelský ústav.

2
00:00:12,333 --> 00:00:15,666
Proč jste si vlastně vybrala tohle to povolání?

3
00:00:15,667 --> 00:00:26,099
EŠ: Mělo to několik důvodů. Jednak jsem si vzpomínala na tu práci s těmi dětmi a s tou Friedel Brandeisovou v tom Terezíně.

4
00:00:26,100 --> 00:00:39,299
Eh potom byl učitelský ústav ústav, který mě kratším studiem dovedl k možnosti se uživit

5
00:00:39,300 --> 00:00:42,299
a ještě mít povolání, které se mi líbí.

6
00:00:42,300 --> 00:00:51,066
No a neposlední důvod, možná i takový nejvnitřnější, byla to moje zkušenost z Osvětimi,

7
00:00:51,067 --> 00:01:00,699
kdy jsem tedy viděla kolem sebe tu hrůzu s těmi dětmi, který přijeli s tím vlakem se mnou.

8
00:01:00,700 --> 00:01:09,832
A možná, že jsem si tu hrůzu potřebovala překrýt a pracovat prostě s normálníma veselýma dětma.

9
00:01:09,833 --> 00:01:16,832
IV: Tak to předpokládám, že se podařilo, když jste u toho zaměstnání setrvala tak dlouho.

10
00:01:16,833 --> 00:01:22,499
Ale vlastně domů nebo do Čech jste se pokud vím nevrátila jenom Vy.

11
00:01:22,500 --> 00:01:27,732
Alespoň na krátkou chvíli se to týkalo i Vaší sestry. Jak tohle probíhalo?

12
00:01:27,733 --> 00:01:34,399
EŠ: Eh moje sestra byla osvobozená v Bergen-Belsenu, kam přišli Angličané.

13
00:01:34,400 --> 00:01:40,799
Protože uměla jazyky, tak si ji nějak vybrali.

14
00:01:40,800 --> 00:01:52,132
Nejdříve jako tlumočnici a potom dokonce jako takovou nějakou, já nevím, jestli styčnou důstojnici nebo něco takovýho.

15
00:01:52,133 --> 00:01:57,132
Měla tam jako docela dobré a výjimečné postavení.

16
00:01:57,133 --> 00:02:04,499
A nějakým způsobem si tedy velice brzo zjistila, že žiju a že jsem v Praze.

17
00:02:04,500 --> 00:02:09,466
Tak do té Prahy přijela opět k té mé sestřenici.

18
00:02:09,467 --> 00:02:16,632
To bylo takové naše místo, že jo, spásy, no a našly jsme se.

19
00:02:16,633 --> 00:02:31,266
A ona ale už měla nejenom úřední, ale osobní závazek, abych tak nějak řekla, {úsměv} u té vojenské správy v Hannoveru.

20
00:02:31,267 --> 00:02:35,432
A chtěla, abych s ní odjela do toho Hannoveru

21
00:02:35,433 --> 00:02:42,266
a potom, že spolu pojedeme do Ameriky, neboť se vdá za Američana.

22
00:02:42,267 --> 00:02:47,299
No a to já jsem tedy odmítla, takže ona potom po nějaké době,

23
00:02:47,300 --> 00:02:56,399
já nevím přesně jaké, ale krátké, to je doba, já nevím, jestli týdne nebo tak, odjela tedy zpátky do toho Německa.

24
00:02:56,400 --> 00:03:01,732
A potom tedy dál do té Ameriky a já jsem tady zůstala.

25
00:03:01,733 --> 00:03:05,666
IV: Vy jste si nějak jako neuměla představit, že byste odcházela?

26
00:03:05,667 --> 00:03:09,799
EŠ: Ne, neuměla jsem si představit, nechtěla jsem prostě jít.

27
00:03:09,800 --> 00:03:14,766
Nechtěla jsem jít, taky jsem jí nechtěla být přítěží.

28
00:03:14,767 --> 00:03:21,599
Ono jako, když se někdo vdá za cizince, jde s ním do ciziny a přitáhne si mladší sestru..

29
00:03:21,600 --> 00:03:25,666
No, tak do té role jsem se tedy nechtěla dostat.

30
00:03:25,667 --> 00:03:37,166
Ale ani jsem nemohla prostě odejít, já jsem se tak dlouho těšila na Prahu a držela jsem se i kvůli tomu.

31
00:03:37,167 --> 00:03:43,199
Takže najednou odejít, to, vůbec pro mě nepřicházelo v úvahu.

32
00:03:43,200 --> 00:03:48,299
IV: Ale vy jste si vlastně tak pomaličku začala zařizovat taky svůj život.

33
00:03:48,300 --> 00:03:56,832
EŠ: Ten lékař, který mě viděl v Mauthausenu, tehdy ten první den po příjezdu

34
00:03:56,833 --> 00:04:05,399
a opatřil mně operaci u profesora Podlahy, byl lékař, český vězeň,

35
00:04:05,400 --> 00:04:19,332
který byl už od eh, roku 1942, to byla vlastně ta hrozná doba tý heydrichiády, tak od té doby byl vězněn,

36
00:04:19,333 --> 00:04:30,832
no, přes Pečkárnu {tzn. Pečkův palác, sídlo gestapa v Praze} a Pankrác a různé koncentrační tábory tedy až do toho Mauthausenu, kde jsme se tedy setkali.

37
00:04:30,833 --> 00:04:36,499
Tak jsme se potom setkali po nějaké době v Praze zase.

38
00:04:36,500 --> 00:04:50,066
No a po nějakém čase jsme jeli spolu na vodu na Lužnici na dovolenou a no a postupně tedy jsem se za něj provdala.

39
00:04:50,067 --> 00:04:54,566
IV: A co jste vlastně, předpokládám, že pak přišly i děti.

40
00:04:54,567 --> 00:05:07,332
EŠ: Jo, mám, hned v roce 46 se mi narodil syn, kterému teď bylo 60, a po dvou letech dcera.

41
00:05:07,333 --> 00:05:19,666
No, ale já jsem při tom tehdy dostudovala ten učitelský ústav, který se mezitím přeměnil na pedagogický institut, a ony byly pořád nějaké reorganizace, že jo.

42
00:05:19,667 --> 00:05:25,632
No tak já jsem byla nějakou dobu u dětí  a pak jsem děti dala do školky

43
00:05:25,633 --> 00:05:30,699
a nastoupila jsem do práce a od té doby jsem pořád učila.

44
00:05:30,700 --> 00:05:37,166
IV: Vidím, že hnedka od začátku jste měla milou a příjemnou starost o děti.

45
00:05:37,167 --> 00:05:44,966
Měla jste třeba problémy nějak vyrovnávat se s tou poválečnou realitou a zas jako zaplouvat do toho civilního života?

46
00:05:44,967 --> 00:05:51,999
EŠ: Myslím, že ze začátku jsem párkrát měla nějaké sny, že mě někdo honí a chytil a tak.

47
00:05:52,000 --> 00:05:58,732
Ale potom s těma dětma a s těma denníma starostma a s krásnou rodinou,

48
00:05:58,733 --> 00:06:06,832
kterou mně poskytla i rodina mého muže, že mně přijali, tak nikdy. {silné dojetí}

49
00:06:06,833 --> 00:06:08,999
IV: Tak to moc ráda slyším.

50
00:06:09,000 --> 00:06:18,332
A chtěla jsem se ještě zeptat.. Zmiňovala jste se mi o takové zajímavé epizodě právě vlastně z té doby těsně po válce.

51
00:06:18,333 --> 00:06:22,999
A souviselo to s německým obyvatelstvem.

52
00:06:23,000 --> 00:06:25,666
EŠ: Eh v, v tom, v tom Boru myslíte, jo?

53
00:06:25,667 --> 00:06:26,732
IV: Hm.

54
00:06:26,733 --> 00:06:43,066
EŠ: První prázdniny, kdy se mi narodil syneček, tak můj manžel {odkašlání} jel s kamarády na vodu a mě opatřil ubytování,

55
00:06:43,067 --> 00:06:56,132
letní byt, jak se tomu říkalo, s dítětem, protože jsem na vodu nemohla, jemu {smích} bylo pár měsíců, v Novém Boru tady v pohraničí.

56
00:06:56,133 --> 00:07:11,032
A já jsem teď už před nedlouhou dobou, když jsem se stěhovala, našla dopisy, které jsem mu na tu vodu tedy psala o svých dojmech z toho pohraničí.

57
00:07:11,033 --> 00:07:24,266
A v těch dopisech píšu s takovým určitým nepříjemným pocitem, že jsou tam tedy Němci označení páskama bílýma,

58
00:07:24,267 --> 00:07:30,099
že dostávají malé příděly a že se s nima tak divně zachází.

59
00:07:30,100 --> 00:07:42,999
Tak už tehdy mi muselo být nějak nepříjemné, že se s nima, že s nima naši zacházejí tak trošku

60
00:07:43,000 --> 00:07:50,066
jako by mi to připomínalo kdysi ty Němce a že mi to bylo nepříjemné.

61
00:07:50,067 --> 00:07:55,832
IV: Ovlivnila třeba Vaše životní zkušenost nějaký vztah právě k Němcům?

62
00:07:55,833 --> 00:08:10,399
EŠ: Já se na to dneska dívám tak, že prostě tu novou generaci nesmíme zatěžovat nějakým dědičným hříchem,

63
00:08:10,400 --> 00:08:17,832
aby to nevedlo k nějakému neonacismu nebo revanšismu, ovšemže musejí vědět, co se stalo.

64
00:08:17,833 --> 00:08:25,432
Taky jim vždycky říkám, že odpouštět se může, i když já o odpuštění nemluvím.

65
00:08:25,433 --> 00:08:28,899
Já nemám právo nikomu nic odpouštět, já žiju.

66
00:08:28,900 --> 00:08:35,932
A ty mrtvý, co já vím, jestli by odpustili nebo nedopustili? Tak o odpouštění nemluvím.

67
00:08:35,933 --> 00:08:38,099
Ale že nelze zapomenout

68
00:08:38,100 --> 00:08:50,032
a nelze zapomenout prostě proto, že se nikdy a nikomu a nikde nic podobnýho nesmí zopakovat a aby to ta mladá generace věděla.

69
00:08:50,033 --> 00:08:58,532
Ale vždycky jim tedy se snažím ukázat, že nejsem žádný pomstychtivý monstrum, jak se jim to někdy líčí,

70
00:08:58,533 --> 00:09:07,266
že prostě jsem schopná s nima mluvit. Že neberu každýho jako toho zločince.

71
00:09:07,267 --> 00:09:16,999
Ale zločince, že je třeba najít a trestat, aby všem zašla chuť prostě ty zločiny opakovat.

72
00:09:17,000 --> 00:09:21,766
IV: Já vím, že je pro vás tahle ta práce s mládeží a s dětmi hodně důležitá.

73
00:09:21,767 --> 00:09:31,332
A že jste se ji právě pokusila propojit i s tím, co jste zažila, a že jste vlastně spoluautorkou jedné docela zajímavé knížky,

74
00:09:31,333 --> 00:09:39,999
to je čítanky „Cesta – cíl neznámý“, která má právě to období holocaustu zprostředkovat českým dětem a mládeži.

75
00:09:40,000 --> 00:09:43,999
Co vás k tomu vedlo, že jste tuhletu knížku vytvořila?

76
00:09:44,000 --> 00:09:56,399
EŠ: Já už vzhledem k tomu povolání jsem si řekla, že je třeba s tím seznamováním s minulostí začít u dětí.

77
00:09:56,400 --> 00:10:07,632
A sice ne tím způsobem, jak jsme se učili my, data, letopočty, nejvejš tak ještě nějaké ty panovníky

78
00:10:07,633 --> 00:10:15,166
ale prostě přiblížením osudů prostých lidí a na těch ukázat tu historii.

79
00:10:15,167 --> 00:10:23,666
A tak jsem jako pojala takovou myšlenku ukázat tu historii světové války,

80
00:10:23,667 --> 00:10:36,999
ale specielně tedy holocaustu, který jsem zažila na vlastní tělo a mohu o něm jaksi nejkom, nejkompetentněji mluvit,

81
00:10:37,000 --> 00:10:43,499
udělat takovou čítanku, kde právě takhle seznámíme ty děti –

82
00:10:43,500 --> 00:10:51,199
a to nejenom v dějepise, ale třeba v různých předmětech, třeba v češtině nebo ve výtvarné výchově –

83
00:10:51,200 --> 00:10:57,032
s osudem lidí, který tu válku prožili.

84
00:10:57,033 --> 00:11:05,432
A jak říkám, protože ten holocaust je mi, nebo ten nejlíp znám, ten jsem prožila,

85
00:11:05,433 --> 00:11:13,899
tak jsem se snažila ukázat, jak ten holocaust prožili různí lidé, různí mladí lidé {důrazně},

86
00:11:13,900 --> 00:11:25,466
protože pro mládež jsem chtěla ukázat mladý lidi, různí mladí lidi to své mládí {prožili} na různých místech, v armádě, v koncentráku, v pracovním táboře.

87
00:11:25,467 --> 00:11:35,999
Nebo například je tam jedna vzpomínka na Křišťálovou noc v Německu, která se mi zdá obzvlášť dobrá.

88
00:11:36,000 --> 00:11:45,499
Nebo i třeba jsem našla jednu dívku, která přežila tu válku v klášteře někde ve Francii a tak.

89
00:11:45,500 --> 00:11:51,066
Tak ukázat prostě ty prožitky různých mladých lidí za té války,

90
00:11:51,067 --> 00:11:55,299
ale ukázat i literaturu, která se k tomu vztahuje,

91
00:11:55,300 --> 00:12:06,799
práce a poezii našich umělců, kteří byli nějak svázáni s odbojem nebo s tou dobou.

92
00:12:06,800 --> 00:12:17,966
A na té čítance, aby si děti přiblížily ty naše prožitky a aby jim to bylo blízké,

93
00:12:17,967 --> 00:12:30,666
aby byly jaksi vyzbrojeny proti různým zkreslujícím třeba informacím, se kterými se setkají v životě.

94
00:12:30,667 --> 00:12:35,466
IV: Hm, takže vlastně je moc dobře, že takováhle knížka vznikla.

95
00:12:35,467 --> 00:12:39,999
Já bych Vám, paní Štichová, moc ráda poděkovala za rozhovor.

96
00:12:40,000 --> 00:12:46,699
A ještě Vám dávám možnost, jestli chcete na závěr toho našeho povídání něco dodat.

97
00:12:46,700 --> 00:12:58,999
EŠ: No, já myslím, že když jsem řekla, že si jenom přeji, aby se nikdy, nikde, nikomu neděly takové věci jako se děly nám,

98
00:12:59,000 --> 00:13:02,432
že to je závěr tedy dostatečný.

99
00:13:02,433 --> 00:13:10,666
Ale bohužel už vím, že to není tak lehké.

100
00:13:10,667 --> 00:13:19,766
A že to tak nemusí být, což je někdy pro mě těžký.

101
00:13:19,767 --> 00:00:00,000
IV: Mockrát vám děkuju.