1 00:00:02,533 --> 00:00:12,332 IV: Zmínila jste se o tom, že jste prázdniny, jestli se tomu tak dá říkat, věnovala přípravě na přijímací zkoušky na učitelský ústav. 2 00:00:12,333 --> 00:00:15,666 Proč jste si vlastně vybrala tohle to povolání? 3 00:00:15,667 --> 00:00:26,099 EŠ: Mělo to několik důvodů. Jednak jsem si vzpomínala na tu práci s těmi dětmi a s tou Friedel Brandeisovou v tom Terezíně. 4 00:00:26,100 --> 00:00:39,299 Eh potom byl učitelský ústav ústav, který mě kratším studiem dovedl k možnosti se uživit 5 00:00:39,300 --> 00:00:42,299 a ještě mít povolání, které se mi líbí. 6 00:00:42,300 --> 00:00:51,066 No a neposlední důvod, možná i takový nejvnitřnější, byla to moje zkušenost z Osvětimi, 7 00:00:51,067 --> 00:01:00,699 kdy jsem tedy viděla kolem sebe tu hrůzu s těmi dětmi, který přijeli s tím vlakem se mnou. 8 00:01:00,700 --> 00:01:09,832 A možná, že jsem si tu hrůzu potřebovala překrýt a pracovat prostě s normálníma veselýma dětma. 9 00:01:09,833 --> 00:01:16,832 IV: Tak to předpokládám, že se podařilo, když jste u toho zaměstnání setrvala tak dlouho. 10 00:01:16,833 --> 00:01:22,499 Ale vlastně domů nebo do Čech jste se pokud vím nevrátila jenom Vy. 11 00:01:22,500 --> 00:01:27,732 Alespoň na krátkou chvíli se to týkalo i Vaší sestry. Jak tohle probíhalo? 12 00:01:27,733 --> 00:01:34,399 EŠ: Eh moje sestra byla osvobozená v Bergen-Belsenu, kam přišli Angličané. 13 00:01:34,400 --> 00:01:40,799 Protože uměla jazyky, tak si ji nějak vybrali. 14 00:01:40,800 --> 00:01:52,132 Nejdříve jako tlumočnici a potom dokonce jako takovou nějakou, já nevím, jestli styčnou důstojnici nebo něco takovýho. 15 00:01:52,133 --> 00:01:57,132 Měla tam jako docela dobré a výjimečné postavení. 16 00:01:57,133 --> 00:02:04,499 A nějakým způsobem si tedy velice brzo zjistila, že žiju a že jsem v Praze. 17 00:02:04,500 --> 00:02:09,466 Tak do té Prahy přijela opět k té mé sestřenici. 18 00:02:09,467 --> 00:02:16,632 To bylo takové naše místo, že jo, spásy, no a našly jsme se. 19 00:02:16,633 --> 00:02:31,266 A ona ale už měla nejenom úřední, ale osobní závazek, abych tak nějak řekla, {úsměv} u té vojenské správy v Hannoveru. 20 00:02:31,267 --> 00:02:35,432 A chtěla, abych s ní odjela do toho Hannoveru 21 00:02:35,433 --> 00:02:42,266 a potom, že spolu pojedeme do Ameriky, neboť se vdá za Američana. 22 00:02:42,267 --> 00:02:47,299 No a to já jsem tedy odmítla, takže ona potom po nějaké době, 23 00:02:47,300 --> 00:02:56,399 já nevím přesně jaké, ale krátké, to je doba, já nevím, jestli týdne nebo tak, odjela tedy zpátky do toho Německa. 24 00:02:56,400 --> 00:03:01,732 A potom tedy dál do té Ameriky a já jsem tady zůstala. 25 00:03:01,733 --> 00:03:05,666 IV: Vy jste si nějak jako neuměla představit, že byste odcházela? 26 00:03:05,667 --> 00:03:09,799 EŠ: Ne, neuměla jsem si představit, nechtěla jsem prostě jít. 27 00:03:09,800 --> 00:03:14,766 Nechtěla jsem jít, taky jsem jí nechtěla být přítěží. 28 00:03:14,767 --> 00:03:21,599 Ono jako, když se někdo vdá za cizince, jde s ním do ciziny a přitáhne si mladší sestru.. 29 00:03:21,600 --> 00:03:25,666 No, tak do té role jsem se tedy nechtěla dostat. 30 00:03:25,667 --> 00:03:37,166 Ale ani jsem nemohla prostě odejít, já jsem se tak dlouho těšila na Prahu a držela jsem se i kvůli tomu. 31 00:03:37,167 --> 00:03:43,199 Takže najednou odejít, to, vůbec pro mě nepřicházelo v úvahu. 32 00:03:43,200 --> 00:03:48,299 IV: Ale vy jste si vlastně tak pomaličku začala zařizovat taky svůj život. 33 00:03:48,300 --> 00:03:56,832 EŠ: Ten lékař, který mě viděl v Mauthausenu, tehdy ten první den po příjezdu 34 00:03:56,833 --> 00:04:05,399 a opatřil mně operaci u profesora Podlahy, byl lékař, český vězeň, 35 00:04:05,400 --> 00:04:19,332 který byl už od eh, roku 1942, to byla vlastně ta hrozná doba tý heydrichiády, tak od té doby byl vězněn, 36 00:04:19,333 --> 00:04:30,832 no, přes Pečkárnu {tzn. Pečkův palác, sídlo gestapa v Praze} a Pankrác a různé koncentrační tábory tedy až do toho Mauthausenu, kde jsme se tedy setkali. 37 00:04:30,833 --> 00:04:36,499 Tak jsme se potom setkali po nějaké době v Praze zase. 38 00:04:36,500 --> 00:04:50,066 No a po nějakém čase jsme jeli spolu na vodu na Lužnici na dovolenou a no a postupně tedy jsem se za něj provdala. 39 00:04:50,067 --> 00:04:54,566 IV: A co jste vlastně, předpokládám, že pak přišly i děti. 40 00:04:54,567 --> 00:05:07,332 EŠ: Jo, mám, hned v roce 46 se mi narodil syn, kterému teď bylo 60, a po dvou letech dcera. 41 00:05:07,333 --> 00:05:19,666 No, ale já jsem při tom tehdy dostudovala ten učitelský ústav, který se mezitím přeměnil na pedagogický institut, a ony byly pořád nějaké reorganizace, že jo. 42 00:05:19,667 --> 00:05:25,632 No tak já jsem byla nějakou dobu u dětí a pak jsem děti dala do školky 43 00:05:25,633 --> 00:05:30,699 a nastoupila jsem do práce a od té doby jsem pořád učila. 44 00:05:30,700 --> 00:05:37,166 IV: Vidím, že hnedka od začátku jste měla milou a příjemnou starost o děti. 45 00:05:37,167 --> 00:05:44,966 Měla jste třeba problémy nějak vyrovnávat se s tou poválečnou realitou a zas jako zaplouvat do toho civilního života? 46 00:05:44,967 --> 00:05:51,999 EŠ: Myslím, že ze začátku jsem párkrát měla nějaké sny, že mě někdo honí a chytil a tak. 47 00:05:52,000 --> 00:05:58,732 Ale potom s těma dětma a s těma denníma starostma a s krásnou rodinou, 48 00:05:58,733 --> 00:06:06,832 kterou mně poskytla i rodina mého muže, že mně přijali, tak nikdy. {silné dojetí} 49 00:06:06,833 --> 00:06:08,999 IV: Tak to moc ráda slyším. 50 00:06:09,000 --> 00:06:18,332 A chtěla jsem se ještě zeptat.. Zmiňovala jste se mi o takové zajímavé epizodě právě vlastně z té doby těsně po válce. 51 00:06:18,333 --> 00:06:22,999 A souviselo to s německým obyvatelstvem. 52 00:06:23,000 --> 00:06:25,666 EŠ: Eh v, v tom, v tom Boru myslíte, jo? 53 00:06:25,667 --> 00:06:26,732 IV: Hm. 54 00:06:26,733 --> 00:06:43,066 EŠ: První prázdniny, kdy se mi narodil syneček, tak můj manžel {odkašlání} jel s kamarády na vodu a mě opatřil ubytování, 55 00:06:43,067 --> 00:06:56,132 letní byt, jak se tomu říkalo, s dítětem, protože jsem na vodu nemohla, jemu {smích} bylo pár měsíců, v Novém Boru tady v pohraničí. 56 00:06:56,133 --> 00:07:11,032 A já jsem teď už před nedlouhou dobou, když jsem se stěhovala, našla dopisy, které jsem mu na tu vodu tedy psala o svých dojmech z toho pohraničí. 57 00:07:11,033 --> 00:07:24,266 A v těch dopisech píšu s takovým určitým nepříjemným pocitem, že jsou tam tedy Němci označení páskama bílýma, 58 00:07:24,267 --> 00:07:30,099 že dostávají malé příděly a že se s nima tak divně zachází. 59 00:07:30,100 --> 00:07:42,999 Tak už tehdy mi muselo být nějak nepříjemné, že se s nima, že s nima naši zacházejí tak trošku 60 00:07:43,000 --> 00:07:50,066 jako by mi to připomínalo kdysi ty Němce a že mi to bylo nepříjemné. 61 00:07:50,067 --> 00:07:55,832 IV: Ovlivnila třeba Vaše životní zkušenost nějaký vztah právě k Němcům? 62 00:07:55,833 --> 00:08:10,399 EŠ: Já se na to dneska dívám tak, že prostě tu novou generaci nesmíme zatěžovat nějakým dědičným hříchem, 63 00:08:10,400 --> 00:08:17,832 aby to nevedlo k nějakému neonacismu nebo revanšismu, ovšemže musejí vědět, co se stalo. 64 00:08:17,833 --> 00:08:25,432 Taky jim vždycky říkám, že odpouštět se může, i když já o odpuštění nemluvím. 65 00:08:25,433 --> 00:08:28,899 Já nemám právo nikomu nic odpouštět, já žiju. 66 00:08:28,900 --> 00:08:35,932 A ty mrtvý, co já vím, jestli by odpustili nebo nedopustili? Tak o odpouštění nemluvím. 67 00:08:35,933 --> 00:08:38,099 Ale že nelze zapomenout 68 00:08:38,100 --> 00:08:50,032 a nelze zapomenout prostě proto, že se nikdy a nikomu a nikde nic podobnýho nesmí zopakovat a aby to ta mladá generace věděla. 69 00:08:50,033 --> 00:08:58,532 Ale vždycky jim tedy se snažím ukázat, že nejsem žádný pomstychtivý monstrum, jak se jim to někdy líčí, 70 00:08:58,533 --> 00:09:07,266 že prostě jsem schopná s nima mluvit. Že neberu každýho jako toho zločince. 71 00:09:07,267 --> 00:09:16,999 Ale zločince, že je třeba najít a trestat, aby všem zašla chuť prostě ty zločiny opakovat. 72 00:09:17,000 --> 00:09:21,766 IV: Já vím, že je pro vás tahle ta práce s mládeží a s dětmi hodně důležitá. 73 00:09:21,767 --> 00:09:31,332 A že jste se ji právě pokusila propojit i s tím, co jste zažila, a že jste vlastně spoluautorkou jedné docela zajímavé knížky, 74 00:09:31,333 --> 00:09:39,999 to je čítanky „Cesta – cíl neznámý“, která má právě to období holocaustu zprostředkovat českým dětem a mládeži. 75 00:09:40,000 --> 00:09:43,999 Co vás k tomu vedlo, že jste tuhletu knížku vytvořila? 76 00:09:44,000 --> 00:09:56,399 EŠ: Já už vzhledem k tomu povolání jsem si řekla, že je třeba s tím seznamováním s minulostí začít u dětí. 77 00:09:56,400 --> 00:10:07,632 A sice ne tím způsobem, jak jsme se učili my, data, letopočty, nejvejš tak ještě nějaké ty panovníky 78 00:10:07,633 --> 00:10:15,166 ale prostě přiblížením osudů prostých lidí a na těch ukázat tu historii. 79 00:10:15,167 --> 00:10:23,666 A tak jsem jako pojala takovou myšlenku ukázat tu historii světové války, 80 00:10:23,667 --> 00:10:36,999 ale specielně tedy holocaustu, který jsem zažila na vlastní tělo a mohu o něm jaksi nejkom, nejkompetentněji mluvit, 81 00:10:37,000 --> 00:10:43,499 udělat takovou čítanku, kde právě takhle seznámíme ty děti – 82 00:10:43,500 --> 00:10:51,199 a to nejenom v dějepise, ale třeba v různých předmětech, třeba v češtině nebo ve výtvarné výchově – 83 00:10:51,200 --> 00:10:57,032 s osudem lidí, který tu válku prožili. 84 00:10:57,033 --> 00:11:05,432 A jak říkám, protože ten holocaust je mi, nebo ten nejlíp znám, ten jsem prožila, 85 00:11:05,433 --> 00:11:13,899 tak jsem se snažila ukázat, jak ten holocaust prožili různí lidé, různí mladí lidé {důrazně}, 86 00:11:13,900 --> 00:11:25,466 protože pro mládež jsem chtěla ukázat mladý lidi, různí mladí lidi to své mládí {prožili} na různých místech, v armádě, v koncentráku, v pracovním táboře. 87 00:11:25,467 --> 00:11:35,999 Nebo například je tam jedna vzpomínka na Křišťálovou noc v Německu, která se mi zdá obzvlášť dobrá. 88 00:11:36,000 --> 00:11:45,499 Nebo i třeba jsem našla jednu dívku, která přežila tu válku v klášteře někde ve Francii a tak. 89 00:11:45,500 --> 00:11:51,066 Tak ukázat prostě ty prožitky různých mladých lidí za té války, 90 00:11:51,067 --> 00:11:55,299 ale ukázat i literaturu, která se k tomu vztahuje, 91 00:11:55,300 --> 00:12:06,799 práce a poezii našich umělců, kteří byli nějak svázáni s odbojem nebo s tou dobou. 92 00:12:06,800 --> 00:12:17,966 A na té čítance, aby si děti přiblížily ty naše prožitky a aby jim to bylo blízké, 93 00:12:17,967 --> 00:12:30,666 aby byly jaksi vyzbrojeny proti různým zkreslujícím třeba informacím, se kterými se setkají v životě. 94 00:12:30,667 --> 00:12:35,466 IV: Hm, takže vlastně je moc dobře, že takováhle knížka vznikla. 95 00:12:35,467 --> 00:12:39,999 Já bych Vám, paní Štichová, moc ráda poděkovala za rozhovor. 96 00:12:40,000 --> 00:12:46,699 A ještě Vám dávám možnost, jestli chcete na závěr toho našeho povídání něco dodat. 97 00:12:46,700 --> 00:12:58,999 EŠ: No, já myslím, že když jsem řekla, že si jenom přeji, aby se nikdy, nikde, nikomu neděly takové věci jako se děly nám, 98 00:12:59,000 --> 00:13:02,432 že to je závěr tedy dostatečný. 99 00:13:02,433 --> 00:13:10,666 Ale bohužel už vím, že to není tak lehké. 100 00:13:10,667 --> 00:13:19,766 A že to tak nemusí být, což je někdy pro mě těžký. 101 00:13:19,767 --> 00:00:00,000 IV: Mockrát vám děkuju.