1
00:00:00,100 --> 00:00:13,832
IV: Dnes je 9. listopadu 2013. Nacházíme se ve Zlíně, ve vile pana Miroslava Zikmunda, který se narodil 14. února roku 1919.

2
00:00:13,833 --> 00:00:27,999
Mé jméno je Pavla Plachá a budu s panem Zimundem mluvit o jeho setkání s vězni koncentračního tábora Flossenbürg, ke kterému došlo po osvobození tábora v Rokycanech.

3
00:00:28,000 --> 00:00:35,766
Pane Zikmunde, já bych se Vás ráda zeptala, jakým způsobem jste Vy navázal kontakt se skupinou českých vězňů?

4
00:00:35,767 --> 00:00:40,932
A jak k tomu vlastně k tomu došlo, ten celý ten příběh začal?

5
00:00:40,933 --> 00:00:53,266
MZ: Paní Plachá, začalo to vlastně nešťastným bombardováním Plzně Američany na samém sklonku války,

6
00:00:53,267 --> 00:01:06,732
kdy jsme vlastně už čekali jenom, kdy se Pattonova armáda, která se potýkala s velkými potížemi v Ardenách, dostane na území Československa.

7
00:01:06,733 --> 00:01:09,832
Pak byly různé dohody ..

8
00:01:09,833 --> 00:01:18,332
Opravuju, pak byly různé dohady, jestli to bylo způsobeno počasím nebo špatnou orientací.

9
00:01:18,333 --> 00:01:30,566
Prostě fakt byl ten, že několik těch ničivých bomb spadlo dokonce na civilní část Plzně, v oblasti, kde žili moji rodiče.

10
00:01:30,567 --> 00:01:33,066
Já jsem v té době byl zaměstnaný v Praze.

11
00:01:33,067 --> 00:01:37,332
Čili když jsem se to dozvěděl, tak jsem honem ujížděl do Plzně.

12
00:01:37,333 --> 00:01:45,499
A měli jsme v Liblíně nedaleko Rokycan známé a tam jsme se celá rodina přestěhovali.

13
00:01:45,500 --> 00:01:51,632
Potom najednou, samozřejmě poslouchali jsme rozhlas.

14
00:01:51,633 --> 00:01:59,099
5. května jsme zaslechli, jak Praha volá o pomoc, z rozhlasu.

15
00:01:59,100 --> 00:02:06,232
Čili Miroslava Zikmunda, Sokola, nenapadlo nic lepšího, než vydat se pěšky.

16
00:02:06,233 --> 00:02:17,466
A dokonce proti postupujícím nebo spíš ustupujícím německým vojskům Schörnerovy armády,

17
00:02:17,467 --> 00:02:25,032
kteří se snažili dostat do zajetí, amerického zajetí v Plzni na demarkační čáře.

18
00:02:25,033 --> 00:02:30,832
Přijel jsem nebo přijel, přišel jsem pěšky do Rokycan.

19
00:02:30,833 --> 00:02:41,499
A tam jsem se hlásil na nově vytvořeném posádkovém velitelství. To byli důstojníci, někteří ještě z doby republiky.

20
00:02:41,500 --> 00:02:45,366
Ten jeden se mě zeptal: "Umíš nějaké cizí jazyky?"

21
00:02:45,367 --> 00:02:49,132
Tak jsem mu to vyjmenoval, asi pět nebo šest. A on říkal: "No to je úžasné!"

22
00:02:49,133 --> 00:02:55,432
"Budeš tady dělat tlumočníka mezi Sověty a mezi Američany, až dojde k ..."

23
00:02:55,433 --> 00:02:58,499
Což se potom skutečně stalo.

24
00:02:58,500 --> 00:03:12,499
Zároveň mě.. A v té době projížděli právě z různých koncentračních táborů přes Rokycany bývalí vězňové.

25
00:03:12,500 --> 00:03:16,332
A jelikož jsem pořád s sebou tahal fotoaparát,

26
00:03:16,333 --> 00:03:23,632
tak jsem dostal pověření po skončení těch jednání mezi Sověty a Američany

27
00:03:23,633 --> 00:03:39,666
od toho rokycanského jaksi velitele posádky, abych doprovázel dva.. Nebyli dva, byl to jen jeden náklaďák.

28
00:03:39,667 --> 00:03:50,732
Vzpomínám si dokonce, že to byl, že měl ještě pohon na dřevoplyn, což pro vás dneska, to možná znáte jedině z historie.

29
00:03:50,733 --> 00:04:00,499
Jelikož nebyl benzín, to všecko muselo prostě jít do zásob armády, německé armády pochopitelně.

30
00:04:00,500 --> 00:04:03,566
Takže se jezdilo na dřevoplyn.

31
00:04:03,567 --> 00:04:09,499
Na té fotografii, které mám, na jedné z těch fotografií, které jsem tam potom pořizoval,

32
00:04:09,500 --> 00:04:19,499
je dokonce vidět ten kotel tady, což pro dnešního automobilistu je něco naprosto neslýchaného.

33
00:04:19,500 --> 00:04:28,066
Já jsem ty koncentráčníky, nerad to slovo vyslovuji, ale prostě oni si tak sami říkali.

34
00:04:28,067 --> 00:04:33,132
Měli nejrůznější oblečení. Když se teď na tu fotku tady dívám..

35
00:04:33,133 --> 00:04:39,999
Především měli československou vlajku, kterou drželi hrdě jaksi v tom..

36
00:04:40,000 --> 00:04:49,432
Protože umím si přestavit, že po těch letech, které strávili v tom šíleném prostředí, že na to byli hrdí.

37
00:04:49,433 --> 00:04:57,599
Jeden z nich tady má zřejmě německou vojenskou čepici na hlavě.

38
00:04:57,600 --> 00:05:03,299
Ostatní jsou vlastně všichni bez jakýchkoliv pokrývek na hlavě.

39
00:05:03,300 --> 00:05:14,166
Prostě tak, jak posbírali jakési mundůry, tak, tak se prostě vměstnali na korbu toho náklaďáku.

40
00:05:14,167 --> 00:05:19,132
A všichni stáli. Protože místa tam nebylo.

41
00:05:19,133 --> 00:05:24,999
Myslím, že jich bylo asi osmnáct nebo dvacet. To je možné spočítat potom konkrétně.

42
00:05:25,000 --> 00:05:27,532
Ta pouť byla velice jaksi..

43
00:05:27,533 --> 00:05:37,399
Já jsem dostal pověření, abych ten transport eskortoval do Tábora.

44
00:05:37,400 --> 00:05:41,699
Protože většina těch vězňů byla z jižních Čech.

45
00:05:41,700 --> 00:05:51,766
Bylo to dost složité, protože v té době se ještě mezi Příbramí a tuším, že Milínem, tam se ještě bojovalo.

46
00:05:51,767 --> 00:05:56,366
Ačkoliv to bylo.. Tu fotku jsem pořizoval 10. května.

47
00:05:56,367 --> 00:05:59,999
Ale teprve, myslím, dvanáctého došlo k definitivnímu zastavení.

48
00:06:00,000 --> 00:06:10,166
Čili už několik dnů po podepsání příměří se ještě bojovalo mezi jednak Vlasovci a zbytky ustupujících německých armád.

49
00:06:10,167 --> 00:06:15,999
Čili my jsme museli dělat velikánský okruh přes Příbram, pak se vrátit do Prahy.

50
00:06:16,000 --> 00:06:21,066
A přes Jince jsme se dostali až do toho Tábora.

51
00:06:21,067 --> 00:06:28,466
A tam jsem se s těmi mými svěřenci rozloučil.

52
00:06:28,467 --> 00:06:31,166
Od té doby jsem nikoho z nich neviděl.

53
00:06:31,167 --> 00:06:39,499
Ale pozoruhodné bylo, já jsem všem slíbil, že ty dvě fotky, které jsem tam pořídil, že jim je pošlu.

54
00:06:39,500 --> 00:06:49,799
Leč: Vrátil jsem se potom do Prahy, tuším někdy kolem 15. května.

55
00:06:49,800 --> 00:07:00,832
A teď nastala hektická doba, protože po těch šesti letech zavření vysokých škol jsme měli primární zájem,

56
00:07:00,833 --> 00:07:08,632
společně s Jirkou Hanzelkou, s kterým jsme už tehdy připravovali plán na cestu kolem světa, abychom dostudovali.

57
00:07:08,633 --> 00:07:12,532
Nás překvapilo to zavření škol ve třetím semestru.

58
00:07:12,533 --> 00:07:18,499
Čili teď jsem musel všecky ty věci stěhovat.

59
00:07:18,500 --> 00:07:26,966
Knihovnu a tak dále jsem stěhoval z té vybombardované Plzně do Prahy.

60
00:07:26,967 --> 00:07:35,666
A ten soupis těch osmnácti koncentráčníků, který mě pořídil rukopisně pan Sivera ..

61
00:07:35,667 --> 00:07:42,132
To byl .. František se jmenoval, si vzpomínám. To byl starosta Českých Velenic.

62
00:07:42,133 --> 00:07:45,499
Tak já jsem to někde prostě ztratil.

63
00:07:45,500 --> 00:07:56,032
A teprve po mnoha letech se mně podařilo, když jsem jaksi uspořádával svůj archiv, knihovnu a tak, jsem ten seznam našel.

64
00:07:56,033 --> 00:08:05,232
A to bylo v roce 1975, čili rovných třicet let po této události.

65
00:08:05,233 --> 00:08:12,666
Umíte si představit, že jsem musel předpokládat, že řada těch účastníků už buď nežije

66
00:08:12,667 --> 00:08:19,932
anebo jsou v nějakém takovém zdravotním stavu, který jim nedovoluje, aby možná vůbec na ten dopis odpověděli.

67
00:08:19,933 --> 00:08:25,066
Pořídil jsem těch osmnáct nebo dvacet průklepů.

68
00:08:25,067 --> 00:08:31,932
Poněvadž tehdy přístup k nějakému rozmnožovacímu stroji jsem neměl, v té době.

69
00:08:31,933 --> 00:08:39,099
Nezapomeňme, byla už tuhá husákovská cenzura, že, takzvaná normalizace.

70
00:08:39,100 --> 00:08:42,632
Tak jsem udělal průklepy, tak aby to bylo čitelné.

71
00:08:42,633 --> 00:08:48,032
A s těmi dvěma fotografiemi jsem všem těm účastníkům poslal.

72
00:08:48,033 --> 00:08:54,666
Pak jsem byl.. To bylo naprosto neuvěřitelné, kolik jsem dostal dopisů.

73
00:08:54,667 --> 00:09:01,232
Jsou tady všechny uložené. Máte je k dispozici. Můžete si je oskenovat včetně obálek.

74
00:09:01,233 --> 00:09:15,932
To byly lidské příběhy, kde ti lidé byli jednak překvapeni, že po třiceti letech se někdo ozývá, včetně fotografií, na kterých byli sami.

75
00:09:15,933 --> 00:09:27,199
Bohužel v řadě případů to byly dopisy smutné, protože psali: dědeček už nežije, umřel tehdy a tehdy.

76
00:09:27,200 --> 00:09:31,666
A nicméně mi poděkovali, že jsem si na to vzpomněl.

77
00:09:31,667 --> 00:09:46,832
A že mají vůbec nějaký dokument o tom, jak ten jejich příbuzný, někdy tatínek, někdy dokonce dědeček, vypadal, když se vracel v tom zuboženém stavu z koncentráku.

78
00:09:46,833 --> 00:09:51,866
Takže to je v kostce celá ta historie.

79
00:09:51,867 --> 00:10:01,166
Já myslím, že ty osudy lidí, kteří prostě prožili ten, ty strašné útrapy..

80
00:10:01,167 --> 00:10:11,766
Víme to ze srovnávání s jinými koncentráky, s Dachau a podobně, že, že většině z nich se vůbec o tom nechtělo vzpomínat.

81
00:10:11,767 --> 00:10:25,532
Já sám jsem zažil jeden případ spolužáka, který byl zavřen jako vysokoškolák po uzavření těch českých vysokých škol v 39. roce.

82
00:10:25,533 --> 00:10:31,566
Vrátil se, a ačkoli jsme byli výborní kamarádi, on o tom nechtěl mluvit.

83
00:10:31,567 --> 00:10:45,332
Jednak, a to se mně potom v jedné takové důvěrné chvilce svěřil s tím, že museli slíbit těm dozorcům, gestapákům, že o tom nikdy nebudou mluvit.

84
00:10:45,333 --> 00:10:51,432
Protože v případě, když by něco prozradili, tak si je najdou a bude sekera.

85
00:10:51,433 --> 00:10:57,999
To s těmi lidmi žilo dál. Mnozí trpěli až do smrti.

86
00:10:58,000 --> 00:11:10,199
Prostě tím, tím, těmi nepřenosnými zážitky, které člověk, který to neprožil na vlastní kůži, prostě tomu ani nechce věřit.

87
00:11:10,200 --> 00:11:14,166
Takže to je v kostce asi tak všechno, co vám můžu povědět.

88
00:11:14,167 --> 00:11:23,499
IV: Když dovolíte, vrátili bychom se do toho května 45, když jste poprvé přišel k tomu nákladnímu autu s těmi vězni.

89
00:11:23,500 --> 00:11:30,332
Jestli byste mohl říct něco o té cestě? Jak to probíhalo, jak dlouho to vůbec trvalo?

90
00:11:30,333 --> 00:11:37,332
Jakým způsobem jste s těmi vězni mluvil, jestli Vám třeba vyprávěli o tom, co se jim přihodilo?

91
00:11:37,333 --> 00:11:41,999
MZ: Paní Plachá, víte, to je věc, kterou Vám těžko budu moct..

92
00:11:42,000 --> 00:11:46,999
Zaprvé oni většinou, ne většinou, ne většinou, všichni stáli na té korbě.

93
00:11:47,000 --> 00:11:49,866
Já jsem seděl vedle toho řidiče náklaďáku.

94
00:11:49,867 --> 00:11:54,932
Občas jsem si uvědomil: ty jsi mladej kluk, zdravej.

95
00:11:54,933 --> 00:12:04,332
Tak jsem, když byly občas takové ty zastávky že, nezbytné, nutné, tak jsem některého z nich vyzval, aby se posadil,

96
00:12:04,333 --> 00:12:09,366
že si stoupnu sám na jeho místo, abych mu jím ulevil.

97
00:12:09,367 --> 00:12:12,966
Zajímavé, že to všichni odmítli.

98
00:12:12,967 --> 00:12:17,066
Říkali: "My jsme rádi, že se vracíme domů."

99
00:12:17,067 --> 00:12:25,199
"My jsme vydrželi daleko horší věci, toto je pro nás procházka, že můžeme stát a že se blížíme domov."

100
00:12:25,200 --> 00:12:38,999
Takže přesto jsem asi ve dvou, třech případech, když jsem viděl, že ten člověk je unavený, že se tam drží té korby, tak jsem si vystřídal místo.

101
00:12:39,000 --> 00:12:45,999
Ale na to, aby byl nějaký čas si vyprávět, na to prostě nebyl v té chvilí čas.

102
00:12:46,000 --> 00:12:47,466
IV: Jak ti lidé vypadali?

103
00:12:47,467 --> 00:13:06,366
MZ: Takhle, na to, že měli za sebou tak, takové útrapy, tak jsem si teprve spíš při prohlížení těch fotografií uvědomil, že to musela být od nich úžasná vůle žít.

104
00:13:06,367 --> 00:13:18,266
Že, byli všichni, byli samozřejmě pohublí, vyčerpaní, ale ta energie, kterou načerpali tím..

105
00:13:18,267 --> 00:13:27,766
Pak, pak jeden z nich mi vyprávěl, když překročili hranice, jak si klekli a líbali zem, že prostě jsou najednou doma.

106
00:13:27,767 --> 00:13:33,232
Tak to byly spíš takové drobky těch mých vzpomínek.

107
00:13:33,233 --> 00:13:40,432
Ale na to, abych je nějak zpovi.., zpovídal, abych si dokonce dělal poznámky..

108
00:13:40,433 --> 00:13:46,232
Což byl můj zvyk, já si vedu od svých studentských let deník dodnes.

109
00:13:46,233 --> 00:13:54,532
Ale znovu opakuju. Prostě to byla taková vypjatá doba, že na takové věci, prostě na ty detaily nebyl čas.

110
00:13:54,533 --> 00:14:06,899
No, a teď jistě pochopíte, že od té doby uplynulo, kolik máme, 45, 55, 68 let, jestli dobře počítám.

111
00:14:06,900 --> 00:14:21,099
Do té mé hlavy se nasoukalo tolik jiných zážitků, že ty podrobnosti z toho jsou už takové jakoby matné vzpomínky.

112
00:14:21,100 --> 00:14:26,866
Protože já jsem mezitím prostě prožil spolu s Jirkou Hanzelkou na těch obou cestách,

113
00:14:26,867 --> 00:14:31,699
tím že jsme to potom oba museli literárně filmově zpracovat..

114
00:14:31,700 --> 00:14:40,932
Takže se, logicky ty detaily z tohoto časově velice vzdáleného úseku vybledly.

115
00:14:40,933 --> 00:14:48,299
IV: Vzpomenete si třeba aspoň přibližně, jak dlouho ta cesta trvala a jestli jste třeba na ní měli nějaké potíže, které jste museli překonávat?

116
00:14:48,300 --> 00:14:53,999
Jestli jste naráželi cestou třeba na problém nedostatku paliva nebo něco takového?

117
00:14:54,000 --> 00:15:05,166
MZ: Eh ten dřevoplyn byl, bych řekl, tak spolehlivý, že když došlo jaksi došlo palivo, tak jsme zastavili.

118
00:15:05,167 --> 00:15:11,866
Ten řidič, už měl s tím zkušenosti, měl pilu a sekyru.

119
00:15:11,867 --> 00:15:20,266
Tak našel někde v lese nějaký sušky, naládoval to do toho kotle a za hodinu se jelo dál.

120
00:15:20,267 --> 00:15:28,632
Což dneska, když to vyprávíte někomu, kdo je zvyklý, že zastaví na jedné z bezpočtu benzínových stanic,

121
00:15:28,633 --> 00:15:36,999
vybere si který, jaký druh benzínu potřebuje, tak je to prostě neuvěřitelné, ale taková byla doba tehdy.

122
00:15:37,000 --> 00:15:43,766
Takže toto se mi vybavilo úplně jasně, jak jsme zastavili někde u lesa a ten řidič vyskočil.

123
00:15:43,767 --> 00:15:51,399
A vždycky, když hledal nějakou zastávku, tak aby si mohli ti transportovaní prostě ulevit fyzicky, že.

124
00:15:51,400 --> 00:15:58,766
Tak vždycky se rozběhl a požádal některé z nich, aby mu pomohli,

125
00:15:58,767 --> 00:16:04,566
protože záleželo, aby ten transport trval pokud možno co nejkratší dobu.

126
00:16:04,567 --> 00:16:08,932
Tak vždycky několik z nich vyskočilo a hledali v lese nějaké sušky.

127
00:16:08,933 --> 00:16:13,366
Nemohli, nemohlo to být nějaké čerstvé dřevo, protože to nehořelo, že.

128
00:16:13,367 --> 00:16:21,266
Tak zatopil v tom kotli, naházel to tam, když se to přeměnilo v plyn, tak řekl: "A jedeme dál!"

129
00:16:21,267 --> 00:16:23,999
Čili toto si pamatuju úplně živě.

130
00:16:24,000 --> 00:16:25,599
IV: A jeli jste i přes noc třeba?

131
00:16:25,600 --> 00:16:30,966
MZ: Zastavovali jsme, protože, víte, ja teď ani nevím..

132
00:16:30,967 --> 00:16:37,699
Ano, ja, vím že jsme zůstali přes noc v Příbrami.

133
00:16:37,700 --> 00:16:42,099
Tam už tehdy byla sovětská armáda.

134
00:16:42,100 --> 00:16:49,199
Takže tam jsem se poprvé setkal s ruskými vítěznými vojáky.

135
00:16:49,200 --> 00:16:55,999
Poněvadž jsem mluvil velice dobře rusky, tak oni byli celí šťastní a vyprávěli jsme, fotografovali jsme.

136
00:16:56,000 --> 00:16:58,466
Mám tady také několik fotografií z té doby.

137
00:16:58,467 --> 00:17:03,666
Tak tam jsme tehdy přenocovali, myslím, že to byla nějaká sokolovna, nebo a čili..

138
00:17:03,667 --> 00:17:10,499
Tam už to bylo vybavené tak, že tam měli jakási taková ta přenosná lůžka,

139
00:17:10,500 --> 00:17:19,832
taková ta skládací, což pochopitelně pro ty koncentráčníky byl přepychový nocleh.

140
00:17:19,833 --> 00:17:29,932
Potom jsme se museli vracet přes ty Jince, protože tam, jak jsem říkal, tam se ještě bojovalo a byla to nebezpečná..

141
00:17:29,933 --> 00:17:34,666
Tam nás varovali: "Zpátky se, ne, dál nejezděte, poněvadž tady se ještě bojuje."

142
00:17:34,667 --> 00:17:39,832
Tak jsme se museli vrátit a potom teprve třetí den jsme se dostali do Tábora.

143
00:17:39,833 --> 00:17:42,399
A tam jsem se s nimi rozloučil.

144
00:17:42,400 --> 00:17:48,832
IV: Byl jste svědkem toho, jak třeba ty vězně někdo přišel přivítat z rodiny, nebo... ?

145
00:17:48,833 --> 00:17:54,632
MZ: Ne. Ne. Oni, jak říkam, většina z nich byla z jižních Čech.

146
00:17:54,633 --> 00:17:59,932
Čili v Táboře, jaksi bylo.. Tam končila moje povinnost.

147
00:17:59,933 --> 00:18:13,632
Tam jsem jaksi splnil to, ten příkaz toho vojenského no velitele, byl to nějaký kapitán z první republiky, že.

148
00:18:13,633 --> 00:18:19,499
Tak jsem se potom vrátil. Formálně jsem mu podal hlášení.

149
00:18:19,500 --> 00:18:24,432
On mě vystavil potvrzení o tom, že jsem po tuto dobu…

150
00:18:24,433 --> 00:18:29,432
Mám to dokonce tady v archivu, možná, že kdybyste potom měla zájem, tak bych to vyhledal.

151
00:18:29,433 --> 00:18:33,332
Což bylo takové zajímavé, že prostě on sám mně to nabídl.

152
00:18:33,333 --> 00:18:43,299
Říkal: "Až někdy budeš potřebovat nějaký ověření o tom, cos dělal těsně po válce, tak se ti to bude možná hodit."

153
00:18:43,300 --> 00:18:53,832
Tykal mě pochopitelně, poněvadž jsem tehdy měl… kolik mě bylo? No, šestadvacet.

154
00:18:53,833 --> 00:18:58,132
IV: A když jste se s nimi rozloučil, tak jste sepak tím samým autem vracel?

155
00:18:58,133 --> 00:19:01,799
MZ: Vracel jsem se zpátky, odevzdal jsem ho.

156
00:19:01,800 --> 00:19:06,499
Víte, že ani nevím.. já jsem myslím tehdy..

157
00:19:06,500 --> 00:19:11,832
To auto prostě, já nevím, komu patřilo.

158
00:19:11,833 --> 00:19:18,866
To vám teďka nepovíme si, to bych si musel nahled, ale možná, že ani v těch, v tom deníku, na ten nebyl čas.

159
00:19:18,867 --> 00:19:23,366
Protože já už jsem pospíchal, abych se dostal honem do Prahy, že.

160
00:19:23,367 --> 00:19:31,666
Takže buď jsem ho tam nechal jako, jakožto válečnou kořist, poněvadž to někde museli sehnat.

161
00:19:31,667 --> 00:19:45,966
Napsali na to vápnem nebo nějakou, nějakou asi olejovou barvou ten nápis: koncentrač.., ještě jednou, koncentrační tábor Flossenbürg.

162
00:19:45,967 --> 00:19:50,866
Takže toto vám nepovím takhle už přesně. To bych, to bych si buď musel vymýšlet.

163
00:19:50,867 --> 00:19:57,832
Buď jsem ho tam nechal, což je pravděpodobnější, poněvadž jsem se ani nestaral.

164
00:19:57,833 --> 00:20:03,466
Jsem se prostě vrátil nejkratší možnou cestou do těch Rokycan.

165
00:20:03,467 --> 00:20:11,166
Tam jsem to odhlásil, jak se sluší a patří a honem hurá do Prahy.

166
00:20:11,167 --> 00:20:15,666
IV: Slyšel jste tehdy o koncentračním táboru Flossenbürg poprvé?

167
00:20:15,667 --> 00:20:18,932
MZ: Poprvé. Poprvé. Ja jsem..

168
00:20:18,933 --> 00:20:36,299
Rozumíte, dnešní historici nebo takzvaní v uvozovkách historici, vycházejí často z toho, že znají vývoj od toho okamžiku do dneška.

169
00:20:36,300 --> 00:20:38,999
Což jim mám za zlé.

170
00:20:39,000 --> 00:20:47,499
Je těžko se vžít do situace, která je daná okamžikem.

171
00:20:47,500 --> 00:20:59,499
Já na to často narážel i při rozhovorech s lidmi, kteří se mě ptali, jestli byl odsun Němců spravedlivý nebo ne.

172
00:20:59,500 --> 00:21:09,932
Člověk, který neprožil těch šest let války, to ponížení, ty neustálé..

173
00:21:09,933 --> 00:21:12,499
Já vám to řeknu na konkrétním případě.

174
00:21:12,500 --> 00:21:22,666
Ve čtyřicátém druhém roce, kdy jsem byl zaměstnán ještě v Českomoravském svazu pro mléko, tuky a vejce.

175
00:21:22,667 --> 00:21:31,499
To byly prostě takzvané svazy, které měly na starost obhospodařování a distribuci všech potravin.

176
00:21:31,500 --> 00:21:38,366
Počínaje moukou, masem, konče – teď se už budete možná smát – umělým medem.

177
00:21:38,367 --> 00:21:44,232
Na distribuci umělého medu byla jedna zvláštní organizace.

178
00:21:44,233 --> 00:21:52,132
Ten se vyráběl ze všech možných chemikálií, jenom tam nebyl med, včelí med pravý.

179
00:21:52,133 --> 00:22:02,666
Takže když jsem takovouhle otázku dostával, tak mě vždycky vytanula v mysli moje cesta. Já jsem tehdy bydlel v Nuslích.

180
00:22:02,667 --> 00:22:16,999
A chodil jsem pěšky čtvrt hodiny, dvacet minut do tehdejší Lützovovy ulice, což je na rohu Václavského náměstí a dnešní Opletalovy třídy.

181
00:22:17,000 --> 00:22:28,666
V tom '42. roce po heydrichiádě jsem míjel na té pěší trase do zaměstnání několik amplionů,

182
00:22:28,667 --> 00:22:44,999
z nichž den co den se ozýval stereotypní hlas: Byl zatčen, teď bylo jméno, a podle stanného práva popraven.

183
00:22:45,000 --> 00:22:48,666
To byly nekonečné hlášky.

184
00:22:48,667 --> 00:23:01,632
Teď, když k tomu připočítáte ještě to ponížení nás studentů, kteří jsme prahli po tom, abychom včas dokončili studia a mohli..

185
00:23:01,633 --> 00:23:06,466
Poněvadž jsme studov.., jak Jirka tak já jsme studovali Vysokou školu obchodní.

186
00:23:06,467 --> 00:23:20,932
A absolventi byli takzvaní komerční inženýři, kteří po skončení fakulty vyletěli do světa, stávali se z nich prostě.. pracovali na nejrůznějších místech.

187
00:23:20,933 --> 00:23:32,499
A my jsme tento plán nosili v hlavě od chvíle, kdy jsme se v tom '38. roce po maturitě seznámili při zápise na Vysokou školu obchodní.

188
00:23:32,500 --> 00:23:51,999
Takže to, že ti Sudeťáci, jak se jim říkalo, že měli to heslo: Heim ins Reich, domů do rajchu, tak se jim konečně splnilo.

189
00:23:52,000 --> 00:23:58,499
Já vím, že to byla věc, která se dneska dá nazvat genocidou.

190
00:23:58,500 --> 00:24:05,499
Ale když uvážíte, že to byli lidé, kteří rozbili vlastně republiku,

191
00:24:05,500 --> 00:24:17,832
tak účastníkům těchto událostí nezbývá než říct: Tak si zasloužili to, co chtěli.

192
00:24:17,833 --> 00:24:30,699
Se zpětnou platností přiznávám a připouštím a je to tak, že to bylo kruté, že prostě kolektivní vina neexistuje.

193
00:24:30,700 --> 00:24:38,399
Ale opíralo se to celé o akt, který schválili spojenci.

194
00:24:38,400 --> 00:24:47,766
To byla ten, ta dohoda v Potsdamu na konci války, kdy k tomu dali souhlas jak Britové, tak Francouzi, tak Američané.

195
00:24:47,767 --> 00:24:58,032
Takže legálně vlastně, podle těch Benešových dekretů to byl akt, který byl v souladu s tehdejším mezinárodním právem.

196
00:24:58,033 --> 00:25:00,366
To je všecko, co k tomu můžu říct.

197
00:25:00,367 --> 00:25:03,766
IV: Můžu se ještě vrátit tedy k tomu Flossenbürgu?

198
00:25:03,767 --> 00:25:08,999
Eh byl jste se tam sám třeba potom někdy podívat nebo navštívil jste tohle místo?

199
00:25:09,000 --> 00:25:11,166
MZ: Nebyl. Nebyl. Na to už nebyl čas.

200
00:25:11,167 --> 00:25:16,632
Protože těch koncentráků bylo..  Já jsem dokonce ani nebyl ještě dodnes v Lidicích.

201
00:25:16,633 --> 00:25:19,499
Protože chápejte, my jsme..

202
00:25:19,500 --> 00:25:27,599
Teď to vezmu úplně stručně: Květen '45 – otevření českých vysokých škol.

203
00:25:27,600 --> 00:25:35,999
Oba dva s Jirkou jsme pracovali ve spolku posluchačů, čili měli jsme na starosti organizaci.

204
00:25:36,000 --> 00:25:47,566
V květnu jsme.. byly otevřené vysoké školy.

205
00:25:47,567 --> 00:26:05,566
A v letním semestru, když jsme skončili, tak jsme okamžitě vyrazili oba dva do Sušice, kde měl Jirka Hanzelka jakéhosi vzdáleného příbuzného a ten měl autodílny.

206
00:26:05,567 --> 00:26:16,632
Takže my jsme toho využili, že mezi první a druhou státnicí jsme jezdili náklaďákem, který on vlastnil.

207
00:26:16,633 --> 00:26:19,299
Jinak jsme tam pracovali v těch autodílnách.

208
00:26:19,300 --> 00:26:31,166
Zamazaní, rýpali jsme se tam prostě v montérkách, opravovali jsme automobily nejrůznějších značek.

209
00:26:31,167 --> 00:26:34,699
A byla to výborná praxe, která se nám potom hodila na cestách, že.

210
00:26:34,700 --> 00:26:41,832
Ale zároveň ten pan, jmenoval se Davidten jeho příbuzný, to si ještě pamatuju dodnes, ten jeho příbuzný.

211
00:26:41,833 --> 00:26:52,999
Tak říkal: "Kluci, když tady takhle se babráte v těch rozebraných mašinách, tak by bylo dobře, abyste si udělali řidičák."

212
00:26:53,000 --> 00:27:07,999
Tak zařídil, že tamní mlékárna, která svážela po Šumavě mléko do sběrny, tak my jsme tím náklaďákem prostě vždycky jezdili s tím šoférem.

213
00:27:08,000 --> 00:27:20,499
A pustil nás k volantu a my jsme takto celou tu dobu, co jsme tam byli – to bylo asi 14 dnů nebo tři neděle – jsme si prostě odbyli praxi s náklaďákem.

214
00:27:20,500 --> 00:27:30,732
A když to skončilo, tak ten pan David zavolal toho místního zkušebního komisaře.

215
00:27:30,733 --> 00:27:33,999
Ten se k nám posadil a teď říkal: "Jeďte!"

216
00:27:34,000 --> 00:27:45,832
"Teď zastavíte v kopci a předveďte, jak bez cukání auta se rozjedete dopředu. Ani couvat, ani dopředu."

217
00:27:45,833 --> 00:27:53,666
"Otočte, vraťte se zpátky. " Prostě normálně nás zkoušel tak, jako kdybychom dělali normální autoškolu.

218
00:27:53,667 --> 00:28:05,899
Čili bylo to daleko náročnější, než v mnoha dnešních současných teoretických výukách, kdy řidič dostane papír

219
00:28:05,900 --> 00:28:16,832
a přitom si neví rady s provozem ja nevím, nejenom v normálním terénu, ale dokonce v Praze nebo v Brně a podobně, že.

220
00:28:16,833 --> 00:28:23,832
Čili my jsme odjížděli z těch Sušic s novými řidičáky.

221
00:28:23,833 --> 00:28:28,499
Tak to byla velice užitečná, jaksi bylo to velmi užitečná praxe.

222
00:28:28,500 --> 00:28:34,266
Jednak jako montérů a zároveň jsme se do Prahy vrátili už s řidičákem.

223
00:28:34,267 --> 00:28:40,499
IV: V tom roce 38, jestli se ještě můžu vrátit, vy jste teda přišel do Prahy na vysokou školu?

224
00:28:40,500 --> 00:28:41,266
MZ: Ano.

225
00:28:41,267 --> 00:28:49,499
IV: Mohl byste pak shrnout, jak vlastně jste celé to období války, okupace, jak jste ho prožil, než jste se dostal na konci války..

226
00:28:49,500 --> 00:28:54,566
MZ: Ano. Já když nám zavřeli školy, tak samozřejmě tehdy platilo..

227
00:28:54,567 --> 00:29:06,232
To už teda Němci na tom pracovali velice intenzívně, poněvadž ta jejich systematičnost, ta pořádkumilovnost v uvozovkách, že,  vedla tak daleko,

228
00:29:06,233 --> 00:29:09,166
že když jste neměl zaměstnání, tak jste byl podezřelý.

229
00:29:09,167 --> 00:29:14,499
A buď vás poslali na práci do Německy anebo do koncentráku.

230
00:29:14,500 --> 00:29:26,366
Hned ten den, kdy jsem ujel z Prahy do Plzně, tak došlo k tomu, že gestapáci vybrali koleje.

231
00:29:26,367 --> 00:29:35,299
A devět studentů – to jistě víte – bylo téhož večera, 17. listopadu popraveno.

232
00:29:35,300 --> 00:29:42,166
Čili to byl vysloveně zastrašující tah.

233
00:29:42,167 --> 00:29:59,732
A stovky, stovky, to číslo nevím, ale je jistě dosažitelné z dnešních bohatých dokumentů, vybrali koleje a všecky poslali do koncentráků.

234
00:29:59,733 --> 00:30:03,499
Čili ten teror, v tom jsme žili.

235
00:30:03,500 --> 00:30:08,332
Moje první starost byla, najít si honem, honem nějaké zaměstnání.

236
00:30:08,333 --> 00:30:12,299
Víte, jaké bylo moje první zaměstnání?

237
00:30:12,300 --> 00:30:18,766
Poražeč na plzeňských jatkách.

238
00:30:18,767 --> 00:30:24,732
Poněvadž jsem samozřejmě neměl na to žádný glejt, na to jste musel být vyučený,

239
00:30:24,733 --> 00:30:31,532
tak jsem prostě dělal takovýho poskoka, že jsem, že jsem dostal třeba za úkol tam když..

240
00:30:31,533 --> 00:30:48,832
Ponděvadž hovězí dobytek nebo vepřová, bagouny, vepře, ty buď stříleli, na to byli speciální prostě zbraně.

241
00:30:48,833 --> 00:30:59,366
Zbraně, jateční bouchačky. Že prostě dostal „pic“ a buď býček, nebo kráva klesla, že a

242
00:30:59,367 --> 00:31:05,066
Ti dovážení bagouni, tak to jsme si vždycky z toho dělali legraci, že.

243
00:31:05,067 --> 00:31:09,999
Když dostal tu ránu, tak ještě chvilku pobíhal, jako kdyby ho to bavilo.

244
00:31:10,000 --> 00:31:15,432
Mluví se mě o tom jaksi nepatřičně, ale byly to moje první dojmy.

245
00:31:15,433 --> 00:31:22,732
Takže já jsem dostal tedy za úkol, abych podřezával beránky a ovečky a kůzlata a to bylo hrozné.

246
00:31:22,733 --> 00:31:34,866
To byla taková koza, teď se to dobytče na to položilo a nožem jste musela {gesto} a tekla krev.

247
00:31:34,867 --> 00:31:40,066
Já jsem to viděl poprvé v životě, takže to byla moje první životní praxe.

248
00:31:40,067 --> 00:31:51,932
Ale potom jsem dostal.. To bylo v tom '39. roce, a potom se začaly v tom '40. brzy na jaře tvořit tyhlety "Svazy pro ..." 

249
00:31:51,933 --> 00:31:56,399
A teď to mělo vždycky ten přívlastek pro ty různé..

250
00:31:56,400 --> 00:31:58,999
Tak jsem se dostal do, do Prahy.

251
00:31:59,000 --> 00:32:10,299
Z těch jatek, jsem tam ještě pracoval ve sběrně, to taky už byl protektorátní vynález, ve sběrně sádla a loje.

252
00:32:10,300 --> 00:32:15,366
A s touto kvalifikací jsem potom byl přijat do toho pražského svazu.

253
00:32:15,367 --> 00:32:19,866
Tam jsem pracoval asi dva roky do '42. roku.

254
00:32:19,867 --> 00:32:36,899
Ale protože jsem věděl, že eh, postupně se vždycky museli vyčleňovat někteří pracovníci, kteří bud´ nebyli příliš dejme tomu pracovití nebo vynalézaví a podobně,

255
00:32:36,900 --> 00:32:40,632
tak ty posílali na práci do rajchu,

256
00:32:40,633 --> 00:32:49,066
tak jsem si v tom '42. v předtuše tohoto, že by mě to mohlo ohrozit, našel jiné zaměstnání.

257
00:32:49,067 --> 00:32:55,832
A tam jsem potom zůstal až do toho '45. roku.

258
00:32:55,833 --> 00:33:07,499
Tak to je v kostce jaksi příběh Miroslava Zikmunda, bývalého vysokoškoláka a znovu vysokoškoláka.

259
00:33:07,500 --> 00:33:13,966
IV: Děkuju.

260
00:33:13,967 --> 00:33:17,899
MZ: Teď tady máte ale hromadu dokumentů.

261
00:33:17,900 --> 00:33:21,999
To už bude možná na to, abyste si to v klidu prohlédli.

262
00:33:22,000 --> 00:33:30,999
Vy jste přivezla dvě fotografie, které jsou rozmnožené na formát A4.

263
00:33:31,000 --> 00:33:33,666
Je to reprodukce.

264
00:33:33,667 --> 00:33:41,732
Ale autorem těchto fotografií, které jste patrně dostali z toho muzea, je autorem Miroslav Zikmund.

265
00:33:41,733 --> 00:33:44,166
Tady máte originály, je tady dokonce..

266
00:33:44,167 --> 00:34:01,899
Mám tady od toho negativ, který je už součástí toho archivu Muzea jiho.., Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

267
00:34:01,900 --> 00:34:15,999
A mám tady originály i těch soupisů, které pořizoval na moji žádost pan starosta František Sivera.

268
00:34:16,000 --> 00:34:30,632
A když jsme se potom loučili, tak mně dal na památku.. To se jmenuje Prämienschau, Prämienschein über eine deutsche Reichsmark.

269
00:34:30,633 --> 00:34:33,432
To jsem si tady do toho alba vlepil.

270
00:34:33,433 --> 00:34:38,299
On mi potom řekl, že to bylo vydáno ais nákladem asi jednoho miliónu.

271
00:34:38,300 --> 00:34:44,832
A to dostávali ti vězňové čas od času, když měli nějakou mimořádnou pracovní zásluhu.

272
00:34:44,833 --> 00:34:52,932
A za to si mohli kupovat prostě věci, které byly v tom ubohém trhu v tom koncentračním táboře.

273
00:34:52,933 --> 00:34:56,899
Toho si nesmírně považuju, protože to je pro mě dokument.

274
00:34:56,900 --> 00:35:02,599
Já jsem takový ten dokumentarista, takže i toto patří k tomu, k tomu soupisu.

275
00:35:02,600 --> 00:35:10,166
A tady máte ty originály lístečků, které vytrhl ten pan Sivera z nějakého bločku.

276
00:35:10,167 --> 00:35:15,699
Poněvadž to byl patrně bývalý kantor. To mě říkal mezi, mezi hovorem.

277
00:35:15,700 --> 00:35:19,599
Tak je to takovou krasnou, krásným, vypsaným rukopisem.

278
00:35:19,600 --> 00:35:24,832
Jenomže bohužel potom jsem v tom zmatku to někde postrádal léta.

279
00:35:24,833 --> 00:35:33,699
Až do toho 75., kdy jsem to objevil a pak jsem teprve poslal ty dopisy všem účastníkům.

280
00:35:33,700 --> 00:35:36,666
Originály tady jsou, můžete si je naskenovat.

281
00:35:36,667 --> 00:35:40,066
IV: Ten pan Sivera té skupině, tu skupinu vedl tedy?

282
00:35:40,067 --> 00:35:41,499
MZ: Ano, to byl vedoucí.

283
00:35:41,500 --> 00:35:45,999
Je tady na té fotce.

284
00:35:46,000 --> 00:35:54,999
Má tady takový nějaký baret a stojí tady blízko té československé vlajky.

285
00:35:55,000 --> 00:36:01,099
Takže oni vždycky museli vybrat prostě nějakého vedoucího.

286
00:36:01,100 --> 00:36:08,099
A naštěstí to byl takový inteligentní člověk, který měl i ty organizační schopnosti, takže..

287
00:36:08,100 --> 00:36:14,599
Patrně si ho zvolili, ale to nevím, to už se mi dávno vytratilo, ty podrobnosti z paměti.

288
00:36:14,600 --> 00:36:16,999
IV: Takže jste vlastně komunikoval s ním převážně?

289
00:36:17,000 --> 00:36:25,566
MZ: S ním, ano. Tak když se dneska dívám na ten, na ten obrázek

290
00:36:25,567 --> 00:36:35,232
a uvědomím si, kolik je to let zpátky, myslím, že už asi málokdo je naživu.

291
00:36:35,233 --> 00:36:39,466
Ale pozor! Teď je tady ještě jeden příběh.

292
00:36:39,467 --> 00:36:45,499
A to je příběh pana Jana Přidala, který na té fotce není.

293
00:36:45,500 --> 00:37:13,832
Ale je to vlastně synovec, on se jmenuje Přidal, pana profesora Antonína Přidala a mé partnerky, rozené Marie Přidalové, toho času Macalíkové.

294
00:37:13,833 --> 00:37:20,966
A jednou se stalo, když jsem byl ve Vřesovicích, kde ten Jan žije, tak najednou..

295
00:37:20,967 --> 00:37:33,966
Byla to taková jakási sokolská oslava k 28. říjnu, a najednou při tom rozhovoru jsem uslyšel jméno Flossenbürg.

296
00:37:33,967 --> 00:37:38,666
At to je, ten název vyslovil právě Jan Přidal.

297
00:37:38,667 --> 00:37:43,499
Já jsem zbystřil a říkal jsem: Prosím?

298
00:37:43,500 --> 00:37:47,232
Tykali jsme si, poněvadž jsme vlastně v podstatě příbuzní.

299
00:37:47,233 --> 00:37:55,966
A tak jsem se dozvěděl, že on byl účastníkem,

300
00:37:55,967 --> 00:38:04,499
nebo tedy tím vězněm ve Flossenbürgu, ale na tomto transportu není.

301
00:38:04,500 --> 00:38:07,932
Pak jsme si vyměnili ty fotografie.

302
00:38:07,933 --> 00:38:11,766
On říkal: "Některé z nich znám, ale zdaleka ne všecky."

303
00:38:11,767 --> 00:38:18,499
Poněvadž si umíte představit, jestli tady bylo 18, 20 lidí, tam jich byly stovky, tisíce patrně. Nevím.

304
00:38:18,500 --> 00:38:28,066
Takže to je člověk, který vám může.. Je mu, je to ročník 1921.

305
00:38:28,067 --> 00:38:37,266
Čili má dvaadevadesát let a je to patrně jeden z mála přeživších.

306
00:38:37,267 --> 00:38:43,666
Dám vám jeho adresu, telefon, a doporučuju vám, abyste se za ním vypravili.

307
00:38:43,667 --> 00:38:48,966
Dozvíte se od něho patrně daleko víc, než ode mě.

308
00:38:48,967 --> 00:38:53,999
Protože ty moje zážitky se týkaly jenom té malinké skupiny.

309
00:38:54,000 --> 00:39:01,632
Ale to co on tam prožíval, to vám může autenticky povědět Jan Přidal.

310
00:39:01,633 --> 00:39:05,832
CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala?

311
00:39:05,833 --> 00:39:06,466
MZ: Prosim?

312
00:39:06,467 --> 00:39:08,666
CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala?

313
00:39:08,667 --> 00:39:20,832
MZ: Toto bylo někdy, co já vím, muselo to být už samozřejmě po 90. roce.

314
00:39:20,833 --> 00:39:30,266
Protože dejme tomu, že to bylo tak někdy kolem devadesátého druhého, třetího roku, čili po převratu.

315
00:39:30,267 --> 00:39:32,732
Do té doby jsme se neznali.

316
00:39:32,733 --> 00:39:37,599
Čili dávno po skončení takzvané normalizace,

317
00:39:37,600 --> 00:39:45,866
rok nebo dva poté, co jsme se zbavili komunismu.

318
00:39:45,867 --> 00:39:51,732
Takže doporučuju, abyste se za ním vypravili. On je výborný vypravěč.

319
00:39:51,733 --> 00:39:58,499
Má jediný hendikep, a s tím se budete muset vyrovnat, že je nedoslýchavý.

320
00:39:58,500 --> 00:40:03,899
Musí se na něho buď hlasitě mluvit anebo ho přimět, aby si vzal naslouchátko.

321
00:40:03,900 --> 00:40:06,166
A klaďte mu otázky a dozvíte se.

322
00:40:06,167 --> 00:40:12,499
Pokud to nenapsal, což je pravděpodobné, dokonce bych řekl, že to napsal, ty svoje vzpomínky.

323
00:40:12,500 --> 00:00:00,000
Tak tam budete mít autentické vzpomínky účastníka, jak říkám znovu patrně jednoho z mála nebo možná že jediného, který ještě dneska žije.