WEBVTT

1
00:00:00.100 --> 00:00:13.832
IV: Dnes je 9. listopadu 2013. Nacházíme se ve Zlíně, ve vile pana Miroslava Zikmunda, který se narodil 14. února roku 1919.

2
00:00:13.833 --> 00:00:27.999
Mé jméno je Pavla Plachá a budu s panem Zimundem mluvit o jeho setkání s vězni koncentračního tábora Flossenbürg, ke kterému došlo po osvobození tábora v Rokycanech.

3
00:00:28.000 --> 00:00:35.766
Pane Zikmunde, já bych se Vás ráda zeptala, jakým způsobem jste Vy navázal kontakt se skupinou českých vězňů?

4
00:00:35.767 --> 00:00:40.932
A jak k tomu vlastně k tomu došlo, ten celý ten příběh začal?

5
00:00:40.933 --> 00:00:53.266
MZ: Paní Plachá, začalo to vlastně nešťastným bombardováním Plzně Američany na samém sklonku války,

6
00:00:53.267 --> 00:01:06.732
kdy jsme vlastně už čekali jenom, kdy se Pattonova armáda, která se potýkala s velkými potížemi v Ardenách, dostane na území Československa.

7
00:01:06.733 --> 00:01:09.832
Pak byly různé dohody ..

8
00:01:09.833 --> 00:01:18.332
Opravuju, pak byly různé dohady, jestli to bylo způsobeno počasím nebo špatnou orientací.

9
00:01:18.333 --> 00:01:30.566
Prostě fakt byl ten, že několik těch ničivých bomb spadlo dokonce na civilní část Plzně, v oblasti, kde žili moji rodiče.

10
00:01:30.567 --> 00:01:33.066
Já jsem v té době byl zaměstnaný v Praze.

11
00:01:33.067 --> 00:01:37.332
Čili když jsem se to dozvěděl, tak jsem honem ujížděl do Plzně.

12
00:01:37.333 --> 00:01:45.499
A měli jsme v Liblíně nedaleko Rokycan známé a tam jsme se celá rodina přestěhovali.

13
00:01:45.500 --> 00:01:51.632
Potom najednou, samozřejmě poslouchali jsme rozhlas.

14
00:01:51.633 --> 00:01:59.099
5. května jsme zaslechli, jak Praha volá o pomoc, z rozhlasu.

15
00:01:59.100 --> 00:02:06.232
Čili Miroslava Zikmunda, Sokola, nenapadlo nic lepšího, než vydat se pěšky.

16
00:02:06.233 --> 00:02:17.466
A dokonce proti postupujícím nebo spíš ustupujícím německým vojskům Schörnerovy armády,

17
00:02:17.467 --> 00:02:25.032
kteří se snažili dostat do zajetí, amerického zajetí v Plzni na demarkační čáře.

18
00:02:25.033 --> 00:02:30.832
Přijel jsem nebo přijel, přišel jsem pěšky do Rokycan.

19
00:02:30.833 --> 00:02:41.499
A tam jsem se hlásil na nově vytvořeném posádkovém velitelství. To byli důstojníci, někteří ještě z doby republiky.

20
00:02:41.500 --> 00:02:45.366
Ten jeden se mě zeptal: "Umíš nějaké cizí jazyky?"

21
00:02:45.367 --> 00:02:49.132
Tak jsem mu to vyjmenoval, asi pět nebo šest. A on říkal: "No to je úžasné!"

22
00:02:49.133 --> 00:02:55.432
"Budeš tady dělat tlumočníka mezi Sověty a mezi Američany, až dojde k ..."

23
00:02:55.433 --> 00:02:58.499
Což se potom skutečně stalo.

24
00:02:58.500 --> 00:03:12.499
Zároveň mě.. A v té době projížděli právě z různých koncentračních táborů přes Rokycany bývalí vězňové.

25
00:03:12.500 --> 00:03:16.332
A jelikož jsem pořád s sebou tahal fotoaparát,

26
00:03:16.333 --> 00:03:23.632
tak jsem dostal pověření po skončení těch jednání mezi Sověty a Američany

27
00:03:23.633 --> 00:03:39.666
od toho rokycanského jaksi velitele posádky, abych doprovázel dva.. Nebyli dva, byl to jen jeden náklaďák.

28
00:03:39.667 --> 00:03:50.732
Vzpomínám si dokonce, že to byl, že měl ještě pohon na dřevoplyn, což pro vás dneska, to možná znáte jedině z historie.

29
00:03:50.733 --> 00:04:00.499
Jelikož nebyl benzín, to všecko muselo prostě jít do zásob armády, německé armády pochopitelně.

30
00:04:00.500 --> 00:04:03.566
Takže se jezdilo na dřevoplyn.

31
00:04:03.567 --> 00:04:09.499
Na té fotografii, které mám, na jedné z těch fotografií, které jsem tam potom pořizoval,

32
00:04:09.500 --> 00:04:19.499
je dokonce vidět ten kotel tady, což pro dnešního automobilistu je něco naprosto neslýchaného.

33
00:04:19.500 --> 00:04:28.066
Já jsem ty koncentráčníky, nerad to slovo vyslovuji, ale prostě oni si tak sami říkali.

34
00:04:28.067 --> 00:04:33.132
Měli nejrůznější oblečení. Když se teď na tu fotku tady dívám..

35
00:04:33.133 --> 00:04:39.999
Především měli československou vlajku, kterou drželi hrdě jaksi v tom..

36
00:04:40.000 --> 00:04:49.432
Protože umím si přestavit, že po těch letech, které strávili v tom šíleném prostředí, že na to byli hrdí.

37
00:04:49.433 --> 00:04:57.599
Jeden z nich tady má zřejmě německou vojenskou čepici na hlavě.

38
00:04:57.600 --> 00:05:03.299
Ostatní jsou vlastně všichni bez jakýchkoliv pokrývek na hlavě.

39
00:05:03.300 --> 00:05:14.166
Prostě tak, jak posbírali jakési mundůry, tak, tak se prostě vměstnali na korbu toho náklaďáku.

40
00:05:14.167 --> 00:05:19.132
A všichni stáli. Protože místa tam nebylo.

41
00:05:19.133 --> 00:05:24.999
Myslím, že jich bylo asi osmnáct nebo dvacet. To je možné spočítat potom konkrétně.

42
00:05:25.000 --> 00:05:27.532
Ta pouť byla velice jaksi..

43
00:05:27.533 --> 00:05:37.399
Já jsem dostal pověření, abych ten transport eskortoval do Tábora.

44
00:05:37.400 --> 00:05:41.699
Protože většina těch vězňů byla z jižních Čech.

45
00:05:41.700 --> 00:05:51.766
Bylo to dost složité, protože v té době se ještě mezi Příbramí a tuším, že Milínem, tam se ještě bojovalo.

46
00:05:51.767 --> 00:05:56.366
Ačkoliv to bylo.. Tu fotku jsem pořizoval 10. května.

47
00:05:56.367 --> 00:05:59.999
Ale teprve, myslím, dvanáctého došlo k definitivnímu zastavení.

48
00:06:00.000 --> 00:06:10.166
Čili už několik dnů po podepsání příměří se ještě bojovalo mezi jednak Vlasovci a zbytky ustupujících německých armád.

49
00:06:10.167 --> 00:06:15.999
Čili my jsme museli dělat velikánský okruh přes Příbram, pak se vrátit do Prahy.

50
00:06:16.000 --> 00:06:21.066
A přes Jince jsme se dostali až do toho Tábora.

51
00:06:21.067 --> 00:06:28.466
A tam jsem se s těmi mými svěřenci rozloučil.

52
00:06:28.467 --> 00:06:31.166
Od té doby jsem nikoho z nich neviděl.

53
00:06:31.167 --> 00:06:39.499
Ale pozoruhodné bylo, já jsem všem slíbil, že ty dvě fotky, které jsem tam pořídil, že jim je pošlu.

54
00:06:39.500 --> 00:06:49.799
Leč: Vrátil jsem se potom do Prahy, tuším někdy kolem 15. května.

55
00:06:49.800 --> 00:07:00.832
A teď nastala hektická doba, protože po těch šesti letech zavření vysokých škol jsme měli primární zájem,

56
00:07:00.833 --> 00:07:08.632
společně s Jirkou Hanzelkou, s kterým jsme už tehdy připravovali plán na cestu kolem světa, abychom dostudovali.

57
00:07:08.633 --> 00:07:12.532
Nás překvapilo to zavření škol ve třetím semestru.

58
00:07:12.533 --> 00:07:18.499
Čili teď jsem musel všecky ty věci stěhovat.

59
00:07:18.500 --> 00:07:26.966
Knihovnu a tak dále jsem stěhoval z té vybombardované Plzně do Prahy.

60
00:07:26.967 --> 00:07:35.666
A ten soupis těch osmnácti koncentráčníků, který mě pořídil rukopisně pan Sivera ..

61
00:07:35.667 --> 00:07:42.132
To byl .. František se jmenoval, si vzpomínám. To byl starosta Českých Velenic.

62
00:07:42.133 --> 00:07:45.499
Tak já jsem to někde prostě ztratil.

63
00:07:45.500 --> 00:07:56.032
A teprve po mnoha letech se mně podařilo, když jsem jaksi uspořádával svůj archiv, knihovnu a tak, jsem ten seznam našel.

64
00:07:56.033 --> 00:08:05.232
A to bylo v roce 1975, čili rovných třicet let po této události.

65
00:08:05.233 --> 00:08:12.666
Umíte si představit, že jsem musel předpokládat, že řada těch účastníků už buď nežije

66
00:08:12.667 --> 00:08:19.932
anebo jsou v nějakém takovém zdravotním stavu, který jim nedovoluje, aby možná vůbec na ten dopis odpověděli.

67
00:08:19.933 --> 00:08:25.066
Pořídil jsem těch osmnáct nebo dvacet průklepů.

68
00:08:25.067 --> 00:08:31.932
Poněvadž tehdy přístup k nějakému rozmnožovacímu stroji jsem neměl, v té době.

69
00:08:31.933 --> 00:08:39.099
Nezapomeňme, byla už tuhá husákovská cenzura, že, takzvaná normalizace.

70
00:08:39.100 --> 00:08:42.632
Tak jsem udělal průklepy, tak aby to bylo čitelné.

71
00:08:42.633 --> 00:08:48.032
A s těmi dvěma fotografiemi jsem všem těm účastníkům poslal.

72
00:08:48.033 --> 00:08:54.666
Pak jsem byl.. To bylo naprosto neuvěřitelné, kolik jsem dostal dopisů.

73
00:08:54.667 --> 00:09:01.232
Jsou tady všechny uložené. Máte je k dispozici. Můžete si je oskenovat včetně obálek.

74
00:09:01.233 --> 00:09:15.932
To byly lidské příběhy, kde ti lidé byli jednak překvapeni, že po třiceti letech se někdo ozývá, včetně fotografií, na kterých byli sami.

75
00:09:15.933 --> 00:09:27.199
Bohužel v řadě případů to byly dopisy smutné, protože psali: dědeček už nežije, umřel tehdy a tehdy.

76
00:09:27.200 --> 00:09:31.666
A nicméně mi poděkovali, že jsem si na to vzpomněl.

77
00:09:31.667 --> 00:09:46.832
A že mají vůbec nějaký dokument o tom, jak ten jejich příbuzný, někdy tatínek, někdy dokonce dědeček, vypadal, když se vracel v tom zuboženém stavu z koncentráku.

78
00:09:46.833 --> 00:09:51.866
Takže to je v kostce celá ta historie.

79
00:09:51.867 --> 00:10:01.166
Já myslím, že ty osudy lidí, kteří prostě prožili ten, ty strašné útrapy..

80
00:10:01.167 --> 00:10:11.766
Víme to ze srovnávání s jinými koncentráky, s Dachau a podobně, že, že většině z nich se vůbec o tom nechtělo vzpomínat.

81
00:10:11.767 --> 00:10:25.532
Já sám jsem zažil jeden případ spolužáka, který byl zavřen jako vysokoškolák po uzavření těch českých vysokých škol v 39. roce.

82
00:10:25.533 --> 00:10:31.566
Vrátil se, a ačkoli jsme byli výborní kamarádi, on o tom nechtěl mluvit.

83
00:10:31.567 --> 00:10:45.332
Jednak, a to se mně potom v jedné takové důvěrné chvilce svěřil s tím, že museli slíbit těm dozorcům, gestapákům, že o tom nikdy nebudou mluvit.

84
00:10:45.333 --> 00:10:51.432
Protože v případě, když by něco prozradili, tak si je najdou a bude sekera.

85
00:10:51.433 --> 00:10:57.999
To s těmi lidmi žilo dál. Mnozí trpěli až do smrti.

86
00:10:58.000 --> 00:11:10.199
Prostě tím, tím, těmi nepřenosnými zážitky, které člověk, který to neprožil na vlastní kůži, prostě tomu ani nechce věřit.

87
00:11:10.200 --> 00:11:14.166
Takže to je v kostce asi tak všechno, co vám můžu povědět.

88
00:11:14.167 --> 00:11:23.499
IV: Když dovolíte, vrátili bychom se do toho května 45, když jste poprvé přišel k tomu nákladnímu autu s těmi vězni.

89
00:11:23.500 --> 00:11:30.332
Jestli byste mohl říct něco o té cestě? Jak to probíhalo, jak dlouho to vůbec trvalo?

90
00:11:30.333 --> 00:11:37.332
Jakým způsobem jste s těmi vězni mluvil, jestli Vám třeba vyprávěli o tom, co se jim přihodilo?

91
00:11:37.333 --> 00:11:41.999
MZ: Paní Plachá, víte, to je věc, kterou Vám těžko budu moct..

92
00:11:42.000 --> 00:11:46.999
Zaprvé oni většinou, ne většinou, ne většinou, všichni stáli na té korbě.

93
00:11:47.000 --> 00:11:49.866
Já jsem seděl vedle toho řidiče náklaďáku.

94
00:11:49.867 --> 00:11:54.932
Občas jsem si uvědomil: ty jsi mladej kluk, zdravej.

95
00:11:54.933 --> 00:12:04.332
Tak jsem, když byly občas takové ty zastávky že, nezbytné, nutné, tak jsem některého z nich vyzval, aby se posadil,

96
00:12:04.333 --> 00:12:09.366
že si stoupnu sám na jeho místo, abych mu jím ulevil.

97
00:12:09.367 --> 00:12:12.966
Zajímavé, že to všichni odmítli.

98
00:12:12.967 --> 00:12:17.066
Říkali: "My jsme rádi, že se vracíme domů."

99
00:12:17.067 --> 00:12:25.199
"My jsme vydrželi daleko horší věci, toto je pro nás procházka, že můžeme stát a že se blížíme domov."

100
00:12:25.200 --> 00:12:38.999
Takže přesto jsem asi ve dvou, třech případech, když jsem viděl, že ten člověk je unavený, že se tam drží té korby, tak jsem si vystřídal místo.

101
00:12:39.000 --> 00:12:45.999
Ale na to, aby byl nějaký čas si vyprávět, na to prostě nebyl v té chvilí čas.

102
00:12:46.000 --> 00:12:47.466
IV: Jak ti lidé vypadali?

103
00:12:47.467 --> 00:13:06.366
MZ: Takhle, na to, že měli za sebou tak, takové útrapy, tak jsem si teprve spíš při prohlížení těch fotografií uvědomil, že to musela být od nich úžasná vůle žít.

104
00:13:06.367 --> 00:13:18.266
Že, byli všichni, byli samozřejmě pohublí, vyčerpaní, ale ta energie, kterou načerpali tím..

105
00:13:18.267 --> 00:13:27.766
Pak, pak jeden z nich mi vyprávěl, když překročili hranice, jak si klekli a líbali zem, že prostě jsou najednou doma.

106
00:13:27.767 --> 00:13:33.232
Tak to byly spíš takové drobky těch mých vzpomínek.

107
00:13:33.233 --> 00:13:40.432
Ale na to, abych je nějak zpovi.., zpovídal, abych si dokonce dělal poznámky..

108
00:13:40.433 --> 00:13:46.232
Což byl můj zvyk, já si vedu od svých studentských let deník dodnes.

109
00:13:46.233 --> 00:13:54.532
Ale znovu opakuju. Prostě to byla taková vypjatá doba, že na takové věci, prostě na ty detaily nebyl čas.

110
00:13:54.533 --> 00:14:06.899
No, a teď jistě pochopíte, že od té doby uplynulo, kolik máme, 45, 55, 68 let, jestli dobře počítám.

111
00:14:06.900 --> 00:14:21.099
Do té mé hlavy se nasoukalo tolik jiných zážitků, že ty podrobnosti z toho jsou už takové jakoby matné vzpomínky.

112
00:14:21.100 --> 00:14:26.866
Protože já jsem mezitím prostě prožil spolu s Jirkou Hanzelkou na těch obou cestách,

113
00:14:26.867 --> 00:14:31.699
tím že jsme to potom oba museli literárně filmově zpracovat..

114
00:14:31.700 --> 00:14:40.932
Takže se, logicky ty detaily z tohoto časově velice vzdáleného úseku vybledly.

115
00:14:40.933 --> 00:14:48.299
IV: Vzpomenete si třeba aspoň přibližně, jak dlouho ta cesta trvala a jestli jste třeba na ní měli nějaké potíže, které jste museli překonávat?

116
00:14:48.300 --> 00:14:53.999
Jestli jste naráželi cestou třeba na problém nedostatku paliva nebo něco takového?

117
00:14:54.000 --> 00:15:05.166
MZ: Eh ten dřevoplyn byl, bych řekl, tak spolehlivý, že když došlo jaksi došlo palivo, tak jsme zastavili.

118
00:15:05.167 --> 00:15:11.866
Ten řidič, už měl s tím zkušenosti, měl pilu a sekyru.

119
00:15:11.867 --> 00:15:20.266
Tak našel někde v lese nějaký sušky, naládoval to do toho kotle a za hodinu se jelo dál.

120
00:15:20.267 --> 00:15:28.632
Což dneska, když to vyprávíte někomu, kdo je zvyklý, že zastaví na jedné z bezpočtu benzínových stanic,

121
00:15:28.633 --> 00:15:36.999
vybere si který, jaký druh benzínu potřebuje, tak je to prostě neuvěřitelné, ale taková byla doba tehdy.

122
00:15:37.000 --> 00:15:43.766
Takže toto se mi vybavilo úplně jasně, jak jsme zastavili někde u lesa a ten řidič vyskočil.

123
00:15:43.767 --> 00:15:51.399
A vždycky, když hledal nějakou zastávku, tak aby si mohli ti transportovaní prostě ulevit fyzicky, že.

124
00:15:51.400 --> 00:15:58.766
Tak vždycky se rozběhl a požádal některé z nich, aby mu pomohli,

125
00:15:58.767 --> 00:16:04.566
protože záleželo, aby ten transport trval pokud možno co nejkratší dobu.

126
00:16:04.567 --> 00:16:08.932
Tak vždycky několik z nich vyskočilo a hledali v lese nějaké sušky.

127
00:16:08.933 --> 00:16:13.366
Nemohli, nemohlo to být nějaké čerstvé dřevo, protože to nehořelo, že.

128
00:16:13.367 --> 00:16:21.266
Tak zatopil v tom kotli, naházel to tam, když se to přeměnilo v plyn, tak řekl: "A jedeme dál!"

129
00:16:21.267 --> 00:16:23.999
Čili toto si pamatuju úplně živě.

130
00:16:24.000 --> 00:16:25.599
IV: A jeli jste i přes noc třeba?

131
00:16:25.600 --> 00:16:30.966
MZ: Zastavovali jsme, protože, víte, ja teď ani nevím..

132
00:16:30.967 --> 00:16:37.699
Ano, ja, vím že jsme zůstali přes noc v Příbrami.

133
00:16:37.700 --> 00:16:42.099
Tam už tehdy byla sovětská armáda.

134
00:16:42.100 --> 00:16:49.199
Takže tam jsem se poprvé setkal s ruskými vítěznými vojáky.

135
00:16:49.200 --> 00:16:55.999
Poněvadž jsem mluvil velice dobře rusky, tak oni byli celí šťastní a vyprávěli jsme, fotografovali jsme.

136
00:16:56.000 --> 00:16:58.466
Mám tady také několik fotografií z té doby.

137
00:16:58.467 --> 00:17:03.666
Tak tam jsme tehdy přenocovali, myslím, že to byla nějaká sokolovna, nebo a čili..

138
00:17:03.667 --> 00:17:10.499
Tam už to bylo vybavené tak, že tam měli jakási taková ta přenosná lůžka,

139
00:17:10.500 --> 00:17:19.832
taková ta skládací, což pochopitelně pro ty koncentráčníky byl přepychový nocleh.

140
00:17:19.833 --> 00:17:29.932
Potom jsme se museli vracet přes ty Jince, protože tam, jak jsem říkal, tam se ještě bojovalo a byla to nebezpečná..

141
00:17:29.933 --> 00:17:34.666
Tam nás varovali: "Zpátky se, ne, dál nejezděte, poněvadž tady se ještě bojuje."

142
00:17:34.667 --> 00:17:39.832
Tak jsme se museli vrátit a potom teprve třetí den jsme se dostali do Tábora.

143
00:17:39.833 --> 00:17:42.399
A tam jsem se s nimi rozloučil.

144
00:17:42.400 --> 00:17:48.832
IV: Byl jste svědkem toho, jak třeba ty vězně někdo přišel přivítat z rodiny, nebo... ?

145
00:17:48.833 --> 00:17:54.632
MZ: Ne. Ne. Oni, jak říkam, většina z nich byla z jižních Čech.

146
00:17:54.633 --> 00:17:59.932
Čili v Táboře, jaksi bylo.. Tam končila moje povinnost.

147
00:17:59.933 --> 00:18:13.632
Tam jsem jaksi splnil to, ten příkaz toho vojenského no velitele, byl to nějaký kapitán z první republiky, že.

148
00:18:13.633 --> 00:18:19.499
Tak jsem se potom vrátil. Formálně jsem mu podal hlášení.

149
00:18:19.500 --> 00:18:24.432
On mě vystavil potvrzení o tom, že jsem po tuto dobu…

150
00:18:24.433 --> 00:18:29.432
Mám to dokonce tady v archivu, možná, že kdybyste potom měla zájem, tak bych to vyhledal.

151
00:18:29.433 --> 00:18:33.332
Což bylo takové zajímavé, že prostě on sám mně to nabídl.

152
00:18:33.333 --> 00:18:43.299
Říkal: "Až někdy budeš potřebovat nějaký ověření o tom, cos dělal těsně po válce, tak se ti to bude možná hodit."

153
00:18:43.300 --> 00:18:53.832
Tykal mě pochopitelně, poněvadž jsem tehdy měl… kolik mě bylo? No, šestadvacet.

154
00:18:53.833 --> 00:18:58.132
IV: A když jste se s nimi rozloučil, tak jste sepak tím samým autem vracel?

155
00:18:58.133 --> 00:19:01.799
MZ: Vracel jsem se zpátky, odevzdal jsem ho.

156
00:19:01.800 --> 00:19:06.499
Víte, že ani nevím.. já jsem myslím tehdy..

157
00:19:06.500 --> 00:19:11.832
To auto prostě, já nevím, komu patřilo.

158
00:19:11.833 --> 00:19:18.866
To vám teďka nepovíme si, to bych si musel nahled, ale možná, že ani v těch, v tom deníku, na ten nebyl čas.

159
00:19:18.867 --> 00:19:23.366
Protože já už jsem pospíchal, abych se dostal honem do Prahy, že.

160
00:19:23.367 --> 00:19:31.666
Takže buď jsem ho tam nechal jako, jakožto válečnou kořist, poněvadž to někde museli sehnat.

161
00:19:31.667 --> 00:19:45.966
Napsali na to vápnem nebo nějakou, nějakou asi olejovou barvou ten nápis: koncentrač.., ještě jednou, koncentrační tábor Flossenbürg.

162
00:19:45.967 --> 00:19:50.866
Takže toto vám nepovím takhle už přesně. To bych, to bych si buď musel vymýšlet.

163
00:19:50.867 --> 00:19:57.832
Buď jsem ho tam nechal, což je pravděpodobnější, poněvadž jsem se ani nestaral.

164
00:19:57.833 --> 00:20:03.466
Jsem se prostě vrátil nejkratší možnou cestou do těch Rokycan.

165
00:20:03.467 --> 00:20:11.166
Tam jsem to odhlásil, jak se sluší a patří a honem hurá do Prahy.

166
00:20:11.167 --> 00:20:15.666
IV: Slyšel jste tehdy o koncentračním táboru Flossenbürg poprvé?

167
00:20:15.667 --> 00:20:18.932
MZ: Poprvé. Poprvé. Ja jsem..

168
00:20:18.933 --> 00:20:36.299
Rozumíte, dnešní historici nebo takzvaní v uvozovkách historici, vycházejí často z toho, že znají vývoj od toho okamžiku do dneška.

169
00:20:36.300 --> 00:20:38.999
Což jim mám za zlé.

170
00:20:39.000 --> 00:20:47.499
Je těžko se vžít do situace, která je daná okamžikem.

171
00:20:47.500 --> 00:20:59.499
Já na to často narážel i při rozhovorech s lidmi, kteří se mě ptali, jestli byl odsun Němců spravedlivý nebo ne.

172
00:20:59.500 --> 00:21:09.932
Člověk, který neprožil těch šest let války, to ponížení, ty neustálé..

173
00:21:09.933 --> 00:21:12.499
Já vám to řeknu na konkrétním případě.

174
00:21:12.500 --> 00:21:22.666
Ve čtyřicátém druhém roce, kdy jsem byl zaměstnán ještě v Českomoravském svazu pro mléko, tuky a vejce.

175
00:21:22.667 --> 00:21:31.499
To byly prostě takzvané svazy, které měly na starost obhospodařování a distribuci všech potravin.

176
00:21:31.500 --> 00:21:38.366
Počínaje moukou, masem, konče – teď se už budete možná smát – umělým medem.

177
00:21:38.367 --> 00:21:44.232
Na distribuci umělého medu byla jedna zvláštní organizace.

178
00:21:44.233 --> 00:21:52.132
Ten se vyráběl ze všech možných chemikálií, jenom tam nebyl med, včelí med pravý.

179
00:21:52.133 --> 00:22:02.666
Takže když jsem takovouhle otázku dostával, tak mě vždycky vytanula v mysli moje cesta. Já jsem tehdy bydlel v Nuslích.

180
00:22:02.667 --> 00:22:16.999
A chodil jsem pěšky čtvrt hodiny, dvacet minut do tehdejší Lützovovy ulice, což je na rohu Václavského náměstí a dnešní Opletalovy třídy.

181
00:22:17.000 --> 00:22:28.666
V tom '42. roce po heydrichiádě jsem míjel na té pěší trase do zaměstnání několik amplionů,

182
00:22:28.667 --> 00:22:44.999
z nichž den co den se ozýval stereotypní hlas: Byl zatčen, teď bylo jméno, a podle stanného práva popraven.

183
00:22:45.000 --> 00:22:48.666
To byly nekonečné hlášky.

184
00:22:48.667 --> 00:23:01.632
Teď, když k tomu připočítáte ještě to ponížení nás studentů, kteří jsme prahli po tom, abychom včas dokončili studia a mohli..

185
00:23:01.633 --> 00:23:06.466
Poněvadž jsme studov.., jak Jirka tak já jsme studovali Vysokou školu obchodní.

186
00:23:06.467 --> 00:23:20.932
A absolventi byli takzvaní komerční inženýři, kteří po skončení fakulty vyletěli do světa, stávali se z nich prostě.. pracovali na nejrůznějších místech.

187
00:23:20.933 --> 00:23:32.499
A my jsme tento plán nosili v hlavě od chvíle, kdy jsme se v tom '38. roce po maturitě seznámili při zápise na Vysokou školu obchodní.

188
00:23:32.500 --> 00:23:51.999
Takže to, že ti Sudeťáci, jak se jim říkalo, že měli to heslo: Heim ins Reich, domů do rajchu, tak se jim konečně splnilo.

189
00:23:52.000 --> 00:23:58.499
Já vím, že to byla věc, která se dneska dá nazvat genocidou.

190
00:23:58.500 --> 00:24:05.499
Ale když uvážíte, že to byli lidé, kteří rozbili vlastně republiku,

191
00:24:05.500 --> 00:24:17.832
tak účastníkům těchto událostí nezbývá než říct: Tak si zasloužili to, co chtěli.

192
00:24:17.833 --> 00:24:30.699
Se zpětnou platností přiznávám a připouštím a je to tak, že to bylo kruté, že prostě kolektivní vina neexistuje.

193
00:24:30.700 --> 00:24:38.399
Ale opíralo se to celé o akt, který schválili spojenci.

194
00:24:38.400 --> 00:24:47.766
To byla ten, ta dohoda v Potsdamu na konci války, kdy k tomu dali souhlas jak Britové, tak Francouzi, tak Američané.

195
00:24:47.767 --> 00:24:58.032
Takže legálně vlastně, podle těch Benešových dekretů to byl akt, který byl v souladu s tehdejším mezinárodním právem.

196
00:24:58.033 --> 00:25:00.366
To je všecko, co k tomu můžu říct.

197
00:25:00.367 --> 00:25:03.766
IV: Můžu se ještě vrátit tedy k tomu Flossenbürgu?

198
00:25:03.767 --> 00:25:08.999
Eh byl jste se tam sám třeba potom někdy podívat nebo navštívil jste tohle místo?

199
00:25:09.000 --> 00:25:11.166
MZ: Nebyl. Nebyl. Na to už nebyl čas.

200
00:25:11.167 --> 00:25:16.632
Protože těch koncentráků bylo..  Já jsem dokonce ani nebyl ještě dodnes v Lidicích.

201
00:25:16.633 --> 00:25:19.499
Protože chápejte, my jsme..

202
00:25:19.500 --> 00:25:27.599
Teď to vezmu úplně stručně: Květen '45 – otevření českých vysokých škol.

203
00:25:27.600 --> 00:25:35.999
Oba dva s Jirkou jsme pracovali ve spolku posluchačů, čili měli jsme na starosti organizaci.

204
00:25:36.000 --> 00:25:47.566
V květnu jsme.. byly otevřené vysoké školy.

205
00:25:47.567 --> 00:26:05.566
A v letním semestru, když jsme skončili, tak jsme okamžitě vyrazili oba dva do Sušice, kde měl Jirka Hanzelka jakéhosi vzdáleného příbuzného a ten měl autodílny.

206
00:26:05.567 --> 00:26:16.632
Takže my jsme toho využili, že mezi první a druhou státnicí jsme jezdili náklaďákem, který on vlastnil.

207
00:26:16.633 --> 00:26:19.299
Jinak jsme tam pracovali v těch autodílnách.

208
00:26:19.300 --> 00:26:31.166
Zamazaní, rýpali jsme se tam prostě v montérkách, opravovali jsme automobily nejrůznějších značek.

209
00:26:31.167 --> 00:26:34.699
A byla to výborná praxe, která se nám potom hodila na cestách, že.

210
00:26:34.700 --> 00:26:41.832
Ale zároveň ten pan, jmenoval se Davidten jeho příbuzný, to si ještě pamatuju dodnes, ten jeho příbuzný.

211
00:26:41.833 --> 00:26:52.999
Tak říkal: "Kluci, když tady takhle se babráte v těch rozebraných mašinách, tak by bylo dobře, abyste si udělali řidičák."

212
00:26:53.000 --> 00:27:07.999
Tak zařídil, že tamní mlékárna, která svážela po Šumavě mléko do sběrny, tak my jsme tím náklaďákem prostě vždycky jezdili s tím šoférem.

213
00:27:08.000 --> 00:27:20.499
A pustil nás k volantu a my jsme takto celou tu dobu, co jsme tam byli – to bylo asi 14 dnů nebo tři neděle – jsme si prostě odbyli praxi s náklaďákem.

214
00:27:20.500 --> 00:27:30.732
A když to skončilo, tak ten pan David zavolal toho místního zkušebního komisaře.

215
00:27:30.733 --> 00:27:33.999
Ten se k nám posadil a teď říkal: "Jeďte!"

216
00:27:34.000 --> 00:27:45.832
"Teď zastavíte v kopci a předveďte, jak bez cukání auta se rozjedete dopředu. Ani couvat, ani dopředu."

217
00:27:45.833 --> 00:27:53.666
"Otočte, vraťte se zpátky. " Prostě normálně nás zkoušel tak, jako kdybychom dělali normální autoškolu.

218
00:27:53.667 --> 00:28:05.899
Čili bylo to daleko náročnější, než v mnoha dnešních současných teoretických výukách, kdy řidič dostane papír

219
00:28:05.900 --> 00:28:16.832
a přitom si neví rady s provozem ja nevím, nejenom v normálním terénu, ale dokonce v Praze nebo v Brně a podobně, že.

220
00:28:16.833 --> 00:28:23.832
Čili my jsme odjížděli z těch Sušic s novými řidičáky.

221
00:28:23.833 --> 00:28:28.499
Tak to byla velice užitečná, jaksi bylo to velmi užitečná praxe.

222
00:28:28.500 --> 00:28:34.266
Jednak jako montérů a zároveň jsme se do Prahy vrátili už s řidičákem.

223
00:28:34.267 --> 00:28:40.499
IV: V tom roce 38, jestli se ještě můžu vrátit, vy jste teda přišel do Prahy na vysokou školu?

224
00:28:40.500 --> 00:28:41.266
MZ: Ano.

225
00:28:41.267 --> 00:28:49.499
IV: Mohl byste pak shrnout, jak vlastně jste celé to období války, okupace, jak jste ho prožil, než jste se dostal na konci války..

226
00:28:49.500 --> 00:28:54.566
MZ: Ano. Já když nám zavřeli školy, tak samozřejmě tehdy platilo..

227
00:28:54.567 --> 00:29:06.232
To už teda Němci na tom pracovali velice intenzívně, poněvadž ta jejich systematičnost, ta pořádkumilovnost v uvozovkách, že,  vedla tak daleko,

228
00:29:06.233 --> 00:29:09.166
že když jste neměl zaměstnání, tak jste byl podezřelý.

229
00:29:09.167 --> 00:29:14.499
A buď vás poslali na práci do Německy anebo do koncentráku.

230
00:29:14.500 --> 00:29:26.366
Hned ten den, kdy jsem ujel z Prahy do Plzně, tak došlo k tomu, že gestapáci vybrali koleje.

231
00:29:26.367 --> 00:29:35.299
A devět studentů – to jistě víte – bylo téhož večera, 17. listopadu popraveno.

232
00:29:35.300 --> 00:29:42.166
Čili to byl vysloveně zastrašující tah.

233
00:29:42.167 --> 00:29:59.732
A stovky, stovky, to číslo nevím, ale je jistě dosažitelné z dnešních bohatých dokumentů, vybrali koleje a všecky poslali do koncentráků.

234
00:29:59.733 --> 00:30:03.499
Čili ten teror, v tom jsme žili.

235
00:30:03.500 --> 00:30:08.332
Moje první starost byla, najít si honem, honem nějaké zaměstnání.

236
00:30:08.333 --> 00:30:12.299
Víte, jaké bylo moje první zaměstnání?

237
00:30:12.300 --> 00:30:18.766
Poražeč na plzeňských jatkách.

238
00:30:18.767 --> 00:30:24.732
Poněvadž jsem samozřejmě neměl na to žádný glejt, na to jste musel být vyučený,

239
00:30:24.733 --> 00:30:31.532
tak jsem prostě dělal takovýho poskoka, že jsem, že jsem dostal třeba za úkol tam když..

240
00:30:31.533 --> 00:30:48.832
Ponděvadž hovězí dobytek nebo vepřová, bagouny, vepře, ty buď stříleli, na to byli speciální prostě zbraně.

241
00:30:48.833 --> 00:30:59.366
Zbraně, jateční bouchačky. Že prostě dostal „pic“ a buď býček, nebo kráva klesla, že a

242
00:30:59.367 --> 00:31:05.066
Ti dovážení bagouni, tak to jsme si vždycky z toho dělali legraci, že.

243
00:31:05.067 --> 00:31:09.999
Když dostal tu ránu, tak ještě chvilku pobíhal, jako kdyby ho to bavilo.

244
00:31:10.000 --> 00:31:15.432
Mluví se mě o tom jaksi nepatřičně, ale byly to moje první dojmy.

245
00:31:15.433 --> 00:31:22.732
Takže já jsem dostal tedy za úkol, abych podřezával beránky a ovečky a kůzlata a to bylo hrozné.

246
00:31:22.733 --> 00:31:34.866
To byla taková koza, teď se to dobytče na to položilo a nožem jste musela {gesto} a tekla krev.

247
00:31:34.867 --> 00:31:40.066
Já jsem to viděl poprvé v životě, takže to byla moje první životní praxe.

248
00:31:40.067 --> 00:31:51.932
Ale potom jsem dostal.. To bylo v tom '39. roce, a potom se začaly v tom '40. brzy na jaře tvořit tyhlety "Svazy pro ..." 

249
00:31:51.933 --> 00:31:56.399
A teď to mělo vždycky ten přívlastek pro ty různé..

250
00:31:56.400 --> 00:31:58.999
Tak jsem se dostal do, do Prahy.

251
00:31:59.000 --> 00:32:10.299
Z těch jatek, jsem tam ještě pracoval ve sběrně, to taky už byl protektorátní vynález, ve sběrně sádla a loje.

252
00:32:10.300 --> 00:32:15.366
A s touto kvalifikací jsem potom byl přijat do toho pražského svazu.

253
00:32:15.367 --> 00:32:19.866
Tam jsem pracoval asi dva roky do '42. roku.

254
00:32:19.867 --> 00:32:36.899
Ale protože jsem věděl, že eh, postupně se vždycky museli vyčleňovat někteří pracovníci, kteří bud´ nebyli příliš dejme tomu pracovití nebo vynalézaví a podobně,

255
00:32:36.900 --> 00:32:40.632
tak ty posílali na práci do rajchu,

256
00:32:40.633 --> 00:32:49.066
tak jsem si v tom '42. v předtuše tohoto, že by mě to mohlo ohrozit, našel jiné zaměstnání.

257
00:32:49.067 --> 00:32:55.832
A tam jsem potom zůstal až do toho '45. roku.

258
00:32:55.833 --> 00:33:07.499
Tak to je v kostce jaksi příběh Miroslava Zikmunda, bývalého vysokoškoláka a znovu vysokoškoláka.

259
00:33:07.500 --> 00:33:13.966
IV: Děkuju.

260
00:33:13.967 --> 00:33:17.899
MZ: Teď tady máte ale hromadu dokumentů.

261
00:33:17.900 --> 00:33:21.999
To už bude možná na to, abyste si to v klidu prohlédli.

262
00:33:22.000 --> 00:33:30.999
Vy jste přivezla dvě fotografie, které jsou rozmnožené na formát A4.

263
00:33:31.000 --> 00:33:33.666
Je to reprodukce.

264
00:33:33.667 --> 00:33:41.732
Ale autorem těchto fotografií, které jste patrně dostali z toho muzea, je autorem Miroslav Zikmund.

265
00:33:41.733 --> 00:33:44.166
Tady máte originály, je tady dokonce..

266
00:33:44.167 --> 00:34:01.899
Mám tady od toho negativ, který je už součástí toho archivu Muzea jiho.., Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.

267
00:34:01.900 --> 00:34:15.999
A mám tady originály i těch soupisů, které pořizoval na moji žádost pan starosta František Sivera.

268
00:34:16.000 --> 00:34:30.632
A když jsme se potom loučili, tak mně dal na památku.. To se jmenuje Prämienschau, Prämienschein über eine deutsche Reichsmark.

269
00:34:30.633 --> 00:34:33.432
To jsem si tady do toho alba vlepil.

270
00:34:33.433 --> 00:34:38.299
On mi potom řekl, že to bylo vydáno ais nákladem asi jednoho miliónu.

271
00:34:38.300 --> 00:34:44.832
A to dostávali ti vězňové čas od času, když měli nějakou mimořádnou pracovní zásluhu.

272
00:34:44.833 --> 00:34:52.932
A za to si mohli kupovat prostě věci, které byly v tom ubohém trhu v tom koncentračním táboře.

273
00:34:52.933 --> 00:34:56.899
Toho si nesmírně považuju, protože to je pro mě dokument.

274
00:34:56.900 --> 00:35:02.599
Já jsem takový ten dokumentarista, takže i toto patří k tomu, k tomu soupisu.

275
00:35:02.600 --> 00:35:10.166
A tady máte ty originály lístečků, které vytrhl ten pan Sivera z nějakého bločku.

276
00:35:10.167 --> 00:35:15.699
Poněvadž to byl patrně bývalý kantor. To mě říkal mezi, mezi hovorem.

277
00:35:15.700 --> 00:35:19.599
Tak je to takovou krasnou, krásným, vypsaným rukopisem.

278
00:35:19.600 --> 00:35:24.832
Jenomže bohužel potom jsem v tom zmatku to někde postrádal léta.

279
00:35:24.833 --> 00:35:33.699
Až do toho 75., kdy jsem to objevil a pak jsem teprve poslal ty dopisy všem účastníkům.

280
00:35:33.700 --> 00:35:36.666
Originály tady jsou, můžete si je naskenovat.

281
00:35:36.667 --> 00:35:40.066
IV: Ten pan Sivera té skupině, tu skupinu vedl tedy?

282
00:35:40.067 --> 00:35:41.499
MZ: Ano, to byl vedoucí.

283
00:35:41.500 --> 00:35:45.999
Je tady na té fotce.

284
00:35:46.000 --> 00:35:54.999
Má tady takový nějaký baret a stojí tady blízko té československé vlajky.

285
00:35:55.000 --> 00:36:01.099
Takže oni vždycky museli vybrat prostě nějakého vedoucího.

286
00:36:01.100 --> 00:36:08.099
A naštěstí to byl takový inteligentní člověk, který měl i ty organizační schopnosti, takže..

287
00:36:08.100 --> 00:36:14.599
Patrně si ho zvolili, ale to nevím, to už se mi dávno vytratilo, ty podrobnosti z paměti.

288
00:36:14.600 --> 00:36:16.999
IV: Takže jste vlastně komunikoval s ním převážně?

289
00:36:17.000 --> 00:36:25.566
MZ: S ním, ano. Tak když se dneska dívám na ten, na ten obrázek

290
00:36:25.567 --> 00:36:35.232
a uvědomím si, kolik je to let zpátky, myslím, že už asi málokdo je naživu.

291
00:36:35.233 --> 00:36:39.466
Ale pozor! Teď je tady ještě jeden příběh.

292
00:36:39.467 --> 00:36:45.499
A to je příběh pana Jana Přidala, který na té fotce není.

293
00:36:45.500 --> 00:37:13.832
Ale je to vlastně synovec, on se jmenuje Přidal, pana profesora Antonína Přidala a mé partnerky, rozené Marie Přidalové, toho času Macalíkové.

294
00:37:13.833 --> 00:37:20.966
A jednou se stalo, když jsem byl ve Vřesovicích, kde ten Jan žije, tak najednou..

295
00:37:20.967 --> 00:37:33.966
Byla to taková jakási sokolská oslava k 28. říjnu, a najednou při tom rozhovoru jsem uslyšel jméno Flossenbürg.

296
00:37:33.967 --> 00:37:38.666
At to je, ten název vyslovil právě Jan Přidal.

297
00:37:38.667 --> 00:37:43.499
Já jsem zbystřil a říkal jsem: Prosím?

298
00:37:43.500 --> 00:37:47.232
Tykali jsme si, poněvadž jsme vlastně v podstatě příbuzní.

299
00:37:47.233 --> 00:37:55.966
A tak jsem se dozvěděl, že on byl účastníkem,

300
00:37:55.967 --> 00:38:04.499
nebo tedy tím vězněm ve Flossenbürgu, ale na tomto transportu není.

301
00:38:04.500 --> 00:38:07.932
Pak jsme si vyměnili ty fotografie.

302
00:38:07.933 --> 00:38:11.766
On říkal: "Některé z nich znám, ale zdaleka ne všecky."

303
00:38:11.767 --> 00:38:18.499
Poněvadž si umíte představit, jestli tady bylo 18, 20 lidí, tam jich byly stovky, tisíce patrně. Nevím.

304
00:38:18.500 --> 00:38:28.066
Takže to je člověk, který vám může.. Je mu, je to ročník 1921.

305
00:38:28.067 --> 00:38:37.266
Čili má dvaadevadesát let a je to patrně jeden z mála přeživších.

306
00:38:37.267 --> 00:38:43.666
Dám vám jeho adresu, telefon, a doporučuju vám, abyste se za ním vypravili.

307
00:38:43.667 --> 00:38:48.966
Dozvíte se od něho patrně daleko víc, než ode mě.

308
00:38:48.967 --> 00:38:53.999
Protože ty moje zážitky se týkaly jenom té malinké skupiny.

309
00:38:54.000 --> 00:39:01.632
Ale to co on tam prožíval, to vám může autenticky povědět Jan Přidal.

310
00:39:01.633 --> 00:39:05.832
CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala?

311
00:39:05.833 --> 00:39:06.466
MZ: Prosim?

312
00:39:06.467 --> 00:39:08.666
CM: Kdy jste se o tom dozvěděl od pana Přidala?

313
00:39:08.667 --> 00:39:20.832
MZ: Toto bylo někdy, co já vím, muselo to být už samozřejmě po 90. roce.

314
00:39:20.833 --> 00:39:30.266
Protože dejme tomu, že to bylo tak někdy kolem devadesátého druhého, třetího roku, čili po převratu.

315
00:39:30.267 --> 00:39:32.732
Do té doby jsme se neznali.

316
00:39:32.733 --> 00:39:37.599
Čili dávno po skončení takzvané normalizace,

317
00:39:37.600 --> 00:39:45.866
rok nebo dva poté, co jsme se zbavili komunismu.

318
00:39:45.867 --> 00:39:51.732
Takže doporučuju, abyste se za ním vypravili. On je výborný vypravěč.

319
00:39:51.733 --> 00:39:58.499
Má jediný hendikep, a s tím se budete muset vyrovnat, že je nedoslýchavý.

320
00:39:58.500 --> 00:40:03.899
Musí se na něho buď hlasitě mluvit anebo ho přimět, aby si vzal naslouchátko.

321
00:40:03.900 --> 00:40:06.166
A klaďte mu otázky a dozvíte se.

322
00:40:06.167 --> 00:40:12.499
Pokud to nenapsal, což je pravděpodobné, dokonce bych řekl, že to napsal, ty svoje vzpomínky.

323
00:40:12.500 --> 00:00:00.000
Tak tam budete mít autentické vzpomínky účastníka, jak říkám znovu patrně jednoho z mála nebo možná že jediného, který ještě dneska žije.