WEBVTT

1
00:00:00.033 --> 00:00:05.999
HHn: Dobrý. Nějakej větší přímej kontakt.

2
00:00:06.000 --> 00:00:08.399
IV1: Ona to ještě neměla taky?

3
00:00:08.400 --> 00:00:13.532
HHn: Já nevím, já jsem se ani netroufla zeptat.

4
00:00:13.533 --> 00:00:16.266
Abych Vás nezdržovala.

5
00:00:16.267 --> 00:00:19.732
IV1: Ona většina lidí si to odbyde už v dětství a..

6
00:00:19.733 --> 00:00:23.266
IV2: Dobře, můžeme začít, ne? Už to běží vlastně.

7
00:00:23.267 --> 00:00:38.832
HHn: No vím, že sourozenci, když jeden dostane neštovice, tak rodiče toho druhýho úmyslně dají k němu do postýlky, aby si to odbyly obě děti najednou.

8
00:00:38.833 --> 00:00:41.899
Ona tedy ta inkubační doba je tři neděle.

9
00:00:41.900 --> 00:00:54.166
Včera tam byla na chatě na návštěvě dcery kamarádka, to je lékařka, tak nám říkala, že inkubační doba je tři neděle, což je dost dlouhá doba.

10
00:00:54.167 --> 00:01:05.499
IV1: Je no, my jsme tím, s tím tedy byly vlastně asi pět neděl doma - jak to měly dvě dcery za sebou, tak to trvalo pět neděl, než se vlastně jako mohly, než mohly jít ven zase.

11
00:01:05.500 --> 00:01:07.799
HHn: Aha, takže to dostala jedna..

12
00:01:07.800 --> 00:01:09.099
IV1: Jedna a asi za čtrnáct dní..

13
00:01:09.100 --> 00:01:12.999
IV1: Dnes je 14. července roku 2012.

14
00:01:13.000 --> 00:01:20.232
Nacházíme se v Praze v bytě paní Hnátové, paní Hany Hnátové v Truhlářské ulici.

15
00:01:20.233 --> 00:01:32.932
Paní Hnátová se narodila 20. června roku 1924 a za války byla vězněna v Terezíně, Osvětimi a...

16
00:01:32.933 --> 00:01:33.332
HHn: Ve Freibergu..

17
00:01:33.333 --> 00:01:34.599
IV1: A ve Freibergu.

18
00:01:34.600 --> 00:01:36.966
HHn: A v Mauthausenu.

19
00:01:36.967 --> 00:01:49.132
IV 1: Paní Hnátová, mohla byste nám říct nejdříve něco o Vašem dětství, o Vaší rodině a o tom, jak Vaše rodina vlastně žila před okupací?

20
00:01:49.133 --> 00:01:55.666
HHn: Tak byli jsme taková spořádaná rodina, žili jsme v Libni.

21
00:01:55.667 --> 00:02:01.499
Měli jsme přátele, dobrý sousedy.

22
00:02:01.500 --> 00:02:08.132
Pak když jsme začali chodit do školy, tak jsme se přátelili se spolužáky.

23
00:02:08.133 --> 00:02:15.332
Školy byly tehdy dívčí a chlapecký oddělený.

24
00:02:15.333 --> 00:02:23.666
Takže já jsem chodila do jedný školy a v témže bloku byla chlapecká škola.

25
00:02:23.667 --> 00:02:30.732
Tam chodil bratr.

26
00:02:30.733 --> 00:02:47.299
Dětství bylo klidný, hezký, s kamarádama jsme chodili na hřiště hrát si míčový hry, bruslit jsme chodili.

27
00:02:47.300 --> 00:02:52.132
Kam.. Moje spolužačka mě učila, ta měla lepší brusle než já,

28
00:02:52.133 --> 00:02:58.432
já jsem měla jen kličkový, tak mě vlek.. vlekla po kluzišti.

29
00:02:58.433 --> 00:03:02.432
Chodili jsme na Meteor Praha 8.

30
00:03:02.433 --> 00:03:12.432
Tam nám hezky hráli a dobře se nám bruslilo.

31
00:03:12.433 --> 00:03:20.832
To dětství probíhalo tak jako ve všech ostatních rodinách.

32
00:03:20.833 --> 00:03:26.799
Horší to pak bylo v třicátých letech, přišla krize.

33
00:03:26.800 --> 00:03:30.766
To rodiče taky pocítili.

34
00:03:30.767 --> 00:03:34.332
Ale my děti..

35
00:03:34.333 --> 00:03:42.332
Já jsem tedy s nima soucítila. Bylo mi to líto, když měl tatínek potíže.

36
00:03:42.333 --> 00:03:54.899
Ale bratr byl malej, ten byl o dva a půl roku mladší než já, ten si lítal s klukama po libeňských stráních.

37
00:03:54.900 --> 00:04:05.299
A pak začli.. Slyšeli jsme, že v Německu se dějou ošklivý věci.

38
00:04:05.300 --> 00:04:14.266
A postupně přicházely do Prahy jednotlivý emigranti, který se i snažili uchytit.

39
00:04:14.267 --> 00:04:20.032
Vím, že jedna rodina si založila obchod s vejci.

40
00:04:20.033 --> 00:04:27.899
Jiná rodina pekla dobrý cukroví a prodávala ho.

41
00:04:27.900 --> 00:04:37.899
Ale některý byli odkázaný na příspěvky souvěrců.

42
00:04:37.900 --> 00:04:40.799
IV1: Můžete nám říct něco o Vašich rodičích?

43
00:04:40.800 --> 00:04:43.666
Odkud pocházeli a kde pracovali?

44
00:04:43.667 --> 00:04:52.899
HHn: Tatínek..Tatínek je Pražák nebo musím říct tatínek byl Pražák, hrdě se k tomu hlásil.

45
00:04:52.900 --> 00:04:58.299
Vychovával nás k lásce k češství.

46
00:04:58.300 --> 00:05:02.499
A maminka byla z Moravský Třebový.

47
00:05:02.500 --> 00:05:12.732
To je hezký městečko v teh.. tehdejších Sudetech, kde se mluvilo německy.

48
00:05:12.733 --> 00:05:23.566
Když maminka přišla do Prahy, tak tatínek trval na tom, aby se naučila česky.

49
00:05:23.567 --> 00:05:38.166
A to se jí podařilo, a dokonce se můžu pochlubit, že neměla vůbec přízvuk na rozdíl třeba od maminky mých kamarádek, jejichž maminka pocházela z Karlových Var.

50
00:05:38.167 --> 00:05:47.532
Mluvila taky česky, ale ten přízvuk těch západních Čech byl viditelnej.

51
00:05:47.533 --> 00:05:51.799
Jediný, co mamince chybělo, byla gramatika, takže..

52
00:05:51.800 --> 00:06:00.266
Měla krásný písmo, ale měkký a tvrdý „i“, to jí nešlo.

53
00:06:00.267 --> 00:06:06.266
Když jsem byla v první třídě, tak jsem nastoupila do libeňského Sokola.

54
00:06:06.267 --> 00:06:10.066
Tam jsem byla asi dva roky.

55
00:06:10.067 --> 00:06:18.966
A pak se objevilo... objevila v Libni organizace, která se jmenovala Makkabi Hazair.

56
00:06:18.967 --> 00:06:24.499
Tak jsme chodili cvičit do téhle organizace.

57
00:06:24.500 --> 00:06:33.332
Tělocvična byla v těch místech, kde je teď kavárna Roxy.

58
00:06:33.333 --> 00:06:42.866
Z druhé strany byla krásná tělocvična, pam.. kluky cvičil pan Vocásek a děvčata..

59
00:06:42.867 --> 00:06:50.532
Děvčata jsme.. Pro děvčata byla mladá dívka asi sedmnáctiletá, jmenovala se Hansi.

60
00:06:50.533 --> 00:06:52.966
Měli jsme ji hrozně rádi.

61
00:06:52.967 --> 00:06:58.466
A to cvičení bylo hezký a bylo to spojený s cestou z Libně do Prahy.

62
00:06:58.467 --> 00:07:04.466
Tak to bylo taky pro nás přínosný.

63
00:07:04.467 --> 00:07:11.166
IV1: Co pro Vás znamenal rok '39, pro Vaši rodinu? A Okupace?

64
00:07:11.167 --> 00:07:24.066
HHn: Sledov.. Od třiatřicátýho roku rodiče sledovali události v Německu a nahánělo nám to, nahánělo nám to hrůzu, protože..

65
00:07:24.067 --> 00:07:28.432
Těch emigrantů bylo víc a víc.

66
00:07:28.433 --> 00:07:37.299
Dovídali jsme se taky o tom, že někteří špatně skončili.

67
00:07:37.300 --> 00:07:42.899
A v roce '38 byla mobilizace.

68
00:07:42.900 --> 00:07:52.699
Tatínek byl záložní voják, myslím, že byl rotný, tak narukoval do Jaroměře.

69
00:07:52.700 --> 00:08:04.999
Vím, že tehdy všichni, co narukovali, byli přesvědčený, že budou republiku bránit, ale události politický se vyvíjely jinak.

70
00:08:05.000 --> 00:08:13.499
Tatínek se vrátil. A události šly už tím známým směrem.

71
00:08:13.500 --> 00:08:26.766
Okupace Sudet.. a později i okupace Československa.

72
00:08:26.767 --> 00:08:36.832
Teď nevím přesně, v kterým.. Byla jsem v kvintě, nevím přesně, kterej to byl rok, nás vyhodili ze školy.

73
00:08:36.833 --> 00:08:53.666
Židovská obec uspořádala pro tyhle děti kroužky, který se odehrávaly v bytech rodičů, který byli ochotný si do bytu pustit

74
00:08:53.667 --> 00:09:00.632
třeba osm až deset puberťáků.

75
00:09:00.633 --> 00:09:04.132
Učili nás ale doc.. docela fajn lidi.

76
00:09:04.133 --> 00:09:15.999
Byli to vyhozený redaktoři nebo studenti, vysokoškoláci, který taky nemohli navštěvovat svoje univerzity.

77
00:09:16.000 --> 00:09:23.799
A tak, tak to šlo asi dva roky a v roce '40..

78
00:09:23.800 --> 00:09:33.999
Koncem roku '40 vznikla pracovní provin.. povinnost pro ty, kteří už měli ten správnej věk.

79
00:09:34.000 --> 00:09:38.366
Já jsem byla přidělena firmě Krömer.

80
00:09:38.367 --> 00:09:44.899
To byla firma, která měla sídlo v nynější Španělský synagoze.

81
00:09:44.900 --> 00:09:59.099
Tam se shromažďovaly věci, který Němci ukradli těm židovským rodinám, který už od roku '41 byly transportovaný.

82
00:09:59.100 --> 00:10:20.499
Ty věci se třídily podle druhu zboží, dejme tomu na svetry, šály, rukavice, ponožky a balilo se to do balíků a posílalo se to jako pomoc říši.

83
00:10:20.500 --> 00:10:29.399
Nevim, jestli to byla ta Hinterwil.. Hinter.. Winterhilfe, ale do Německa to šlo.

84
00:10:29.400 --> 00:10:34.466
A mezitím, jak jsem se zmínila, už začly chodit transporty.

85
00:10:34.467 --> 00:10:43.999
V prosinci '41 hned mezi prvními transporty odešel maminky mladší bratr.

86
00:10:44.000 --> 00:10:51.266
Byl strojní inženýr a byl v takzvaném AK transportu, Aufbaukommando.

87
00:10:51.267 --> 00:11:04.066
Měli za úkol stavět baráky pro budoucí transporty, s kterými se počítalo, že budou do Terezína expedovaný.

88
00:11:04.067 --> 00:11:14.666
Potom v prosinci taky šla tatínkova starší sestra s mužem a s dcerou.

89
00:11:14.667 --> 00:11:25.132
V létě pak jsme se dověděli, dostali jsme korespondenční lístek o třiceti slovech z Lodže.

90
00:11:25.133 --> 00:11:36.199
A protože jeli v prosinci, měli jen zimní věci a netušili, jak dlouhá ta jejich anabáze bude, tak neměli žádný letní věci.

91
00:11:36.200 --> 00:11:46.532
Pamatuju si obsah toho lístku, že psali: „Wir leiden schrecklich unter der furchtbaren Hitze“.

92
00:11:46.533 --> 00:11:52.999
Pídila jsem se teď po tom, jak skončili, ale nic jsem se nedověděla.

93
00:11:53.000 --> 00:12:01.499
I jsem se sešla s několika lidma, který přežili Lodž..

94
00:12:01.500 --> 00:12:12.732
Ale řekli mi, že tam bylo tolik lidí a tak strašně natěsnaných, že vůbec těžko moh jeden druhýho znát.

95
00:12:12.733 --> 00:12:23.399
Takže nevím, jestli zemřeli v Lodži nebo jestli byli transportovaný někam dál, kde je jejich konec.

96
00:12:23.400 --> 00:12:38.566
Potom, potom šla maminčina teta. To byla manžel... manželka učitele náboženství Karla Munka.

97
00:12:38.567 --> 00:12:43.499
To byli staří lidé. Měli čtyři dcery.

98
00:12:43.500 --> 00:12:53.066
Ta jedna dcera, když jim doručili transportní lístek, tak skončila život skokem do světlíku.

99
00:12:53.067 --> 00:12:57.366
A nikdo z nich.. Nikdo z nich nepřežil.

100
00:12:57.367 --> 00:13:06.132
Taky měly širokou rodinu, byly vdaný, měli děti.

101
00:13:06.133 --> 00:13:19.432
Ce.. Celej okruh mých příbuzných zůstal v komínech Osvětimi.

102
00:13:19.433 --> 00:13:32.666
My jsme jeli do Terezína v roce '42, 19. listopadu. Maminka, bratr a moje sestřenice.

103
00:13:32.667 --> 00:13:41.332
Ta pocházela z Moravský Třebový jako maminka, kde žil maminky starší bratr, její otec.

104
00:13:41.333 --> 00:13:51.866
A když Hitler-Jugend {Henlein-Jugend} se projevovala hnusně, házela po ní kamení, křičela na ni „ty židovská svině, co tady děláš“,

105
00:13:51.867 --> 00:13:59.666
tak ty rodiče poprosili moje rodiče, aby mohla přijít do Prahy, v roce '38.

106
00:13:59.667 --> 00:14:05.099
Tak od tý doby jsme místo dvou byly tři děti.

107
00:14:05.100 --> 00:14:12.099
A tahle Věra nast.. Löwyová nastoupila do transportu s námi.

108
00:14:12.100 --> 00:14:27.999
Tatínek tady zůstal, protože, jak jsem se zmínila, že všichni měli pracovní povinnost, tak tatínek dál kopal nějaký hřiště pro SS na Smíchově,

109
00:14:28.000 --> 00:14:34.166
takže do transportu zatím zařazenej nebyl.

110
00:14:34.167 --> 00:14:44.999
Přijel za námi až v březnu '43, když svou práci dokončil.

111
00:14:45.000 --> 00:14:49.532
V Terezíně nebyl snadnej život.

112
00:14:49.533 --> 00:14:58.066
Na jídlo jsme stáli fronty, hygiena byla taky velice špatná.

113
00:14:58.067 --> 00:15:08.632
Na zdi bylo napsáno například „Eine Laus – dein Tod“, ale k vodě jsme se moc nedostali.

114
00:15:08.633 --> 00:15:19.332
A kdo měl protekci, tak jednou za měsíc dostal lístek - byly společný sprchy, kde jsme se mohli osprchovat teplou vodou.

115
00:15:19.333 --> 00:15:23.666
Jinak tý vody bylo velice málo, muselo se s ní šetřit.

116
00:15:23.667 --> 00:15:33.999
Spali jsme na třípatrových kavalcích.

117
00:15:34.000 --> 00:15:47.832
Měli jsme hlad, byla nám zima, ale když srovnám Terezín s tím, co následovalo, tak se mi Terezín jeví snesitelnější.

118
00:15:47.833 --> 00:15:54.166
I když ty fronty byly dlouhý a toho jídla bylo velmi málo.

119
00:15:54.167 --> 00:16:08.932
My tím, že jsme pracovali, tak jsme měli o trochu větší příděly než staří lidé, kteří opravdu trpěli hladem.

120
00:16:08.933 --> 00:16:17.066
Utkvěla mi v uchu taková žádost.

121
00:16:17.067 --> 00:16:20.999
Kór německý starý lidi měli strašnej hlad.

122
00:16:21.000 --> 00:16:30.632
Ty si mysleli, že, těm slíbili, že jedou do lázní, přijeli v lodičkách a v kloboucích a pak poznali tu syrovou skutečnost.

123
00:16:30.633 --> 00:16:34.799
A ty opravdu trpěli velice hlady.

124
00:16:34.800 --> 00:16:39.466
A to je takový pověstný, že stáli podél tý fronty.

125
00:16:39.467 --> 00:16:44.666
My jsme měli každej den čočkovou polívku z prášku.

126
00:16:44.667 --> 00:16:48.599
Musím říct, že byla hnusná. Byla teplá tedy.

127
00:16:48.600 --> 00:16:57.799
Ale ty lidi stáli o to, že si případně tím, že si my tu porci nevezmem, že si tím zaplněj žaludky.

128
00:16:57.800 --> 00:17:12.132
Ani si netroufali jiným způsobem nás oslovit, než „Nimmt der Herr die Suppe?“ Onikali nám.

129
00:17:12.133 --> 00:17:20.332
V Terezíně bylo vždycky strašný vzrušení, když šel transport.

130
00:17:20.333 --> 00:17:31.299
To jsme měli strach, kdy příjde posel a přinese lísteček, že máme nastoupit.

131
00:17:31.300 --> 00:17:44.732
Myslím, že to bylo v červnu '43, byl povolanej do transportu bratr a já. Rodiče ne.

132
00:17:44.733 --> 00:17:56.499
Protože mezi německými vězni byla spousta lidí, kteří se domnívali, že mají nějaká privilegia,

133
00:17:56.500 --> 00:18:05.399
bylo vyhlášeno, že ten, kdo má důvod na vyreklamování z transportu se má dostavit do Hamburských kasáren.

134
00:18:05.400 --> 00:18:19.332
Tak to jsme udělali. V první řadě byli vě.. většinou bývalí důstojníci němečtí a my jsme s bratrem byli v poslední řadě.

135
00:18:19.333 --> 00:18:31.966
Esesák se těch jednotlivých mužů, starých mužů ptal, oni odpovídali, jakou šarži měli, on šel dál.

136
00:18:31.967 --> 00:18:40.499
Vidím toho esesáka, s rukama založenýma za zády tu první řadu obešel, celej ten zástup.

137
00:18:40.500 --> 00:18:48.866
Zavelel „čelem vzad“ a tím, že jsme byli v poslední řadě, tak jsme se octli v první řadě.

138
00:18:48.867 --> 00:18:51.999
A zase šel od jednoho k druhýmu.

139
00:18:52.000 --> 00:19:00.632
Když se zastavil u bratra, tak se ptal na důvod, proč chce být vyreklamován.

140
00:19:00.633 --> 00:19:10.266
Tatínek v první světový válce utrpěl zranění, byl takzvaně „kriegsbeschädigt“.

141
00:19:10.267 --> 00:19:22.066
Ale protože bratr uměl dost špatně německy, tak místo „Vater war kriegsbeschädigt“ tak řek „Vater war kriegsbeschäftigt“.

142
00:19:22.067 --> 00:19:29.432
Tak ten esesák ukázal rukou, že může vystoupit z fronty.

143
00:19:29.433 --> 00:19:34.299
A on se ještě odvážil říct: „A to je moje sestra“.

144
00:19:34.300 --> 00:19:38.232
Tak zase pokyn a mohla jsem vystoupit s ním.

145
00:19:38.233 --> 00:19:44.599
Pak jsme se dověděli, že celej tenhle transport šel rovnou do plynu.

146
00:19:44.600 --> 00:19:51.366
To jsme se ale dověděli až mnohem později, my jsme v Terezíně ani neznali slovo Osvětim.

147
00:19:51.367 --> 00:19:56.699
My jsme jen věděli, že transporty jdou na východ, ale kam jdou, to nevím.

148
00:19:56.700 --> 00:20:06.399
Tak tenhle transport skončil špatně, ale díky bratrovu přeřeknutí..

149
00:20:06.400 --> 00:20:17.432
Pro nás náhoda, jako jich ještě bylo celou dobu víc.

150
00:20:17.433 --> 00:20:35.432
V Terezíně byla spousta významných lidí, který se pohybovali jak v český tak v německý kultuře. Spisovatelé, dirigenti, básníci, spisovatelé.

151
00:20:35.433 --> 00:20:45.999
Byl tam například František Zelenka. To byl architekt, kterej spolupracoval s Voskovcem a Werichem.

152
00:20:46.000 --> 00:20:56.799
Nebo Karel Poláček, spisovatel, kterej napsal tu známou knihu „Bylo nás pět“ a jiný.

153
00:20:56.800 --> 00:21:02.566
A mnoho dalších významných, významných lidí.

154
00:21:02.567 --> 00:21:15.599
Tak se stalo, že s dětma, který žily v dětských domovech, nacvičili hru Adolfa Hoffmeistra, to je taky známý jméno první republiky,

155
00:21:15.600 --> 00:21:19.466
kterej napsal hru pro děti jménem Brundibár.

156
00:21:19.467 --> 00:21:26.799
A německý {československý} skladatel Hans Krása k ní složil hudbu.

157
00:21:26.800 --> 00:21:41.466
A bylo, bylo to tak, že se proslýchalo, že má přijít Mezinárodní červený kříž, a proto vznikly tyhle kulturní.. byly povolený tyhle kulturní akce.

158
00:21:41.467 --> 00:21:48.299
Bylo dost lidí, který byli s to je organizovat.

159
00:21:48.300 --> 00:21:53.699
Toho „Brundibára“ hrály děti, bylo to o zlým flašinetáři.

160
00:21:53.700 --> 00:22:04.266
Děti sháněly pro nemocnou maminku mlíčko, Brundibár jim bránil, pomáhal jim pejsek, kočička..

161
00:22:04.267 --> 00:22:16.066
Obsah ani není tak zajímavej jako závěrečn.. závěrečnej zpěv, kdy děti zpívaj: „Brundibár poražen! My jsme to vyhrály!“

162
00:22:16.067 --> 00:22:25.599
A když jsme se mohli dívat a poslouchat slova „Brundibár poražen“, tak jsme si pod tím představovali Adolfa Hitlera.

163
00:22:25.600 --> 00:22:29.499
„Hitler poražen! My jsme to vyhráli!“

164
00:22:29.500 --> 00:22:44.832
Chtěla bych říct, že náš tatínek byl velkej optimista a ještě, když jsme žili v Praze, tak vždycky tvrdil, že vyhrajou spojenci.

165
00:22:44.833 --> 00:22:50.732
Že zlo nemůže zvítězit.

166
00:22:50.733 --> 00:22:55.432
A ten optimismus v nás byl.

167
00:22:55.433 --> 00:23:10.999
Opravdu nikdy jsem, nikdy jsem neztratila naději, že přežijem a že se ze všech těch trablů nějak vyhrabem.

168
00:23:11.000 --> 00:23:18.099
Ty akce terezínský, byly velice hezký, ty kulturní. Vím, že se tam například hrá...

169
00:23:18.100 --> 00:23:30.566
Nebo můžu říct, že se tam hrála „Prodaná nevěsta“ v bytech, který museli Češi opustit, tak zůstal jeden klavír bez nohou.

170
00:23:30.567 --> 00:23:36.499
A mladý lidi ten klavír odnesli na nějakou půdu.

171
00:23:36.500 --> 00:23:40.266
A teď nevím kdo, nacvičil „Prodanou nevěstu“.

172
00:23:40.267 --> 00:23:48.066
Byli tam zpěváci jako třeba {Karel} Berman, kterej zpíval i po válce v Národním divadle.

173
00:23:48.067 --> 00:23:58.332
Takže okleštěná „Prodaná nevěsta“, kde je ta krásná árie: „Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá?“

174
00:23:58.333 --> 00:24:09.166
No, dostat se na takový představení bylo, bylo dost těžký a když se to podařilo, tak to bylo úžasný.

175
00:24:09.167 --> 00:24:19.166
Hodně lidí tam psalo básně. Ty básně byly taky plný naděje. Odvážný, statečný.

176
00:24:19.167 --> 00:24:22.532
IV1: Jaký byl Váš osobní třeba všední den v tom Terezíně?

177
00:24:22.533 --> 00:24:26.966
Kde jste pracovala nebo jak to vlastně od rána do večera ten den probíhal?

178
00:24:26.967 --> 00:24:34.666
HHn: Když jsme, když jsme přišli, tak jsme byli zařazený na práci, která se jmenovala Hundertschaft.

179
00:24:34.667 --> 00:24:38.932
Naivně jsem se domnívala, že to znamená sto hodin.

180
00:24:38.933 --> 00:24:45.832
Tlačili jsme vozejky, na kterých se vozil chleba a různý nářadí a různý věci.

181
00:24:45.833 --> 00:24:48.332
Mrtvoly vozili na těch vozejcích.

182
00:24:48.333 --> 00:24:54.399
To byly pohřební vozy, to vozili muži. A to jsme tlačili jako koníci.

183
00:24:54.400 --> 00:24:59.999
Trvalo to tedy podstatně dýl než těch sto hodin, co jsem si myslela.

184
00:25:00.000 --> 00:25:11.232
A později jsem byla zařazena do takzvaný Reitschule, do jízdárny, kde se stloukaly bedny na munici.

185
00:25:11.233 --> 00:25:22.166
Takže jsem se dobře naučila ovládat kladivo, hřebík vám vezmu správně do ruky a slušně ho zatluču.

186
00:25:22.167 --> 00:25:29.966
A potom později maminka pracovala v šicí dílně, protože byla vyučená švadlena.

187
00:25:29.967 --> 00:25:37.266
A já jsem se dostala taky do tý dílny, byla jsem pod střechou a šili jsme palčáky.

188
00:25:37.267 --> 00:25:42.566
Říkali nám, že jsou to palčáky pro vojáky. Tak palč..

189
00:25:42.567 --> 00:25:52.799
Potom později po válce, když jsem měla děti, tak na palčáky jsem si uměla udělat střih a dětem jsem vždycky palčáky ušila.

190
00:25:52.800 --> 00:26:00.999
Možná, že na chatě ještě nějaký takový zbytky máme.

191
00:26:01.000 --> 00:26:12.866
Říkám, chodily transporty ale s tím Červeným křížem, když se skutečně dostavil, tak byla úžasná komedie.

192
00:26:12.867 --> 00:26:18.166
Děti.. Ulice se drhly.

193
00:26:18.167 --> 00:26:31.032
Ta tř.. ulice, kterou měla komise Červenýho kříže projít, tak tam se strhly třípatrový kavalce, do oken se daly záclonky.

194
00:26:31.033 --> 00:26:45.566
A vybralo se pár dětí, s kterýma velitel tábora, kterej se jmenoval {Karl} Rahm, Obergruppenführer SS, tak s těmi dětmi mluvil.

195
00:26:45.567 --> 00:26:57.232
Jednomu chlapečkovi nabízel krabičku sardinek a chlapeček odpověděl: „Danke, Onkel Rahm, ich will schon nicht Sardinen.“

196
00:26:57.233 --> 00:27:01.699
A musím říct, že jsme nikdy sardinky neviděli.

197
00:27:01.700 --> 00:27:10.866
Ráno černý kafe, kousek chleba, večer kousek chleba, margarín nebo trochu marmelády.

198
00:27:10.867 --> 00:27:16.766
V poledne dva brambory a hnědá omáčka.

199
00:27:16.767 --> 00:27:25.066
Tak tenhle chlapeček odmítl hrdě takovýho něco, o čem se nám ani nezdálo.

200
00:27:25.067 --> 00:27:30.032
Komise odjela, nic se nezměnilo, transporty chodily dál.

201
00:27:30.033 --> 00:27:34.299
Po osmý hodině samozřejmě se nesmělo chodit ven.

202
00:27:34.300 --> 00:27:43.999
Dřív se ani nesměly navštěvovat rodiny z kasáren, až potom teprve později to bylo povolený.

203
00:27:44.000 --> 00:28:07.499
A v roce '44 bylo organizováno deset transportů po tisíci lidech a řeklo se, že se pojede na práci do Německa.

204
00:28:07.500 --> 00:28:18.232
V prvním transportu byl tatínek, v druhým transportu byl bratr.

205
00:28:18.233 --> 00:28:27.366
Vím, že někde získal cigaretu, kterou pro tatínka schovával.

206
00:28:27.367 --> 00:28:37.999
A když přijel na místo, který se jevilo zdánlivě jako nějaký pracoviště..

207
00:28:38.000 --> 00:28:53.899
Byly tam velký komíny, z kterých kouřilo, velká brána s nápisem „Arbeit macht frei“, což vedlo k předpokladu, že se tam pracuje.

208
00:28:53.900 --> 00:28:58.732
Ale bratr, kterej byl v tý druhý tisícovce, se dověděl,

209
00:28:58.733 --> 00:29:13.899
že tatínek si nesundal brejle a ačkoli byl statnej, pohlednej mu.. mužskej, tak šel na tu špatnou stranu.

210
00:29:13.900 --> 00:29:20.332
Bratr byl úplně zničenej, zmrzlej.

211
00:29:20.333 --> 00:29:23.499
Říkal, že tehdy poznal, co je solidarita,

212
00:29:23.500 --> 00:29:34.166
že ti kamarádi, který mu o tom řekli, ho vzali mezi sebe a zahřáli ho a zklidnili.

213
00:29:34.167 --> 00:29:42.666
V třetím transportu byla zařazena.. A to my jsme nevěděli, to všechno až po válce.

214
00:29:42.667 --> 00:29:50.266
V třetím transportu byla zařazena maminka a ta moje sestřenice.

215
00:29:50.267 --> 00:30:00.166
A řekla jsem si, proč tady budu sama pracovat, tak budu tam, co je maminka a přihlásila jsem se dobrovolně.

216
00:30:00.167 --> 00:30:11.166
Mohli jsme si sbalit svých pár švestek a jeli, jeli jsme osobním vlakem.

217
00:30:11.167 --> 00:30:18.032
A dívala jsem se z okýnka a viděla jsem na jednom nádraží napsáno Katowitz.

218
00:30:18.033 --> 00:30:26.632
Tak jsem řekla, děvčata, jedeme na východ, Katovice jsou v Polsku.

219
00:30:26.633 --> 00:30:33.332
A skutečně jsme dorazili v místě, který je.. se jmenuje Auschwitz.

220
00:30:33.333 --> 00:30:37.866
Tu bránu jsem Vám už popsala, ty komíny taky.

221
00:30:37.867 --> 00:30:42.632
To bylo klamavý pro první moment.

222
00:30:42.633 --> 00:30:49.432
Museli jsme nastoupit na apel.

223
00:30:49.433 --> 00:30:58.799
Věci samozřejmě všechny odhodit, jenom to, co jsme měli na sobě, seřazený v pětistupu.

224
00:30:58.800 --> 00:31:14.466
A předcházeli jsme před esesmanem, kterej rozdělil lidi, který proti němu šli. Třídil: „Doleva, doprava.“

225
00:31:14.467 --> 00:31:27.432
Maminku, která v Terezíně úplně zbělela, ačkoli byla mladá ještě, tak dal doleva. A mě a Věru doprava.

226
00:31:27.433 --> 00:31:34.932
Chtěla bych říct, já jsem měla Arnoštův kabát s velkýma vycpávkama, vypadala jsem docela zdatně.

227
00:31:34.933 --> 00:31:39.132
A ta mladší Věra měla jeho lyžařskou bundu.

228
00:31:39.133 --> 00:31:46.566
Taky vypadala dobře, takže nás posunul napravo a maminku nalevo.

229
00:31:46.567 --> 00:31:59.732
A maminka si řekla v tom.. v tý vteřině: „To ta holka se přihlásila dobrovolně jen abysme spolu jely ve vlaku a teď budeme každá jinde?“

230
00:31:59.733 --> 00:32:06.666
A odvážila se říct svojí dobrou němčinou: „Bitte, das sind meine Kinder.“

231
00:32:06.667 --> 00:32:11.999
A on ji vzal a přistrčil ji k nám.

232
00:32:12.000 --> 00:32:21.999
Byl to ojedinělej případ, protože, když bylo takový rozdvojení, že sestry šly každá na jinou stranu a prosily,

233
00:32:22.000 --> 00:32:27.999
aby byly spojený, že jsou sourozenci, tak je schválně rozdělili.

234
00:32:28.000 --> 00:32:35.032
Totéž bylo, když byla matka a dcera nebo matka a syn.

235
00:32:35.033 --> 00:32:47.366
Tak maminka byla velice pobožná a říkala, že v tom okamžiku, byl.. jí její Bůh pomoh.

236
00:32:47.367 --> 00:32:56.332
A skutečně byla s námi až do konce.

237
00:32:56.333 --> 00:33:07.199
Po tom rozdělení nás přidělili.. nás svlíkli, ostříhali vlasy, odchlupili nás.

238
00:33:07.200 --> 00:33:13.532
Byla nám strašná zima, protože v říjnu v Polsku pěkně fouká.

239
00:33:13.533 --> 00:33:18.266
A vůb.. skoro jsem ty svoje kamarádky nepoznala.

240
00:33:18.267 --> 00:33:30.599
Bez vlasů se takováhle pěkná holka, jako jste Vy a nemáte vlasy, tak vypadáte tak divně.

241
00:33:30.600 --> 00:33:34.366
Pak jsme se naučily poznávat jedna druhou.

242
00:33:34.367 --> 00:33:40.199
Dostaly jsme strašný hadry, přidělili nás na kavalce.

243
00:33:40.200 --> 00:33:46.166
Bylo nás deset na jednom kavalci.

244
00:33:46.167 --> 00:34:00.999
Když si v noci někdo odskočil na latrínu... tak už nenašel to svoje místo, tak si musel lehnout na někoho.

245
00:34:01.000 --> 00:34:06.166
A pořád jsme chodily na takzvaný apely.

246
00:34:06.167 --> 00:34:19.132
Jsme musely rychle vstát a v těch hadrech v tý zimě hladový se seřadit po pěti a stát, až nás spočítaj a to bylo nekonečný.

247
00:34:19.133 --> 00:34:25.266
Obcházeli nás, každej měl psa.

248
00:34:25.267 --> 00:34:29.999
Byla nám zima, měly jsme hlad.

249
00:34:30.000 --> 00:34:33.532
Musím říct, že v Osvětimi jsme tedy nepracovaly.

250
00:34:33.533 --> 00:34:41.999
Nevím, jak dlouho jsme tam byly, zažily jsme tam i nálety, při kterých jsme si strašně přály, aby spadla nějaká bomba.

251
00:34:42.000 --> 00:34:57.999
Nevím, proč na ty.. na ten lágr obrovskej, kterej ze vzduchu museli vidět, proč žádnou bombu nehodili.

252
00:34:58.000 --> 00:35:04.999
A jednoho dne jsme zase byly povolaný na apel, přidělili nám každýmu..

253
00:35:05.000 --> 00:35:09.466
Svíkly jsme ty hadry, který jsme měly.

254
00:35:09.467 --> 00:35:21.932
Já jsem dostala jedny černý šaty, jednu černou botu, jednu hnědou botu, naštěstí to byla moje velikost.

255
00:35:21.933 --> 00:35:31.466
A byly jsme nahnaný do vagónů a odjely jsme z Osvětimi.

256
00:35:31.467 --> 00:35:43.266
Je to tedy strašný místo, hrozný hrůzy, protože ty vězňové, který tam byli dýl, nám vysvětlili, co znamená ten kouř z těch komínů.

257
00:35:43.267 --> 00:35:51.999
Takže už tam jsme se dověděli, že ty, který šli na tu špatnou stranu, šli do plynu a do pecí.

258
00:35:52.000 --> 00:36:04.999
A že ten kouř, že to nebyly továrny, ale že se tam pálili lidi.

259
00:36:05.000 --> 00:36:17.499
Tím vlakem jsme tentokrát jely směrem na západ a skončily jsme v dolnosaským {správně: saským} městě, který se jmenuje Freiberg in Sachsen.

260
00:36:17.500 --> 00:36:28.666
Tam původně byla továrna na kondenzátory a ve válečný době se tam montovaly křídla letadel.

261
00:36:28.667 --> 00:36:40.699
Já jsem byla přidělená do patra, kde jsem měla za úkol vrtat ty otvory a potom je nýtovat.

262
00:36:40.700 --> 00:36:48.032
Vedli nás německý mistři a dozor měly německý esesačky.

263
00:36:48.033 --> 00:36:51.332
Ty Aufseherky byly hnusný.

264
00:36:51.333 --> 00:37:01.166
Ty, když jsme potřebovaly třeba si odskočit, tak jsme se musely před ní postavit do pozoru, říct:

265
00:37:01.167 --> 00:37:03.866
„Bitte, darf ich austreten?“

266
00:37:03.867 --> 00:37:12.099
A to byly takový sadistky, že nikdy napoprvně člověka nepustily.

267
00:37:12.100 --> 00:37:17.799
Pracovaly jsme od šesti do šesti.

268
00:37:17.800 --> 00:37:25.199
Když byly nálety, esesáci šli do sklepa a my jsme zůstaly v továrně.

269
00:37:25.200 --> 00:37:31.699
Ale přesto jsme si říkaly, ať už na tu továrnu shoděj nějakou bombu, ať už je konec,

270
00:37:31.700 --> 00:37:37.499
protože toho jídla bylo hrozně málo.

271
00:37:37.500 --> 00:37:48.632
Měly jsme jenom jedny kalhoty, jednu košilku a to jsme v neděli v továrně si mohly vyprat a usušit na ústředním topení.

272
00:37:48.633 --> 00:37:52.166
To jsme byly jenom v těch šatech.

273
00:37:52.167 --> 00:38:04.866
A potom později se podařilo Němcům postavit za městem dřevěný baráky, takový běžný, který se stavěj.. stavěly.

274
00:38:04.867 --> 00:38:17.432
A tak jsme hladový, s holýma hlavama, protože žádný vlasy ještě člověku nenarostou tak rychle..

275
00:38:17.433 --> 00:38:24.999
Žádný punčochy, žádný rukavice, chodily jsme z těch baráků do továrny.

276
00:38:25.000 --> 00:38:40.166
Musím říct, že žádný okno se neotevřelo, všude byly stažený záclonky, nikdo nechtěl ten zástup těch ubožáků vidět.

277
00:38:40.167 --> 00:38:48.099
Jednou si moje sestřenice, měla kabát, kterej měl podšívku místo šatů,

278
00:38:48.100 --> 00:38:56.532
tak si z něj utrhla kousek toho futra, tý podšívky, a dala si to na hlavu.

279
00:38:56.533 --> 00:39:05.299
A ten Scharführer se k ní postavil a zařval na ni: „Cos to uděl.. jaks to mohla udělat?“

280
00:39:05.300 --> 00:39:08.466
A ona chudinka řekla: „Sukzessive.“

281
00:39:08.467 --> 00:39:11.266
Nevím, kde to slovo sebrala.

282
00:39:11.267 --> 00:39:17.866
A dostala facku, že se jí hlava otočila a ten šátek jí vzal.

283
00:39:17.867 --> 00:39:24.666
A tak chodila s holou hlavou, jako jsme chodily my všechny dál.

284
00:39:24.667 --> 00:39:28.499
Hlad byl opravdu, hlad byl hroznej.

285
00:39:28.500 --> 00:39:40.632
Jídlo bylo sice pravidelný, ale nedostatečný, hygiena chatrná.

286
00:39:40.633 --> 00:39:55.332
Pomalu jsme začly, ačkoli jsme byly ostříhaný, tak jsme měly šatní vši, protože jsme měly jenom jedny šaty, nebylo do čeho se převlíknout.

287
00:39:55.333 --> 00:40:04.366
A tak jsme v neděli měly lov na vši.

288
00:40:04.367 --> 00:40:12.332
A štěnice byly v továrně taky, ty byly koneckonců i v Terezíně, štěnice, ty nás strašně sužovaly.

289
00:40:12.333 --> 00:40:15.199
Že bych se vrátila do toho Terezína.

290
00:40:15.200 --> 00:40:23.532
V těch starých kasárnách bylo těch štěnic tak nesnesitelně, že ty dvě matrace, který jsme měly přidělený,

291
00:40:23.533 --> 00:40:34.199
jsme si daly do takovýho květníku na chodbě, kterej byl určenej na pelargónie, a spaly jsme venku.

292
00:40:34.200 --> 00:40:45.332
Ráno jsme byly mokrý, protože je tam, protéká řeka Ohře a byly jsme ráno úplně plný rosy.

293
00:40:45.333 --> 00:40:52.266
Tak jsme si začly brát deštníky, abysme aspoň tu horní část těla udrželi.

294
00:40:52.267 --> 00:41:02.999
Takže když se řekne štěnice, tak to je hnus.

295
00:41:03.000 --> 00:41:10.366
Tak v tom Německu těch štěnic bylo taky požehnaně.

296
00:41:10.367 --> 00:41:21.399
A řekla bych, že v momentě, když se z východu začly blížit sovětský armády a ze západu spojenci,

297
00:41:21.400 --> 00:41:36.066
tak usoudili, že by takový.. říkali nám „zíchy“, to jsou takový ubožáci.

298
00:41:36.067 --> 00:41:44.232
Že by nás neměli normální lidi vidět a chtěli nás zlikvidovat.

299
00:41:44.233 --> 00:41:53.999
Ten náš tábor ve Freibergu byl jeden z mnoha desítek, který patřily do koncentračního tábora Flossenbürg.

300
00:41:54.000 --> 00:42:04.999
Tam s.. tam naložili nás do dobytčáků a měli jsme se dostat na místo určení.

301
00:42:05.000 --> 00:42:13.999
Ale v severních Čechách po náletech byly jak nádraží tak koleje bombar.. vybombardovaný

302
00:42:14.000 --> 00:42:20.999
a na.. směrem na západ nebylo možný ten dobytčák dirigovat.

303
00:42:21.000 --> 00:42:29.832
Tak nás dirigovali na jih.

304
00:42:29.833 --> 00:42:36.899
Jídlo jsme neměly žádný, v těch vagónech jsme byly natěsnaný po sto ženách.

305
00:42:36.900 --> 00:42:52.999
Musely jsme sedět na dně s rozkročenýma noha.. nohama tak asi takhle, aby se ta další vtěsnala do toho úzkýho prostoru.

306
00:42:53.000 --> 00:43:09.532
Byl tam jedinej kbelík, kterej ráno, když esesák otevřel ty dveře a vztekle se zeptal: „Wer ist krepiert?“, „Kdo chcípnul?“

307
00:43:09.533 --> 00:43:19.566
Tak jedna směla vynést ten kbelík, ale jídlo, jídlo vůbec žádný.

308
00:43:19.567 --> 00:43:33.666
Z našeho, z našeho vagónu to vydržely všechny, i když mezi námi byly těhotný.

309
00:43:33.667 --> 00:43:45.699
Když jsme přejeli přes Plzeň, tam jsme chvíli stáli a viděly jsme, že Plzeň byla bombardovaná, ty tovární haly byly zničený.

310
00:43:45.700 --> 00:43:56.999
Na jedný hale ležela kráva s roztaženýma nohama, jak ten tlak obrovskej ji vymrštil na střechu haly.

311
00:43:57.000 --> 00:44:08.166
To je takovej podružnej obraz, ale pořád se mi, pořád se mi Plzeň ztotožňuje s tímhle obrazem.

312
00:44:08.167 --> 00:44:14.166
Pak jsme jeli dál a dorazili.. a poř.. pořád se to opakovalo.

313
00:44:14.167 --> 00:44:20.432
Jedině ten kbelík jsme směly vynést, jídlo žádný.

314
00:44:20.433 --> 00:44:25.666
Ten náš transport měl pět set Češek a pět set Polek.

315
00:44:25.667 --> 00:44:37.966
A když jsme přijeli do vesnice, kde bylo napsáno Horní Bříza, tak slyšeli lidi na nádraží, že mluvíme česky.

316
00:44:37.967 --> 00:44:47.332
A stály jsme tam, protože nebylo, kam jet a přinesli kbelík jídla, chleba a nějaký jídlo.

317
00:44:47.333 --> 00:44:55.732
To jídlo zrekvírovali esesáci, pravděpodobně jim taky docházely zásoby.

318
00:44:55.733 --> 00:45:03.999
A my jsme dostaly kafe a chleba a to byl první chleba a první kafe a vůbec první sousto za celou tu dobu.

319
00:45:04.000 --> 00:45:10.732
Já ani nevím, kolik dní jsme cestovali.

320
00:45:10.733 --> 00:45:15.766
Tak na tu Horní Břízu nikdy nezapomenu.

321
00:45:15.767 --> 00:45:24.866
A vím, že po válce, jsem byla zaměstnaná u jedný firmy, jejíž majitel..

322
00:45:24.867 --> 00:45:31.999
Jejíhož majitele dcera a manželka byly s náma v transportu, a když mu řekly,

323
00:45:32.000 --> 00:45:44.099
že jsme dostaly první sousto v Horní Bříze, tak vím, že tam poslal nějakej finanční obnos z vděčnosti.

324
00:45:44.100 --> 00:45:48.299
A na tu Horní Břízu pořád, pořád vzpomínám.

325
00:45:48.300 --> 00:45:54.432
A jeli jsme pořád, pořád na jih, protože nebylo možný do Bavorska odbočit.

326
00:45:54.433 --> 00:46:00.566
To všechno bylo zablokovaný, jedině koleje vedly na jih Čech.

327
00:46:00.567 --> 00:46:11.066
A když jsme se dostaly až skutečně na jih a dveře byly otevřený, protože se nevědělo, kam nás budou..

328
00:46:11.067 --> 00:46:21.666
Neměli pokyny zřejmě, kam dál s námi na tu likvidaci, tak nějaká Eva Ronková řekla: „Hanko, vyskočíme. Utečem.“

329
00:46:21.667 --> 00:46:28.766
Já jsem řekla: „Evo, ne. Já zůstanu s matkou."

330
00:46:28.767 --> 00:46:33.899
A chtěla bych říct, že ta Eva Ronková úspěšně utekla.

331
00:46:33.900 --> 00:46:46.566
A setka.. setkala se v dubnu v Praze s mým bratrem, kterej se z Osvětimi dostal do Buchenwaldu.

332
00:46:46.567 --> 00:46:51.499
A teď si nevzpomenu, jak se jmenovala ta továrna, v který pracovali.

333
00:46:51.500 --> 00:47:02.332
Nebylo to přímo v, bylo to u Buchenwaldu, a měli je transforovat.. transportovat do Dachau taky k likvidaci.

334
00:47:02.333 --> 00:47:11.966
A on se taky s jedním kamarádem rozhod, že utečou a vyskočili z vlaku.

335
00:47:11.967 --> 00:47:19.999
A lesama se dostali hladový, otrhaný, zoufalý, ale dostali se do Prahy.

336
00:47:20.000 --> 00:47:27.999
A setkali se náhod.. nevím jakou náhodou s touhle Evou a ona mu řekla:

337
00:47:28.000 --> 00:47:35.266
„Byla jsem s ženskýma Lustigovýma, nevím, kam jely, ale je pravděpodobný“,

338
00:47:35.267 --> 00:47:44.666
to už v Praze měli přehled, „je pravděpodobný, že jely do Mauthausenu“, protože už nebylo, kam jinam jet.

339
00:47:44.667 --> 00:47:55.166
A skutečně, když se vlak zastavil, tak na ná.. na malým nádražíčku, jsme četly nápis Mauthausen.

340
00:47:55.167 --> 00:48:00.466
To je stejnej lágr jako Osvětim.

341
00:48:00.467 --> 00:48:05.766
Tam dolovali lidi kameny, museli je z lomu nosit po schodech.

342
00:48:05.767 --> 00:48:14.399
Kdo ten balvan neutáh, tak toho zastřelili, ale to je známý.

343
00:48:14.400 --> 00:48:20.499
První, první pohled při vystoupení z vlaku byl krásnej.

344
00:48:20.500 --> 00:48:31.899
Byl pěkn.. slunečnej jarní den, vrcholky Alp byly zasněžený, modrej Dunaj tek.

345
00:48:31.900 --> 00:48:39.766
My byly hladový a nevěděly jsme, kam nás poženou, no, hnali nás směrem do vrchu.

346
00:48:39.767 --> 00:48:43.932
Byly jsme tak hladový a žíznivý.

347
00:48:43.933 --> 00:48:50.999
Vím, že jsem chtěla pít z první louže, kterou, kterou jsem potkala.

348
00:48:51.000 --> 00:48:54.999
Maminka mi to nedovolila: „Dítě, to nesmíš.“

349
00:48:55.000 --> 00:49:11.666
Ale rost tam šťovík, ten jsme trhaly, trávu jsme trhaly, protože my jsme byly.. stra.. hlad je strašnej.

350
00:49:11.667 --> 00:49:23.799
Když jsme přišly nahoru, tak zase ty zavšivený věci, který jsme na sobě měly, musely dolů.

351
00:49:23.800 --> 00:49:26.766
Očistili nás.

352
00:49:26.767 --> 00:49:37.299
A.. Já si pamatuju, že jsem dostala pánský spodky a pánskou takovou košili bez límce.

353
00:49:37.300 --> 00:49:46.466
A zařadili nás do tábora, kterej, myslím, byl Zigeunerlager, ale já už, já už si to ani přesně nepamatuju.

354
00:49:46.467 --> 00:49:55.532
Vím, že jsme tam byly nacpaný a bylo to bezútěšný.

355
00:49:55.533 --> 00:49:58.632
Nějaký jídlo tam bylo.

356
00:49:58.633 --> 00:50:05.532
Ale blížil, blížil se opravdu konec války.

357
00:50:05.533 --> 00:50:18.866
A jednoho dne {kašle} přijel do Mauthausenu tank americký, americký spojenecký armády,

358
00:50:18.867 --> 00:50:26.099
kterej měl na čelním skle bílou záclonku, protože netušili, že esesáci už utekli.

359
00:50:26.100 --> 00:50:33.666
Nevěděli, jestli se nesetkaj s odporem, čili byl {kašle}, měl bílou záclonku.

360
00:50:33.667 --> 00:50:40.999
Tu vidím pořád před očima. A pak přijely další tanky.

361
00:50:41.000 --> 00:50:49.566
Němci už tam nebyli, vězňové, který tam byli dýl, měli organizaci.

362
00:50:49.567 --> 00:50:59.299
Uspořádali ten život v trochu snesitelný formě.

363
00:50:59.300 --> 00:51:10.132
Američani dávali jídlo plnými hrstmi, ale my jsme si směli dovolit jenom polívku nebo kaši.

364
00:51:10.133 --> 00:51:20.399
A myslím, že ten květen, že opravdu aspoň pro mě už to byl konec mých sil.

365
00:51:20.400 --> 00:51:28.666
Jednou jsem šla dolů na záchod, když jsem se dlouho nevracela, tak pro mě maminka došla.

366
00:51:28.667 --> 00:51:34.432
Seděla jsem na bobku, už jsem ani neměla sílu vstát.

367
00:51:34.433 --> 00:51:41.932
Dostala jsem infekční.. To jsem se pak dozvěděla, protože mezi těmi vězni byli taky lékaři.

368
00:51:41.933 --> 00:51:51.332
Měla jsem infekční žloutenku.

369
00:51:51.333 --> 00:52:03.966
Komunistická buňka, která mezi těmi vězni byla, se o nás postarala tím způsobem, že první autobus, kterej získali,

370
00:52:03.967 --> 00:52:12.366
ačkoli sami tam byli tři čtyři roky, tak první autobus dali českým ženám.

371
00:52:12.367 --> 00:52:29.732
A 19. května jsme jely autobusem do Tábora a v Táboře jsme přesedly na vlak.

372
00:52:29.733 --> 00:52:33.732
V Táboře jsme vystoupily.

373
00:52:33.733 --> 00:52:38.499
Abyste věděli, jak jsme se odvážily jet mezi normální lidi.

374
00:52:38.500 --> 00:52:48.666
Já jsem si z deky ušila sukni a ten kus tý deky mám jako tady schovanej, ještě.

375
00:52:48.667 --> 00:52:59.432
A maminka si z povlaku ušila šaty a ta moje sestřenice Věra, už ani nevím, co ta,

376
00:52:59.433 --> 00:53:05.799
co tý maminka připravila, aby mohla mezi lidi.

377
00:53:05.800 --> 00:53:12.899
V Táboře jsme potkali jednu paní, která se jmenuje Trefilová a to byla strašně hodná paní.

378
00:53:12.900 --> 00:53:23.866
Židovk.. Žid.. Židé nemohli mít plný příděly jako mělo árijský obyvatelstvo, měli jsme mnohem míň, ještě před transportem.

379
00:53:23.867 --> 00:53:32.432
A tahle paní Trefilová, protože můj tatínek byl velice oblíbenej, nám nosila různý jídlo.

380
00:53:32.433 --> 00:53:36.766
Maso nebo drůbež nebo sladkosti.

381
00:53:36.767 --> 00:53:40.866
A tuhle paní Trefilovou jsme v tom Táboře potkaly.

382
00:53:40.867 --> 00:53:46.832
Jak nás poznala sn.. ani nevím, protože jsme měly ještě takhle malinkýho ježečka.

383
00:53:46.833 --> 00:53:49.966
Ty vlasy rostou strašně pomalu.

384
00:53:49.967 --> 00:53:52.332
A dala nám dvacet korun.

385
00:53:52.333 --> 00:53:57.666
To byly naše první peníze, s kterýma jsme jely do Prahy.

386
00:53:57.667 --> 00:54:10.166
A mezitím v Praze rozhlas hlásil, že se vrací transport žen, Češek z Mauthausenu.

387
00:54:10.167 --> 00:54:20.999
A díky Evě Ronkový se bratr dovtípil, že by nás mohl najít.

388
00:54:21.000 --> 00:54:30.232
Tak šel na vršovický nádraží, čekal, šel od vagónu k vagónu, ptal se po holkách Lustigových.

389
00:54:30.233 --> 00:54:32.999
A my jsme byly v posledním vagónu.

390
00:54:33.000 --> 00:54:34.832
První otázka byla..

391
00:54:34.833 --> 00:54:46.332
Byly jsme překvapený, že vidíme jeho, protože on byl tak hubenej slabej kluk, že jsme si myslely, že nemůže ty útrapy přestát.

392
00:54:46.333 --> 00:54:52.032
Ale věřily jsme, že tatínek jako voják, že to vydrží všechno.

393
00:54:52.033 --> 00:54:55.166
A první otázka byla: „Kde je tatínek?“

394
00:54:55.167 --> 00:54:57.999
A tak jsme se hned všechno dověděly.

395
00:54:58.000 --> 00:55:06.332
Ptala se maminka taky na svýho mladšího bratra, kterej byl s Arnoštem v Buchenwaldu.

396
00:55:06.333 --> 00:55:15.032
Woislowitz se jmenovala ta vesnice, kde Arnošt s tím strýcem Emanem pracovali.

397
00:55:15.033 --> 00:55:25.866
Eman byl inženýr a dělal nějakou černou práci a jak měl ruce od oleje a nemoh se mejt, tak se mu udělaly furunkle.

398
00:55:25.867 --> 00:55:39.066
A straš.. měl bolesti, že už to nemoh vydržet a v poslední chvíli skočil na dráty s vysokým napětím.

399
00:55:39.067 --> 00:55:42.266
Už prostě tu bolest nepřestál.

400
00:55:42.267 --> 00:55:50.866
Tak to všechno jsme se dověděli při tom prvním setkání.

401
00:55:50.867 --> 00:56:05.399
Maminku a Vě... sestřenici Věru dali na, na Pavlovo, nyní, teď se to jmenuje Pavlovo náměstí a tehdy..

402
00:56:05.400 --> 00:56:11.499
Já si za chvíli vzpomenu, jak se jmenoval ten hotel, kterej na Pavláku stojí.

403
00:56:11.500 --> 00:56:20.999
Tak tam ubytovali ty ženy a já jež jsem měla tu infekční žloutenku, tak mě dali do nemocnice.

404
00:56:21.000 --> 00:56:25.166
Mezitím bratr měl jeden úkol.

405
00:56:25.167 --> 00:56:33.666
Byl v lágru s, s mladším klukem, kterej se jmenoval Milan Oppenheimer.

406
00:56:33.667 --> 00:56:38.999
To byl míšenec. Maminka křesťanka, tatínek Žid.

407
00:56:39.000 --> 00:56:52.699
A ten Milánek měl umrzlý nohy a věděl, že zemře, tak prosil Arnošta, aby šel k jeho rodičům do Truhlářský,

408
00:56:52.700 --> 00:57:00.499
do Prahy 1, Truhlářská 20 a řek jim, jak skončil.

409
00:57:00.500 --> 00:57:09.966
Tak to Arnošt splnil, ten úkol, a pan Oppenheimer se ptal: „A jak dopadla tvoje rodina?“

410
00:57:09.967 --> 00:57:16.032
„Maminka se vrátila, sestra a sestřenice. Jinak nikdo.“ „A kde budete bydlet?“

411
00:57:16.033 --> 00:57:23.732
„No já už jsem zjistil, že v našem původním bytě bydlí česká rodina, takže nemáme, kde bydlet.“

412
00:57:23.733 --> 00:57:31.566
„Tady na patře žila židovská rodina, která šla do transportu.

413
00:57:31.567 --> 00:57:36.032
Jak se zdá, nikdo se nevrátil.

414
00:57:36.033 --> 00:57:41.999
Tak jdi na národní výbor a zeptej se, jestli by ti ten byt dali.

415
00:57:42.000 --> 00:57:51.332
Protože tady bydlel německej voják, kterej na ruský frontě ztratil ruku, a dostal, dostal ten byt.

416
00:57:51.333 --> 00:58:03.066
A ten utek, Němci všichni z Prahy utekli, protože se báli pomsty za to, co napáchali.“

417
00:58:03.067 --> 00:58:09.399
Tak Arnošt šel na národní výbor, ten byl tehdy na Florenci.

418
00:58:09.400 --> 00:58:16.066
Řek, že jsme čtyři a že by prosil o přidělení toho bytu.

419
00:58:16.067 --> 00:58:20.832
Tak mu řekli: „Vždyť jsi učedník. Jak to.. jak budeš platit činži?“

420
00:58:20.833 --> 00:58:26.999
„Maminka je švadlena, bude pracovat a sestra bude taky pracovat.“

421
00:58:27.000 --> 00:58:32.432
A ten byt skutečně mu přidělili.

422
00:58:32.433 --> 00:58:39.499
Takže Židi, Němci, zase ž.., zase židovská rodina.

423
00:58:39.500 --> 00:58:41.432
IV2: A to je tento byt tady?

424
00:58:41.433 --> 00:58:42.666
IV1: To jsme v tom bytě teď?

425
00:58:42.667 --> 00:58:54.466
HHn: Teď js.. Ano, teď jsme v tom.. Teď sedíme v tom bytě, kterej nám byl po válce přidělenej, to jsme neměli, kam jít.

426
00:58:54.467 --> 00:58:58.099
Hotel Graf se jmenoval na Pavláku ten hotel.

427
00:58:58.100 --> 00:59:04.499
Takhle mi to myslí. Se zpožděním, omlouvám se.

428
00:59:04.500 --> 00:59:09.332
Nevím, jak se jmenuje teď. Podivám se, až pojedu okolo.

429
00:59:09.333 --> 00:59:15.332
 IV1: To není důležitý.

430
00:59:15.333 --> 00:59:22.266
HHn: No, první naše cesta, když jsme byli tak dalece schopný, vedla do školy.

431
00:59:22.267 --> 00:59:34.132
Já jsem cho.. skončila v kvintě v libeňským gymnáziu, tak jsem se byla zeptat, jestli bych mohla dokončit studium.

432
00:59:34.133 --> 00:59:45.832
Tak mi řekli, že maj u nich takový zrychlovací kroužky, že když budu přes prázdniny studovat, tak že v září bych mohla maturovat.

433
00:59:45.833 --> 00:59:57.366
Přiznala jsem, že jsme chodili do kroužků, který pořádala Židovská obec, takže jsme nějak.. nějakou návaznost malou měli.

434
00:59:57.367 --> 01:00:13.932
Tu maturitu jsem skutečně složila a... řekla jsem si, že vlastně nic neumím, a přihlásila jsem se do kurzu psaní strojem a těsnopisu.

435
01:00:13.933 --> 01:00:23.899
A pak jsem se ucházela o místo u firmy, která měla export import, byla to firma Treitel.

436
01:00:23.900 --> 01:00:36.532
A.. V tat.. V téže firmě žila paní a dcera, která byla s námi v Terezíně.

437
01:00:36.533 --> 01:00:41.432
Takže vlastně jsem nastoupila ze známosti do tý firmy.

438
01:00:41.433 --> 01:00:47.999
Ale byla jsem přijatá jako koresp.. česko-německá korespondentka.

439
01:00:48.000 --> 01:00:51.999
Německy jsem dost slušně uměla.

440
01:00:52.000 --> 01:01:03.066
Gramatiku jsme měli od primy, takže ani to nebylo na závadu, ale říkala jsem, že píšu švýcarsky, ne, že píšu německy.

441
01:01:03.067 --> 01:01:06.599
Omlouvám se, dneska už bych to neřekla.

442
01:01:06.600 --> 01:01:21.999
Ale po válce jsme byli tak plný zoufalství nad ztrátou všech lidí a nad tím, co jsme prodělali.

443
01:01:22.000 --> 01:01:25.332
No bylo, bylo to tak.

444
01:01:25.333 --> 01:01:33.832
A bratr šel taky do školy a když svýmu panu učiteli vyprávěl, co zažil,

445
01:01:33.833 --> 01:01:38.332
tak ten ho jen pohladil po hlavě a nevěřil.

446
01:01:38.333 --> 01:01:42.732
Nevěřil mu, že to je možný.

447
01:01:42.733 --> 01:01:45.399
Šel do školy.

448
01:01:45.400 --> 01:01:51.066
Sestřenice Věra a on nastoupili do obchodní akademie v Karlíně.

449
01:01:51.067 --> 01:01:56.599
Věra ji dodělala až k maturitě, pak šla i na vysokou školu.

450
01:01:56.600 --> 01:02:09.366
Já jsem pracovala a Arnošt po skončení prvního ročníku se ucházel o přijetí na Vysoký škole politických a hospodářských věd.

451
01:02:09.367 --> 01:02:21.166
A myslím, že se ten pan profesor jmenoval Kra.. Král.. řek, že potom, co prodělal, může být přijatý.

452
01:02:21.167 --> 01:02:25.599
Takže tuhle školu studoval.

453
01:02:25.600 --> 01:02:39.199
Mezitím se oženil a začal pracovat v rozhlase a studoval.

454
01:02:39.200 --> 01:02:48.466
Když viděl, že lidi to, co jim vyprávěl, nevěří, že to je možný, tak začal psát.

455
01:02:48.467 --> 01:02:58.699
První byly články, přispíval do Věstníku Židovský obce, kterej vycházel měsíčně a i do jiných novin.

456
01:02:58.700 --> 01:03:06.599
Nedávn.. Nedávno jsem mezi věcma, který jsem chtěla zlikvidovat našla jedno Rudý právo,

457
01:03:06.600 --> 01:03:13.032
kde jsem objevila taky jed.. jeden jeho článek.

458
01:03:13.033 --> 01:03:24.566
A pak, pak začal, pak nastoupil v Mladým světě, začal psát povídky.

459
01:03:24.567 --> 01:03:30.299
Měly úspěch, byly vydávaný a byly i čtený.

460
01:03:30.300 --> 01:03:38.999
A tak kromě zaměstnání usilovně psal.

461
01:03:39.000 --> 01:03:42.399
Přišel rok '68.

462
01:03:42.400 --> 01:03:57.766
Když nastalo uvolnění a zdálo se, že vše bude jinak..

463
01:03:57.767 --> 01:04:08.199
Tak velice pozitivně mluvil o státě Izrael.

464
01:04:08.200 --> 01:04:18.999
A.. to samozřejmě šlo na jeho špatný konto.

465
01:04:19.000 --> 01:04:33.132
V roc.. A v tomtéž roce nap.. dostal cenu Klementa Gottwalda za knihu Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou.

466
01:04:33.133 --> 01:04:47.566
Byli ve Španělsku, a zase nevím to místo, kde byla ta cena udělena, to přijde zase za chvíli.

467
01:04:47.567 --> 01:04:53.132
No, bylo to tam velmi slavnostní, vrátili se do Prahy.

468
01:04:53.133 --> 01:04:59.899
Sbalili si kufr a řekli, že už těch oslav je dost a že pojedou do Itálie.

469
01:04:59.900 --> 01:05:05.632
Trenýrky, plavky, ručníky a dost.

470
01:05:05.633 --> 01:05:15.699
Jenomže.. Dostali jsme ještě jeden lístek, dlouho jsem ho schovávala, kterej Věra napsala:

471
01:05:15.700 --> 01:05:20.899
„Prázdniny se chýlej ke konci, děti se těšej do školy.“

472
01:05:20.900 --> 01:05:40.232
Ale přišel 21. srpen a všichni, který potkával, mu říkali, že tady by pro něj nebyla dobrá půda.

473
01:05:40.233 --> 01:05:58.566
Abych to zkrátila, Věra, jeho žena, byla velká ctitelka Izraele, dokonce byla v tý armádě Hagana jako voják.

474
01:05:58.567 --> 01:06:10.466
A hrozně Izrael milovala a tohle byla možnost, kam se z toho Říma uchýlit,

475
01:06:10.467 --> 01:06:20.099
protože neměli, neměli vůbec, neměli kromě toho kufru s plavkama, s trenýrkama téměř nic.

476
01:06:20.100 --> 01:06:24.999
Tak odjeli do Izraele.

477
01:06:25.000 --> 01:06:31.999
Byli v kibucu, Věra pracovala v kuchyni, vím, že vstávala ve čtyři hodiny ráno.

478
01:06:32.000 --> 01:06:38.699
Těžká práce to byla, ty hrnce v kibucu jsou velký, a tudíž těžký.

479
01:06:38.700 --> 01:06:41.999
A Arnošt měl povoleno psát.

480
01:06:42.000 --> 01:06:46.566
A pouštěl si český písničky pořád kolem dokola.

481
01:06:46.567 --> 01:06:57.532
Po třech měsících za ním přišli a řekli mu: „Tak už jsi psal dost, teď budeš pracovat.“

482
01:06:57.533 --> 01:07:01.532
„No tak já bych dělal řidiče náklaďáku.“

483
01:07:01.533 --> 01:07:06.666
„No to se tady teď dostane takový místo po deseti letech.“

484
01:07:06.667 --> 01:07:09.899
„No tak bych dělal závozníka.“

485
01:07:09.900 --> 01:07:13.666
„No, po pěti letech.“

486
01:07:13.667 --> 01:07:19.166
Tak viděl, že to bude se zaměstnáním velice těžký.

487
01:07:19.167 --> 01:07:27.866
Ale mezitím dostal z Jugoslávie nabídku, aby napsal scénář k filmu Sutěska.

488
01:07:27.867 --> 01:07:41.032
To bylo významný místo, který maršál Tito během války obhájil v úspěšný bitvě, byla, byla to velká bitva.

489
01:07:41.033 --> 01:07:46.699
Tak Arnošt to přijal a stěhovali se do Záhřebu.

490
01:07:46.700 --> 01:07:51.432
Pamatuju si ještě jejich adresu, to jsem tam posílala balíčky.

491
01:07:51.433 --> 01:07:56.399
Jalševečka se ta ulice jmenovala.

492
01:07:56.400 --> 01:08:01.999
Děti předtím chodily do izraelský školy, učily se ivrit.

493
01:08:02.000 --> 01:08:13.266
V Záhřebu chodily do chorvatský školy, učily se chorvatsky.

494
01:08:13.267 --> 01:08:18.266
Posílali jsme jim, posílali jsme jim balíčky.

495
01:08:18.267 --> 01:08:23.299
Dovolený byly dvoukilový, ale jedna bota vážila víc než kilo,

496
01:08:23.300 --> 01:08:33.332
takže třeba v balíčku mohla bejt jedna bota a nějakej textil, aby to byly dvě kila.

497
01:08:33.333 --> 01:08:39.732
Vím, když tam jela poprvé maminka na návštěvu, tak vezla tři polštáře.

498
01:08:39.733 --> 01:08:49.432
Oni nemě.. oni neměli nic.

499
01:08:49.433 --> 01:09:03.666
A zase asi po roce přišla na.. nabídka, že ve Spojených státech v Iově je kurs pro spisova.. roční kurs pro spisovatele,

500
01:09:03.667 --> 01:09:07.566
kam mohou přijet i s rodinama.

501
01:09:07.567 --> 01:09:11.432
Tak to akceptovali.

502
01:09:11.433 --> 01:09:14.532
To měli pořád ještě auto, Simcu.

503
01:09:14.533 --> 01:09:23.999
Tu, tou jeli do tý Itálie, tu měli i v Izraeli a z Izraele ji odvláčeli do Chorvatska.

504
01:09:24.000 --> 01:09:40.999
V Chorvatsku jeden spolužák Arnoštova syna Pepíka, Boris Vojasinovič, ji od.. ji odvez do Prahy, úspěšně a na Smíchově naboural do sloupku.

505
01:09:41.000 --> 01:09:48.999
Takže byla dost poničená.

506
01:09:49.000 --> 01:09:57.366
V tý Americe žili tak, že děti chodily do americký školy.

507
01:09:57.367 --> 01:10:08.932
Jak vidíte, ten jejich život byl velice pestrej.

508
01:10:08.933 --> 01:10:11.932
Takov.. takov.. Střih.

509
01:10:11.933 --> 01:10:23.966
Jednou byl zábavní večírek a Věra tancovala s jedním Američanem, kterej se jí ptal: „Proč jsi tak smutná?“

510
01:10:23.967 --> 01:10:33.832
„No, kdybys měl nezaměstnanýho muže a dvě děti školou povinný, taky by jsi byl smutnej.“

511
01:10:33.833 --> 01:10:35.866
„A co umí tvůj muž?“

512
01:10:35.867 --> 01:10:41.999
„No je spisovatel, píše povídky, dělá scénáře k filmu.“

513
01:10:42.000 --> 01:10:51.632
„No já jsem z American University ve Washingtonu a takovou pozici máme volnou a někoho hledáme.“

514
01:10:51.633 --> 01:10:56.066
Střih.

515
01:10:56.067 --> 01:11:07.566
Naložili si svý saky paky na náklaďák a cestovali ze severu do hlavního města.

516
01:11:07.567 --> 01:11:21.832
Měli bohužel taky po cestě karambol, ale nikomu se nic nestalo, dobře to dopadlo.

517
01:11:21.833 --> 01:11:27.999
Arnošt učil, jeho znalosti angličtiny byly dost chabý.

518
01:11:28.000 --> 01:11:38.499
Když se ho děkanka ptala, jak si se studenty rozumí.. Studentů se ptala, tak studenti řekli:

519
01:11:38.500 --> 01:11:43.199
„No, někdy mu nerozumíme, ale jsme s ním spokojený."

520
01:11:43.200 --> 01:11:46.499
Tak šel povinně do nějakýho kurzu.

521
01:11:46.500 --> 01:11:53.866
Vím, že si psal o velkej.. poslali jsme mu slovník do Washingtonu, ale to byl normální slovník

522
01:11:53.867 --> 01:11:57.266
a on potřeboval ten velkej, aby si tam všechno našel.

523
01:11:57.267 --> 01:12:02.999
Začal tedy intenzívně studovat a tu angličtinu zvládnul.

524
01:12:03.000 --> 01:12:11.499
Děti ji zvládly snáz, protože Evě bylo dvanáct, když odjela, Pepíkovi sedmnáct a rok předtím byl..

525
01:12:11.500 --> 01:12:22.099
Ještě tady z český školy byl v nějaký rodině jako se to i teď praktikuje, že děti jedou na rok někam, aby se naučily anglicky.

526
01:12:22.100 --> 01:12:31.899
Takže on vlastně uměl nejlíp. Já nevím, kolik máme času, jestli je to..? 

527
01:12:31.900 --> 01:12:40.666
IV1: Když tak jestli Vás můžu poprosit, že byste ještě něco řekla o Vašem životě po roce '45 vlastně.

528
01:12:40.667 --> 01:12:48.766
Vy jste říkala, kam jste nastoupila do práce, ale ještě jste nemluvila o rodině a o tom, jak se to vlastně odvíjelo dál až do dneška.

529
01:12:48.767 --> 01:12:51.766
Jestli to můžete nějak zmínit...?

530
01:12:51.767 --> 01:13:01.166
HHn: Byla jsem u tý firmy Treitel do roku '48, protože pan Treitel byl prohlášen za kapitalistu a musel platit mil..

531
01:13:01.167 --> 01:13:08.166
Tenkrát se platily nějaký pokuty, milionáři, vím, že po všech příbuzných sháněl peníze,

532
01:13:08.167 --> 01:13:14.999
aby ho nezavřeli, aby moh ten obnos zaplatit.

533
01:13:15.000 --> 01:13:22.366
Tak uvažoval o emigraci a jeho dcera, to byla kamarádka tý mý sestřenice Věry,

534
01:13:22.367 --> 01:13:31.232
byla velká sionistka a toužila jet do Palestiny.

535
01:13:31.233 --> 01:13:35.832
A tu rodinu k tomu přiměla.

536
01:13:35.833 --> 01:13:40.366
Měli taky nějaký příbuzný v Palest.. tehdejší Palestině.

537
01:13:40.367 --> 01:13:52.166
Odjeli a já jsem s účetním tý firmy tu firmu likvidovala a postupně jsem si hledala místo.

538
01:13:52.167 --> 01:14:05.032
A jeden z těch mauthausenských vězňů, kterej nám tehdy pomoh, pracoval v Československých textilních závodech.

539
01:14:05.033 --> 01:14:06.499
A zeptal se mě..

540
01:14:06.500 --> 01:14:16.566
A já jsem s ním byla ve styku, protože vůbec jsme s těmi vězni, který se k nám tak dobře zachovali, jsme pořád udržovali kontakt.

541
01:14:16.567 --> 01:14:26.732
Tak jsem říkala, že sháním místo, tak sem přišel dopis, že můžu ihned nastoupit.

542
01:14:26.733 --> 01:14:35.699
Takže po skončení likvidace firmy jsem nastoupila na Československých textilních závodech,

543
01:14:35.700 --> 01:14:45.266
který se časem přeměnily na Ministerstvo spotřebního průmyslu.

544
01:14:45.267 --> 01:14:51.166
Pracovala jsem v různých odděleních.

545
01:14:51.167 --> 01:15:00.332
V oddělení vývozu a dovozu strojů, protože se psaly něm.. německý a cizí objednávky,

546
01:15:00.333 --> 01:15:07.332
tak mě jazyková znalost byla docela platná.

547
01:15:07.333 --> 01:15:20.999
A potom později jsem se dostala do pasovýho oddělení, kde jsme za podniky, který pod ten celej resort patřily, vyplňovali dotazníky a vyřizo..

548
01:15:21.000 --> 01:15:30.232
To se tehdy podniky nesměly jít na vyslanectví, třeba na francouzský a požádat si pro Zbrojovku Brno o vízum.

549
01:15:30.233 --> 01:15:34.466
Musely přes ministerstvo přes pasový oddělení.

550
01:15:34.467 --> 01:15:38.499
Tím způsobem se to praktikovalo.

551
01:15:38.500 --> 01:15:49.866
Takže tam jsem využila svý malý jazykový znalosti.

552
01:15:49.867 --> 01:16:01.666
V roce.. Vím, že v roce '51, když byla aféra Šling, Slánský a tyhle.

553
01:16:01.667 --> 01:16:12.799
Tak si mě ředitel.. tehdy to byly hlavní správy, tak si mě ředitel tý hlavní správy zavolal

554
01:16:12.800 --> 01:16:22.232
a řek mi, že ví, že nemám nic s těma, co jsou odsouzený společnýho a že mi věří.

555
01:16:22.233 --> 01:16:28.666
Takže mě nevyhodili, protože spoustě lidem se stalo, že je vyhodili.

556
01:16:28.667 --> 01:16:41.499
Třeba s námi pracoval nějakej pan Skalický, kterej byl jako anglickej voják, a ten letěl, ten kádrově neprošel.

557
01:16:41.500 --> 01:16:43.299
To jsem zase přeskočila.

558
01:16:43.300 --> 01:16:47.832
Dřív jsem mluvila o tom pasovým oddělení, předtím byla ta hlavní správa.

559
01:16:47.833 --> 01:16:58.699
Tam jsem byla v tom oddělení těch dovozů strojů a pak teprve jsem byla v tom pasovým oddělení.

560
01:16:58.700 --> 01:17:11.166
A po roce šedesát.. osm? Po roce 68 byly velký reorganizace, ministerstva se sloučily.

561
01:17:11.167 --> 01:17:30.266
V.. V tý budově, kde bylo Ministerstvo spotřebního průmyslu bylo Federální ministerstvo a my jsme šli na František, kde předtím bylo Ministerstvo těžkýho strojírenství.

562
01:17:30.267 --> 01:17:35.299
Tak.. Prostě potom jsem chodila pracovat na František.

563
01:17:35.300 --> 01:17:47.632
Předtím jsem byla v pasovce na tom spotřebním a potom jsem byla v pasovce na tom těžkým.

564
01:17:47.633 --> 01:17:57.332
Dělala jsem ve vízovým oddělení, protože jsem měla chodit na vyslanectví a vyřizovat víza.

565
01:17:57.333 --> 01:18:04.332
Třeba na konz.. na konzulátě u Francouzů nebo u Němců nebo u Holanďanů.

566
01:18:04.333 --> 01:18:17.999
A.. Vždycky jsem do kádrovýho dotazníku napsala, že můj bratr je v zahraničí s povolením československých úřadů,

567
01:18:18.000 --> 01:18:24.832
což byl asi dva roky, protože pořád mu doložku povolovali.

568
01:18:24.833 --> 01:18:31.799
Až jednoho dne ne a zase se vyplňoval dotazník a já jsem do dotazníku napsala,

569
01:18:31.800 --> 01:18:45.066
že bratr už je v cizině bez povolení československých úřadů.

570
01:18:45.067 --> 01:18:51.799
My jsme jezdili autem na ty různý ambasády a střídali jsme se.

571
01:18:51.800 --> 01:19:02.332
A jednou s mojí šéfovou jela jedna z nás, která mě znala ze spotřebního průmyslu.

572
01:19:02.333 --> 01:19:16.532
A v tom autě bylo rádio a v tom rádiu mluvil někdo posměšně o Sovětským svaze a nakonec řekli, že to byl spisovatel Arnošt Lustig.

573
01:19:16.533 --> 01:19:25.066
A ta Kája nevěděla nic lepšího, než tý šéfový říct: „No to je bratr naší paní Hnátový.“

574
01:19:25.067 --> 01:19:28.032
A už byl průšvih.

575
01:19:28.033 --> 01:19:32.932
Přeřadili mě z vízovýho oddělení na oddělení doložek.

576
01:19:32.933 --> 01:19:39.099
Nevyhodili mě, protože už jsem v tý době byla rozvedená a byla jsem matka dvou dětí.

577
01:19:39.100 --> 01:19:47.266
Tak předvolali si mě, proč jsem jim neřekla, že bratr je v cizině.

578
01:19:47.267 --> 01:19:56.332
Tak jsem je požádala, aby se podívali do dotazníku, který jsem s naprostou časovou přesností a poctivostí vyplňovala.

579
01:19:56.333 --> 01:20:04.699
„No my jsme je nečetli.“

580
01:20:04.700 --> 01:20:11.099
Do důchodu jsem mohla jít dřív, ale děti jsem měla až dost pozdě.

581
01:20:11.100 --> 01:20:16.732
O první dítě jsem přišla, potratila jsem.

582
01:20:16.733 --> 01:20:28.399
A když jsem byla v nemocnici, v Zemský, ležela jsem na sále, kde bylo st.. já nevím snad dvacet maminek a všechny sn.. byly šťastný,

583
01:20:28.400 --> 01:20:31.066
že si, že jim udělali potrat.

584
01:20:31.067 --> 01:20:35.732
A já jsem brečela a brečela a nemohla jsem se uklidnit.

585
01:20:35.733 --> 01:20:49.232
A jeden lékař se mě ujal a řek, že si mě prohlídne a že uvidí, co bude dál.

586
01:20:49.233 --> 01:20:58.766
No, zjistil, že mám neprůchodný porodní cesty tím strádáním, tím hladověním a že mě bude léčit.

587
01:20:58.767 --> 01:21:08.966
A byl tak důslednej, byl šestadvacátej ročník jako můj bratr, takže byl povinnej jako důstojník nastoupit na vojnu.

588
01:21:08.967 --> 01:21:11.666
Ale i na vojnu jsem musela..

589
01:21:11.667 --> 01:21:20.699
Vedla jsem si takovou knihu, mám ji schovanou, co všechno jsem musela měřit, a musela jsem mu popisovat svý stavy.

590
01:21:20.700 --> 01:21:27.232
No, první, poprvé jsem otěhotněla..

591
01:21:27.233 --> 01:21:41.932
Vládík se mi narodil, když mi bylo 34 a druhý dítě mi doporučili, abych se snažila mít do dvou let, že to je nejvhodnější.

592
01:21:41.933 --> 01:21:51.099
Tak to se podařilo a byla to holka, takže jsme byli šťastní a děti byly povedený.

593
01:21:51.100 --> 01:21:52.866
Maminka mi pomáhala.

594
01:21:52.867 --> 01:22:01.666
Do práce jsem měla nastoupit po čtyřech měsících, ale plně jsem kojila, užívala jsem si mateřství,

595
01:22:01.667 --> 01:22:06.066
ale musela jsem.. měla jsem nastoupit, trvali na tom.

596
01:22:06.067 --> 01:22:16.466
Tak lékařka mi pot.. napsala dopis, že plně kojím, tak jsem dostala dva měsíce neplacený dovolený.

597
01:22:16.467 --> 01:22:21.999
To uplynulo šest měsíců, já jsem pořád kojila.

598
01:22:22.000 --> 01:22:30.399
A tak usoudili, že bydlím blízko a že mě budou pouštět na kojení domů.

599
01:22:30.400 --> 01:22:41.866
Já jsem bydlela tady a ministerstvo bylo Na Poříčí tam v bu.. tam, co je teď Legi.., já nevím, jestli je tam ČSOB, ale byla tam Legiobanka.

600
01:22:41.867 --> 01:22:48.366
Je to původní budova Legiobanky.

601
01:22:48.367 --> 01:22:58.632
Takže jsem zavolala mamince, že můžu jít, maminka ho očistila, připravila ke kojení, já jsem přiběhla, oč..

602
01:22:58.633 --> 01:23:03.499
Taky jsem použila, myslím borovou vodou se omejvaj prsa, žejo?

603
01:23:03.500 --> 01:23:06.532
Už si to ani nepamatuju.

604
01:23:06.533 --> 01:23:09.199
Kluka jsem přikládala.

605
01:23:09.200 --> 01:23:14.666
No ne.. ze začátku to snášel.

606
01:23:14.667 --> 01:23:20.332
Ale pak se mu to už nelíbilo, vždycky hlavičku odklonil stranou.

607
01:23:20.333 --> 01:23:23.999
Po deseti měsících jsem musela přestat.

608
01:23:24.000 --> 01:23:26.166
Asi už to mlíčko nebylo dobrý.

609
01:23:26.167 --> 01:23:33.499
To jsem vždycky běžela celou cestu tam i zpátky, abych se co nejmíň zdržela.

610
01:23:33.500 --> 01:23:38.166
Abych uspěla teda v tom svým zaměstnání.

611
01:23:38.167 --> 01:23:47.399
IV1: Můžu se Vás zeptat, kromě těchhle zdravotních potíží, které jste popisovala, které zřejmě souvisely s vaším vězněním za války,

612
01:23:47.400 --> 01:23:55.999
měla jste ještě nějaké jiné problémy nebo něco, co by se vám vracelo, co by vás vracelo k té zkušenosti?

613
01:23:56.000 --> 01:24:08.866
HHn: No můžu říct, že tak deset let po válce jsem pořád si představovala svýho tatínka, jak v plynový komoře se tísněj ty lidi

614
01:24:08.867 --> 01:24:19.232
a jeden šlape na druhýho, aby se dostal vejš ke vzduchu a jak musel strašně, strašně zajít.

615
01:24:19.233 --> 01:24:23.999
To se mi vracelo snad dobrých deset let.

616
01:24:24.000 --> 01:24:30.132
A ráno když.. my jsme spali s mamin.., tady spal bratr, on se oženil.

617
01:24:30.133 --> 01:24:35.499
Ten gauč byl rozkládací, ten byl tady v tomhle rohu, tady spali oni.

618
01:24:35.500 --> 01:24:41.499
Pak když se narodil Pepík, tak postýlka byla támhle v tom rohu.

619
01:24:41.500 --> 01:24:49.066
Věra spala v tom malým pokojíčku a my s maminkou jsme spaly vedle na manželských postelích.

620
01:24:49.067 --> 01:24:52.566
Maminka mi vždycky říkala: „Co se ti zase zdálo?“

621
01:24:52.567 --> 01:24:56.766
Já jsem pořád naříkala v noci.

622
01:24:56.767 --> 01:25:06.332
Tak asi vedle mě to spaní nebylo lehký.

623
01:25:06.333 --> 01:25:12.699
No můj muž.. Potom.. Potom se Lustigovi odstěhovali.

624
01:25:12.700 --> 01:25:26.666
Maminka spala tady, Vládík tady a my vedle v tý ložnici s dcerou, která se po dvou letech narodila.

625
01:25:26.667 --> 01:25:31.799
No byli jsme šťastný, že máme páreček.

626
01:25:31.800 --> 01:25:36.232
Maminka se opravdu.. Maminka nám hodně pomáhala.

627
01:25:36.233 --> 01:25:45.066
Když jsme přišli z práce, mohla jsem je doprovodit do kroužku, do cvičení, do hudebky, různě, kam potřebovali.

628
01:25:45.067 --> 01:25:50.266
Maminka nám uvařila, večer jsme dostali jídlo hotový na stůl.

629
01:25:50.267 --> 01:25:55.799
Mamince něco zbylo na druhej den k obědu.

630
01:25:55.800 --> 01:26:07.466
Ale můj muž tu zřejmě moc šťastnej nebyl, protože postrádal, jak později řek, postrádal soukromí.

631
01:26:07.467 --> 01:26:25.332
Tak dokaď byly děti malý, tak s tím minimálním soukromím to vydržel, ale potom, když bylo Hance dvanáct a Vládíkovi čtrnáct, tak odešel.

632
01:26:25.333 --> 01:26:27.799
Takže jsem byla sama.

633
01:26:27.800 --> 01:26:39.699
Měla.. Vrátily se mi zase takový strachy, jak, jak je dovedu životem dál?

634
01:26:39.700 --> 01:26:46.532
Ale děti by.. opravdu si musím říct, že když jsem na muže jsem štěstí neměla, ale na děti jo.

635
01:26:46.533 --> 01:26:49.499
Ty byly tak uznalý, tak hodný.

636
01:26:49.500 --> 01:26:55.899
Sice v pubertě, kluk ne, ten, ten měl úplně klidnou pubertu, ale dcera měla..

637
01:26:55.900 --> 01:27:03.099
takovou tu správnou, jakou děti ve čtrnácti, v patnácti maj.

638
01:27:03.100 --> 01:27:06.432
Ale všechno se zvládlo.

639
01:27:06.433 --> 01:27:14.966
Vládík byl výbornej v matice, chodil do šachovýho kroužku, dostal se do gymnázia Nad Štolou.

640
01:27:14.967 --> 01:27:19.399
Hanka šla na grafickou průmyslovku.

641
01:27:19.400 --> 01:27:37.366
Vládík se dostal na vysokou, vybral si... jade.. jadernou fyziku a Hanka šla na žurnalistiku.

642
01:27:37.367 --> 01:27:40.432
A to jsme pořád s maminkou táhly.

643
01:27:40.433 --> 01:27:48.666
Manžel nám tedy přispíval... povinně.

644
01:27:48.667 --> 01:27:55.966
Hanka se vdala první.

645
01:27:55.967 --> 01:27:59.999
Vládík se oženil potom.

646
01:28:00.000 --> 01:28:01.732
Oba..

647
01:28:01.733 --> 01:28:06.799
Vládík měl první dcer... vn... dceru, Barušku.

648
01:28:06.800 --> 01:28:13.832
Ta teď končí univerzitu, bakaláře už má.

649
01:28:13.833 --> 01:28:17.066
Ten.. Ten druhej byl kluk.

650
01:28:17.067 --> 01:28:26.399
Ten se tedy moc učit nechtěl a momentálně pracuje manuelně a školu, kterou začal, miloval vlaky a nádraží,

651
01:28:26.400 --> 01:28:31.999
dopravní průmyslovku nedodělal a teď ji dělá dálkově.

652
01:28:32.000 --> 01:28:34.999
A dcera má tři děti.

653
01:28:35.000 --> 01:28:44.999
Lindu, ta teď dodě.. byla promovaná na vysoký ekonomický, takže jsem jí poprvně mohla říct paní inženýrko.

654
01:28:45.000 --> 01:28:48.532
Diplomovou práci mi dala, mám ji tady k přečtení.

655
01:28:48.533 --> 01:28:57.432
A teď dělá druhou diplomovou práci, protože studovala střední školu ve Francii, přihlásila se na svým gymnáziu,

656
01:28:57.433 --> 01:29:01.499
že bude dělat zkoušky do Nîmes.

657
01:29:01.500 --> 01:29:02.866
Jen zkusmo.

658
01:29:02.867 --> 01:29:08.599
A povedlo se, takže střední školu dělala ve Francii a tu francouzštinu

659
01:29:08.600 --> 01:29:15.166
nenechala a i na.. přihlásila si ji i na filozofický fakultě.

660
01:29:15.167 --> 01:29:25.332
Takže tu VŠE má hotovou a dodělává teď filozofickou fakultu.

661
01:29:25.333 --> 01:29:29.832
No po válce jsem vůbec nebyla schopná nic říct.

662
01:29:29.833 --> 01:29:35.432
A děti, když byly větší, tak mi dokonce i vyčítaly,

663
01:29:35.433 --> 01:29:40.966
že kdyby jim babička neřekla, co se dělo za války, že ode mě nic nevěděly.

664
01:29:40.967 --> 01:29:47.532
Ale já jsem, já jsem nemohla, já jsem měla takový vnitřní trauma.

665
01:29:47.533 --> 01:29:51.232
Nebyl.. nebylo, nebylo to možný.

666
01:29:51.233 --> 01:30:06.966
Až teprve v posledních letech, když potřebujou někde ve škole, abych jim něco vyprávěla, tak to dokážu.

667
01:30:06.967 --> 01:30:13.799
IV2: Vaše děti, Vaše vnuč.. vnuci Vás zeptají vlastně nebo..?

668
01:30:13.800 --> 01:30:20.832
HHn: Ano, ptali, ptali se a teď, teď už můžu, teď už o tom můžu mluvit.

669
01:30:20.833 --> 01:30:37.132
Všichni, všichni znají průběh celý tý anabáze a velice, velice se, velice se o to zajímají.

670
01:30:37.133 --> 01:30:54.832
Hanka si, pardon, to je dcera, Linda si vzala jako téma nějaký práce... jak zabili tu Elišku Hrůzovou.

671
01:30:54.833 --> 01:30:58.866
IV1: Hilsneriádu.

672
01:30:58.867 --> 01:31:10.266
HHn: Hilsne.. Hilsneriádu. Vím, že mý kamarádky Helgy Hoškový, hm, stu.. dcer.. vnučka si vzala zase odsun Němců v pětačtyřicátým roce.

673
01:31:10.267 --> 01:31:15.299
Takže ty děti pořád v tom žijou.

674
01:31:15.300 --> 01:31:19.166
IV1: S Vaším bratrem jste se viděla potom kdy?

675
01:31:19.167 --> 01:31:24.132
HHn: Když odjel do tý Ameriky?

676
01:31:24.133 --> 01:31:30.999
Jezdila za ním maminka, psali jsme si.

677
01:31:31.000 --> 01:31:36.966
A když maminka umřela, tak Arnošt řek: „Tak teď bys mohla přijet ty.“

678
01:31:36.967 --> 01:31:47.532
A já jsem pracovala přesčas do třiašedesáti a když mě tedy pozval, tak jsem ukončila pracovní poměr,

679
01:31:47.533 --> 01:31:57.466
abych snadno, snáz dostala výjezdní doložku s potvrzením, že mě bude živit.

680
01:31:57.467 --> 01:32:04.599
A viděla jsem se s ním poprvé v tom roce sedm.., když mně bylo třiašedesát.

681
01:32:04.600 --> 01:32:08.032
Bylo to nádherný.

682
01:32:08.033 --> 01:32:10.599
Přijela jsem tam na kolečkový židli.

683
01:32:10.600 --> 01:32:17.832
To mi, to si ze mě dělal legraci, protože jsem měla tolik věcí, který jsem chtěla vzít, že bych to byla neunesla.

684
01:32:17.833 --> 01:32:24.566
A moje sousedka,která bydlí tady vedle a jezdila za dcerou, která žila v emigraci v Římě,

685
01:32:24.567 --> 01:32:30.999
vždycky taky jezdila na tý kolečkový židli, aby pobrala věci, který dceři chtěla přinést.

686
01:32:31.000 --> 01:32:37.399
Tak říkal, že jsem přijela jako Švejk na kolečkový židli.

687
01:32:37.400 --> 01:32:41.266
Ten pobyt byl bezvadnej.

688
01:32:41.267 --> 01:32:57.299
V San Diegu žije moje kamarádka, která se mnou prodělala.., s kterou jsem se seznámila asi ve čtrnácti letech, když, když prostě Židi už byli stranou.

689
01:32:57.300 --> 01:33:01.399
Kamarádily jsme sp.. se spolu i v Terezíně.

690
01:33:01.400 --> 01:33:07.166
Moje maminka ji měla hrozně ráda, protože když jsem byla zařazená tehdy do transportu,

691
01:33:07.167 --> 01:33:11.966
tak první vylezla na kavalec a zeptala se, s čím mi může pomoct.

692
01:33:11.967 --> 01:33:14.732
To jí maminka nikdy nezapomněla.

693
01:33:14.733 --> 01:33:22.999
Ona vystudovala medicínu, vzala si lékaře a v roce '65 usoudili, že tady jim pšenice nepokvete

694
01:33:23.000 --> 01:33:27.732
a odjeli přes Vídeň do Ameriky.

695
01:33:27.733 --> 01:33:31.766
Velice dobře se uchytili.

696
01:33:31.767 --> 01:33:35.766
Říkala, že by mě taky ráda viděla, tak s Arnoštem domluvili.

697
01:33:35.767 --> 01:33:45.566
Byla jsem měsíc ve Washingtonu, měsíc v San Diegu, vzali mě do Hollywoodu, do Los Angeles,

698
01:33:45.567 --> 01:33:50.699
do San Francisca, kde žila taky jedna holka, která s náma byl v Terezíně.

699
01:33:50.700 --> 01:33:54.999
Takže jsem byla i v San Franciscu.

700
01:33:55.000 --> 01:34:02.732
Hezky jsem si to tam prošla, pak jsem se zase vrátila do Washingtonu, prošla jsem všechny muzea, co jsem mohla.

701
01:34:02.733 --> 01:34:06.599
Přečetla jsem si všechny knihy, který tady byly zakázaný.

702
01:34:06.600 --> 01:34:19.832
Ráno jsem.. Arnošt vstával ve čtyři a psal a já jsem se vzbudila a četla jsem dychtivě, protože jsem tady k tomu neměla přístup.

703
01:34:19.833 --> 01:34:23.499
Takže ten pobyt v Americe byl bezvadnej.

704
01:34:23.500 --> 01:34:35.600
Myslel jsem si, že v Americe jsou samý štíhlý lidi a la Greta Garbo, ale byla jsem překvapená, jaký buclíky jsem tam potkávala.