WEBVTT

1
00:00:00.000 --> 00:00:04.699
IV: Dnes je 14. Července 2012.

2
00:00:04.700 --> 00:00:15.866
Nacházíme se v Roztokách u Prahy v bytě paní Hany Hejdánkové, která se narodila 29. ledna 1929.

3
00:00:15.867 --> 00:00:30.532
A která zažila příjezd transportu smrti z Litoměřic do Roztok u Prahy v dubnu roku 1945.

4
00:00:30.533 --> 00:00:33.866
Paní Hejdánková, mohla byste říct něco o Vaší rodině?

5
00:00:33.867 --> 00:00:40.699
Jak jste žili před válkou, za války a jaká byla situace Vaší rodiny v této době?

6
00:00:40.700 --> 00:00:46.532
HH: No já pocházím z dost velké rodiny, já jsem měla čtyři sourozence.

7
00:00:46.533 --> 00:00:52.666
Tři bratry teda a ten nejmladší v roce '39 zemřel v pěti letech.

8
00:00:52.667 --> 00:01:08.866
Tatínek byl v době krize byl bez práce a pak právě nastoupil v roce '33 nebo '34 k tomu filmu, ale tenkrát to byla, byla soukromá společnost, nějaká Foja.

9
00:01:08.867 --> 00:01:12.599
Ateliéry byly v Radlicích.

10
00:01:12.600 --> 00:01:18.432
A tak žili jsme vcelku skromně, že jo, protože jsme jako..

11
00:01:18.433 --> 00:01:28.199
A ještě jsme bydleli s babičkou, s dědou a s maminčiným bratrem v tom domku v tý Jungmannově ulici.

12
00:01:28.200 --> 00:01:35.066
Pak se babička s dědou odstěhovali, protože si..

13
00:01:35.067 --> 00:01:46.499
samozřejmě uvědomili, že nás je šest a že jsme bydleli v kuchyni a v pokoji, protože to byl domek kuchyň pokoj kuchyň pokoj.

14
00:01:46.500 --> 00:01:53.999
Takže jsme jako získali nějakej, nějakej prostor a byli jsme vychovávaný přísně.

15
00:01:54.000 --> 00:01:56.999
Tatínek byl přísnej, ale tak jak to tenkrát bylo.

16
00:01:57.000 --> 00:02:01.599
Chodili jsme na klavír, všichni.

17
00:02:01.600 --> 00:02:09.066
A chodili jsme se učit německy nebo anglicky, že jo, to se dřív pokládalo za slušný vzdělání.

18
00:02:09.067 --> 00:02:20.932
A... to bylo až jako na začátku.. do začátku války, to se nám pak jako dařilo dobře, protože tatínek vydělával poměrně dost peněz.

19
00:02:20.933 --> 00:02:30.866
No ale na začátku války měl jít do Berlína do UFY a to prostě se mu nechtělo, že jo, od dětí a tak dále.

20
00:02:30.867 --> 00:02:40.832
Tak sice nepřerušil tu práci s tímhle, tak jako nějak to přetrvávalo, ani nevím jakým způsobem, že jo, že..

21
00:02:40.833 --> 00:02:43.499
Tady se skoro nic netočilo.

22
00:02:43.500 --> 00:03:02.432
No a... v tom roce.. na tom konci tý války v roce '44, když z Roztok šli Židi do těch koncentráků, že jo, protože předtím jako..

23
00:03:02.433 --> 00:03:10.099
Ona většina roztockejch Židů totiž měla německý občanství, že jo, takže se to protahovalo.

24
00:03:10.100 --> 00:03:16.666
Tak začaly být takový situace v tý obci takový jako napnutý, že jo, no...

25
00:03:16.667 --> 00:03:30.332
No ale v tom roce '45 vím, že.. Já už jsem měla známost s tím Gábou, s tím mým prvním manželem, od ledna '45.

26
00:03:30.333 --> 00:03:38.566
A to třeba jako když se poslouchal doma rozhlas, že jo, Volá Londýn,

27
00:03:38.567 --> 00:03:46.866
tak si pamatuju, že my jsme jako děti jsme byly vždycky jako poslaný do verandy, protože jsme měli hlídkovat, že jo.

28
00:03:46.867 --> 00:03:53.566
Protože dřív se nezamykaly vrátka od zahrady, protože se předpokládalo, že každej slušnej člověk zazvoní nebo něco.

29
00:03:53.567 --> 00:03:55.832
Tak kdyby jako náhodou někdo přišel.

30
00:03:55.833 --> 00:04:01.999
A předtím se zatemňovaly okna, že jo, cpaly se deky a tak dále.

31
00:04:02.000 --> 00:04:14.499
No.. My jsme věděli, že dělaj rodiče něco, co jako asi se dělat nemá, ale pak vždycky druhej den, když se o tom mluvilo, tak jsme zjistili, že teda jako...

32
00:04:14.500 --> 00:04:21.399
Ameri.. Teda jako spojenci se vylodili v Normandii, že jo, a Rusové, že postupujou.

33
00:04:21.400 --> 00:04:27.566
Ale fakt je, dneska to vidím tak, že my jsme jako..

34
00:04:27.567 --> 00:04:32.999
Protože jsme nebyli informovaný během tý války jako o spoustě věcí, že jo,

35
00:04:33.000 --> 00:04:41.332
protože jste akorát tu půlhodinu toho vysílání a jinak noviny, nic se sem nedostalo, že jo.

36
00:04:41.333 --> 00:04:57.199
Takže lidi, když dneska dumaj, proč v tom roce '46 se volili komunisti, to bylo proto, že my jsme třeba vůbec nevěděli, jak.. co se stalo na tom západě.

37
00:04:57.200 --> 00:05:08.732
My jsme jako trošičku jako věděli to, co, co jako tady, ale fakticky jsme, jako nemyslím já, že jo, ale moji rodiče, já jsem se tenkrát o to nezajímala,

38
00:05:08.733 --> 00:05:18.099
že tápali prostě, jako jak co je, a jak a že byly nějaký smlouvy, že byly konference v Jaltě a támhleto.

39
00:05:18.100 --> 00:05:27.166
Prostě jako, protože dneska víte za hodinu, né za hodinu, za dvě minuty, co se stalo v Americe.

40
00:05:27.167 --> 00:05:28.732
No ale už..

41
00:05:28.733 --> 00:05:32.066
Nebo co je koncentrační tábor, to nikdo nevěděl.

42
00:05:32.067 --> 00:05:44.166
Vědělo se, že je někdo zavřenej, že někde je, ale jako že je to jako tak, jak to vypadalo, to jsme vůbec nevěděli, to..

43
00:05:44.167 --> 00:05:49.366
Tam odtud se zaprvé nikdo nedostal, aby mohl říct je to takhle a takhle, že jo.

44
00:05:49.367 --> 00:06:02.632
Tak když přijel ten transport, nebo když jako, se, tak pro nás, obzvlášť v tom našem věku, mně bylo šestnáct a půl roku..

45
00:06:02.633 --> 00:06:16.766
Ty dospělí možná to vzali jinak, ale my jsme byli tak otřesený, že ten otřes prostě trvá i dneska po těch 67 letech, že je něco takovýho možný.

46
00:06:16.767 --> 00:06:22.932
Já vím, že je to možný, protože dneska se to určitě někde v tý Africe, anebo prostě tam se to dneska děje asi taky, že jo.

47
00:06:22.933 --> 00:06:30.766
To si budeme těžko zastírat, protože dneska ty informace dostáváte z tý televize a to, ale to jsme nevěděli, že jo.

48
00:06:30.767 --> 00:06:40.466
Takže, takže pro většinu těch lidí, ta skutečnost, že něco takovýho existuje, byla prostě ohromující.

49
00:06:40.467 --> 00:06:42.066
Ohromující.

50
00:06:42.067 --> 00:06:44.199
IV: Vám bylo tedy šestnáct půl let..

51
00:06:44.200 --> 00:06:44.899
HH: Šestnáct a půl roku, no.

52
00:06:44.900 --> 00:06:46.666
IV: Co jste v té době dělala?

53
00:06:46.667 --> 00:06:53.299
A vzpomenete si na tu první chvíli, kdy jste se o tom transportu dozvěděla nebo jak jste se o něm dozvěděla?

54
00:06:53.300 --> 00:07:02.466
HH: Já jsem chodila do obchodní školy a právě jsme měla dělat v červnu zkoušky z těsnopisu, z psaní strojem, z němčiny, z angličtiny.

55
00:07:02.467 --> 00:07:06.432
A jak jsme se o tom transportu dozvěděli?

56
00:07:06.433 --> 00:07:15.332
Rodiče o tom určitě věděli, že jo, ale my jsme se.. Rodiče nám nic nesdělovali, protože se báli, že..

57
00:07:15.333 --> 00:07:18.566
Protože jsem měla..Ty bratři byli mladší, že jo.

58
00:07:18.567 --> 00:07:25.266
A tak se báli, abysme jako někde nemluvili, že jo, nepovídali to, nedostali je do nějakejch trablů.

59
00:07:25.267 --> 00:07:36.332
Ale že se něco děje, to jsme věděli, protože to poznáte, ten neklid v tom domově, když se něco připravuje nebo když se něco dělá.

60
00:07:36.333 --> 00:07:42.232
Teďkon.. to je jako když jste malá a dělaj se Vánoce, tak, takže jo.

61
00:07:42.233 --> 00:07:52.966
Ale tatínek o tom věděl, protože ten už v tom pracoval, teda v tom.. My jsme tenkrát říkali v podzemí nebo jako v tom odboji.

62
00:07:52.967 --> 00:07:57.566
Ne vysloveně v odboji, ale to už někdy od ledna.

63
00:07:57.567 --> 00:08:07.799
A moje maminka byla taková, ona se jako do ničeho nepletla, že jo, přestože byla tedy velice vzdělaná tak..

64
00:08:07.800 --> 00:08:20.332
A tatínek jako byl dominantní, že jo, tak vím jenom, že... prostě se doma připravovaly tašky s jídlem.

65
00:08:20.333 --> 00:08:26.332
A mí bratři něco tušili, protože jako zase, to víte, kluci.

66
00:08:26.333 --> 00:08:35.399
Někam je poslali, jeďte támhle a dávejte pozor, až vyjede z Řeže vlak, že jo..

67
00:08:35.400 --> 00:08:36.266
Tak věděli, že maj..

68
00:08:36.267 --> 00:08:39.632
Ale proč tam jsou, to taky jako nevěděli, že jo.

69
00:08:39.633 --> 00:08:45.499
No a když jako rodiče odešli nebo odcházeli na to nádraží, tak řekli:

70
00:08:45.500 --> 00:08:51.699
„Opovažte se jako odejít z domova. Tady budete!“

71
00:08:51.700 --> 00:08:54.466
A jako a my jsme měli přísnej režim, no.

72
00:08:54.467 --> 00:09:02.466
Samozřejmě vzali tašky, šli Kroupkou a my jsme prostě zadem kolem kostela už byli dole dřív než oni.

73
00:09:02.467 --> 00:09:06.532
A velice pracný bylo uhýbat prostě těm rodičům.

74
00:09:06.533 --> 00:09:13.466
Ale protože se tam jako v tom momentě, když ten transport vjel do tý stanice..

75
00:09:13.467 --> 00:09:18.799
Tak tam byly stovky lidí, ale předtím nebyla nikde ani noha, že jo.

76
00:09:18.800 --> 00:09:31.499
Protože v tom momentě, kdyby se objevily prostě ty shluky těch lidí, tak ta roztocká posádka né, ta věděla prostě o spoustě věcí, ale chodily tu hlídky.

77
00:09:31.500 --> 00:09:41.032
Osmičlenný hlídky s takovejma plechovejma cedulema na prsou, tam bylo prostě Wache, že jo.

78
00:09:41.033 --> 00:09:51.366
No tak já dneska si myslím, že se báli třeba víc než my, ale to jste nevěděla, že jo, to jste nemohla tušit, co se stane.

79
00:09:51.367 --> 00:09:54.066
No, takže, tak jsme se tam dostali.

80
00:09:54.067 --> 00:09:59.532
Takže ten první, to, to bylo takový pozdní odpoledne.

81
00:09:59.533 --> 00:10:05.199
Tam byli i oba mí bratři a já taky.

82
00:10:05.200 --> 00:10:14.232
Ale předtím, já právě nevím přesně ten čas, ale to přijel vlak, Maďaři.

83
00:10:14.233 --> 00:10:16.466
Dlouhej vlak a plnej koní.

84
00:10:16.467 --> 00:10:21.766
Ale já už jako vím, že to bylo těsně před tím, před tím transportem.

85
00:10:21.767 --> 00:10:28.332
A oni je tady v Roztokách zadrželi, ty Maďary, a byli tam v chudobinci.

86
00:10:28.333 --> 00:10:36.866
Tam byli prostě ve sklepě jako ve vězení a vím, že ti kluci tihleti, ti mí bratři a jiní kluci chodili ty koně pást.

87
00:10:36.867 --> 00:10:42.966
Vždycky na noc je nahnali do těch vagónů na tom nádraží, ale kam pak to přišlo, to nevím.

88
00:10:42.967 --> 00:10:48.299
To už jsem se pak jako.. Já jsem byla zaujatá něčím jiným, to nevím, že jo.

89
00:10:48.300 --> 00:10:55.566
No a když, když ten transport přijel, tak jako se vůbec nic nesmělo, že jo.

90
00:10:55.567 --> 00:11:03.866
Tak pak se pokusili navázat jako styk s tím náčelníkem, s tím vedoucím toho.

91
00:11:03.867 --> 00:11:08.299
On nejdřív jako vůbec nechtěl se bavit a nic, že jo.

92
00:11:08.300 --> 00:11:11.399
To zas vím od tatínka a od těch ostatních mužů.

93
00:11:11.400 --> 00:11:16.499
Já jsem u toho nebyla samozřejmě, co pak jako vyprávěli.

94
00:11:16.500 --> 00:11:21.866
No ale nakonec byl ochoten jako mluvit a něco vyjednávat, že jo.

95
00:11:21.867 --> 00:11:27.266
No, tak vyjednali to že..

96
00:11:27.267 --> 00:11:31.232
Oni taky byli ty hlídači hladoví, oni taky neměli, co jíst.

97
00:11:31.233 --> 00:11:35.899
Oni byli na cestě, možná nějakou konzervu, tak taky byli hladoví.

98
00:11:35.900 --> 00:11:41.899
Tak jako pak nějakejma narážkama, promiňte.. {smrká}

99
00:11:41.900 --> 00:11:48.766
Tak nějakejma narážkama teda, že oni taky mají hlad, tak někdo běžel domů, přines nějaký jídlo.

100
00:11:48.767 --> 00:11:54.432
A myslím, že to byl pan Bezchleba, protože oni měli hospodářství, takže přines chleba a uzený maso a takový.

101
00:11:54.433 --> 00:12:01.866
Tak on pak povolil, že se může každýmu tomu vězni vydat krajíc chleba.

102
00:12:01.867 --> 00:12:09.099
A že nesměj z toho vagónu a dělalo se to tak, že oni hodili deku, řekli:

103
00:12:09.100 --> 00:12:13.032
„Je nás tu 82.“ Tak jsme tam odpočítali 82.

104
00:12:13.033 --> 00:12:23.932
Ale mezitím, prostě jako, než k tomuhle došlo, tak už z těch okolních vesnic, z Únětic, z Horoměřic a z Přílep jezdily náklaďáky s tím chlebem.

105
00:12:23.933 --> 00:12:30.999
Já jsem, pak já jsem nevěděla v tý první chvíli, kde se tam ten chleba vzal, ale byla čekárna plná chleba.

106
00:12:31.000 --> 00:12:38.866
A to byly prostě.. To je neuvěřitelný, co jako lidi, když se něco takovýho stane, co dokážou, že jo.

107
00:12:38.867 --> 00:12:44.632
No tak jsme vždycky naházeli chleba do dek, oni si to vytáhli.

108
00:12:44.633 --> 00:12:52.299
A pak jsme.. Pak nás rodiče teda jako poslali domů samozřejmě, že jo.

109
00:12:52.300 --> 00:12:57.499
No, tatínek tam zůstal, maminka ta tam.. Ta taky odešla.

110
00:12:57.500 --> 00:13:07.966
A druhej den ráno jsme měli jet na pohřeb, kterej byl někdy v osm hodin nebo v půl devátý v Praze v krematoriu.

111
00:13:07.967 --> 00:13:12.032
A přišli jsme na to nádraží.

112
00:13:12.033 --> 00:13:20.432
No a tam už jako jsme zjistili, že ten velitel povolil, že oni můžou z toho vagónu ven.

113
00:13:20.433 --> 00:13:25.299
Ale směli jenom o jednu kolej, dál jako nesměli, že jo.

114
00:13:25.300 --> 00:13:34.432
A teď tam ta, ten peron, přikrytej co je, to bylo plný lidí, protože čekali třeba na vlak, jeli třeba do zaměstnání.

115
00:13:34.433 --> 00:13:41.032
No tak tatínek řek: „Nejdeme na žádnej pohřeb, ten pán nám to odpustí.

116
00:13:41.033 --> 00:13:47.832
Jdeme domů a připravíme prostě nějaký jídlo a půjdeme jako s jídlem, že jo.“

117
00:13:47.833 --> 00:13:54.632
Ale ta příhoda s tou polívkou se asi odehrála ten první den večer.

118
00:13:54.633 --> 00:13:57.366
To už jako přesně nevím.

119
00:13:57.367 --> 00:14:05.766
Jak při.. přinesli polívku a nesli to ti chlapci z toho Technische Nothilfe.

120
00:14:05.767 --> 00:14:12.432
A ten vagón před náma se otevřel a ty lidi se vysypali, teď ten hrnek se převrh.

121
00:14:12.433 --> 00:14:19.099
A teď prostě protože na začátku a na konci toho vlaku byly já nevím jestli strojní pušky nebo co.

122
00:14:19.100 --> 00:14:23.866
No postavený na takovejch trojnožkách, no tak ty začaly střílet.

123
00:14:23.867 --> 00:14:28.599
A to právě nevím, jestli to bylo ráno nebo ještě večer, to už si jako nepamatuju.

124
00:14:28.600 --> 00:14:33.666
No a tak jako že rodiče zase šli na nádraží, kluci taky.

125
00:14:33.667 --> 00:14:42.332
Já jsem ještě něco doma hrabala a přiběhl můj strejda, to byl bratr mý maminky, Viktor Vlášek,

126
00:14:42.333 --> 00:14:53.332
kterej byl náčelníkem civilní obrany a obhospodařoval tu jednu místnost v tom chudobinci, kde bylo takový to základní.

127
00:14:53.333 --> 00:14:59.899
Bylo tam lůžko, byly tam nějaký léky, že jo, prostě to, co se pokládá za první pomoc.

128
00:14:59.900 --> 00:15:02.932
A řek mi: „Na žádný nádraží nechoď!“

129
00:15:02.933 --> 00:15:08.466
My jsme přivezli jednoho raněnýho, tak ho tam běž hlídat!“

130
00:15:08.467 --> 00:15:14.832
No tak já teda jsem si vzala plášť a šla jsem, protože to bylo vedle, jak dobře víte.

131
00:15:14.833 --> 00:15:20.266
Tak jsem tam šla, no a tam ležel ten, ten vězeň, byl to Holanďan.

132
00:15:20.267 --> 00:15:28.166
Měl, pak jsem se dozvěděla, že je to zástřel, já jsem myslela, průstřel, měl kulku za lopatkou.

133
00:15:28.167 --> 00:15:30.466
A tak jsem tam s ním zůstala sama, že jo.

134
00:15:30.467 --> 00:15:39.832
No a protože oni všichni uměli německy, my taky,  že jo, protože já jsem pak v červnu dělala zkoušku z němčiny,

135
00:15:39.833 --> 00:15:51.532
tak jsme si povídali, povídali a on najednou prostě mi říká: „Ich will piesen“.

136
00:15:51.533 --> 00:15:56.732
„Ježíšmarjá, co já budu dělat? Co já budu jako dělat, jo?“

137
00:15:56.733 --> 00:16:05.266
Tak teď jsem zmatkovala a nakonec jsem otevřela okno a říkám, no někde půjde někde nějakej mužskej, tak ho poprosím, aby šel nahoru.

138
00:16:05.267 --> 00:16:10.266
A šli mý dva kamarádi, kteří šli na nádraží, Slávek Říhů a Jirka Vedomovskejch.

139
00:16:10.267 --> 00:16:14.799
Povídám: „Pojďte hoši nahoru!“ A ty už tam pak se mnou zůstali.

140
00:16:14.800 --> 00:16:21.266
To zařídili, co byla potřeba, že jo, a pak přišel Séva Daumů.

141
00:16:21.267 --> 00:16:29.066
To byl roztockej občan, kterej odstudoval nějaký semestry v Německu za války.

142
00:16:29.067 --> 00:16:32.299
Čili že už jako měl jako nějaký znalosti.

143
00:16:32.300 --> 00:16:36.099
Oni mu to pak neuznali, musel to všechno dělat znova, že jo.

144
00:16:36.100 --> 00:16:43.966
A tak říkal: „No tak ten člověk se bude muset operovat, to jako není možný.“

145
00:16:43.967 --> 00:16:48.432
Ale mezitím odešel dolů na ten, na to nádraží ještě jako.

146
00:16:48.433 --> 00:16:53.399
Tam ještě jako vybírali ty lidi, který by potřebovali odvézt jako nahoru.

147
00:16:53.400 --> 00:16:58.999
A ono se mu udělalo špatně, tomu Holanďanovi a teď já jsem říkala: „No co budeme dělat?“

148
00:16:59.000 --> 00:17:02.799
Tak jsme poslali pro doktora Poledníka, to byl místní lékař.

149
00:17:02.800 --> 00:17:10.366
A on přišel no a takhle nad ním udělal kříž a odešel a řek „Adie“, že jo.

150
00:17:10.367 --> 00:17:17.266
A tak ten Séva Daumů potom přišel, mezitím už začali přivážet, přivezli asi dva ty vězně,

151
00:17:17.267 --> 00:17:21.132
a ten Séva Daumů říká: „Já mu večer tu kulku vyndám.“

152
00:17:21.133 --> 00:17:23.799
Tak jsme ho večer operovali.

153
00:17:23.800 --> 00:17:29.432
Teda operovali, my že jo, že my jsme tam akorát brečeli a..

154
00:17:29.433 --> 00:17:41.032
A já běžela domů pro čistý prostěradlo, Bezchleba běžel domů pro nějakej alkohol, aby, jako anestetikum, že jo.

155
00:17:41.033 --> 00:17:44.232
On mu tu kulku vyndal, skutečně, on to přežil.

156
00:17:44.233 --> 00:17:50.966
Jezdil sem ještě dvacet let pak, vždycky na to výročí toho transportu sem vždycky jezdil.

157
00:17:50.967 --> 00:17:56.066
No a pak už se to začalo jako pohybovat rychlejc, že jo a..

158
00:17:56.067 --> 00:18:01.232
Byly ty ostatní místnosti, najednou tam byly slamníky.

159
00:18:01.233 --> 00:18:04.399
No a mužský dole..

160
00:18:04.400 --> 00:18:11.299
Já jsem přitáhla z domova takovou sedací vanu, to asi ani nevíte, co to je.

161
00:18:11.300 --> 00:18:16.766
To byla taková, taková kruhová a vzadu měla takový, jako abyste se tam..

162
00:18:16.767 --> 00:18:20.032
Jako křeslo to bylo, že jo, jenomže to byla vana.

163
00:18:20.033 --> 00:18:26.532
A tak se běhalo k Davídkovům, protože Davídkovi měli parní pekárnu, tak tam se..

164
00:18:26.533 --> 00:18:38.499
To je ob barák, tam, co bydlí pan Boloňský, tak tam si chlapi chodili pro horkou vodu a tam v tý vaně je vykoupali, svlíkli, oholili, že jo.

165
00:18:38.500 --> 00:18:41.399
A teď se přenášeli nahoru.

166
00:18:41.400 --> 00:18:46.999
Ono tam je totiž ještě jedno schodiště do toho chudobince, jo, který je takhle jako z boku.

167
00:18:47.000 --> 00:18:51.599
To bylo takový úzký schodiště, nepříliš široký.

168
00:18:51.600 --> 00:18:57.699
Takže když jste si vzal toho člověka na záda nebo prostě jako do náručí, že on Vás držel kolem krku,

169
00:18:57.700 --> 00:19:04.066
tak jako na tři zastavení byl člověk schopen ho donést nahoru, že jo.

170
00:19:04.067 --> 00:19:14.266
A.. Takže najednou tam byly ty slamníky, byly tam i pokrývky, takový ošklivý, šedivý, jako deky.

171
00:19:14.267 --> 00:19:23.232
A lidi nanosili prádlo, že jo, to už jako pyžama a spodky a košile všelijaký.

172
00:19:23.233 --> 00:19:28.932
Tak se to tam pomalu jako zaplňovalo, ale už chodili lidi, jako ty pomocníci, že jo.

173
00:19:28.933 --> 00:19:37.132
Já.. Přišly ženský, který byly jako už sestry červenýho kříže s diplomama, že jo.

174
00:19:37.133 --> 00:19:44.699
Paní Erbanová a ta paní Kapitánová, a ty už jako měly nějaký, a paní Tučková, že jo.

175
00:19:44.700 --> 00:19:54.432
Ta paní Tučková, to byla, ta přišla z, to byla Ruska a přišla prostě z front první světový války, čili ta věděla všecko.

176
00:19:54.433 --> 00:20:01.066
My jsme večer jsme vždycky praly ty obvazy, ty obvazy byly trhaný z prostěradel.

177
00:20:01.067 --> 00:20:06.499
A jak jsme to tam praly s Jitkou zrovna dole, tak nám tam zůstávaly mapy.

178
00:20:06.500 --> 00:20:12.032
Že jo, a paní Tučková říkala: „To musíte nejdřív v solným roztoku a pak vám to pustí“.

179
00:20:12.033 --> 00:20:15.766
Věšely jsme to na plot, sušily jsme to na plotě.

180
00:20:15.767 --> 00:20:26.266
A když to ráno uschlo, tak prostě takhle nám ukázala na stehně, jak se to dá rychle, z toho udělat prostě ten obvaz.

181
00:20:26.267 --> 00:20:31.599
No tak už to začalo fungovat, že jo, už tam byl ten Séva Daumů.

182
00:20:31.600 --> 00:20:38.232
On tam ze začátku chodil i pan doktor Tichý, ale ten měl vlastní nemocnici jako ve svým baráku.

183
00:20:38.233 --> 00:20:42.099
On tam měl asi sedmnáct nebo osmnáct lidí na zahradě.

184
00:20:42.100 --> 00:20:49.532
A on měl ordinaci v takovým zahradním domku na zahradě, tak tam tak ten přišel.

185
00:20:49.533 --> 00:20:53.866
Ten tam měl co dělat jako s těma svejma, že jo, on přišel.

186
00:20:53.867 --> 00:21:02.799
A přišla Olga Dittrichová, to byla magistra farmacie, že jo, to už jako, a takový zkušený jako ženský, který věděly co a jak, že jo.

187
00:21:02.800 --> 00:21:08.599
My jsme rádi pomohli, leccos udělaly, ale prostě co v tom věku můžete vědět?

188
00:21:08.600 --> 00:21:16.466
Že jo, to už jako my už jsme se potom museli řídit nebo museli, my jsme rádi řídili tím, to co oni jako řekli, že jo.

189
00:21:16.467 --> 00:21:21.799
Pak se ještě dělalo několik takových, takových jako dá se říct operací, že jo.

190
00:21:21.800 --> 00:21:29.132
Tam byl Polák, ten měl, v Kralupech mu ujeli patu, měl to zabalený jenom v tý čepici vězeňský a..

191
00:21:29.133 --> 00:21:38.266
Tak to taky, to se taky, to se mu ta noha pověsila na takovou šibenici, aby ji měl jako nahoře, že jo.

192
00:21:38.267 --> 00:21:46.399
Oni většinou totiž zaprvé byli vyhladovělí a za druhý měli všelijaký kožní ty, jo.

193
00:21:46.400 --> 00:21:51.132
Prostě já jsem tam dostala svrab, právě, že jo, i když jako při sebevětší péči.

194
00:21:51.133 --> 00:21:56.099
A kluci dostali skvrnitej tyfus, že jo.

195
00:21:56.100 --> 00:22:00.766
To jako, to při sebevětší péči jste se neubránila.

196
00:22:00.767 --> 00:22:10.099
A chodili jsme na úřad, protože zase ve škole byl ten internační tábor pro ty Němce, že jo.

197
00:22:10.100 --> 00:22:16.932
Tam jich bylo, já nevím, ke dvoum tisícům, protože tady zastavili ten, ten lazaretní vlak, že jo, takže tam...

198
00:22:16.933 --> 00:22:20.266
To nebyli roztocký Němci, těch bylo pár.

199
00:22:20.267 --> 00:22:28.232
Tak co jim sebrali potraviny, tak to bylo na úřadě no a ty nám to zase dávali a z toho se jako zas..

200
00:22:28.233 --> 00:22:32.766
Tam byla Jitky Kobrový... Jitky Jakubcový právě maminka, ta vařila.

201
00:22:32.767 --> 00:22:34.332
Ta byla kuchařka, no.

202
00:22:34.333 --> 00:22:44.232
Vařilo se samý, samý jako diety, že jo pokud možno, protože oni všichni měli úplavici.

203
00:22:44.233 --> 00:22:50.999
A to, to pak jako ten jeden to řek, že v Kralupech zastavili.

204
00:22:51.000 --> 00:22:58.999
A protože v Nelahozevsi byla margarínka, tam se vyráběl margarín, tak tam byl vlak s.. vagón s tím margarínem.

205
00:22:59.000 --> 00:23:05.232
Tak ono se jim podařilo získat nějakej ten margarín, tak to jedli s listím ze stromů kolem..

206
00:23:05.233 --> 00:23:11.432
Co jeli kolem, že jo, takže to, to bylo hrozný, to byl, to byl strašnej stav.

207
00:23:11.433 --> 00:23:18.632
Ale musím říct, že..

208
00:23:18.633 --> 00:23:28.999
I když se o nás říká, že jako nejsme žádný valný povahy, že mi jako nějaký to.. Tak to se prokázalo, že většina těch lidí...

209
00:23:29.000 --> 00:23:37.699
takovejch devadesát procent, prokázala teda jako cit, statečnost, že jo.

210
00:23:37.700 --> 00:23:42.232
Protože jako to, to bylo všecko ještě před tím pátým květnem.

211
00:23:42.233 --> 00:23:44.932
To jste nevěděla, co, co se stane, že jo.

212
00:23:44.933 --> 00:23:53.999
Nám se taky stalo, že, že jsme tam zůstaly jenom samý mladý holky, asi čtyři, a bylo to večer.

213
00:23:54.000 --> 00:24:01.332
A teďkon jak ta, ta hlídka chodila, to bylo slyšet po tý ulici, že jo, cvak cvak cvak.

214
00:24:01.333 --> 00:24:09.499
A najednou někdo bouchal na dveře a teď tam bylo asi osm nebo deset lidí jako na těch slamníkách v tom pokoji.

215
00:24:09.500 --> 00:24:13.632
A no tak jsme, byli jsme zamčený.

216
00:24:13.633 --> 00:24:18.932
Tam byl nápis Karanténa, že jo, protože tam byl ten flektýfus a ta vlajka.

217
00:24:18.933 --> 00:24:21.432
No a teď ta hlídka.

218
00:24:21.433 --> 00:24:26.532
A ty jak slyšeli německy mluvit.. {smrká} Pardon.

219
00:24:26.533 --> 00:24:31.499
Tak zalezli pod ty slamníky a teď já taky.

220
00:24:31.500 --> 00:24:32.832
„Jdi tam, Hanko, a vyřiď to.“

221
00:24:32.833 --> 00:24:34.932
Tak já: „Co se jako děje?“

222
00:24:34.933 --> 00:24:39.766
A on mi říká, no: „Máte špatně udělaný zatemnění, tam Vám to…“

223
00:24:39.767 --> 00:24:41.732
A že to jako půjde spravit.

224
00:24:41.733 --> 00:24:47.666
Já jsem říkala: „Né, počkejte, já to spravím, běžte ven a dívejte se, jestli jako jsem to spravila, že jo.“

225
00:24:47.667 --> 00:24:55.966
Tak jsem hnala dovnitř, stáhla jsem to pořádně, utáhla a on tam stál furt za těma dveřma, on asi taky se bál, že jo.

226
00:24:55.967 --> 00:24:58.932
A tak mi říkal: „Né né né, je to, je to v pořádku.“

227
00:24:58.933 --> 00:25:02.566
A já přišla a říkám: „No prosím vás, co jako?“

228
00:25:02.567 --> 00:25:05.666
„No Němci?“ A to..

229
00:25:05.667 --> 00:25:11.232
A pak Vám oni taky všichni měli na krku některý měli ty značky…

230
00:25:11.233 --> 00:25:13.366
CM: Pozor, pozor prosím na ten mikrofon.

231
00:25:13.367 --> 00:25:16.432
HH: Ježíš šmarjá!

232
00:25:16.433 --> 00:25:26.866
No a tak oni všichni nosili, některý měli ušitý sáčky takový třeba z ustřižený kapsy a v tom měli kůrky od chleba.

233
00:25:26.867 --> 00:25:31.366
A my jsme říkali: „No to už jako nemusíte, že jo, teď už jako nebudete mít hlad.“

234
00:25:31.367 --> 00:25:34.999
No ne, ne.. nedostali jsme to z nich, nechtěli to vydat.

235
00:25:35.000 --> 00:25:39.232
Prostě jako ten chleba jako ne, že jo.

236
00:25:39.233 --> 00:25:41.666
„No nevíme, co se s náma stane.“

237
00:25:41.667 --> 00:25:43.632
Ale víte, co je zajímavý?

238
00:25:43.633 --> 00:25:47.599
Zaprvé tam teda taky byl Němec, kterej se potom..

239
00:25:47.600 --> 00:25:52.866
Já  už.. Já jsem zapomněla jméno, ale možná, že bych to někde vydobyla z tý paměti.

240
00:25:52.867 --> 00:25:57.532
Kterej pozdějc byl vysokým politickým činitelem v NDR.

241
00:25:57.533 --> 00:26:02.866
Jo, a ten první, co bylo, že chtěl sešit a tužky.

242
00:26:02.867 --> 00:26:07.999
Říká: „Mě stačí obyčejnej školní sešit“ a hned začal psát.

243
00:26:08.000 --> 00:26:10.099
Já si možná vzpomenu, kdo to byl.

244
00:26:10.100 --> 00:26:14.099
A pak tam třeba byl Australan, kde se tam vzal, to nevím.

245
00:26:14.100 --> 00:26:29.299
A ten řekl, že je abé, že teda jako je kněz a že jako.. jako bych řekla, jeho.. znakem, tím, že je kněz, že je klobouk, jo.

246
00:26:29.300 --> 00:26:31.132
No a teď kde klobouk?

247
00:26:31.133 --> 00:26:35.199
No tak já jsem hnala domů a protože můj děda jeden nosil kl..

248
00:26:35.200 --> 00:26:38.032
Tatínek taky, dřív mužskej nechodil bez klobouku.

249
00:26:38.033 --> 00:26:41.632
Ale nosil klobouk, kterýmu se říkalo diplomat, jo.

250
00:26:41.633 --> 00:26:46.732
To byl klobouk, kterej se nesklápěl, prostě měl takovou tuhou..

251
00:26:46.733 --> 00:26:48.266
No prostě byl to diplomat, no.

252
00:26:48.267 --> 00:26:50.532
Tak „Dědo, dej mi.“

253
00:26:50.533 --> 00:26:53.899
„Na co?“ Tak jsem to řekla a mi děda dal diplomata.

254
00:26:53.900 --> 00:26:59.932
Tak jsem mu přinesla ten klobouk a on si ho na tý posteli narazil na tu hlavu a už ho, už ho nesundal.

255
00:26:59.933 --> 00:27:05.699
Pak tam byl takovej mladej kluk, asi tak jako my, taky jsme kolem něj pořád lítaly.

256
00:27:05.700 --> 00:27:16.599
To byl Francouz, kterej údajně se měl pokusit spáchat atentát na Pétaina, a tak ho zavřeli a měl zlomenou ruku.

257
00:27:16.600 --> 00:27:19.832
A to si zlomil někde v Kralupech nebo po cestě, že jo.

258
00:27:19.833 --> 00:27:26.132
Tak to tenkrát Séva Daumů mu udělal prostě jako tu sádru.

259
00:27:26.133 --> 00:27:32.566
On totiž ten Séva sloužil přes den v nemocnici a chodil až k večeru.

260
00:27:32.567 --> 00:27:40.032
A on sem z tý nemocnice právě nosil třeba nějaký léky anebo ty, ten obvazovej materiál, že jo.

261
00:27:40.033 --> 00:27:48.332
On pracoval, já si nevzpomenu, jak se ten lékař jmenoval, na tý umělý ledvině spolupracoval.

262
00:27:48.333 --> 00:27:55.999
Levit, myslím. No, tak..

263
00:27:56.000 --> 00:28:00.966
A teď jsem zapomněla, co jsem to chtěla. IV: Toho Francouze.

264
00:28:00.967 --> 00:28:06.732
HH: No a tak ten zase jako že by potřeboval šátek na krk, že jo a takový.

265
00:28:06.733 --> 00:28:09.132
Já jsem furt běhala pro něco domů.

266
00:28:09.133 --> 00:28:19.199
Nebo ty Poláci: Oni jak, jak už viděli, že jako se to, se trošičku zlepšila situace, oni se pořád hádali.

267
00:28:19.200 --> 00:28:21.266
A „On byl kápo!“, jo, na někoho.

268
00:28:21.267 --> 00:28:23.199
A já říkám: „No ale to nemůžete říct.“

269
00:28:23.200 --> 00:28:26.799
„Tak se podívej, vždyť on proti nám jako je tlustej.“, že jo.

270
00:28:26.800 --> 00:28:29.732
No byl jako silnější. To je pravda.

271
00:28:29.733 --> 00:28:37.299
A pak tenhleten, co měl tu patu jako zavázanou, tak říkal, že.. něco chtěl.

272
00:28:37.300 --> 00:28:43.232
A já jsem mu nerozuměla, že jo, a pak ty ostatní říkali: „On chce borůvky.“

273
00:28:43.233 --> 00:28:46.599
Tak já zase dolů do sklepa domů: „Mami, máme borůvky?“

274
00:28:46.600 --> 00:28:50.666
A ona říká: „Haničko, tam možná najdeš poslední skleničku.“

275
00:28:50.667 --> 00:28:54.732
No a teď ty ostatní Poláci, když jsem s tím přiběhla, tak říkali:

276
00:28:54.733 --> 00:29:03.599
„No to jako jemu se udělá prostě všelijaký jako, co si vzpomene, že jo.“

277
00:29:03.600 --> 00:29:11.832
Tak já jsem tu skleničku těch borůvek musela rozdělit, že jo, protože jsem ji nemohla dát jenom jemu, to by snad z toho jako byla bitva.

278
00:29:11.833 --> 00:29:22.166
A pak mi právě tamten jeden Polák řek: „Víš“, já to řeknu, teda jako já jsem nad hrobem, tak to klidně můžu říct.

279
00:29:22.167 --> 00:29:25.766
Ten mi řek: „Víš, Poláci jsou divnej národ.

280
00:29:25.767 --> 00:29:31.499
Ty mu poneseš srdce na dlani a on ti ho na tý dlani probodne.“

281
00:29:31.500 --> 00:29:41.966
A já nemůžu říct, že jsem si to potvrdila, protože jsem jako s žádnejma Polákama potom už nikdy nepřišla do, do to toho, ale..

282
00:29:41.967 --> 00:29:45.332
Pokud jako mám s nima mám zkušenosti tam..

283
00:29:45.333 --> 00:29:54.332
Anebo s tím, že když potom se posílali do těch repatriačních vlaků, že jo, tak se museli odvézt na Hlavní nádraží,

284
00:29:54.333 --> 00:29:58.266
tam to předat prostě tý komisi, která to přebírala, že jo.

285
00:29:58.267 --> 00:30:02.599
No a já jsem přijela zpátky do Roztok a oni už byli v Roztokách zase zpátky.

286
00:30:02.600 --> 00:30:06.832
Já jsem říkala jako: „Jak je to možný, že jo, že nechtěj domů?“

287
00:30:06.833 --> 00:30:13.799
No a pak mi jeden z nich řek, že oni se nemůžou vrátit do tý obce, odkud pocházeli.

288
00:30:13.800 --> 00:30:17.232
Že prostě tam mají hříchy.

289
00:30:17.233 --> 00:30:22.799
No a když jsem říkala „ No jaký hříchy?“, tak on mi říkali „No my jsme prostě jako třeba spolupracovali s Němcema.“

290
00:30:22.800 --> 00:30:24.332
A různý takovýhle věci.

291
00:30:24.333 --> 00:30:29.932
A pak jsem zjistila, když jako, když nastal ten pátej květen, ta revoluce.

292
00:30:29.933 --> 00:30:41.666
Tak tenhleten, kterýho oni jako pořád tvrdili, že byl kápo, jo, on se jmenoval asi Leopold, protože oni mu říkali Poldi, tak ten zmizel.

293
00:30:41.667 --> 00:30:50.499
A vrátil se prostě asi toho devátýho, desátýho května a měl takovej malej kufřík a ten měl plnej šperků.

294
00:30:50.500 --> 00:30:53.199
Prsteny a náramky a tak dále.

295
00:30:53.200 --> 00:30:59.599
A říkal „Děvčata“, protože nás tam bylo víc, že jo, takovejch mladejch holek, „jestli chcete, tak si vyberte.“

296
00:30:59.600 --> 00:31:04.599
No my jsme říkaly né, prostě, protože to tenkrát nebyla móda nošení toho.

297
00:31:04.600 --> 00:31:09.099
A on pak vyprávěl, že to v Praze ukořistil různě, že jo.

298
00:31:09.100 --> 00:31:13.932
A když pak vyprávěl, jak to ukořistil, tak to, to bylo úplně strašný, to nešlo poslouchat.

299
00:31:13.933 --> 00:31:17.599
No a toho jsme vůbec nedopravili zpátky do toho Polska.

300
00:31:17.600 --> 00:31:19.932
Ten prostě tu asi někde zůstal, no.

301
00:31:19.933 --> 00:31:25.699
Takže měl nějaký velký hříchy, no, to nebylo bez hříchu.

302
00:31:25.700 --> 00:31:30.899
IV: Kolik tam těch vězňů v chudobinci bylo asi a jak dlouho? 

303
00:31:30.900 --> 00:31:38.832
HH: Kolem osmdesáti. No ono, ono to bylo kolísavý, protože my jsme některý museli odvézt na Bulovku s tím skvrnitým tyfem.

304
00:31:38.833 --> 00:31:50.199
A protože jako se báli jet tady, tak se přívozem jelo do Klecan a z Klecan se jelo druhou stranou, protože to nebylo na ráně a nebylo tam tolik kontrol, že jo.

305
00:31:50.200 --> 00:31:53.766
Tady jste musela projet přes celou Prahu, když jste jela na Bulovku.

306
00:31:53.767 --> 00:32:03.932
No ale zase třeba lidi, co měli doma ty.. a teď třeba zjistili, že jako nemůžou s nima nic dělat, že jsou nemocný, že jo, tak je zase přivedli.

307
00:32:03.933 --> 00:32:07.666
Já jsem tam byla do tý doby, než se to stěhovalo dolů do tý Sakury.

308
00:32:07.667 --> 00:32:17.932
To už jsem.. Zaprvé jsem dostala ten svrab a za druhý tatínek jako trval na tom, že tu školu musím dodělat, protože jsem chodila do soukromý školy.

309
00:32:17.933 --> 00:32:26.232
Takže když, když už jsem s tím strávila tři roky, tak že jako trvá na tom, že jo, abych udělala ty zkoušky.

310
00:32:26.233 --> 00:32:31.999
Já jsem je stejně dělala potom až v roce '46, že jo, protože jsem zameškala takovou dobu.

311
00:32:32.000 --> 00:32:35.299
Ale to jako nehrálo žádnou roli.

312
00:32:35.300 --> 00:32:39.632
Ale já jsem do tý Sakury jako nechtěla.

313
00:32:39.633 --> 00:32:47.899
To už bylo takový.. ne.. jak bych.. no já nevím, jak bych to řekla, no.

314
00:32:47.900 --> 00:32:53.966
Ono tam bylo dost lidí, že jo, jako těch nemocnejch, protože to ještě od.. přivezli odjinud jako.

315
00:32:53.967 --> 00:32:59.199
Protože to byl hotel, poměrně dost velkej, že jo, ta Sakura, že jo, že těch lůžek tam bylo dost.

316
00:32:59.200 --> 00:33:11.166
Ale tam už jsem potom nešla, čili já jsem tam byla tak asi někdy do patnáctýho, do šestnáctýho května.

317
00:33:11.167 --> 00:33:22.366
A mezitím právě toho šestnáctýho května odjel ten obrněnej vlak do toho pohraničí tady odsud.

318
00:33:22.367 --> 00:33:25.066
IV: Zúčastnila jste se toho pohřbu na Levém Hradci, kde..?

319
00:33:25.067 --> 00:33:29.766
HH: Ano. Ten pohřeb šel z náměstí tam, co je před školou.

320
00:33:29.767 --> 00:33:35.266
To náměstí vypadalo jinak, ten pomník byl tam, co je to pískoviště.

321
00:33:35.267 --> 00:33:38.666
A to byl jenom trávník, že jo, nikde nic.

322
00:33:38.667 --> 00:33:54.999
Tak tam byli Vraštil, ten z Ajmovky, Pepík Žirovnický a čtyři myslím byli.

323
00:33:55.000 --> 00:34:01.699
No, a ten Míla Vraštilů byl z toho Technische Nothilfe, že jo.

324
00:34:01.700 --> 00:34:11.199
Toho zastřelili, když jel ten, toho pátýho šestýho května, když jel ten vlak na pomoc, obrněnej vlak na pomoc Praze.

325
00:34:11.200 --> 00:34:15.866
Tak oni zastavili v Bubenči a toho Žirovnickýho zastřelili na nádraží.

326
00:34:15.867 --> 00:34:21.299
A toho Vraštila takhle když jdete potom kolem nahoru, jak je to..

327
00:34:21.300 --> 00:34:29.266
Bylo to sovětský nějaký zastupitelstvo, tak asi v polovině, tam je deska na plotě u Stromovky. Tak tam.

328
00:34:29.267 --> 00:34:35.099
No a to jsem na tom pohřbu jsme šli v národních krojích.

329
00:34:35.100 --> 00:34:40.732
Ty fotky mám. To jsem dala Boloňskýmu, co jsem měla fotky.

330
00:34:40.733 --> 00:34:47.199
No to byla strašná spousta lidí, opravdu to se dá říct, že to byly tisíce lidí, no.

331
00:34:47.200 --> 00:34:50.099
IV: Můžete to popsat, jak to probíhalo, ten pohřeb?

332
00:34:50.100 --> 00:35:04.599
HH: No bylo to.. Na tom náměstí byl, byl nějakej obřad krátkej teda že jo a tam se to jako, tam se sestavil ten průvod.

333
00:35:04.600 --> 00:35:07.532
Asi nejdřív šli nějaký..

334
00:35:07.533 --> 00:35:12.932
No, asi kluci z toho, z toho obrněnýho vlaku.

335
00:35:12.933 --> 00:35:19.099
No, taková jako nějaká vojenská jednotka, že jo, pak nás šlo asi třicet, čtyřicet v těch národních krojích, že jo.

336
00:35:19.100 --> 00:35:27.299
Pak šel farář s těma ministrantama, pak prostě vezli na lafetách ty, ty rakve.

337
00:35:27.300 --> 00:35:34.832
Protože ten Žirovnický byl fotbalista, tak fotbalisti šli kolem jako čestná stráž.

338
00:35:34.833 --> 00:35:41.766
A.. šlo se pěšky až do Žalova, že jo, prostě jako celá, celou cestu pěšky.

339
00:35:41.767 --> 00:35:51.832
To byl takovej normální jako katolickej obřad. No a..

340
00:35:51.833 --> 00:36:00.432
Ty Vraštilovi rodiče potom někdy vzápětí, jo, když už to jako bylo možný, tak toho Vraštila převezli.

341
00:36:00.433 --> 00:36:06.232
Protože on byl odněkud.. z východních Čech.

342
00:36:06.233 --> 00:36:09.266
IV: A ti vězni, kteří zemřeli.. 

343
00:36:09.267 --> 00:36:12.932
HH: Na tom poh.. Ne to jsem..  Já mluvím o těch, co padli v revoluci.

344
00:36:12.933 --> 00:36:18.566
Ale ty vězni, to jsem nebyla, ale vím, že..

345
00:36:18.567 --> 00:36:29.599
Se tam dohad.. Já jsem to potom hledala taky na úřadě, že to místo.. s devadesátiprocentní jistotou zaplatili Sokolové.

346
00:36:29.600 --> 00:36:38.632
A taky na tý fotce je vidět, že tam byli bratři Lorencové a pan Kobr, to byl náčelník Sokola.

347
00:36:38.633 --> 00:36:46.432
Že to jako asi dohromady dali ty, ty Sokolové a ten revoluční to..

348
00:36:46.433 --> 00:36:48.266
A byla tam taky strašná spousta lidí.

349
00:36:48.267 --> 00:36:54.032
A byl to normální pohřeb prostě s knězem, že jo, a se všema obřadama, který u toho mají bejt.

350
00:36:54.033 --> 00:37:06.466
Vím jenom, že říkali, že potom měli problém nějak s tím uložením těch rakví, že jo, protože asi ten hrob nevykopali dost velkej nebo..

351
00:37:06.467 --> 00:37:12.532
To vím, že, že to potom vyprávěl Míla Pivoňů, že s tím jako byly nějaký potíže.

352
00:37:12.533 --> 00:37:18.432
A za ten, za tu nemocnici naší tam byla paní Binderová, to byla normální ošetřovatelka.

353
00:37:18.433 --> 00:37:27.066
Už starší paní a je i na tý fotce a ještě, ještě někdo.

354
00:37:27.067 --> 00:37:33.966
No, ale já jsem měla fotku těch mrtvejch.

355
00:37:33.967 --> 00:37:40.666
To jsem právě tyhlety věci všechny, co jsem měla, jsem poslala do toho Německa, když se mi poprvé ozvala paní..

356
00:37:40.667 --> 00:37:47.866
Oni mi řekli pak, že je to paní, to já jsem z toho prvního dopisu nepoznala, protože to bylo takový italský jméno nějaký.

357
00:37:47.867 --> 00:37:55.866
Tak jsem to dala do balíku a všechno jsem jí to poslala, protože já říkala, už jsem stará, po mě to někdy někdo vyhodí a ona to třeba využije, že jo.

358
00:37:55.867 --> 00:37:58.899
Jako že fotky a, a to, co jsem měla jsem poslala.

359
00:37:58.900 --> 00:38:05.432
To byl balík, tenkrát mě to stálo poměrně dost peněz, to poštovný, protože jsem to posílala nějak..

360
00:38:05.433 --> 00:38:10.466
To nemluvím kvůli těm penězům, jo, že jo, ale že to opravdu byl balík, no.

361
00:38:10.467 --> 00:38:21.866
No ale pak jsem se dozvěděla, že se nic, nic nedělo a že ona se snad někde zabila v autě nebo že došlo k nějaký tragédii.

362
00:38:21.867 --> 00:38:27.266
IV: Já se znovu vrátím k tomu, že Vám bylo tehdy těch šestnáct a půl let.

363
00:38:27.267 --> 00:38:33.666
Jak to na Vás.. vlastně vidět ten transport a vidět ty vězně, jak to na Vqás zapůsobilo?

364
00:38:33.667 --> 00:38:37.199
Mělo to na Vás nějaký trvalejší vliv, nebo...?

365
00:38:37.200 --> 00:38:39.532
HH: Úplně trvalej vliv.

366
00:38:39.533 --> 00:38:44.999
No tak jako ono to vychází z povahovejch vlastností, že jo, ale i z výchovy.

367
00:38:45.000 --> 00:38:49.799
Ale fakt je ten, že, to mi říká moje dcera: „Co se do toho pleteš?“

368
00:38:49.800 --> 00:38:51.566
Že já se vždycky..

369
00:38:51.567 --> 00:38:55.999
Já nemůžu koukat od tý doby na někoho, komu se něco stane, rozumíte?

370
00:38:56.000 --> 00:39:01.899
Dítě si rozbije koleno to, a já.. koleno, a já už jako k tomu musím běžet, že jo.

371
00:39:01.900 --> 00:39:15.199
Rozumíte, to Vás nutí, prostě, to máte pořád jako v těch myšlenkách jako, jako musíte pomoct, musíte pomoct, jo.

372
00:39:15.200 --> 00:39:20.032
Je to, je to zážitek, kterej prostě jako nemůžete zapomenout.

373
00:39:20.033 --> 00:39:31.399
Zapomenete spoustu věcí, že jo, to je asi normální, ale tohle, já zavřu voči a já to vidím. No.

374
00:39:31.400 --> 00:39:41.599
A citově mě to taky poznamenalo, že jo, protože právě já..

375
00:39:41.600 --> 00:39:44.466
Já jako nejsem sobecká tím pádem, rozumíte?

376
00:39:44.467 --> 00:39:52.832
Já dovedu jako dát, jako myslím citový nebo i to..

377
00:39:52.833 --> 00:40:02.132
Až přespříliš, jo, že, že třeba to mi jako moje děti říkaj: „Mami né, prostě vyčerpáváš se tím“, že jo a to.

378
00:40:02.133 --> 00:40:10.999
Tak to je to, že si říkáte, to už jako nikdy bych jako nechtěla vidět, opravdu bych to nikdy nechtěla vidět.

379
00:40:11.000 --> 00:40:22.599
A.. Ten, ten pocit, že jste pomohla, to je dobrej pocit, že jo.

380
00:40:22.600 --> 00:40:30.999
To samozřejmě Vám to udělá dobře, že jo, to Vám, to Vás jako pohladí. Ale..

381
00:40:31.000 --> 00:40:38.532
A většina těch lidí, která u toho byla a viděla to, tak ty pocity má stejný.

382
00:40:38.533 --> 00:40:46.032
Jo, protože jestliže jako třeba vidíte boura.. bouračku auta nebo takový, tak Vás, tak to s Váma taky otřese, že jo.

383
00:40:46.033 --> 00:40:53.566
Ale uplynou tři, čtyři roky a řeknete: no, to byla hrozná bouračka, ale už, už to s Váma jako tolik nehejbá, že jo.

384
00:40:53.567 --> 00:40:58.932
Kdežto tohleto, jako, {smrká} to absolutně..

385
00:40:58.933 --> 00:41:16.399
A to, to vím, že to říkají i ty ostatní, že jo, kteří u toho byli, že to prostě to je zážitek, kterej asi Vám obrátí tak jako ty pocity naruby, no.

386
00:41:16.400 --> 00:41:20.632
IV: Po válce připomínal se ten transport v Roztokách nějakým způsobem?

387
00:41:20.633 --> 00:41:23.899
Nebo i třeba na nějaký celostátní úrovni?

388
00:41:23.900 --> 00:41:27.832
HH: No připomínal se teda každým rokem v tom dubnu, že jo.

389
00:41:27.833 --> 00:41:41.432
Ale protože celou, celej ten, celou tu ovládala to Zdeňka Preiningerová, která byla náčelnice čes.. červenýho kříže,

390
00:41:41.433 --> 00:41:52.732
tak se vždycky dělaly prostě jako ty vzpomínky tam u toho hrobu, že jo, nebo prostě různý promítaly se filmy a tak dále a tak dále.

391
00:41:52.733 --> 00:41:59.732
Ale ona měla strašnou spoustu listinnýho materiálu, protože ona si s těma lidma dopisovala, že jo.

392
00:41:59.733 --> 00:42:04.232
Ona s nima byla ve styku.

393
00:42:04.233 --> 00:42:08.032
No ale když jako umřela, tak..

394
00:42:08.033 --> 00:42:15.132
Už ona to předtím spálila a ten zbytek spálila ta její dcera, čili že z toho nezůstalo vůbec nic právě.

395
00:42:15.133 --> 00:42:17.266
To nevím teda proč.

396
00:42:17.267 --> 00:42:21.432
Proto já jsem to dala z ruky, aby to někdo nespálil, no.

397
00:42:21.433 --> 00:42:33.599
Ale připomínalo, ale ne tak jako v tom, v tom stylu jako je to teďkon, že jo, že prostě jsou tam třeba i zástupci z těch ambasád a tak dále.

398
00:42:33.600 --> 00:42:37.066
To ne teda, to ne.

399
00:42:37.067 --> 00:42:44.499
A dokonce jsem prohlížela kroniku na úřadě.

400
00:42:44.500 --> 00:42:49.499
Protože já jsem tam deset let byla na brigádě už jako důchodce.

401
00:42:49.500 --> 00:42:56.132
A tak jsem hledala prostě a v tý kronice je o tom pět slov.

402
00:42:56.133 --> 00:42:57.832
IV: Jak si to vysvětlujete?

403
00:42:57.833 --> 00:43:03.132
HH: No protože to psal pan Ulrich tu kroniku tenkrát.

404
00:43:03.133 --> 00:43:13.666
To byl teda, to byl ultra ultra ultra komunista a pravděpodobně si myslím, že..

405
00:43:13.667 --> 00:43:19.099
Protože on tam u toho vůbec nebyl, že jo, tak on nebyl jako citově na to vázanej.

406
00:43:19.100 --> 00:43:22.732
My jsme všichni byli vázaný více či méně citově, on ne.

407
00:43:22.733 --> 00:43:31.999
Ale mě to strašně překvapilo, asi před čtyřma rokama se o tom začlo mluvit, že by se to mělo do.. doplnit.

408
00:43:32.000 --> 00:43:33.566
Ale nic se nedoplnilo, no.

409
00:43:33.567 --> 00:43:39.999
Dneska už těžko budou doplňovat, protože kde budete shánět ty pamětníky?

410
00:43:40.000 --> 00:43:43.066
My jsme nejstarší a byli jsme nejmladší tenkrát, že jo.

411
00:43:43.067 --> 00:43:47.132
Mě je čtyřiaosmdesát, tak to..

412
00:43:47.133 --> 00:43:49.466
Ale možná, možná že to je..

413
00:43:49.467 --> 00:43:54.999
Já se zeptám Jakubce, protože..

414
00:43:55.000 --> 00:44:01.699
I ty mladší kluci, jo, třeba třináctiletí, čtrnáctiletí, oni se zúčastnili různejch těch akcí, že jo.

415
00:44:01.700 --> 00:44:04.066
Ale rozešlo se to, že jo.

416
00:44:04.067 --> 00:44:11.566
Oženili se někde na vojně anebo tak, že už se sem třeba nevrátili, ale pravděpodobně by se jako našli, kdyby, kdyby..

417
00:44:11.567 --> 00:44:19.232
To jsme říkali s Jakubcem, že se pokusíme to jako nějak dát dohromady, no.

418
00:44:19.233 --> 00:44:22.999
IV: Paní Hejdánková, děkuju.

419
00:44:23.000 --> 00:44:30.599
IV: Ještě o tom lazaretním vlaku, jestli byste mohla třeba něco říct?

420
00:44:30.600 --> 00:44:39.999
HH: No, no. Právě tam na tom, na Masaryčce na sedmý koleji stál v tý době lazaretní vlak.

421
00:44:40.000 --> 00:44:42.999
To jsem jezdila do školy, že jo.

422
00:44:43.000 --> 00:44:49.132
A tam skutečně byli lazaři v tom vlaku, to jste viděla ovázaný hlavy, že jo, uříznutou nohu a..

423
00:44:49.133 --> 00:44:53.366
No a oni je nechtěli pustit na trať, že jo, protože jako ty tratě byly plný.

424
00:44:53.367 --> 00:44:58.932
Ještě jako se vozil vojenskej materiál a já nevím, střelivo a já nevím co všeho možnýho.

425
00:44:58.933 --> 00:45:08.966
Na tom, na tý samý bázi zastavil ten přednosta odjezd toho vlaku transportního, že prostě jsou zasekaný nádraží, že jo.

426
00:45:08.967 --> 00:45:17.099
No ale toho pátýho května, když začala ta revoluce, tak zaprvé na tom nádraží Masarykově za.. zastřelili asi třicet pět lidí, tam u tý zdi.

427
00:45:17.100 --> 00:45:24.732
U tý, co, co se skladujou ty lokomotivy.

428
00:45:24.733 --> 00:45:36.632
A za druhý právě ty esesáci pražský naskákali do toho lazaretního vlaku a vynutili si odjezd z tý, teda směrem na ty Kralupy.

429
00:45:36.633 --> 00:45:44.332
A ten Branald to popsal v knížce Lazaretní vlak, protože on v tý době byl výpravčím na Masarykově nádraží.

430
00:45:44.333 --> 00:45:49.266
Takže on skutečně byl účastníkem a viděl to všechno jako na vlastní oči.

431
00:45:49.267 --> 00:45:52.099
To né, že mu to jako někdo vyprávěl, on to viděl.

432
00:45:52.100 --> 00:46:01.632
No, a takže ten lazaretní vlak dojel až na to místo jak jsou výhybky před Roztokama, čili mezi šraňkama.

433
00:46:01.633 --> 00:46:06.099
A tam je zastavili ty, ty roztocký gardisti, že jo.

434
00:46:06.100 --> 00:46:08.899
Byl to poručík Šel a já nevím ještě kdo.

435
00:46:08.900 --> 00:46:11.632
No a oni se teda jako vzdali.

436
00:46:11.633 --> 00:46:20.966
A to je právě na tom kotouči, kterej máme, tak co tam jdou ti Němci s těma kolama, tak to byli ty lidi, který byli v tom vlaku.

437
00:46:20.967 --> 00:46:26.999
No a nejdřív to odvedli..

438
00:46:27.000 --> 00:46:34.499
Ty lazary nechali v tom vlaku a ty, co, co tam nas.. naskákali, ty esesáci a co to bylo všecko.

439
00:46:34.500 --> 00:46:39.966
To byli i normální vojáci, že jo, tak je odvedli nejdřív na fotbalový hřiště.

440
00:46:39.967 --> 00:46:47.866
Tam už je jako hlídali a odebírali jim tam potraviny právě, že jo, to, protože to potřebovali pro nás.

441
00:46:47.867 --> 00:46:53.566
No a pak je teda odvedli do tý školy, že jo.

442
00:46:53.567 --> 00:46:57.332
A tam, to tam tenkrát bylo prostě asi..

443
00:46:57.333 --> 00:47:11.632
A tam tenkrát byl náčelníkem nějakej poručík Pešek a tatínek můj dělal toho jeho pobočníka, protože tatínek mluvil perfektně německy, že jo.

444
00:47:11.633 --> 00:47:15.266
Takže většinou ty výslechy a takový, to dělal.

445
00:47:15.267 --> 00:47:21.432
A ta roztocká posádka, která byla teda domluvená, že jo, a tak dále, tak ta..

446
00:47:21.433 --> 00:47:30.332
Někoho z nich odvedli do zajateckýho tábora, ale většina z nich prostě mohla odjet jako ne hned, že jo,

447
00:47:30.333 --> 00:47:35.166
po několika dnech třeba, já nevím, v polovině toho května, mohla odjet domů.

448
00:47:35.167 --> 00:47:47.966
A ten velitel, ten Hans Scherup, ten byl z Podmokel, ne z Podmokel, z nějaký, nějakýho předměstí, já mám dojem, že se to jmenovalo Povrly.

449
00:47:47.967 --> 00:47:50.132
A tam měl manželku a měl tam dvě děti.

450
00:47:50.133 --> 00:47:55.466
On byl, to byl mladej mužskej tenkrát, já bych řekla tak čtyřicetiletej.

451
00:47:55.467 --> 00:48:08.399
A tak pak se zjistilo, že mezi těma, co sebrali z toho vlaku byla strašná spousta esesáků a dokonce i gestapo.

452
00:48:08.400 --> 00:48:12.199
No a to potom odsoudil ten lidovej soud.

453
00:48:12.200 --> 00:48:21.099
Jsou ty.. rozsudky jsou podepsaný, že jo, plukovníkem Weinerem a, a panem plukovníkem Nechvátalem.

454
00:48:21.100 --> 00:48:26.866
A byli odsouzený k smrti a popravený v tý, v tom anglickým parku.

455
00:48:26.867 --> 00:48:32.199
Tomu se říkalo anglickej park, nahoře, co je ten les, když byste jako šla směrem do Suchdola.

456
00:48:32.200 --> 00:48:35.732
To byl skutečně anglickej park, to nebyl les.

457
00:48:35.733 --> 00:48:43.666
Normálně to bylo vysazený, že jo, tam byly všelijaký vzácný stromy a byla tam pískovna.

458
00:48:43.667 --> 00:48:48.966
Ale ta pískovna už se nepoužívala, že jo jako, protože ta byla ničí.

459
00:48:48.967 --> 00:48:58.299
A jak už se nepoužívala, protože asi byla vyvezená, ale bylo to takový poměrně dost hluboký, možná deset patnáct metrů takový údolí, že jo.

460
00:48:58.300 --> 00:49:03.066
A tam oni si museli vykopat hrob.

461
00:49:03.067 --> 00:49:18.332
A museli se svlíknout do půl těla, že jo, aby ukázali na tý ruce, že tam maj vytetovanou SS a měli tam právě nějaký číslo a zjistilo se potom, že to byla krevní skupina.

462
00:49:18.333 --> 00:49:21.732
No a my jsme potom utekli teda, jo, protože my jsme tam..

463
00:49:21.733 --> 00:49:27.132
Byla tam paní Erbanová, já, ten Jirka Brod, no byli.. pak Jakubec.

464
00:49:27.133 --> 00:49:32.432
Nás tam poslali, abysme tam byli jako jistota, že když se něco přihodí, že jo, no takhle.

465
00:49:32.433 --> 00:49:35.966
My jsme utekli, protože, víte, co nám vadilo?

466
00:49:35.967 --> 00:49:42.899
Že ten, kdo tam stál s tou pistolí, že byl člověk, kterýho jsme denně potkávali na ulici a strašně jsme si ho vážili.

467
00:49:42.900 --> 00:49:47.099
A mysleli jsme si, prostě on to byl inženýr.

468
00:49:47.100 --> 00:49:55.666
No a pak když ho tam vidíte, i když jako možná oprávněně, tak to mi, to dodneska mi to taky taky leží v hlavě.

469
00:49:55.667 --> 00:50:01.966
No, ale ono Boloňský to furt sháněl.

470
00:50:01.967 --> 00:50:09.266
A to bylo asi v tý době, kdy se hledaly ty německý hroby, že si to teda Němci vyzvednou, což si pak nevyzvedli, že jo.

471
00:50:09.267 --> 00:50:12.432
Tak ta pískovna se potom sesula.

472
00:50:12.433 --> 00:50:17.566
Čili nad tím hrobem je patnáct.. deset patnáct metrů toho písku, že jo, protože ty si..

473
00:50:17.567 --> 00:50:20.532
Dokonce tam zahynulo dítě v tý pískovně.

474
00:50:20.533 --> 00:50:31.066
Je, šli tam rodiče s ním jako si hrát asi dvouletý a ta stěna se sesypala na to děcko a už ho, už ho nevy.. nedostali ven.

475
00:50:31.067 --> 00:50:32.866
To už bylo po válce.

476
00:50:32.867 --> 00:50:37.766
IV: Vy víte tedy, jak se to tam tehdy odehrálo v té pískovně a kdo tam byl?

477
00:50:37.767 --> 00:50:38.999
Řeknete nám to?

478
00:50:39.000 --> 00:50:43.332
HH: Jako kdo střílel?

479
00:50:43.333 --> 00:50:50.066
Ale.. Pan inženýr Vorlíček.

480
00:50:50.067 --> 00:50:56.666
Ono.. Je.. Má tu dceru, ona to ví, ta dcera, už jí to jako lidi asi dávno řekli, že jo, ale..

481
00:50:56.667 --> 00:51:05.332
Ale možná, že tam potom ještě i byl někdo jinej, že jo, no, ale teda když jsme tam byli my, tak to byl ten, ten Vorlíček.

482
00:51:05.333 --> 00:51:16.432
A to mě právě jako zdrtilo, protože já, já jsem si myslela, že jako slušnej člověk tohle dělat nemůže, no.

483
00:51:16.433 --> 00:51:23.499
Ono asi, ono asi, ono by se to bejvalo asi možná nestalo, kdyby nepřijel ten transport.

484
00:51:23.500 --> 00:51:31.332
Kdyby lidi neviděli tu strašlivou hrůzu, rozumíte, tak by asi zase pak neuměli jít a, a střelit.

485
00:51:31.333 --> 00:51:33.666
Jo, to asi těžko.

486
00:51:33.667 --> 00:51:42.499
Ale to ještě v nich jako kypěl ten hněv strašlivej, že jo, takže..

487
00:51:42.500 --> 00:51:47.399
I když nevím, no. Nevím.

488
00:51:47.400 --> 00:51:49.466
Ono se to strašně dlouho tajilo, to se..

489
00:51:49.467 --> 00:51:58.666
Ony byly i jiný věci, protože roztocký Němci byli zavřený v těch vinnejch sklepech pan.. co je teď pan Šlancar, že jo, tam jsou nádherný sklepy.

490
00:51:58.667 --> 00:52:00.066
A tam je zavřeli.

491
00:52:00.067 --> 00:52:04.032
A to jsem viděla na vlastní oči, to nepovídám nic, co jsem se dozvěděla.

492
00:52:04.033 --> 00:52:14.599
Protože oni je třeba nechali potom do tý serpentýny lézt po kolenou, že jo, takový ty roztocký, který sami měli máslo na hlavě.

493
00:52:14.600 --> 00:52:20.932
Měli třeba zažádaný o německý občanství, že jo, a dostali ho sedmýho března.

494
00:52:20.933 --> 00:52:25.466
No a pak dělali teda takovýhle ty.

495
00:52:25.467 --> 00:52:29.666
To byla strašná doba, no.

496
00:52:29.667 --> 00:52:40.999
Teď si myslím, že, že to je asi nejdelší doba v dějinách, kdy tady v tý Evropě nebyla žádná válka.

497
00:52:41.000 --> 00:52:43.999
Těch sedmdesát let.

498
00:52:44.000 --> 00:52:46.932
IV: Děkuju.

499
00:52:46.933 --> 00:52:49.332
HH: No ale víte, co bych Vám ještě mohla říct?

500
00:52:49.333 --> 00:53:05.199
Že... ty... ty věz.. ty Němce, který byli v tý škole, tak ty potom teda jako taky odvedli do zajateckých táborů, jo.

501
00:53:05.200 --> 00:53:16.199
Ale bylo zajímavý, že ta místní posádka, která tady byla teda na konci tý války,

502
00:53:16.200 --> 00:53:28.666
to bylo, to byla domobrana, to byli samý starý mužský prostě přes šedesát let, že jo, který asi měli větší hrůzu, než my.

503
00:53:28.667 --> 00:53:30.366
Co, co jako to..

504
00:53:30.367 --> 00:53:35.266
No tak ty asi dva nebo tři z nich dali to..

505
00:53:35.267 --> 00:53:38.099
Nevím, proč, asi někde našli v těch papírech nějaký..

506
00:53:38.100 --> 00:53:40.332
A víte, co je taky zajímavý?

507
00:53:40.333 --> 00:53:42.532
To jsem viděla na vlastní oči.

508
00:53:42.533 --> 00:53:48.932
Že ty esesáci, který potom byli zastřelený dole v, v tý pískovně,

509
00:53:48.933 --> 00:53:58.666
že oni u sebe měli fotky, jak na Ukrajině, pravděpodobně podle těch lidí to bylo, si myslím, že to bylo na tý Ukrajině,

510
00:53:58.667 --> 00:54:07.666
jak tam měli prostě to lešení, že jo, na tom viselo devět oběšenejch.

511
00:54:07.667 --> 00:54:13.832
A on tam prostě ruku, ruku v bok stojí jako u toho, aby bylo vidět, jakej byl hrdina, to.

512
00:54:13.833 --> 00:54:18.766
A měl to u sebe ještě prostě na konci tý války v peněžence, jo.

513
00:54:18.767 --> 00:54:26.166
A toto jsem viděla, protože to tatínek přines ukázat jako domů.

514
00:54:26.167 --> 00:54:30.332
Protože my jsme k tomu měli poznámky, že jo, k těch, těm..

515
00:54:30.333 --> 00:54:37.432
Že, že to se nedělá, že jsme zrovna takový a.. a tak.

516
00:54:37.433 --> 00:54:40.066
A taky měli dost nakradenýho zlata.

517
00:54:40.067 --> 00:54:45.266
To bylo, to byly bedny, to bylo jak tenhleten stůl, co měli.

518
00:54:45.267 --> 00:54:54.666
Cigártašky a, a pudřenky zlatý a náramky a všechno to měli v těch, v těch, těch zavazadlech.

519
00:54:54.667 --> 00:55:05.199
To se potom ztratilo, část z toho se ztratila na tom úřadě a v roce '53 kvůli tomu byl soud.

520
00:55:05.200 --> 00:55:14.232
A protože můj tatínek byl úředník, tak on vždycky, vždycky všecko, co předával, tak na to měl protokol, že jo.

521
00:55:14.233 --> 00:55:17.899
Já jsem říkala „Prosím tě, že tě to baví“, že jo.

522
00:55:17.900 --> 00:55:23.432
No tak on prostě předal na Národní výbor to, to, to, to a tam mu to museli podepsat.

523
00:55:23.433 --> 00:55:29.832
Tak vím, že.. pak, protože to měl v nočním stolku a do nočního stolku nikdo nesměl.

524
00:55:29.833 --> 00:55:35.166
Takže pak, když byl ten soud, tak jako to vytáhl všechno, že jo.

525
00:55:35.167 --> 00:55:43.299
Aby to předložil, že, že to skutečně jako bylo odevzdaný, že jo, to, co se tam sebralo, no.

526
00:55:43.300 --> 00:55:46.932
A taky, co měli to..

527
00:55:46.933 --> 00:55:51.666
Ten můj brácha, ten, ten Vašek, tomu bylo třináct let.

528
00:55:51.667 --> 00:55:58.832
To byl strašnej hrdina, a tak šel zabírat tu školu, že jo, toho pátýho května v poledne.

529
00:55:58.833 --> 00:56:02.466
A tak oni samozřejmě z toho.. Ještě s Alešem Lyerů.

530
00:56:02.467 --> 00:56:06.866
A oni z toho měli samozřejmě jako samozřejmě asi zábavu, že jo.

531
00:56:06.867 --> 00:56:16.732
A on přišel domů a přines si samopal a teď tu, a teď ten pás s těma nábojema a v kapse měl kostku margarínu.

532
00:56:16.733 --> 00:56:25.266
A teďkon jak to měl na těle v těch kalhotech, tak ta, ten margarín se mu rozehřál a teklo mu to po tý noze, že jo.

533
00:56:25.267 --> 00:56:35.766
A teď jako hrdej, že přines domů samo.., samopal a to udělal ještě jednou a to mu tatínek jako mu nařezal, říkal: „No to snad není možný“.

534
00:56:35.767 --> 00:56:41.332
A pak to udělal ještě jednou a to už ho táta zavřel do sklepa.

535
00:56:41.333 --> 00:56:46.666
A my jsme ve sklepě neměli žádný okýnko, tam byly jenom takový větráky.

536
00:56:46.667 --> 00:56:55.066
Tak byl zavřenej v tom sklepě, jo, během tý revoluce, jako mezi, mezi tím pátým a tím devátým květnem.

537
00:56:55.067 --> 00:57:00.699
A on se z tý, z toho sklepa dostal, samozřejmě jestli vylezl tou dírou?

538
00:57:00.700 --> 00:57:03.799
No jinudy nemoh, maminka by mu neodemkla.

539
00:57:03.800 --> 00:57:06.732
A teď přes noc nebyl doma.

540
00:57:06.733 --> 00:57:14.499
No tak maminka šílela a pak chlapi přišli a přinesli rádiovku a říkali: „To ztratil Váš Vašek v Podbabě“.

541
00:57:14.500 --> 00:57:24.266
Tak on, když nasedali ty mužský do toho auta, že jeli na pomoc tý Praze, tak on se tam dostal do toho auta a oni pak tam dobejvali tu sladovnu.

542
00:57:24.267 --> 00:57:31.499
To je tak jak se podjížděl ten starej viadukt, jo, jak se jde nahoru k..

543
00:57:31.500 --> 00:57:37.299
No, já, já si nevzpomínám na jména, tak tam jsou sladovny a cihelny, že jo.

544
00:57:37.300 --> 00:57:42.866
Tak tam byli Němci, tak to, to se dobejvalo, no, tak on tam se někde to…

545
00:57:42.867 --> 00:57:45.999
A o tom ví Polda Hejlů. Ten tam byl.

546
00:57:46.000 --> 00:57:50.299
A ten Láďa Bláhů. Ten Láďa bohužel teď zemřel, no.

547
00:57:50.300 --> 00:57:56.232
No tak zase jako doma byla exekuce, že jo, ale to nebylo vůbec nic platný.

548
00:57:56.233 --> 00:57:59.466
To byl takovej strašnej rebel, je to do dneška.

549
00:57:59.467 --> 00:58:02.099
Přesto, že už je mu taky osmdesát.

550
00:58:02.100 --> 00:58:08.332
On šel na vojnu a v Litoměřicích si namluvil a už tam zůstal, no.

551
00:58:08.333 --> 00:58:13.100
Takže je šedesát let v Litoměřicích.