WEBVTT

1
00:00:01.833 --> 00:00:06.632
JJ: Jsme vlastně měli na starosti, asi jsme byli tři nebo čtyři..

2
00:00:06.633 --> 00:00:12.399
CM: Tak, já jsem připravený.. A můžeme začínat.

3
00:00:12.400 --> 00:00:13.566
IV: Tak jo, můžeme začít.

4
00:00:13.567 --> 00:00:14.899
JJ: Jo?

5
00:00:14.900 --> 00:00:21.732
No, to klidně do toho pinkněte, to přivezly z.. tehdy z Řecka děti.

6
00:00:21.733 --> 00:00:22.599
No, takže..

7
00:00:22.600 --> 00:00:24.232
CM: Pojď co nejblíž, pojď co nejblíž ke kameře..

8
00:00:24.233 --> 00:00:27.499
IV: Jo.

9
00:00:27.500 --> 00:00:33.866
JJ: Heleďte se, já se třeba trochu, jestli by.. jestli by mně to pomohlo, tak se trochu učešu, ale..

10
00:00:33.867 --> 00:00:37.099
IV: Ne ale je to dobrý, paní Jakubcová, opravdu, no, máte to dobrý.

11
00:00:37.100 --> 00:00:40.932
JJ: Jo? Dobrý, děkuju, děkuju. Takže to bylo, že jsme je..

12
00:00:40.933 --> 00:00:45.332
IV: No, kdyžtak ještě počkejte, já to nejdřív uvedu a vlastně pak se Vás ještě..

13
00:00:45.333 --> 00:00:47.266
Pak Vám budu klást ty otázky..

14
00:00:47.267 --> 00:00:48.666
JJ: Ano, ano, ano.

15
00:00:48.667 --> 00:00:56.166
IV: Že to vezmeme trošku popořadě.

16
00:00:56.167 --> 00:00:57.832
CM: Můžeš.

17
00:00:57.833 --> 00:01:02.799
IV: Takže dnes máme 14. června 2012.

18
00:01:02.800 --> 00:01:13.466
Jsme v Roztokách u Prahy u paní Jitky Jakubcové rozené Kobrové narozené 8.8.1930.

19
00:01:13.467 --> 00:01:19.332
Já se jmenuji Pavla Plachá a budu s paní Jakubcovou mluvit o transportu smrti,

20
00:01:19.333 --> 00:01:29.899
který zastavil na konci dubna roku 1945 v Roztokách a jehož je paní Jakubcová očitou svědkyní.

21
00:01:29.900 --> 00:01:35.532
Paní Jakubcová, mohla byste nejprve nám říct něco o Vaší rodině?

22
00:01:35.533 --> 00:01:39.566
Hm.. Jak žila za okupace?

23
00:01:39.567 --> 00:01:43.799
Čím byli Vaši rodiče, vlastně.. z jaké rodiny pocházíte?

24
00:01:43.800 --> 00:01:56.966
JJ: Ano, takže můj tatínek byl za.. před válkou starostou Sokola a potom byl za války zaměstnán u firmy Pižl.

25
00:01:56.967 --> 00:02:01.799
Fotoaparáty se tam jako prodávaly a nabízely.

26
00:02:01.800 --> 00:02:05.599
Hm, no a maminka byla doma, tehdy to tak bylo zvykem.

27
00:02:05.600 --> 00:02:10.232
Ale pochopitelně teda jako vládcem rodiny byl tatínek.

28
00:02:10.233 --> 00:02:24.432
A když tatínek se dozvěděl, že v Roztokách zastavil ten vlak, který vezl ty vězně, tak se seběhla.. teda všichni jejich známí.

29
00:02:24.433 --> 00:02:27.632
Nevím, koho bych měla ještě teda jako jmenovat.

30
00:02:27.633 --> 00:02:32.799
Byli to jako převážně členové Sokola.

31
00:02:32.800 --> 00:02:36.399
To bych chtěla teda zdůraznit, ty v tom hráli velikou roli.

32
00:02:36.400 --> 00:02:47.632
A z.. potom z toho okolí, když se to dovědělo, tak vozili na žebřiňácích nejen jídlo, ale i oblečení.

33
00:02:47.633 --> 00:03:01.299
A pomáhali nám otevírat ty nákladní vagony jako.. chlapci tedy, kamarádi, kteří jako měli větší sílu než teda my.

34
00:03:01.300 --> 00:03:05.532
My jsme byly takový dost teda mladý dívky.

35
00:03:05.533 --> 00:03:15.332
Ale nás to samozřejmě jako nabádalo k tomu, že když můžeme pomoci, tak samozřejmě že musíme pomoci.

36
00:03:15.333 --> 00:03:25.732
Abychom tedy měly jako dobrý pocit, že, že prostě někomu pomáháme a zvlášť takovýmhle postiženým lidem.

37
00:03:25.733 --> 00:03:31.766
No a tam v těch vagonech to bylo teda dost krutý.

38
00:03:31.767 --> 00:03:39.566
To bylo úplně holá podlaha a někteří teda jako seděli opření o stěnu a někteří teda jenom leželi.

39
00:03:39.567 --> 00:03:46.199
A je pravda, že bylo tam několik mrtvých v každém vagonu.

40
00:03:46.200 --> 00:03:52.866
A toho slavnostního pohřbu potom se zúčastnil právě můj tatínek, to organizoval.

41
00:03:52.867 --> 00:03:55.399
A ten je v Žalově na hřbitově.

42
00:03:55.400 --> 00:04:01.432
Tam je velký jako památník takový sloup a z..

43
00:04:01.433 --> 00:04:13.699
Byli to lidé z.. tedy Poláci, Němci, Rusové, Holanďani..

44
00:04:13.700 --> 00:04:20.166
A teď už si momentálně nevzpomenu, kdo další, ale opravdu mnoho národností.

45
00:04:20.167 --> 00:04:34.866
A my jsme tam měly pomáhat těm maminkám, který tam provizorně upravily na nádraží jako takové provizorium kuchyně.

46
00:04:34.867 --> 00:04:41.166
Takže se tam vařila veli.. ve velikém takovém kotli polévka.

47
00:04:41.167 --> 00:04:51.232
Ale my právě, protože my jsme to ještě neuměly, tak jsme musely do těch vagonů chodit a nabádat ty vězně, aby se nenajedli.

48
00:04:51.233 --> 00:04:56.166
Protože to by jim mohlo uškodit.

49
00:04:56.167 --> 00:05:01.166
Třeba nám to možná někteří měli za zlý, ale my jsme to myslely dobře.

50
00:05:01.167 --> 00:05:07.199
My jsme říkaly, ano, dostanete další jídlo, ale až za chvíli, ne hned.

51
00:05:07.200 --> 00:05:15.299
A oni tedy jako pokud.. jako mohli se vyjadřovat, pokud někdo z nich jako mohl mluvit,

52
00:05:15.300 --> 00:05:23.432
tak jako první jejich slovo, který já třeba si pamatuju, je: „Essen, Essen, Essen.“

53
00:05:23.433 --> 00:05:27.099
Strašně toužili po jídle, protože..

54
00:05:27.100 --> 00:05:34.466
Opravdu teda jako pochopitelně neměli, že jo, dost jídla, v takovýmhle zařízení, v koncentráku.

55
00:05:34.467 --> 00:05:34.699
CM: {nesrozumitelné}

56
00:05:34.700 --> 00:05:40.499
JJ: Ano podařilo se nám to, že prostě jako někteří byli naprosto moudří.

57
00:05:40.500 --> 00:05:48.032
Ale někteří už byli na pokraji vysílení a ti se tedy domáhali jako tvrdě jídla.

58
00:05:48.033 --> 00:05:55.766
I když teda jako jsme měly doporučeno, ať jim pokud možno toho tolik mnoho nedáváme.

59
00:05:55.767 --> 00:05:58.766
Tak to se nám snad podařilo.

60
00:05:58.767 --> 00:06:09.166
Ale je pravda, že bylo v tom každým vagoně několik jako už mrtvých, který se vykládali tady na tom nádraží.

61
00:06:09.167 --> 00:06:17.066
A pohřbili se potom jako slavnostně, to už byl konec války, v tom Žalově na tom hřbitově.

62
00:06:17.067 --> 00:06:22.632
A je tam veliký sloup, na kterým jsou prostě odznaky těch různých zemí.

63
00:06:22.633 --> 00:06:26.566
Francouzi tam třeba byli, to jsem zapomněla říct.

64
00:06:26.567 --> 00:06:37.366
Ale jinak se stalo, že když večer odjížděli s těmi žebřiňáky, kterými tam přivezli jídlo a oblečení,

65
00:06:37.367 --> 00:06:45.299
mn.. tak to bylo pod plachtama a mnoho těch, kteří mohli vystoupit z..

66
00:06:45.300 --> 00:06:50.632
Jako se dostali do těch žebřiňáků a lidi jim samozřejmě pomohli.

67
00:06:50.633 --> 00:06:54.566
Přikrejvali je těma plachtama a odvezli je.

68
00:06:54.567 --> 00:06:58.799
Takže mnoho se jich zachránilo tímto způsobem.

69
00:06:58.800 --> 00:07:07.666
A potom jich mnoho těch, kteří mohli chodit, tak ti zase jako utekli.

70
00:07:07.667 --> 00:07:10.766
A znám několik případů..

71
00:07:10.767 --> 00:07:21.499
Já mám dojem, že by bylo úplně zbytečný jmenovat, ale že se tady dokonce jako i oženili a založili rodiny.

72
00:07:21.500 --> 00:07:27.032
A zůstali tady velmi dlouho teda v Roztokách vůbec.

73
00:07:27.033 --> 00:07:30.432
A nebo v tom okolí.

74
00:07:30.433 --> 00:07:38.832
Takže tohle bylo na jednu stranu dobré a je tedy pravda, že když potom..

75
00:07:38.833 --> 00:07:42.832
Ten vlak tady směl zůstat pouze dva dny.

76
00:07:42.833 --> 00:07:52.299
Tohle se stalo hlavně večer, že.. za šera nebo za tmy už tedy jako je odvezli těma žebřiňákama.

77
00:07:52.300 --> 00:07:56.266
A někteří byli natolik schopný, že mohli jít.

78
00:07:56.267 --> 00:08:03.999
A samozřejmě, že když viděli to jejich oblečení, kdo to je, tak je pochopitelně ukryli.

79
00:08:04.000 --> 00:08:17.299
Takže ze začátku ti lidé, kteří se takhle dostali z toho vlaku, teda ti vězňové, tak se.. dostali..

80
00:08:17.300 --> 00:08:23.799
Nebo zařídili jsme pro ně.. chudobinec se to dřív prý jmenovalo.

81
00:08:23.800 --> 00:08:26.566
Potom tam byla zvláštní škola.

82
00:08:26.567 --> 00:08:32.699
Ale tam.. ovšem chybělo nám, strašně nám chyběly slamníky.

83
00:08:32.700 --> 00:08:39.932
Ale protože v té škole v Roztokách byli Wehrmacht, jako vojsko německý..

84
00:08:39.933 --> 00:08:45.199
Ale to bylo relativně se s nima dalo to vydiskutovat.

85
00:08:45.200 --> 00:08:56.432
A pomohli tedy těmi slamníky, aby mohli ti lidé tu první noc teda přespat tam v tom chudobinci.

86
00:08:56.433 --> 00:08:58.466
A když se teda..

87
00:08:58.467 --> 00:09:05.399
Druhý den ten vlak musel odjet a když se teda ti lidé v tom..

88
00:09:05.400 --> 00:09:13.699
Ještě musím říct tolik, že oni, ten jejich oblek to bylo hrozná špína.

89
00:09:13.700 --> 00:09:20.799
Hmyz a všechny takovýhle jako děsně jako nepříjemný záležitosti.

90
00:09:20.800 --> 00:09:29.066
Takže tím, že ti okolní.. z těch okolních vesnic přivezli i oblečení, tak se mohli skoro všichni převlíknout.

91
00:09:29.067 --> 00:09:33.632
A my jsme ty jejich obleky pálili.

92
00:09:33.633 --> 00:09:42.466
Tam kousíček proti tý, tomu chudobinci je skládka, takže tam, tam se to prostě..

93
00:09:42.467 --> 00:09:49.166
Ale tehdy ještě platilo zatemnění, takže jsme to museli udělat až vlastně druhej den ráno.

94
00:09:49.167 --> 00:09:57.299
No ale mezi tím už byli na těch slamníkách v tom chudobinci, byli převlečení, dostali znovu najíst.

95
00:09:57.300 --> 00:10:06.566
A prostě zdálo se nám, že alespoň trochu se ta jejich situace tomu našemu teda snažení..

96
00:10:06.567 --> 00:10:13.099
Dá se říci pouze snažení, nemohli jsme jim víc pomoct, my jsme všichni nebyli lékaři, že jo.

97
00:10:13.100 --> 00:10:25.366
My jsme byli prakticky jako jenom normální lidi, který jako k tomu zdravotnictví nebo k tomu měli velmi dlouhou cestu.

98
00:10:25.367 --> 00:10:27.999
A neuměli jsme to, ale snažili jsme.

99
00:10:28.000 --> 00:10:36.999
Co jsme mohli udělat, to jsme teda pro ty všechny lidi z toho vlaku, z toho koncentráku, teda udělali.

100
00:10:37.000 --> 00:10:48.166
A protože tedy tím pádem, že jsme se o ně trochu postarali, tak ten další den, kdy už ten vlak musel odjet..

101
00:10:48.167 --> 00:10:55.632
Nevím přesně, kde skončil, odjel do Prahy, ale kde skončil v Praze, to si nepamatuju.

102
00:10:55.633 --> 00:11:01.266
Ovšem tam v Praze si je už rozebrali, myslím, do nemocnic.

103
00:11:01.267 --> 00:11:09.366
A tady u nás v Roztokách ti, kteří zůstali a byli natolik schopní převozu třeba nějakým tím žebřiňákem..

104
00:11:09.367 --> 00:11:12.066
Protože nic jinýho tehdy neexistovalo, že jo..

105
00:11:12.067 --> 00:11:14.899
Aut bylo hrozně málo a tak.

106
00:11:14.900 --> 00:11:22.999
Tak se odvezli dolu do takzvané Sakury, kde původně byli, byla Hitlerjugend.

107
00:11:23.000 --> 00:11:29.432
Ale protože už teda konec války byl na spadnutí a Hitlerjugend..

108
00:11:29.433 --> 00:11:36.799
Se myslím i ty jejich vedoucí báli, tak ty utíkali pochopitelně k Američanům.

109
00:11:36.800 --> 00:11:39.232
Jakmile to bylo jenom trochu možný.

110
00:11:39.233 --> 00:11:42.199
Takže ta Sakura se dost vyprázdnila.

111
00:11:42.200 --> 00:11:50.132
A potom tam ty, kteří byli ubytovaní v tom chudobinci, se převezli do Sakury.

112
00:11:50.133 --> 00:11:53.832
A udělala se z toho prakticky jako nemocnice.

113
00:11:53.833 --> 00:12:04.166
Protože potom už se objevili lékaři nebo lékařky nebo tak, kteří mohli jako odborně pomoci těm lidem.

114
00:12:04.167 --> 00:12:11.499
A už byli ty lidi převlečený a dostávali teda pravidelně jídlo.

115
00:12:11.500 --> 00:12:20.632
A mohli tedy tam v té Sakuře, to byl bývalý hotel už za první republiky..

116
00:12:20.633 --> 00:12:28.866
A tak tam jako vydrželi velmi dlouho, asi tři nebo čtyři měsíce dokonce.

117
00:12:28.867 --> 00:12:31.599
A pomáhalo se jim, jak to šlo.

118
00:12:31.600 --> 00:12:37.299
IV: Paní Jakubcová, já se ještě vrátím k tomu kdy ten transport přijel do Roztok.

119
00:12:37.300 --> 00:12:41.532
Vzpomenete si, kdy Vy jste vlastně ten vlak viděla a jak jste se k němu dostala?

120
00:12:41.533 --> 00:12:42.866
Kdo Vám o něm řekl?

121
00:12:42.867 --> 00:12:47.032
JJ: O něm mně řekl můj tatínek a moje maminka.

122
00:12:47.033 --> 00:12:57.532
A já jsem si opatřila, vzala jsem si z domova takovej batůžek, do kterýho jsem si dala obvazový materiál.

123
00:12:57.533 --> 00:13:01.232
A pár prášků proti bolení hlavy, nebo..

124
00:13:01.233 --> 00:13:03.099
Protože nic jinýho jsme doma neměli.

125
00:13:03.100 --> 00:13:06.199
My, my jsme byly malý děti, já mám ještě bratra..

126
00:13:06.200 --> 00:13:08.932
Teda měla jsem, už nemám, bohužel.

127
00:13:08.933 --> 00:13:15.466
A my jsme těm lidem jako chtěli pomáhat tím, co jsme měli.

128
00:13:15.467 --> 00:13:20.566
Jako nic jiného jsme prostě nemohli nikde získat.

129
00:13:20.567 --> 00:13:30.932
A já jsem se to dozvěděla právě od mého tatínka a od mé maminky, že teda ten vlak tady zastavil a že vlastně..

130
00:13:30.933 --> 00:13:38.232
Jako bylo dovoleno, že, že se těm lidem jako může někdo vůbec přiblížit.

131
00:13:38.233 --> 00:13:42.799
Jinak to bylo, pořád chodily kolem toho vlaku hlídky.

132
00:13:42.800 --> 00:13:49.399
A třeba nechtěli dovolit do tohohle vagonu, nechtěli dovolit do jiného vagonu.

133
00:13:49.400 --> 00:13:57.899
A.. myslím, že právě díky tomu panu přednostovi tohle prošlo.

134
00:13:57.900 --> 00:14:02.399
Nevím, jak to bylo, protože jsem byla tehdy opravdu velmi mladá.

135
00:14:02.400 --> 00:14:10.132
Takže nevím, o čem mluvil pan přednosta stanice s tím vedoucím toho vlaku,

136
00:14:10.133 --> 00:14:14.532
na čem se dohodli a že vůbec dovolili tady zastavit.

137
00:14:14.533 --> 00:14:25.666
Druhý den teda museli odjet, ale jako přece jenom už tam zůstali lidé, kteří byli trošku z.. jako zdravotně na tom lépe.

138
00:14:25.667 --> 00:14:34.966
Bohužel teda ti mrtví, ty zůstali teda na nádraží v Roztokách a byli společně jako pohřbeni na tom žalovském hřbitově.

139
00:14:34.967 --> 00:14:42.099
IV: A Vy když jste přišla na to nádraží, pamatujete si ještě na ten okamžik, kdy jste tam přišla a viděla jste ten vlak?

140
00:14:42.100 --> 00:14:43.932
Jak to na Vás působilo?

141
00:14:43.933 --> 00:14:45.666
JJ: Dost špatně.

142
00:14:45.667 --> 00:14:58.566
Já se přiznám, že v tom věku, kolik mně tehdy bylo, tak to nebyl tak strašlivý zážitek, který mám dneska, pokud si na to vzpomenu.

143
00:14:58.567 --> 00:15:09.399
A pokud o tom mohu jako vyprávět, tak tehdy ten dojem nebyl tak strašný, jako je teď, když si na to vzpomenu.

144
00:15:09.400 --> 00:15:14.299
Myslím, že to bylo tím, jako věkem.

145
00:15:14.300 --> 00:15:19.199
Ale dlouhou dobu jsme na to vzpomínali.

146
00:15:19.200 --> 00:15:32.232
Ale nás děsně povzbudilo to, když jsme potom ty lidi viděli v té Sakuře na slamníkách v normálních postelích, jako v normálním prádle.

147
00:15:32.233 --> 00:15:39.366
Už neměli to odpor.. odporný vězeňský teda hadry na sobě, který se tehdy spálily.

148
00:15:39.367 --> 00:15:49.166
Ale říkám, bylo, pořád ještě platilo zatemnění, tak jsme mohli až ráno za světla tohlento všechno zapálit, ale..

149
00:15:49.167 --> 00:15:52.132
IV: Vám, tehdy Vám bylo patnáct let.

150
00:15:52.133 --> 00:15:52.766
JJ: Čtrnáct a půl.

151
00:15:52.767 --> 00:15:55.066
IV: Nebo čtrnáct a půl a.. {smích}

152
00:15:55.067 --> 00:16:02.532
Vy jste vlastně potom pomáhala v tom chudobinci, kde byl zřízen ten provizorní lazaret.

153
00:16:02.533 --> 00:16:05.432
Jak jste se tam dostala? Kdo Vám řekl, že tam máte jít?

154
00:16:05.433 --> 00:16:15.366
JJ: No pr.. to nevím, to opravdu nevím, kdo tohlento vyjednal, že do toho chudobince můžeme odvést některé ty vězně.

155
00:16:15.367 --> 00:16:25.699
Byli jsme teda hrozně rádi, že je máme kam dát, protože pro ně to bylo ohromný, když mohli jako si lehnout na slamník.

156
00:16:25.700 --> 00:16:28.066
A jako přikrejt se a tak.

157
00:16:28.067 --> 00:16:34.432
Že prostě poznali, že opravdu to někdo s nima myslí dobře.

158
00:16:34.433 --> 00:16:42.999
Že, že mu nikdo, že nikdo jim nechce už jako ubližovat a oni to teda jako přijímali ale různě.

159
00:16:43.000 --> 00:16:50.499
I tak tam byli někteří, kteří, já nevím, myslím, že se jim říkalo kápo..

160
00:16:50.500 --> 00:16:53.666
A ti právě jako..

161
00:16:53.667 --> 00:16:59.532
Ty na tom byli už zřejmě v tom koncentráku lépe než ty ostatní.

162
00:16:59.533 --> 00:17:06.866
Tak ty někteří, já si to nemůžu, to nemůžu si vzpomenout a tehdy o jménech vůbec se nemluvilo..

163
00:17:06.867 --> 00:17:15.999
Tak někteří se nechovali dobře k těm vězňům, kteří tam byli, leželi v těch vagonech na podlaze.

164
00:17:16.000 --> 00:17:23.799
Ale dopadlo to pro některé ty vězně velmi dobře tím, že se mohli teda jako..

165
00:17:23.800 --> 00:17:28.432
Utéct a dostat se do rodiny, kde o ně pečovali.

166
00:17:28.433 --> 00:17:36.066
A potom ještě, že mohli jako spolu komunikovat.

167
00:17:36.067 --> 00:17:44.832
Že jo, brzy už potom skončila válka, takže oni měli samozřejmě z toho taky velikananánskou radost.

168
00:17:44.833 --> 00:17:50.266
Protože to znamenalo pro ně osvobození z toho všeho, co zažili.

169
00:17:50.267 --> 00:17:58.966
A nepamatuju si, že by některý ten vězeň říkal, byl jsem tam tak dlouho, tak dlouho, tak dlouho.

170
00:17:58.967 --> 00:17:59.632
To nevím.

171
00:17:59.633 --> 00:18:09.866
Ale je pravdou, že asi za rok nebo za dva přijeli, přijelo několik vězňů sem do Roztok konkrétně.

172
00:18:09.867 --> 00:18:12.566
Vím, že jsme tehdy byli..

173
00:18:12.567 --> 00:18:20.332
No měli jsme z toho strašnou radost, že jsme se dožili, jako dobře už teda jako uzdravených.

174
00:18:20.333 --> 00:18:21.966
Zdálo se nám aspoň.

175
00:18:21.967 --> 00:18:35.666
Tak Holanďani, Poláci, Němci dokonce i tedy, antifašisti a tak, se tady u nás v Roztokách sešli dole v zámečku.

176
00:18:35.667 --> 00:18:38.766
Dokonce mám i fotografii. Někde.

177
00:18:38.767 --> 00:18:42.566
A byl tam jeden Holanďan, na to si vzpomínám.

178
00:18:42.567 --> 00:18:48.999
To byl hrozně mladej hoch, kterej ten koncentrák vlastně zažil, když mu bylo asi patnáct let.

179
00:18:49.000 --> 00:18:52.332
Takže to bylo různě namíchaný.

180
00:18:52.333 --> 00:18:54.899
Byli tam staří, mladí, všechno dohromady.

181
00:18:54.900 --> 00:18:57.432
IV: Jak jste se s nima dorozumívali?

182
00:18:57.433 --> 00:18:59.966
JJ: No špatně. {smích}

183
00:18:59.967 --> 00:19:10.899
Velmi špatně, protože za jedno oni ti vězňové byli téměř každý, oni je jako nedali dohromady.

184
00:19:10.900 --> 00:19:15.399
Jako jazykově nebo co se země týče, že jo.

185
00:19:15.400 --> 00:19:26.999
Pokud možno se snažili Němci je dát každýho jako mezi jinou.. já nevím, řádku lidí.

186
00:19:27.000 --> 00:19:33.899
A oni neuměli prostě jazyk, protože na to vůbec nebyl čas.

187
00:19:33.900 --> 00:19:44.099
Oni prostě se do.. dorozumívali, já se domnívám, to nevím přesně, ale já osobně se domnívám, že jenom posunkama.

188
00:19:44.100 --> 00:19:46.966
IV: Spíš jak.. Já jsem myslela, jak Vy jste se s nima mluvila, vlastně před nima.

189
00:19:46.967 --> 00:19:56.166
JJ: Á, my jsme s nima téměř nemluvili, protože oni nemohli moc mluvit, oni jenom žádali: „Essen, Essen, Essen“.

190
00:19:56.167 --> 00:19:59.532
Oni byli příšerně vyhladovělí.

191
00:19:59.533 --> 00:20:05.399
Že jsou špinaví, to už si na to asi zřejmě zvykli, to, to jim vůbec nevadilo.

192
00:20:05.400 --> 00:20:07.032
To jim vůbec nevadilo.

193
00:20:07.033 --> 00:20:11.566
A potom se hrozně rádi teda samozřejmě jako převlíkli.

194
00:20:11.567 --> 00:20:19.432
A pamatuju, ještě v tom chudobinci, když už se převlíkali a vyhazovali ty s.. ošklivý věci..

195
00:20:19.433 --> 00:20:22.966
To, to oblečení z toho koncentráku, vězeňský.

196
00:20:22.967 --> 00:20:26.832
Tak to prostě, my jsme tam třeba..

197
00:20:26.833 --> 00:20:40.166
Protože jsme nevěděli, jestli pro všechny vyjde dost toho oblečení z těch okolních vesnic, tak jsme je jako..

198
00:20:40.167 --> 00:20:46.999
Samozřejmě, že jsme jim dali k dispozici oblečení, aby si vybrali, co se taky velikosti týče, že jo, není možný..

199
00:20:47.000 --> 00:20:56.232
Ale oni byli všichni tak vychrtlí a hubení, že prostě byli vděční úplně za každou, každý triko.

200
00:20:56.233 --> 00:21:05.166
Každej, každou bundu, nebo cokoli, co tehdy bylo, já už si to ani nepamatuju přesně, co jako dostali na sebe.

201
00:21:05.167 --> 00:21:07.899
Ale z toho byli hrozně potěšení.

202
00:21:07.900 --> 00:21:16.032
A my jsme ze začátku, když jsme nevěděli, že budeme mít dostatek oblečení pro ně pro všechny, tak jsme..

203
00:21:16.033 --> 00:21:24.532
Tam v tom chudobinci, tam byla pouze pumpa, že jo, studená voda, vana plechová.

204
00:21:24.533 --> 00:21:34.766
A do tý jsme tehdy část toho vězeňskýho oblečení naházeli a primitivně jsme to tam prali.

205
00:21:34.767 --> 00:21:39.866
To bylo taky dost děsný, protože to bylo jenom ve studený vodě, že jo, a nešlo..

206
00:21:39.867 --> 00:21:45.599
Od nikaď jsme nemohli jako se dostat k teplý vodě.

207
00:21:45.600 --> 00:21:47.032
IV: Kdo.. JJ: No ale.. prosím?

208
00:21:47.033 --> 00:21:51.432
IV: Kdo to tam řídil vlastně tu pomoc zdravotnickou v chudobinci?

209
00:21:51.433 --> 00:21:59.332
JJ: Hm.. No tak to se přiznám, že si jako, jako taková malá holka tohle přesně nepamatuju.

210
00:21:59.333 --> 00:22:04.999
Tak tam ještě tehdy jako zdravotníci, odborníci, lékaři nebo tak to ještě ne.

211
00:22:05.000 --> 00:22:07.199
V tom chudobinci ne.

212
00:22:07.200 --> 00:22:16.432
Ale potom dole v Sakuře, kam už se část těch lidí, kteří jako byli na tom zdravotně daleko nejlépe proti těm ostatním..

213
00:22:16.433 --> 00:22:19.166
Tak tam už ta lékařská pomoc byla.

214
00:22:19.167 --> 00:22:22.132
A pamatuju si, že třeba..

215
00:22:22.133 --> 00:22:29.366
Já nevím, konkrétně teď třeba vím, že pan doktor Černý přijel tímhlentím vlakem..

216
00:22:29.367 --> 00:22:34.366
A už tady jako lékař zůstal mnoho let.

217
00:22:34.367 --> 00:22:45.399
A on už tehdy byl natolik dobře, že mohl aspoň slovně jako říci: „Tohle ano, tohle ne.“

218
00:22:45.400 --> 00:22:51.499
To si pamatuju jediný jméno..

219
00:22:51.500 --> 00:22:53.799
Já vím, že třeba..

220
00:22:53.800 --> 00:22:58.099
To přeskakuju a to se vrác.. vrátím, vracím na začátek..

221
00:22:58.100 --> 00:23:09.532
Že třeba můj tatínek měl to štěstí, že jako po starostovi Sokolo.. jeli Němci dost.

222
00:23:09.533 --> 00:23:15.832
A tatínek byl v takový jako.. Jak se tomu říkalo? Skupina?

223
00:23:15.833 --> 00:23:27.499
A tam bylo několik prostě lidí, třeba místní lékař doktor Poledník, pak myslím že i z rodiny Lorenců..

224
00:23:27.500 --> 00:23:34.832
Jeden z nich byl tehdy, tehdy snad, já nevím..

225
00:23:34.833 --> 00:23:44.066
Před válkou nebo teda před Němcema byl na vojně jako, jako prostě teda jako důstojník nebo tak.

226
00:23:44.067 --> 00:23:53.999
A oni všichni se kontaktovali, ale měli mezi sebou i třeba, já nevím, komunistu, tehdy, pana Pálku.

227
00:23:54.000 --> 00:23:58.632
A ten odešel do za.. někam potom do pohraničí.

228
00:23:58.633 --> 00:24:09.399
A ten možná, že tu skupinu třeba tím svým postavením, že jako možná, že..

229
00:24:09.400 --> 00:24:17.199
Třeba můj tatínek byl v Petschkově paláci asi 3 dny, ale pustili ho.

230
00:24:17.200 --> 00:24:21.399
Tatínek o tom moc nevyprávěl.

231
00:24:21.400 --> 00:24:26.399
Ale takže mám pocit, že se ta skupina jako neprozradila.

232
00:24:26.400 --> 00:24:28.199
IV: Ale to bylo ještě tedy za okupace, to neb..

233
00:24:28.200 --> 00:24:31.499
JJ: To bylo za okupace tohlento všechno, ano.

234
00:24:31.500 --> 00:24:38.266
IV: A s tím transportem, vlastně s tou pomocí, nějaký ohrožení jste nevnímali v tý době?

235
00:24:38.267 --> 00:24:40.532
JJ: Ne, vůbec ne. My jsme si to nepřipustili.

236
00:24:40.533 --> 00:24:47.999
My jsme si neuměli představit, že by mohl někdo se opovážit proti tomu se nějak vyjádřit.

237
00:24:48.000 --> 00:24:50.699
Ne, vůbec, to nás ani nenapadlo.

238
00:24:50.700 --> 00:24:59.299
Nám šlo hlavně o to, o to těm lidem trochu ulehčit ten krutej život, kterej tam prožili.

239
00:24:59.300 --> 00:25:10.599
To byla jediná naše myšlenka, jinak jsme k ničemu jinému opravdu se jako nebáli vyjádřit, nebáli jsme se..

240
00:25:10.600 --> 00:25:14.966
A hlavně potom nastala ideální situace po válce.

241
00:25:14.967 --> 00:25:23.299
Když ta parta těch vězňů, kteří teda byli natolik schopni, že se mohli pohybovat,

242
00:25:23.300 --> 00:25:32.266
že třeba po té Sakuře se pohybovali, chodili tam a mezi sebou se poznávali, protože do té doby se vlastně neznali..

243
00:25:32.267 --> 00:25:40.199
Takže tam, že tam už jako panovala úplně jiná nálada a vycházeli si mnohem více vstříc.

244
00:25:40.200 --> 00:25:41.366
Už nebyli na sebe..

245
00:25:41.367 --> 00:25:49.499
Ze začátku oni v těch vagonech za, za toho, za té hrůzy, která jako nastala, když je přivezli,

246
00:25:49.500 --> 00:25:53.699
tak oni nebyli k sobě příliš vstřícní.

247
00:25:53.700 --> 00:25:59.199
Ale potom v té Sakuře se to zlepšilo velmi.

248
00:25:59.200 --> 00:26:07.066
A mnoho lidí se potom už jako z Roztok jako přidalo, jo, ale to jako tak bejvá. {smích}

249
00:26:07.067 --> 00:26:11.566
IV: Zúčastnila jste se také toho pohřbu na Levém Hradci, Vy sama, osobně? 

250
00:26:11.567 --> 00:26:12.366
JJ: Nezůčastnila.

251
00:26:12.367 --> 00:26:23.366
Nezúčastnila, ale každý rok je tam na to vzpomínková akce, tak té jsem se, ne pokaždé, ale zúčastnila.

252
00:26:23.367 --> 00:26:27.332
IV: A potom po válce..

253
00:26:27.333 --> 00:26:34.232
Máte Vy sama osobně pocit, že by, že Vás vlastně tenhleten zážitek nějakým způsobem třeba ovlivnil?

254
00:26:34.233 --> 00:26:36.232
Nebo.. nebo to..

255
00:26:36.233 --> 00:26:44.166
JJ: Ovlivnil mě v tom, že já jsem měla úplně skvělého dědečka, to byl tatínek mojí maminky.

256
00:26:44.167 --> 00:26:50.866
A ten mě naučil prostě Rusáky nemít ráda.

257
00:26:50.867 --> 00:26:59.032
Protože dědeček sledoval velmi teda jako, já nevím, dalo by se říci politiku.

258
00:26:59.033 --> 00:27:04.666
A věděl, co se jako děje, když se budoval Sovětskej svaz.

259
00:27:04.667 --> 00:27:08.632
Takže dědeček mi říkal:

260
00:27:08.633 --> 00:27:12.732
„Jim nikdy nevěř.“

261
00:27:12.733 --> 00:27:14.632
Takže já to mám v rodině.

262
00:27:14.633 --> 00:27:23.299
A přiznám se, že dodneška tomu věřím a dodneška prostě nemám tuhle partu lidí ráda.

263
00:27:23.300 --> 00:27:25.132
Vůbec.

264
00:27:25.133 --> 00:27:26.999
Že už jsem toho napovídala dost..

265
00:27:27.000 --> 00:27:31.132
IV: To už bude stačit. {smích} Paní Jakubcová, děkuju Vám.

266
00:27:31.133 --> 00:27:39.332
CM: Führt noch ein bisschen weiter. {odkašlání} Mluvte ještě trochu.

267
00:27:39.333 --> 00:27:43.699
IV: Vlastně.. ještě, ještě prosím zůstaňte sedět chvilku. {smích} 

268
00:27:43.700 --> 00:27:47.299
My pak ještě.. doděláme..

269
00:27:47.300 --> 00:27:53.332
JJ: Já třeba si vzpomenu ještě, paní doktorko, že třeba ty lidi by byli..

270
00:27:53.333 --> 00:28:00.766
Protože oni, oni byli teda velmi tedy jako.. fyzicky na tom špatně.

271
00:28:00.767 --> 00:28:07.432
Někteří nemohli vůbec chodit, ruce nemohli používat, že jo, bylo jim ubližováno.

272
00:28:07.433 --> 00:28:16.532
A oni prostě neměli ani možnost získat někde hůl nebo tak nějak, aby se třeba mohli opřít.

273
00:28:16.533 --> 00:28:22.899
Aby mohli teda se třeba pohybovat, to, to prostě vůbec nebylo tehdy možný.

274
00:28:22.900 --> 00:28:27.899
Takže nám hlavně těch lidí bylo líto.

275
00:28:27.900 --> 00:28:30.599
Já mám ten dojem, že..

276
00:28:30.600 --> 00:28:41.199
Nemůžu říct, že v té době už jsem byla natolik uvědomělá, abych jako.. měla z toho potěšení.

277
00:28:41.200 --> 00:28:44.699
Ale já jsem si říkala, to všechno musím vydržet.

278
00:28:44.700 --> 00:28:50.966
To už nebude dlouho trvat a všichni tihle lidi, kteří aspoň mohli trochu mohou,

279
00:28:50.967 --> 00:28:57.366
anebo už se teda dostali z toho nejhoršího, to prostě teda přežijou.

280
00:28:57.367 --> 00:29:07.866
Ale jako bylo velmi hezké a velmi milé, když se nám stalo to, že za ty, za rok, za dva, to si přesně nepamatuju,

281
00:29:07.867 --> 00:29:15.732
přijeli i třeba tadyhle ti Holanďani, že jo, Poláci a takhle a vzpomínali tady na tu dobu.

282
00:29:15.733 --> 00:29:18.866
A měli z toho velikou radost, že to přežili.

283
00:29:18.867 --> 00:29:29.899
Někteří už byli dokonce ženatí a prostě měli rodiny, nebo, nebo, nebo žili jako lidi už potom.

284
00:29:29.900 --> 00:29:32.566
To bylo na tom to hezký, to nás blažilo.

285
00:29:32.567 --> 00:29:39.799
A to se nás sešlo, mnoho víc, mnohem víc lidí, než nám pomáhalo.

286
00:29:39.800 --> 00:29:43.399
Ale to tak bejvá.

287
00:29:43.400 --> 00:29:49.932
To jako myslím, že není vůbec nic zvláštního, že potom spoustu lidí se přidá.

288
00:29:49.933 --> 00:29:52.699
IV: Vaši rodiče neměli o Vás strach, když vlastně jste tohohle..

289
00:29:52.700 --> 00:30:03.032
JJ: No to nevím, nemluvili jsme o tom, ale je pravda, že tatínek nebyl celý ty dny doma vůbec a maminka..

290
00:30:03.033 --> 00:30:07.999
Protože jsem měla ještě malýho bráchu, o tři roky mladšího, tak jsem..

291
00:30:08.000 --> 00:30:13.566
Teda ten vůbec, ten byl nemožnej úplně, protože třeba ten můj bratr..

292
00:30:13.567 --> 00:30:17.899
My jsme samozřejmě.. tatínek poslouchal zahraniční rozhlas.

293
00:30:17.900 --> 00:30:25.399
Tak třeba bratr udělal takovou věc, že poodhrnul záclonu, jak muselo tehdy bejt pořád tma večer, že jo,

294
00:30:25.400 --> 00:30:29.999
a zaťukal za okno a prostě potom prohlásil, to jsem udělal já.

295
00:30:30.000 --> 00:30:31.699
No ale jemu bylo deset.

296
00:30:31.700 --> 00:30:46.499
Tak jako já mám ten dojem, že tohle taky jako tomu mýmu bratrovi, kterej pro mě, pro o tři roky starší ségru, neměl vůbec smysl.

297
00:30:46.500 --> 00:30:50.666
Ale tak už to na světě chodí.

298
00:30:50.667 --> 00:30:56.332
IV: Hm.. Vy vlastně, bylo Vám patnáct a musela jste tam ošetř.. čtrnáct a půl..

299
00:30:56.333 --> 00:30:56.766
JJ: No.

300
00:30:56.767 --> 00:31:01.166
IV: A musela jste tam ošetřovat ty vězně v tom chudobinci.

301
00:31:01.167 --> 00:31:04.599
Jaký činnost.. Jak jste je ošetřovala? Co jste vlastně dělala?

302
00:31:04.600 --> 00:31:08.932
JJ: No, my jsme neměli k dispozici příliš mnoho materiálu.

303
00:31:08.933 --> 00:31:14.299
My jsme měli jenom obvazy a prostě prášky proti bolení.

304
00:31:14.300 --> 00:31:24.566
Takže jsme těm lidem teda, pokud krváceli nebo měli nějaké takovéhle jako vážné jako problémy,

305
00:31:24.567 --> 00:31:31.266
tak pokud nám stačil ten náš obvaz, tak jsme těm lidem jako třeba ránu zavázali nebo tak.

306
00:31:31.267 --> 00:31:36.799
Nebo dali nějakej prášek proti bolesti, ale to až po tom jídle.

307
00:31:36.800 --> 00:31:37.866
To až po tom jídle.

308
00:31:37.867 --> 00:31:40.166
To jsme se nikdy neodvážili..

309
00:31:40.167 --> 00:31:49.766
To jsme zase natolik už věděli, že takovejmhle lidem jako nelze pomoct jenom, jenom.. práškem nebo tak.

310
00:31:49.767 --> 00:31:52.866
A já ani nevím, jak se tehdy ty prášky jmenovaly.

311
00:31:52.867 --> 00:31:55.332
To nevím.

312
00:31:55.333 --> 00:31:58.066
IV: Co těm vězňům bylo? Jak vypadali vlastně? Co jste jim ošetřovali?

313
00:31:58.067 --> 00:32:05.766
JJ: No oni byli naprosto vychrtlí, oni byli, to byly téměř kostry potažené kůží.

314
00:32:05.767 --> 00:32:13.766
A teprve potom, když postupně dostávali jako stravu, tak se trošičku jako zlepšovali.

315
00:32:13.767 --> 00:32:21.466
To je pravda a někteří už odjížděli zase, někteří měli takovou tu tendenci, že prostě se zakulatili.

316
00:32:21.467 --> 00:32:24.166
Ale někteří zůstali štíhlí stále.

317
00:32:24.167 --> 00:32:27.666
Za ty dva roky, když jsme je potom viděli, tak byli..

318
00:32:27.667 --> 00:32:34.032
Jenomže už byli jako veselí, tváře červený a tak.

319
00:32:34.033 --> 00:32:36.399
IV: Kolik jich asi v tom chudobinci bylo?

320
00:32:36.400 --> 00:32:41.499
JJ: Já mám ten dojem, neřeknu Vám to přesně, to nevím.

321
00:32:41.500 --> 00:32:50.466
Ale myslím si, že z celýho toho vlaku, když jsme do toho chudobince dovedli 35 lidí, tak to bylo hodně.

322
00:32:50.467 --> 00:32:54.999
Ale potom do té Sakury už se jich dostalo mnohem víc.

323
00:32:55.000 --> 00:33:02.966
A poněvadž to byl původně hotel, tak to bylo jako rozdělený pokoje, tak tam už těch vězňů bylo víc.

324
00:33:02.967 --> 00:33:10.232
Oni se tam vraceli z těch rodin, které se o ně nemohly dobře postarat.

325
00:33:10.233 --> 00:33:16.666
To už bylo po válce, tak to už nebyl takový problém jako se teda dostat do té Sakury, že.

326
00:33:16.667 --> 00:33:21.666
IV: To znamená, že to byli vězňové, kteří vlastně utekli z toho vlaku..

327
00:33:21.667 --> 00:33:22.332
JJ: Ano..

328
00:33:22.333 --> 00:33:26.199
IV: ..a dostali se tady někde v okolí do rodiny. 

329
00:33:26.200 --> 00:33:33.466
JJ: Do rodiny.. Ano a potom se třeba vrátili do té nemocnice, když se dozvěděli, že tam maj pomoc od lékaře. Třeba.

330
00:33:33.467 --> 00:33:34.932
Nebo od lékařky.

331
00:33:34.933 --> 00:33:36.899
To už nevím přesně.

332
00:33:36.900 --> 00:33:40.999
IV: Můžete třeba jenom stručně říct, co jste potom po válce dělala?

333
00:33:41.000 --> 00:33:51.766
JJ: No po válce to byly šťastný tři roky, to jsem chodila do gymnázia, do Elišky Krásnohorský, do Prahy.

334
00:33:51.767 --> 00:33:54.766
Ovšem vlaky jezdily s hrozným zpožděním.

335
00:33:54.767 --> 00:34:00.866
Takže když jsme měli školu od půl jedné, tak já už třeba jela z Roztok v devět.

336
00:34:00.867 --> 00:34:07.866
A potom si, to je veliká vzpomínka, si pamatuju, že do školního rozhlasu..

337
00:34:07.867 --> 00:34:11.466
Měli jsme fantastický kantory a kantorky.

338
00:34:11.467 --> 00:34:24.832
A pamatuju si, že nám posílali školním rozk.. rozhlasem projev pana ministra Nejedlého.

339
00:34:24.833 --> 00:34:29.566
Tak to se přiznám, že celá třída měla jako úsměv na tváři.

340
00:34:29.567 --> 00:34:36.866
Ale je zase pravda, že my jsme třeba ve třídě měli sestru pana Fojtíka.

341
00:34:36.867 --> 00:34:40.699
Která teda jako držela basu.

342
00:34:40.700 --> 00:34:44.999
IV: A Vy jste potom už zbytek.. vlastně dodnes žijete v Roztokách, pořád, celý život?

343
00:34:45.000 --> 00:34:52.099
JJ: Dodnes žiju v Roztokách, tatínek teda bohužel zemřel tragicky, srazila se tramvaj, tatínek to nepřežil.

344
00:34:52.100 --> 00:34:54.099
No tak mamince z toho bylo hrozně.

345
00:34:54.100 --> 00:35:01.732
Ale maminka tam potom upadla a měla velké proleženiny a taky jako zemřela.

346
00:35:01.733 --> 00:35:05.899
Ale až po tatínkovi až dlouhou dobu.

347
00:35:05.900 --> 00:35:08.232
Ale jinak my jsme byli taková..

348
00:35:08.233 --> 00:35:15.066
A tatínek zase znovu samozřejmě začal se Sokolem, jenže pak ho zase, zase zavřeli bolševici.

349
00:35:15.067 --> 00:35:18.899
Takže to bylo..

350
00:35:18.900 --> 00:35:26.266
No nicméně tatínek měl potom dost špatnej život, protože ho posílali z místa na místo.

351
00:35:26.267 --> 00:35:36.766
Nikde jako když se dověděli, že to je prostě.. takovejhle antikomunista, tak nikde neměl dobré postavení. {smích}

352
00:35:36.767 --> 00:35:40.245
I když na to měl třeba.